Treaty of Berlin (1878)

http://dbpedia.org/resource/Treaty_of_Berlin_(1878) an entity of type: Thing

معاهدة برلين الوثيقة ختامية لمؤتمر برلين (13 يونيو - 13 يوليو، 1878)، التي نقحت فيها المملكة المتحدة والإمبراطورية النمساوية المجرية وفرنسا وألمانيا وإيطاليا وروسيا والدولة العثمانية في عهد السلطان عبد الحميد الثاني معاهدة سان ستيفانو الموقعة في 3 مارس من العام نفسه. أهم مهام المؤتمر كانت البت في مصير إمارة بلغاريا المقررة في معاهدة سان ستيفانو، حتى لو أن بلغاريا نفسها تم استبعادها من المشاركة في المحادثات بناءً على إصرار روسيا. rdf:langString
Le traité de Berlin est l'acte final du congrès de Berlin (13 juin – 13 juillet 1878), présidé par Otto von Bismarck, chancelier de l'Empire allemand. Par ce traité, le Royaume-Uni, l'Autriche-Hongrie, la France, l'Allemagne, l'Italie, l'Empire russe et l'Empire ottoman révisent le traité de San Stefano, signé le 3 mars de la même année, que le Royaume-Uni et l'Autriche-Hongrie rejetaient. rdf:langString
El Tratado de Berlín fue el acto principal e inicial del Congreso de Berlín (13 de junio-13 de julio de 1878), por el cual el Reino Unido, el Imperio austrohúngaro, Francia, el Imperio alemán, el Reino de Italia, Rusia y el Imperio otomano del sultán Hamid revisaban el Tratado de San Stefano firmado el 3 de marzo de ese mismo año. rdf:langString
Traktat Berlin adalah perjanjian di mana Britania Raya, Austria-Hongaria, Prancis, Jerman, Italia, Rusia dan Kesultanan Utsmaniyah merevisi Traktat San Stefano yang ditandatangani pada 3 Maret 1878. Tujuannya adalah untuk menentukan nasib Kepangeranan Bulgaria.Perjanjian ini secara resmi mengakui kemerdekaan de facto kepangeranan-kepangeranan Rumania, Serbia dan Montenegro. rdf:langString
Il trattato di Berlino fu firmato il 13 luglio 1878 nella capitale tedesca da tutte le potenze europee. Fu il testo conclusivo delle decisioni prese dal Congresso di Berlino.Rettificò la destinazione dei territori turchi in Europa rispetto alla Pace di Santo Stefano che seguì la guerra russo-turca del 1877-1878. rdf:langString
ベルリン条約(1878年)(ベルリンじょうやく)は、1878年6月13日から7月13日にかけて開催されたベルリン会議で結ばれた条約。露土戦争の講和条約であるサン・ステファノ条約を修正した。 rdf:langString
( 다른 뜻에 대해서는 베를린 조약 문서를 참고하십시오.) 베를린 조약은 1878년 6월 13일부터 7월 13일까지 열린 베를린 회의의 결과물로서, 같은 해 3월 3일에 체결된 산스테파노 조약의 29개 조항 중 18개 조항을 삭제하거나 수정하였다. 조약 당사국은 러시아 제국과 술탄 압뒬하미트 2세의 오스만 제국 외에도, 대영 제국(영국), 오스트리아-헝가리 제국, 독일 제국, 프랑스, 이탈리아 왕국이 있다. 이 조약은 발칸반도의 정치적 지형 변동에 큰 영향을 주게 된다. rdf:langString
Traktat berliński – końcowy akt kongresu berlińskiego (13 czerwca–13 lipca 1878), na którym Wielka Brytania, Francja, Austro-Węgry, Cesarstwo Niemieckie, Królestwo Włoch, Imperium Rosyjskie oraz Imperium Osmańskie rządzone przez Abdülhamida II dokonały rewizji traktatu z San Stefano, podpisanego 3 marca tego samego roku. rdf:langString
Берлинский трактат — международное соглашение, подписанное 1 (13) июля 1878 года как итог Берлинского конгресса. Берлинский трактат явился завершением русско-турецкой войны, 1877—1878 годов, участие в его заключении приняли великие державы, которые вынудили Россию и воевавшие на её стороне, за свою независимость, балканские государства к пересмотру прелиминарного Сан-Стефанского мирного договора. Трактат изменил условия ранее подписанного Сан-Стефанского договора в ущерб России, Болгарии и Черногории, их приобретения были сильно урезаны, а Австро-Венгрия и Англия получили даже определенные приобретения от войны, в которой не принимали участия их войска. rdf:langString
O Tratado de Berlim, concluído em 13 de julho de 1878, foi acordado entre as principais potências da Europa e o Império Otomano, e determinou o estabelecimento de um verdadeiro regime de controle permanente sobre a administração interna do império, de maneira a garantir o que os europeus invocavam como um mínimo aceitável de direitos, em particular a "liberdade religiosa" para os cidadãos submetidos à lei turca. rdf:langString
《柏林条约》是柏林会议(1878年6月13日-7月13日)的最终议定书。根据条约,与会国英国、法兰西第三共和国、俄罗斯帝国、德意志帝国、奥匈帝国、意大利王国与奥斯曼帝国修改了该年3月3日签署的《聖斯泰法諾條約》。 rdf:langString
Берлінський трактат (англ. Treaty between Austria-Hungary, France, Germany, Great Britain and Ireland, Italy, Russia, and the Ottoman Empire for the Settlement of Affairs in the East) — міжнародна угода, яку підписали 1 (13 липня) 1878 року як підсумок Берлінського конгресу. Трактат змінив умови попередньо підписаного Сан-Стефанського договору на шкоду Росії та слов'янським народам Балканського півострова. rdf:langString
El Tractat de Berlín fou l'acte final del Congrés de Berlín (13 de juny-13 de juliol de 1878), pel qual el Regne Unit, Àustria-Hongria, França, l'imperi Alemany, Itàlia, l'imperi Rus i l'Imperi Otomà sota el soldà Hamid revisaren el Tractat de Santo Stefano signat el 3 de març del mateix any. Els tres nous estats independents es proclamaren regnes (Romania el 1881, Sèrbia el 1882 i Montenegro el 1910), mentre Bulgària no proclamaria la plena independència fins al 1908 després d'annexar-se la Rumèlia Oriental el 1885. Àustria-Hongia s'annexà Bòsnia el 1908, provocant la més gran. rdf:langString
Berlínská smlouva byl závěrečný akt Berlínského kongresu v roce 1878, kterým Spojené království, Německá říše, Itálie, Rakousko-Uhersko, Francie, Rusko a Osmanská říše revidovali Sanstefanskou mírovou smlouvu podepsanou 3. března 1878. Nejdůležitější změnou oproti této smlouvě bylo značné omezení územního rozsahu obnoveného Bulharska a vytvoření autonomního knížectví Východní Rumélie. Malá část území, původně přiřknutých Bulharsku, připadla Rumunsku a Srbsku, většina (oblast širší Makedonie) zůstala do roku 1912 pod osmanskou vládou. rdf:langString
Η Συνθήκη του Βερολίνου ήταν η τελευταία πράξη του Συνεδρίου του Βερολίνου (13 Ιουνίου - 13 Ιουλίου 1878) (ν. ημερολ), που συνήλθε υπό την προεδρία του Γερμανού καγκελάριου Βίσμαρκ με την οποία η Μεγάλη Βρετανία, η Αυστροουγγαρία, η Γαλλία, η Ιταλία, η Ρωσία (επί Τσάρου Αλέξανδρου Β΄) καθώς και η Οθωμανική Αυτοκρατορία (επί Σουλτάνου Αμπντούλ Χαμίτ Β΄), αναθεώρησαν τη Συνθήκη του Αγίου Στεφάνου που είχε προ-συνομολογηθεί βεβιασμένα στις 3 Μαρτίου του ίδιου έτους.Αυτό είχε συμβεί μεταξύ της Ρωσίας και της Οθωμανικής Αυτοκρατορίας και βασικό δημιούργημα αυτής (της συνθήκης του Αγίου Στεφάνου) ήταν η "Μεγάλη Βουλγαρία". Το σημαντικότερο καθήκον του Συνεδρίου ήταν να αποφασίσει για την τύχη του Πριγκιπάτου της Βουλγαρίας, που είχε ιδρυθεί με τη Συνθήκη του Αγίου Στεφάνου, ακόμη και αν η ίδια η rdf:langString
The Treaty of Berlin (formally the Treaty between Austria-Hungary, France, Germany, Great Britain and Ireland, Italy, Russia, and the Ottoman Empire for the Settlement of Affairs in the East) was signed on 13 July 1878. In the aftermath of the Russian victory against the Ottoman Empire in the Russo-Turkish War of 1877–1878, the major powers restructured the map of the Balkan region. They reversed some of the extreme gains claimed by Russia in the preliminary Treaty of San Stefano, but the Ottomans lost their major holdings in Europe. It was one of three major peace agreements in the period after the 1815 Congress of Vienna. It was the final act of the Congress of Berlin (13 June – 13 July 1878) and included Great Britain and Ireland, Austria-Hungary, France, Germany, Italy, Russia and the rdf:langString
De Vrede van Berlijn was de laatste wet van het Congres van Berlijn (13 juni-13 juli, 1878), waarbij het Verenigd Koninkrijk, Oostenrijk-Hongarije, Frankrijk, Duitsland, Italië, Rusland en het Ottomaanse Rijk onder Sultan Abdülhamit II de Vrede van San Stefano herzagen, die eerder dat jaar op 3 maart ondertekend werd. De Ottomaanse provincie Bosnië en de sandjak Novi Pazar werden onder bezetting geplaatst van Oostenrijk-Hongarije, hoewel ze officieel een deel van het Ottomaanse Rijk bleven. rdf:langString
rdf:langString معاهدة برلين (1878)
rdf:langString Tractat de Berlín (1878)
rdf:langString Berlínská smlouva (1878)
rdf:langString Συνθήκη του Βερολίνου (1878)
rdf:langString Tratado de Berlín (1878)
rdf:langString Traktat Berlin (1878)
rdf:langString Traité de Berlin (1878)
rdf:langString Trattato di Berlino (1878)
rdf:langString 베를린 조약 (1878년)
rdf:langString ベルリン条約 (1878年)
rdf:langString Vrede van Berlijn (1878)
rdf:langString Traktat berliński (1878)
rdf:langString Tratado de Berlim (1878)
rdf:langString Берлинский трактат
rdf:langString Treaty of Berlin (1878)
rdf:langString 1878年柏林條約
rdf:langString Берлінський трактат
rdf:langString Treaty of Berlin
xsd:integer 266887
xsd:integer 1123403873
rdf:langString Congress of Berlin, after the Russo-Turkish War of 1877–1878
rdf:langString * * * * * * *
rdf:langString Southeastern Europe after the Congress of Berlin
xsd:date 1878-07-13
rdf:langString Treaty between Great Britain and Ireland, Austria-Hungary, France, Germany, Italy, Russia, and the Ottoman Empire, for the Settlement of the Affairs of the East
rdf:langString El Tractat de Berlín fou l'acte final del Congrés de Berlín (13 de juny-13 de juliol de 1878), pel qual el Regne Unit, Àustria-Hongria, França, l'imperi Alemany, Itàlia, l'imperi Rus i l'Imperi Otomà sota el soldà Hamid revisaren el Tractat de Santo Stefano signat el 3 de març del mateix any. El tractat reconeix la plena independència dels principats de Sèrbia, i Romania, i l'autonomia de Bulgària, que romania encara de manera formal sota el jou de l'Imperi Otomà i que fou dividida entre el Principat de Bulgària i la província autònoma de Rumèlia Oriental, el que va frustrar els plans russos de crear una «Gran Bulgària» aliada de Rússia. La província otomana de Bòsnia i Hercegovina i el Sanjak de Novi Pazar foren posats sota ocupació militar austro-hongaresa, encara que formalment encara pertanyia a l'Imperi Otomà. Els tres nous estats independents es proclamaren regnes (Romania el 1881, Sèrbia el 1882 i Montenegro el 1910), mentre Bulgària no proclamaria la plena independència fins al 1908 després d'annexar-se la Rumèlia Oriental el 1885. Àustria-Hongia s'annexà Bòsnia el 1908, provocant la més gran. El Tractat de Berlín acordà un estatut legal especial per a alguns grups religiosos; també va servir com a model per al que serà establit més tard en el marc de la Lliga de Nacions. El Tractat també va proposar vagament una rectificació de fronteres entre Grècia i l'Imperi Otomà que es va dur a terme després d'intenses negociacions el 1881 amb la cessió de Tessàlia a Grècia.
rdf:langString Berlínská smlouva byl závěrečný akt Berlínského kongresu v roce 1878, kterým Spojené království, Německá říše, Itálie, Rakousko-Uhersko, Francie, Rusko a Osmanská říše revidovali Sanstefanskou mírovou smlouvu podepsanou 3. března 1878. Nejdůležitější změnou oproti této smlouvě bylo značné omezení územního rozsahu obnoveného Bulharska a vytvoření autonomního knížectví Východní Rumélie. Malá část území, původně přiřknutých Bulharsku, připadla Rumunsku a Srbsku, většina (oblast širší Makedonie) zůstala do roku 1912 pod osmanskou vládou. Smlouva potvrdila úplnou nezávislost Srbska, Černé Hory a Rumunska, zatímco Bulharsko zůstalo pod formální svrchovaností Vysoké Porty. Smlouva také řešila postavení náboženských menšin (židů a muslimů) v Rumunsku, které se zavázalo těmto skupinám poskytnout plná občanská práva.
rdf:langString معاهدة برلين الوثيقة ختامية لمؤتمر برلين (13 يونيو - 13 يوليو، 1878)، التي نقحت فيها المملكة المتحدة والإمبراطورية النمساوية المجرية وفرنسا وألمانيا وإيطاليا وروسيا والدولة العثمانية في عهد السلطان عبد الحميد الثاني معاهدة سان ستيفانو الموقعة في 3 مارس من العام نفسه. أهم مهام المؤتمر كانت البت في مصير إمارة بلغاريا المقررة في معاهدة سان ستيفانو، حتى لو أن بلغاريا نفسها تم استبعادها من المشاركة في المحادثات بناءً على إصرار روسيا.
rdf:langString Η Συνθήκη του Βερολίνου ήταν η τελευταία πράξη του Συνεδρίου του Βερολίνου (13 Ιουνίου - 13 Ιουλίου 1878) (ν. ημερολ), που συνήλθε υπό την προεδρία του Γερμανού καγκελάριου Βίσμαρκ με την οποία η Μεγάλη Βρετανία, η Αυστροουγγαρία, η Γαλλία, η Ιταλία, η Ρωσία (επί Τσάρου Αλέξανδρου Β΄) καθώς και η Οθωμανική Αυτοκρατορία (επί Σουλτάνου Αμπντούλ Χαμίτ Β΄), αναθεώρησαν τη Συνθήκη του Αγίου Στεφάνου που είχε προ-συνομολογηθεί βεβιασμένα στις 3 Μαρτίου του ίδιου έτους.Αυτό είχε συμβεί μεταξύ της Ρωσίας και της Οθωμανικής Αυτοκρατορίας και βασικό δημιούργημα αυτής (της συνθήκης του Αγίου Στεφάνου) ήταν η "Μεγάλη Βουλγαρία". Το σημαντικότερο καθήκον του Συνεδρίου ήταν να αποφασίσει για την τύχη του Πριγκιπάτου της Βουλγαρίας, που είχε ιδρυθεί με τη Συνθήκη του Αγίου Στεφάνου, ακόμη και αν η ίδια η Βουλγαρία είχε αποκλειστεί από τη συμμετοχή στις συνομιλίες (παρά τη ρωσική επιμονή για το αντίθετο). Εκείνη την εποχή, ανύπαρκτη στον παγκόσμιο χάρτη, η Βουλγαρία δεν ήταν υποκείμενο του διεθνούς δικαίου. Ούτε και οι Βούλγαροι. Ο αποκλεισμός αυτός ήταν ήδη καθιερωμένο γεγονός στη Διάσκεψη της Κωνσταντινούπολης των Μεγάλων Δυνάμεων, που πραγματοποιήθηκε ένα χρόνο νωρίτερα, χωρίς καμία συμμετοχή της Βουλγαρίας. Το πιο αξιοσημείωτο αποτέλεσμα της συνθήκης ήταν η de jure αναγνώριση των de facto ανεξάρτητων κρατών Ρουμανίας, Σερβίας και Μαυροβουνίου.
rdf:langString Le traité de Berlin est l'acte final du congrès de Berlin (13 juin – 13 juillet 1878), présidé par Otto von Bismarck, chancelier de l'Empire allemand. Par ce traité, le Royaume-Uni, l'Autriche-Hongrie, la France, l'Allemagne, l'Italie, l'Empire russe et l'Empire ottoman révisent le traité de San Stefano, signé le 3 mars de la même année, que le Royaume-Uni et l'Autriche-Hongrie rejetaient.
rdf:langString El Tratado de Berlín fue el acto principal e inicial del Congreso de Berlín (13 de junio-13 de julio de 1878), por el cual el Reino Unido, el Imperio austrohúngaro, Francia, el Imperio alemán, el Reino de Italia, Rusia y el Imperio otomano del sultán Hamid revisaban el Tratado de San Stefano firmado el 3 de marzo de ese mismo año.
rdf:langString Traktat Berlin adalah perjanjian di mana Britania Raya, Austria-Hongaria, Prancis, Jerman, Italia, Rusia dan Kesultanan Utsmaniyah merevisi Traktat San Stefano yang ditandatangani pada 3 Maret 1878. Tujuannya adalah untuk menentukan nasib Kepangeranan Bulgaria.Perjanjian ini secara resmi mengakui kemerdekaan de facto kepangeranan-kepangeranan Rumania, Serbia dan Montenegro.
rdf:langString Il trattato di Berlino fu firmato il 13 luglio 1878 nella capitale tedesca da tutte le potenze europee. Fu il testo conclusivo delle decisioni prese dal Congresso di Berlino.Rettificò la destinazione dei territori turchi in Europa rispetto alla Pace di Santo Stefano che seguì la guerra russo-turca del 1877-1878.
rdf:langString The Treaty of Berlin (formally the Treaty between Austria-Hungary, France, Germany, Great Britain and Ireland, Italy, Russia, and the Ottoman Empire for the Settlement of Affairs in the East) was signed on 13 July 1878. In the aftermath of the Russian victory against the Ottoman Empire in the Russo-Turkish War of 1877–1878, the major powers restructured the map of the Balkan region. They reversed some of the extreme gains claimed by Russia in the preliminary Treaty of San Stefano, but the Ottomans lost their major holdings in Europe. It was one of three major peace agreements in the period after the 1815 Congress of Vienna. It was the final act of the Congress of Berlin (13 June – 13 July 1878) and included Great Britain and Ireland, Austria-Hungary, France, Germany, Italy, Russia and the Ottoman Empire. Chancellor of Germany Otto von Bismarck was the chairman and dominant personality. The most important task of the Congress was to decide the fate of Bulgaria, but Bulgaria itself was excluded from participation in the talks, at Russian insistence. At the time, as it was not a sovereign state, Bulgaria was not a subject of international law, and the same went for the Bulgarians themselves. The exclusion was already an established fact in the great powers' Constantinople Conference, which had been held one year before without any Bulgarian participation. The most notable result of the conference was the official recognition of the newly independent states of Romania, Serbia and Montenegro (which had de facto been acting independently for decades).
rdf:langString ベルリン条約(1878年)(ベルリンじょうやく)は、1878年6月13日から7月13日にかけて開催されたベルリン会議で結ばれた条約。露土戦争の講和条約であるサン・ステファノ条約を修正した。
rdf:langString ( 다른 뜻에 대해서는 베를린 조약 문서를 참고하십시오.) 베를린 조약은 1878년 6월 13일부터 7월 13일까지 열린 베를린 회의의 결과물로서, 같은 해 3월 3일에 체결된 산스테파노 조약의 29개 조항 중 18개 조항을 삭제하거나 수정하였다. 조약 당사국은 러시아 제국과 술탄 압뒬하미트 2세의 오스만 제국 외에도, 대영 제국(영국), 오스트리아-헝가리 제국, 독일 제국, 프랑스, 이탈리아 왕국이 있다. 이 조약은 발칸반도의 정치적 지형 변동에 큰 영향을 주게 된다.
rdf:langString De Vrede van Berlijn was de laatste wet van het Congres van Berlijn (13 juni-13 juli, 1878), waarbij het Verenigd Koninkrijk, Oostenrijk-Hongarije, Frankrijk, Duitsland, Italië, Rusland en het Ottomaanse Rijk onder Sultan Abdülhamit II de Vrede van San Stefano herzagen, die eerder dat jaar op 3 maart ondertekend werd. In dit verdrag werd de volledige onafhankelijkheid erkend van de vorstendommen Roemenië, Servië en Montenegro. Het Vorstendom Bulgarije werd autonoom, maar bleef wel onder het formele bewind van het Ottomaanse Rijk staan en Bulgarije werd verdeeld onder het vorstendom en de autonome Ottomaanse provincie Oost-Roemelië. Met dit verdrag werden de plannen van het Russische Rijk om een onafhankelijk Groot-Bulgarije te creëren ongedaan gemaakt. De Ottomaanse provincie Bosnië en de sandjak Novi Pazar werden onder bezetting geplaatst van Oostenrijk-Hongarije, hoewel ze officieel een deel van het Ottomaanse Rijk bleven. De drie nieuwe onafhankelijke staten riepen zichzelf later nog uit tot koninkrijk (Roemenië in 1881, Servië in 1882 en Montenegro in 1910) terwijl Bulgarije in 1908 volledig onafhankelijk werd nadat het zich verenigde met Oost-Roemelië. Oostenrijk-Hongarije annexeerde Bosnië in 1908 wat zorgde voor de Bosnische crisis. Het verdrag verleende ook een speciale wettelijke status aan sommige religieuze groepen. Er werd verder vaag gevraagd voor een grensaanpassing tussen Griekenland en het Ottomaanse Rijk die uiteindelijk plaatsvond na onderhandelingen in 1881 waarbij Thessalië aan Griekenland overgedragen werd.
rdf:langString Traktat berliński – końcowy akt kongresu berlińskiego (13 czerwca–13 lipca 1878), na którym Wielka Brytania, Francja, Austro-Węgry, Cesarstwo Niemieckie, Królestwo Włoch, Imperium Rosyjskie oraz Imperium Osmańskie rządzone przez Abdülhamida II dokonały rewizji traktatu z San Stefano, podpisanego 3 marca tego samego roku.
rdf:langString Берлинский трактат — международное соглашение, подписанное 1 (13) июля 1878 года как итог Берлинского конгресса. Берлинский трактат явился завершением русско-турецкой войны, 1877—1878 годов, участие в его заключении приняли великие державы, которые вынудили Россию и воевавшие на её стороне, за свою независимость, балканские государства к пересмотру прелиминарного Сан-Стефанского мирного договора. Трактат изменил условия ранее подписанного Сан-Стефанского договора в ущерб России, Болгарии и Черногории, их приобретения были сильно урезаны, а Австро-Венгрия и Англия получили даже определенные приобретения от войны, в которой не принимали участия их войска.
rdf:langString O Tratado de Berlim, concluído em 13 de julho de 1878, foi acordado entre as principais potências da Europa e o Império Otomano, e determinou o estabelecimento de um verdadeiro regime de controle permanente sobre a administração interna do império, de maneira a garantir o que os europeus invocavam como um mínimo aceitável de direitos, em particular a "liberdade religiosa" para os cidadãos submetidos à lei turca.
rdf:langString 《柏林条约》是柏林会议(1878年6月13日-7月13日)的最终议定书。根据条约,与会国英国、法兰西第三共和国、俄罗斯帝国、德意志帝国、奥匈帝国、意大利王国与奥斯曼帝国修改了该年3月3日签署的《聖斯泰法諾條約》。
rdf:langString Берлінський трактат (англ. Treaty between Austria-Hungary, France, Germany, Great Britain and Ireland, Italy, Russia, and the Ottoman Empire for the Settlement of Affairs in the East) — міжнародна угода, яку підписали 1 (13 липня) 1878 року як підсумок Берлінського конгресу. Трактат змінив умови попередньо підписаного Сан-Стефанського договору на шкоду Росії та слов'янським народам Балканського півострова.
xsd:nonNegativeInteger 21200

data from the linked data cloud