Urban resilience

http://dbpedia.org/resource/Urban_resilience an entity of type: Thing

Dans le cadre de l’aménagement du territoire ou de l’urbanisme est appelée ville résiliente la ville qui a la capacité de s’adapter aux événements afin de limiter les effets des catastrophes naturelles et de retrouver un fonctionnement normal le plus rapidement possible. rdf:langString
عُرّفت المرونة الحضرية بشكل تقليدي بأنها «القدرة القابلة للقياس لأي نظام حضري مع سكانه، للحفاظ على الاستمرارية أثناء جميع الصدمات والضغوط، مع التكيّف بشكل إيجابي والتحول نحو الاستدامة». المدينة المرنة هي التي تقيّم وتخطط وتعمل من أجل الاستعداد للكوارث والاستجابة لها، سواء كانت طبيعية أو من صنع الإنسان، أو مفاجئة أو بطيئة الظهور، أو متوقعة أو غير متوقعة. تُعد المدن المرنة في حالة أفضل لحماية حياة الناس وتعزيزها، وتأمين مكاسب التنمية، وتعزيز البيئة القابلة للاستثمار، وإحداث التغيير الإيجابي. ركزت المناقشة الأكاديمية للمرونة الحضرية في المقام الأول على ثلاثة تهديدات متميزة: التغير المناخي والكوارث الطبيعية والإرهاب. rdf:langString
Resilience má podobný význam jako slova odolnost, nezdolnost, houževnatost, pružnost či nezlomnost. V češtině je tento výraz zřídka užívaný, mnohem častěji se tak setkáme s českým ekvivalentem odolnost, nicméně význam slova resilience je trochu širší. Jde o „schopnost systému vyrovnat se se změnou a pokračovat v rozvoji“ a resilientní systém je zároveň takový, který je schopen otřesy a zvraty (jako je například klimatická změna) využít „k podnícení inovativního myšlení, které mu umožní obnovu a další rozvoj“. Důsledky povodní v německém Ahrweiler v červenci 2021 rdf:langString
Ketangguhan kota (disebut juga ketahanan kota, bahasa Inggris: urban resilience) biasa didefinisikan sebagai ukuran kemampuan sistem kota beserta penduduknya dalam menjaga kelangsungannya melewati berbagai guncangan (shock) dan tekanan (stress), sekaligus beradaptasi dan mengembangkan diri untuk mencapai keberlanjutan. Kota tangguh adalah kota yang menilai, merencanakan, dan bertindak untuk bersiap dan menanggapi bencana, baik alami maupun ulah manusia, baik tiba-tiba maupun perlahan, baik diduga maupun tak terduga. Kota-kota tangguh melindungi dan memperbaiki kehidupan masyarakatnya, memastikan pengembangan dirinya, memelihara lingkungan yang cocok untuk investasi, dan mendorong perubahan yang positif. Bahasan akademik tentang ketangguhan kota berfokus pada tiga ancaman utama: perubahan i rdf:langString
Urban resilience has conventionally been defined as the "measurable ability of any urban system, with its inhabitants, to maintain continuity through all shocks and stresses, while positively adapting and transforming towards sustainability". Therefore, a resilient city is one that assesses, plans and acts to prepare for and respond to hazards - natural and human-made, sudden and slow-onset, expected and unexpected. Resilient Cities are better positioned to protect and enhance people's lives, secure development gains, foster an investible environment, and drive positive change. Academic discussion of urban resilience has focused primarily on three distinct threats; climate change, natural disasters, and terrorism. Resilience to these threats has been discussed in the context of non-physica rdf:langString
传统上, 城市韧性(英語:urban resilience)定义为“城市系统及其居民在各种冲击和压力下保持正常运作,且积极适应并能转向可持续发展”。因此,一座韧性城市就是对自然和人为的、突发和慢性的、预期和未预期到的灾害进行评估、计划并采取行动,以对灾害未雨绸缪和积极应对的城市。韧性城市更能够保护和改善人们的生活、保卫发展成果、营造良好投资环境以及推动积极的改变。关于城市韧性的学术讨论主要集中在三种不同的威胁上:气候变化、自然灾害和恐怖主义。不少学者已讨论过城市规划和设计的物质和非物质层面上抵御这些威胁的能力。因此,韧性城市更多在反恐、自然灾害(地震、海啸、洪水、太阳耀斑等)以及基础设施采用可持續能源方面提出应变策略。 近来,人们越来越重视城市韧性的谱系和城市系统对不断变化的环境的适应能力。韧性理论的这一分支建立在城市作为高度复杂适应系统的概念之上。这种见解的内涵是将城市规划从基于几何规划的传统方法转变为以网络科学为基础的、对城市运作干扰更少的方法。网络科学提供了一种将城市规模与能够使城市以不同方式运转的网络形式联系起来的方法。它可以进一步洞察各种城市政策的潜在效力。这就需要更好地了解有助于建立城市适应力的各类实践和工具。谱系方法探索了这些实践(包括支撑它们的价值观和权力关系)随时间的演变。 rdf:langString
rdf:langString هيكلة المدن المرنة
rdf:langString Resilience měst
rdf:langString Ketangguhan kota
rdf:langString Ville résiliente
rdf:langString Urban resilience
rdf:langString 韧性城市
xsd:integer 31837770
xsd:integer 1121497282
rdf:langString September 2022
rdf:langString incidence is normally used only in the singular form, perhaps incidence, incidents, or instances was intended
rdf:langString عُرّفت المرونة الحضرية بشكل تقليدي بأنها «القدرة القابلة للقياس لأي نظام حضري مع سكانه، للحفاظ على الاستمرارية أثناء جميع الصدمات والضغوط، مع التكيّف بشكل إيجابي والتحول نحو الاستدامة». المدينة المرنة هي التي تقيّم وتخطط وتعمل من أجل الاستعداد للكوارث والاستجابة لها، سواء كانت طبيعية أو من صنع الإنسان، أو مفاجئة أو بطيئة الظهور، أو متوقعة أو غير متوقعة. تُعد المدن المرنة في حالة أفضل لحماية حياة الناس وتعزيزها، وتأمين مكاسب التنمية، وتعزيز البيئة القابلة للاستثمار، وإحداث التغيير الإيجابي. ركزت المناقشة الأكاديمية للمرونة الحضرية في المقام الأول على ثلاثة تهديدات متميزة: التغير المناخي والكوارث الطبيعية والإرهاب. نوقشت المرونة في مواجهة هذه التهديدات في سياق الجوانب المادية وغير المادية للتخطيط والتصميم الحضري. تميل استراتيجيات المرونة بناءً على ذلك إلى أن تُصمم من ناحية مكافحة الإرهاب والكوارث الأخرى (الزلازل والتسونامي والفيضانات الساحلية والتوهجات الشمسية وما إلى ذلك)، واعتماد البنية التحتية للطاقة المستدامة. تزايد الاهتمام في الآونة الأخيرة بأنساب المرونة الحضرية، وقدرة النظم الحضرية على التكيف مع الظروف المتغيرة. يُبنى هذا الفرع من نظرية المرونة على فكرة أن مدن أنظمة متوائمة معقدة للغاية. مغزى هذا التبصر هو نقل التخطيط الحضري بعيدًا عن المناهج التقليدية الموجودة في الخطط الهندسية إلى نهجٍ مستنيرٍ من علم الشبكات الذي ينطوي على تدخلٍ أقل في عمل المدن. يوفر علم الشبكات طريقةً لربط حجم المدينة بأشكال الشبكات التي من المرجح أن تمكن المدن من العمل بطرقٍ مختلفة، ويمكن أن يوفر كذلك رؤىً حول الفعالية المحتملة لمختلف السياسات الحضرية. يتطلب ذلك فهمًا أفضل لأنواع الممارسات والأدوات التي تساهم في بناء المرونة الحضرية. تستكشف مناهج الأنساب تطور هذه الممارسات بمرور الوقت، بما في ذلك علاقات القيم والقوة الداعمة لها. يعتمد بناء المرونة في المدن على قرارات الاستثمار التي تعطي الأولوية للإنفاق على الأنشطة التي تقدم البدائل، والتي تحقق أداءً جيدًا في سيناريوهات مختلفة. يجب أن تأخذ هذه القرارات في الاعتبار المخاطر والشكوك المستقبلية. التخطيط للطوارئ والكوارث أمر بالغ الأهمية، نظرًا إلى أنه لا يمكن القضاء على المخاطر تمامًا. توفر أطر إدارة مخاطر الكوارث، على سبيل المثال، فرصًا عملية لتعزيز القدرة على الصمود. يعيش أكثر من نصف سكان العالم من البشر في المدن منذ عام 2007، ومن المتوقع أن يرتفع التحضر إلى 80% بحلول عام 2050، ويشير ذلك إلى أن تحديات المرونة الرئيسية في عصرنا -مثل الحد من الفقر، والمخاطر الطبيعية والتغير المناخي، والاستدامة البيئية، والإدماج الاجتماعي- ستكسب أو تخسر في المدن. تجعل كثافة الكتلة السكانية الناس بموضع ضعف أمام كل من آثار الكوارث الحادة والآثار البطيئة والمتسللة للمناخ المتغير بشكل خاص، إذ يجعل كل ذلك التخطيط للمرونة مهمًا للغاية. ارتبط التحضر المتزايد خلال القرن الماضي بزيادةٍ كبيرة في التمدد العمراني. تعالج جهود المرونة كيف يواجه الأفراد والمجتمعات والمشاريع التجارية الصدمات والضغوط المتعددة، وتستغل أيضًا فرص التنمية التحويلية. تشارك الحكومات الوطنية والمحلية، التي تدعمها غالبًا وكالات التمويل الدولية، في إعادة التوطين، كوسيلة للتصدي لمخاطر الكوارث في المناطق الحضرية. يمكن أن يكون هذا وقائيًا، أو قد يحصل بعد وقوع كارثة. يمكن أن يؤدي هذا أيضًا إلى مشاكل أخرى، على الرغم من أنه يقلل من تعرض الأشخاص للمخاطر، ويمكن أن تجعل هذه المشاكل الأشخاص أكثر عرضة للخطر أو أسوأ حالًا مما كانوا عليه من قبل. يجب فهم إعادة التوطين على أنها جزء من التنمية المستدامة طويلة الأجل، وليس فقط كوسيلة للحد من مخاطر الكوارث.
rdf:langString Resilience má podobný význam jako slova odolnost, nezdolnost, houževnatost, pružnost či nezlomnost. V češtině je tento výraz zřídka užívaný, mnohem častěji se tak setkáme s českým ekvivalentem odolnost, nicméně význam slova resilience je trochu širší. Jde o „schopnost systému vyrovnat se se změnou a pokračovat v rozvoji“ a resilientní systém je zároveň takový, který je schopen otřesy a zvraty (jako je například klimatická změna) využít „k podnícení inovativního myšlení, které mu umožní obnovu a další rozvoj“. Resilience měst (z angl. Urban resilience) či odolnost měst je obecně definována jako „měřitelná schopnost jakéhokoli městského systému s jeho obyvateli udržet kontinuitu přes všechny otřesy a stresy a zároveň se pozitivně přizpůsobovat a transformovat směrem k udržitelnosti“. Jinak řečeno, jde o "schopnost jednotlivců, komunit, institucí, podniků a systémů ve městě přežít, přizpůsobit se a růst bez ohledu na to, jaké druhy chronických stresů a akutních šoků zažívají". Důsledky povodní v německém Ahrweiler v červenci 2021 Odolným městem je takové město, které posuzuje, plánuje a jedná tak, aby se připravilo a bylo schopno reagovat na nebezpečí – přírodní i člověkem způsobené, náhlé i pomalu nastupující, očekávané i neočekávané. Akademická diskuse o městské odolnosti se primárně soustředila na tři různé hrozby – změnu klimatu, přírodní katastrofy a terorismus. Odolnost vůči těmto hrozbám byla diskutována v kontextu nefyzických i fyzických aspektů městského plánování a designu. V souladu s tím byla strategie obvykle pojímány z hlediska boje proti terorismu, jiným katastrofám (zemětřesení, lesní požáry, tsunami, povodně, sluneční erupce atd.) a zařazení udržitelné energie do infrastruktury. Města mohou být pro svou složitou strukturu a fungování vystavena jak náhlým událostem (jako jsou např. zemětřesení, záplavy a hurikány, ale i propuknutí násilí, migrační krize, průmyslové incidenty a zdravotní epidemie), tak postupným, pomalu se plížícím procesům, jako jsou strukturální průmyslové transformace, ekonomické recese, rostoucí chudoba a sociální rozdíly a zhoršování životního prostředí. Obrovská hustota obyvatelstva ve městech činí jejich obyvatele zvláště zranitelnými. To vše dělá plánování resilience kriticky důležitým. Rostoucí urbanizace za poslední století je zároveň spojena se značným rozrůstáním samotných měst. Úsilí o odolnost se nezaměřuje pouze na to, jak se jednotlivci, komunity a podniky vyrovnávají s mnoha otřesy a stresy, ale využívají také příležitostí k transformačnímu rozvoji. Budování odolnosti města se opírá o investiční rozhodnutí, která upřednostňují výdaje na činnosti nabízející alternativy, které dobře fungují v různých scénářích. Taková investiční rozhodnutí musí brát v úvahu budoucí rizika a nejistoty. Vzhledem k tomu, že riziko nelze nikdy zcela eliminovat, je plánování krizí a katastrof zásadní.
rdf:langString Dans le cadre de l’aménagement du territoire ou de l’urbanisme est appelée ville résiliente la ville qui a la capacité de s’adapter aux événements afin de limiter les effets des catastrophes naturelles et de retrouver un fonctionnement normal le plus rapidement possible.
rdf:langString Ketangguhan kota (disebut juga ketahanan kota, bahasa Inggris: urban resilience) biasa didefinisikan sebagai ukuran kemampuan sistem kota beserta penduduknya dalam menjaga kelangsungannya melewati berbagai guncangan (shock) dan tekanan (stress), sekaligus beradaptasi dan mengembangkan diri untuk mencapai keberlanjutan. Kota tangguh adalah kota yang menilai, merencanakan, dan bertindak untuk bersiap dan menanggapi bencana, baik alami maupun ulah manusia, baik tiba-tiba maupun perlahan, baik diduga maupun tak terduga. Kota-kota tangguh melindungi dan memperbaiki kehidupan masyarakatnya, memastikan pengembangan dirinya, memelihara lingkungan yang cocok untuk investasi, dan mendorong perubahan yang positif. Bahasan akademik tentang ketangguhan kota berfokus pada tiga ancaman utama: perubahan iklim, bencana alam, dan terorisme. Ketahanan terhadap ancaman-ancaman itu telah dibahas dalam konteks aspek fisik ataupun nonfisik perencanaan dan desain kota. Terlebih lagi, strategi ketahanan lebih condong ke arah , bencana lain (gempa bumi, kebakaran liar, tsunami, banjir rob, suar Matahari, dan lain-lain), serta pembuatan prasarana energi berkelanjutan. Pembangunan ketahanan dalam perkotaan membutuhkan kebijakan investasi yang memprioritaskan pengeluaran untuk kegiatan-kegiatan yang menawarkan alternatif, yaitu yang bisa berjalan dengan baik dalam berbagai macam kasus. Keputusan tersebut harus memperhatikan risiko dan ketidakpastian pada masa depan. Karena risiko tidak bisa dihilangkan seluruhnya, perencanaan kedaruratan dan kebencanaan sangat penting. Kerangka kerja pengelolaan risiko bencana, misalnya, memberikan peluang praktis untuk meningkatkan ketahanan.
rdf:langString Urban resilience has conventionally been defined as the "measurable ability of any urban system, with its inhabitants, to maintain continuity through all shocks and stresses, while positively adapting and transforming towards sustainability". Therefore, a resilient city is one that assesses, plans and acts to prepare for and respond to hazards - natural and human-made, sudden and slow-onset, expected and unexpected. Resilient Cities are better positioned to protect and enhance people's lives, secure development gains, foster an investible environment, and drive positive change. Academic discussion of urban resilience has focused primarily on three distinct threats; climate change, natural disasters, and terrorism. Resilience to these threats has been discussed in the context of non-physical, as well as, physical aspects of urban planning and design. Accordingly, resilience strategies have tended to be conceived of in terms of counter-terrorism, other disasters (earthquakes, wildfires, tsunamis, coastal flooding, solar flares, etc.), and infrastructure adoption of sustainable energy. More recently, there has been an increasing attention to genealogies of urban resilience and the capability of urban systems to adapt to changing conditions. This branch of resilience theory builds on a notion of cities as highly complex adaptive systems. The implication of this insight is to move urban planning away from conventional approaches based in geometric plans to an approach informed by network science that involves less interference in the functioning of cities. Network science provides a way of linking city size to the forms of networks that are likely to enable cities to function in different ways. It can further provide insights into the potential effectiveness of various urban policies. This requires a better understanding of the types of practices and tools that contribute to building urban resilience. Genealogical approaches explore the evolution of these practices over time, including the values and power relations underpinning them. Building resilience in cities relies on investment decisions that prioritize spending on activities that offer alternatives, which perform well in different scenarios. Such decisions need to take into account future risks and uncertainties. Because risk can never be fully eliminated, emergency and disaster planning is crucial. Disaster risk management frameworks, for example, offer practical opportunities for enhancing resilience. More than half of the world's human population has lived in cities since 2007, and urbanization is calculated to rise to 80% by 2050. This means that the major resilience challenges of our era, such as poverty reduction, natural hazards and climate change, environmental sustainability, and social inclusion, will be won or lost in cities. Mass density of people makes them especially vulnerable both to the impacts of acute disasters and the slow, creeping effects of the changing climate; all making resilience planning critically important. At the same time, growing urbanization over the past century has been associated with a considerable increase in urban sprawl. Resilience efforts address how individuals, communities and business not only cope on the face of multiple shocks and stresses, but also exploit opportunities for transformational development. As one way of addressing disaster risk in urban areas, national and local governments, often supported by international funding agencies, engage in resettlement. This can be preventative, or occur after a disaster. While this reduces people's exposure to hazards, it can also lead to other problems, which can leave people more vulnerable or worse off than they were before. Resettlement needs to be understood as part of long-term sustainable development, not just as a means for disaster risk reduction.
rdf:langString 传统上, 城市韧性(英語:urban resilience)定义为“城市系统及其居民在各种冲击和压力下保持正常运作,且积极适应并能转向可持续发展”。因此,一座韧性城市就是对自然和人为的、突发和慢性的、预期和未预期到的灾害进行评估、计划并采取行动,以对灾害未雨绸缪和积极应对的城市。韧性城市更能够保护和改善人们的生活、保卫发展成果、营造良好投资环境以及推动积极的改变。关于城市韧性的学术讨论主要集中在三种不同的威胁上:气候变化、自然灾害和恐怖主义。不少学者已讨论过城市规划和设计的物质和非物质层面上抵御这些威胁的能力。因此,韧性城市更多在反恐、自然灾害(地震、海啸、洪水、太阳耀斑等)以及基础设施采用可持續能源方面提出应变策略。 近来,人们越来越重视城市韧性的谱系和城市系统对不断变化的环境的适应能力。韧性理论的这一分支建立在城市作为高度复杂适应系统的概念之上。这种见解的内涵是将城市规划从基于几何规划的传统方法转变为以网络科学为基础的、对城市运作干扰更少的方法。网络科学提供了一种将城市规模与能够使城市以不同方式运转的网络形式联系起来的方法。它可以进一步洞察各种城市政策的潜在效力。这就需要更好地了解有助于建立城市适应力的各类实践和工具。谱系方法探索了这些实践(包括支撑它们的价值观和权力关系)随时间的演变。 提高城市的韧性取决于投资决策,这些决策要将支出优先提供给有备用方案、在不同情况下都能正常工作的项目。此类决策需要考虑未来的风险和不确定性。由于风险不可能完全消除,因此紧急情况和灾难下的救援计划至关重要。例如,灾害风险管理框架为增强抗灾能力提供了切实的机会。 截至2007年,全球已有一半以上的人口居住在城市中,到2050年,城市化率预计将上升至80%。这意味着,这个时代面临的抵御风险的主要挑战,诸如减贫、自然灾害和气候变化、环境可持续性以及社会包容性,其成败将取决于城市。高人口密度使人们特别容易受到突如其来的灾害以及缓慢的气候变化带来的影响;这些都使韧性规划至关重要。同时,在过去的一个世纪中,城市化的进程也与显著的城市蔓延有关。韧性城市不仅能帮助个人、社区和企业面对多种冲击和压力的挑战,也能为转型发展提供机会。 作为应对城市地区灾害风险的一种方法,国家和地方政府可以组织不适宜居住区的移民安置。这可以是预防性的,也可以在灾难后发生。这虽然减少了人们受灾的风险,但是也可能导致其他问题。理解重新安置,需要将其作为长期可持续发展的一部分,而不仅仅是减少灾害风险的一种手段。
xsd:nonNegativeInteger 54513

data from the linked data cloud