Wanli Emperor

rdf:langString Wan-li

rdf:langString Císař Wan-li (čínsky pchin-jinem Wàn​lì, znaky 萬曆​​​​; 4. září 1563 – 18. srpna 1620) vlastním jménem Ču I-ťün (čínsky pchin-jinem Zhū​ Yì​jūn, znaky 朱翊鈞​​​​​​​) z dynastie Ming vládl v letech 1572–1620 mingské Číně. Nastoupil po svém otci, císaři Lung-čchingovi. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Nesčíslných let“, Wan-li. Název éry je používán i jako jméno císaře. Wan-li nastoupil na trůn v devíti letech. Během prvních deseti let panování mladému císaři pomáhal a vládu fakticky vedl císařský sekretář a schopný administrátor Čang Ťü-čeng, měl přitom podporu císařovy matky paní Li a císařských eunuchů v čele s Feng Paoem. Země prosperovala v ekonomické i vojenské oblasti a zesílila na úroveň nevídanou od první čtvrtiny 15. století. Císař svého tajemníka hluboce respektoval a oceňoval. Nicméně jak čas běžel, různé frakce uvnitř vlády začaly Čangovi otevřeně oponovat a jeho silnou pozici ve vládě a u dvora začal panovník považovat za tíživou. Roku 1582 Čang zemřel a za několik měsíců císař odvolal Feng Paoa, poté získal volnost v rozhodování a změnil řadu Čangových administrativních opatření. V éře Wan-li došlo k velkému rozmachu průmyslu, zejména výroby hedvábí, bavlny a porcelánu. Rozvíjelo se zemědělství, významně stoupl meziregionální i zahraniční obchod. Dopad rozvoje byl nejsilnější v Ťiang-nanu, jehož města, Su-čou, Sung-ťiang, Ťia-sing a Nanking rozkvetla. Přes vzestup hospodářství říše státní finance zůstávaly ve špatném stavu a přes nádheru života bohatých obchodníků a džentry žily masy rolníků a nádeníků v chudobě. Ve vojenské oblasti závěrečnému desetiletí 16. století dominovala tři velká tažení, všechna vítězná. První z nich bylo povstání početné posádky v Ning-sia. Rebelové zlikvidovali velící generály a ovládli město Ning-sia a okolí. Povstalci disponovali 20 nebo 30 tisíci vojáky, ve městě žilo na 300 tisíc obyvatel. Mingská vláda shromáždila k potlačení rebelie 40 tisíc vojáků. Po polovině října 1592 bylo město dobyto a mingská vojska mohla být přesunuta na opačnou stranu říše, do Koreje. Téhož roku 1592 totiž faktický vládce Japonska Hidejoši Tojotomi podnikl s 200 000 vojáky invazi do Koreje. Wan-li reagoval neprodleným vysláním tří tisíc mužů, kteří však podlehli Japoncům. Poté císař čínské vojsko v Koreji posílil na 40 000 vojáků; spojená korejsko-čínská vojska získala převahu a roku 1593 Japonce z většiny Koreje vytlačila k jihovýchodnímu pobřeží. O čtyři roky později, roku 1597, podnikli Japonci druhou invazi, ale po řadě porážek a Hidejošiho smrti následujícího roku se stáhli. Třetím významným konfliktem bylo potlačení povstání Jang Jing-lunga v jihozápadní Číně v letech 1587–1600. Vzhledem k válce s Japonskem mohly být mingské síly soustředěny na jihozápadě až od roku 1599, poté více než dvousettisícová mingská armáda během několika měsíců povstání zlikvidovala. Císaře během let více a více rozčarovávaly stálé moralizující útoky a protiútoky úředníků, kterým se postupně odcizoval. Během osmdesátých a devadesátých let 16. století prosazoval svého třetího syna Ču Čchang-süna (syna oblíbené konkubíny paní Čeng) na místo korunního prince, avšak mezi úředníky trval rozhodný nesouhlas s touto myšlenkou. Následné střety mezi panovníkem a ministry trvaly přes patnáct let. Císař nakonec ustoupil a v říjnu 1601 jmenoval korunním princem nejstaršího syna Ču Čchang-lua – pozdějšího císaře Tchaj-čchanga. Po roce 1596 se Wan-li pokusil vybudovat paralelní administrativu složenou z eunuchů, nezávislou na úřednících dosud výhradně spravujících říši, pokus však roku 1606 vzdal. Řízení země tak zůstalo v rukách konfuciánských vzdělanců, kteří se utápěli ve vzájemných sporech – opoziční hnutí Tung-lin neustávalo v morální kritice panovníka a jeho stoupenců, zatímco provládní úředníci se dělili do skupin podle regionálního původu. V posledních letech Wan-liho vlády na severovýchodních hranicích zesílili Džürčeni a stali se nebezpečnou hrozbou. Roku 1619 v bitvě u Sarhu rozdrtili mingské armády a zabrali část Liao-tungu.