Maternal bond

rdf:langString Poporodní bonding

rdf:langString Bonding (z ang. připoutání, propojení, attachment) je proces utváření vazby mezi dítětem a rodiči v průběhu raných dětských let. V českém jazyce je tento termín používán pro vysvětlení procesu vytváření prvotní, bezprostředně vazby mezi matkou a novorozeným dítětem. Již v prenatálním období vzniká mezi matkou a dítětem vztah, díky kterému se buduje emoční vazba. Dítě pracuje s matčiným tělem, přičemž vzájemná spolupráce je podmínkou pro hladký průběh prvního vývoje novorozeného potomka. Při samotném porodu tento vztah dochází do vrcholného bodu, kdy první fyzický kontakt znamená pro matku i dítě přechod do nových fází vzájemného vztahu. -biologické procesy bondingu - lepení rané vazby a vznik pevné citové vazby podporují překonání existenciální krize matky a podporují imunologickou a fyziologickou adaptaci dítěte na vnější svět -jakékoliv vstupující separační faktory narušují kontinuum procesu vývoje – narušují bonding – lepení rané vazby i attachment – citovou vazbu -separace podporuje prožití traumatu, podporuje reakce znovuprožívání (traumatu), vyhýbání (rodičovské roli), přecitlivělost, narušuje vztahové vazby a pevné vazby v rodinách, vztahová vazba v průběhu těhotenství je posilována vědomím o nové bytosti – prenatálním dítěti - podpora užívání pojmosloví prenatální dítě eliminuje kolektivní traumatizaci separací a posiluje láskyplné vazby. Láskyplné pevné vazby podporují prožívání: * Empatie * Respektu k vývojovým potřebám jedince * Schopnosti soucitu * Péči o dítě a jeho rodinu jako o ošetřovatelskou jednotku * Slušné chování zdravotníků, dul, příbuzných Americký psycholog Harry Harlow provedl mezi lety 1957 a 1963 řadu psychologických experimentů s makaky rhesus, jež měly vysvětlovat podstatu mateřské lásky. Prokázaly, že mládě k matce připoutává něco víc než jen potřeba výživy. Pokusné opice měly na výběr mezi plyšovým náhradním objektem a kovovým náhradním objektem, jehož prostřednictvím jim byla podávána výživa. Ke krmícímu objektu se chodily pouze najíst, celý čas trávily schoulené u plyšového objektu. Mláďata, která však vyrůstala zcela bez náhradních objektů, pátrala ve svém okolí o dost méně a jejich vývoj byl ještě výrazněji narušen než u mláďat vychovaných umělou — plyšovou matkou. Bylo přesvědčivě prokázáno, že si mláďata vytvořila pevnější pouto k měkkým matkám nehledě na to, zda zároveň byly zdrojem potravy. Zdroj potravy je tedy vnímán jako objekt k nasycení, plyšový objekt jako měkký objekt umožňující přitulení. Opice vychovávané plyšovou matkou však měly v dospělosti výrazné potíže s reprodukcí, nebyly mnohdy schopny počít mláďata, a pokud se jim to podařilo, chovaly se k nim agresivně, a často je rozsápaly a sežraly. Z toho lze usuzovat, že neměly zkušenost s živým, vazbu opětujícím objektem a pouhý zdroj možnosti přichýlení nebyl emočním a korigujícím zdravým a živým mateřským objektem. Harlow však málokde uvádí, že pro léčbu takto poškozených jedinců posléze využíval jejich neseparovaných, zdravých sourozenců. V kontaktu s nimi se poškozené opice vychované umělými objekty částečně zdárně socializovaly a byly schopné přiměřenějšího chování. Z pokusů tedy vyplývá, že ideálně tvoří vztahovou vazbu živá mateřská figura, korigující a socializující chování, které dále vede k reprodukci a přiměřené péči o mláďata. Objekt, který zajišťuje pouze krmení, je upřednostňován nejméně. Spojení krmícího, láskyplného — hebkého a zároveň korigujícího — mateřského objektu, — je nutné nejen pro opičí mláďata. Vztahová vazba v průběhu těhotenství je posilována vědomím o nové bytosti – prenatálním dítěti - podpora užívání pojmosloví prenatální dítě eliminuje kolektivní traumatizaci separací a posiluje láskyplné vazby.