The Seagull

http://dbpedia.org/resource/The_Seagull an entity of type: Thing

Die Möwe (russisch Чайка/ Tschaika) ist ein Drama von Anton Tschechow aus dem Jahre 1895. rdf:langString
『かもめ』(ロシア語: «Чайка» チャイカ)は、ロシアの作家アントン・チェーホフの戯曲である。初演は1896年。チェーホフの劇作家としての名声を揺るぎないものにした代表作であり、ロシア演劇・世界の演劇史の画期をなす記念碑的な作品である。後の『ワーニャ伯父さん』、『三人姉妹』、『桜の園』とともにチェーホフの四大戯曲と呼ばれる。 その重々しい動きの少なさから、「5プードの恋」とチェーホフは述べた。 rdf:langString
《갈매기》는 안톤 체호프의 4대 희곡 작품 중 하나이다. 1896년 상트페테르부르크에서 열린 첫 공연은 실패로 끝났다. 당시 너무나 희극적으로 공연을 해서 작자 자신도 공연 중 나왔다고 한다. 체호프는 이 공연으로 다신 희곡을 쓰지 않겠다고 다짐했으나, 콘스탄틴 스타니슬랍스키가 설득해 어렵게 재공연의 허락을 받고, 블라디미르 네미로비치단첸코와 공동연출로 1898년 모스크바 예술극단이 공연을 했다. 이 공연으로 체호프와 모스크바 예술극단이 명성을 얻게 되었다. 이후 체호프는 이 극단을 위해 그의 또 다른 희곡 작품 《세 자매》, 《벚꽃 동산》을 썼다. rdf:langString
De meeuw (Russisch: Чайка, Tsjajka) is een toneelstuk in vier bedrijven uit 1896 van de Russische schrijver Anton Tsjechov. Het beschrijft de verwikkelingen van een aantal mensen uit de bovenklasse van de Russische samenleving aan het eind van de 19e eeuw. rdf:langString
Mewa (ros. Чайка) – dramat Antona Czechowa wydany w 1895 r. rdf:langString
Måsen (ryska: Чайка) är en teaterpjäs som skrevs av den ryska dramatikern och författaren Anton Tjechov 1895. Den hade premiär den 17 oktober 1896 på i Sankt Petersburg. Måsen är en av Tjechovs mest kända pjäser och har satts upp många gånger, bland annat på Dramaten av Ingmar Bergman 1961, då i Jarl Hemmers översättning från 1928. Den har översatts till svenska ett flertal gånger, senast av Lars Kleberg 2004. Måsen har bland annat spelats på Riksteatern. Regissör var Lars Norén och uppsättningen hade premiär den 15 september 2001. En annan uppsättning spelades på Kungliga Dramatiska Teatern i Stockholm hösten 2007 och våren 2008. Under hösten 2008 spelades den på Backa teater i Göteborg i regi av Farnaz Arbabi. rdf:langString
«Ча́йка» — пьеса в четырёх действиях Антона Чехова, написанная в 1895—1896 годах и впервые опубликованная в журнале «Русская мысль», в № 12 за 1896 год. Премьера состоялась 17 октября 1896 года на сцене петербургского Александринского театра. Стилизованный силуэт чеховской чайки по эскизу Фёдора Шехтеля стал эмблемой МХТ. rdf:langString
«Чайка» (рос. Чайка) — п'єса на чотири дії Антона Павловича Чехова, написана в 1895—1896 роках і вперше опублікована в журналі , № 12 за 1896 рік. Прем'єра відбулася 17 жовтня 1896 року на сцені петербурзького Александринського театру. rdf:langString
La gavina (en rus: Чайка, Txaika) és un drama d'Anton Txékhov de l'any 1895. Generalment considerada com una de les quatre obres majors del dramaturg rus (juntament amb L'oncle Vània, Les tres germanes i L'hort dels cirerers), La gavina posa en escena el conflicte romàntic i artístic entre quatre personatges: la ingènua Nina, la mediocre actriu Irina Arkàdina, el seu fill Konstantín Trèplev, i el famós escriptor Trigorin. rdf:langString
Racek (rusky Чайка) je drama, které napsal v roce 1895 ruský spisovatel Anton Pavlovič Čechov. Hra má čtyři dějství. Racek je považován za přelomovou hru v dějinách evropského moderního dramatu. Děj hry, který nemá žádnou výraznější linii, je potlačen a čelné místo získává vnitřní život postav. Hra zároveň obsahuje řadu komicky absurdních situací. Hře dominuje šest jednostranných milostných vzplanutí. Přestože je Racek protkán řadou milostných vztahů, typicky pro Čechova, postavy si povídají o literatuře. Jejich vztahy a postoje lze poznat často pouze díky drobným zmínkám v textu nebo detailům v hereckém projevu jednotlivých protagonistů. rdf:langString
Ο Γλάρος (ρωσικά: Чайка) είναι θεατρικό έργο —«κωμωδία σε τέσσερις πράξεις» κατά δήλωση του συγγραφέα του— του Ρώσου Αντόν Τσέχωφ. Η συγγραφή του έργου ολοκληρώθηκε το 1895. Στη σκηνή ανέβηκε για πρώτη φορά αμέσως μετά τη συγγραφή του, στις 17 Οκτωβρίου του 1895, στο θέατρο Αλεξαντρίνσκι της Αγίας Πετρούπολης, και ήταν μια καλλιτεχνική και εμπορική αποτυχία.Αντίθετα, το δεύτερο ανέβασμα του έργου το 1898, από το «Θέατρο Τέχνης» της Μόσχας, σε σκηνοθεσία Κ. Στανισλάφσκι, υπήρξε ένας θρίαμβος. Από τότε «Ο Γλάρος» έχει παιχτεί αμέτρητες φορές σε όλο τον κόσμο. Στην Ελλάδα πρωτοδημοσιεύτηκε στο περιοδικό «Ηλύσια» το 1906 και πρωτοπαρουσιάστηκε από τον θίασο της Μαρίκας Κοτοπούλη, το 1932. rdf:langString
La mevo (ruse Чайка, Ĉajka, ankaŭ La laro) estas teatraĵo fare de la rusa dramaturgo Anton Ĉeĥov, verkita en 1895 kaj unuafoje prezentita en 1896. 'La mevo' estas ĝenerale konsiderata la unua el liaj kvar ĉefaj teatraĵoj. Ĝi teatrigas la romantikajn kaj artajn konfliktojn inter kvar roluloj: la fama konservismeca mezklera rakontisto Boris Trigorin, la naiva Nina, la eksmodiĝinta aktorino Irina Arkadina, kaj ŝia filo la simbolisma dramaturgo Konstantin Treplev. La agado okazas en kampara bieno, kie multaj roluloj koincidas. rdf:langString
La gaviota (Чайка / Chayka) es una pieza teatral en cuatro actos de Antón Chéjov escrita en 1896; es la primera de las que son generalmente consideradas las cuatro obras maestras del dramaturgo y escritor ruso. Se centra en los conflictos románticos y artísticos entre cuatro personajes: La ingenua Nina, la anteriormente gloriosa actriz Irina Arkádina, el dramaturgo experimental Konstantín Tréplev, hijo de Arkádina, y el famoso escritor Trigorin. rdf:langString
The Seagull (Russian: Ча́йка, tr. Cháyka) is a play by Russian dramatist Anton Chekhov, written in 1895 and first produced in 1896. The Seagull is generally considered to be the first of his four major plays. It dramatises the romantic and artistic conflicts between four characters: the famous middlebrow story writer Boris Trigorin, the ingenue Nina, the fading actress Irina Arkadina, and her son the symbolist playwright Konstantin Treplev. rdf:langString
La Mouette (en russe : Чайка, Tchaïka) est une tragédie en quatre actes d'Anton Tchekhov jouée pour la première fois le 17 octobre 1896 au théâtre Alexandrinski de Saint-Pétersbourg. La première représentation de la pièce fut un échec total. Vera Komissarjevskaïa, qui passait pour la plus grande comédienne russe de son temps et jouait Nina, avait été si intimidée par l'hostilité du public qu'elle en perdit la voix. Tchekhov n’en fut guère surpris : « J’écris ma pièce non sans plaisir, même si je vais à l’encontre de toutes les lois dramaturgiques », écrivit-il à l'éditeur Alexeï Souvorine en 1895. rdf:langString
Il gabbiano (in russo: Чайка? Čajka) è un dramma in 4 atti scritto nel 1895 da Anton Pavlovič Čechov. Rappresentato per la prima volta al Teatro Aleksandrinskij di Pietroburgo l'anno successivo, fu un insuccesso clamoroso. Vera Komissarževskaja, che impersonava Nina, fu così intimidita dall'ostilità del pubblico che perse la voce. Čechov abbandonò la platea e durante gli ultimi due atti rimase dietro le quinte. rdf:langString
A Gaivota (em Russo Чайка, Tchaika) é uma peça de teatro do dramaturgo russo Anton Tchekhov (1860-1904). A peça foi concebida pelo autor como uma comédia, mas ela foi interpretada e é tida por alguns como um drama ou uma tragédia. O próprio Tchekhov chamou-lhe "uma comédia, três papéis de mulher, seis para homens, quatro atos, uma paisagem (vista para um lago), muitas conversas sobre a literatura, um pouco de ação, um toque de amor". rdf:langString
rdf:langString La gavina
rdf:langString Racek (divadelní hra)
rdf:langString Die Möwe
rdf:langString Ο Γλάρος
rdf:langString La mevo
rdf:langString The Seagull
rdf:langString La gaviota
rdf:langString La Mouette (pièce de théâtre)
rdf:langString Il gabbiano
rdf:langString かもめ (チェーホフ)
rdf:langString 갈매기 (희곡)
rdf:langString De meeuw (Tsjechov)
rdf:langString Mewa (dramat)
rdf:langString A Gaivota
rdf:langString Чайка (пьеса Чехова)
rdf:langString Måsen
rdf:langString Чайка (п'єса Чехова)
rdf:langString The Seagull
rdf:langString The Seagull
rdf:langString The Sea-Gull
xsd:integer 474370
xsd:integer 1124291835
rdf:langString Allen, David. 2001. Performing Chekhov. London: Routledge. .
rdf:langString Worrall, Nick. 1996. The Moscow Art Theatre. Theatre Production Studies ser. London and NY: Routledge. .
rdf:langString Benedetti, Jean. 1999. Stanislavski: His Life and Art. Revised edition. Original edition published in 1988. London: Methuen. .
rdf:langString Miles, Patrick. 1993. Chekhov on the British Stage. London: Cambridge University Press. .
rdf:langString Rudnitsky, Konstantin. 1981. Meyerhold the Director. Trans. George Petrov. Ed. Sydney Schultze. Revised translation of Rezhisser Meierkhol'd. Moscow: Academy of Sciences, 1969. .
rdf:langString Balukhaty, Sergei Dimitrievich, ed. 1952. 'The Seagull' Produced by Stanislavsky. Trans. David Magarshack. London: Denis Dobson. New York : Theatre Arts Books.
rdf:langString Benedetti, Jean. 1989. Stanislavski: An Introduction. Revised edition. Original edition published in 1982. London: Methuen. .
rdf:langString Gilman, Richard. 1997. Chekhov's Plays: An Opening into Eternity. New York: Yale University Press.
rdf:langString Braun, Edward. 1981. "Stanislavsky and Chekhov". The Director and the Stage: From Naturalism to Grotowski. London: Methuen. p. 59–76. .
rdf:langString Chekhov, Anton. 1920. Letters of Anton Chekhov to His Family and Friends with Biographical Sketch. Trans. Constance Garnett. New York: Macmillan. Full text available online at Gutenberg
rdf:langString Anton CHEKHOV
rdf:langString Maly Theatre production in 2008
rdf:langString Comedy
xsd:integer 1754
rdf:langString Russian
rdf:langString Alexandrinsky Theatre, St. Petersburg, Russia
xsd:date 1896-10-17
rdf:langString Sorin's country estate
rdf:langString The Seagull
rdf:langString La gavina (en rus: Чайка, Txaika) és un drama d'Anton Txékhov de l'any 1895. Generalment considerada com una de les quatre obres majors del dramaturg rus (juntament amb L'oncle Vània, Les tres germanes i L'hort dels cirerers), La gavina posa en escena el conflicte romàntic i artístic entre quatre personatges: la ingènua Nina, la mediocre actriu Irina Arkàdina, el seu fill Konstantín Trèplev, i el famós escriptor Trigorin. En línia amb les altres obres de Txékhov, La gavina consta d'un repertori coral integrat per diversos personatges amb una complexa psicologia íntegrament desenvolupada. Les escenes violentes, com ara l'intent de suïcidi per part de Konstantín, no són mostrades directament a l'escenari tal com era propi als melodrames del teatre del s. XIX sinó que són només mencionades. Pel que fa al contingut i progrés de l'obra, els personatges tendeixen a abordar els temes de conversa amb circumloquis en lloc d'anar directament al gra i parlar sense embuts.
rdf:langString Racek (rusky Чайка) je drama, které napsal v roce 1895 ruský spisovatel Anton Pavlovič Čechov. Hra má čtyři dějství. Racek je považován za přelomovou hru v dějinách evropského moderního dramatu. Děj hry, který nemá žádnou výraznější linii, je potlačen a čelné místo získává vnitřní život postav. Hra zároveň obsahuje řadu komicky absurdních situací. Hře dominuje šest jednostranných milostných vzplanutí. Přestože je Racek protkán řadou milostných vztahů, typicky pro Čechova, postavy si povídají o literatuře. Jejich vztahy a postoje lze poznat často pouze díky drobným zmínkám v textu nebo detailům v hereckém projevu jednotlivých protagonistů. Ačkoli hra obsahuje řadu pochmurných míst a témat (nešťastná láska, rozpad osobnosti, sebevražda, alkoholismus), Čechov ji označil jako komedii. Snažil se tak vyjádřit své nazírání na život, který i přes řadu nešťastných momentů má převážně groteskně-absurdní charakter.
rdf:langString Die Möwe (russisch Чайка/ Tschaika) ist ein Drama von Anton Tschechow aus dem Jahre 1895.
rdf:langString Ο Γλάρος (ρωσικά: Чайка) είναι θεατρικό έργο —«κωμωδία σε τέσσερις πράξεις» κατά δήλωση του συγγραφέα του— του Ρώσου Αντόν Τσέχωφ. Η συγγραφή του έργου ολοκληρώθηκε το 1895. Στη σκηνή ανέβηκε για πρώτη φορά αμέσως μετά τη συγγραφή του, στις 17 Οκτωβρίου του 1895, στο θέατρο Αλεξαντρίνσκι της Αγίας Πετρούπολης, και ήταν μια καλλιτεχνική και εμπορική αποτυχία.Αντίθετα, το δεύτερο ανέβασμα του έργου το 1898, από το «Θέατρο Τέχνης» της Μόσχας, σε σκηνοθεσία Κ. Στανισλάφσκι, υπήρξε ένας θρίαμβος. Από τότε «Ο Γλάρος» έχει παιχτεί αμέτρητες φορές σε όλο τον κόσμο. Στην Ελλάδα πρωτοδημοσιεύτηκε στο περιοδικό «Ηλύσια» το 1906 και πρωτοπαρουσιάστηκε από τον θίασο της Μαρίκας Κοτοπούλη, το 1932. Θεωρείται το έργο που καθιέρωσε τον Τσέχωφ ως θεατρικό συγγραφέα στη συνείδηση κοινού και κριτικής. Με τον «Γλάρο» εγκαινιάστηκε η ιδιότυπη σύνθεση της τσεχωφικής δραματουργίας, όπου τη θέση τού έως τότε καθιερωμένου "κεντρικού ήρωα-ηρωίδας" παίρνει ένας όμιλος προσώπων, μια μικρή κοινωνία, με μοιρασμένη ανάμεσά τους τη δράση. Το ύφος του έργου είναι μικτό, μοιράζεται ανάμεσα στο δράμα και στην κωμωδία. Ο ίδιος ο Τσέχωφ χαρακτήρισε το έργο του ως «κωμωδία σε τέσσερις πράξεις». Ο Τσέχωφ στον «Γλάρο»» θίγει τις σχέσεις, τα κίνητρα, την ψυχολογία και τις διεκδικήσεις ανθρώπων που αγαπούν, υπηρετούν ή θέλουν να υπηρετήσουν την τέχνη μέσω της συγγραφής και του θεάτρου. Γύρω τους περιστρέφονται οι άνθρωποι της καθημερινότητας που προσπαθούν να ξεπεράσουν τα αδιέξοδα της ζωής τους.
rdf:langString La mevo (ruse Чайка, Ĉajka, ankaŭ La laro) estas teatraĵo fare de la rusa dramaturgo Anton Ĉeĥov, verkita en 1895 kaj unuafoje prezentita en 1896. 'La mevo' estas ĝenerale konsiderata la unua el liaj kvar ĉefaj teatraĵoj. Ĝi teatrigas la romantikajn kaj artajn konfliktojn inter kvar roluloj: la fama konservismeca mezklera rakontisto Boris Trigorin, la naiva Nina, la eksmodiĝinta aktorino Irina Arkadina, kaj ŝia filo la simbolisma dramaturgo Konstantin Treplev. Kvankam la rolulo de Trigorin estas konsiderata kiel la plej granda vira rolulo de Ĉeĥov , kiel ĉe aliaj longaj teatraĵoj de Ĉeĥov, ankaŭ La mevo baziĝas sur korusa rolularo de diversaj, tutdisvolvigitaj roluloj. Kontraste al la melodramo de la precipa tendenco de la teatro de la 19a jarcento, oni ne montras sur scenejo stridajn agojn (kiaj tiuj de klopodoj por memmortigo fare de Konstantin. La roluloj tendencas paroli ĉirkaŭire anstataŭ rekte al la feroj; alivorte, ties linioj estas plenaj je kio estas konata en teatra praktiko kiel subteksto, aŭ teksto kiu ne estas parolata laŭte. La premiera vespero de la unua produktaĵo okazis fama malsukceso. Vera Komisarĵevskaja, ludanta Nina, estis tiom timigita pro la malmikeco de la ĉeestantoj ke ŝi perdis sian voĉon. Ĉeĥov eliris el la seĝaro kaj estis la du lastajn aktojn interkulise. Kiam subtenantoj verkis al li ke la produktaĵo poste iĝis sukceso, li supozis, ke ili klopodis nur esti ĝentilaj. Kiam Konstantin Stanislavski, nome la fama rusa teatristo tiama, reĝisoris ĝin en 1898 por sia Moskva Arta Teatro, la teatraĵo estis sukceso. La produktaĵo fare de Stanislavski de La mevo iĝis "unu el la plej grandaj eventoj en la historio de la rusa teatro kaj unu el la plej grandaj novaj disvolviĝoj en la historio de la tutmonda teatro." La agado okazas en kampara bieno, kie multaj roluloj koincidas.
rdf:langString La gaviota (Чайка / Chayka) es una pieza teatral en cuatro actos de Antón Chéjov escrita en 1896; es la primera de las que son generalmente consideradas las cuatro obras maestras del dramaturgo y escritor ruso. Se centra en los conflictos románticos y artísticos entre cuatro personajes: La ingenua Nina, la anteriormente gloriosa actriz Irina Arkádina, el dramaturgo experimental Konstantín Tréplev, hijo de Arkádina, y el famoso escritor Trigorin. Como el resto de los dramas de Chéjov, La gaviota depende de un bien formado elenco de diferentes y bien desarrollados personajes. En oposición a muchos melodramas teatrales del siglo XIX, escabrosas acciones (como el intento de suicidio de Tréplev) suceden tras bastidores. Los personajes tienden a hablar en circunloquios alrededor de un tema, en lugar de discutirlo expresamente, un concepto conocido como 'subtexto'. La obra tiene una fuerte relación con el Hamlet de Shakespeare. Arkádina y Tréplev lo citan en el primer acto. También hay muchas alusiones a la trama de la tragedia shakesperiana, por ejemplo, Tréplev intenta que su madre regrese y abandone al usurpador Trigorin como Hamlet intenta que la Reina Gertrudis regrese, abandonando a Claudio. La noche de estreno de la producción en el estatal Teatro Aleksandrinski de San Petersburgo fue un famoso fracaso. Cuando Konstantín Stanislavski la dirigió en una posterior producción para el Teatro de Arte de Moscú, la obra triunfó.
rdf:langString La Mouette (en russe : Чайка, Tchaïka) est une tragédie en quatre actes d'Anton Tchekhov jouée pour la première fois le 17 octobre 1896 au théâtre Alexandrinski de Saint-Pétersbourg. La première représentation de la pièce fut un échec total. Vera Komissarjevskaïa, qui passait pour la plus grande comédienne russe de son temps et jouait Nina, avait été si intimidée par l'hostilité du public qu'elle en perdit la voix. Tchekhov n’en fut guère surpris : « J’écris ma pièce non sans plaisir, même si je vais à l’encontre de toutes les lois dramaturgiques », écrivit-il à l'éditeur Alexeï Souvorine en 1895. Il fallut attendre la reprise au Théâtre d'art de Moscou le 17 décembre 1898, dans une mise en scène de Constantin Stanislavski et Vladimir Nemirovitch-Dantchenko, pour que, enfin, le public lui fasse un accueil triomphal. C'est aujourd'hui l'une des pièces les plus connues de l'écrivain.
rdf:langString The Seagull (Russian: Ча́йка, tr. Cháyka) is a play by Russian dramatist Anton Chekhov, written in 1895 and first produced in 1896. The Seagull is generally considered to be the first of his four major plays. It dramatises the romantic and artistic conflicts between four characters: the famous middlebrow story writer Boris Trigorin, the ingenue Nina, the fading actress Irina Arkadina, and her son the symbolist playwright Konstantin Treplev. Like Chekhov's other full-length plays, The Seagull relies upon an ensemble cast of diverse, fully developed characters. In contrast to the melodrama of mainstream 19th-century theatre, lurid actions (such as Konstantin's suicide attempts) are not shown onstage. Characters tend to speak in subtext rather than directly. The character Trigorin is considered one of Chekhov's greatest male roles. The opening night of the first production was a famous failure. Vera Komissarzhevskaya, playing Nina, was so intimidated by the hostility of the audience that she lost her voice. Chekhov left the audience and spent the last two acts behind the scenes. When supporters wrote to him that the production later became a success, he assumed that they were merely trying to be kind. When Konstantin Stanislavski, the seminal Russian theatre practitioner of the time, directed it in 1898 for his Moscow Art Theatre, the play was a triumph. Stanislavski's production became "one of the greatest events in the history of Russian theatre and one of the greatest new developments in the history of world drama". Stanislavski's direction caused The Seagull to be perceived as a tragedy through overzealousness with the concept of subtext, whereas Chekhov intended it to be a comedy.
rdf:langString 『かもめ』(ロシア語: «Чайка» チャイカ)は、ロシアの作家アントン・チェーホフの戯曲である。初演は1896年。チェーホフの劇作家としての名声を揺るぎないものにした代表作であり、ロシア演劇・世界の演劇史の画期をなす記念碑的な作品である。後の『ワーニャ伯父さん』、『三人姉妹』、『桜の園』とともにチェーホフの四大戯曲と呼ばれる。 その重々しい動きの少なさから、「5プードの恋」とチェーホフは述べた。
rdf:langString Il gabbiano (in russo: Чайка? Čajka) è un dramma in 4 atti scritto nel 1895 da Anton Pavlovič Čechov. Rappresentato per la prima volta al Teatro Aleksandrinskij di Pietroburgo l'anno successivo, fu un insuccesso clamoroso. Vera Komissarževskaja, che impersonava Nina, fu così intimidita dall'ostilità del pubblico che perse la voce. Čechov abbandonò la platea e durante gli ultimi due atti rimase dietro le quinte. Nel 1898 Konstantin Sergeevič Stanislavskij e Vladimir Nemirovič Dančenko, che l'anno precedente avevano fondato a Mosca il Teatro d'Arte, misero in scena una nuova versione dell'opera. Questa volta fu un trionfo. Il gabbiano è uno dei testi teatrali più noti del drammaturgo russo, e uno dei più rappresentati in assoluto. I personaggi della giovane Nina, della madre attrice Irina, dello scrittore Trigorin sono stati interpretati in tutto il mondo dai maggiori attori di teatro, in messe in scena memorabili tra cui quella di Orazio Costa Giovangigli (con Ilaria Occhini, Gabriele Lavia, Giancarlo Sbragia, Ettore Toscano e Anna Proclemer) e quelle recenti di Lev Dodin, Marco Tiburtini, , Eimuntas Nekrošius, Leonardo Lidi. Questo dramma ha una forte relazione intertestuale con l'Amleto di Shakespeare. Arkadina e Treplev citano versi dell'Amleto prima del "teatro nel teatro" nel primo atto (l'artificio stesso del "teatro nel teatro" è usato anche nell'Amleto). Ci sono anche molte allusioni a dettagli della trama shakespeariana. Per esempio, Treplev cerca di salvare sua madre dal vecchio Trigorin proprio come Amleto cerca di salvare la regina Gertrude da suo zio Claudio.
rdf:langString 《갈매기》는 안톤 체호프의 4대 희곡 작품 중 하나이다. 1896년 상트페테르부르크에서 열린 첫 공연은 실패로 끝났다. 당시 너무나 희극적으로 공연을 해서 작자 자신도 공연 중 나왔다고 한다. 체호프는 이 공연으로 다신 희곡을 쓰지 않겠다고 다짐했으나, 콘스탄틴 스타니슬랍스키가 설득해 어렵게 재공연의 허락을 받고, 블라디미르 네미로비치단첸코와 공동연출로 1898년 모스크바 예술극단이 공연을 했다. 이 공연으로 체호프와 모스크바 예술극단이 명성을 얻게 되었다. 이후 체호프는 이 극단을 위해 그의 또 다른 희곡 작품 《세 자매》, 《벚꽃 동산》을 썼다.
rdf:langString De meeuw (Russisch: Чайка, Tsjajka) is een toneelstuk in vier bedrijven uit 1896 van de Russische schrijver Anton Tsjechov. Het beschrijft de verwikkelingen van een aantal mensen uit de bovenklasse van de Russische samenleving aan het eind van de 19e eeuw.
rdf:langString Mewa (ros. Чайка) – dramat Antona Czechowa wydany w 1895 r.
rdf:langString A Gaivota (em Russo Чайка, Tchaika) é uma peça de teatro do dramaturgo russo Anton Tchekhov (1860-1904). A peça foi concebida pelo autor como uma comédia, mas ela foi interpretada e é tida por alguns como um drama ou uma tragédia. O próprio Tchekhov chamou-lhe "uma comédia, três papéis de mulher, seis para homens, quatro atos, uma paisagem (vista para um lago), muitas conversas sobre a literatura, um pouco de ação, um toque de amor". Tchekhov começou a escrever A Gaivota em outubro de 1895. Em dezembro de 1895, leu o texto a amigos, atores de teatro em Moscou. O diretor do teatro, Kors, também presente, disse: "meu caro, isto não é para o palco!". Tchekhov ficou surpreso e reescreveu a peça. Informou-se sobre pormenores técnicos de encenação com Vladimir Nemirovic-Dantchenko. Em agosto de 1896, a censura (todas as obras culturais na Rússia eram censuradas) dá-lhe carta livre. Tchekhov baseou-se no caso de Lika Mizinova para a figura Nina. Trigorin é inspirado em Ignatij Potapenko.
rdf:langString Måsen (ryska: Чайка) är en teaterpjäs som skrevs av den ryska dramatikern och författaren Anton Tjechov 1895. Den hade premiär den 17 oktober 1896 på i Sankt Petersburg. Måsen är en av Tjechovs mest kända pjäser och har satts upp många gånger, bland annat på Dramaten av Ingmar Bergman 1961, då i Jarl Hemmers översättning från 1928. Den har översatts till svenska ett flertal gånger, senast av Lars Kleberg 2004. Måsen har bland annat spelats på Riksteatern. Regissör var Lars Norén och uppsättningen hade premiär den 15 september 2001. En annan uppsättning spelades på Kungliga Dramatiska Teatern i Stockholm hösten 2007 och våren 2008. Under hösten 2008 spelades den på Backa teater i Göteborg i regi av Farnaz Arbabi.
rdf:langString «Ча́йка» — пьеса в четырёх действиях Антона Чехова, написанная в 1895—1896 годах и впервые опубликованная в журнале «Русская мысль», в № 12 за 1896 год. Премьера состоялась 17 октября 1896 года на сцене петербургского Александринского театра. Стилизованный силуэт чеховской чайки по эскизу Фёдора Шехтеля стал эмблемой МХТ.
rdf:langString «Чайка» (рос. Чайка) — п'єса на чотири дії Антона Павловича Чехова, написана в 1895—1896 роках і вперше опублікована в журналі , № 12 за 1896 рік. Прем'єра відбулася 17 жовтня 1896 року на сцені петербурзького Александринського театру.
xsd:nonNegativeInteger 55381
xsd:date 1896-10-17
xsd:gYear 1896
xsd:string Sorin's country estate

data from the linked data cloud