Tian

http://dbpedia.org/resource/Tian an entity of type: WikicatConceptionsOfGod

天(Tiān、てん、あま)は、東洋思想の鍵概念のひとつで、人の上にある存在、人を超えた存在をあらわす。また東洋思想の概念だけでなく、後の時代に中国やアジアに伝来したインド哲学、仏教や、西洋思想・キリスト教 等々に含まれる類似の概念を漢字で表記するためにも「天」という語は用いられている。 「天」という言葉には様々な意味がある。まず基本から説明すると、「天」という漢字は、人の姿を現す「大」の上に、「一」を置いて、六書の指事で意味内容を示しており、人の上方、空の方向を示している。この意味における天は陽気の象徴であり、陰気の象徴である「地」と対義語になる。時に、「壌」と対義語にする場合もある。人の上方、という意味では「空」という字と意味がいくらか重なっている。その意味では(似た意味の字を連ねることで意味を示す方法で)「天空」とも言う。 rdf:langString
천(天)은 동양에서, 주로 중국인이 직관 내지 신앙이나 혹은 관념 조작으로 파악한 우주의 참된 실재(實在)를 말한다. 머리 위에 퍼져 있는 천(天:하늘)의 인상에 자연 현상의 주재자라고 하는 직관이 결합되고 또한 인간의 도덕적 반성이 투영(投影)되어 천(天)의 신앙은 형성되었다. 의지나 목적을 지닌 인격신(人格神), 자손에게 은혜를 베푸는 조상, 우주의 근원 내지 창조자, 인간이나 만물 속에도 그 본성(本性)으로서 깃들이는 신 내지 법칙, 비인격적인 참된 실재, 운명, 인간의 감각을 초월한 이루 표현할 수 없는 우주의 근원 등 그 이미지는 다양하나, 우주의 궁극적 실재이며 인간의 의미 세계의 근원, 곧 윤리 도덕의 원천이라고 하는 점은 일관되고 있다. 천(天)은 '상제(上帝)'·'천제(天帝)'라고도 부른다. 도가(道家)의 '도(道)'나 주자가 파악한 '이(理)'도 이 전통적인 천(天)의 신앙을 기초로 하고 있다. rdf:langString
Tian (天) eller Tien var en himmelsgud i tidig kinesisk mytologi. Under Shangdynastin ersattes Tian av Shang Di men ersatte i sin tur honom efter dynastins fall, om än i en helt annan form. rdf:langString
天在中华地区传统文化中是信仰體系的最高核心之一,其狹義僅指與「地」相對的「天」;而廣義的天,即道、太一、大自然、天下等。 天有神格化、人格化的概念,指的是最高之神,稱為皇天、昊天、天皇大帝、皇天上帝、昊天上帝等,即道教和民間信仰中的玉皇上帝(玉皇大帝);又稱為蒼天、上天、上蒼、老天、老天爺等。 rdf:langString
Tian (xinès: 天, pinyin: Tiān) és el caràcter xinès que representa el cel amb els seus dos significats: com a espai físic i com a concepte religiós. Com a tal, ocupa un lloc important dins del moïsme, el daoisme i el confucianisme. L'ideograma representa "el que hi ha damunt els éssers humans" [1] i donaria lloc a l'expressió "tot sota el cel" (天下, Tianxia) usada amb freqüència en la literatura xinesa per referir-se al món, el lloc que habiten els homes en contraposició als immortals, o més concretament a l'imperi xinès. rdf:langString
Nebesa (čínsky pchin-jinem Tiān, znaky 天) je jeden z klíčových pojmů čínské mytologie, filozofie a lidového náboženství. Nebesa mají velký význam v čínském chápání světa: jedno z označení pro Čínu je Podnebesí, Vše pod Nebesy. Počínaje čouským obdobím byli čínští panovníci, králové (wang) a císaři (chuang-ti), označováni za Syny Nebes, svou legitimitu odvozovali od podpory Nebes, která jim svěřovaly mandát Nebes k vládě. Jen císař měl právo přinášet oběti Nebesům a zodpovídal se jim za spokojený život lidu. rdf:langString
Tian (en chino simplificado y tradicional, 天; pinyin, tiān; literalmente, ‘cielo’) es el carácter chino que representa el cielo con sus dos significados: como espacio físico y como concepto religioso y como tal, ocupa un lugar importante dentro del mohismo, el taoísmo y el confucianismo. El ideograma representa "lo que hay sobre los seres humanos" [1] y daría nacimiento a la expresión "todo bajo el cielo" (天下, Tiānxià) usada con frecuencia en la literatura china para referirse al mundo, el lugar que habitan los hombres en contraposición a los inmortales, o más concretamente al imperio chino. rdf:langString
Tian adalah salah satu istilah Tionghoa tertua untuk menyebut kosmos dan merupakan sebuah konsep penting dalam mitologi, agama, filosofi Tionghoa. Pada masa Dinasti Shang (Abad ke 17-11 SM), bangsa Tionghoa menyebut dewa tertinggi mereka Shangdi (Hanzi: 上帝; "Tuan di Atas ") atau Di ("Tuan"); semenjak Dinasti Zhou, Tian menjadi sinonim dengan Shangdi. Pemujaan Langit' ', sebelum abad ke 20, menjadi agama negara yang umum di Tiongkok. Bukti-bukti arkeologis menunjukkan bahwa penggunaan kata Tian dimulai semenjak Dinasti Zhou awal . rdf:langString
Tiān (天) is one of the oldest Chinese terms for heaven and a key concept in Chinese mythology, philosophy, and religion. During the Shang dynasty (17th―11th century BCE), the Chinese referred to their supreme god as Shàngdì (上帝, "Lord on High") or Dì (帝,"Lord"). During the following Zhou dynasty, Tiān became synonymous with this figure. Before the 20th century Heaven worship was an orthodox state religion of China. rdf:langString
Tian (chinês tradicional: 天; Pinyin: tiān; Wade-Giles: t'ien) significa, literalmente, céu, paraíso, deus ou deuses. É um dos mais antigos termos chineses para cosmos e um conceito-chave na mitologia, filosofia e religião chinesas. Durante a Dinastia Shang (século XVII a 11 a.C.), os chineses nomeavam deus como Shangdi (上帝 "senhor nas alturas") ou Di ("senhor") e, durante a Dinastia Zhou (século XI a 3 a.C.), de Tian ("paraíso; deus"), tornando-se sinônimo de Shangdi. A adoração dos céus foi, por milhares de anos, a expressão de culto da China Imperial. rdf:langString
Tian – jedno z najważniejszych pojęć chińskiej mitologii, filozofii i kosmogonii. Słowo Tiān oznacza Niebiosa, Niebo, Bóg, Bogowie. W chińskiej filozofii Niebo było pierwiastkiem męskim, symbolizującym yang, w opozycji do symbolizującej yin Ziemi. W tradycyjnej chińskiej religii Niebo postrzegane było jako mieszkanie bogów. Niebo było także postrzegane jako osobowy, najwyższy bóg, czczony pod imieniem Shangdi. Niebiosa otoczone były w Chinach wielkim szacunkiem, upersonifikowane stanowiły stwórcę wszechrzeczy. Wyrażenie tianxia (to, co jest pod niebem) jest synonimem Chin. rdf:langString
rdf:langString Tian
rdf:langString Tian
rdf:langString Nebesa (Čína)
rdf:langString Tian
rdf:langString Tian
rdf:langString 천 (사상)
rdf:langString
rdf:langString Tian
rdf:langString Tian
rdf:langString Tian (himmelsgud)
rdf:langString
xsd:integer 476248
xsd:integer 1122593362
rdf:langString thi
rdf:langString
rdf:langString
rdf:langString
rdf:langString tin1
rdf:langString heaven
rdf:langString tʰen
rdf:langString tiān
rdf:langString Tiānwèn
rdf:langString 天-bronze-shang.svg
rdf:langString Chinese Bronze script character for tiān.
rdf:langString thiⁿ
rdf:langString cheon
rdf:langString 天问
rdf:langString 天問
rdf:langString Tian
rdf:langString t'ien1
rdf:langString Tian (xinès: 天, pinyin: Tiān) és el caràcter xinès que representa el cel amb els seus dos significats: com a espai físic i com a concepte religiós. Com a tal, ocupa un lloc important dins del moïsme, el daoisme i el confucianisme. L'ideograma representa "el que hi ha damunt els éssers humans" [1] i donaria lloc a l'expressió "tot sota el cel" (天下, Tianxia) usada amb freqüència en la literatura xinesa per referir-se al món, el lloc que habiten els homes en contraposició als immortals, o més concretament a l'imperi xinès. Tian de vegades també es refereix a un déu celestial. Per això és difícil distingir quan es refereix a un ens personal o quelcom impersonal. També s'ha utilitzat per referir-se al déu catòlic. Tot i que durant la dinastia Zhou s'afirmava que la seva deïtat Tian provenia de la dinastia Xia, els historiadors moderns creuen que era original dels zhou. Al començament, Tian probablement es referia als avantpassats. Després de succeir els hang, el Tian dels Zhou es va fondre amb el déu Shangdi d'aquells, i va adquirir el poder d'alterar el Mandat del Cel. A partir de llavors es va relacionar amb l'emperador, que era anomenat "el fill del Cel"
rdf:langString Nebesa (čínsky pchin-jinem Tiān, znaky 天) je jeden z klíčových pojmů čínské mytologie, filozofie a lidového náboženství. Nebesa mají velký význam v čínském chápání světa: jedno z označení pro Čínu je Podnebesí, Vše pod Nebesy. Počínaje čouským obdobím byli čínští panovníci, králové (wang) a císaři (chuang-ti), označováni za Syny Nebes, svou legitimitu odvozovali od podpory Nebes, která jim svěřovaly mandát Nebes k vládě. Jen císař měl právo přinášet oběti Nebesům a zodpovídal se jim za spokojený život lidu. V šangském období (17. – 11. století př. n. l. byl nejvyšší bůh nazýván („Pán na výšinách“), nebo Ti (Pán). V následujícím čouském období postavení nejvyššího boha zaujala Nebesa a ctění Nebes zůstalo součástí čínské náboženské ortodoxie až do 20. století. Zatímco v šangském období znak tchien (天) měl význam „velký“, za Čouů označoval nejvyššího boha spjatého s čouskou královskou rodinou, analogického šangskému Pánu na výšinách. Čouové Nebesa zprvu chápali jako mocné a autoritativní božstvo s antropomorfmími rysy, které panovníkům a dynastii dává a bere mandát Nebes, sleduje chování pozemšťanů, dohlíží na ně a v případě potřeby je trestá nebo jim pomáhá. Postupem doby Nebesa své antropomorfní rysy ztratila a stala se neosobní silou. V pozdně čouské době (období válčících států) v situaci rozvratu čouského řádu již nebylo čínským myslitelům jasné jak, a zda vůbec, Nebesa zasahují do lidských záležitostí. V taoismu a konfucianismu se Nebesa, nebeský aspekt kosmu, pojímají jako komplementární aspekt Země (地, ti). Tyto dva aspekty taoistické kosmologie reprezentují dualistickou povahu taoismu. Jsou také dvěma póly ze tří říší (三界, san-ťie) reality, kde ve středu mezi Nebesy a Zemí stojí Lidé (人, žen). V konfucianismu jsou Nebesa nejvyšší autoritou a jsou ztotožňována s mravním řádem. U Mencia jsou zdrojem přirozenosti a mravnosti v člověku, a lidé jsou „ušima a očima nebes“. U Sun-c’a jsou zdrojem přirozeného procesu proměn světa a lidstva. Pozdější sungští neokonfuciáni je přirovnávali k principu li, základu světa, a tchien-li (nebeský princip) byl pro ně jednotící silou všech věcí, přírodním zákonem.
rdf:langString Tian (en chino simplificado y tradicional, 天; pinyin, tiān; literalmente, ‘cielo’) es el carácter chino que representa el cielo con sus dos significados: como espacio físico y como concepto religioso y como tal, ocupa un lugar importante dentro del mohismo, el taoísmo y el confucianismo. El ideograma representa "lo que hay sobre los seres humanos" [1] y daría nacimiento a la expresión "todo bajo el cielo" (天下, Tiānxià) usada con frecuencia en la literatura china para referirse al mundo, el lugar que habitan los hombres en contraposición a los inmortales, o más concretamente al imperio chino. Tian a veces también se refiere a un dios celestial. Por eso es difícil distinguir cuándo se refiere a un ente personal o a algo impersonal. También se ha utilizado para referirse al dios católico[cita requerida]. Aunque durante la dinastía Zhou se afirmaba que su deidad Tian provenía de la dinastía Xia, los historiadores modernos creen que era original de los zhou. En el comienzo, Tian probablemente se refería a los ancestros. Tras suceder a los Shang, el Tian de los Zhou se fundió con el dios Shangdi de aquellos, adquiriendo el poder de alterar el mandato del cielo. A partir de entonces se le relacionó con el emperador, que era llamado "el hijo del Cielo" * Datos: Q1364799 * Coordinación: IRC/Instructions
rdf:langString Tian adalah salah satu istilah Tionghoa tertua untuk menyebut kosmos dan merupakan sebuah konsep penting dalam mitologi, agama, filosofi Tionghoa. Pada masa Dinasti Shang (Abad ke 17-11 SM), bangsa Tionghoa menyebut dewa tertinggi mereka Shangdi (Hanzi: 上帝; "Tuan di Atas ") atau Di ("Tuan"); semenjak Dinasti Zhou, Tian menjadi sinonim dengan Shangdi. Pemujaan Langit' ', sebelum abad ke 20, menjadi agama negara yang umum di Tiongkok. Pada Taoisme dan Konfusianisme, Tian sering kali diterjemahkan sebagai "Surga" dan disebutkan dalam hubungannya dengan aspek Di (地) atau "Bumi". Kedua aspek tersebut dalam kosmologi Tao merupakan perwujudan dari sifat dualistik alamiah Taoisme. Tian dan Di dipercaya mengatur kedua kutub dari Tiga Alam (Hanzi: 三界), yang mana alam tengahnya ditempati oleh manusia (Hanzi: 人; hanyu pinyin: Ren). Bukti-bukti arkeologis menunjukkan bahwa penggunaan kata Tian dimulai semenjak Dinasti Zhou awal .
rdf:langString 天(Tiān、てん、あま)は、東洋思想の鍵概念のひとつで、人の上にある存在、人を超えた存在をあらわす。また東洋思想の概念だけでなく、後の時代に中国やアジアに伝来したインド哲学、仏教や、西洋思想・キリスト教 等々に含まれる類似の概念を漢字で表記するためにも「天」という語は用いられている。 「天」という言葉には様々な意味がある。まず基本から説明すると、「天」という漢字は、人の姿を現す「大」の上に、「一」を置いて、六書の指事で意味内容を示しており、人の上方、空の方向を示している。この意味における天は陽気の象徴であり、陰気の象徴である「地」と対義語になる。時に、「壌」と対義語にする場合もある。人の上方、という意味では「空」という字と意味がいくらか重なっている。その意味では(似た意味の字を連ねることで意味を示す方法で)「天空」とも言う。
rdf:langString Tiān (天) is one of the oldest Chinese terms for heaven and a key concept in Chinese mythology, philosophy, and religion. During the Shang dynasty (17th―11th century BCE), the Chinese referred to their supreme god as Shàngdì (上帝, "Lord on High") or Dì (帝,"Lord"). During the following Zhou dynasty, Tiān became synonymous with this figure. Before the 20th century Heaven worship was an orthodox state religion of China. In Taoism and Confucianism, Tiān (the celestial aspect of the cosmos, often translated as "Heaven") is mentioned in relationship to its complementary aspect of Dì (地, often translated as "Earth"). They are thought to maintain the two poles of the Three Realms (三界) of reality, with the middle realm occupied by Humanity (人, Rén), and the lower world occupied by demons (specifically sorcery); (鬼, Guǐ) and "ghosts," the damned, specifically (魔, Mó).
rdf:langString 천(天)은 동양에서, 주로 중국인이 직관 내지 신앙이나 혹은 관념 조작으로 파악한 우주의 참된 실재(實在)를 말한다. 머리 위에 퍼져 있는 천(天:하늘)의 인상에 자연 현상의 주재자라고 하는 직관이 결합되고 또한 인간의 도덕적 반성이 투영(投影)되어 천(天)의 신앙은 형성되었다. 의지나 목적을 지닌 인격신(人格神), 자손에게 은혜를 베푸는 조상, 우주의 근원 내지 창조자, 인간이나 만물 속에도 그 본성(本性)으로서 깃들이는 신 내지 법칙, 비인격적인 참된 실재, 운명, 인간의 감각을 초월한 이루 표현할 수 없는 우주의 근원 등 그 이미지는 다양하나, 우주의 궁극적 실재이며 인간의 의미 세계의 근원, 곧 윤리 도덕의 원천이라고 하는 점은 일관되고 있다. 천(天)은 '상제(上帝)'·'천제(天帝)'라고도 부른다. 도가(道家)의 '도(道)'나 주자가 파악한 '이(理)'도 이 전통적인 천(天)의 신앙을 기초로 하고 있다.
rdf:langString Tian – jedno z najważniejszych pojęć chińskiej mitologii, filozofii i kosmogonii. Słowo Tiān oznacza Niebiosa, Niebo, Bóg, Bogowie. W chińskiej filozofii Niebo było pierwiastkiem męskim, symbolizującym yang, w opozycji do symbolizującej yin Ziemi. W tradycyjnej chińskiej religii Niebo postrzegane było jako mieszkanie bogów. Niebo było także postrzegane jako osobowy, najwyższy bóg, czczony pod imieniem Shangdi. Niebiosa otoczone były w Chinach wielkim szacunkiem, upersonifikowane stanowiły stwórcę wszechrzeczy. Kult Niebios był w Chinach kultem państwowym. Ofiary Niebu mógł składać tylko cesarz, będący Synem Niebios, potrzebujący ich mandatu, aby rządzić. Wyrażenie tianxia (to, co jest pod niebem) jest synonimem Chin.
rdf:langString Tian (chinês tradicional: 天; Pinyin: tiān; Wade-Giles: t'ien) significa, literalmente, céu, paraíso, deus ou deuses. É um dos mais antigos termos chineses para cosmos e um conceito-chave na mitologia, filosofia e religião chinesas. Durante a Dinastia Shang (século XVII a 11 a.C.), os chineses nomeavam deus como Shangdi (上帝 "senhor nas alturas") ou Di ("senhor") e, durante a Dinastia Zhou (século XI a 3 a.C.), de Tian ("paraíso; deus"), tornando-se sinônimo de Shangdi. A adoração dos céus foi, por milhares de anos, a expressão de culto da China Imperial. No Taoismo e no Confucionismo, a palavra Tian é frequentemente traduzida como "Céu", sendo mencionado de forma relacionada com seu aspecto complementar Di (地), o qual é normalmente traduzido como "Terra". Esses dois aspectos da cosmologia daoista representam a natureza dual do Taoismo, os quais são concebidos como mantenedores dos dois polos dos Três Reinos (三界) da realidade, sendo o reino central ocupado pela Humanidade (人 Ren).
rdf:langString Tian (天) eller Tien var en himmelsgud i tidig kinesisk mytologi. Under Shangdynastin ersattes Tian av Shang Di men ersatte i sin tur honom efter dynastins fall, om än i en helt annan form.
rdf:langString 天在中华地区传统文化中是信仰體系的最高核心之一,其狹義僅指與「地」相對的「天」;而廣義的天,即道、太一、大自然、天下等。 天有神格化、人格化的概念,指的是最高之神,稱為皇天、昊天、天皇大帝、皇天上帝、昊天上帝等,即道教和民間信仰中的玉皇上帝(玉皇大帝);又稱為蒼天、上天、上蒼、老天、老天爺等。
rdf:langString
rdf:langString tien1
rdf:langString てん
rdf:langString
rdf:langString /*qʰl'iːn/
xsd:integer 200
rdf:langString thiên
rdf:langString ten
xsd:nonNegativeInteger 29467

data from the linked data cloud