Toulo de Graffenried

rdf:langString Toulo de Graffenried

rdf:langString Emmanuele de Graffenried (* 18. května 1914 Paříž, Francie - 22. ledna 2007 Švýcarsko) byl švýcarský pilot formule 1. Elegantní a upravený vzhled Toulo de Graffenrieda pravidelně provázel většinu evropských velkých cen čtyřicátých a padesátých let. I když jeho sportovní kariéra začala již před druhou světovou válkou, světový věhlas si získal až po jejím skončení. Jeho začátky jsou spojeny především s třílitrovými vozy Alfa Romeo a Maserati. Ačkoliv začátkem třicátých let začínal s 1,5 litrový Maserati na domácích tratích. V roce 1946 založil závodní tým Autosport s bývalým jezdcem Mercedesu Christianem Kautzem, když koupili nový čtyřválcový Maserati s kterým de Graffenried vybojoval cenné 5. místo v . Následující rok obsadil třetí místo po spanilé jízdě v . V roce 1948 jsou jeho nejvážnějšími soupeři Giuseppe Farina a Louis Chiron, a tak po tuhém boji na , Toulo nestačí jen na vítězného Farinu a v je znovu na stupních vítězů, tentokráte třetí za oběma jmenovanými. Začátek sezóny 1949 je poznamenán smrtí Kautze na na okruhu Bremgarten. Toulo de Graffenried rozpouští svůj tým a začíná jezdit v týmu Enrico Plate po boku thajského prince Biry. A hned si vychutnává svůj největší úspěch, vítězství na trati v a další druhá místa v , , a mu vyneslo pověst nejlepšího jezdce roku. Rok 1950 je rokem vzniku oficiálního mistrovství světa, kterého se de Graffenried účastní na Maserati, ale obsazuje jen dvě šestá místa v Itálii a Švýcarsku a tak končí v šampionátu bez bodů. Ovšem pro Grand Prix národů konané v Ženevě má k dispozici tovární Alfu Romeo a je těsně druhý za stájovým kolegou Farinou. Tento úspěch mu zajistí pozici v tovární týmu Alfy Romeo v následujícím roce. Ale dokáže vytěžit jen dva body za páté místo ve Švýcarsku a tak následující dvě Grand Prix absolvuje na Maserati v týmu Enrico Plate. Na poslední dva závody roku Grand Prix Itálie a Španělska, byl znovu v továrním týmu Alfy Romeo. Pro rok 1952 je plně k dispozici týmu Enrico Plate, ale v mistrovství světa se mu nedaří a největším úspěchem roku se stává třetí místo v Cadours and Aix-les-Bains. Maserati pro rok 1953 nahradilo zastaralý 4CLT za A6GCM a dalo ho k dispozici také týmu Enrico Platé a výsledky se dostavily. Toulo dojel čtvrtý v Belgii a pátý v Nizozemsku a Německu. Zvítězil v a závodě vypsaném pro F2 - Eifelrennen. V roce 1954 instaloval do svého vozu Maserati 2,5 litrový motor a zúčastnil se závodů v Jižní Americe a na okruzích v Gavera a Rio a San Paulo zvítězil. Posléze jezdil na malých vozech Ferrari a Maserati než se definitivně rozloučil se závodní kariérou v Monze 1956, kde si na voze Maserati F 250 dojel pro 7. místo. Po odchodu ze závodní dráhy se začal věnovat obchodní činnosti, v Lausanne prodává vozy Alfa Romeo ,Ferrari a Rolls-Royce. V sedmdesátých letech zastupuje zájmy tabákového koncernu Phillip Morris v oblasti propagace. Jeho aktivity jsou upřeny i na organizaci Grand Prix Francie a podporu mladých nadějí.