Mohammad Reza Pahlavi

http://dbpedia.org/resource/Mohammad_Reza_Pahlavi an entity of type: Thing

Muhammad Rezá Šáh Pahlaví Árjamehr (26. října 1919 – 27. července 1980) byl íránský šáh z dynastie Pahlaví a zároveň poslední monarcha na perském . Jeho otcem byl Rezá Šáh Pahlaví, někdejší kozácký důstojník a od převratu v letech 1924/1925 šáh, matkou dcera generála Tádž ol-Molúk. rdf:langString
محمد رضا بهلوي (بالفارسية: محمد رضا پهلوی) (26 أكتوبر 1919 إلى 27 يوليو 1980)، وُلد في مدينة طهران الإيرانية، وهو الابن الأكبر لرضا بهلوي الذي حكم إيران في الفترة ما بين (1925-1941)، وقد نودي به وريثاً للعرش عام 1926. وكان آخر شاه (ملك) يحكم إيران قبل قيام الثورة الإسلامية عام 1979، واستمر حكمه من 1941 إلى 1979 وكان يلقب بـ (شاهنشاه) أي ملك الملوك. rdf:langString
Mohammad Reza Pahleví​​​ (en persa, محمدرضا شاه پهلوی‎; Teherán, 26 de octubre de 1919-El Cairo, 27 de julio de 1980) fue el último sah de Persia, desde el 16 de septiembre de 1941 hasta el derrocamiento forzoso del Gobierno monárquico, y fue a raíz de la Revolución iraní el 11 de febrero de 1979. Ostentaba el tratamiento protocolario de Su Majestad Imperial, además de los títulos imperiales de Aryamehr, Bozorg Arteshtaran, Sah y Shahanshah. rdf:langString
Mohammad Reza Pahlavi (persieraz: محمدرضا پهلوی‎, Mohammad Rezā Pahlavi; Teheran, 1919ko urriaren 26a - Kairo, Egipto, 1980ko uztailaren 27a), Mohammad Reza Shah (persieraz: محمدرضا شاه‎, Mohammad Rezā Šāh) ere deitua, Irango shah edo enperadorea izan zen, 1941etik 1979ra. rdf:langString
Mohammad Reza Pahlavi (in persiano محمد رضا پهلوی‎, pron. [mohæmˈmæd reˈzɒː pæhlæˈviː], in italiano spesso traslitterato Reza Pahlevi; Teheran, 26 ottobre 1919 – Il Cairo, 27 luglio 1980) è stato l'ultimo scià di Persia; ha regnato sull'Iran dal 16 settembre 1941 fino alla rivoluzione islamica dell'11 febbraio 1979. È stato il secondo e ultimo monarca della dinastia Pahlavi. Mohammad Reza Shah Pahlavi possedeva diversi titoli: Sua Maestà Imperiale, Shahanshah ("re dei re", "imperatore"), Aryamehr ("luce degli ariani") e Bozorg Arteshtārān ("capo dei guerrieri", in persiano بزرگ ارتشتاران‎). rdf:langString
모하마드 레자 샤 팔라비(페르시아어: محمدرضا شاه پهلوی Moḥammad Rezā Shāh Pahlavī [mohæmˈmæd reˈzɒː ˈʃɒːhe pæhlæˈviː], 문화어: 모함마드 레자 파흐라비, 1919년 10월 16일 ~ 1980년 7월 27일)는 팔라비 왕조의 제2대 샤로, 1941년 9월 16일 즉위하여 1979년 2월 11일 이슬람 혁명으로 축출되었다. 1967년 10월 26일부터는 "왕중왕"을 의미하는 샤한샤를 칭호로 사용했다. 그는 이란의 마지막 군주로, 샤한샤 외에도 "아리아인의 빛"이라는 뜻의 "아리아메흐"(Aryamehr), "전사의 수장"이라는 뜻의 "보조르그 아르테슈타란"(Bozorg Arteshdārān) 등의 칭호를 가지고 있었다. rdf:langString
モハンマド・レザー・シャー・パフラヴィー(ペルシア語: محمدرضا شاه پهلوی‎, ラテン文字転写: Mohammad Rezā Shāh Pahlavi、1919年10月26日 - 1980年7月27日)は、パフラヴィー朝イランの第2代にして最後の皇帝(シャーハンシャー、在位:1941年9月26日 - 1979年2月11日)。パフラヴィー2世とも呼ばれる。亡命前後の日本の報道ではパーレビ国王と呼ばれることが多かった。 父である先代の皇帝レザー・シャーの退位により即位し、「白色革命」を推進してイランの近代化を進めたが、イラン革命により失脚した。 rdf:langString
Mohammad Reza Pahlawi (pers. محمدرضا پهلوی, ur. 26 października 1919 w Teheranie, zm. 27 lipca 1980 w Kairze) – ostatni szachinszach Iranu, z dynastii Pahlawich, nastawiony prozachodnio, inicjator reform społecznych i gospodarczych w Iranie. W 1979 został odsunięty od władzy w wyniku irańskiej rewolucji islamskiej. rdf:langString
Mohammad Reza Pahlavi (Perzisch: محمدرضا پهلوی) (Teheran, 26 oktober 1919 - Caïro, 27 juli 1980) was de oudste zoon van Reza Pahlavi, die van 1925 tot 1941 sjah van Perzië (Iran) was. Op 16 september 1941 volgde hij zijn vader op als sjah. Hij regeerde Perzië/Iran tot 1979, toen Ayatollah Khomeini aan de macht kwam. Vanwege zijn status werd hij vaak de sjah van Perzië (شاه ایران, shāh Irân) of kortweg de sjah (شاه, shāh) genoemd. rdf:langString
Mohammad Reza Pahlavi (persiska: محمد رضا پهلوی), född 26 oktober 1919 i Teheran i i Persien (nuvarande Iran), död 27 juli 1980 i Kairo i Egypten, var shah av Iran (formellt Shahanshah-Aryamehr, "Konungarnas konung och Ariernas ljus") 1941–1979. Som Irans siste shah präglade hans långa styre landet med en kombination av sekularism, paniranism, iransk nationalism och social modernism, bland annat kvinnlig rösträtt samt jordreformer. Han avled av cancer i exil i Egypten. rdf:langString
Мохаммед Реза Пахлаві (перс. محمدرضا پهلوی‎; 26 жовтня 1919, Тегеран, Іран — 27 липня 1980, Каїр, Єгипет) — останній шахиншах Ірану з династії Пахлаві. Прозахідний політик, ініціатор глибоких суспільних та господарських реформ у країні. Відсторонений від влади в 1979 внаслідок Ісламської революції в Ірані. rdf:langString
Mohammad Reza Pahlavi (persa: محمدرضا پهلوی) (Teheran, 26 d'octubre de 1919 - el Caire, 27 de juliol de 1980) fou el darrer xa de l'Iran. Ostentava el tractament de Sa Majestat Imperial, i portava els títols tradicionals perses de xahanxà (‘rei dels reis’) i aryamehr (‘llum dels aris’), monarca de l'Iran, succeint al seu pare Reza I de l'Iran, des del 16 de setembre de 1941, fins a la Revolució islàmica de l'11 de febrer de 1979. Va ser el segon monarca de la dinastia Pahlavi i l'últim xa o emperador de l'Iran. rdf:langString
Ο Μοχαμάντ Ρεζά Παχλαβί (محمدرضاشاه پهلوی, Τεχεράνη, 26 Οκτωβρίου 1919 - Κάιρο, 27 Ιουλίου 1980) ήταν βασιλιάς (σάχης) του Ιράν από τις 16 Σεπτεμβρίου 1941 ως την εκθρόνισή του, στις 11 Φεβρουαρίου 1979. Ήταν ο δεύτερος και τελευταίος μονάρχης της περσικής δυναστείας Παχλαβί. Ανήλθε στο θρόνο το 1941, κατά τη διάρκεια του Β' Παγκοσμίου Πολέμου, ύστερα από συνδυασμένη αγγλο-σοβιετική επιχείρηση εισβολής στην χώρα, που ανάγκασε τον πατέρα του, σάχη να εγκαταλείψει τη χώρα. Τότε ο Ρεζά Παχλαβί ορκίστηκε να μη στεφθεί επισήμως, πριν οδηγήσει τη χώρα του στην πρόοδο και την ευημερία μέσα από ένα ευρύτερο κοινωνικό και οικονομικό πρόγραμμα, γνωστό ως «λευκή επανάσταση». rdf:langString
Mohammad Reza Pahlavi (persisch محمدرضا پهلوی, DMG Moḥammad-Reża Pahlavī [moɦæˈmːæd reˈzɑː pæɦlæˈviː] * 26. Oktober 1919 in Teheran; † 27. Juli 1980 in Kairo) war ein iranischer Regent. Er entstammte der Herrscherdynastie Pahlavi und war der letzte iranische Schah. Die Ereignisse der Islamischen Revolution unter Ruhollah Chomeini führten 1979 zum Sturz der Monarchie und Pahlavi verließ am 16. Januar 1979 mit seiner Familie den Iran. rdf:langString
Mohamed Reza Pahlavi (naskiĝis 26-an de oktobro 1919 en Teherano; mortis je 27-a de julio 1980 en Kairo) estis ŝaho de Persio (Irano) kaj lasta reganto sur la pava trono. Li estis filo de Reza Ŝaho Pahlavi. Unua edzino de Mohamed Reza Pahlavi estis la egiptia princino Faŭzia Ŝirin, dua edzino ekde la 12-a de februaro 1951 Soraja Esfandijari Baĥtijari. Sed ĉar post Faŭzia ankaŭ la imperiestrino Soraja dum sep jaroj ne naskis knabon, kiu kiel princo povus heredi la imperiestran postenon, la geedzeco el politikaj kialoj estis nuligita la 6-an de aprilo 1958. Tria edzino, kiu ja naskis filon, nomiĝis Farah Diba. rdf:langString
Mohammad Reza Pahlavi (Persian: محمدرضا پهلوی, pronounced [mohæmˈmæd reˈzɒː pæhlæˈviː]; 26 October 1919 – 27 July 1980), also known as Mohammad Reza Shah (محمدرضا شاه), was the last Shah (King) of the Imperial State of Iran from 16 September 1941 until his overthrow in the Iranian Revolution on 11 February 1979. Owing to his status, he was usually known as the Shah. rdf:langString
Mohammad Reza Pahlavi, Syah Iran (bahasa Persia: محمدرضا پهلوی Moḥammad Rez̤ā Pahlavī) (26 Oktober 1919 – 27 Juli 1980) menyebut dirinya sebagai Yang Mulia Baginda, dan memegang gelar kerajaan Shahanshah (Raja segala raja), dan Aryamehr (Cahaya bangsa Arya) dan Bozorg Arteshtārān (Kepala Pejuang) . Dia adalah raja Iran dari 16 September 1941 hingga digulingkan dalam Revolusi Iran pada 11 Februari 1979. Merupakan raja kedua dari Dinasti Pahlavi dan Shah terakhir dari monarki Iran. rdf:langString
Mohammad Reza Chah Pahlavi ou Muhammad Rizā Shāh Pahlevi (en persan : محمد رضا شاه پهلوی) dit Aryamehr (« Lumière des Aryens ») ou Shahanshah (« Roi des rois »), né le 26 octobre 1919 à Téhéran et mort le 27 juillet 1980 au Caire, était le second et dernier monarque de la dynastie Pahlavi de la monarchie iranienne. Dernier chah d'Iran, il règne du 16 septembre 1941 au 11 février 1979 (événement dit « du 22 Bahman 1357 »). Contraint à l'exil le 16 janvier 1979, Mohammad Reza Pahlavi est remplacé par un conseil royal et renversé par la Révolution iranienne, mais n'abdique jamais officiellement. rdf:langString
Mohammad Rezā Shāh Pahlevi (em farsi: محمد رضا شاه پهلوی Mohammad Rezâ Šâhe Pahlevi) (Teerã, 26 de outubro de 1919 – Cairo, 27 de julho de 1980) foi o xá do Irã de 16 de Setembro de 1941 até sua derrubada pela Revolução Iraniana, em 11 de fevereiro de 1979. Segundo e último monarca da Casa de Pahlevi, ele assumiu o título de Shāhanshāh ("Imperador" ou "Rei dos Reis") após sua coroação, em 26 de outubro de 1967. Mohammad Reza Pahlevi ostentou vários outros títulos, incluindo o de Āryāmehr ("Luz dos Arianos") e Bozorg Arteshtārān ("Líder dos Guerreiros"). rdf:langString
Мохаммед Реза́ Пехлеви́ (перс. محمد رضا پهلوی‎; 26 октября 1919 — 27 июля 1980) — тридцать пятый и последний шахиншах Ирана, правил с 1941 по 1979 год. Происходит из персидской династии Пехлеви. Иранский шахиншах Мохаммед Реза Пехлеви сравнивал себя с основателем царства Ахеменидов царем Киром II Великим и мечтал восстановить былую славу своей страны. Как шахиншахское государство, Иран должен был основываться на трех ключевых принципах: «Бог, Шах и Родина». Упоминание Шаха в этой троице вслед за Богом не было случайным. Монарх, как человек, который был благословлен Богом, должен был исполнять указания Всевышнего на земле. Таким образом, власть должна была быть объектом поклонения и уважения для простых смертных. В дополнение к теологическому обоснованию этого союза, Пехлеви также обращалис rdf:langString
穆罕默德-礼萨沙·巴列维(波斯語:محمد رضا شاه پهلوی‎;1919年10月26日-1980年7月27日)是伊朗的沙王,1941年9月16日即位,1979年2月11日被伊朗伊斯蘭革命推翻。他是禮薩汗的長子,巴勒維王朝的第2位沙王,也是伊朗的最后一位君主。他被通稱巴列維國王。 二戰期間,禮薩汗暗中支持德國,英蘇入侵伊朗後強迫其父親禮薩汗禪讓穆罕默德-禮薩·巴列維。巴列維在位期間,伊朗的石油工業在民選總理穆罕默德·摩薩台的領導下基本完成了國有化,但美国支持的1953年伊朗政變推翻了摩萨台,外国石油公司重新进入伊朗。巴列維也主持舉辦了慶祝居魯士二世建立波斯帝國的波斯帝國成立2500週年慶典。他領導了白色革命,促成了一系列經濟、社會和政治改革,並通過國有化某些產業來實現國家現代化,給予婦女選舉權,冀以此使伊朗成為世界性的大国。 作为一个世俗主义的穆斯林,由于巴列维推行的现代化、世俗化的政策与传统巴扎商人(bazaari)阶层的冲突,对以色列的承认以及皇室及领导阶层的腐败丑闻,巴列维逐渐失去了伊朗什叶派教士和劳动阶层的支持。他随后推行了若干富有争议的政策,如查禁共产主义伊朗杜德黨、建立镇压政治异议者情报机构——萨瓦克等。根据官方统计,伊朗在1978年有2200名以上政治犯,这一数字因革命而快速增加 rdf:langString
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi
rdf:langString محمد رضا بهلوي
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi
rdf:langString Muhammad Rezá Pahlaví
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi
rdf:langString Μοχαμάντ Ρεζά Παχλαβί
rdf:langString Mohamed Reza Pahlavi
rdf:langString Mohammad Reza Pahleví
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi
rdf:langString 모하마드 레자 팔라비
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi
rdf:langString モハンマド・レザー・パフラヴィー
rdf:langString Mohammad Reza Pahlawi
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi
rdf:langString Мохаммед Реза Пехлеви
rdf:langString 穆罕默德-礼萨·巴列维
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi
rdf:langString Мохаммед Реза Пахлаві
xsd:integer 20065598
xsd:integer 1124333590
rdf:langString Regent in pretence
xsd:integer 120
xsd:date 1919-10-26
rdf:langString medic
xsd:date 1980-07-29
rdf:langString Al-Rifa'i Mosque, Cairo, Egypt
rdf:langString Shah in 1973
rdf:langString July 2022
xsd:date 1980-07-27
rdf:langString R.M.
rdf:langString
rdf:langString Savory
xsd:gMonthDay --09-16
xsd:integer 1939
xsd:integer 1948
xsd:integer 1951
xsd:integer 1958
xsd:integer 1959
rdf:langString
rdf:langString div
rdf:langString Monarchy abolished
rdf:langString Ruhollah Khomeini as Supreme Leader
rdf:langString Chairman of the Iranian Red Lion and Sun Society
rdf:langString Muḥammad Riḍā S̲h̲āh Pahlawī
xsd:integer 7
xsd:integer 1941 1953 --02-11 --09-16
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi (persa: محمدرضا پهلوی) (Teheran, 26 d'octubre de 1919 - el Caire, 27 de juliol de 1980) fou el darrer xa de l'Iran. Ostentava el tractament de Sa Majestat Imperial, i portava els títols tradicionals perses de xahanxà (‘rei dels reis’) i aryamehr (‘llum dels aris’), monarca de l'Iran, succeint al seu pare Reza I de l'Iran, des del 16 de setembre de 1941, fins a la Revolució islàmica de l'11 de febrer de 1979. Va ser el segon monarca de la dinastia Pahlavi i l'últim xa o emperador de l'Iran. Mohammed Reza havia apostat per un estat occidentalitzat i laic, que tenia com a model la veïna Turquia de Kemal Atatürk. En el cas iranià, aquesta línia política venia afavorida pels contactes cada vegada més estrets amb els països occidentals, als quals l'Iran venia quantitats creixents de petroli. D'altra banda, això feia que el país acabés caient en un estat de dependència semicolonial. El 1951, el règim va intentar reaccionar i va nacionalitzar l'Anglo-Iranian Oil Company, la qual cosa va costar la vida al primer ministre, oposat a la mesura, que va ser assassinat per un fanàtic religiós. El nou primer ministre, Mohammed Mossadeq, líder nacionalista i carismàtic, va portar les mesures nacionalitzadores encara més lluny. Aquestes mesures tan dràstiques van fer que el petroli iranià es quedés sense clients occidentals, i l'empobriment accelerat va portar el desordre polític. El 1953, els serveis secrets britànics i nord-americans van organitzar una operació clandestina, que va portar a un cop d'estat i al final del doctor Mossadeq com a primer ministre. Després de la desaparició de Mossadeq i l'arraconament del nacionalisme iranià, el xa va assumir el control del país, i es va acabar transformant en un monarca dictador de vida sumptuosa, sostingut per una de les policies polítiques més poderoses del món. Contribuïa al seu poder la posició geoestratègica de l'Iran, que va portar els estatunidencs a convertir el país en un ferm aliat i en la primera línia de defensa davant la possibilitat d'un atac soviètic cap a l'Índic. A conseqüència d'això, durant els anys seixanta, l'Iran va rebre el material més modern en quantitats massives. La crisi petroliera del 1973, quan el preu de venda del barril de cru va pujar espectacularment, va provocar un enorme flux de dòlars cap als països productors, entre ells l'Iran, que era el segon productor del món, després de l'Aràbia Saudita. En aquest context, es va produir a l'Iran el 1979 la revolució islàmica, tot i ser un país que ni tan sols era àrab i on la variant musulmana predominant tampoc era sunnita, com en la majoria dels països musulmans, sinó xiïta. L'aiatol·là Ruhol·lah Khomeini (آیت‌الله روح‌الله خمینی en persa), clergue xiïta iranià, fou el dirigent espiritual de la revolució que enderrocà la monarquia de Mohammad Reza Pahlavi, el darrer xa de l'Iran.
rdf:langString Muhammad Rezá Šáh Pahlaví Árjamehr (26. října 1919 – 27. července 1980) byl íránský šáh z dynastie Pahlaví a zároveň poslední monarcha na perském . Jeho otcem byl Rezá Šáh Pahlaví, někdejší kozácký důstojník a od převratu v letech 1924/1925 šáh, matkou dcera generála Tádž ol-Molúk.
rdf:langString محمد رضا بهلوي (بالفارسية: محمد رضا پهلوی) (26 أكتوبر 1919 إلى 27 يوليو 1980)، وُلد في مدينة طهران الإيرانية، وهو الابن الأكبر لرضا بهلوي الذي حكم إيران في الفترة ما بين (1925-1941)، وقد نودي به وريثاً للعرش عام 1926. وكان آخر شاه (ملك) يحكم إيران قبل قيام الثورة الإسلامية عام 1979، واستمر حكمه من 1941 إلى 1979 وكان يلقب بـ (شاهنشاه) أي ملك الملوك.
rdf:langString Ο Μοχαμάντ Ρεζά Παχλαβί (محمدرضاشاه پهلوی, Τεχεράνη, 26 Οκτωβρίου 1919 - Κάιρο, 27 Ιουλίου 1980) ήταν βασιλιάς (σάχης) του Ιράν από τις 16 Σεπτεμβρίου 1941 ως την εκθρόνισή του, στις 11 Φεβρουαρίου 1979. Ήταν ο δεύτερος και τελευταίος μονάρχης της περσικής δυναστείας Παχλαβί. Ανήλθε στο θρόνο το 1941, κατά τη διάρκεια του Β' Παγκοσμίου Πολέμου, ύστερα από συνδυασμένη αγγλο-σοβιετική επιχείρηση εισβολής στην χώρα, που ανάγκασε τον πατέρα του, σάχη να εγκαταλείψει τη χώρα. Τότε ο Ρεζά Παχλαβί ορκίστηκε να μη στεφθεί επισήμως, πριν οδηγήσει τη χώρα του στην πρόοδο και την ευημερία μέσα από ένα ευρύτερο κοινωνικό και οικονομικό πρόγραμμα, γνωστό ως «λευκή επανάσταση». Στις αρχές της δεκαετίας του 1950, ο Μοχαμάντ Ρεζά Παχλαβί συγκρούστηκε πολιτικά με τον Μοχάμεντ Μοσαντέκ, ο οποίος προώθησε την εθνικοποίηση της πετρελαϊκής βιομηχανίας, απέκτησε μεγάλη δημοτικότητα και διορίστηκε τελικά πρωθυπουργός το 1951. Ο σάχης αναγκάστηκε να εγκαταλείψει τη χώρα κάτω από την πίεση της κυβέρνησης του Μοσαντέκ, ωστόσο επανήλθε στην εξουσία το 1953 μετά από πραξικόπημα που οργάνωσαν οι ΗΠΑ και η Βρετανία, γνωστό με την ονομασία «Επιχείρηση Αίας», το οποίο σε μεγάλο βαθμό υπονόμευσε τη νομιμότητα του σάχη. Ο Παχλαβί προσπάθησε να μετατρέψει με σειρά οικονομικών, κοινωνικών μέτρων το Ιράν σε μία σύγχρονη παγκόσμια δύναμη. Στον κοινωνικό τομέα η χώρα προσπάθησε να αποτινάξει τις παραδοσιακές μουσουλμανικές αντιλήψεις και να εκσυγχρονιστεί, ακόμη και στον τομέα της . Προώθησε κοινωνικές και οικονομικές μεταρρυθμίσεις, διατηρώντας παράλληλα στενούς δεσμούς με τη Δύση και ειδικά με τις ΗΠΑ. Η «λευκή επανάσταση» περιλάμβανε την κατασκευή ενός εκτεταμένου σιδηροδρομικού, οδικού και αεροπορικού δικτύου, μια σειρά από αρδευτικά έργα, την προώθηση της βιομηχανικής ανάπτυξης, ενίχυση της παιδείας και της υγείας και κυρίως μια αγροτική μεταρρύθμιση που συνοδεύτηκε από αναδιανομή της γης. Με την πάροδο του χρόνου ο Παχλεβί έχασε την υποστήριξη του σιιτικού κλήρου, κυρίως λόγω των εκσυγχρονιστικών πολιτικών που ακολουθήθηκαν και των ανοιγμάτων στην εξωτερική πολιτική με το Ισραήλ. Οι συγκρούσεις με τους ισλαμιστές άρχισαν να διαφαίνονται από το 1953, όταν ο Μοχάμεντ Μοσαντέκ αναγκάστηκε σε παραίτηση. Κρίνοντας πως η επανάσταση είχε πλέον δρομολογηθεί οριστικά, ο σάχης έδωσε το πράσινο φως για τη στέψη του εντός του 1967, ολοκληρώνοντας την πλέον καθυστερημένη στέψη στην ιστορία του θεσμού της μοναρχίας. Στις 28 Οκτωβρίου του 1967, στο 48ο έτος της ζωής του και 27ο έτος της βασιλείας του, ο Ρεζά Παχλαβί στέφθηκε «βασιλεύς των βασιλέων» και «φως των Αρείων» και αμέσως γύρισε και τοποθέτησε στο κεφάλι της τρίτης συζύγου του, Φαράχ Ντιμπά, το στέμμα της αυτοκράτειρας (σαχ-μπανού). Η μεγαλοπρεπή τελετή έλαβε χώρα στα ανάκτορα του στην Τεχεράνη, παρουσία και μελών της οικογενείας, μεταξύ των οποίων της δίδυμης αδελφής του σάχη, Ασράφ, και του μικρού πρίγκιπα διάδοχου Ρεζά. Για πρώτη φορά στα 2.500 χρόνια της περσικής μοναρχίας υπήρχε αυτοκράτειρα, μία πράξη σύμβολο της γυναικείας χειραφέτησης σε μια κοινωνία ακόμα οπισθοδρομική. «Θα δώσω τα πάντα, ακόμα και την ίδια μου τη ζωή, στην προσπάθεια να φθάσει το έθνος στο ίδιο επίπεδο με τις πλουσιότερες και προοδευτικές κοινωνίες του κόσμου μας, ανανεώνοντας την μεγαλοπρέπεια αυτού του ιστορικού τόπου», δήλωσε μετά τη στέψη ο σαχ-αν-σαχ (βασιλεύς των βασιλέων) τον οποίο έκθεση της CIA χαρακτήριζε «ευφυέστατο αλλά επικίνδυνα μεγαλομανή» και Αμερικανοί διπλωμάτες απλώς «τρελό». Το κύριο στοιχείο της λευκής επανάστασης, ο αναδασμός της γης, έλαβε ωστόσο τη μορφή του διαμοιρασμού των τεράστιων τιμαρίων του ιερατείου και των γαιοκτημόνων μόνο στους εύπορους χωρικούς, αφήνοντας τους υπόλοιπους στην ίδια περίπου τραγική κατάσταση. Ωστόσο, ο κύριος στόχος, ο διχασμός του αγροτικού πληθυσμού, επιτεύχθηκε, ενώ οι υπόλοιποι στόχοι -η πάταξη του αναλφαβητισμού, η βιομηχανική ανάπτυξη, η εξάλειψη της διαφθοράς και ο εκδημοκρατισμός- παρέμειναν μακρινό όνειρο για το Ιράν, κάτι που η λαμπρότητα της τελετής μπορούσε ίσως να κρύψει αλλά όχι και να θεραπεύσει. Η αυταρχική διακυβέρνησή του, φαινόμενα διαφθοράς, η ανάμιξη ξένων δυνάμεων καθώς και η δράση της μυστικής υπηρεσίας Σαβάκ με στόχο να επιβληθεί σε όλες τις μορφές πολιτικής αντιπαράθεσης, προκάλεσαν κοινωνική δυσαρέσκεια που εκδηλώθηκε με την Ιρανική Επανάσταση και οδήγησε τελικά στην απομάκρυνσή του από τη χώρα ύστερα από 37 έτη βασιλείας, ενώ το Ιράν έγινε Ισλαμική Δημοκρατία με ηγέτη τον Αγιατολάχ Χομεϊνί. Εγκατέλειψε το Ιράν στις 16 Ιανουαρίου 1979 και ταξίδεψε στην Αίγυπτο, το Μαρόκο, τις Μπαχάμες και το Μεξικό για να καταλήξει στις ΗΠΑ, στις 22 Οκτωβρίου του ίδιου έτους, όπου υποβλήθηκε σε θεραπεία για καρκίνο. Πέθανε στις 27 Ιουλίου 1980 στο Κάιρο.
rdf:langString Mohamed Reza Pahlavi (naskiĝis 26-an de oktobro 1919 en Teherano; mortis je 27-a de julio 1980 en Kairo) estis ŝaho de Persio (Irano) kaj lasta reganto sur la pava trono. Li estis filo de Reza Ŝaho Pahlavi. Unua edzino de Mohamed Reza Pahlavi estis la egiptia princino Faŭzia Ŝirin, dua edzino ekde la 12-a de februaro 1951 Soraja Esfandijari Baĥtijari. Sed ĉar post Faŭzia ankaŭ la imperiestrino Soraja dum sep jaroj ne naskis knabon, kiu kiel princo povus heredi la imperiestran postenon, la geedzeco el politikaj kialoj estis nuligita la 6-an de aprilo 1958. Tria edzino, kiu ja naskis filon, nomiĝis Farah Diba. Mohamed Reza Pahlavi estas portanto de la Ordeno de la Blanka Leono, la plej alta ŝtata honorigo de Ĉeĥio (antaŭ 1993 de Ĉeĥoslovakio).
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi (persisch محمدرضا پهلوی, DMG Moḥammad-Reża Pahlavī [moɦæˈmːæd reˈzɑː pæɦlæˈviː] * 26. Oktober 1919 in Teheran; † 27. Juli 1980 in Kairo) war ein iranischer Regent. Er entstammte der Herrscherdynastie Pahlavi und war der letzte iranische Schah. Nach der Abdankung seines Vaters Reza Schah Pahlavi im Zuge der anglo-sowjetischen Invasion des Iran bestieg er am 17. September 1941 den Thron. Mit Unterstützung der Vereinigten Staaten errichtete Pahlavi in der Folge ein autoritäres Regime und ließ die Opposition durch den Geheimdienst SAVAK unterdrücken. Am 26. Oktober 1967 krönte er sich zum Schahanschah („König der Könige“). Die Ereignisse der Islamischen Revolution unter Ruhollah Chomeini führten 1979 zum Sturz der Monarchie und Pahlavi verließ am 16. Januar 1979 mit seiner Familie den Iran. Nach seiner Flucht über Ägypten, Marokko, die Bahamas, Mexiko, die USA und Panama lebte er in Ägypten. Dort starb er am 27. Juli 1980 an den Folgen eines Morbus Waldenström und wurde in der al-Rifa'i-Moschee neben dem vorletzten ägyptischen König Faruq I. beigesetzt.
rdf:langString Mohammad Reza Pahleví​​​ (en persa, محمدرضا شاه پهلوی‎; Teherán, 26 de octubre de 1919-El Cairo, 27 de julio de 1980) fue el último sah de Persia, desde el 16 de septiembre de 1941 hasta el derrocamiento forzoso del Gobierno monárquico, y fue a raíz de la Revolución iraní el 11 de febrero de 1979. Ostentaba el tratamiento protocolario de Su Majestad Imperial, además de los títulos imperiales de Aryamehr, Bozorg Arteshtaran, Sah y Shahanshah.
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi (persieraz: محمدرضا پهلوی‎, Mohammad Rezā Pahlavi; Teheran, 1919ko urriaren 26a - Kairo, Egipto, 1980ko uztailaren 27a), Mohammad Reza Shah (persieraz: محمدرضا شاه‎, Mohammad Rezā Šāh) ere deitua, Irango shah edo enperadorea izan zen, 1941etik 1979ra.
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi (Persian: محمدرضا پهلوی, pronounced [mohæmˈmæd reˈzɒː pæhlæˈviː]; 26 October 1919 – 27 July 1980), also known as Mohammad Reza Shah (محمدرضا شاه), was the last Shah (King) of the Imperial State of Iran from 16 September 1941 until his overthrow in the Iranian Revolution on 11 February 1979. Owing to his status, he was usually known as the Shah. Mohammad Reza Shah took the title Shahanshah ("King of Kings") on 26 October 1967 and held several other titles, including that of Aryamehr ("Light of the Aryans") and Bozorg Arteshtaran ("Commander-in-Chief"). He was the second and last monarch of the House of Pahlavi. His dream of what he referred to as a "Great Civilization" (Persian: تمدن بزرگ, romanized: tamadon-e bozorg) in Iran led to a rapid industrial and military modernization, as well as economic and social reforms. Mohammad Reza came to power during World War II after the Anglo-Soviet invasion which forced the abdication of his father, Reza Shah Pahlavi. During Mohammad Reza's reign, the British owned oil industry was briefly nationalized by Iranian Prime Minister Mohammad Mosaddegh until an Army coup d'état supported by the UK and the US deposed Mosaddegh, reinstalled the Shah, and brought back foreign oil firms under the Consortium Agreement of 1954. The Shah went on to become a dominant figure in OPEC, promoting a surge in oil prices that crippled Western economies. Mohammad Reza introduced the White Revolution, a series of economic, social, and political reforms aimed at transforming Iran into a global power and modernizing the nation by nationalizing key industries and land redistribution. The regime implemented many Iranian nationalist policies leading to the establishment of Cyrus the Great, Cyrus Cylinder, and Tomb of Cyrus the Great as popular symbols of Iran. The Shah initiated major investments in infrastructure, subsidies and land grants for peasant populations, profit sharing for industrial workers, construction of nuclear facilities, the nationalization of Iran’s natural resources, and literacy programs which were considered some of the most effective in the world. The Shah also instituted economic policy tariffs and preferential loans to Iranian businesses which sought to create an independent economy for the nation. Manufacturing of cars, appliances, and other goods in Iran increased substantially leading to the creation of a new industrialist class that was considered insulated from threats of foreign competition. By the 1970s, the Shah was seen as mastered statesman and used his growing power to pass the 1973 Sale and Purchase Agreement. These reforms culminated in decades of sustained economic growth that would make Iran one of the fastest-growing economies of both developed and undeveloped nations. During his 37-year rule, Iran spent billions on industry, education, health, and armed forces and enjoyed economic growth rates exceeding the United States, Britain, and France. National income rose 423 times over. The nation saw an unprecedented rise in per capita income rising to the highest level at any point in Iran's history and high levels of urbanization. By 1977, Iran's armed services spending, which the Shah saw as a means to end foreign intervention in Iran, had made the nation the world's fifth strongest military. By 1978, growing political unrest snowballed into a popular revolution leading to the monarchy's overthrow. The Jaleh Square massacre, where his military killed and wounded dozens of protestors and the Cinema Rex fire, an arson attack in Abadan that was largely but erroneously blamed on SAVAK, leading to protests across Iran, made his position in Iran untenable. The true perpetrators of the Cinema Rex fire, and whether they were pro- or anti-Shah remain unclear. A meeting of western leaders was perceived by the Shah as a withdrawal of their support. He left Iran for exile on 17 January 1979. While the Shah told his contemporaries in the West that he would rather leave than fire on his people, the number of protesters killed by his military is disputed, with the total number of people killed during the revolution ranging from 540 to 2,000 (historians' figures) to 60,000 (figures of the Islamic Republic of Iran). Soon thereafter, the Iranian monarchy was formally abolished, and Iran was declared an Islamic republic led by Ruhollah Khomeini. The Shah died in exile in Egypt, where he had been granted asylum by President Anwar Sadat.
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi, Syah Iran (bahasa Persia: محمدرضا پهلوی Moḥammad Rez̤ā Pahlavī) (26 Oktober 1919 – 27 Juli 1980) menyebut dirinya sebagai Yang Mulia Baginda, dan memegang gelar kerajaan Shahanshah (Raja segala raja), dan Aryamehr (Cahaya bangsa Arya) dan Bozorg Arteshtārān (Kepala Pejuang) . Dia adalah raja Iran dari 16 September 1941 hingga digulingkan dalam Revolusi Iran pada 11 Februari 1979. Merupakan raja kedua dari Dinasti Pahlavi dan Shah terakhir dari monarki Iran. Shah naik takhta pada Perang Dunia II, setelah invasi Anglo-Soviet yang memaksa ayahnya, Mohammad Reza Shah, turun takhta. Pada masa pemerintahan Mohammad Reza Shah terjadi nasionalisasi industri minyak Iran di bawah Perdana Menteri Mohammad Mosaddegh hingga terjadi kudeta yang didukung Amerika Serikat dan Inggris pada tahun 1953. Pada masa pemerintahannya, Iran merayakan kesinambungan monarki selama 2.500 tahun sejak didirikannya Kekaisaran Persia oleh Koresy Agung (Cyrus the Great), di mana ia mengubah awal kalender Iran dari Kalender Hijriyah ke tahun penobatan Koresy Agung. Ia mencanangkan Revolusi Putih, serangkaian pembaruan ekonomi dan sosial yang dimaksudkan untuk mentransformasikan Iran menjadi suatu kekuatan global. Ia berhasil dalam memodernisasi negara itu, menasionalisasikan banyak sumber alam, dan memberikan hak pilih kepada kaum perempuan. Namun kegagalan sepihak dari reformasi agraria, tidak adanya demokratisasi seperti yang dikritik oleh sebagian lawannya, serta kemerosotan kekuatan tradisional dari para rohaniwan Syi’ah yang sebagian disebabkan oleh berbagai pembaharuan yang terjadi kemudian meningkatkan oposisi terhadap kekuasaannya. Meskipun ia sendiri adalah seorang Muslim, Shah perlahan kehilangan dukungan dari para rohaniwan Syi’ah di Iran, khususnya karena kebijakan Westernisasinya yang kuat dan pengakuannya terhadap Israel. Bentrokan dengan golongan radikal keagamaan, meningkatnya aktivitas pihak komunis, campur tangan pihak barat dalam ekonomi Iran, dan perbedaan pandangan politik dengan Mohammad Mossadegh pada tahun 1953 menghasilkan pemerintahan yang kian otoriter. Shah dan Mossadegh saling menuduh dan pihak lain berusaha melakukan kudeta yang akhirnya menyebabkan kejatuhan Mossadegh. Berbagai kebijakan yang kontroversial diberlakukan, termasuk larangan terhadap Partai Tudeh dan penindasan terhadap kaum pembangkang oleh dinas rahasia Iran, SAVAK; Amnesty International yang melaporkan bahwa Iran mempunyai 2.200 tahanan politik pada 1978. Pada 1979, gejolak politik telah berubah menjadi revolusi yang pada 16 Januari 1979 berhasil memaksa Shah untuk meninggalkan Iran setelah berkuasa selama 37 tahun. Tak lama setelah itu, kekuatan-kekuatan revolusioner mengubah pemerintahnya menjadi suatu Republik Islam yang dipimpin oleh Ayatollah Rohullah Khomeini, seorang pemuka agama Syi'ah Iran. Mohammad Reza Pahlavi beserta seluruh keluarganya mengasingkan diri ke Mesir hingga akhir hayatnya, di mana ia memperoleh suaka politik dari Presiden Anwar Sadat.
rdf:langString Mohammad Reza Chah Pahlavi ou Muhammad Rizā Shāh Pahlevi (en persan : محمد رضا شاه پهلوی) dit Aryamehr (« Lumière des Aryens ») ou Shahanshah (« Roi des rois »), né le 26 octobre 1919 à Téhéran et mort le 27 juillet 1980 au Caire, était le second et dernier monarque de la dynastie Pahlavi de la monarchie iranienne. Dernier chah d'Iran, il règne du 16 septembre 1941 au 11 février 1979 (événement dit « du 22 Bahman 1357 »). Contraint à l'exil le 16 janvier 1979, Mohammad Reza Pahlavi est remplacé par un conseil royal et renversé par la Révolution iranienne, mais n'abdique jamais officiellement. Il succède à son père, Reza Chah, lorsque ce dernier, jugé trop proche de l'Allemagne nazie, est contraint d'abdiquer en septembre 1941 lors de l'invasion anglo-soviétique de l'Iran. Au lendemain de la Seconde Guerre mondiale, le jeune chah est confronté aux tentatives sécessionnistes dans les provinces du nord-est lors de la crise irano-soviétique et aux rébellions tribales dans le sud du pays. Mohammad Reza Pahlavi se rapproche par la suite des États-Unis et entretient des liens très étroits avec la Maison-Blanche, en particulier avec les présidents Dwight Eisenhower et Richard Nixon. Mohammad Reza Pahlavi assiste à la nationalisation de l'industrie pétrolière iranienne, alors sous contrôle britannique depuis 1913, par son Premier ministre nationaliste Mohammad Mossadegh, à cause du refus de l'Anglo-Persian Oil Company (APOC) de renégocier les termes du contrat d'exploitation des gisements pétroliers. Cette décision entraîne une crise internationale entre l'Iran et le Royaume-Uni. En réaction à l'influence grandissante de Mossadegh, les services secrets anglo-américains le renversent en 1953 pendant l'opération Ajax, obligeant le chah, qui les a soutenus, à s'exiler en Italie. Cependant, grâce à l'armée dirigée par le général Zahedi, il est rapidement restauré sur le trône. Évoluant ensuite vers une conception plus nationale, réformiste[réf. nécessaire] et autoritaire de la politique intérieure, le chah d'Iran entreprend, par référendum, un vaste programme de transformation sociale et économique, la « Révolution blanche », associé à une répression des mouvements d'opposition incarnée par la SAVAK. À l'extérieur, tout en demeurant un allié de premier plan pour les Américains et les chancelleries occidentales, le chah se rapproche aussi progressivement de l'Union soviétique puis de la Chine, traduisant ainsi un désir d'émancipation à travers plus de neutralisme[réf. nécessaire]. Si la politique volontariste du chah permet une croissance économique forte (8,8% par an pendant le Ier plan entre 1962 et 1968, 25 % par an à la fin du Ve plan en 1977) et conduit à une modernisation rapide dans les années 1960 et 1970, elle s'accompagne d'une accentuation de la corruption et des inégalités sociales et d'effets économiques pervers (inflation, hausse des loyers, problèmes urbains). Elle contribue à élargir le fossé économique, social et culturel entre une partie de la population, fortement occidentalisée, et une autre, sensible au conservatisme religieux prêché par Khomeini[réf. nécessaire]. Dans les années 70, il renforce son pouvoir autoritaire, imposant un système de parti unique en 1975 et étendant l'emprise de la police politique, la SAVAK. "Les sévices corporels et les exécutions sommaires étaient courants". Les prisons politiques étaient le théâtre de fréquentes grèves de la faim. Dans cette période, son orgueil et son ambition s'accroissent. "Sa mégalomanie s'accompagne d'un grand cynisme politique" entouré d'un discours destiné à plaire à ses alliés américains. Néanmoins, à partir de 1977, il limite la répression, contraint par le président américain nouvellement élu, Jimmy Carter, qui préconise une politique de respect des droits de l'Homme. Les opposants profitent de l'occasion. Les intellectuels de gauche, généralement laïcs organisent dès 1977 des rencontres culturelles qui sont autant de débats politiques. L'année suivante, l'opposition islamique réapparait au grand jour. De plus en plus critiqué, le chah fait face à un soulèvement populaire, la Révolution iranienne, qui s'accentue au fil des mois et où s'imposent finalement les fondamentalistes chiites inspirés par l'ayatollah Khomeini. En janvier 1979, après avoir perdu progressivement ses soutiens traditionnels et l'appui occidental, Mohammad Reza Pahlavi nomme en dernier recours l'opposant social-démocrate Chapour Bakhtiar au poste de Premier ministre et quitte ensuite l'Iran. Le renversement du gouvernement Bakhtiar et la déclaration de neutralité de l'armée, quelques semaines plus tard, précipitent sa chute et contribuent à l'avènement de Khomeini. Contraint à l'exil et atteint d'un cancer, Mohammad Reza Chah Pahlavi meurt en Égypte l'année suivante.
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi (in persiano محمد رضا پهلوی‎, pron. [mohæmˈmæd reˈzɒː pæhlæˈviː], in italiano spesso traslitterato Reza Pahlevi; Teheran, 26 ottobre 1919 – Il Cairo, 27 luglio 1980) è stato l'ultimo scià di Persia; ha regnato sull'Iran dal 16 settembre 1941 fino alla rivoluzione islamica dell'11 febbraio 1979. È stato il secondo e ultimo monarca della dinastia Pahlavi. Mohammad Reza Shah Pahlavi possedeva diversi titoli: Sua Maestà Imperiale, Shahanshah ("re dei re", "imperatore"), Aryamehr ("luce degli ariani") e Bozorg Arteshtārān ("capo dei guerrieri", in persiano بزرگ ارتشتاران‎).
rdf:langString 모하마드 레자 샤 팔라비(페르시아어: محمدرضا شاه پهلوی Moḥammad Rezā Shāh Pahlavī [mohæmˈmæd reˈzɒː ˈʃɒːhe pæhlæˈviː], 문화어: 모함마드 레자 파흐라비, 1919년 10월 16일 ~ 1980년 7월 27일)는 팔라비 왕조의 제2대 샤로, 1941년 9월 16일 즉위하여 1979년 2월 11일 이슬람 혁명으로 축출되었다. 1967년 10월 26일부터는 "왕중왕"을 의미하는 샤한샤를 칭호로 사용했다. 그는 이란의 마지막 군주로, 샤한샤 외에도 "아리아인의 빛"이라는 뜻의 "아리아메흐"(Aryamehr), "전사의 수장"이라는 뜻의 "보조르그 아르테슈타란"(Bozorg Arteshdārān) 등의 칭호를 가지고 있었다.
rdf:langString モハンマド・レザー・シャー・パフラヴィー(ペルシア語: محمدرضا شاه پهلوی‎, ラテン文字転写: Mohammad Rezā Shāh Pahlavi、1919年10月26日 - 1980年7月27日)は、パフラヴィー朝イランの第2代にして最後の皇帝(シャーハンシャー、在位:1941年9月26日 - 1979年2月11日)。パフラヴィー2世とも呼ばれる。亡命前後の日本の報道ではパーレビ国王と呼ばれることが多かった。 父である先代の皇帝レザー・シャーの退位により即位し、「白色革命」を推進してイランの近代化を進めたが、イラン革命により失脚した。
rdf:langString Mohammad Reza Pahlawi (pers. محمدرضا پهلوی, ur. 26 października 1919 w Teheranie, zm. 27 lipca 1980 w Kairze) – ostatni szachinszach Iranu, z dynastii Pahlawich, nastawiony prozachodnio, inicjator reform społecznych i gospodarczych w Iranie. W 1979 został odsunięty od władzy w wyniku irańskiej rewolucji islamskiej.
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi (Perzisch: محمدرضا پهلوی) (Teheran, 26 oktober 1919 - Caïro, 27 juli 1980) was de oudste zoon van Reza Pahlavi, die van 1925 tot 1941 sjah van Perzië (Iran) was. Op 16 september 1941 volgde hij zijn vader op als sjah. Hij regeerde Perzië/Iran tot 1979, toen Ayatollah Khomeini aan de macht kwam. Vanwege zijn status werd hij vaak de sjah van Perzië (شاه ایران, shāh Irân) of kortweg de sjah (شاه, shāh) genoemd.
rdf:langString Mohammad Rezā Shāh Pahlevi (em farsi: محمد رضا شاه پهلوی Mohammad Rezâ Šâhe Pahlevi) (Teerã, 26 de outubro de 1919 – Cairo, 27 de julho de 1980) foi o xá do Irã de 16 de Setembro de 1941 até sua derrubada pela Revolução Iraniana, em 11 de fevereiro de 1979. Segundo e último monarca da Casa de Pahlevi, ele assumiu o título de Shāhanshāh ("Imperador" ou "Rei dos Reis") após sua coroação, em 26 de outubro de 1967. Mohammad Reza Pahlevi ostentou vários outros títulos, incluindo o de Āryāmehr ("Luz dos Arianos") e Bozorg Arteshtārān ("Líder dos Guerreiros"). Mohammad Reza Pahlevi chegou ao poder durante a Segunda Guerra Mundial depois que uma invasão anglo-soviética forçou a abdicação de seu pai, Reza Xá. Durante seu reinado, a indústria petrolífera iraniana foi estatizada por um breve período, sob o governo democraticamente eleito do primeiro-ministro Mohammed Mossadegh, derrubado por um golpe de Estado patrocinado pelos Estados Unidos e pelo Reino Unido, o que acabou por trazer de volta as empresas de petróleo estrangeiras. O Irã comemorou o aniversário de desde a fundação do Império Persa por Ciro, o Grande durante o seu reinado. Nessa época ele também alterou o calendário iraniano da Hégira para o início do Império Persa, estabelecido a partir da coroação de Ciro, o Grande. Como governante, ele deu início à Revolução Branca, uma série de reformas econômicas, sociais e políticas com a intenção declarada de transformar o Irã em uma potência global, modernizando a nação, estatizando determinadas indústrias e concedendo o direito de voto às mulheres. Muçulmano secular, Mohammad Reza perdeu gradativamente o apoio dos clérigos xiitas do Irã, bem como da classe trabalhadora, em virtude especialmente de sua forte política de modernização e secularização, o conflito com a tradicional classe de comerciantes conhecidos como , as relações com Israel e os problemas de corrupção envolvendo a ele, sua família e a elite dominante. Várias outras políticas controversas foram aprovadas, incluindo a proibição do partido comunista e a repressão aos dissidentes políticos por parte do serviço de inteligência iraniano, a SAVAK. Conforme estatísticas oficiais, o Irã tinha mais de 2 200 presos políticos em 1978, um número que se multiplicou rapidamente com a revolução. Vários outros fatores contribuíram para a forte oposição ao Xá entre determinados grupos dentro do Irã, como o apoio dos Estados Unidos e do Reino Unido ao seu regime, os confrontos com fundamentalistas e o aumento da atividade comunista. Em 1979, a agitação política culminou com uma revolução que, em 17 de janeiro, obrigou-o a deixar o Irã. Logo depois, a monarquia iraniana foi formalmente abolida e o Irã foi declarado uma república islâmica liderada por Ruhollah Khomeini. Diante do risco de ser executado caso retornasse ao Irã, Mohammad Reza morreu no exílio no Egito, onde o presidente Anwar Sadat concedeu-lhe asilo político. Devido ao seu status de último soberano de facto do Irã, ele é muitas vezes referido apenas como "o Xá". Seu filho mais velho, Reza Pahlevi, lidera atualmente o , um declarado governo no exílio.
rdf:langString Мохаммед Реза́ Пехлеви́ (перс. محمد رضا پهلوی‎; 26 октября 1919 — 27 июля 1980) — тридцать пятый и последний шахиншах Ирана, правил с 1941 по 1979 год. Происходит из персидской династии Пехлеви. Иранский шахиншах Мохаммед Реза Пехлеви сравнивал себя с основателем царства Ахеменидов царем Киром II Великим и мечтал восстановить былую славу своей страны. Как шахиншахское государство, Иран должен был основываться на трех ключевых принципах: «Бог, Шах и Родина». Упоминание Шаха в этой троице вслед за Богом не было случайным. Монарх, как человек, который был благословлен Богом, должен был исполнять указания Всевышнего на земле. Таким образом, власть должна была быть объектом поклонения и уважения для простых смертных. В дополнение к теологическому обоснованию этого союза, Пехлеви также обращались к шедеврам персидской классики. «Книга царей» («Шахнаме») Фирдоуси в этом плане занимало особо важное место. В поэме, созданной в XI веке, царь считается символом гордости и идентичности персов. Только с институтом Шаха связано великолепие страны, ее судьба и бессмертие. Девять веков спустя, опираясь на «Шахнаме», шах Мохаммед Реза Пехлеви высказал такое мнение: «Иностранец не может понять значение монархии для Ирана. Это наш образ жизни и наш путь, без которого мы не сможем существовать как страна». Идеология шаха — «пехлевизм» — пророчила Ирану миссию защиты арийской цивилизации, а шаху Ирана — роль создателя этой цивилизации. Согласно доктрине шаха, монархический Иран считался надклассовым государством. Шах пытался порвать со многими исламскими традициями, даже ввёл летосчисление не от хиджры, а от начала династии Ахеменидов (1976 год от Рождества Христова, ранее считавшийся 1355 годом хиджры, был объявлен 2535 годом шахиншахской власти), но вскоре был вынужден отменить это непопулярное нововведение. 26 октября 1967 года Мохаммед Реза Пехлеви́ получил титул Шаханшах («Царь царей»). Обладал также несколькими другими званиями, в том числе «Арьямехр» («Солнце ариев») и «Бозорг Артештаран» («Главнокомандующий»). Шах мечтал о «великой цивилизации» (перс. تمدن بزرگ), которая привела бы Иран к быстрой промышленной и военной модернизации, а также к экономическим и социальным реформам. В 1975 году в Иране был установлен авторитарный однопартийный режим, все граждане могли принадлежать только к правящей партии, а все прочие политические объединения были запрещены. Исламская революция 1979 года свергла шаха, который был вынужден покинуть страну и умер в изгнании в Каире в следующем году. На волне реакции против реформ последних шахов к власти пришли исламские фундаменталисты во главе с аятоллой Хомейни.
rdf:langString Mohammad Reza Pahlavi (persiska: محمد رضا پهلوی), född 26 oktober 1919 i Teheran i i Persien (nuvarande Iran), död 27 juli 1980 i Kairo i Egypten, var shah av Iran (formellt Shahanshah-Aryamehr, "Konungarnas konung och Ariernas ljus") 1941–1979. Som Irans siste shah präglade hans långa styre landet med en kombination av sekularism, paniranism, iransk nationalism och social modernism, bland annat kvinnlig rösträtt samt jordreformer. Han avled av cancer i exil i Egypten.
rdf:langString 穆罕默德-礼萨沙·巴列维(波斯語:محمد رضا شاه پهلوی‎;1919年10月26日-1980年7月27日)是伊朗的沙王,1941年9月16日即位,1979年2月11日被伊朗伊斯蘭革命推翻。他是禮薩汗的長子,巴勒維王朝的第2位沙王,也是伊朗的最后一位君主。他被通稱巴列維國王。 二戰期間,禮薩汗暗中支持德國,英蘇入侵伊朗後強迫其父親禮薩汗禪讓穆罕默德-禮薩·巴列維。巴列維在位期間,伊朗的石油工業在民選總理穆罕默德·摩薩台的領導下基本完成了國有化,但美国支持的1953年伊朗政變推翻了摩萨台,外国石油公司重新进入伊朗。巴列維也主持舉辦了慶祝居魯士二世建立波斯帝國的波斯帝國成立2500週年慶典。他領導了白色革命,促成了一系列經濟、社會和政治改革,並通過國有化某些產業來實現國家現代化,給予婦女選舉權,冀以此使伊朗成為世界性的大国。 作为一个世俗主义的穆斯林,由于巴列维推行的现代化、世俗化的政策与传统巴扎商人(bazaari)阶层的冲突,对以色列的承认以及皇室及领导阶层的腐败丑闻,巴列维逐渐失去了伊朗什叶派教士和劳动阶层的支持。他随后推行了若干富有争议的政策,如查禁共产主义伊朗杜德黨、建立镇压政治异议者情报机构——萨瓦克等。根据官方统计,伊朗在1978年有2200名以上政治犯,这一数字因革命而快速增加 巴列维与伊斯兰主义者的冲突、英美对他的支持以及国内共产主义者的活动加剧了伊朗境内若干人群对他的反对情绪。1979年伊朗的政治动荡转变为一场革命,國王拒絕下令向示威者開火,这导致他在1月17日被迫離開伊朗。随后伊朗皇室被正式废除。伊朗被宣佈為由霍梅尼領導建立的伊斯蘭共和國。巴列維回到伊朗後可能會被處決,他流亡并逝世于埃及,埃及总统薩達特给予了他庇護權。穆罕默德-礼萨沙·巴列维被称为“伊朗末代沙阿”或“沙阿”。
rdf:langString Мохаммед Реза Пахлаві (перс. محمدرضا پهلوی‎; 26 жовтня 1919, Тегеран, Іран — 27 липня 1980, Каїр, Єгипет) — останній шахиншах Ірану з династії Пахлаві. Прозахідний політик, ініціатор глибоких суспільних та господарських реформ у країні. Відсторонений від влади в 1979 внаслідок Ісламської революції в Ірані.
xsd:gMonthDay --10-26
rdf:langString
rdf:langString Your Imperial Majesty
rdf:langString Mohammad Reza Shah
rdf:langString Mohammad Reza Shah of Iran
xsd:nonNegativeInteger 238889
xsd:gYear 1979
xsd:gYear 1941
rdf:langString Bozorg Arteshtaran
rdf:langString ShahanshahAryamehr

data from the linked data cloud