Mexican Revolution

http://dbpedia.org/resource/Mexican_Revolution an entity of type: Thing

Mexická revoluce byl vojensko-politický proces, který v roce 1910 začal jako vzpoura proti diktatuře Porfirio Díaze a nakonec, po mnoha peripetiích, skončil spory mezi jednotlivými povstaleckými skupinami ukončenými až ve 30. letech 20. století. Klíčovými postavami revoluce byli Francisco Madero, Venustiano Carranza, Álvaro Obregón, Pancho Villa a Emiliano Zapata. Zapatova rolnická skupina byla nejlevicovější. rdf:langString
La Revolució Mexicana va ser un moviment social i cultural violent, matisat per tendències socialistes i nacionalistes, que es va realitzar de 1910-1917 amb alguns combats fins a 1920. Aquest moviment va formar el Mèxic del segle xx, ja que va tenir un fort impacte en els treballadors socials i en l'agricultura, i la constitució que es va derivar d'aquest moviment va ser la primera del món que va reconèixer les garanties socials i els drets laborals col·lectius. D'aquest moviment van sorgir personatges internacionals d'esquerra com els pintors Diego Rivera i Frida Kahlo, i els rebels Emiliano Zapata i Pancho Villa. rdf:langString
La meksika revolucio estis serio de politikaj, sociaj kaj armeaj luktoj kiuj okazis en Meksiko inter 1910 kaj 1921. Ĝi estis unu el la plej gravaj eventoj en la meksika historio precipe, kaj en la moderna ĝenerale. La revolucio postulis la vivojn de pli ol miliono da meksikanoj, 10% de la loĝantaro el populacio de 15 milionoj en 1910. rdf:langString
Revolusi Meksiko (Spanyol: Revolución Mexicana) adalah perlawanan bersenjata utama yang dimulai dengan pemberontakan di bawah pimpinan Francisco I. Madero melawan diktator Porfirio Díaz. Revolusi Meksiko ditandai dengan pergerakan sosialis, liberal, anarkis, populis dan , maju menjadi perang saudara yang panjang dan rumit. rdf:langString
멕시코 혁명(스페인어: Revolución Mexicana, 영어: Mexican Revolution)은 1910년 멕시코에서 장기집권하던 포르피리오 디아스에 대항하여 프란시스코 I. 마데로가 반란을 일으키면서 시작된 무장 투쟁이다. 멕시코 혁명은 사회주의, 자유주의, 아나키즘, 인민주의, 토지 균분론 운동 등 다양한 사상이 활동하였다. 혁명은 체제에 대한 반란에서 시작하여 여러 편이 갈린 내전으로 발전하였다. 대립이 계속되다 1917년 멕시코 헌법이 통과되었다. 멕시코 혁명은 대개 1920년까지 지속된 것으로 여겨지는데, 1920년대에도 산발적으로 소요가 이어졌다. 또 크리스테로 전쟁(Guerra Cristera)으로 다시 유혈 낭자한 분쟁이 일어나기도 하였다. 멕시코 혁명으로 말미암아 1929년 국민혁명당이 결성되었다.(1949년에 '제도혁명당'으로 개칭) 제도혁명당은 2000년 멕시코 총선 때까지 권력을 장악하였다. rdf:langString
メキシコ革命(メキシコかくめい、スペイン語: Revolución Mexicana, La Revolución Mexicana)は、メキシコで1910年から1917年にかけて起きた革命である。 ディアス独裁政権の打倒や民主化、農地改革、社会構造・経済構造の変革を目指す 民族主義的な 民主革命であった。内戦を経て1917年の新憲法の制定により現代のメキシコの基礎が確定されることとなる。 rdf:langString
De Mexicaanse Revolutie (Spaans: revolución mexicana), ook wel de Revolutie van 1910 (revolución de 1910) genaamd, was een revolutie in Mexico die begon bij de opstand tegen het bewind van Porfirio Díaz in 1910. Ze werd gekenmerkt door verschillende socialistische, anarchistische en liberale bewegingen en leiders en zou het ijkpunt worden voor de moderne geschiedenis van Mexico. rdf:langString
Rewolucja meksykańska – ogólna nazwa okresu w historii Meksyku w latach 1910–1920, w którym doszło do głębokich zmian społecznych i politycznych zakończonych uchwaleniem obowiązującej do dzisiaj konstytucji. Choć w rewolucji brali udział przedstawiciele wszystkich warstw społecznych, jej symbolami stali się chłopscy przywódcy Pancho Villa i Emiliano Zapata. rdf:langString
Mexikanska revolutionen var en våldsam social och kulturell rörelse i Mexiko, färgad av nationalistiska, socialistiska och anarkistiska tendenser. Revolutionen inleddes 1910 och 1911 tvingades statschefen Porfirio Díaz Mori gå i exil. Revolutionen fortsatte till 1916 och en ny konstitution antogs 1917. Oroligheter fortsatte dock till slutet av 1920-talet. År 1929 bildades det politiska partiet "Partido Nacional Revolucionario" (PNR) som senare kom att omvandlas till det nuvarande Partido Revolucionario Institucional (PRI). rdf:langString
墨西哥革命(西班牙語:Revolución Mexicana)指的是1910年至1920年墨西哥各派系之间的长期流血斗争,以结束独裁统治、建立立宪共和国告终。革命后由革命制度黨長期執政,直至2000年。 rdf:langString
Мексика́нська револю́ція — революція в Мексиці, спрямована проти автократичного правління Порфіріо Діаса, яка тривала з 1910 по 1917 (втім, збройні та політичні сутички продовжувалися до кінця 1920-х). rdf:langString
الثورة المكسيكية هي انتفاضة شعبية مسلحة أندلعت في المكسيك بين أنصار فرانسيسكو ماديرو وأنصار بورفيريو دياز على عندما ندد فرانسيسكو ماديرو في 20 نوفمبر 1910 بالتزوير الانتخابي الذي دبره الرئيس بورفيريو دياز، ودعا إلى انتفاضة وطنية. ألقى بورفيريو دياز بفرانسيسكو ماديرو إلى السجن فهرب الأخير منه إلى الولايات المتحدة الاميركية حيث أعلن نفسه رئيساً ثم دخل بعد ذلك المكسيك ثانية بمعاونة العديد من الفلاحين الثوار. وفي مارس 1911 استطاعت جماعة صغيرة تنتمي إلى زاباتا من الاستيلاء على مدينة غواتلا وقطع الطريق المؤدية إلى العاصمة مكسيكو. بعد اسبوع على ذلك استقال دياز وغادر إلى أوروبا بعد أن عين رئيساً مؤقتاً خلفاً له ثم دخل زاباتا ومعه خمسة آلاف مقاتل إلى كورنافاكا عاصمة ولاية موريلوز.عاد ماديرو إلى البلاد ودخل العاصمة مكسيكو مكللاً بالنصر، والتقاه زاباتا الذي طلب منه ان يبذل قصارى جهده للضغط على الرئيس rdf:langString
Als Mexikanische Revolution (Spanisch: Revolución mexicana) oder Mexikanischer Bürgerkrieg (Spanisch: Guerra civil mexicana) wird die politisch-gesellschaftliche Umbruchsphase bezeichnet, deren Beginn auf das Jahr 1910 datiert wird, als oppositionelle Gruppen um Francisco Madero damit begannen, den Sturz des diktatorisch regierenden mexikanischen Langzeitpräsidenten Porfirio Díaz herbeizuführen. Die Erhebung gegen Díaz war der Beginn einer Serie von zum Teil überaus blutigen Kämpfen und Unruhen, die große Teile Mexikos erfassten und das Land bis weit in die 1920er Jahre nicht zur Ruhe kommen ließen. Dabei wurden nicht nur die Interessengegensätze der sehr unterschiedlichen politisch-sozialen Trägergruppen der Mexikanischen Revolution ausgefochten, sondern zum Teil auch eine echte soziale R rdf:langString
Η Μεξικανική Επανάσταση (ισπανικά: Revolución mexicana‎), γνωστή και ως Μεξικανικός Εμφύλιος Πόλεμος (ισπανικά: guerra civil mexicana‎), ήταν ένας μεγάλος ένοπλος αγώνας που διήρκεσε περίπου από το 1910 έως το 1920 και άλλαξε ριζικά την μεξικάνικη κουλτούρα επιφέροντας δραστικές κυβερνητικές μεταβολές. Αν και η πρόσφατη έρευνα έχει επικεντρωθεί στις τοπικές και περιφερειακές πτυχές της Επανάστασης, ήταν μια πραγματικά εθνική επανάσταση. Το ξέσπασμά της το 1910 προέκυψε από την αποτυχία του 31ετούς καθεστώτος του Πορφίριο Ντίας να βρει μια διαχειρίσιμη λύση για την προεδρική διαδοχή με αποτέλεσμα να υπάρξει πολιτική κρίση μεταξύ των ανταγωνιστικών ελίτ. Παράλληλα παρουσιάστηκε η ευκαιρία να εκδηλωθεί, σε κάποια μέρη, αγροτική εξέργερση. Ο πλούσιος κτηματίας Φρανσίσκο Μαδέρο αμφισβήτησε τον rdf:langString
La Revolución mexicana fue un conflicto armado que se inició en México el 20 de noviembre de 1910. Los antecedentes del conflicto se remontan a la situación de México bajo la dictadura conocida como el porfiriato. Porfirio Díaz ejerció el poder en el país de manera dictatorial desde 1876 hasta 1911. Durante estos 35 años, México experimentó un notable crecimiento económico y tuvo estabilidad política, pero estos logros se realizaron con altos costos sociales, que pagaron los estratos menos favorecidos de la sociedad y la oposición política al régimen de Díaz. Durante la primera década del siglo XX estallaron varias crisis en diversas esferas de la vida nacional, que reflejaban el creciente descontento de algunos sectores con el porfiriato. rdf:langString
Mexikoko Iraultza Mexikon 1910eko azaroaren 20an Francisco I. Madero buru zela Porfirio Díazlehendakari autokrataren aurka egindako matxinadarekin hasi zen gatazka armatua da. Hamaika urtean, 900.000 bat pertsona hil zirela kalkulatu da. Dena dela, ez dago adostasunik ea noiz bukatu zen iraultza hura. Iturri batzuek diote iraultzaren bukaera 1917an izan zela, Mexikoko Konstituzioa aldarrikatzean; beste batzuek, 1920an, Adolfo de la Huertaren lehendakaritzarekin, edo 1924an, Plutarco Elías Callesen lehendakaritzarekin. Bada baita iraultzak 1940ko hamarkadaraino iraun zuela uste duenik ere. rdf:langString
The Mexican Revolution (Spanish: Revolución Mexicana) was an extended sequence of armed regional conflicts in Mexico from approximately 1910 to 1920. It has been called "the defining event of modern Mexican history". It resulted in the destruction of the Federal Army and its replacement by a revolutionary army, and the transformation of Mexican culture and government. The northern Constitutionalist faction prevailed on the battlefield and drafted the present-day Constitution of Mexico, which aimed to create a strong central government. Revolutionary generals held power from 1920 to 1940. The revolutionary conflict was primarily a civil war, but foreign powers, having important economic and strategic interests in Mexico, figured in the outcome of Mexico's power struggles. The United States rdf:langString
Tugtar réabhlóid Mheicsiceo ar na cathanna a bhí á gcur ag faicsin éagsúla ar a chéile i Meicsiceo ón mbliain 1910 go lár na bhfichidí. Ar dtús, d'éirigh Francesco Madero amach in aghaidh Porfirio Díaz, a bhí ina dheachtóir ar an tír ón mbliain 1876 i leith. D'éirigh le Madero deireadh a chur leis an "bPoirfiriacht" (Porfiriato), mar a thugadh na Meicsicigh ar chumhacht Porfirio Díaz, nó d'fhág Porfirio slán ag an tír sa bhliain 1911 le deireadh a shaoil a chaitheamh i bPáras. rdf:langString
La révolution mexicaine (en espagnol Revolución mexicana) est la série de soulèvements armés, de coups d'État et de conflits militaires entre factions qui se produisent au Mexique entre 1910 et 1920. La révolution commence le 20 novembre 1910 par l'appel de Francisco I. Madero à une insurrection contre la réélection à la présidence du général Porfirio Díaz, qui gouverne le pays de manière dictatoriale depuis 1876, et met ainsi fin à une période de l'histoire mexicaine nommée Porfiriat. rdf:langString
La rivoluzione messicana fu il movimento armato iniziato nel 1910 per porre fine alla dittatura militare del presidente - generale Porfirio Díaz e terminato ufficialmente con la promulgazione della costituzione politica degli Stati Uniti Messicani nel 1917, sebbene gli scontri armati si siano protratti sino al 1920. rdf:langString
Мексиканская революция 1910—1917 годов (иногда датой окончания считается 1920 год) — период в истории Мексики, во время которого в стране шла гражданская война. Началась как восстание против диктатуры Порфирио Диаса и окончилась принятием новой конституции. Потери среди населения за период гражданской войны, по разным источникам, составляют от 500 тысяч до 2 млн человек, при этом население страны на 1910 год составляло 15 млн человек. rdf:langString
A Revolução Mexicana foi um conflito armado que teve lugar no México, com início em 20 de novembro de 1910. Historicamente, costuma ser descrita como o acontecimento político e social mais importante do século XX no México. Atualmente não existe um consenso sobre quando terminou o processo revolucionário. Algumas fontes situam-o no ano de 1917, com a proclamação da Constituição do México, algumas outras em 1920 com a presidência de Adolfo de la Huerta ou 1924 com a de Plutarco Elías Calles. Inclusivamente, há algumas que asseguram que o processo se prolongou até aos anos 1940. rdf:langString
rdf:langString Mexican Revolution
rdf:langString الثورة المكسيكية
rdf:langString Revolució Mexicana
rdf:langString Mexická revoluce
rdf:langString Mexikanische Revolution
rdf:langString Μεξικανική Επανάσταση
rdf:langString Meksika revolucio
rdf:langString Revolución mexicana
rdf:langString Mexikoko Iraultza
rdf:langString Réabhlóid Mheicsiceo
rdf:langString Revolusi Meksiko
rdf:langString Rivoluzione messicana
rdf:langString Révolution mexicaine
rdf:langString 멕시코 혁명
rdf:langString メキシコ革命
rdf:langString Rewolucja meksykańska
rdf:langString Mexicaanse Revolutie
rdf:langString Revolução Mexicana
rdf:langString Mexikanska revolutionen
rdf:langString Мексиканская революция
rdf:langString Мексиканська революція
rdf:langString 墨西哥革命
rdf:langString Mexican Revolution
xsd:integer 145401
xsd:integer 1123747166
rdf:langString medic
rdf:langString Collage of the Mexican Revolution
xsd:double 1.7
xsd:integer 2
xsd:integer 500
xsd:integer 700000
rdf:langString
rdf:langString Alleged:
xsd:integer 1910
rdf:langString
rdf:langString Counter-revolutionary:
rdf:langString Revolutionary:
xsd:integer 1910
rdf:langString
rdf:langString Mexican Revolution
xsd:gMonthDay --11-20
rdf:langString
rdf:langString July 2022
xsd:integer 300
rdf:langString
rdf:langString Revolutionary victory
rdf:langString Francisco I. Madero elected president of Mexico, 1911, assassinated February 1913.
rdf:langString Carranza consolidates his position as president of Mexico, 1915.
rdf:langString Laborist Party victories in 1920 and 1924 elections.
rdf:langString Victoriano Huerta overthrows Madero and assumes the presidency 1913–1914.
rdf:langString Mexican Constitution of 1917 enacted.
rdf:langString Interim Presidency of De la Huerta, 1920. Pancho Villa amnestied.
rdf:langString Convention of Aguascalientes between revolutionary leaders, 1914.
rdf:langString Porfirio Díaz ousted from power and exiled to France, May 1911.
rdf:langString Eventual formation of the National Revolutionary Party and consolidation of the post-revolutionary regime.
rdf:langString Venustiano Carranza creates an alliance of Northerners under the Constitutionalist banner 1913.
rdf:langString Successive assassinations of revolutionary leaders Madero , Zapata , Venustiano Carranza , Pancho Villa , Álvaro Obregón .
rdf:langString Rebellion against Carranza government by Sonoran generals Obregón, Plutarco Elías Calles, and Adolfo de la Huerta in the Plan of Agua Prieta, 1920.
rdf:langString Carranza's Constitutionalist Army under General Álvaro Obregón defeats Pancho Villa at the Battle of Celaya, 1915.
xsd:integer 250000
xsd:integer 255000
rdf:langString Counter-revolutionary:
rdf:langString Revolutionary:
rdf:langString الثورة المكسيكية هي انتفاضة شعبية مسلحة أندلعت في المكسيك بين أنصار فرانسيسكو ماديرو وأنصار بورفيريو دياز على عندما ندد فرانسيسكو ماديرو في 20 نوفمبر 1910 بالتزوير الانتخابي الذي دبره الرئيس بورفيريو دياز، ودعا إلى انتفاضة وطنية. ألقى بورفيريو دياز بفرانسيسكو ماديرو إلى السجن فهرب الأخير منه إلى الولايات المتحدة الاميركية حيث أعلن نفسه رئيساً ثم دخل بعد ذلك المكسيك ثانية بمعاونة العديد من الفلاحين الثوار. وفي مارس 1911 استطاعت جماعة صغيرة تنتمي إلى زاباتا من الاستيلاء على مدينة غواتلا وقطع الطريق المؤدية إلى العاصمة مكسيكو. بعد اسبوع على ذلك استقال دياز وغادر إلى أوروبا بعد أن عين رئيساً مؤقتاً خلفاً له ثم دخل زاباتا ومعه خمسة آلاف مقاتل إلى كورنافاكا عاصمة ولاية موريلوز.عاد ماديرو إلى البلاد ودخل العاصمة مكسيكو مكللاً بالنصر، والتقاه زاباتا الذي طلب منه ان يبذل قصارى جهده للضغط على الرئيس المؤقت لاعادة الأرض إلى الفلاحين. في المقابل أصرّ ماديرو على نزع سلاح الفلاحين الثوار وعرض على زاباتا مكافأة يستطيع بها شراء ارض له، فرفض زاباتا هذا العرض وبدأ بنزع سلاح جماعته لكنه توقف في اللحظة التي ارسل فيها الرئيس المؤقت جيشه لمحاربة الثوار. انتهت الثورة المكسيكية من نظام برجوازي من نوع بونابارتي واضح. وقامت البرجوازية بالثورة المضادة تحت راية الثورة، والتي تحولت إلى «مؤسسة». وكان الحزب الثوري الدستوري حزبا بونابارتيا، وبفضله تمكنت البرجوازية من إخفاء سياستها الطبقية. بعد كارانزا، قام غيره من السياسيين بإصلاحات، تمكنت البرجوازية المكسيكية من تحقيق درجة من الاستقرار في أمريكا اللاتينية على مدى فترة طويلة. سمّى جون ووماك مؤرخ الثورة الممكسيكية خطة أيالا بأنها «الكتاب المقدس» عند الزاباتيين. كتب الخطة كل من إميليانو زاباتا وأوتيلو مونتانيو ووقعها الاثنان في 25 نوفمبر 1911، وأعلناها في 28 نوفمبر في العام ذاته. وأصبحت برنامج العمل للتمرد الزاباتي بعد انفصالهم عن مبادر الثورة المكسيكية فرانسيسكو ماديرو. وبالإضافة إلى إدانة خيانة ماديرو الذي اعتبرته أكثر تنازليًا، تطرح خطة أيالا مطالب التمرد الزاباتي الزراعي: إعادة الأراضي التي أخذت من القرى خلال البورفيرياتو وإعادة التوزيع الزراعي للعزب الكبار، مع دفع التعويضات. وكان من شأن الفلاحين الزاباتيين الذين كان مقرهم في ولاية موريلوس الجنوبية أن يطالبوا بهذه الحقوق بقوة السلاح، ولذا أن يستمروا في التمرد الذي بدأه ماديرو، والذي لم يكتمل على يده. في خضم حملته هذه، أخذ زاباتا يوزع الأرض التي يتم الاستيلاء عليها بلا تعويض. كان «الزاباتيون» يتجنبون اسلوب حرب العصابات. في بعض الاحيان كان زاباتا يجند الآلاف من الرجال المحاربين مقابل دفع رواتب لهم من خلال فرض الضرائب على المدن الري فية وانتزاع المال من الاثرياء. في بداية عام 1913، أمر قائد القوات المسلحة فيكتوريانو ويرتا التخطيط للانقلاب وذلك مع القوى السياسية والاتفاق مع السفير الامريكى للاطاحهMadero بمادريو والاستعانة بهورتا حاكما للبلاد وتم تأيد القرار من قبل الحكومات العالمية وحينما تم عزله وأُغتيل ماديرو في فبراير 1913م وصل زاباتا ورجاله عند ضواحي مدينة مكسيكو ورفضوا عرض هورتا للاتحاد معه فأدى ذلك إلى منع هورتا من إرسال كل قواته لمحاربة الفلاحين الثائرين في الشمال ممن شكلوا تحت إدارة السياسي المعتدل فينو سيتانو كارانزا الجيش الدستوري لدحر الدكتاتور الجديد. وفي صيف 1913 أعلن رئيس الولايات المتحدة الإمريكية «ويلسون» رفضه الاعتراف بهورتا كحاكم للبلاد حيث اعتبروه مغتصب للحكم مما ترتب عليه اقالته ثم هروبه وتم توقيفه ووضعه قيد الاقامه الجبريه حنى توفى في عام 1916. كان زاباتا يعلم جيداً ان رجال كارانزا الدستوريين يخشونه. وحينما هرب هورتا دعا زاباتا الدستوريين لقبول خطته «إيالا» وحذرهم من انه سيستمر في القتال بشكل مستقل حتى تنفذ خطته. في أكتوبر 1914م دعا كارانزا إلى لقاء كل الفصائل الثورية المقاتلة. رفض باتشو فيللا الذي كان يقود أهم جزء من الجيش في الشمال حضور الاجتماع معتبراً مدينة مكسيكو أرضاً عدوة. بعد ذلك انتقل الاجتماع إلى مدينة اوغاسكالينتس حيث حضر كل من جماعة فيللا وزاباتا. وفي الحقيقة فان هاتين الجماعتين تؤلفان الاغلبية الساحقة من المقاتلين. وفي الاجتماع اتفق على تعيين الجنرال أولاليو غويتريس كرئيس مؤقت. رفض كارانزا هذا القرار وانتقل مع حكومته إلى مدينة فيراكروز. انضم زاباتا عام 1910م إلى الثورة المكسيكية تحت قيادة كلينت ايستوود ضد بورفيريو دياز الذي كان رئيس البلاد، رافضا نزع سلاحه حتى قام الزعيم الثوري فرانسيسكو ماديرو بتوزيع الأرض. كما رفض زاباتا أيضاً الاعتراف بفكتور يانو هورتا الذي اغتال ماديرو. وقام زاباتا مع فيلا باحتلال مدينة مكسيكو عام 1914م. في عام 1919م أغتيل زاباتا من طرف الكولونيل غيساس غوغارد. كان زاباتا يخفي في الواقع تحت مظهره المعروف بالشاربين المتدليين والعينين الباردتين والقبعة المكسيكية العريضة إنساناً مفعماً بالعاطفة والحماس وصاحب مفاهيم بسيطة يسعى جاهداً إلى تحقيقها. اندلعت الحرب بين المعتدلين (الكارانزيون) والثوريين (الاصلاحيون). ففي الرابع والعشرين من نوفمبر 1914م امر زاباتا جيشه الذي أخذ يُدعى الآن بجيش تحرير الجنوب ويبلغ تعداده أكثر من خمسة وعشرين الف رجل للاستيلاء على مدينة مكسيكو. بعد اسبوعين على ذلك التقى زاباتا وفيللا عند مشارف العاصمة وزارا القصر الوطني واقسما على ان يحاربا معاً حتى ينصبا رئيساً مدنياً في القصر. كذلك قبل فيللا خطة «ايالا» التي وضعها زاباتا. في ديسمبر 1914م نشبت الثورة في مدينة مكسيكو لكن زاباتا وفيللا اخفقا في ايجادارضية مشتركة. أدى هذا الإخفاق إلى نشوب الحرب الاهلية ضد الرئيس المكسيكي غارانزا الذي الحق اخيراً الهزائم الأولى بباتشو فيللا. وهنا يصف مكلاين الطابع الحديث للحرب في اعتمادها على طرق السكك الحديد، الديناميت، البنادق الاوتوماتيكية والاسلاك الشائكة والخنادق وكل ما انتجته الحرب العالمية الأولى ومقارنتها مع ما كان يمتلكه ويتصف به فرسان فيللا. استحدث زاباتا لجاناً فلاحية لتوزيع الأرض، وكان يمضي معظم الوقت في مراقبة اعمالهم لكي يتأكد من انهم لا يمارسون المحسوبية ولا يفسدهم ملاّك الأرض. بعد ذلك اسس أول منظمة للتسليف الريفي. ثم اعاد تنظيم مصنع سكر موريلوز وجعله تعاونياً. كانت الحرب مستمرة. واستولى زاباتا على مدينة يوبلا وكسب عدة معارك وفي عام 1917م قام جنرالات كارانزا بدحر فيللا وعزلوا عنه زاباتا. ثم دعا كارانزا إلى اجتماع دستوري لكنه لم يدع إليه زاباتا. في نهاية الاجتماع تم التصديق على المعاهدة وصدر الدستور وانتخب كارانزا رئيساً للجمهورية. اثناء ذلك زار زاباتا المبعوث الاميركي وليم غينتس ونشر سلسلة من المقالات في الولايات المتحدة قارن فيها الحالة التي يعيشها القطاع الذي يسيطر عليه زاباتا مع فوضى قطاع الدستوريين حيث كتب يقول ان الثورة الاشتراكية الحقيقية يمكن ان تجدها فقط بين الزاباتيين حينما قرئ المقال على زاباتا قال الآن استطيع ان اموت بسلام اخيراً انصفونا. بعد ذلك بفترة قصيرة ادعى كولونيل اسمه يسوع غوجاردو كان يعمل لدى بابلو غونزاليس الذي يقود عمليات قتالية ضد زاباتا انه يريد الانضمام إلى الفلاحين ودبر لقاء سرياً مع زاباتا في المركز الزراعي في موريلوز حيث تم وضع كمين لزاباتا فامطره جنود كاراتزا بوابل من الرصاص وأردي قتيلاً. بعد ذلك نقل إلى فواتلا وتم دفنه هناك. وفي عام 1920م استسلم فيلا وتم الاتفاق بينهم على انهاء جميع الاشكالات وانهاء الحرب مقابل اعطاءه ضيعه صغيره يعيش فيها. وفي نفس العام دخل كارنزا الانتخابات الرئاسيه ولكنه لم يفز وفاز نظيره أوبريغونفهرب كارينزا وقتل اثناء هروبه.ومنذ عام 1920م وحتى عام 1924م شهد الوضع تدخلا واضحا من الكنيسة الكاثوليكية. وتم قمع محاوله للانقلاب على يد اوبريغون في عام 1924م. والذي انتهى عهده بعد هذا الانقلاب بفتره وجيزه. وتولى مكانه بلوتاركو كايس الذي بدأ عهده بتسليح الفلاحين وعمال المصانع واكمل الاستصلاح الزراعى الذي بدأه السابقين ووضع قوانين لمنع الكنيسة من التدخل في الحكم. وبعد ذلك بعامين ثارت الكنيسة الكاثوليكية وانضم لهم بعض الفلاحين وبدأت الحرب المعروفة بأسم . وفي عام 1927م ظهر انقلاب اخر وتم دعمه من قبل ملاك الاراضى الذين بدأوا الحرب ضد الكنيسة واستطاع كايس القضاء على ذلك الانقلاب في عام 1929م وهزيمة الكنيسة ومنع تدخلها في الامور السياسية. وبعد انتهاء الحرب في عام 1929م شكل انصار اوبريغون وكايس تحالفا سياسيا للحفاظ على ما تم الوصول اليه من مكاسب. وفي عام 1934م وبعد ان مر على حكم البلاد العديد من الرؤساء صار لازارو كارديناس والذي تميز حكمه بالحكم العرقى. وقد قام كارديناز في عام 1936م بتسليح الفلاحين والعمال وادراجهم ضمن القوات الرسمية وكان لتلك الخطوة صدى كبير عام 1938م حينما قامت محاوله للانقلاب عليه حيث ساعده هؤلاء العمال والفلاحين بشكل ملموس. وترتب على تجنيد الفلاحين اهمال الزراعة مما ادى إلى ازمه غذائيه كبيره اعتبرت أول خطوات في اختلاط النظام الاقتصادى في المكسيك وانتهت الثورة المكسيكيه الاجتماعية بانتهاء حكم كارديناس في عام 1934م والتي امتدت إلى ما يقرب من نصف قرن كانت السمة الرئسيه فيه عدم الاستقرار.
rdf:langString Mexická revoluce byl vojensko-politický proces, který v roce 1910 začal jako vzpoura proti diktatuře Porfirio Díaze a nakonec, po mnoha peripetiích, skončil spory mezi jednotlivými povstaleckými skupinami ukončenými až ve 30. letech 20. století. Klíčovými postavami revoluce byli Francisco Madero, Venustiano Carranza, Álvaro Obregón, Pancho Villa a Emiliano Zapata. Zapatova rolnická skupina byla nejlevicovější.
rdf:langString La Revolució Mexicana va ser un moviment social i cultural violent, matisat per tendències socialistes i nacionalistes, que es va realitzar de 1910-1917 amb alguns combats fins a 1920. Aquest moviment va formar el Mèxic del segle xx, ja que va tenir un fort impacte en els treballadors socials i en l'agricultura, i la constitució que es va derivar d'aquest moviment va ser la primera del món que va reconèixer les garanties socials i els drets laborals col·lectius. D'aquest moviment van sorgir personatges internacionals d'esquerra com els pintors Diego Rivera i Frida Kahlo, i els rebels Emiliano Zapata i Pancho Villa.
rdf:langString Η Μεξικανική Επανάσταση (ισπανικά: Revolución mexicana‎), γνωστή και ως Μεξικανικός Εμφύλιος Πόλεμος (ισπανικά: guerra civil mexicana‎), ήταν ένας μεγάλος ένοπλος αγώνας που διήρκεσε περίπου από το 1910 έως το 1920 και άλλαξε ριζικά την μεξικάνικη κουλτούρα επιφέροντας δραστικές κυβερνητικές μεταβολές. Αν και η πρόσφατη έρευνα έχει επικεντρωθεί στις τοπικές και περιφερειακές πτυχές της Επανάστασης, ήταν μια πραγματικά εθνική επανάσταση. Το ξέσπασμά της το 1910 προέκυψε από την αποτυχία του 31ετούς καθεστώτος του Πορφίριο Ντίας να βρει μια διαχειρίσιμη λύση για την προεδρική διαδοχή με αποτέλεσμα να υπάρξει πολιτική κρίση μεταξύ των ανταγωνιστικών ελίτ. Παράλληλα παρουσιάστηκε η ευκαιρία να εκδηλωθεί, σε κάποια μέρη, αγροτική εξέργερση. Ο πλούσιος κτηματίας Φρανσίσκο Μαδέρο αμφισβήτησε τον Ντίας στις προεδρικές εκλογές του 1910 και μετά την νοθεία των αποτελεσμάτων, επαναστάτησε υπό το . Η ένοπλη σύγκρουση ανέτρεψε τον Ντίας από την εξουσία και ακολούθησαν νέες προεδρικές εκλογές το 1911, οι οποίες έφεραν τον Μαδέρο στην εξουσία. Οι ρίζες της σύγκρουσης βρίσκονταν σε γενικές γραμμές στην αντίθεση προς το καθεστώς Ντίας, με την προεδρική εκλογή του 1910 να γίνεται ο καταλύτης για το ξέσπασμα της πολιτικής επανάστασης. Η επανάσταση ξεκίνησε από στοιχεία της μεξικανικής ελίτ που ήταν εχθρικά προς τον Ντίας, υπό την ηγεσία των Μαδέρο και Πάντσο Βίγια. Επεκτάθηκε προς τη μεσαία τάξη, την αγροτιά σε ορισμένες περιοχές, και τα συνδικάτα. Τον Οκτώβριο του 1911, ο Μαδέρο εξελέγη με συντριπτική πλειοψηφία στις εκλογές. Η αντιπολίτευση προς το δικό του καθεστώς αναπτύχθηκε τόσο από τους συντηρητικούς, οι οποίοι τον θεωρούσαν πολύ αδύναμο και πολύ φιλελεύθερο, όσο και από πρώην επαναστάτες μαχητές και τους άπορους, που τον θεωρούσαν υπερβολικά συντηρητικό. Ο Μαδέρο και ο αντιπρόεδρός του, Πίνο Σουάρες, αναγκάστηκαν να παραιτηθούν τον Φεβρουάριο του 1913 και εν συνεχεία δολοφονήθηκαν. Το αντι-επαναστατικό καθεστώς του Στρατηγού Βικτοριάνο Ουέρτα ήρθε στην εξουσία, υποστηριζόμενο από επιχειρηματικά συμφέροντα και υποστηρικτές της παλαιάς τάξης. Ο Ουέρτα παρέμεινε στην εξουσία μέχρι τον Ιούλιο του 1914, οπότε αναγκάστηκε να παραιτηθεί υπό την πίεση μιας συμμαχίας διαφόρων περιφερειακών επαναστατικών δυνάμεων. Όταν η προσπάθεια των επαναστατών να καταλήξουν σε πολιτική συμφωνία απέτυχε, το Μεξικό βυθίστηκε σε εμφύλιο πόλεμο (1914 - 1915). Η παράταξη των Συνταγματικών (αγγ. constitutionalists) υπό τον πλούσιο κτηματία αναδείχθηκε νικήτρια το 1915, κατατροπώνοντας τις επαναστατικές δυνάμεις του πρώην Συνταγματικού Πάντσο Βίγια και αναγκάζοντας τον επαναστάτη Εμιλιάνο Ζαπάτα να επιστρέψει στο αντάρτικο. Ο Ζαπάτα δολοφονήθηκε το 1919 από πράκτορες του Προέδρου Καράνσα. Η ένοπλη σύγκρουση διήρκεσε σχεδόν μια δεκαετία, μέχρι περίπου το 1920, και είχε πολλές διακριτές φάσεις. Με την πάροδο του χρόνου η Επανάσταση εξελίχθηκε από εξέγερση κατά της καθεστηκυίας τάξης του Ντίας σε ένα πολύπλευρο εμφύλιο πόλεμο σε συγκεκριμένες περιοχές, με συχνές διαμάχες για την εξουσία μεταξύ των αντιμαχόμενων παρατάξεων στην Μεξικανική Επανάσταση. Ένα σημαντικό αποτέλεσμα της επανάστασης ήταν η διάλυση του Ομοσπονδιακού Στρατού το 1914, τον οποίο ο Φρανσίσκο Μαδέρο είχε κρατήσει ανέπαφο όταν εξελέγη το 1911 και ο Στρατηγός Ουέρτα χρησιμοποίησε για να εκδιώξει τον Μαδέρο. Οι Επαναστατικές δυνάμεις ενώθηκαν εναντίον του αντιδραστικού καθεστώτος του Ουέρτα και νίκησαν τις Ομοσπονδιακές δυνάμεις. Αν και η σύγκρουση ήταν κυρίως εμφυλιοπολεμική, οι ξένες δυνάμεις που είχαν σημαντικά οικονομικά και στρατηγικά συμφέροντα στο Μεξικό συνέβαλαν στο αποτέλεσμα της διαμάχης για την εξουσία της χώρας. Οι Ηνωμένες Πολιτείες διαδραμάτισαν ιδιαίτερα σημαντικό ρόλο. Από έναν πληθυσμό δεκαπέντε εκατομμυρίων, οι απώλειες ήταν μεγάλες, αλλά οι αριθμητικές εκτιμήσεις ποικίλουν σε μεγάλο βαθμό. Περί το 1,5 εκατομμύριο άνθρωποι πέθαναν, σχεδόν 200.000 πρόσφυγες κατέφυγαν στο εξωτερικό, κυρίως στις Ηνωμένες Πολιτείες. Όλες οι κύριες προσωπικότητες που διαδραμάτισαν βασικό ρόλο στην Μεξικανική Επανάσταση δολοφονήθηκαν, όπως ο Φρανσίσκο Μαδέρο (1913), ο Εμιλιάνο Ζαπάτα (1919), ο (1920), ο Πάντσο Βίγια (1923), και ο (1928). Πολλοί μελετητές θεωρούν την επικύρωση του Μεξικανικού Συντάγματος του 1917 ως το σημείο λήξης της ένοπλης σύγκρουσης. "Οι οικονομικές και κοινωνικές συνθήκες βελτιώθηκαν σύμφωνα με την επαναστατική πολιτική, έτσι ώστε η νέα κοινωνία πήρε σάρκα και οστά μέσα σε ένα πλαίσιο επίσημων επαναστατικών οργάνων", με το Σύνταγμα να παρέχει αυτό το πλαίσιο. Η περίοδος 1920-1940 συχνά θεωρείται ως η περίοδος επαναστατικής ενοποίησης, με την κυβερνητική εξουσία να εδραιώνεται, παρόλο που οι αντικληρικές διατάξεις του Συντάγματος του 1917 που εφαρμόστηκαν αυστηρά, οδήγησαν σε μια νέα μεγάλη εξέγερση βάσης εναντίον της κυβέρνησης. Οι επικεφαλής της περιόδου αυτής επιδίωξαν να επαναφέρουν το Μεξικό στο επίπεδο ανάπτυξης που είχε φτάσει το 1910, αλλά υπό νέες παραμέτρους κρατικού ελέγχου. Η ένοπλη σύγκρουση της Μεξικανικής Επανάστασης χαρακτηρίζεται συχνά ως το πιο σημαντικό κοινωνικοπολιτικό γεγονός στο Μεξικό και μία από τις μεγαλύτερες ανακατατάξεις του 20ού αιώνα. Είχε ως αποτέλεσμα ένα σημαντικό πειραματικό πρόγραμμα μεταρρύθμισης της κοινωνικής οργάνωσης. Η επανάσταση διαπότισε το πολιτικό καθεστώς που την ακολούθησε με "κοινωνική δικαιοσύνη", μέχρι την νεοφιλελεύθερη μεταρρυθμιστική διαδικασία στην οποία υπεβλήθη η χώρα, ξεκινώντας από την δεκαετία του 1980.
rdf:langString Als Mexikanische Revolution (Spanisch: Revolución mexicana) oder Mexikanischer Bürgerkrieg (Spanisch: Guerra civil mexicana) wird die politisch-gesellschaftliche Umbruchsphase bezeichnet, deren Beginn auf das Jahr 1910 datiert wird, als oppositionelle Gruppen um Francisco Madero damit begannen, den Sturz des diktatorisch regierenden mexikanischen Langzeitpräsidenten Porfirio Díaz herbeizuführen. Die Erhebung gegen Díaz war der Beginn einer Serie von zum Teil überaus blutigen Kämpfen und Unruhen, die große Teile Mexikos erfassten und das Land bis weit in die 1920er Jahre nicht zur Ruhe kommen ließen. Dabei wurden nicht nur die Interessengegensätze der sehr unterschiedlichen politisch-sozialen Trägergruppen der Mexikanischen Revolution ausgefochten, sondern zum Teil auch eine echte soziale Revolution verwirklicht. Tragend für die sozialrevolutionäre Seite der Revolution war vor allem die zapatistische Bewegung, die sich wiederum auf die Ideen der anarchistischen Magonistas stützte, die unter der Parole Tierra y Libertad („Land und Freiheit“) einen indigenen Kollektivismus und libertären Sozialismus propagierten. Als wesentliche Ergebnisse der langwierigen Kämpfe der Mexikanischen Revolution, die bis etwa 1920 abgeschlossen waren, können die gewaltsame politische Verdrängung der alten mexikanischen Oligarchie sowie die Vernichtung bzw. Umformung des porfiristischen Staatsapparates und der vorrevolutionären Armee angesehen werden. Damit ging der Aufstieg einer neuen Führungsschicht aus den Reihen der diversen Revolutionsbewegungen und die Entstehung neuer staatlicher Strukturen einher. Allerdings konnten diese vielfach erst gegen den Widerstand lokaler Autonomiebestrebungen, die in der Zeit politisch wirkmächtig geworden waren, als im Land eine starke Zentralgewalt gefehlt hatte, durchgesetzt werden. Dementsprechend kam es noch bis zum Beginn der 1930er Jahre immer wieder zu Revolten einzelner Armeebefehlshaber und Erhebungen bestimmter Ethnien oder Bevölkerungssegmente gegen die neue Zentralregierung. Die Verwirklichung bedeutender sozialer Reformen, die 1910 einer der wesentlichen Gründe für den Ausbruch der Revolution gewesen war, erfolgte daher erst mit beträchtlicher zeitlicher Verzögerung unter der Präsidentschaft von Lázaro Cárdenas del Río. Wichtige Schlachten, militärische Kampagnen und Erhebungen der 1. Phase: Sturz des Díaz-Regimes (1910–1911) – – – – – 2. Phase: Präsidentschaft Maderos (1911–1913) – – – Decena Trágica 3. Phase: Revolte gegen das Regime Huertas und Intervention der USA (1913–1914) – Torreón II – – – – – – – – – – – – – Veracruz – – Zacatecas – 4. Phase: Bürgerkrieg zwischen Konventionisten und Konstitutionalisten (1914–1915) – – – – – – El Ébano – – – – – 5. Phase: Herrschaft Carranzas und erneute Intervention der USA (1916–1920) – – Mexikanische Expedition – – – – – – – – – 6. Phase: Wiederherstellung der Zentralgewalt und Herrschaft der Sonorenser (1920–1934) – – Cristero-Aufstand – – –
rdf:langString La meksika revolucio estis serio de politikaj, sociaj kaj armeaj luktoj kiuj okazis en Meksiko inter 1910 kaj 1921. Ĝi estis unu el la plej gravaj eventoj en la meksika historio precipe, kaj en la moderna ĝenerale. La revolucio postulis la vivojn de pli ol miliono da meksikanoj, 10% de la loĝantaro el populacio de 15 milionoj en 1910.
rdf:langString La Revolución mexicana fue un conflicto armado que se inició en México el 20 de noviembre de 1910. Los antecedentes del conflicto se remontan a la situación de México bajo la dictadura conocida como el porfiriato. Porfirio Díaz ejerció el poder en el país de manera dictatorial desde 1876 hasta 1911. Durante estos 35 años, México experimentó un notable crecimiento económico y tuvo estabilidad política, pero estos logros se realizaron con altos costos sociales, que pagaron los estratos menos favorecidos de la sociedad y la oposición política al régimen de Díaz. Durante la primera década del siglo XX estallaron varias crisis en diversas esferas de la vida nacional, que reflejaban el creciente descontento de algunos sectores con el porfiriato. Cuando Díaz aseguró en una entrevista que se retiraría al finalizar su mandato sin buscar la reelección, la situación política comenzó a agitarse. La oposición al Gobierno cobró relevancia ante la postura manifestada por Díaz. En ese contexto, Francisco I. Madero realizó diversas giras en el país con miras a formar un partido político que eligiera a sus candidatos en una asamblea nacional y compitiera en las elecciones. Díaz lanzó una nueva candidatura a la presidencia y Madero fue arrestado en San Luis Potosí por sedición. Durante su estancia en la cárcel se llevaron a cabo las elecciones que dieron el triunfo a Díaz. Madero logró escapar de la prisión estatal y huyó a los Estados Unidos. Desde San Antonio (Texas), el 5 de octubre de 1910, proclamó el Plan de San Luis, que llamaba a tomar las armas contra el Gobierno de Díaz el 20 de noviembre de 1910. El conflicto armado se inició en el norte del país y posteriormente se expandió a otras partes del territorio nacional. Una vez que los sublevados ocuparon Ciudad Juárez. (Chihuahua), Porfirio Díaz presentó su renuncia y se exilió en Francia. Lo sucedió Francisco León de la Barra como presidente interino. En 1911 se realizaron nuevas elecciones en las cuales resultó electo Madero. Desde el comienzo de su mandato tuvo diferencias con otros líderes revolucionarios, que provocaron el levantamiento de Emiliano Zapata y Pascual Orozco contra el Gobierno maderista. En 1913 un movimiento contrarrevolucionario, encabezado por Félix Díaz, Bernardo Reyes y Victoriano Huerta, dio un golpe de Estado. El levantamiento militar, conocido como Decena Trágica, terminó con el asesinato de Madero, su hermano Gustavo y el vicepresidente Pino Suárez. Huerta asumió la presidencia, lo que ocasionó la reacción de varios jefes revolucionarios como Venustiano Carranza y Francisco Pancho Villa. Tras poco más de un año de lucha, y después de la ocupación estadounidense de Veracruz, Huerta renunció a la presidencia y huyó del país. A partir de ese suceso se profundizaron las diferencias entre las facciones que habían luchado contra Huerta, lo que desencadenó nuevos conflictos. Carranza, jefe de la Revolución, de acuerdo con el Plan de Guadalupe, convocó a todas las fuerzas a la Convención de Aguascalientes para nombrar un líder único. En esa reunión Eulalio Gutiérrez fue designado presidente del país, pero las hostilidades reiniciaron cuando Carranza desconoció el acuerdo. Después de derrotar a la Convención, los constitucionalistas pudieron iniciar trabajos para la redacción de una nueva Constitución y llevar a Carranza a la presidencia en 1917. La lucha entre facciones estaba lejos de concluir. En el reacomodo de las fuerzas fueron asesinados los principales jefes revolucionarios: Emiliano Zapata en 1919, Venustiano Carranza en 1920, Francisco Villa en 1923, y Álvaro Obregón en 1928. Se acepta generalmente que el conflicto terminó en 1920 después de que Álvaro Obregón asumiera la presidencia el 1 de diciembre de 1920.​​ Actualmente no existe un consenso sobre cuándo terminó el proceso revolucionario. Algunas fuentes lo sitúan en 1917, con la proclamación de la Constitución mexicana,​​​ en 1924 con la presidencia de Plutarco Elías Calles o en 1928 con el asesinato del reelecto presidente Álvaro Obregón.​ Incluso hay algunas que aseguran que el proceso se extendió hasta los años 1940, como Alfonso Taracena.​​
rdf:langString Mexikoko Iraultza Mexikon 1910eko azaroaren 20an Francisco I. Madero buru zela Porfirio Díazlehendakari autokrataren aurka egindako matxinadarekin hasi zen gatazka armatua da. Hamaika urtean, 900.000 bat pertsona hil zirela kalkulatu da. XX. mendean, Porfirio Díaz jeneralaren diktadura kontserbadore gogorraren pean geratu zen Mexiko; horrez gainera, nekazarien egoera guztiz tamalgarria zen lehendik ere, gutxi batzuen esku baitzeuden lurrak. Egoera horri eman zitzaion erantzunari esaten zaio Mexikoko iraultza: historialari gehientsuenen ustez, 1910 eta 1928-29 urteen artean gertatu zen, eta gizarte sektore guztiz desberdinak izan zituen protagonista. Lurrarengatiko borroka izan zen iraultzaren eragile nagusietako bat, baina garrantzitsuak izan ziren askatasunaren eta erreforma demokratikoen aldeko borrokak ere. 1911n nazio osoko nekazariak Pancho Villa eta Pascual Orozcoren, eta Emiliano Zapataren gidaritzapean matxinatu egin ziren. Díaz diktadoreak aginpidea utzi behar izan zuen eta hurrengo hauteskundeetan Madero hautatu zuten lehendakari. Erreformak ordea ez ziren gauzatu, eta Villa, Orozco eta Zapata hari oldartu zitzaizkion. 1913an Victoriano Huerta jeneralak estatu kolpe bat eman eta Madero hilarazi zuen. Iraultzaileek bat egin zuten Huerta aginpidetik kentzeko (1914), baina handik gutxira elkarren kontra hasi ziren borrokan; Villak eta Zapatak, elkar harturik, Venustiano Carranzari aurre egin zioten, baina hark, Alvaro Obregónen laguntzarekin, menderatu zituen. 1917an Carranzak konstituzio aurrerakoi bat egin zuen: herritarren eskubideei, lanari eta lurraren jabegoari buruzko erreforma, irakaskuntzaren sekularizazioa, ondasunen nazionalizazioa. Erreforma, ordea, ez zen gauzatzen, eta Zapata berriro matxinatu zen, baina 1919an hil zuten. 1920ko hauteskundeetan Obregón hautatu zuten lehendakari (1920-24), eta iraultza armatua amaitutzat jo zen. Dena dela, ez dago adostasunik ea noiz bukatu zen iraultza hura. Iturri batzuek diote iraultzaren bukaera 1917an izan zela, Mexikoko Konstituzioa aldarrikatzean; beste batzuek, 1920an, Adolfo de la Huertaren lehendakaritzarekin, edo 1924an, Plutarco Elías Callesen lehendakaritzarekin. Bada baita iraultzak 1940ko hamarkadaraino iraun zuela uste duenik ere.
rdf:langString La révolution mexicaine (en espagnol Revolución mexicana) est la série de soulèvements armés, de coups d'État et de conflits militaires entre factions qui se produisent au Mexique entre 1910 et 1920. La révolution commence le 20 novembre 1910 par l'appel de Francisco I. Madero à une insurrection contre la réélection à la présidence du général Porfirio Díaz, qui gouverne le pays de manière dictatoriale depuis 1876, et met ainsi fin à une période de l'histoire mexicaine nommée Porfiriat. Après des débuts difficiles, le soulèvement, qui connaît ses premiers succès dans le nord du pays, s'étend à d'autres régions, notamment dans le petit État de Morelos, où Emiliano Zapata rejoint la révolution le 11 mars 1911 et promulgue le 28 novembre 1911 le (es), plan qui réclame la restitution des terres collectives villageoises, mais aussi, la destitution de Francico Madero. L'absence de démocratie mécontente les classes éduquées et une grande partie de la bourgeoisie (Francisco Madero, dont la famille est l'une des plus riches du Mexique s'en fait l'interprète en publiant le Plan de San Luis) et son livre (es) dans lequel il exprime sa volonté de faire du Mexique un pays démocratique moderne (élections libres, liberté d'expression, droit d'association) ainsi que la question agraire sont les principales causes qui menèrent à la révolution . La (es) (loi Lerdo), promulguée en 1856, qui en nationalisant les terres appartenant à l'Église et aux communautés villageoises visait à l'origine à bâtir un modèle agricole fondé sur la petite et moyenne propriété.Elle est ensuite détournée de ce but car les terres nationalisée sont vendues par l'État a des spéculateurs et aux grands propriétaires dès son entrée en vigueur, les seuls qui avaient alors les moyens de les acquérir et durant la période gouvernementale de Porfirio Díaz en application de la Constitution fédérale des États Unis mexicains (1857) ce qui favorisa l'apparition de grandes propriétés.Près de 11 000 propriétaires terriens contrôlent alors 57 % du territoire national, tandis que 95 % des habitants des campagnes ne possèdent aucune terre. La loi fut abrogée le 6 juin 1915. Après avoir été élu président, Madero doit faire face tant à la désillusion de certains de ses partisans, dont celle d'Emiliano Zapata, qu'à l'opposition des conservateurs et d'anciens porfiristes. En février 1913, il est assassiné après un coup d'État militaire orchestré par le général Victoriano Huerta. Ce dernier, après être devenu président, doit rapidement faire face à l'opposition déterminée de Venustiano Carranza, ancien député fédéral et sénateur, gouverneur provisoire (1908) de l'État de Coahuila, Pancho Villa dans l'État de Chihuahua et Emiliano Zapata au Morelos. Après plusieurs défaites de l'armée fédérale au printemps 1914, Huerta quitta le pays au mois de juillet. Des dissensions apparaissent rapidement entre les différentes factions révolutionnaires, carrancistes, villistes et zapatistes. Réunies lors de la Convention d'Aguascalientes en octobre 1914, ces factions n'arrivent pas à un accord durable et les combats reprennent. En 1915, le meilleur général carranciste, Álvaro Obregón, affronte et défait Francisco Villa au cours de plusieurs batailles dans le centre puis le nord du pays. Emiliano Zapata est également réduit à la défensive. En 1916, Venustiano Carranza auto proclamé primer jefe est le seul à pouvoir prétendre au pouvoir suprême, même s'il ne contrôle pas l'ensemble du pays et qu'il doit faire face à d'énormes problèmes socio-économiques. Après la promulgation d'une nouvelle constitution en 1917, Carranza est élu président. Devenu progressivement impopulaire, il est renversé en 1920 par le dernier coup d'État de la révolution, organisé par les partisans d'Obregón, ensuite élu président.
rdf:langString The Mexican Revolution (Spanish: Revolución Mexicana) was an extended sequence of armed regional conflicts in Mexico from approximately 1910 to 1920. It has been called "the defining event of modern Mexican history". It resulted in the destruction of the Federal Army and its replacement by a revolutionary army, and the transformation of Mexican culture and government. The northern Constitutionalist faction prevailed on the battlefield and drafted the present-day Constitution of Mexico, which aimed to create a strong central government. Revolutionary generals held power from 1920 to 1940. The revolutionary conflict was primarily a civil war, but foreign powers, having important economic and strategic interests in Mexico, figured in the outcome of Mexico's power struggles. The United States played an especially significant role. Although the decades-long regime of President Porfirio Díaz (1876–1911) was increasingly unpopular, there was no foreboding in 1910 that a revolution was about to break out. The aging Díaz failed to find a controlled solution to presidential succession, resulting in a power struggle among competing elites and the middle classes, which occurred during a period of intense labor unrest, exemplified by the Cananea and Río Blanco strikes. When wealthy northern landowner Francisco I. Madero challenged Díaz in the 1910 presidential election and Díaz jailed him, Madero called for an armed uprising against Díaz in the Plan of San Luis Potosí. Rebellions broke out in Morelos, but most prominently in northern Mexico. The Federal Army was unable to suppress the widespread uprisings, showing the military's weakness and encouraging the rebels. Díaz resigned in May 1911 and went into exile, an interim government was installed until elections could be held, the Federal Army was retained, and revolutionary forces demobilized. The first phase of the Revolution was relatively bloodless and short-lived. Madero was elected President, taking office in November 1911. He immediately faced the armed rebellion of Emiliano Zapata in Morelos, where peasants demanded rapid action on agrarian reform. Politically inexperienced, Madero's government was fragile, and further regional rebellions broke out. In February 1913, prominent army generals from the Díaz regime staged a coup d'etat in Mexico City, forcing Madero and Vice President Pino Suárez to resign. Days later, both men were assassinated by orders of the new President, Victoriano Huerta. This initiated a new and bloody phase of the Revolution as a coalition of northerners opposed to the counter-revolutionary regime of Huerta, the Constitutionalist Army led by Governor of Coahuila Venustiano Carranza, entered the conflict. Zapata's forces continued their armed rebellion in Morelos. Huerta's regime lasted from February 1913 to July 1914, with the Federal Army defeated by revolutionary armies. The revolutionary armies then fought each other, with the Constitutionalist faction under Carranza defeating the army of former ally Francisco "Pancho" Villa by the summer of 1915. Carranza consolidated power and a new constitution was promulgated in February 1917. The Mexican Constitution of 1917 established universal male suffrage, promoted secularism, workers' rights, economic nationalism, and land reform, and enhanced the power of the federal government. Carranza became President of Mexico in 1917, serving a term ending in 1920. He attempted to impose a civilian successor, prompting northern revolutionary generals to rebel. Carranza fled Mexico City and was killed. From 1920 to 1940, revolutionary generals held office, a period when State power became more centralized and revolutionary reforms were implemented, bringing the military under the control of the civilian government. The Revolution was a decade-long civil war, with new political leadership that gained power and legitimacy through their participation in revolutionary conflicts. The political party they founded, which would become the Institutional Revolutionary Party, ruled Mexico until the presidential election of 2000 when an opposition party won. Even the conservative winner of that election, Vicente Fox, contended his election was heir to the 1910 democratic election of Francisco Madero, thereby claiming the heritage and legitimacy of the Revolution.
rdf:langString Tugtar réabhlóid Mheicsiceo ar na cathanna a bhí á gcur ag faicsin éagsúla ar a chéile i Meicsiceo ón mbliain 1910 go lár na bhfichidí. Ar dtús, d'éirigh Francesco Madero amach in aghaidh Porfirio Díaz, a bhí ina dheachtóir ar an tír ón mbliain 1876 i leith. D'éirigh le Madero deireadh a chur leis an "bPoirfiriacht" (Porfiriato), mar a thugadh na Meicsicigh ar chumhacht Porfirio Díaz, nó d'fhág Porfirio slán ag an tír sa bhliain 1911 le deireadh a shaoil a chaitheamh i bPáras. Níor tháinig deireadh leis an réabhlóid, áfach. A mhalairt ar fad d'iompaigh an réabhlóid ina cogadh cathartha idir a lán dreamanna polaitiúla cosúil leis na sóisialaigh, na hainrialaithe, na liobrálaigh, na pobalóirí agus lucht cosanta na scológ. Bhí na dreamanna in ann bunreacht nua a dhréachtú don tír sa bhliain 1917, ach níorbh é sin deireadh na réabhlóide go fóill. Glactar leis go coitianta gur chuir an bhliain 1920 clabhsúr ar an réabhlóid, ach bhí ceannaircí beaga polaitiúla in áiteanna ina dhiaidh sin féin, go háirithe cogadh na gCristeros sna blianta 1926-1929. De thoradh na réabhlóide, tháinig Páirtí na Réabhlóide Institiúidí ar an bhfód, páirtí a bunaíodh sa bhliain 1929 (san am sin, is é an t-ainm a thug an páirtí air féin ná Páirtí Náisiúnta na Réabhlóide; hathraíodh ainm an pháirtí sa bhliain 1946) agus a choinnigh an chumhacht go léir sa tír go dtí an chéad olltoghchán saor sa bhliain 2000.
rdf:langString Revolusi Meksiko (Spanyol: Revolución Mexicana) adalah perlawanan bersenjata utama yang dimulai dengan pemberontakan di bawah pimpinan Francisco I. Madero melawan diktator Porfirio Díaz. Revolusi Meksiko ditandai dengan pergerakan sosialis, liberal, anarkis, populis dan , maju menjadi perang saudara yang panjang dan rumit.
rdf:langString 멕시코 혁명(스페인어: Revolución Mexicana, 영어: Mexican Revolution)은 1910년 멕시코에서 장기집권하던 포르피리오 디아스에 대항하여 프란시스코 I. 마데로가 반란을 일으키면서 시작된 무장 투쟁이다. 멕시코 혁명은 사회주의, 자유주의, 아나키즘, 인민주의, 토지 균분론 운동 등 다양한 사상이 활동하였다. 혁명은 체제에 대한 반란에서 시작하여 여러 편이 갈린 내전으로 발전하였다. 대립이 계속되다 1917년 멕시코 헌법이 통과되었다. 멕시코 혁명은 대개 1920년까지 지속된 것으로 여겨지는데, 1920년대에도 산발적으로 소요가 이어졌다. 또 크리스테로 전쟁(Guerra Cristera)으로 다시 유혈 낭자한 분쟁이 일어나기도 하였다. 멕시코 혁명으로 말미암아 1929년 국민혁명당이 결성되었다.(1949년에 '제도혁명당'으로 개칭) 제도혁명당은 2000년 멕시코 총선 때까지 권력을 장악하였다.
rdf:langString La rivoluzione messicana fu il movimento armato iniziato nel 1910 per porre fine alla dittatura militare del presidente - generale Porfirio Díaz e terminato ufficialmente con la promulgazione della costituzione politica degli Stati Uniti Messicani nel 1917, sebbene gli scontri armati si siano protratti sino al 1920. Durante i 35 anni del Porfiriato (1876-1911), il Messico registrò una notevole crescita economica e stabilità politica, ma questi risultati furono raggiunti con alti costi economici e sociali, pagati dagli strati meno favoriti della società e dall'opposizione politica al regime. Fu proprio dall'opposizione al regime di Díaz che si basarono le origini della Rivoluzione, con le elezioni presidenziali in Messico del 1910 che divennero il catalizzatore dello scoppio della ribellione politica. La Rivoluzione fu iniziata da elementi dell'élite progressista messicana ostili a Díaz, guidati da Francisco Madero e appoggiati militarmente da astri nascenti come Pascual Orozco e Pancho Villa; si estese alla classe media, ai contadini nelle zone rurali e alle altre classi lavoratrici. Nelle elezioni presidenziali straordinarie in Messico del 1911, Madero fu eletto in ottobre con una maggioranza schiacciante come nuovo presidente, ed entrò in carica il mese successivo novembre. Questo conflitto armato è spesso caratterizzato come il più importante evento sociopolitico in Messico e uno dei più grandi sconvolgimenti del XX secolo; portò a un importante programma di sperimentazione e riforma dell'organizzazione sociale. La Rivoluzione creò il regime politico che per decenni, fino al 2000, guidò il Messico, con un processo di riforma economica liberista iniziato negli anni 1980.
rdf:langString メキシコ革命(メキシコかくめい、スペイン語: Revolución Mexicana, La Revolución Mexicana)は、メキシコで1910年から1917年にかけて起きた革命である。 ディアス独裁政権の打倒や民主化、農地改革、社会構造・経済構造の変革を目指す 民族主義的な 民主革命であった。内戦を経て1917年の新憲法の制定により現代のメキシコの基礎が確定されることとなる。
rdf:langString De Mexicaanse Revolutie (Spaans: revolución mexicana), ook wel de Revolutie van 1910 (revolución de 1910) genaamd, was een revolutie in Mexico die begon bij de opstand tegen het bewind van Porfirio Díaz in 1910. Ze werd gekenmerkt door verschillende socialistische, anarchistische en liberale bewegingen en leiders en zou het ijkpunt worden voor de moderne geschiedenis van Mexico.
rdf:langString Rewolucja meksykańska – ogólna nazwa okresu w historii Meksyku w latach 1910–1920, w którym doszło do głębokich zmian społecznych i politycznych zakończonych uchwaleniem obowiązującej do dzisiaj konstytucji. Choć w rewolucji brali udział przedstawiciele wszystkich warstw społecznych, jej symbolami stali się chłopscy przywódcy Pancho Villa i Emiliano Zapata.
rdf:langString Mexikanska revolutionen var en våldsam social och kulturell rörelse i Mexiko, färgad av nationalistiska, socialistiska och anarkistiska tendenser. Revolutionen inleddes 1910 och 1911 tvingades statschefen Porfirio Díaz Mori gå i exil. Revolutionen fortsatte till 1916 och en ny konstitution antogs 1917. Oroligheter fortsatte dock till slutet av 1920-talet. År 1929 bildades det politiska partiet "Partido Nacional Revolucionario" (PNR) som senare kom att omvandlas till det nuvarande Partido Revolucionario Institucional (PRI).
rdf:langString A Revolução Mexicana foi um conflito armado que teve lugar no México, com início em 20 de novembro de 1910. Historicamente, costuma ser descrita como o acontecimento político e social mais importante do século XX no México. Os antecedentes do conflito remontam à situação do México durante o Porfiriato. Desde 1876 o general Porfírio Díaz liderou o exercício do poder no país de maneira ditatorial. A situação prolongou-se por 34 anos, durante os quais o México experimentou um notável crescimento econômico e estabilidade política. Estes logros realizaram-se com altos custos econômicos e sociais, pagos pelos estratos menos favorecidos da sociedade e pela oposição política ao regime de Díaz. Durante o primeiro decénio do século XX rebentaram várias crises em diversas esferas da vida nacional, as quais refletiam o crescente descontentamento de alguns setores com o Porfiriato. Quando Díaz assegurou numa entrevista que se retiraria no final do seu mandato sem procurar a reeleição, a situação política começou a agitar-se. A oposição ao governo tornou-se relevante dada a postura manifestada por Díaz. Nesse contexto, Francisco I. Madero realizou várias rondas pelo país com vista a formar um partido político que elegesse os seus candidatos numa assembleia nacional e competisse nas eleições. Díaz lançou uma nova candidatura à presidência e Madero foi detido em San Luis Potosí por sedição. Durante a sua permanência na cadeia realizaram-se as eleições que deram o triunfo a Díaz. Madero conseguiu escapar da prisão estatal e fugiu para os Estados Unidos. Desde San Antonio proclamou o Plano de San Luis, que apelava a tomar as armas contra o governo de Díaz em 20 de novembro de 1910. O conflito armado teve inicialmente lugar no norte do país, estendendo-se posteriormente a outras partes do território mexicano. Uma vez que os sublevados ocuparam Ciudad Juárez (Chihuahua), Porfírio Díaz apresentou a sua renúncia e exilou-se na França. Em 1911 realizaram-se novas eleições das quais resultou a eleição de Madero. Desde o começo do seu mandato teve diferenças com outros líderes revolucionários, as quais provocaram o levantamento de Emiliano Zapata e Pascual Orozco contra o governo maderista. Em 1913 um movimento contrarrevolucionário, encabeçado por Félix Díaz, Bernardo Reyes e Victoriano Huerta, deu um golpe de estado. O levantamento militar, conhecido como a Decena Trágica, terminou com o assassinato de Madero, do seu irmão Gustavo e do vice-presidente Pino Suárez. Huerta assumiu a presidência, o que ocasionou a reação de vários chefes revolucionários como Venustiano Carranza e Francisco Villa. Após pouco mais de um ano de luta, e depois da ocupação estado-unidense de Veracruz, Huerta renunciou à presidência e fugiu do país. Depois deste acontecimento aprofundaram-se as diferenças entre as facções que haviam lutado contra Huerta, o que desencadeou novos conflitos. Carranza, chefe da Revolução de acordo com o Plano de Guadalupe, convocou todas as forças à Convenção de Aguascalientes para nomearem um líder único. Nessa reunião Eulalio Gutiérrez foi designado presidente do país, mas as hostilidades reiniciaram-se quando Carranza rejeitou o acordo. Depois de derrotarem a Convenção, os constitucionalistas puderam iniciar os trabalhos de redação de uma nova constituição e conduzir Carranza à presidência em 1917. A luta entre facções estava longe de terminar. Durante o reajustamento das forças foram assassinados os principais chefes revolucionários: Zapata em 1919, Carranza em 1920, Villa em 1923 e Obregón em 1928. Atualmente não existe um consenso sobre quando terminou o processo revolucionário. Algumas fontes situam-o no ano de 1917, com a proclamação da Constituição do México, algumas outras em 1920 com a presidência de Adolfo de la Huerta ou 1924 com a de Plutarco Elías Calles. Inclusivamente, há algumas que asseguram que o processo se prolongou até aos anos 1940. Mais de dois milhões de mexicanos morreram na guerra.
rdf:langString 墨西哥革命(西班牙語:Revolución Mexicana)指的是1910年至1920年墨西哥各派系之间的长期流血斗争,以结束独裁统治、建立立宪共和国告终。革命后由革命制度黨長期執政,直至2000年。
rdf:langString Мексиканская революция 1910—1917 годов (иногда датой окончания считается 1920 год) — период в истории Мексики, во время которого в стране шла гражданская война. Началась как восстание против диктатуры Порфирио Диаса и окончилась принятием новой конституции. Потери среди населения за период гражданской войны, по разным источникам, составляют от 500 тысяч до 2 млн человек, при этом население страны на 1910 год составляло 15 млн человек. Исследователями выделяется четыре этапа революции. Первым этапом (ноябрь 1910 — май 1911) является свержение диктатуры Порфирио Диаса. Либеральные помещики и предприниматели, рабочие и крестьяне выступали единым фронтом под политическим руководством либерально-демократических лидеров. На протяжении второго этапа революции (май 1911 — февраль 1913) у власти находились либеральные демократы, но отсутствие единства среди революционных сил привело к контрреволюционному перевороту. Третий этап (февраль 1913 — июль 1914) — это восстановление конституционного режима. Революционеры вновь выступили единым фронтом, при этом возросла роль крестьянских масс. Гражданская война между революционным крестьянством и умеренными либералами (июль 1914 — февраль 1917) стала последним, четвёртым этапом революции. Победу одержало умеренное крыло революционеров, но широкие народные массы сыграли в революции решающую роль, повлияв на последующее развитие страны.
rdf:langString Мексика́нська револю́ція — революція в Мексиці, спрямована проти автократичного правління Порфіріо Діаса, яка тривала з 1910 по 1917 (втім, збройні та політичні сутички продовжувалися до кінця 1920-х).
xsd:integer 1911
rdf:langString
xsd:integer 1913
rdf:langString
xsd:integer 1914
rdf:langString
xsd:integer 1915
rdf:langString
rdf:langString Carrancistas Supported by
xsd:integer 1911
rdf:langString
xsd:integer 1913
rdf:langString
xsd:integer 1914
rdf:langString
xsd:integer 1915
rdf:langString United Kingdom
rdf:langString
rdf:langString Forces led by Aureliano Blanquet
rdf:langString Forces led by Álvaro Obregón Supported by
xsd:integer 1911
rdf:langString
rdf:langString Francisco I. Madero
rdf:langString José María Pino Suárez
rdf:langString Mateo Almanza
xsd:integer 1913
rdf:langString
rdf:langString Pascual Orozco
xsd:integer 1914
rdf:langString
xsd:integer 1915
rdf:langString
rdf:langString Venustiano Carranza
xsd:integer 1911
rdf:langString
rdf:langString Bernardo Reyes
rdf:langString Ricardo Flores Magón
xsd:integer 1913
rdf:langString
xsd:integer 1914
rdf:langString
xsd:integer 1915
rdf:langString
rdf:langString Aureliano Blanquet
rdf:langString Emiliano Zapata
xsd:nonNegativeInteger 199659
xsd:string Alleged:
xsd:string 2 Germans killed
xsd:string Federales
xsd:string Maderistas
xsd:string Orozquistas
xsd:string Porfiriato
xsd:string 1910–1911:
xsd:string Counter-revolutionary:
xsd:string Magonistas
xsd:string Porfiristas
xsd:string Revolutionary:
xsd:string Zapatistas
xsd:date 1910-11-20
xsd:string Revolutionary victory
xsd:string Venustiano Carranzacreates an alliance of Northerners under the Constitutionalist banner 1913.
xsd:string Successive assassinations of revolutionary leadersMadero(1913),Zapata(1919),Venustiano Carranza(1920),Pancho Villa(1923),Álvaro Obregón(1928).
xsd:string Mexican Constitution of 1917enacted.
xsd:string Interim Presidency of De la Huerta, 1920. Pancho Villa amnestied.
xsd:string Carranza'sConstitutionalist Armyunder GeneralÁlvaro ObregóndefeatsPancho Villaat theBattle of Celaya, 1915.
xsd:string Victoriano HuertaoverthrowsMaderoand assumes the presidency 1913–1914.
xsd:string Carranzaconsolidates his position as president of Mexico, 1915.
xsd:string Laborist Partyvictories in 1920 and 1924 elections.
xsd:string Rebellion against Carranza government by Sonoran generals Obregón,Plutarco Elías Calles, andAdolfo de la Huertain thePlan of Agua Prieta, 1920.
xsd:string Francisco I. Maderoelected president of Mexico, 1911, assassinated February 1913.
xsd:string Convention of Aguascalientesbetween revolutionary leaders, 1914.
xsd:string Porfirio Díazousted from power and exiled to France, May 1911.
xsd:string Eventual formation of theNational Revolutionary Party(1929) and consolidation of the post-revolutionary regime.
xsd:string 250,000–300,000
xsd:string 255,000–290,000
xsd:string Counter-revolutionary:
xsd:string Revolutionary:

data from the linked data cloud