Sijo
http://dbpedia.org/resource/Sijo an entity of type: Thing
Le sijo ([ɕiʥo], hangeul : 시조, trad. : « air populaire ») est un poème à forme fixe originaire de Corée et qui s'est développé lors de la période Joseon.
rdf:langString
Sijo adalah bentuk puisi yang berkembang di Korea. Bermula sejak akhir periode Dinasti Goryeo, sijo tersusun atas 3 bait, ditulis dengan 44 sampai 46 buah kata.
rdf:langString
Il Sijo (시조, letteralmente "ritmo del tempo", "ritmo del periodo") è la più conosciuta espressione poetica coreana del periodo Chosŏn (1392-1910) e ancora oggi viene scritto e recitato da molti. Compare in epoca piuttosto tarda, quando dal regno di (1724-1776) si cominciò a mettere per iscritto tutte le poesie di quel genere, che fino ad allora venivano trasmesse per lo più oralmente.
rdf:langString
( 다른 뜻에 대해서는 시조 (동음이의) 문서를 참고하십시오.) 시조(時調)는 고려 중엽에 발생한 한국 전통 시 양식의 하나이며, 조선 시대에 유행한 시가 양식이다. 시조는 형태적 특성에 따라 몇 갈래로 나뉘는데 이중 평시조는 초장, 중장, 종장으로 구성되는 3장과, 하나의 장에 2개의 구로 구성되는 6구와 한국어의 특징인 끊어 읽기 단위인 12번의 음보로 구성되는 틀을 지닌 정형시이다. 그 밖에는 형식적 특징으로 구별되는 , 사설시조 등이 있다.
rdf:langString
時調（じちょう）は朝鮮で成立した定型詩。
rdf:langString
Sijo (Hangul: 시조; Hanja: 時調) är en koreansk diktform, oftast använd som sångtext till enkla melodier. Diktformen är relaterad till de japanska haiku och tanka och består av tre rader med 14-16 stavelser i varje. Varje rad innehåller fyra grupper av stavelser som ska vara tydligt åtskilda de andra grupperna, men samtidigt flyta bra tillsammans.
rdf:langString
Сіджо — невеликий трирядковий вірш, найпопулярніший поетичний жанр середньовічної Кореї який увібрав найкращі традиції усної поетичної творчості та попередньої ієрогліфиічної поезії, виник наприкінці XIV — на початку XV ст. Найвідоміший автор сіджо — Юн Сон До.
rdf:langString
Сиджо́, сичжо́ — жанр корейской лирической поэзии, изначально называемый танга (кор. 단가?, 短歌? дословно «короткая песня»). Сиджо родственно стилю хокку. Каждая строка стихотворения сиджо содержит 14-16 иероглифов (или слогов хангыля), всего 44-46 в трёх строчках. В середине каждой строчки делается пауза, поэтому при переводе на другие языки часто используется шесть строчек, а не три. Наиболее известный автор сиджо — Юн Сон До. Стихотворение «Пять моих друзей» (кор. 오선주방?, 五仙酒方?) в переводе Анны Ахматовой:
rdf:langString
时调，又称短歌、诗余、长短歌、三章，是续乡歌、、之后朝鲜半岛文学史上出现的一种具有民族代表性的诗歌形式，是朝鲜半岛文学史上存在时间最长的国语诗歌形式，并已发展成为至高丽末期以来国语诗歌的正统体裁。时调在朝鲜文学史的地位相当于中国诗歌中的近体诗地位。至今，仍有人进行时调的创作。 时调与歌辞并称为朝鲜半岛国语诗歌“双璧”。
rdf:langString
Sidžo je tradiční forma korejské poezie. Význam slova sidžo není příliš jasný a znamená báseň ročních dob nebo soudobou báseň. Název sidžo se poprvé objevil v roce 1727 v antologii korejské poezie Věčná slova země zelených hor, kterou sestavil básník . Sidžo představovalo jednu z hlavních básnických forem zejména v období 14.–17. století. Těmto básním pravděpodobně předcházely básně psané čínsky, které byly do korejštiny přebásněny. V korejštině je sidžo zaznamenáno ve třech dlouhých verších, shora dolů a zprava doleva. Díky odlišnému písmu se do češtiny převádí jako šestiverší.
rdf:langString
Sijo (IPA: [ɕiʥo]) ist die bekannteste Form der koreanischen Poesie. Sijo ist ein an Silben bzw. Silbenzahl orientiertes Gedicht. Es gibt einige Hypothesen für die Entstehungszeit dieser Dichtung. Als die einzige Schriftsprache in Korea war, schrieb man Gedichte nach chinesischer Dichtungsart. Man nimmt zwar an, dass (entstanden in der Silla-Dynastie) der Vorläufer von Sijo ist. Aber dafür ist bis jetzt kein schlüssiger Beweis vorgelegt worden. Für gewöhnlich geht man davon aus, dass Sijo im 16. Jahrhundert entstanden sind, also etwa 100 Jahre nach der Erfindung der eigenen koreanischen Schrift Hangeul. Belegt ist diese Bezeichnung in einem Gedichtband von Sin Gwang-su (1712–1775), wo es heißt, „das gewohnte Sijo wird angeordnet nach Länge und Kürze“ (kor. 一般時調排長短). „Länge und Kürze“ hie
rdf:langString
El si-yo, 시조 (sijo en transcripción inglesa; en coreano ɕidʑo; escrito en alfabeto hangul 시조, y en hanja 時調) es un género poético tradicional y clásico de Corea. Consta de tres versos con una media de entre catorce y dieciséis sílabas, sumando un total de entre cuarenta y cuatro y cuarenta y seis sílabas. El si-yo se estructura de manera que el primer verso establece una introducción de la materia a tratar, el segundo la desarrolla y el tercero ofrece una suerte de conclusión. Este tercer verso consta a su vez de dos partes. La primera mitad debe sorprender por su significado o sonoridad.
rdf:langString
Sijo (Korean pronunciation: [ɕi.dʑo]) is a Korean traditional poetic form that emerged in the Goryeo period, flourished during the Joseon Dynasty, and is still written today. Bucolic, metaphysical, and cosmological themes are often explored. The three lines average 14–16 syllables, for a total of 42–48: theme (3, 4,4,4); elaboration (3,4,4,4); counter-theme (3,5) and completion (4,3).
rdf:langString
rdf:langString
Sidžo
rdf:langString
Sijo
rdf:langString
Sijo
rdf:langString
Sijo
rdf:langString
Sijo
rdf:langString
Sijo
rdf:langString
時調
rdf:langString
시조
rdf:langString
Sijo
rdf:langString
Sijo
rdf:langString
Сиджо
rdf:langString
Сіджо
rdf:langString
時調 (朝鮮)
xsd:integer
578942
xsd:integer
1120075006
rdf:langString
Sijo
rdf:langString
Sijo
rdf:langString
Sidžo je tradiční forma korejské poezie. Význam slova sidžo není příliš jasný a znamená báseň ročních dob nebo soudobou báseň. Název sidžo se poprvé objevil v roce 1727 v antologii korejské poezie Věčná slova země zelených hor, kterou sestavil básník . Sidžo představovalo jednu z hlavních básnických forem zejména v období 14.–17. století. Těmto básním pravděpodobně předcházely básně psané čínsky, které byly do korejštiny přebásněny. V korejštině je sidžo zaznamenáno ve třech dlouhých verších, shora dolů a zprava doleva. Díky odlišnému písmu se do češtiny převádí jako šestiverší. České překlady Oldřicha Vyhlídala a patřily k prvním rozsáhlejším překladům této tradiční literární formy do evropského jazyka.
rdf:langString
El si-yo, 시조 (sijo en transcripción inglesa; en coreano ɕidʑo; escrito en alfabeto hangul 시조, y en hanja 時調) es un género poético tradicional y clásico de Corea. Consta de tres versos con una media de entre catorce y dieciséis sílabas, sumando un total de entre cuarenta y cuatro y cuarenta y seis sílabas. El si-yo se estructura de manera que el primer verso establece una introducción de la materia a tratar, el segundo la desarrolla y el tercero ofrece una suerte de conclusión. Este tercer verso consta a su vez de dos partes. La primera mitad debe sorprender por su significado o sonoridad. Hay dos grandes tradiciones, una de raigambre taoísta, en la que prevalece el efecto sorpresa entre la primera y la segunda parte, y otra confuciana, de talante moralista. Aquella suele ser imaginativa, hedonista, políticamente incorrecta a menudo. Los buenos modales y la identificación con la familia y la sociedad dan la nota entre los seguidores de Confucio.
rdf:langString
Sijo (IPA: [ɕiʥo]) ist die bekannteste Form der koreanischen Poesie. Sijo ist ein an Silben bzw. Silbenzahl orientiertes Gedicht. Es gibt einige Hypothesen für die Entstehungszeit dieser Dichtung. Als die einzige Schriftsprache in Korea war, schrieb man Gedichte nach chinesischer Dichtungsart. Man nimmt zwar an, dass (entstanden in der Silla-Dynastie) der Vorläufer von Sijo ist. Aber dafür ist bis jetzt kein schlüssiger Beweis vorgelegt worden. Für gewöhnlich geht man davon aus, dass Sijo im 16. Jahrhundert entstanden sind, also etwa 100 Jahre nach der Erfindung der eigenen koreanischen Schrift Hangeul. Belegt ist diese Bezeichnung in einem Gedichtband von Sin Gwang-su (1712–1775), wo es heißt, „das gewohnte Sijo wird angeordnet nach Länge und Kürze“ (kor. 一般時調排長短). „Länge und Kürze“ hier bedeutet nicht die eines Vokals, sondern der Silbenzahl. Meistens besteht ein Sijo aus drei Zeilen mit 14 bis 16 Silben, so dass es insgesamt 44 bis 46 Silben gibt. Die erste Zeile gibt das Thema an (3, 4, 4, 4). Dann kommt die Erweiterung (3, 4, 4, 4). Zum Schluss kommt das Gegenthema (3, 4) und der Abschluss (4, 3). Ein Sijo trägt in der Regel keinen Titel. Eine Ausnahme ist die 'Sijo Gruppe' (siehe unten). Die Zitierweise eines Sijos ist daher nach der ersten Zeile.Beliebte Stilmittel sind Wortspiele, Metaphern und Symbolismus. Die ältesten Sijos sind mehr als 700 Jahre alt. Wichtige Dichter dieser Form sind vor allem Yun Seon-do (1587–1671), aber auch Hwang Jin-i (1522–1565) und (1262–1342).
rdf:langString
Le sijo ([ɕiʥo], hangeul : 시조, trad. : « air populaire ») est un poème à forme fixe originaire de Corée et qui s'est développé lors de la période Joseon.
rdf:langString
Sijo (Korean pronunciation: [ɕi.dʑo]) is a Korean traditional poetic form that emerged in the Goryeo period, flourished during the Joseon Dynasty, and is still written today. Bucolic, metaphysical, and cosmological themes are often explored. The three lines average 14–16 syllables, for a total of 42–48: theme (3, 4,4,4); elaboration (3,4,4,4); counter-theme (3,5) and completion (4,3). Sijo may be narrative or thematic and introduces a situation in line 1, development in line 2, and twist and conclusion in line 3. The first half of the final line employs a "twist": a surprise of meaning, sound, or other device. Sijo is often more lyrical and personal than other East Asian poetic forms, and the final line can take a profound turn. Yet, "The conclusion of sijo is seldom epigrammatic or witty; a witty close to a sentence would have been foreign to the genius of stylized Korean diction in the great sijo periods."
rdf:langString
Sijo adalah bentuk puisi yang berkembang di Korea. Bermula sejak akhir periode Dinasti Goryeo, sijo tersusun atas 3 bait, ditulis dengan 44 sampai 46 buah kata.
rdf:langString
Il Sijo (시조, letteralmente "ritmo del tempo", "ritmo del periodo") è la più conosciuta espressione poetica coreana del periodo Chosŏn (1392-1910) e ancora oggi viene scritto e recitato da molti. Compare in epoca piuttosto tarda, quando dal regno di (1724-1776) si cominciò a mettere per iscritto tutte le poesie di quel genere, che fino ad allora venivano trasmesse per lo più oralmente.
rdf:langString
( 다른 뜻에 대해서는 시조 (동음이의) 문서를 참고하십시오.) 시조(時調)는 고려 중엽에 발생한 한국 전통 시 양식의 하나이며, 조선 시대에 유행한 시가 양식이다. 시조는 형태적 특성에 따라 몇 갈래로 나뉘는데 이중 평시조는 초장, 중장, 종장으로 구성되는 3장과, 하나의 장에 2개의 구로 구성되는 6구와 한국어의 특징인 끊어 읽기 단위인 12번의 음보로 구성되는 틀을 지닌 정형시이다. 그 밖에는 형식적 특징으로 구별되는 , 사설시조 등이 있다.
rdf:langString
時調（じちょう）は朝鮮で成立した定型詩。
rdf:langString
Sijo (Hangul: 시조; Hanja: 時調) är en koreansk diktform, oftast använd som sångtext till enkla melodier. Diktformen är relaterad till de japanska haiku och tanka och består av tre rader med 14-16 stavelser i varje. Varje rad innehåller fyra grupper av stavelser som ska vara tydligt åtskilda de andra grupperna, men samtidigt flyta bra tillsammans.
rdf:langString
Сіджо — невеликий трирядковий вірш, найпопулярніший поетичний жанр середньовічної Кореї який увібрав найкращі традиції усної поетичної творчості та попередньої ієрогліфиічної поезії, виник наприкінці XIV — на початку XV ст. Найвідоміший автор сіджо — Юн Сон До.
rdf:langString
Сиджо́, сичжо́ — жанр корейской лирической поэзии, изначально называемый танга (кор. 단가?, 短歌? дословно «короткая песня»). Сиджо родственно стилю хокку. Каждая строка стихотворения сиджо содержит 14-16 иероглифов (или слогов хангыля), всего 44-46 в трёх строчках. В середине каждой строчки делается пауза, поэтому при переводе на другие языки часто используется шесть строчек, а не три. Наиболее известный автор сиджо — Юн Сон До. Стихотворение «Пять моих друзей» (кор. 오선주방?, 五仙酒方?) в переводе Анны Ахматовой:
rdf:langString
时调，又称短歌、诗余、长短歌、三章，是续乡歌、、之后朝鲜半岛文学史上出现的一种具有民族代表性的诗歌形式，是朝鲜半岛文学史上存在时间最长的国语诗歌形式，并已发展成为至高丽末期以来国语诗歌的正统体裁。时调在朝鲜文学史的地位相当于中国诗歌中的近体诗地位。至今，仍有人进行时调的创作。 时调与歌辞并称为朝鲜半岛国语诗歌“双璧”。
xsd:nonNegativeInteger
48341