Meissen

rdf:langString Míšeň

rdf:langString Míšeň (německy , hornolužickosrbsky Mišno, polsky Miśnia, latinsky Misnia) je velké okresní město v německé spolkové zemi Sasko, rozkládající se na Labi, 25 km severozápadně od centra Drážďan. Je správním centrem stejnojmenného zemského okresu. Město je proslulé míšeňským porcelánem, který se začal vyrábět ve zdejší manufaktuře roku 1710 jako první porcelán v Evropě. Míšeň má přibližně 28 tisíc obyvatel, spadá do metropolitní oblasti Drážďan, v níž žije na 750 000 obyvatel a jež je hospodářsky nejsilnějším regionem východního Německa. Páteří míšeňské ekonomiky je tradičně keramický průmysl, k čemuž přispívají blízká ložiska jílu a kaolínu, dále zpracovávání kovů, lékařská technika, stavebnictví, potravinářství, obchod a tisk. Po roce 1990 se Míšeň stala vyhledávaným turistickým cílem a asi 40 % zaměstnanců je zde závislých na cestovním ruchu. Míšeň je nejstarším městem Saska. Mezi rokem 600 až 400 před naším letopočtem se tu usadily germánské kmeny Svébů a Hermundurů, které později odešly na území dnešního Durynska. Kolem 6. století bylo okolí nedalekého města Lommatzsch osídleno srbským kmenem Glomačů, známých také pod označením Daleminci. V letech 928–929 založil Jindřich I. Ptáčník v rámci svého tažení proti Slovanům míšeňský hrad k zajištění hraniční linie tehdejšího Saského vévodství. Následník a syn Jindřicha, první římský císař Ota I. Veliký, začlenil roku 965 podrobená slovanská území v hraniční oblasti, tzv. marky, a dosadil zde markrabata jako své zástupce a úředníky. Tak vzniklo Míšeňské markrabství, které bylo od roku 968 rovněž sídlem biskupa. V podhradí se usadili nejprve rytíři a duchovní, civitas, tedy měšťanské město Míšeň je v pramenech poprvé zmíněno v roce 1150. Ve vrcholném středověku byl míšeňský hrad středobodem dvorské kultury a minnesangu. Po Lipském dělení na ernestinskou a albertinskou linii panovnického rodu Wettinů byla rezidence přemístěna do Drážďan, čímž Míšeň ztratila svůj politický význam. Město samo však zažilo v 16. století největší hospodářský rozkvět, který se opíral zejména o prosperující soukenictví. V roce 1710 byla na zámku Albrechtsburg zahájena výroba míšeňského porcelánu. V období industrializace vyrostlo v Míšni vícero keramických závodů na výrobu slínkových cihel, šamotu, pecí a jílů. Kolem roku 1900 byly odstřeleny středověké hradby a město se rozrostlo do svého okolí. Míšeň je turisticky atraktivním městem, jehož návštěva vhodně doplňuje zážitek z Drážďan a přináší ucelení poznatků, čerpaných z renesančních a barokních památek saské metropole. Návštěvníkům může nabídnout jedinečné pamětihodnosti, jako je nejstarší německý pozdně gotický zámek Albrechtsburg, vrcholně gotický s plastikami naumburské huti, malebné Staré město, městské muzeum a muzeum míšeňského porcelánu, v jehož inventáři je kolem 20 000 exponátů. Oslavou míšeňského vinařství je každoroční festival „Meißner Weinfest“, dlouhou tradici mají také místní vánoční trhy. Míšeň bývá spojována s následujícími přídomky: „město markrabat“, „město modrých mečů“, a konečně: „Míšeň – kolébka Saska“.