Middle High German

http://dbpedia.org/resource/Middle_High_German an entity of type: Thing

اللغة الألمانية العليا الوسطى (بالألمانية: Mittelhochdeutsch) في اللسانيات هي الهيئة والشكل التي كانت عليها اللغة الألمانية في العصور الوسطى العليا، والتي يقدر أن تكون في الفترة بين سنتي 1050 و 1350. تطورت اللغة الألمانية العليا الوسطى من اللغة الألمانية العليا القديمة، وتطورت إلى . rdf:langString
La mezaltgermana lingvo (germane Mittelhochdeutsch) aŭ mezepoke germana lingvo en vasta senco priskribas malnovan formon de la germana lingvo, nome ĉiujn altgermanajn variaĵojn pli-malpli inter la jaroj 1050 kaj 1350 (do la centra fazo de la mezepoko). En pli strikta senco la termino priskribas la germanan lingvon de la nobela literaturo dum la epoko de la dinastio Ŝtaŭfoj. Por tiu lingvo dum la 19-a jarcento kreiĝis unueca ortografio, en kiu de tiam publikiĝas printitaj noveldonoj de la malnovaj tekstoj. rdf:langString
Le moyen haut allemand est au sens large le nom d'une des époques de la langue allemande, laquelle regroupe l'ensemble des variétés de haut allemand parlées entre 1050 et 1350 environ (ce qui correspond à peu près au Moyen Âge classique). Dans un sens plus restreint, le moyen haut allemand désigne la langue de la littérature courtoise du temps des Hohenstaufen. Au XIXe siècle, elle reçut rétrospectivement une orthographe unifiée, et c'est dans ce moyen haut allemand normalisé que sont réalisées depuis maintes éditions nouvelles des anciens textes. Les discussions sur les caractéristiques du moyen haut allemand traitent habituellement de cet état de langue normalisé. rdf:langString
Bahasa Jerman Hulu Pertengahan (bahasa Jerman: Mittelhochdeutsch), disingkat menjadi MHG (Mhd.), adalah istilah untuk masa pada sejarah Bahasa Jerman dari tahun 1050 hingga 1350. Bahasa ini menggantikan , dan digantikan oleh Bahasa Jerman Hulu Baru Awal. Terkadang istilah ini meliputi periode yang lebih panjang, hingga tahun 1500. Contoh karya sastra dalam bahasa ini adalah Nibelungenlied. rdf:langString
中高ドイツ語(ちゅうこうドイツご、独:Mittelhochdeutsch)とは、高地ドイツ語の1050年頃から1350年頃にかけての段階のことをいう。それより前は古高ドイツ語(およそ750年~1050年)、それより後の時代については初期新高ドイツ語(1350年頃から1650年頃まで)と呼ぶ。 rdf:langString
中古高地德語(德語:Mittelhochdeutsch;英語:Middle High German,簡寫作MHG)是一個用以指稱西元1050年至1350年期間的德語的形式。它由古高地德語演變而來,後來演變成,有時這個用語指稱到1500年為止的一個較長時段內所使用的德語的形式。 rdf:langString
Střední horní němčina (střední hornoněmčina, středohornoněmčina, zkratkou střhn., něm. Mittelhochdeutsch, Mhd.) označuje vývojovou fázi němčiny (hornoněmeckých dialektů). V chronologické řadě navazuje na starou horní němčinu, jako mezník je označován rok 1050, naopak konec střední horní němčiny se datuje rokem 1350 (tato vývojová fáze tedy přibližně odpovídá vrcholnému středověku). Zejména co se týká konce panuje určitá nejednotnost, zejména starší lingvisté ho kladli až do 16. století (Martin Luther, vynález knihtisku), dnes se konec klade do dřívější doby, zároveň se rozeznává fáze rané nové horní němčiny, která trvá až do konce třicetileté války (zhruba 1650), poté již začíná , tedy dnešní němčina. rdf:langString
Als mittelhochdeutsche Sprache oder Mittelhochdeutsch (Abkürzung Mhd.) bezeichnet man sprachhistorisch jene Sprachstufe des Deutschen, die in verschiedenen Varietäten zwischen 1050 und 1350 im ober- und mitteldeutschen Raum gesprochen wurde. Damit entspricht diese Zeitspanne in etwa dem Hochmittelalter. Indes beschreibt das Lexem mittel- keine geografisch definierte Sprachregion – wie es beispielsweise in mitteldeutsch der Fall ist –, sondern es betitelt chronologisch die mittlere Sprachstufe des Deutschen, die zwischen Alt- und Neuhochdeutsch anzusiedeln ist. rdf:langString
El alto alemán medio (en alemán Mittelhochdeutsch) es el ancestro de la lengua alemana moderna y fue hablado desde 1050 hasta 1350. Algunos lingüistas prefieren datar 1500 como el final del periodo del alto alemán medio.​ La designación alto alemán medio se refiere a un conjunto de dialectos históricos, que en la actualidad han desaparecido, no debe confundirse con el concepto de alemán central (Mitteldeutsch) que es la designación usada para un conjunto de dialectos modernos del alemán actual. rdf:langString
Middle High German (MHG; German: Mittelhochdeutsch (Mhd.)) is the term for the form of German spoken in the High Middle Ages. It is conventionally dated between 1050 and 1350, developing from Old High German and into Early New High German. High German is defined as those varieties of German which were affected by the Second Sound Shift; the Middle Low German and Middle Dutch languages spoken to the North and North West, which did not participate in this sound change, are not part of MHG. rdf:langString
L'alto-tedesco medio (Mittelhochdeutsch) indica quella fase che la lingua tedesca ha vissuto tra il 1050 ca. e il 1350 ca. L'alto tedesco medio si pone fra l'alto tedesco antico (750 ca. - 1050 ca.) e l'alto tedesco protomoderno (1350 ca. - 1650 ca.). L'alto tedesco medio si distingue dall'alto-tedesco antico principalmente per l'indebolimento della sillaba finale e centrale. Si distanzia inoltre dall' soprattutto per il vocalismo della sillaba radicale e per la presenza di vocali brevi in sillaba tonica aperta (sostituite nel nuovo alto tedesco dall'allungamento della sillaba tonica aperta). rdf:langString
Język średnio-wysoko-niemiecki lub średnio-górno-niemiecki (niem. Mittelhochdeutsch) – historyczna forma języka niemieckiego. Formę tę poprzedza język staro-wysoko-niemiecki, zaś po niej nastąpił język wczesno-nowo-wysoko-niemiecki. Badacze przyjmują, że funkcjonowała ona w przybliżeniu w okresie między rokiem 1050 a rokiem 1350. Niektóre źródła za cezurę końcową przyjmują rok 1500. rdf:langString
O alto-alemão médio (em alemão: Mittelhochdeutsch; abreviado como Mhd. pelos germanistas) designa o estágio histórico da língua alemã que vai de 1050 a 1350 e abrange as inúmeras variedades do alto-alemão superior (Oberdeutsch) e do alto-alemão central (Mitteldeutsch). Esse período compreende de modo geral a Alta Idade Média. No entanto, no caso do alto-alemão médio, o lexema mittel- não representa nenhuma região geográfica – como no caso do alto-alemão central –, mas o estágio da língua alemã intermediário entre o alto-alemão antigo e o alto-alemão moderno. rdf:langString
Het Middelhoogduits (niet te verwarren met de benaming Middelduits, die wordt gebruikt voor een aantal moderne Duitse dialecten) is de naam voor een aantal Hoogduitse dialecten die van ca. 1050 tot ca. 1350 (het tijdperk van de hoge middeleeuwen) in grote delen van Duitsland werden gesproken. Het Middelhoogduits was ontstaan uit het Oudhoogduits en werd de rechtstreekse voorloper van het Vroegnieuwhoogduits, dat ongeveer tussen 1350 tot 1650 werd gesproken. In het Duitstalige deel van Zwitserland begon de periode van het Vroegnieuwhoogduits pas een eeuw later. Het Middelhoogduits wordt onderverdeeld in: rdf:langString
Середньоверхньонімецька мова (СВН, нім. Mittelhochdeutsch) — позначення періоду в історії німецької мови приблизно від 1050 по 1350 рр. (деякі дослідники зазначають як час закінчення періоду 1500 рік). rdf:langString
Средневерхненемецкий язык (СВН, нем. Mittelhochdeutsch) — обозначение периода в истории немецкого языка примерно с 1050 по 1350 г. (некоторые исследователи указывают в качестве времени окончания периода 1500 г.) rdf:langString
rdf:langString اللغة الألمانية العليا الوسطى
rdf:langString Střední horní němčina
rdf:langString Mittelhochdeutsche Sprache
rdf:langString Mezaltgermana lingvo
rdf:langString Alto alemán medio
rdf:langString Moyen haut allemand
rdf:langString Bahasa Jerman Hulu Pertengahan
rdf:langString Lingua alto-tedesca media
rdf:langString 中高ドイツ語
rdf:langString Middle High German
rdf:langString Middelhoogduits
rdf:langString Język średnio-wysoko-niemiecki
rdf:langString Alto-alemão médio
rdf:langString Средневерхненемецкий язык
rdf:langString Середньоверхньонімецька мова
rdf:langString 中古高地德語
rdf:langString ''
rdf:langString Middle High German
rdf:langString Middle High German
xsd:integer 406293
xsd:integer 1123202155
rdf:langString Central and southern Germany, Austria and parts of Switzerland
rdf:langString Střední horní němčina (střední hornoněmčina, středohornoněmčina, zkratkou střhn., něm. Mittelhochdeutsch, Mhd.) označuje vývojovou fázi němčiny (hornoněmeckých dialektů). V chronologické řadě navazuje na starou horní němčinu, jako mezník je označován rok 1050, naopak konec střední horní němčiny se datuje rokem 1350 (tato vývojová fáze tedy přibližně odpovídá vrcholnému středověku). Zejména co se týká konce panuje určitá nejednotnost, zejména starší lingvisté ho kladli až do 16. století (Martin Luther, vynález knihtisku), dnes se konec klade do dřívější doby, zároveň se rozeznává fáze rané nové horní němčiny, která trvá až do konce třicetileté války (zhruba 1650), poté již začíná , tedy dnešní němčina. Mezi typické znaky této fáze patří zjednodušení plných koncových samohlásek na prosté /e/ (sthn. taga > střhn. tage), naopak na konci dochází k monoftongizaci některých starohornoněmeckých dvouhlásek a naopak k diftongizaci dlouhých přízvučných hlásek. Z psaných památek hraje důležitou roli zejména minnesang.
rdf:langString اللغة الألمانية العليا الوسطى (بالألمانية: Mittelhochdeutsch) في اللسانيات هي الهيئة والشكل التي كانت عليها اللغة الألمانية في العصور الوسطى العليا، والتي يقدر أن تكون في الفترة بين سنتي 1050 و 1350. تطورت اللغة الألمانية العليا الوسطى من اللغة الألمانية العليا القديمة، وتطورت إلى .
rdf:langString Als mittelhochdeutsche Sprache oder Mittelhochdeutsch (Abkürzung Mhd.) bezeichnet man sprachhistorisch jene Sprachstufe des Deutschen, die in verschiedenen Varietäten zwischen 1050 und 1350 im ober- und mitteldeutschen Raum gesprochen wurde. Damit entspricht diese Zeitspanne in etwa dem Hochmittelalter. Indes beschreibt das Lexem mittel- keine geografisch definierte Sprachregion – wie es beispielsweise in mitteldeutsch der Fall ist –, sondern es betitelt chronologisch die mittlere Sprachstufe des Deutschen, die zwischen Alt- und Neuhochdeutsch anzusiedeln ist. Im engeren Sinn bezeichnet Mittelhochdeutsch die Sprache der höfischen Literatur zur Zeit der Staufer. Für diese Dichtersprache des 13. Jahrhunderts wurde im 19. Jahrhundert im Nachhinein eine vereinheitlichende Orthografie geschaffen, das normalisierte „Mittelhochdeutsch“, in dem seither viele Neuausgaben der alten Texte geschrieben worden sind. Wenn von Merkmalen des Mittelhochdeutschen die Rede ist, dann ist normalerweise diese Sprachform gemeint.
rdf:langString La mezaltgermana lingvo (germane Mittelhochdeutsch) aŭ mezepoke germana lingvo en vasta senco priskribas malnovan formon de la germana lingvo, nome ĉiujn altgermanajn variaĵojn pli-malpli inter la jaroj 1050 kaj 1350 (do la centra fazo de la mezepoko). En pli strikta senco la termino priskribas la germanan lingvon de la nobela literaturo dum la epoko de la dinastio Ŝtaŭfoj. Por tiu lingvo dum la 19-a jarcento kreiĝis unueca ortografio, en kiu de tiam publikiĝas printitaj noveldonoj de la malnovaj tekstoj.
rdf:langString El alto alemán medio (en alemán Mittelhochdeutsch) es el ancestro de la lengua alemana moderna y fue hablado desde 1050 hasta 1350. Algunos lingüistas prefieren datar 1500 como el final del periodo del alto alemán medio.​ La designación alto alemán medio se refiere a un conjunto de dialectos históricos, que en la actualidad han desaparecido, no debe confundirse con el concepto de alemán central (Mitteldeutsch) que es la designación usada para un conjunto de dialectos modernos del alemán actual. El judeoalemán es el precursor del yiddish, que apareció en los siglos XIII y XIV como una variedad del alto alemán medio escrito en caracteres hebreos.
rdf:langString Le moyen haut allemand est au sens large le nom d'une des époques de la langue allemande, laquelle regroupe l'ensemble des variétés de haut allemand parlées entre 1050 et 1350 environ (ce qui correspond à peu près au Moyen Âge classique). Dans un sens plus restreint, le moyen haut allemand désigne la langue de la littérature courtoise du temps des Hohenstaufen. Au XIXe siècle, elle reçut rétrospectivement une orthographe unifiée, et c'est dans ce moyen haut allemand normalisé que sont réalisées depuis maintes éditions nouvelles des anciens textes. Les discussions sur les caractéristiques du moyen haut allemand traitent habituellement de cet état de langue normalisé.
rdf:langString Middle High German (MHG; German: Mittelhochdeutsch (Mhd.)) is the term for the form of German spoken in the High Middle Ages. It is conventionally dated between 1050 and 1350, developing from Old High German and into Early New High German. High German is defined as those varieties of German which were affected by the Second Sound Shift; the Middle Low German and Middle Dutch languages spoken to the North and North West, which did not participate in this sound change, are not part of MHG. While there is no standard MHG, the prestige of the Hohenstaufen court gave rise in the late 12th century to a supra-regional literary language (mittelhochdeutsche Dichtersprache) based on Swabian, an Alemannic dialect. This historical interpretation is complicated by the tendency of modern editions of MHG texts to use normalised spellings based on this variety (usually called "Classical MHG"), which make the written language appear more consistent than it actually is in the manuscripts. Scholars are uncertain as to whether the literary language reflected a supra-regional spoken language of the courts. An important development in this period was the Ostsiedlung, the eastward expansion of German settlement beyond the Elbe-Saale line which marked the limit of Old High German. This process started in the 11th century, and all the East Central German dialects are a result of this expansion. "Judeo-German", the precursor of the Yiddish language, is attested in the 12th–13th centuries, as a variety of Middle High German written in Hebrew characters.
rdf:langString Bahasa Jerman Hulu Pertengahan (bahasa Jerman: Mittelhochdeutsch), disingkat menjadi MHG (Mhd.), adalah istilah untuk masa pada sejarah Bahasa Jerman dari tahun 1050 hingga 1350. Bahasa ini menggantikan , dan digantikan oleh Bahasa Jerman Hulu Baru Awal. Terkadang istilah ini meliputi periode yang lebih panjang, hingga tahun 1500. Contoh karya sastra dalam bahasa ini adalah Nibelungenlied.
rdf:langString Het Middelhoogduits (niet te verwarren met de benaming Middelduits, die wordt gebruikt voor een aantal moderne Duitse dialecten) is de naam voor een aantal Hoogduitse dialecten die van ca. 1050 tot ca. 1350 (het tijdperk van de hoge middeleeuwen) in grote delen van Duitsland werden gesproken. Het Middelhoogduits was ontstaan uit het Oudhoogduits en werd de rechtstreekse voorloper van het Vroegnieuwhoogduits, dat ongeveer tussen 1350 tot 1650 werd gesproken. In het Duitstalige deel van Zwitserland begon de periode van het Vroegnieuwhoogduits pas een eeuw later. Het Middelhoogduits wordt onderverdeeld in: * Vroegmiddelhoogduits (1050 - 1170) * Klassiek Middelhoogduits (1170 - 1250; in het bijzonder de literaire taal van Hartmann von Aue, Wolfram von Eschenbach, Gottfried von Straßburg en Walther von der Vogelweide) * Laatmiddelhoogduits (1250 - 1350) Het Jiddisch, de vooroorlogse Joodse omgangstaal in Oost-Europa, heeft als basis het Middelhoogduits, met veel leenwoorden uit het Romaans, Hebreeuws, Aramees en uit Slavische talen. De benaming 'Middelhoogduits' wordt ook specifieker gebruikt voor de taal waarin ten tijde van de Hohenstaufen de eerste is geschreven. Voor deze taal werd in de 19e eeuw een afzonderlijke spelling ontwikkeld.
rdf:langString 中高ドイツ語(ちゅうこうドイツご、独:Mittelhochdeutsch)とは、高地ドイツ語の1050年頃から1350年頃にかけての段階のことをいう。それより前は古高ドイツ語(およそ750年~1050年)、それより後の時代については初期新高ドイツ語(1350年頃から1650年頃まで)と呼ぶ。
rdf:langString Język średnio-wysoko-niemiecki lub średnio-górno-niemiecki (niem. Mittelhochdeutsch) – historyczna forma języka niemieckiego. Formę tę poprzedza język staro-wysoko-niemiecki, zaś po niej nastąpił język wczesno-nowo-wysoko-niemiecki. Badacze przyjmują, że funkcjonowała ona w przybliżeniu w okresie między rokiem 1050 a rokiem 1350. Niektóre źródła za cezurę końcową przyjmują rok 1500. Chociaż nigdy nie powstał standardowy język średnio-wysoko-niemiecki, to prestiż domu Hohenstaufów spowodował wyłonienie się w końcu XII wieku ponadregionalnego, opartego na dialekcie szwabskim języka literackiego (mittelhochdeutsche Dichtersprache). Jednak ten opis jest trochę komplikowany przez fakt, że nowoczesne wydania tekstów z tego okresu starają się ujednolicać pisownię, w wyniku czego język pisany sprawia wrażenie większej spójności, niż miała w istocie miejsce w rękopisach. Nie jest pewne, na ile język literacki odpowiadał ponadregionalnemu językowi mówionemu dworów.
rdf:langString L'alto-tedesco medio (Mittelhochdeutsch) indica quella fase che la lingua tedesca ha vissuto tra il 1050 ca. e il 1350 ca. L'alto tedesco medio si pone fra l'alto tedesco antico (750 ca. - 1050 ca.) e l'alto tedesco protomoderno (1350 ca. - 1650 ca.). Ci è giunto soprattutto attraverso la lingua letteraria. Il parlato quotidiano è infatti scarsamente testimoniato dai documenti scritti. Appartengono ai monumenti letterari in alto tedesco medio il Nibelungenlied, il Parzival di Wolfram von Eschenbach, il Tristano di Gottfried von Straßburg, le poesie di Walther von der Vogelweide e la lirica cortese del Minnesang. L'alto tedesco medio si distingue dall'alto-tedesco antico principalmente per l'indebolimento della sillaba finale e centrale. Si distanzia inoltre dall' soprattutto per il vocalismo della sillaba radicale e per la presenza di vocali brevi in sillaba tonica aperta (sostituite nel nuovo alto tedesco dall'allungamento della sillaba tonica aperta). L'alto-tedesco medio non è una lingua standard (contrapposta alla lingua parlata), bensì speculare al basso tedesco medio (b.t.m.) e comprende tutte le lingue della Germania centrale (turingio, assiano, ) e meridionale (alemanno, bavarese). L'alto tedesco medio non realizzò un'unità linguistica sovraregionale come il nuovo alto-tedesco scritto, ma fu una tipologia di tedesco, come quello odierno, caratterizzato da forti oscillazioni dialettali e regionali. Nel Medioevo non era ancora presente una ortografia unitaria. Per le edizioni testuali delle importanti opere in alto-tedesco medio, come anche per i dizionari e le grammatiche, viene usato sostanzialmente l'alto-tedesco medio normalizzato di Karl Lachmann, una forma ideale che rispecchia solo piccoli frammenti della realtà linguistica di quel tempo.
rdf:langString O alto-alemão médio (em alemão: Mittelhochdeutsch; abreviado como Mhd. pelos germanistas) designa o estágio histórico da língua alemã que vai de 1050 a 1350 e abrange as inúmeras variedades do alto-alemão superior (Oberdeutsch) e do alto-alemão central (Mitteldeutsch). Esse período compreende de modo geral a Alta Idade Média. No entanto, no caso do alto-alemão médio, o lexema mittel- não representa nenhuma região geográfica – como no caso do alto-alemão central –, mas o estágio da língua alemã intermediário entre o alto-alemão antigo e o alto-alemão moderno. Num sentido mais estrito, o alto-alemão médio designa a língua da literatura de corte na época dos Staufen. No século XIX convencionou-se retrospectivamente uma padronização da ortografia, o "alto-alemão médio padrão”, no qual muitas novas versões dos antigos textos foram estabelecidas. Ao tratar-se de características linguísticas do alto-alemão médio, é geralmente a essa forma da língua que se refere.
rdf:langString 中古高地德語(德語:Mittelhochdeutsch;英語:Middle High German,簡寫作MHG)是一個用以指稱西元1050年至1350年期間的德語的形式。它由古高地德語演變而來,後來演變成,有時這個用語指稱到1500年為止的一個較長時段內所使用的德語的形式。
rdf:langString Средневерхненемецкий язык (СВН, нем. Mittelhochdeutsch) — обозначение периода в истории немецкого языка примерно с 1050 по 1350 г. (некоторые исследователи указывают в качестве времени окончания периода 1500 г.) Средневерхненемецкому языку предшествует древневерхненемецкий язык (750—1050). За средневерхненемецким языком следует ранненововерхненемецкий язык (рнвн). Средневерхненемецкий — это прежде всего литературный язык; разговорная речь этого периода практически не зафиксирована в письменных источниках. К самым известным литературным памятникам относятся «Песнь о Нибелунгах», «Парцифаль» Вольфрама фон Эшенбаха, Готфрида фон Штрасбурга, стихотворения Вальтера фон дер Фогельвейде в жанре миннезанга (рыцарской любовной поэзии). От древневерхненемецкого языка средневерхненемецкий отличается прежде всего редукцией безударных гласных как в середине, так и на конце слова. В связи с редукцией наблюдается позиционное выпадение гласных или целых слогов. От нововерхненемецкого Средневерхненемецкий язык отличается вокализмом (огласовкой) корневого слога; в средневерхненемецком проявляются короткие гласные в открытом ударном слоге, а в рнвн они благодаря удлинению гласного редуцируются. Средневерхненемецкий не является единым нормативным языком Германии того времени. Он охватывает диалекты регионов — средненемецких (тюрингский, гессенский, рейнско-франкский) и верхненемецких (алеманнский, баварский). Средневерхненемецкий не был единым надрегиональным языком. Не существовало также единой орфографии. Для издания текстов главных средневерхненемецких стихотворений, словарей и учебников грамматики применялся «стандартизованный средневерхненемецкий язык», возникновение которого во многом связано с именем Карла Лахманна. «Стандартизованный верхненемецкий язык» — идеальная форма средневерхненемецкого языка, передающая только малую часть той языковой действительности.
rdf:langString Середньоверхньонімецька мова (СВН, нім. Mittelhochdeutsch) — позначення періоду в історії німецької мови приблизно від 1050 по 1350 рр. (деякі дослідники зазначають як час закінчення періоду 1500 рік). Середньоверхньонімецькій мові передує давньоверхньонімецька мова (750–1050). За середньоверхньонімецькою мовою іде (рнвн). Середньоверхньонімецька мова — це перш за все літературна мова; розмовну мову цього періоду практично не зафіксовано у письмових джерелах. До найвідоміших літературних пам'яток відносяться «Пісня про Нібелунгів», «Персіваль» Вольфрама фон Ешенбаха, Ґотфріда фон Штрасбурґа, поезія Вальтера фон дер Фоґельвайде в жанрі мінезангу (лицарської інтимної поезії). Від давньоверхньонімецької мови середньоверхньонімецька відрізняється перш за все редукцією ненаголошених голосних як в середині, так й наприкінці слова. У зв'язкові з редукцією спостерігається позиційне випадання голосних або цілих складів. Від середньоверхньонімецька мова відрізняється вокалізмом кореневого складу; в середньоверхньонімецькій проявляються короткі голосні у відкритому наголошеному складі, а у вони завдяки подовженню голосного редукуються. Середньоверхньонімецька не є єдиною нормативною мовою Німеччини того часу. Вона охоплює діалекти регіонів — середньонімецьких та верхньонімецьких (алеманський, баварський). Середньоверхньонімецька не була єдиною надрегіональною мовою. Не існувало також єдиного правопису. Для видання текстів головних середньоверхньонімецької поезії, словників та підручників граматики використовувалася «стандартизована середньоверхньонімецька мова», виникнення якої багато в чому пов'язане з іменем . «Стандартизована верхньонімецька мова» — ідеальна форма середньоверхньонімецької мови, яка передає лише маленьку частину тієї мовленнєвої дійсності.
rdf:langString Indo-European
rdf:langString midd1343
rdf:langString Middle High German
rdf:langString gmh
rdf:langString mdgr
rdf:langString
rdf:langString
rdf:langString ''
rdf:langString IPA
xsd:string gmh
xsd:nonNegativeInteger 37844
xsd:string gmh

data from the linked data cloud