Well-made play
http://dbpedia.org/resource/Well-made_play an entity of type: WikicatTheatricalGenres
佳構劇（英語：Well-made play）或稱情節劇，是源於十九世紀的一種寫實主義戲劇文類，由法國劇作家所創發。佳構劇帶有濃厚新古典主義的味道，這種戲劇在接近故事結尾時會有一個很緊湊的主要情節和一個高潮，故事大部分的內容會在開演之前發生；和這種先前的情節有關的很多訊息會在一種微微遮掩的闡述中透露出來。隨後的是一連串偶發卻相關的錯雜情節。佳構劇有一個常見的特徵，就是讓書信或文件落入非故意安排的人手中，以帶來情節的曲折和高潮。
rdf:langString
Pièce bien faite (výslovnost [pjɛs bjɛ̃ fɛt]; anglicky: well-made play; doslovně: dobře udělaný kus). Forma francouzského divadla vzniklá v 19. století, kterou zpopularizovali francouzští dramatici Eugène Scribe a Victorien Sardou. Míní se jí virtuózita zápletky, perfektní načasování akcí, přesné příchody jednotlivých postav, náhlé zvraty děje, prvek tajemství a momenty překvapení. Kromě dramat Scribeho a Sardoua jsou příkladem takových her např. Domeček pro panenky Henrika Ibsena nebo Past na myši Agathy Christie.
rdf:langString
The well-made play (French: la pièce bien faite, pronounced [pjɛs bjɛ̃ fɛt]) is a dramatic genre from nineteenth-century theatre, developed by the French dramatist Eugène Scribe. It is characterised by concise plotting, compelling narrative and a largely standardised structure, with little emphasis on characterisation and intellectual ideas.
rdf:langString
Het pièce bien faite (Nederlands:goed gemaakt stuk, Engels: well-made play) is een theatergenre uit de 19e eeuw, vastgelegd door de Franse dramaturg en librettist Augustin Eugène Scribe (1791–1861) rond 1825. En later verder uitgewerkt door Victorien Sardou. Een pièce bien faite begint met een complexe intrige dat leidt tot een climax en eindigt met een happy end. Ook The Mousetrap (1952) van Agatha Christie kan worden beschouwd als een modernere variant van een pièce bien faite. Het genre past binnen het neoclassicisme doch wordt gekenmerkt door een relatief gebrek aan diepgang of moraal.
rdf:langString
rdf:langString
Pièce bien faite
rdf:langString
Pièce bien faite
rdf:langString
Well-made play
rdf:langString
佳構劇
rdf:langString
Eugène Scribe
xsd:integer
1853097
xsd:integer
1122175934
rdf:langString
right
rdf:langString
Bald white man with glasses, informally dressed, smiling towards the camera
rdf:langString
head and shoulders shot of a youngish white woman with medium-length dark hair
rdf:langString
center
rdf:langString
horizontal
rdf:langString
Scribe,+Eugène
rdf:langString
Arthur-miller.jpg
rdf:langString
Lillian-Hellman-1935.jpg
xsd:integer
100
103
rdf:langString
Pièce bien faite (výslovnost [pjɛs bjɛ̃ fɛt]; anglicky: well-made play; doslovně: dobře udělaný kus). Forma francouzského divadla vzniklá v 19. století, kterou zpopularizovali francouzští dramatici Eugène Scribe a Victorien Sardou. Míní se jí virtuózita zápletky, perfektní načasování akcí, přesné příchody jednotlivých postav, náhlé zvraty děje, prvek tajemství a momenty překvapení. Kromě dramat Scribeho a Sardoua jsou příkladem takových her např. Domeček pro panenky Henrika Ibsena nebo Past na myši Agathy Christie. V moderní řeči kritiků je tento termín považován za poněkud pejorativní. Používá se k označení děl příliš vykonstruovaných, příliš elegantních a her spíše bulvárního charakteru.
rdf:langString
The well-made play (French: la pièce bien faite, pronounced [pjɛs bjɛ̃ fɛt]) is a dramatic genre from nineteenth-century theatre, developed by the French dramatist Eugène Scribe. It is characterised by concise plotting, compelling narrative and a largely standardised structure, with little emphasis on characterisation and intellectual ideas. Scribe, a prolific playwright, wrote several hundred plays between 1815 and 1861, usually in collaboration with co-authors. His plays, breaking free from the old neoclassical style of drama seen at the Comédie Française, appealed to the theatre-going middle classes. The "well-made" form was adopted by other French and foreign playwrights and remained a key feature of the theatre well into the 20th century. Among later playwrights drawing on Scribe's formula were Alexandre Dumas fils, Victorien Sardou and Georges Feydeau in France, W. S. Gilbert, Oscar Wilde, Noël Coward, and Alan Ayckbourn in Britain, and Lillian Hellman and Arthur Miller in the US. Writers who objected to the constraints of the well-made play but adapted the formula to suit their needs included Henrik Ibsen and Bernard Shaw.
rdf:langString
Het pièce bien faite (Nederlands:goed gemaakt stuk, Engels: well-made play) is een theatergenre uit de 19e eeuw, vastgelegd door de Franse dramaturg en librettist Augustin Eugène Scribe (1791–1861) rond 1825. En later verder uitgewerkt door Victorien Sardou. Een pièce bien faite begint met een complexe intrige dat leidt tot een climax en eindigt met een happy end. Een schoolvoorbeeld van een pièce bien faite is Een Poppenhuis van de Noorse auteur Henrik Ibsen (1828–1906). Andere vertegenwoordigers van dit genre zijn o.a. Émile Augier, Georges Feydeau, , Arthur Wing Pinero en George Bernard Shaw. Ook The Mousetrap (1952) van Agatha Christie kan worden beschouwd als een modernere variant van een pièce bien faite. Het genre past binnen het neoclassicisme doch wordt gekenmerkt door een relatief gebrek aan diepgang of moraal.
rdf:langString
佳構劇（英語：Well-made play）或稱情節劇，是源於十九世紀的一種寫實主義戲劇文類，由法國劇作家所創發。佳構劇帶有濃厚新古典主義的味道，這種戲劇在接近故事結尾時會有一個很緊湊的主要情節和一個高潮，故事大部分的內容會在開演之前發生；和這種先前的情節有關的很多訊息會在一種微微遮掩的闡述中透露出來。隨後的是一連串偶發卻相關的錯雜情節。佳構劇有一個常見的特徵，就是讓書信或文件落入非故意安排的人手中，以帶來情節的曲折和高潮。
xsd:nonNegativeInteger
26145
