Kingdom of Candia

http://dbpedia.org/resource/Kingdom_of_Candia an entity of type: Thing

Království Kandia (italsky Regno di Candia), nebo Knížectví Kandia (italsky Ducato di Candia) byl oficiální název Kréty během období ostrova jako zámořské kolonie Benátské republiky. Království vzniklo benátským zabráním v letech 1205–1212 a zaniklo pádem do rukou Osmanské říše během Krétské války (1645–1669). Ostrov byl v té době známý jako Kandia právě kvůli názvu jeho hlavního města–Kandia neboli Chandax (dnešní Iraklio). rdf:langString
Reĝlando Kandia (itale Regno di Candia), aŭ Duklando Kandia (itale Ducato di Candia) estis oficiala nomo de Kreto dum periodo de insulo kiel transmara kolonio de Venecia respubliko. La reĝlando estiĝis per venecia anekso en la jaroj 1205–1212 kaj ĝi pereis pro falo en la manojn de Osmanida imperio dum (1645–1669). La insulo estis tiutempe konata kiel Kandia ĝuste pro la nomo de ĝia ĉefurbo–Kandia aŭ Chandax (hodiaŭa Iraklio). rdf:langString
El Reino de Candía (del italiano: Regno di Candia) o Ducado de Candía (Ducato di Candia) fue el nombre con el que se conocía la isla de Creta durante el período en que fue una posesión de ultramar de la república de Venecia, a partir de la inicial conquista veneciana en 1205-1212 hasta su caída ante el Imperio otomano durante la Guerra de Creta (1645-1669). La isla fue en ese momento, y hasta la época moderna temprana, conocida comúnmente como Candía por su capital, o Chandax (actual Heraclión). rdf:langString
Le nom duché de Candie, ou royaume de Candie, provient du nom médiéval de la ville d'Héraklion (du grec ancien Ἡράκλειον / Hêrákleion, en grec moderne Ηράκλειο / Iráklio), qui fut appelée Al Ḫandaq (الخندق signifiant « fossé ») par les Arabes expulsés en 824 d'Espagne par Al-Hakam Ier vers la Crète, et qui devint « Candia » pour les Vénitiens. Longtemps, ce nom a désigné aussi bien l'île de Crète que sa capitale Héraklion. Ce nom a aussi été adapté en grec byzantin sous la forme Χάνδαξ, -ακος ; le mot français vient de l'adaptation italienne (vénitienne). rdf:langString
Il Ducato di Candia (o Regno di Candia) è stato dal 1212 al 1669 una colonia della Repubblica di Venezia costituita sull'isola di Creta, dai Veneziani chiamata, assieme alla sua capitale, Candia. rdf:langString
Kungariket Kandia var ett historiskt rike på Kreta i nuvarande Grekland. Kandia var det formella namnet på Kreta under den tid ön tillhörde republiken Venedig mellan 1204 och 1669. rdf:langString
مملكة كانديا (بالإيطالية: Regno di Candia) أو دوقية كانديا (بالإيطالية: Ducato di Candia)، هو الاسم الرسمي لجزيرة كريت خلال فترة كونها مستعمرة ما وراء البحار تابعة لجمهورية البندقية، منذ الفتح الأول للبندقية في 1205-1212 حتى سقوطها على يد الإمبراطورية العثمانية خلال حرب كريت (1645–1669). عُرفت الجزيرة آنذاك وحتى العصر الحديث المبكر باسم كانديا، على اسم عاصمتها كانديا أو شانداكس (كاندية الحديثة). في التأريخ اليوناني الحديث، تُعرف الفترة باسم الفينيوقراطية. rdf:langString
El regne de Càndia va ser el nom que va rebre l'illa de Creta durant la dominació veneciana del 1205 al 1669. L'illa havia format part de l'Imperi Romà d'Orient fins a la Quarta Croada. La República de Venècia va comprar l'illa a Bonifaci I de Montferrat el 1205, a qui havia correspost en el repartiment de l'Imperi Romà d'Orient després del Setge de Constantinoble del 1204. El 1205 els genovesos dirigits pel carregador Enrico Pescatore van disputar l'illa als venecians, però aquests la van ocupar totalment el 1207 i la van mantenir fins al 1669 constituint un virregnat anomenat Regne de Càndia (o també Regnum Cretae), que va tenir la seva pròpia bandera que onejava a Sant Marc al costat d'altres. Els governadors de l'illa eren anomenats dux. El primer va ser Giacomo Tiepolo nomenat el 1205 rdf:langString
Η Ενετοκρατία στην Κρήτη αναφέρεται στην περίοδο όπου η Κρήτη ήταν αποικία της Γαληνοτάτης Δημοκρατίας της Βενετίας, από την Ενετική κατάκτηση το 1205-1212 έως την πτώση της Κρήτης στην Οθωμανική Αυτοκρατορία κατά τη διάρκεια του Μεγάλου Κρητικού Πολέμου. Υπό ενετική κυριαρχία, η Κρήτη ήταν γνωστή ως το «Βασίλειο της Κρήτης» (Regno di Candia). rdf:langString
The Realm or Kingdom of Candia (Venetian: Regno de Càndia) or Duchy of Candia (Venetian: Dogado de Càndia ) was the official name of Crete during the island's period as an overseas colony of the Republic of Venice, from the initial Venetian conquest in 1205–1212 to its fall to the Ottoman Empire during the Cretan War (1645–1669). The island was at the time and up to the early modern era commonly known as Candia after its capital, Candia or Chandax (modern Heraklion). In modern Greek historiography, the period is known as the Venetocracy (Greek: Βενετοκρατία, Venetokratia or Ενετοκρατία, Enetokratia). rdf:langString
Kerajaan Candia (bahasa Italia: Regno di Candia) atau Kadipaten Candia (bahasa Italia: Ducato di Candia) adalah nama resmi dari Kreta selama pulau tersebut menjadi sebuah negeri koloni dari Republik Venesia yang ada mulai dari penaklukan oleh Venesia pada tahun 1205-1212 hingga ditaklukkan oleh Kesultanan Utsmaniyah selama Perang Kreta (1645-1669). Pada waktu itu hingga awal era modern, pulau tersebut dikenal sebagai Candia yang diambil dari nama ibu kotanya, Candia atau Chandax (saat ini Heraklion). Di historiografi Yunani modern, periode ini dikenal sebagai Venetokrasi (bahasa Yunani: Βενετοκρατία, Venetokratia atau Ενετοκρατία, Enetokratia). rdf:langString
本記事では、ヴェネツィア共和国の海外植民地であった時代のクレタ島について解説する。 ヴェネツィアによるクレタ島支配は、ヴェネツィアが同島を軍事的に征服した1205年-1212年頃から、中にオスマン帝国によって占領されるまで続いた。クレタ島は当時から近現代までカンディアという名前で一般に知られていた。これはその首都カンディア/カンダクス(Candia/Chandax。現在のイラクリオン)から来ている。現代のギリシア史学では、この時代はヴェネトクラティア(ギリシア語: Βενετοκρατία、Venetokratia、英語: Venetocracy)またはエネトクラティア(Enetokratia)とも呼ばれている。後世の植民地帝国に通じる経営が行われたことから中世盛期から中世後期にかけての「西欧世界拡大」の文脈でも捉えられ、フランスの歴史学者はヴェネツィア領クレタを「中世に存在した、唯一の正真正銘の植民地」と評している。 なお、日本語においてクレタ島のヴェネツィア時代を指す定まった用語は存在しない。当時の名称としてはカンディア王国(イタリア語: Regno di Candia)、またはカンディア公国(イタリア語: Ducato di Candia)が用いられたが、日本語の書籍・論文でこの用語が使用されることは無い。従って本項の記事名は暫定のものである点に留意されたい。 rdf:langString
Ducado de Cândia (em italiano: Ducato di Candia) ou Reino de Cândia (em italiano: Regno di Candia) foi a ilha grega de Creta durante o período em que foi uma colónia ultramarina da República de Veneza, desde a conquista veneziana em 1205—1212 até à conquista pelo Império Otomano durante a . A ilha era conhecida como Cândia devido ao nome da sua capital, Cândia ou Chandax, a moderna Heraclião. Na historiografia grega moderna, o período é conhecido como Venetocracia (em grego: Βενετοκρατία) ou Enetocratia (Ενετοκρατία). rdf:langString
Королевство Кандия (итал. Regno di Candia) или Герцогство Кандия (итал. Ducato di Candia) — официальное название Крита в период, когда остров был колонией Венецианской республики, с 1205—1212 годов когда остров был завоёван Венецией и до вхождения в состав Османской империи во время Критской войны (1645—1669). Столицей королевства был город Кандия (современный Ираклион). Ввиду нарастающей османской угрозы, особенно после падения Кипра, венецианцы уделяли большое внимание развитию военной инфраструктуры острова — строительству крепостей, мостов и дорог. Экономическая жизнь держалась на производстве и экспорте сахара и вина. В венецианский период , несмотря на былую славу капиталистической машины Венеции, постепенно приходила в упадок из-за низкой эффективности крепостного труда эксплуатируе rdf:langString
rdf:langString Kingdom of Candia
rdf:langString مملكة كانديا
rdf:langString Regne de Càndia
rdf:langString Království Kandia
rdf:langString Ενετοκρατία στην Κρήτη
rdf:langString Reĝlando Kandia
rdf:langString Reino de Candía
rdf:langString Kerajaan Candia
rdf:langString Ducato di Candia
rdf:langString Duché de Candie
rdf:langString ヴェネツィア領クレタ
rdf:langString Ducado de Cândia
rdf:langString Kungariket Kandia
rdf:langString Королевство Кандия
rdf:langString Kingdom of Candia
rdf:langString Candia
rdf:langString Regno di Candia
xsd:float 35.31666564941406
xsd:float 25.13333320617676
xsd:integer 30260423
xsd:integer 1118188953
rdf:langString Duke of Crete
rdf:langString Latin-ruled Greek lands: Crete
xsd:integer 1667
xsd:integer 1212 1667
xsd:integer 1205
rdf:langString Candia
rdf:langString Λατινοκρατούμενες ελληνικές χώρες: Κρήτη
rdf:langString Late Middle Ages and Renaissance
rdf:langString Georgios
rdf:langString Stylianos
rdf:langString Flag of Most Serene Republic of Venice.svg
rdf:langString MBoschini Il regno tutto di Candia.jpg
rdf:langString Alexiou
rdf:langString Ploumidis
rdf:langString Giacomo Tiepolo
rdf:langString Girolamo Battagia
rdf:langString Regno di Candia
rdf:langString Byzantine Crete
xsd:integer 201
rdf:langString Ottoman Crete
xsd:integer 10
xsd:string 35.31666666666667 25.133333333333333
rdf:langString The Lion of Saint Mark, symbol of the Republic of Venice, standing guard over a map of Crete
rdf:langString Království Kandia (italsky Regno di Candia), nebo Knížectví Kandia (italsky Ducato di Candia) byl oficiální název Kréty během období ostrova jako zámořské kolonie Benátské republiky. Království vzniklo benátským zabráním v letech 1205–1212 a zaniklo pádem do rukou Osmanské říše během Krétské války (1645–1669). Ostrov byl v té době známý jako Kandia právě kvůli názvu jeho hlavního města–Kandia neboli Chandax (dnešní Iraklio).
rdf:langString مملكة كانديا (بالإيطالية: Regno di Candia) أو دوقية كانديا (بالإيطالية: Ducato di Candia)، هو الاسم الرسمي لجزيرة كريت خلال فترة كونها مستعمرة ما وراء البحار تابعة لجمهورية البندقية، منذ الفتح الأول للبندقية في 1205-1212 حتى سقوطها على يد الإمبراطورية العثمانية خلال حرب كريت (1645–1669). عُرفت الجزيرة آنذاك وحتى العصر الحديث المبكر باسم كانديا، على اسم عاصمتها كانديا أو شانداكس (كاندية الحديثة). في التأريخ اليوناني الحديث، تُعرف الفترة باسم الفينيوقراطية. شكلت جزيرة كريت جزءًا من الإمبراطورية البيزنطية حتى عام 1204، حين حلّت الحملة الصليبية الرابعة الإمبراطورية وقسمت أراضيها بين القادة الصليبيين. أُعطيت كريت في البداية إلى بونيفاس مركيز مونتفرات ولكنه لم يتمكن من فرض سيطرته على الجزيرة، وسرعان ما باع حقوقه إلى البندقية. احتلت قوات البندقية الجزيرة لأول مرة في عام 1205، لكن استغرقهم الأمر حتى 1212 حتى سيطروا عليها كلها، خاصة بوجود معارضة جمهورية جنوة، خصم البندقية. بعد ذلك، تشكلت المستعمرة الجديدة، قسِّمت الجزيرة إلى ست مقاطعات (أسداس) سميت باسم تقسيمات مدينة البندقية نفسها، في حين تبعت العاصمة كانديا مباشرة لحكومة البندقية. أصبحت جزيرتا تينوس وكيثيرا، اللتين كانت أيضًا تحت سيطرة البندقية، ضمن أراضي المملكة. في أوائل القرن الرابع عشر، استبدل بهذا التقسيم أربع مقاطعات، مطابقة تقريبًا للمقاطعات الأربعة الحديثة. خلال أول قرنين من حكم البندقية، تكررت ثورات السكان الأرثوذكس اليونانيين الأصليين ضد البندقية الكاثوليكية الرومانية، بدعم من إمبراطورية نيقية أغلب الأحيان. حصلت أربعة عشر ثورة بين 1207 والانتفاضة الكبرى الأخيرة، وهي ثورة سانت تيتوس في ستينيات القرن الرابع عشر، التي وحدت اليونانيين ومستعمرات البندقية ضد الإجراءات المالية للعاصمة. بعد ذلك، وعلى الرغم من الثورات المتقطعة والغارات التركية، ازدهرت الجزيرة إلى حد كبير، وفتح حكم البندقية نافذة على عصر النهضة الإيطالية الجارية. نتيجة لذلك، حدث إحياء فني وأدبي لا مثيل له في أي مكان آخر في العالم اليوناني، تمثل ذلك في المدرسة الكريتية للرسم التي بلغت أوجها في أعمال إل غريكو، وتوحيد الأشكال الإيطالية والبيزنطية، وظهر أدب ذائع الصيت باستخدام أسلوب التعبير المحلي وبلغ ذروته مع رومانسيتي (روايتي) أيروتوكريتوس وإيروفيل في أوائل القرن السابع عشر. بعد الفتح العثماني لقبرص عام 1571، كانت كريت آخر الأملاك الرئيسية للبندقية وراء البحار. جذب الضعف العسكري النسبي للجمهورية، إلى جانب ثروة الجزيرة وموقعها الاستراتيجي الذي يسيطر على الممرات المائية لشرق البحر المتوسط ، انتباه الدولة العثمانية. في حرب كريت الطويلة والمدمرة (1645-1669)، خاضت الدولتان حربًا للاستيلاء على كريت، وسرعان ما اجتاح العثمانيون معظم الجزيرة، لكنهم فشلوا في الاستيلاء على كانديا، التي صمدت حتى عام 1669، بمساعدة تفوق البندقية البحري والتشتت العثماني في أماكن أخرى. بقيت حصون الجزيرة الثلاثة سودا، غرامفوسا، وسبينالونغا في أيدي البندقية. فشلت محاولات استعادة كانديا خلال حرب موريان، واستولى الأتراك على مواقع البندقية الأخيرة في النهاية عام 1715، خلال الحرب العثمانية البندقية الأخيرة.
rdf:langString El regne de Càndia va ser el nom que va rebre l'illa de Creta durant la dominació veneciana del 1205 al 1669. L'illa havia format part de l'Imperi Romà d'Orient fins a la Quarta Croada. La República de Venècia va comprar l'illa a Bonifaci I de Montferrat el 1205, a qui havia correspost en el repartiment de l'Imperi Romà d'Orient després del Setge de Constantinoble del 1204. El 1205 els genovesos dirigits pel carregador Enrico Pescatore van disputar l'illa als venecians, però aquests la van ocupar totalment el 1207 i la van mantenir fins al 1669 constituint un virregnat anomenat Regne de Càndia (o també Regnum Cretae), que va tenir la seva pròpia bandera que onejava a Sant Marc al costat d'altres. Els governadors de l'illa eren anomenats dux. El primer va ser Giacomo Tiepolo nomenat el 1205. Les illes de Tinos i Cítera també van formar part d'aquest regne. Durant el domini venecià l'illa va ser atacada unes quantes vegades pels musulmans. El 1304 va ser atacada per Umar, emir d'Aidin i fins al 1469 no es va produir cap més atac. El domini venecià només va ser breument interromput per la rebel·lió que va proclamar la , que volia fer de l'illa un estat independent, i que va portar a un acostament entre els habitants grecs de l'illa i els colons venecians. El 1469 va ser atacada pels otomans. El 1538 va ser durament atacada per Khair ed-Din Barba-rossa. El 1569 la fortalesa de La Suda va ser assaltada pels otomans mentre una flota assolava la regió de Réthimno. El 1644 els otomans van decidir ocupar l'illa, que constituïa un perill per la navegació otomana. La flota va sortir l'abril del 1645 amb el suposat objectiu de conquerir Malta i en realitat es va dirigir a Creta. La dirigia el Kapudan-i-derya Yususf Pasha, que el juny va desembarcar prop de La Canea, que fou ocupada després de 54 dies de setge, el 19 d'agost de 1645. El març del 1646 es va ocupar Kíssamos, el juliol (a l'est de , també anomenat Castel Apricorno o Bicorno), el setembre , i el novembre Réthimno. A partir d'aquí, i tot que es van enviar reforços, l'ofensiva es va aturar i el setge de Càndia es va començar i abandonar diverses vegades. Els venecians van bloquejar els Dardanels (1648-1649 i 1650). El 1654 els otomans van derrotar la flota veneciana als Dardanels, però els venecians van obtenir una victòria al mateix lloc el 1656 i van ocupar les illes de Tenedos, Lemnos i Samotràcia, que van ser recuperades pels turcs el 1657. El 1666 el gran visir Kopruluzade Fadil Ahmad Pasha va decidir acabar amb aquella situació i va ordenar el setge de Càndia, que es va iniciar el maig del 1667. Com que els venecians no van poder obtenir ajuda europea, es va signar un tractat de pau (6 de setembre de 1669) que va establir la retirada veneciana de Creta, conservant només les bases de Grambusa, La Suda i Spinalonga. Aquestes bases van ser finalment ocupades pels otomans el 1715.
rdf:langString Η Ενετοκρατία στην Κρήτη αναφέρεται στην περίοδο όπου η Κρήτη ήταν αποικία της Γαληνοτάτης Δημοκρατίας της Βενετίας, από την Ενετική κατάκτηση το 1205-1212 έως την πτώση της Κρήτης στην Οθωμανική Αυτοκρατορία κατά τη διάρκεια του Μεγάλου Κρητικού Πολέμου. Υπό ενετική κυριαρχία, η Κρήτη ήταν γνωστή ως το «Βασίλειο της Κρήτης» (Regno di Candia). Το νησί της Κρήτης πριν την πτώση του στους Βενετούς ανήκε στη Βυζαντινή Αυτοκρατορία μέχρι τα γεγονότα της Τέταρτη Σταυροφορίας και τη διαίρεση των επαρχιών της Βυζαντινής Αυτοκρατορίας. Η Κρήτη αρχικά παραχωρήθηκε στον Βονιφάτιο τον Μομφερρατικό ωστόσο αυτός, ανίκανος να διοικήσει τον νησί, το πούλησε στη Βενετία. Ενετικά στρατεύματα κατέλαβαν το νησί το 1205 αλλά η κυριαρχία τους σταθεροποιήθηκε το 1212 λόγω αντιθέσεων από την εχθρική προς τους Βενετούς Δημοκρατία της Γένοβας. Έκτοτε το νησί οργανώθηκε με βάση τα ενετικά πρότυπα και διαιρέθηκε σε έξι περιφέρειες. Το νησί της Τήνου και των Κύθηρων εντάχθηκαν επίσης υπό την επήρεια της Γαληνοτάτης. Στις αρχές του 14ου αιώνα η διοικητική οργάνωση του νησιού άλλαξε και η Κρήτη οργανώθηκε σε τέσσερις περιφέρειες, σχεδόν ταυτόσημες με αυτές της τωρινής περιφερειακής οργάνωσης της Περιφέρειας Κρήτης. Κατά τη διάρκεια των δύο πρώτων αιώνων της ενετικής διοίκησης τα επεισόδια και οι συγκρούσεις από τους ορθόδοξους κρητικούς ήταν συχνές έναντι των καθολικών Ενετών. Η βοήθεια των Κρητικών από την Αυτοκρατορία της Νίκαιας ήταν συχνή. Δεκατέσσερις συγκρούσεις αριθμούνται μεταξύ του 1207 και την τελευταία κύρια σύγκρουση της Δημοκρατίας του Αγίου Τίτου το 1360. Έκτοτε και παρ' όλες τις συχνές επιδρομές των Τούρκων το νησί δέχτηκε τον ενετικό ζυγό και άνοιξε την πόρτα για την Ιταλική Αναγέννηση. Ως αποτέλεσμα προκλήθηκε μια καλλιτεχνική και λογοτεχνική αναγέννηση στην Κρήτη που αποτυπώνεται με την ίδρυση της Κρητικής Σχολής, που αποκορυφώθηκε με τα έργα του Ελ Γκρέκο, καθώς και με τα λογοτεχνικά αριστουργήματα Ερωτόκριτος του Βιτσέντζου Κορνάρου και Ερωφίλη του Γεωργίου Χορτάτση γραμμένα με χρήση του τοπικού ιδιώματος. Επίσης αναδείχθηκαν σημαντικοί επιστήμονες και μελετητές όπως ο Μάρκος Μουσούρος, ο Φραγκίσκος Μπαρόκιος, ο Νικόλαος Καλιάκης, o Ανδρέας Μουσάλος και άλλοι. Μετά την οθωμανική κατάληψη της Κύπρου το 1571 η Κρήτη ήταν η μοναδική υπερπόντια ενετική κτήση. Η στρατιωτική αδυναμία της Βενετίας σε συνδυασμό με τον πλούτο και τη σημαντική γεωπολιτική θέση της Κρήτης στην Ανατολική Μεσόγειο προσέλκυσε το ενδιαφέρον της Οθωμανικής Αυτοκρατορίας. Στον καταστρεπτικό Μεγάλο Κρητικό Πόλεμο οι δύο αυτές πλευρές πολέμησαν για τον έλεγχο της Κρήτης. Οι Οθωμανοί γρήγορα περικύκλωσαν την Κρήτη αλλά απέτυχαν να καταλάβουν την Κάντια λόγω της ναυτικής υπεροχής των Ενετών αλλά και άλλα θέματα που ξέσπασαν στο εσωτερικό της αυτοκρατορίας μέχρι το 1669 που η πρωτεύουσα του νησιού έπεσε υπό οθωμανικό ζυγό. Μόνο τρία φρούρια, εκείνα της Σούδας, της Γραμβούσας και της Σπιναλόγκας παρέμειναν υπό ενετική κυριαρχία. Προσπάθειες ανακατάληψης του νησιού από τους Ενετούς κατά τη διάρκεια του Έκτου Βενετοτουρκικού πολέμου απέτυχαν και τα τελευταία ενετικά κτίσματα καταλήφθηκαν από τους Οθωμανούς το 1715 κατά τη διάρκεια του Έβδομου Βενετοτουρκικού πολέμου.
rdf:langString Reĝlando Kandia (itale Regno di Candia), aŭ Duklando Kandia (itale Ducato di Candia) estis oficiala nomo de Kreto dum periodo de insulo kiel transmara kolonio de Venecia respubliko. La reĝlando estiĝis per venecia anekso en la jaroj 1205–1212 kaj ĝi pereis pro falo en la manojn de Osmanida imperio dum (1645–1669). La insulo estis tiutempe konata kiel Kandia ĝuste pro la nomo de ĝia ĉefurbo–Kandia aŭ Chandax (hodiaŭa Iraklio).
rdf:langString El Reino de Candía (del italiano: Regno di Candia) o Ducado de Candía (Ducato di Candia) fue el nombre con el que se conocía la isla de Creta durante el período en que fue una posesión de ultramar de la república de Venecia, a partir de la inicial conquista veneciana en 1205-1212 hasta su caída ante el Imperio otomano durante la Guerra de Creta (1645-1669). La isla fue en ese momento, y hasta la época moderna temprana, conocida comúnmente como Candía por su capital, o Chandax (actual Heraclión).
rdf:langString The Realm or Kingdom of Candia (Venetian: Regno de Càndia) or Duchy of Candia (Venetian: Dogado de Càndia ) was the official name of Crete during the island's period as an overseas colony of the Republic of Venice, from the initial Venetian conquest in 1205–1212 to its fall to the Ottoman Empire during the Cretan War (1645–1669). The island was at the time and up to the early modern era commonly known as Candia after its capital, Candia or Chandax (modern Heraklion). In modern Greek historiography, the period is known as the Venetocracy (Greek: Βενετοκρατία, Venetokratia or Ενετοκρατία, Enetokratia). The island of Crete had formed part of the Byzantine Empire until 1204, when the Fourth Crusade dissolved the empire and divided its territories amongst the crusader leaders (see Frankokratia). Crete was initially allotted to Boniface of Montferrat, but, unable to enforce his control over the island, he soon sold his rights to Venice. Venetian troops first occupied the island in 1205, but it took until 1212 for it to be secured, especially against the opposition of Venice's rival Genoa. Thereafter, the new colony took shape: the island was divided into six provinces (sestieri) named after the divisions of the city of Venice itself, while the capital Candia was directly subjected to the Commune Veneciarum. The islands of Tinos and Cythera, also under Venetian control, came under the kingdom's purview. In the early 14th century, this division was replaced by four provinces, almost identical to the four modern prefectures. During the first two centuries of Venetian rule, revolts by the native Orthodox Greek population against the Roman Catholic Venetians were frequent, often supported by the Empire of Nicaea. Fourteen revolts are counted between 1207 and the last major uprising, the Revolt of St. Titus in the 1360s, which united the Greeks and the Venetian coloni against the financial exactions of the metropolis. Thereafter, and despite occasional revolts and Turkish raids, the island largely prospered, and Venetian rule opened up a window into the ongoing Italian Renaissance. As a consequence, an artistic and literary revival unparalleled elsewhere in the Greek world took place: the Cretan School of painting, which culminated in the works of El Greco, united Italian and Byzantine forms, and a widespread literature using the local idiom emerged, culminating with the early 17th-century romances Erotokritos and Erophile. After the Ottoman conquest of Cyprus in 1571, Crete was Venice's last major overseas possession. The Republic's relative military weakness, coupled with the island's wealth and its strategic location controlling the waterways of the Eastern Mediterranean attracted the attention of the Ottoman Empire. In the long and devastating Cretan War (1645–1669), the two states fought over the possession of Crete: the Ottomans quickly overran most of the island, but failed to take Candia, which held out, aided by Venetian naval superiority and Ottoman distractions elsewhere, until 1669. Only the three island fortresses of Souda, Gramvousa and Spinalonga remained in Venetian hands. Attempts to recover Candia during the Morean War failed, and these last Venetian outposts were finally taken by the Turks in 1715, during the last Ottoman–Venetian War.
rdf:langString Le nom duché de Candie, ou royaume de Candie, provient du nom médiéval de la ville d'Héraklion (du grec ancien Ἡράκλειον / Hêrákleion, en grec moderne Ηράκλειο / Iráklio), qui fut appelée Al Ḫandaq (الخندق signifiant « fossé ») par les Arabes expulsés en 824 d'Espagne par Al-Hakam Ier vers la Crète, et qui devint « Candia » pour les Vénitiens. Longtemps, ce nom a désigné aussi bien l'île de Crète que sa capitale Héraklion. Ce nom a aussi été adapté en grec byzantin sous la forme Χάνδαξ, -ακος ; le mot français vient de l'adaptation italienne (vénitienne).
rdf:langString Kerajaan Candia (bahasa Italia: Regno di Candia) atau Kadipaten Candia (bahasa Italia: Ducato di Candia) adalah nama resmi dari Kreta selama pulau tersebut menjadi sebuah negeri koloni dari Republik Venesia yang ada mulai dari penaklukan oleh Venesia pada tahun 1205-1212 hingga ditaklukkan oleh Kesultanan Utsmaniyah selama Perang Kreta (1645-1669). Pada waktu itu hingga awal era modern, pulau tersebut dikenal sebagai Candia yang diambil dari nama ibu kotanya, Candia atau Chandax (saat ini Heraklion). Di historiografi Yunani modern, periode ini dikenal sebagai Venetokrasi (bahasa Yunani: Βενετοκρατία, Venetokratia atau Ενετοκρατία, Enetokratia). Pulau Kreta telah menjadi bagian dari Kekaisaran Bizantium sampai 1204, ketika Perang Salib Keempat membuat Kekaisaran Bizantium dibubarkan dan wilayahnya dibagikan ke pemimpin militer selama Perang Salib (lihat Frankokratia). Kreta awalnya ditujukan untuk Bonifacius dari Montferrat, tetapi karena tidak mampu menegakkan kekuasaannya atas pulau itu, ia segera menjual haknya ke Venesia. Pasukan Venesia pertama kali menduduki pulau itu pada tahun 1205, tetapi butuh waktu sampai 1212 untuk mengamankan kekuasaan di pulau itu, terutama dari saingan Venesia, Genoa. Setelah itu, pulau dibagi menjadi enam provinsi yang dinamai berdasarkan pembagian di kota Venesia, sedangkan ibu kota Candia langsung menjadi semacam . Pulau dan Kythira, juga berada di bawah kendali Venesia, berada di bawah lingkup kerajaan. Di awal abad ke-14, pembagian tersebut berganti menjadi empat provinsi, hampir identik dengan empat modern di Yunani. Selama dua abad pertama Venesia berkuasa, sering terjadi pemberontakan yang dilakukan oleh penduduk asli Yunani Ortodoks untuk melawan kekuasaan Katolik Roma di Venesia dan terkadang pemberontak didukung oleh Kekaisaran Nicea. Empat belas pemberontakan terjadi dari tahun 1207 hingga pemberontakan terakhir, , terjadi pada tahun 1360-an. Pemberontakan tersebut menyatukan rakyat Yunani dan coloni Venesia untuk melawan kebijakan Republik Venesia yang menaikkan pajak kepada warga Candia. Setelah itu, walau terdapat pemberontakan dan serangan dari Turki, pulau ini menjadi sangat makmur, dan kekuasaan Venesia di pulau ini membuka jalan untuk terjadinya Renaisans di Italia. Dampaknya, seni dan sastra di Candia berkembang pesat dan mengalahkan seluruh wilayah Yunani lainnya: Mazhab Kreta akan lukisan berkembang, dan semakin dikenal karena karya El Greco yang menyatukan gaya Italia dan Bizantium. Selain itu sastra yang menggunakan idiom mulai berkembang, yang puncaknya terjadi pada awal abad ke-17 dengan adanya roman dan . Setelah penaklukan Utsmaniyah terhadap Siprus pada tahun 1571, Kreta menjadi wilayah koloni terbesar terakhir yang dimiliki Venesia. Republik Venesia memiliki militer yang lemah, ditambah dengan kekayaan pulau dan lokasi yang strategis untuk menguasai perairan Timur Mediterania membuat Kesultanan Utsmaniyah tertarik. Dalam Perang Kreta (1645-1669) yang panjang dan memakan banyak korban, dua negara berjuang atas kepemilikan Kreta: Utsmaniyah dengan cepat menyerbu sebagian besar dari pulau Kreta, tetapi gagal untuk menguasai Candia yang berhasil dipertahankan dengan bantuan angkatan laut Venesia dan terganggunya Utsmaniyah karena masalah di medan perang lain sampai tahun 1669. Hanya tiga benteng , dan yang tetap berada di tangan Venesia. Upaya untuk merebut Candia selama Perang Morea gagal, dan pos-pos pertahanan Venesia terakhir akhirnya jatuh ke tangan Turki pada tahun 1715, selama Perang Utsmaniyah–Venesia terakhir.
rdf:langString 本記事では、ヴェネツィア共和国の海外植民地であった時代のクレタ島について解説する。 ヴェネツィアによるクレタ島支配は、ヴェネツィアが同島を軍事的に征服した1205年-1212年頃から、中にオスマン帝国によって占領されるまで続いた。クレタ島は当時から近現代までカンディアという名前で一般に知られていた。これはその首都カンディア/カンダクス(Candia/Chandax。現在のイラクリオン)から来ている。現代のギリシア史学では、この時代はヴェネトクラティア(ギリシア語: Βενετοκρατία、Venetokratia、英語: Venetocracy)またはエネトクラティア(Enetokratia)とも呼ばれている。後世の植民地帝国に通じる経営が行われたことから中世盛期から中世後期にかけての「西欧世界拡大」の文脈でも捉えられ、フランスの歴史学者はヴェネツィア領クレタを「中世に存在した、唯一の正真正銘の植民地」と評している。 クレタ島は1204年に第4回十字軍によってビザンツ帝国が崩壊するまでその一部であった。十字軍の指導者たちはビザンツ帝国領を各々の間で分割した(フランコクラティアも参照)。クレタ島は当初モンフェッラート侯ボニファッチョ1世の取り分となった。しかし彼は実際にこの島に支配権を及ぼすことができず、すぐにその権利をヴェネツィア共和国へ売却した。ヴェネツィア軍は1205年に初めてこの島を占領したが、安定させるまでには、特にジェノヴァ共和国の脅威を完全に排除するには1212年までかかった。その後、新しい植民地として次第にその輪郭が形作られた。クレタ島は6の地区()に分割された。これはヴェネツィア本国のにちなんで命名された。同時に、クレタ島の首都カンディアはCommune Veneciarumとして直接統治された。ティノス島とキティラ島もまたヴェネツィアの支配下に入り、ヴェネツィア領クレタの版図となった。14世紀初頭。地区区分は4つに再編された。これの境界は現代のギリシア共和国の県(ノモス)とほぼ同じである。 ヴェネツィア支配の最初の2世紀の間、正教会信徒の現地ギリシア人によるローマ・カトリックのヴェネツィア人に対する反乱が頻発し、ニカイア帝国がしばしばこれを支援した。1207年から最後の大規模反乱である1360年代の(この反乱はギリシア人とヴェネツィア人「植民者」が一体となってヴェネツィア本国による課税に抗った)まで、その数は18回を数える。その後、時折発生する反乱やトルコ人の襲撃にも関わらず、クレタ島は大きく繁栄し、ヴェネツィアの統治を通じて当時イタリアで進展していたルネサンスの影響が及んだ。その結果、ギリシア世界では他に比類のない芸術と文学の復興がもたらされた。最終的にエル・グレコを生み出す絵画のはイタリアとビザンティンの様式を統合し、またヴェネツィア時代には現地の表現を使用した広範な文学が登場した。これは17世紀初頭のロマンス作品『Erotokritos』と『Erophile』で頂点を迎える。 1571年のの後、クレタ島はヴェネツィアに残された最後の主要海外領土となった。ヴェネツィアの相対的な軍事的劣勢は、クレタ島の富や東地中海の海路を支配するその戦略的に重要な立地と相まってオスマン帝国の注意を惹きつけた。ヴェネツィアとオスマン帝国はクレタ島の支配権を巡って長く悲惨な(カンディア戦争とも)を戦った。オスマン帝国は迅速にクレタ島を占領したが、首都カンディアの奪取には失敗した。カンディアは優勢なヴェネツィア海軍の支援と、オスマン帝国が他の地域での出来事に煩わされたことで1669年まで持ちこたえたが、最終的に陥落した。そして、、スピナロンガ島という3つの島だけがヴェネツィアの手に残った。ヴェネツィアはの最中にカンディアの奪還を試みたが失敗し、最終的に前哨地となるこれら3つの島もの最中の1715年にオスマン帝国の手に落ちた。 なお、日本語においてクレタ島のヴェネツィア時代を指す定まった用語は存在しない。当時の名称としてはカンディア王国(イタリア語: Regno di Candia)、またはカンディア公国(イタリア語: Ducato di Candia)が用いられたが、日本語の書籍・論文でこの用語が使用されることは無い。従って本項の記事名は暫定のものである点に留意されたい。
rdf:langString Il Ducato di Candia (o Regno di Candia) è stato dal 1212 al 1669 una colonia della Repubblica di Venezia costituita sull'isola di Creta, dai Veneziani chiamata, assieme alla sua capitale, Candia.
rdf:langString Kungariket Kandia var ett historiskt rike på Kreta i nuvarande Grekland. Kandia var det formella namnet på Kreta under den tid ön tillhörde republiken Venedig mellan 1204 och 1669.
rdf:langString Королевство Кандия (итал. Regno di Candia) или Герцогство Кандия (итал. Ducato di Candia) — официальное название Крита в период, когда остров был колонией Венецианской республики, с 1205—1212 годов когда остров был завоёван Венецией и до вхождения в состав Османской империи во время Критской войны (1645—1669). Столицей королевства был город Кандия (современный Ираклион). Ввиду нарастающей османской угрозы, особенно после падения Кипра, венецианцы уделяли большое внимание развитию военной инфраструктуры острова — строительству крепостей, мостов и дорог. Экономическая жизнь держалась на производстве и экспорте сахара и вина. В венецианский период , несмотря на былую славу капиталистической машины Венеции, постепенно приходила в упадок из-за низкой эффективности крепостного труда эксплуатируемых греческих крестьян, а также из-за нарастания конфликтности между православным греческим населением, находящимся в подчинённом положении, и венецианским меньшинством, насаждавшим католицизм. Несмотря на определенное культурное взаимодействие, греческое население характеризовались венецианцами как неблагонадежное и небоеспособное. Длительная (70 лет) война Венеции с турками также постепенно подорвала экономическую важность Крита.
rdf:langString Ducado de Cândia (em italiano: Ducato di Candia) ou Reino de Cândia (em italiano: Regno di Candia) foi a ilha grega de Creta durante o período em que foi uma colónia ultramarina da República de Veneza, desde a conquista veneziana em 1205—1212 até à conquista pelo Império Otomano durante a . A ilha era conhecida como Cândia devido ao nome da sua capital, Cândia ou Chandax, a moderna Heraclião. Na historiografia grega moderna, o período é conhecido como Venetocracia (em grego: Βενετοκρατία) ou Enetocratia (Ενετοκρατία). Creta fazia parte do Império Bizantino em 1204, quando a Quarta Cruzada dissolveu temporariamente o império e dividiu os seus territórios entre os líderes cruzados (ver Latinocracia). A ilha foi inicialmente atribuída a Bonifácio I de Monferrato mas este, incapaz de efetivar o controlo da ilha, vendeu-a prontamente a Veneza. As tropas venezianas começaram a ocupar a ilha em 1205, mas só em 1212 conseguiram controlá-la completamente, especialmente contra a oposição da grande rival de Veneza, a República de Génova. Nos primeiros dois séculos de existência do ducado, foram frequentes as revoltas locais. O clima político e social foi acalmando e a partir do fim do século XIV a ilha prosperou e assistiu a um renascimento artístico e literário notável, o chamado Renascimento Cretense, representado, por exemplo, pela chamada escola cretense de pintura, cujo expoente máximo foi El Greco.
rdf:langString Greek , Venetian, Latin
rdf:langString Kingdom of Candia
xsd:integer 1363 1571
xsd:integer 1715
xsd:integer 1204
rdf:langString Ottoman conquest of offshore Cretan isles
rdf:langString Cession to Venice
rdf:langString Simple Labarum.svg
rdf:langString Flag of the Ottoman Empire.svg
rdf:langString Coat of arms of Candia.svg
xsd:nonNegativeInteger 52156
xsd:gYear 1667
xsd:gYear 1205
<Geometry> POINT(25.133333206177 35.316665649414)

data from the linked data cloud