Triclinium

http://dbpedia.org/resource/Triclinium an entity of type: Building

Triclinium bylo ve antickém Řecku a starém Římě večeřadlo, místnost pro pořádání hostin a přijímání hostů; původně v něm byla umístěna tři lehátka pravoúhle podél stěn tří stran nízkého stolu (odtud triclinium). rdf:langString
Das Triclinium (pl. Triclinia) war in der Antike ein steinernes oder hölzernes dreiliegiges Speisesofa. Vor allem im antiken Griechenland und im Römischen Reich war es weit verbreitet. Nach ihm wurde aber auch der antike Speisesaal, in dem drei einzelne Klinen oder die Triclinia aufgestellt waren, Triclinium genannt. rdf:langString
Le triclinium (dérivé du grec κλινη, klinê), c'est-à-dire « lit de table ») désignait généralement chez les Romains la salle de réception ou salle à manger d'une domus, comportant une table et des lits de banquet. rdf:langString
Triclinium (jamak: triclinia) adalah sebuah ruang makan formal dalam sebuah bangunan Romawi. Kata tersebut diadopsi dari kata Yunani τρικλίνιον, triklinion, dari τρι-, tri-, "tiga", dan κλίνη, klinē, sejenis sofa. rdf:langString
Il triclinio (triclinium in latino) era il locale in cui veniva servito il pranzo nelle case degli antichi romani; il nome ha origine dal composto greco di τρι- "tri-" e κλίνη (klìne) "letto", chiamati anche lecti conviviales o tricliniares, su cui i padroni di casa e i loro ospiti si sdraiavano per tutta la durata del pranzo. rdf:langString
Een triclinium is een formele eetzaal in een Romeins huis. De naam is ontleend aan het Griekse τρικλίνιον ("triklinion") omdat ze bestond uit drie (tri) klinē, een soort chaise longue die aan drie personen plaats bood, en om een vierkante tafel (de mensa) waren gegroepeerd. Een triclinium was een normale verschijning in rijkere Romeinse huizen en, vooral in Pompeï en Herculaneum, maar ook elders, zijn exemplaren bewaard gebleven. rdf:langString
Triclinium (plural: triclinia), av grekiskans τρικλίνος, triklinos, från τρι-, tri-, "tre", och κλίνη, klinē, "soffa", "säng", var matsalen i en antik romersk bostad. Sofforna var vanligen placerade utmed väggarna. rdf:langString
卧躺餐厅(拉丁语:triclinium;意大利语:Triclinio),是古罗马时代住宅中的餐厅。 房间正中摆一张低矮的桌子,地板三面向桌子倾斜,斜角约10°。 另外一侧则是水平的,仆人在这一侧侍奉食物与酒水。 在古罗马人(尤其是贵族)的家中,卧躺餐厅是很常见的。 它可用来招待客人。 食客们围绕一个矮桌,斜靠在垫子上。 在阿雷佐(Arezzo,意大利中部城市)的考古博物馆,我们可以看到一个卧躺餐厅的复原模型。 * 卧躺餐厅复原图 * 卧躺餐厅复原图 rdf:langString
Триклі́ній, також триклі́ніум (лат. triclinium < грец. τρικλίνιον, від τρι — «три» + κλίνη — «ложе», «кушетка», ) — у стародавньому Римі обідній стіл з ложами-клініями з трьох боків для лежання під час їжі. Триклінієм також називали кімнату, де стояв такий стіл чи кілька столів. Використовування триклініїв пов'язано з давньогрецькою і римською традицією не сидіти, а лежати під час їжі, спираючись лівою рукою на подушку. rdf:langString
El triclini (del llatí triclinium, provinent del grec τρικλίνιον, triklínion, de τρι-, tri-, 'tres', i κλίνη, kline, mena de llit, butaca llarga, sofà o, més aviat, chaise longue) era l'estança d'una casa romana amb la funció de menjador.El nom s'origina perquè a l'habitació hi havia tres d'aquests mobles coberts amb coixins, al voltant de tres dels costats de la taula, i pel quart que quedava se servia el menjar. Els romans menjaven estirats damunt aquests mobles, recolzats sobre el costat esquerre. A les cases dels antics romans, especialment els patricis, el triclini era molt comú. El sopar era un ritual a la vida dels antics romans i es perllongava des del començament del vespre fins a altes hores de la nit. Generalment, entre 10-20 persones se situaven al voltant d'una taula disposats rdf:langString
Un triclinio (del latín, triclinium y plural, triclinia y ésta del griego τρικλίνιον, triklinion, de τρι-, tri-, "tres", y κλίνη, klinē, especie de "diván" o "sillón largo") es una estancia destinada a comedor formal en un edificio romano o grecorromano. Petronio en su novela El Satiricón escribe que la casa del rico liberto Trimalción tenía varios triclinia. rdf:langString
A triclinium (plural: triclinia) is a formal dining room in a Roman building. The word is adopted from the Greek triklinion (τρικλίνιον)—from tri- (τρι-), "three", and klinē (κλίνη), a sort of couch or rather chaise longue. Each couch was sized to accommodate a diner who reclined on their left side on cushions while some household slaves served multiple courses brought from the culina, or kitchen, and others entertained guests with music, song, or dance. rdf:langString
トリクリニウム(triclinium)は、古代ローマの建物内の正式なダイニングルーム。ギリシア語の τρικλίνιον (triklinion) に由来し、τρι-(tri-、3つ)、κλίνη(klinē、長いす)を組み合わせた語。低いテーブルの三方を3つの長いすで囲んでいることを特徴とし、長いすの上面からテーブルまでは約10度の傾斜である。長いすに半ば横たわって食事した。テーブルの4つ目の面には長いすは置かれず、おそらく給仕用に空けていたものと思われる。トリクリニウムは特に古代ローマの裕福な家で一般的だった。正確に再現されたトリクリニウムは、アレッツォの考古学博物館やポンペイの House of Caro にある。 古代ローマ人の生活において食事は儀式であり、午後遅くから深夜まで続けられた。9名から20名の客が招かれ、主人との相対的な親しさやその客の地位を考慮して座席の順序を決定する。トリクリニウムは静かで特別な部屋であり、極めて精巧な装飾を施され、中央に絵(またはモザイク)がある。ディオニューソス、ウェヌス、食物の静物画などが題材として人気があった。中流および上流階級のローマ人の住居には少なくとも2つのトリクリニウムがあり、4つ以上あることは滅多にない。大きい方のトリクリニウム (triclinium maius) は大人数のパーティで使われた。 rdf:langString
Triclinium (triklinium) – jedno z ważniejszych pomieszczeń w rzymskim domu lub willi. Przeznaczone było na salę biesiadną, w której sofy (gr. kline, łac. lectus) ustawiano z trzech stron stołu. Zależnie od strony stołu sofy te nazywano lectus imus, lectus medius i lectus summus, co wiązało się z hierarchią biesiadników. W zamożnych domach były zazwyczaj dwa triclinia: letnie i zimowe. Pokoje te znajdowały się w głębi domu, przy czym najczęściej wchodziło się do nich wprost z perystylu. rdf:langString
Um triclínio (em latim: triclinium) é uma sala de jantar formal em um edifício romano. A palavra é adotado através do grego τρικλίνιον (triklinion) para τρι- "três" e κλίνη um tipo de "sofá" ou chaise longue. Cada sofá era grande o suficiente para acomodar três comensais que reclinavam para o lado esquerdo em almofadas enquanto alguns escravos domésticos serviam múltiplos pratos trazidos da cozinha (culina), e outros entretinham as pessoas com música ou dança. rdf:langString
Трикли́ний (лат. triclinium ← др.-греч. τρί-κλῑνον — столовая с тремя застольными ложами от др.-греч. τρεῖς, τρία — три + др.-греч. κλίνη — ложе, кровать) — пиршественный зал, столовая, выделенная в отдельную комнату под влиянием греческой традиции. Римляне ели, возлежа на ложах-клиниях (лектус триклиниарис). В доме могло быть несколько триклиниев. В триклиниях как правило располагалось три ложа буквой П; если их было два, это называлось биклиний. rdf:langString
rdf:langString Triclini
rdf:langString Triclinium
rdf:langString Triclinium
rdf:langString Triclinio
rdf:langString Triclinium
rdf:langString Triclinium
rdf:langString Triclinio
rdf:langString トリクリニウム
rdf:langString Triclinium
rdf:langString Triclinium
rdf:langString Triclínio
rdf:langString Triclinium
rdf:langString Триклиний
rdf:langString Triclinium
rdf:langString Трикліній
rdf:langString 卧躺餐厅
xsd:integer 2379182
xsd:integer 1081624332
xsd:integer 266
rdf:langString x
xsd:integer 27
rdf:langString Triclinium
rdf:langString Triclinium bylo ve antickém Řecku a starém Římě večeřadlo, místnost pro pořádání hostin a přijímání hostů; původně v něm byla umístěna tři lehátka pravoúhle podél stěn tří stran nízkého stolu (odtud triclinium).
rdf:langString El triclini (del llatí triclinium, provinent del grec τρικλίνιον, triklínion, de τρι-, tri-, 'tres', i κλίνη, kline, mena de llit, butaca llarga, sofà o, més aviat, chaise longue) era l'estança d'una casa romana amb la funció de menjador.El nom s'origina perquè a l'habitació hi havia tres d'aquests mobles coberts amb coixins, al voltant de tres dels costats de la taula, i pel quart que quedava se servia el menjar. Els romans menjaven estirats damunt aquests mobles, recolzats sobre el costat esquerre. A les cases dels antics romans, especialment els patricis, el triclini era molt comú. El sopar era un ritual a la vida dels antics romans i es perllongava des del començament del vespre fins a altes hores de la nit. Generalment, entre 10-20 persones se situaven al voltant d'una taula disposats de manera que pogués destacar la seva importància en funció de la proximitat al propietari. Donada la importància del triclini, es decorava amb mosaics i pintures a les parets. En la decoració d'aquestes habitacions eren molt comunes les imatges de Dionís i Venus, així com les natures mortes. Les cases dels nobles tenien almenys dos mobles on reclinar-se i no era difícil trobar cases que en tenien quatre o més. En aquestes cases, el triclinius maius (menjador gran) es va utilitzar per organitzar festes a les quals hi assistia un gran nombre de convidats. Des de les butaques es menjava i bevia durant l'àpat, mentre es feien espectacles de cant i ball per entretenir els convidats; la decoració de les sales sovint se centrava en l'èpica d'Enees i de l'Eneida.
rdf:langString Un triclinio (del latín, triclinium y plural, triclinia y ésta del griego τρικλίνιον, triklinion, de τρι-, tri-, "tres", y κλίνη, klinē, especie de "diván" o "sillón largo") es una estancia destinada a comedor formal en un edificio romano o grecorromano. El triclinio se caracteriza por utilizar tres klinai dispuestos alrededor de una mesa baja normalmente cuadrada, en tres de sus lados, como en forma de U, dejando el cuarto despejado para permitir acercarse a los sirvientes con múltiples platos gastronómicos traídos de la cocina. Generalmente, el lado abierto se situaba de cara a la entrada de la sala. Cada lecho, con una pequeña inclinación de unos 10º, era lo suficientemente amplio como para dar cabida a tres comensales que se reclinaban sobre su lado izquierdo sobre cojines. Los invitados eran entretenidos con música, cantos o danzas. En la Antigua Roma, las viviendas de las personas pudientes solían tener un triclinium​ y los más ricos podían tener dos o más, que eran utilizados según las estaciones del año y la . Los de primavera o verano se orientaban al norte o al este y se dejaban abiertos hacia el atrium o jardín y los de otoño e invierno se orientaban al sur y se cerraban. La costumbre de utilizar los klinai mientras se disfrutaba de una comida en lugar de sentarse se hizo popular ya entre los griegos a principios del siglo VII a. C. Desde aquí se extendió a sus colonias en el sur de Italia (Magna Grecia) y fue finalmente adoptada por los etruscos. En contraste con la tradición griega de que sólo hubiese invitados masculinos en la estancia del comedor formal, denominado andrōn, mientras que las comidas de todos los días se tomaban con el resto de la familia en el denominado oikos, los etruscos parece que no restringieron el uso del klinē a los hombres. Es probable que los romanos pudiesen haber visto primero la utilización de los klinai por los etruscos, pero pudieron haber perfeccionado su práctica, cuando tuvieron un contacto más directo con la cultura griega. La cena fue un ritual en la vida doméstica romana, que duraba desde las últimas horas de la tarde hasta bien entrada la noche. Por lo general, eran invitados entre 9 y 20 comensales, dispuestos alrededor de la mesa en un orden establecido donde se subrayaba la importancia del estatus y la cercanía familiar con el dominus. Como espacio privilegiado, los triclinia tenían una decoración muy elaborada, con escenas de perspectiva compleja en frescos murales, con pavimentos de mosaico. Los temas de Dioniso-Baco, Venus, y las naturalezas muertas de alimentos eran muy populares, por razones obvias. Cuando se disponía de varios triclinios, el principal o maius triclinium se utilizaba para las cenas con mayor número de invitados, que normalmente incluía a muchos clientes del propietario. Los triclinios más pequeños se utilizaban para cenas con un número más exclusivo de comensales, con lo que su decoración era, al menos, tan elaborada como en el grande, con temas tan populares como el amor, el vino o la comida. Sin embargo, debido a su asociación con el patrocinio y ya que el entretenimiento comprendía, con frecuencia, recitados de alto nivel intelectual, como la épica, los triclinium minus podían tener una decoración más "seria", con escenas de la Eneida y formar un conjunto con el dormitorio (cubiculum) adyacente. Petronio en su novela El Satiricón escribe que la casa del rico liberto Trimalción tenía varios triclinia.
rdf:langString Das Triclinium (pl. Triclinia) war in der Antike ein steinernes oder hölzernes dreiliegiges Speisesofa. Vor allem im antiken Griechenland und im Römischen Reich war es weit verbreitet. Nach ihm wurde aber auch der antike Speisesaal, in dem drei einzelne Klinen oder die Triclinia aufgestellt waren, Triclinium genannt.
rdf:langString Le triclinium (dérivé du grec κλινη, klinê), c'est-à-dire « lit de table ») désignait généralement chez les Romains la salle de réception ou salle à manger d'une domus, comportant une table et des lits de banquet.
rdf:langString Triclinium (jamak: triclinia) adalah sebuah ruang makan formal dalam sebuah bangunan Romawi. Kata tersebut diadopsi dari kata Yunani τρικλίνιον, triklinion, dari τρι-, tri-, "tiga", dan κλίνη, klinē, sejenis sofa.
rdf:langString A triclinium (plural: triclinia) is a formal dining room in a Roman building. The word is adopted from the Greek triklinion (τρικλίνιον)—from tri- (τρι-), "three", and klinē (κλίνη), a sort of couch or rather chaise longue. Each couch was sized to accommodate a diner who reclined on their left side on cushions while some household slaves served multiple courses brought from the culina, or kitchen, and others entertained guests with music, song, or dance. The triclinium was characterized by three lecti (singular lectus: bed or couch), called triclinares ("of the triclinium"), on three sides of a low square table, whose surfaces sloped away from the table at about 10 degrees. Diners would recline on these surfaces in a semi-recumbent position. The fourth side of the table was left free, presumably to allow service to the table. Usually the open side faced the entrance of the room. In Roman-era dwellings, particularly wealthy ones, triclinia were common and the hosts and guest would recline on pillows while feasting. The Museum of Archeology in Arezzo, Italy and the in Pompeii offer what are thought to be accurate reconstructions of triclinia. The custom of using klinai ("dining couches") while taking a meal rather than sitting became popular among the Greeks in the early seventh century BC. From here it spread to their colonies in southern Italy (Magna Graecia) and was eventually adopted by the Etruscans. In contrast to the Greek tradition of allowing only male guests into the formal dining room, called andrōn, while everyday meals were taken with the rest of the family in the oikos, the Etruscans seem to not have restricted the use of the klinē to the male gender. The Romans may have seen the first dining klinai as used by the Etruscans but may have refined the practice when they later came to closer contact with the Greek culture. Dining was the defining ritual in Roman domestic life, lasting from late afternoon through late at night. Typically, nine to twenty guests were invited, arranged in a prescribed seating order to emphasize divisions in status and relative closeness to the dominus. As static, privileged space, dining rooms received extremely elaborate decoration, with complex perspective scenes and central paintings (or, here, mosaics). Dionysus, Venus, and still lifes of food were popular. Middle class and elite Roman houses usually had at least two triclinia; it is not unusual to find four or more. Here, the triclinium maius ("big dining room") would be used for larger dinner parties, which would typically include many clients of the owner. Smaller triclinia would be used for smaller dinner parties, with a more exclusive set of guests. Hence, their decoration was often at least as elaborate as that found in larger triclinia. As in the larger triclinia, wine, food, and love were always popular themes. However, because of their association with patronage and because dining entertainment often included recitation of highbrow literature like epics, dining rooms could also feature more "serious" themes. As in many houses in Pompeii, here the smaller dining room (triclinium minus) forms a suite with the adjoining cubiculum and bath. In later republican times, after the introduction of round tables of citrus wood, the three couches were replaced by one of crescent shape (called sigma from the form of the Greek letter), which as a rule was only intended to hold five persons. The two corner seats (cornua) were the places of honour, that on the right being considered superior. The remaining seats were reckoned from left to right, so that the least important seat was on the left side of the most important. The use of the sigma continued until the Middle Ages.
rdf:langString Il triclinio (triclinium in latino) era il locale in cui veniva servito il pranzo nelle case degli antichi romani; il nome ha origine dal composto greco di τρι- "tri-" e κλίνη (klìne) "letto", chiamati anche lecti conviviales o tricliniares, su cui i padroni di casa e i loro ospiti si sdraiavano per tutta la durata del pranzo.
rdf:langString トリクリニウム(triclinium)は、古代ローマの建物内の正式なダイニングルーム。ギリシア語の τρικλίνιον (triklinion) に由来し、τρι-(tri-、3つ)、κλίνη(klinē、長いす)を組み合わせた語。低いテーブルの三方を3つの長いすで囲んでいることを特徴とし、長いすの上面からテーブルまでは約10度の傾斜である。長いすに半ば横たわって食事した。テーブルの4つ目の面には長いすは置かれず、おそらく給仕用に空けていたものと思われる。トリクリニウムは特に古代ローマの裕福な家で一般的だった。正確に再現されたトリクリニウムは、アレッツォの考古学博物館やポンペイの House of Caro にある。 古代ローマ人の生活において食事は儀式であり、午後遅くから深夜まで続けられた。9名から20名の客が招かれ、主人との相対的な親しさやその客の地位を考慮して座席の順序を決定する。トリクリニウムは静かで特別な部屋であり、極めて精巧な装飾を施され、中央に絵(またはモザイク)がある。ディオニューソス、ウェヌス、食物の静物画などが題材として人気があった。中流および上流階級のローマ人の住居には少なくとも2つのトリクリニウムがあり、4つ以上あることは滅多にない。大きい方のトリクリニウム (triclinium maius) は大人数のパーティで使われた。 小さい方のトリクリニウムは、少数の特別な客をもてなす場合に使われた。そのため、室内の装飾は小さい方であっても大きい方のトリクリニウムと同じ程度に精巧だった。大きなトリクリニウムと同様、ワインと食物と愛がテーマとして人気があった。ただし、後援者と親交を深め、食事中の娯楽として叙事詩のような格調高い文学の朗読(暗唱)を行うため、トリクリニウムの内装をより真面目なテーマにすることもあり、例えば『アエネーイス』から題材をとることもあった。ポンペイの多くの住居では、小さいトリクリニウム (triclinium minus) は隣接する寝室 (cubiculum) および浴室とスイートを構成していた。
rdf:langString Triclinium (triklinium) – jedno z ważniejszych pomieszczeń w rzymskim domu lub willi. Przeznaczone było na salę biesiadną, w której sofy (gr. kline, łac. lectus) ustawiano z trzech stron stołu. Zależnie od strony stołu sofy te nazywano lectus imus, lectus medius i lectus summus, co wiązało się z hierarchią biesiadników. W zamożnych domach były zazwyczaj dwa triclinia: letnie i zimowe. Pokoje te znajdowały się w głębi domu, przy czym najczęściej wchodziło się do nich wprost z perystylu. Jeśli triclinium było małe, łoża stały bezpośrednio pod ścianami, zaś w przypadku większych wnętrz zostawiano za nimi przejście, pozwalające obejść stół i łoża dookoła.
rdf:langString Een triclinium is een formele eetzaal in een Romeins huis. De naam is ontleend aan het Griekse τρικλίνιον ("triklinion") omdat ze bestond uit drie (tri) klinē, een soort chaise longue die aan drie personen plaats bood, en om een vierkante tafel (de mensa) waren gegroepeerd. Een triclinium was een normale verschijning in rijkere Romeinse huizen en, vooral in Pompeï en Herculaneum, maar ook elders, zijn exemplaren bewaard gebleven.
rdf:langString Um triclínio (em latim: triclinium) é uma sala de jantar formal em um edifício romano. A palavra é adotado através do grego τρικλίνιον (triklinion) para τρι- "três" e κλίνη um tipo de "sofá" ou chaise longue. Cada sofá era grande o suficiente para acomodar três comensais que reclinavam para o lado esquerdo em almofadas enquanto alguns escravos domésticos serviam múltiplos pratos trazidos da cozinha (culina), e outros entretinham as pessoas com música ou dança. O triclínio foi caracterizado por três (klinai) em três lados de uma mesa quadrada baixa, cujas superfícies inclinavam para longe da tábua em cerca de 10 graus. Comensais reclinariam nestas superfícies em uma posição semi-deitada. o quarto lado foi deixado livre, presumivelmente para permitir o serviço à mesa. Geralmente o lado aberto defrontou a entrada da sala. Em habitações da era romana, particularmente as mais abastadas, triclínios tornaram-se comuns.
rdf:langString Triclinium (plural: triclinia), av grekiskans τρικλίνος, triklinos, från τρι-, tri-, "tre", och κλίνη, klinē, "soffa", "säng", var matsalen i en antik romersk bostad. Sofforna var vanligen placerade utmed väggarna.
rdf:langString 卧躺餐厅(拉丁语:triclinium;意大利语:Triclinio),是古罗马时代住宅中的餐厅。 房间正中摆一张低矮的桌子,地板三面向桌子倾斜,斜角约10°。 另外一侧则是水平的,仆人在这一侧侍奉食物与酒水。 在古罗马人(尤其是贵族)的家中,卧躺餐厅是很常见的。 它可用来招待客人。 食客们围绕一个矮桌,斜靠在垫子上。 在阿雷佐(Arezzo,意大利中部城市)的考古博物馆,我们可以看到一个卧躺餐厅的复原模型。 * 卧躺餐厅复原图 * 卧躺餐厅复原图
rdf:langString Трикли́ний (лат. triclinium ← др.-греч. τρί-κλῑνον — столовая с тремя застольными ложами от др.-греч. τρεῖς, τρία — три + др.-греч. κλίνη — ложе, кровать) — пиршественный зал, столовая, выделенная в отдельную комнату под влиянием греческой традиции. Римляне ели, возлежа на ложах-клиниях (лектус триклиниарис). В доме могло быть несколько триклиниев. В триклиниях как правило располагалось три ложа буквой П; если их было два, это называлось биклиний. Древние римляне ели за квадратным столом (mensa), окруженным с трёх сторон обеденными кушетками (lecti), с каждой стороны по одной; на четвертой стороне не было кушетки, так как оттуда подавали кушанья. На каждой кушетке могли возлежать по 3 человека, так что всего могли возлежать за столом 9 человек. А так как triclinium могло обозначать не только такое соединение 3 кушеток, но также комнату, в которой помещалось такое triclinium, то есть столовую, то, очевидно, и столовая первоначально была рассчитана всего только на 9 человек. Впоследствии в одной столовой могли находиться и несколько триклиниев. За столом только в древнейшие времена сидели, впоследствии же всегда возлежали, причём пирующие облокачивались на левую руку. Распределение мест было следующее: верхняя (summus) и средняя (medius) кушетки предназначались для гостей, причем знатнейшие гости возлежали на средней; нижняя (imus) предназначалась для хозяина и его семейства или одного из его вольноотпущенников. Из 3 мест на каждой кушетке лучшим считалось первое, так как оно находилось у самой спинки кушетки; остальные 2 могли облокачиваться только на несколько возвышенную переднюю часть кушетки. Сам хозяин возлежал на первом месте нижней кушетки. На средней кушетке важнейшим и почётнейшим местом считалось не первое, а третье, так наз. locus consularis; занимавший его гость находился подле хозяина.
rdf:langString Триклі́ній, також триклі́ніум (лат. triclinium < грец. τρικλίνιον, від τρι — «три» + κλίνη — «ложе», «кушетка», ) — у стародавньому Римі обідній стіл з ложами-клініями з трьох боків для лежання під час їжі. Триклінієм також називали кімнату, де стояв такий стіл чи кілька столів. Використовування триклініїв пов'язано з давньогрецькою і римською традицією не сидіти, а лежати під час їжі, спираючись лівою рукою на подушку.
xsd:nonNegativeInteger 5790

data from the linked data cloud