Papal primacy

http://dbpedia.org/resource/Papal_primacy an entity of type: Thing

La primacia papal (o primat papal) és un dels atributs més importants del Bisbe de Roma (o Papa). rdf:langString
Papežský primát je označení církevní doktríny o vedoucí úloze římského biskupa (tedy papeže) v křesťanství. Papežský primát je odvozován od významu křesťanské obce v Římě v rámci raného křesťanství za dob římské říše a od apoštola Petra, „prvního papeže“, kterého Ježíš v Matoušově evangeliu označuje za skálu, na které postaví svou církev. Jedná se o jedno z kontroverzních témat, na něž mají jednotlivé křesťanské církve rozdílné pohledy. Uznávají jej katolické církve (včetně katolických církví východního obřadu – např. řeckokatolická církev) a odmítá jej ortodoxní církev nebo protestanti. rdf:langString
Το Παπικό πρωτείο είναι η αποστολική εξουσία του Επισκόπου Ρώμης, επί των υπόλοιπων εκκλησιών, Λατινικών και Ανατολικών, που αποτελούν την Ρωμαιοκαθολική Εκκλησία. Αποκαλείται επίσης "Πρωτείο του Ρωμαίου Ποντίφικα", Πρωτείο του Πέτρου, ή Ρωμαϊκό πρωτείο. Για τις απόψεις άλλων εκκλησιών σχετικά με το Παπικό πρωτείο, βλ. και άρθρο Παπικό πρωτείο (θέσεις άλλων δογμάτων)). rdf:langString
La primacía papal (o primado papal) es uno de los atributos más importantes del Obispo de Roma (o Papa), sustentada sobre la creencia de que este es sucesor de Pedro el Apóstol. rdf:langString
A primazia papal (ou primado papal) é um dos atributos mais importantes do Bispo de Roma (ou Papa). rdf:langString
Als Papstprimat (der oder das; lat. prīmatus: Vorrang, Vorzug), Primat des Papstes oder Petrusprimat bezeichnet man den vom Papsttum der römisch-katholischen Kirche beanspruchten Vorrang als Führer des gesamten Christentums. Dieser Anspruch wurde seit dem 3. Jahrhundert auf die Überlieferung der römischen Gemeinde zurückgeführt, der Apostel Simon Petrus sei der erste Bischof von Rom gewesen und habe dort das Martyrium erlitten; daraus wurde über eine ununterbrochene apostolische Sukzession die Autorität der römischen Kathedra abgeleitet. Die theoretische und praktische Ausformung des Primats geschah in einer jahrhundertelangen Entwicklung, die unter anderem Gegenstand der Kirchenspaltungen des Morgenländischen Schismas und der Reformation war. Katholischerseits kam diese Entwicklung mit de rdf:langString
En la Doktrino de la Katolika Eklezio, la papa unuarangeco (aŭ supereco) estas la apostola aŭtoritato de la episkopo de la diocezo de Romo sur ĉiuj proprajuraj katolikaj eklezioj, jen la Latina Eklezio jen la Orientaj katolikaj eklezioj. Laŭ la Katolika Eklezio ĉe la bazo de tiu unuarangeco kuŝas du atributoj de Sankta Petro: estinti elektita de Jesuo Kristo unua inter la apostoloj (unuarangeco de Petro) kaj estinti la unua episkopo de la diocezo de Romo: bazita sur la atestoj de la Nova Testamento, la Katolika Eklezio instruas, kiel kredenda dogmo, ke la episkopo de Romo estas la posteulo de Petro en la unuarangeca servo en la universala Eklezio; tiu posteuleco eksplikas la superecon de la Eklezio de Romo. rdf:langString
Papal primacy, also known as the primacy of the bishop of Rome, is a Roman Catholic ecclesiological doctrine concerning the respect and authority that is due to the pope from other bishops and their episcopal sees. The doctrine is accepted at a fundamental level by both the Catholic Church and Eastern Orthodox Church, though the two disagree on the nature of primacy. rdf:langString
Keutamaan kepausan (bahasa Inggris: papal primacy), atau Keutamaan Uskup Roma, adalah suatu doktrin gerejawi mengenai penghormatan dan otoritas yang diatribusikan kepada Paus (Uskup Roma) dari para uskup dan keuskupan geraja lainnya. Doktrin ini diterima oleh Gereja Katolik Roma (Gereja Romawi Barat) dan Gereja Ortodoks Timur (Gereja Romawi Timur), meski ada beberapa hal yang tidak disepakati terutama mengenali aspek-aspek keutamaan dari keuskupan Roma. rdf:langString
Per primato papale s'intende l'autorità apostolica del vescovo della diocesi di Roma su tutta la Chiesa cattolica. Secondo la dottrina cattolica alla base di tale primato vi sono due attribuzioni di San Pietro: l'essere stato nominato da Gesù Cristo primo fra gli Apostoli (primato di Pietro) e l'essere stato il primo vescovo di Roma: rdf:langString
La primauté pontificale est une doctrine « de foi » dans l'Église catholique. Cette notion théologique consiste à reconnaître le pape comme successeur de l'apôtre Pierre, aussi bien sur le siège épiscopal de Rome que comme chef du collège épiscopal. rdf:langString
Первенство папы римского (лат. primatus Papae, также примат папы римского) — христианская доктрина, касающаяся значения и авторитета епископа Рима по сравнению с другими епископами христианской церкви. Наряду с вопросом о Филиокве, различия в интерпретации этой доктрины являются основным источником разногласий между католичеством и православными церквями. Католицизм заявляет о полной и непосредственной юрисдикционной власти Римского епископа управлять и руководить всей Церковью. В Католической церкви верховенство Римского епископа выражается в т. н. «Петровом служении» и обосновывается библейскими, каноническими и богословскими доводами. Католические богословы видят правомерность примата «преемника Петра» на основании евангельского текста о словах Иисуса Христа к апостолу Петру (Мф. 16:18, rdf:langString
Папський примат, також відомий як першість єпископа Риму, є християнською еклезіологічною доктриною щодо поваги та авторитету, що належить Папі з боку інших єпископів та їхніх єпископських престолів. Французький східно-православний дослідник Жан-Клод Ларше відзначив його разом із полемікою Filioque, як першопричину розколу між Католицькою Церквою та Східною Православною Церквою. У Східних Православних Церквах дехто розуміє, що першість єпископа Риму є лише більшою честю, розглядаючи його як primus inter pares («перший серед рівних») без ефективної влади над іншими церквами. rdf:langString
rdf:langString Papal primacy
rdf:langString Primacia del bisbe de Roma
rdf:langString Papežský primát
rdf:langString Papstprimat
rdf:langString Παπικό πρωτείο
rdf:langString Papa unuarangeco
rdf:langString Primado papal
rdf:langString Primauté pontificale
rdf:langString Keutamaan Uskup Roma
rdf:langString Primato papale
rdf:langString Primazia papal
rdf:langString Первенство папы римского
rdf:langString Папський примат
xsd:integer 718929
xsd:integer 1123774029
rdf:langString yes
rdf:langString The church which presides in love
rdf:langString The idea of primacy in Orthodox ecclesiology
rdf:langString The supreme authority of the Church
rdf:langString Peter's primacy in the New Testament and the early tradition
rdf:langString May 2015
rdf:langString Thomas
rdf:langString Alexander
rdf:langString Nicholas
rdf:langString Veselin
rdf:langString Knut
rdf:langString Shahan
rdf:langString Schmemann
rdf:langString Afanassieff
rdf:langString Kesich
rdf:langString Walf
rdf:langString Apostolicus at 1049 Council of Reims
rdf:langString Leaked Crete draft of working document
rdf:langString First Council of Constantinople
rdf:langString https://books.google.com/books?id=6YCpraE-7xcC&pg=PA431|in=Beal et al.
xsd:integer 4
xsd:integer 1995 2000
rdf:langString Meyendorff
rdf:langString , translated by Ronny Jenkins.
rdf:langString La primacia papal (o primat papal) és un dels atributs més importants del Bisbe de Roma (o Papa).
rdf:langString Papežský primát je označení církevní doktríny o vedoucí úloze římského biskupa (tedy papeže) v křesťanství. Papežský primát je odvozován od významu křesťanské obce v Římě v rámci raného křesťanství za dob římské říše a od apoštola Petra, „prvního papeže“, kterého Ježíš v Matoušově evangeliu označuje za skálu, na které postaví svou církev. Jedná se o jedno z kontroverzních témat, na něž mají jednotlivé křesťanské církve rozdílné pohledy. Uznávají jej katolické církve (včetně katolických církví východního obřadu – např. řeckokatolická církev) a odmítá jej ortodoxní církev nebo protestanti.
rdf:langString Το Παπικό πρωτείο είναι η αποστολική εξουσία του Επισκόπου Ρώμης, επί των υπόλοιπων εκκλησιών, Λατινικών και Ανατολικών, που αποτελούν την Ρωμαιοκαθολική Εκκλησία. Αποκαλείται επίσης "Πρωτείο του Ρωμαίου Ποντίφικα", Πρωτείο του Πέτρου, ή Ρωμαϊκό πρωτείο. Για τις απόψεις άλλων εκκλησιών σχετικά με το Παπικό πρωτείο, βλ. και άρθρο Παπικό πρωτείο (θέσεις άλλων δογμάτων)).
rdf:langString En la Doktrino de la Katolika Eklezio, la papa unuarangeco (aŭ supereco) estas la apostola aŭtoritato de la episkopo de la diocezo de Romo sur ĉiuj proprajuraj katolikaj eklezioj, jen la Latina Eklezio jen la Orientaj katolikaj eklezioj. Laŭ la Katolika Eklezio ĉe la bazo de tiu unuarangeco kuŝas du atributoj de Sankta Petro: estinti elektita de Jesuo Kristo unua inter la apostoloj (unuarangeco de Petro) kaj estinti la unua episkopo de la diocezo de Romo: bazita sur la atestoj de la Nova Testamento, la Katolika Eklezio instruas, kiel kredenda dogmo, ke la episkopo de Romo estas la posteulo de Petro en la unuarangeca servo en la universala Eklezio; tiu posteuleco eksplikas la superecon de la Eklezio de Romo. La Ortodoksa Eklezio rekonas unuarangecon "en la karitato" aŭ "de honoro" al la episkopo de Romo, sed opinias ke ne validas ĝis kiam pluestas la divido inter la du eklezioj post la orienta skismo: la protestantaj eklezioj rekonas neniun unuarangecon, nek al papo nek al la patriarkoj de la orientaj eklezioj ĉar ili opinias ke la papa institucio ne akordiĝas kun la Sanktaj Skriboj.
rdf:langString Als Papstprimat (der oder das; lat. prīmatus: Vorrang, Vorzug), Primat des Papstes oder Petrusprimat bezeichnet man den vom Papsttum der römisch-katholischen Kirche beanspruchten Vorrang als Führer des gesamten Christentums. Dieser Anspruch wurde seit dem 3. Jahrhundert auf die Überlieferung der römischen Gemeinde zurückgeführt, der Apostel Simon Petrus sei der erste Bischof von Rom gewesen und habe dort das Martyrium erlitten; daraus wurde über eine ununterbrochene apostolische Sukzession die Autorität der römischen Kathedra abgeleitet. Die theoretische und praktische Ausformung des Primats geschah in einer jahrhundertelangen Entwicklung, die unter anderem Gegenstand der Kirchenspaltungen des Morgenländischen Schismas und der Reformation war. Katholischerseits kam diese Entwicklung mit dem Ersten Vatikanischen Konzil 1870 zum Abschluss, bei dem der Papstprimat als höchste Rechtsgewalt (Jurisdiktionsprimat) und höchste Lehrvollmacht (suprema quoque magisterii potestas; Unfehlbarkeit in Lehrentscheidungen ex cathedra) in der Kirche dogmatisch definiert wurde.
rdf:langString La primacía papal (o primado papal) es uno de los atributos más importantes del Obispo de Roma (o Papa), sustentada sobre la creencia de que este es sucesor de Pedro el Apóstol.
rdf:langString Papal primacy, also known as the primacy of the bishop of Rome, is a Roman Catholic ecclesiological doctrine concerning the respect and authority that is due to the pope from other bishops and their episcopal sees. The doctrine is accepted at a fundamental level by both the Catholic Church and Eastern Orthodox Church, though the two disagree on the nature of primacy. English academic and Catholic priest Aidan Nichols wrote that "at root, only one issue of substance divides the Eastern Orthodox and the Catholic Churches, and that is the issue of the primacy." French Eastern Orthodox researcher Jean-Claude Larchet wrote that, together with the Filioque controversy, differences in interpretation of this doctrine have been and remain the primary causes of schism between the Catholic Church and the Eastern Orthodox Church. In the Eastern Orthodox churches, some understand the primacy of the bishop of Rome to be merely one of greater honour, regarding him as primus inter pares ("first among equals"), without effective power over other churches. Other Orthodox Christian theologians, however, view primacy as authoritative power: the expression, manifestation and realization in one bishop of the power of all the bishops and of the unity of the Church. The Catholic Church attributes to the primacy of the pope "full, supreme, and universal power over the whole Church, a power which he can always exercise unhindered," a power that it attributes also to the entire body of the bishops united with the pope. The power that it attributes to the pope's primatial authority has limitations that are official, legal, dogmatic, and practical. In the Ravenna Document, issued in 2007, representatives of the Orthodox Church and the Catholic Church jointly stated that both East and West accept the bishop of Rome's primacy at the universal level, but that differences of understanding exist about how the primacy is to be exercised and about its scriptural and theological foundations.
rdf:langString Keutamaan kepausan (bahasa Inggris: papal primacy), atau Keutamaan Uskup Roma, adalah suatu doktrin gerejawi mengenai penghormatan dan otoritas yang diatribusikan kepada Paus (Uskup Roma) dari para uskup dan keuskupan geraja lainnya. Doktrin ini diterima oleh Gereja Katolik Roma (Gereja Romawi Barat) dan Gereja Ortodoks Timur (Gereja Romawi Timur), meski ada beberapa hal yang tidak disepakati terutama mengenali aspek-aspek keutamaan dari keuskupan Roma. Perbedaan dalam memandang doktrin ini menjadi salah satu penyebab skisma antara Gereja Romawi Barat dan Gereja Romawi Timur; di mana Gereja Romawi Timur memandang aspek keutamaan keuskupan Roma sebagai primus inter pares (yang pertama di antara yang sederajat) tanpa disertai kekuasaan efektif atas gereja-gereja lain; meski ada juga beberapa teolog Gereja Ortodoks yang memandang keutamaan keuskupan Roma sebagai kekuasaan otoritatif: pengungkapan, manifestasi, dan realisasi kekuasaan dari semua uskup dan dari kesatuan Gereja ke dalam diri seorang uskup. Sebaliknya, Gereja Romawi Barat memandang keutamaan Uskup Roma (Paus) sebagai memiliki "kuasa penuh, tertinggi, dan universal atas keseluruhan Gereja, suatu kuasa yang dapat selalu ia jalankan tanpa hambatan", suatu kuasa yang juga diatribusikannya kepada segenap badan para uskup yang bersatu dengan sang paus. Kuasa yang diatribusikannya kepada otoritas primasial sang paus terbatas dalam hal-hal resmi, hukum, dogmatis, dan praktis. Dalam Dokumen Ravenna, yang dikeluarkan pada tahun 2007, perwakilan-perwakilan dari Gereja Ortodoks dan Gereja Katolik Roma bersama-sama menyatakan bahwa kedua belah pihak dari Timur dan Barat menerima kenyataan tentang keutamaan Uskup Roma pada tingkatan universal, kendati terdapat perbedaan-perbedaan pemahaman mengenai bagaimana keutamaan ini dipraktikkan serta mengenai dasar-dasar biblis dan teologisnya.
rdf:langString La primauté pontificale est une doctrine « de foi » dans l'Église catholique. Cette notion théologique consiste à reconnaître le pape comme successeur de l'apôtre Pierre, aussi bien sur le siège épiscopal de Rome que comme chef du collège épiscopal. Cette revendication de primauté qui est, pour l'Église catholique, aussi bien d'honneur que de juridiction, est débattue depuis le christianisme primitif au sein même de l'Église latine au point d'y avoir généré des schismes à plusieurs reprises. Contestée par les églises orthodoxes puis par celles issues de la Réforme, elle a en outre régulièrement constitué une pierre d'achoppement avec le pouvoir politique.
rdf:langString Per primato papale s'intende l'autorità apostolica del vescovo della diocesi di Roma su tutta la Chiesa cattolica. Secondo la dottrina cattolica alla base di tale primato vi sono due attribuzioni di San Pietro: l'essere stato nominato da Gesù Cristo primo fra gli Apostoli (primato di Pietro) e l'essere stato il primo vescovo di Roma: L'origine della dottrina del Primato Papale è fatta risalire a Leone I (440 - 461) il quale si espresse nei termini di plenitudo potestatis. «Papa» (dal greco πάπας) era, in origine, un appellativo comune di vescovi, abati e metropoliti orientali, poi, diffusosi anche in occidente dal V secolo, anche se un'epigrafe delle Catacombe di San Callisto, menzionante il vescovo Marcellino, sembrerebbe (escludendo l'ipotesi della genitorialità) retrodatarne l'uso alla fine del III secolo. I Poteri Universali (cattolici) vengono aggiunti da papa Gregorio VII, autore del Dictatus Papae (marzo 1075), documento che riconobbe al pontefice romano, oltre all'autorità suprema su tutti i cristiani, le prerogative di incoronare e deporre imperatori e monarchi ed il controllo assoluto sulla Chiesa. La Chiesa ortodossa riconosce un primato "nella carità" o "di onore" al vescovo di Roma, ma ritiene che non sia valido finché continua la suddivisione tra chiesa orientale e occidentale successiva al Grande Scisma; le Chiese protestanti non riconoscono nessun primato, né al papa né ai patriarchi delle chiese orientali, in quanto reputano che l'istituto papale non sia in accordo con le Sacre Scritture.
rdf:langString A primazia papal (ou primado papal) é um dos atributos mais importantes do Bispo de Roma (ou Papa).
rdf:langString Первенство папы римского (лат. primatus Papae, также примат папы римского) — христианская доктрина, касающаяся значения и авторитета епископа Рима по сравнению с другими епископами христианской церкви. Наряду с вопросом о Филиокве, различия в интерпретации этой доктрины являются основным источником разногласий между католичеством и православными церквями. Католицизм заявляет о полной и непосредственной юрисдикционной власти Римского епископа управлять и руководить всей Церковью. В Католической церкви верховенство Римского епископа выражается в т. н. «Петровом служении» и обосновывается библейскими, каноническими и богословскими доводами. Католические богословы видят правомерность примата «преемника Петра» на основании евангельского текста о словах Иисуса Христа к апостолу Петру (Мф. 16:18, 19; Ин. 21:17). Современная католическая экклезиология, основываясь на текстах Нового Завета и раннехристианского Предания, называет преемников апостола Петра на римском престоле «наместниками Христа». Римская церковь с ранних времён начинает ассоциироваться с апостолом Петром (с III века) и развивать учение о его особом статусе среди апостолов, а следовательно и об особом статусе римского епископа. В течение первых трёх столетий церковь разрешала возникающие вопросы посредством местных соборов, не запрашивая директив из Рима. Ни один из епископов Рима не председательствовал ни на одном Вселенском Соборе лично. Вместо него присутствовали его представители (легаты), которые занимали первое место «по чести», поскольку Рим был столицей империи. Первый Ватиканский собор к традиционному учению о первенстве папы прибавил и догмат о вероучительной непогрешимости римского понтифика. Исторические события и некоторые решения Третьего и Четвёртого Вселенских соборов привели к возвышению Константинополя наравне с Римом. Догматическое развитие папского примата произошло благодаря деятельности Латеранских соборов Католической церкви XII—XIII веков (1123, 1139, 1179 и 1215 годов). Второй Ватиканский собор, развивая католическое богословие, подтвердил утверждение о божественном праве на первенство и на особый вероучительный авторитет папы. Католическую претензию на божественную обусловленность первенства Рима отрицают все прочие христианские конфессии. В некоторых восточных церквях за папой римским признаётся только почётное право быть «первым среди равных», не считая, что это даёт ему какую-либо власть. В других церквях признаётся вытекающая из этого права власть выражать, олицетворять и осуществлять в одном епископе власть всей церкви. Римско-католическая церковь считает примат папы «полной, высшей и всеобщей осуществляемой беспрепятственно властью над всей Церковью». Эта власть также принадлежит , находящейся в единении с папой. Власть, приписываемая папе в связи с его приматом, имеет некоторые ограничения. Современная Католическая церковь признаёт, что вопрос о примате папы на экуменическом уровне является частью наиболее трудной проблематики. Он не только сложен теоретически, но и вызывает сильный эмоциональный отклик у сторонников и противников идеи первенства римского епископа, затрагивая основы конфессиональной идентичности.
rdf:langString Папський примат, також відомий як першість єпископа Риму, є християнською еклезіологічною доктриною щодо поваги та авторитету, що належить Папі з боку інших єпископів та їхніх єпископських престолів. Французький східно-православний дослідник Жан-Клод Ларше відзначив його разом із полемікою Filioque, як першопричину розколу між Католицькою Церквою та Східною Православною Церквою. У Східних Православних Церквах дехто розуміє, що першість єпископа Риму є лише більшою честю, розглядаючи його як primus inter pares («перший серед рівних») без ефективної влади над іншими церквами. Католицька церква приписує примату Папи «повну, верховну та універсальну владу над усією Церквою, владу, яку він завжди може безперешкодно здійснювати» , владу, яку вона також приписує всьому об’єднанню єпископів. з папою. Влада, яку він приписує первинній владі Папи, має офіційні, юридичні, догматичні та практичні обмеження. У Равенському документі, виданому в 2007 році, представники Православної Церкви та Католицької Церкви спільно заявили, що і Схід, і Захід визнають першість Риму на всесвітньому рівні, але існують розбіжності у розумінні того, як має здійснюватися першість. і про його біблійні та богословські основи.
rdf:langString yes
xsd:integer 423
xsd:nonNegativeInteger 102985

data from the linked data cloud