Kiel mutiny

http://dbpedia.org/resource/Kiel_mutiny an entity of type: Thing

Kielská vzpoura (německy Kieler Matrosenaufstand) bylo povstání námořníků Širokomořského loďstva, ke kterému došlo na konci první světové války v severoněmeckém přístavním městě Kiel. Ačkoliv k projevům odporu k pokračující válce docházelo u posádek lodí německé flotily již od konce října, za počátek vzpoury bývá považován 3. listopad 1918, kdy námořníci podporovaní vojáky kielské posádky a dělníky zdejších loděnic podnikli ozbrojený pokus o vysvobození svých dříve uvězněných druhů. Revolta se z Kielu rozšířila po celém Německu a zahájila tak listopadovou revoluci, v jejímž důsledku došlo k pádu císařství a založení Výmarské republiky. rdf:langString
تمرد كيل (بالألمانية: Kieler Matrosenaufstand)‏ كان تمردًا كبيرًا من قبل البحارة من أسطول أعالي البحار الألماني في 3 نوفمبر 1918. أثار التمرد الثورة الألمانية التي كانت ستطغى على الملكية في غضون أيام قليلة. أدى في النهاية إلى نهاية الإمبراطورية الألمانية وإنشاء جمهورية فايمار. rdf:langString
El levantamiento marinero en Kiel (Kieler Matrosenaufstand), también conocido como los sucesos de Kiel, fue una rebelión contra el gobierno imperial alemán al final de la Primera Guerra Mundial, protagonizada por marineros de la Kaiserliche Marine que se sublevaron contra su Comando Supremo (Marineleitung), cuando este planeaba lanzar un último ataque contra la Royal Navy en el canal de la Mancha a fines de octubre de 1918. rdf:langString
The Kiel mutiny (German: Kieler Matrosenaufstand) was a major revolt by sailors of the German High Seas Fleet on 3 November 1918. The revolt triggered the German revolution which was to sweep aside the monarchy within a few days. It ultimately led to the end of the German Empire and to the establishment of the Weimar Republic. rdf:langString
Les Mutineries de Kiel éclatent au début de novembre 1918 et préludent à l’effondrement de l’Empire allemand et à la fin de la Première Guerre mondiale. Elles s'ouvrent sur le refus des marins de quelques navires de la flotte stationnée dans la rade de Wilhelmshaven, d'appareiller pour combattre la Royal Navy. Compte tenu de la mutinerie de plusieurs équipages, le commandement ordonne le retour de la IIIe escadre à Kiel, où les ouvriers prennent aussitôt fait et cause pour les marins. Il s'ensuit une insurrection régionale : partis de Kiel, les troubles révolutionnaires gagnent bientôt les grands centres urbains et marquent le début de la Révolution allemande de 1918-1919, avec pour conséquence immédiate la chute de la monarchie en Allemagne et la proclamation de la République. rdf:langString
L'ammutinamento di Kiel coinvolse gli equipaggi della Kaiserliche Marine il 3 novembre 1918, verso la fine della prima guerra mondiale. Diversi equipaggi delle navi da battaglia tedesche della Hochseeflotte, che si stava preparando ad ingaggiare una ultima disperata battaglia con la Royal Navy britannica, si ammutinarono impedendo l'uscita in mare delle navi; di conseguenza l'operazione, la prima in grande stile dopo la battaglia dello Jutland, venne annullata. Parecchi ammutinati vennero processati ed alcuni fucilati. rdf:langString
킬 군항의 반란(Kieler Matrosenaufstand)이란 제1차 세계 대전의 막바지인 1918년 11월 3일 독일 제국 발트해 킬만에 있는 킬 군항에서 일어난 수병들의 반란을 말한다. 이 반란을 시작으로 독일 11월 혁명이 일어났다. 킬 군항의 수병들이 독일 제국 해군 지휘부의 전투 계획에 반대하여 반란을 일으키자, 노동자들이 합세하여 노동자·병사 평의회를 구성하고 11월 4일 킬 중심가를 장악하였다. 이를 시작으로 곧바로 독일 북부에서 서부 및 남부 지역 전역으로 확대되었으며, 11월 9일에는 수도 베를린까지 혁명이 퍼짐으로서 황제 빌헬름 2세는 네덜란드로 망명하여 제정은 붕괴되었으며 바이마르 공화국이 세워졌다. rdf:langString
Matrosupproret i Kiel, tyska Kieler Matrosenaufstand, ägde rum i slutet av oktober 1918 i samband med att första världskriget gick mot sitt slut. Det startade då manskapen ombord på fartyg i den tyska kejserliga marinen slutade följa order och övergick sedan i myteri hos besättningarna på slagskeppen som vägrade lyda ordern att kämpa till sista man mot den brittiska flottan. Det hela eskalerade genom det öppna uppror som matroser i Kiel genomförde. Matrosupproret ses som starten på den tyska novemberrevolutionen. rdf:langString
基爾水兵兵變(德语:Kieler Matrosenaufstand)是由德国的水手于1918年11月3日發動的起义,并引发了德国革命。它最终导致了德意志帝国的终结和魏玛共和国的建立。 rdf:langString
Der Kieler Matrosenaufstand (auch Kieler Matrosen- und Arbeiteraufstand) begann am 3. November 1918. Er löste die Novemberrevolution aus, die zum Sturz der Monarchie und zur Ausrufung der Republik in Deutschland führte. rdf:langString
Kielgo matxinada, alemanez: Kieler Matrosenaufstand, 1918ko azaroaren 3an, jada Lehen Mundu Gerraren amaieraldera, Alemaniako Kiel portuan ainguratua zegoen itsasgizonek burutu zuten matxinada bat izan zen. Hortaz, Reinhard Scheer itsas armadako goi karguak lur lehorrean alemaniarren ezintasuna orekatu edo gutxienez bake akordioa sinatzeko baldintzak hobetuko lituzkeen azken uneko itsas ekintza bat burutzea erabaki zuen. Urriaren 29an, eraso aginduaren zain zeuden alemaniar itsasontzietan matxinada piztu zen, berehala portuetan ainguratuta zeuden beste hainbat otsasontzietara zabalduz. rdf:langString
Кильское восстание 1918 года — восстание матросов германского флота в Киле в ноябре 1918 года, разросшееся от бунта на отдельных судах императорского флота Германии, находившегося на якорной стоянке возле Вильгельмсхафена, до Ноябрьской революции, приведшей к падению монархии в Германии. Представители судовых команд и матросов составили в казармах на берегу «14 кильских пунктов», которые гласили: «14 пунктов» были приняты 5 ноября 1918 года. О дальнейшем развитии событий см. Ноябрьская революция. rdf:langString
Кільське повстання 1918 року — повстання матросів німецького флоту в Кілі в листопаді 1918 року, що розгорілося з бунту на окремих кораблях, до Листопадової революції, наслідком якої стало падіння монархії в Німеччині. Перед планованим боєм німецький флот встав на якірну стоянку поблизу м. Вільгельмсхафена. Тут в ніч з 29 на 30 жовтня частина екіпажів лінкорів «Тюрингія» та «Гельголанд» відмовилась іти на смерть. Ті хто ж зберіг вірність присязі навели зброю на повсталих і змусили їх 1 листопада повернутися в порт приписки Кіль. Більше тисячі матросів були заарештовані. rdf:langString
rdf:langString تمرد كيل
rdf:langString Kielská vzpoura
rdf:langString Kieler Matrosenaufstand
rdf:langString Levantamiento marinero en Kiel
rdf:langString Kielgo matxinada
rdf:langString Mutineries de Kiel
rdf:langString Kiel mutiny
rdf:langString Ammutinamento di Kiel
rdf:langString 킬 군항의 반란
rdf:langString Кильское восстание 1918 года
rdf:langString Matrosupproret
rdf:langString 基爾水兵兵變
rdf:langString Кільське повстання 1918 року
xsd:integer 3407677
xsd:integer 1114391515
rdf:langString Kielská vzpoura (německy Kieler Matrosenaufstand) bylo povstání námořníků Širokomořského loďstva, ke kterému došlo na konci první světové války v severoněmeckém přístavním městě Kiel. Ačkoliv k projevům odporu k pokračující válce docházelo u posádek lodí německé flotily již od konce října, za počátek vzpoury bývá považován 3. listopad 1918, kdy námořníci podporovaní vojáky kielské posádky a dělníky zdejších loděnic podnikli ozbrojený pokus o vysvobození svých dříve uvězněných druhů. Revolta se z Kielu rozšířila po celém Německu a zahájila tak listopadovou revoluci, v jejímž důsledku došlo k pádu císařství a založení Výmarské republiky.
rdf:langString Der Kieler Matrosenaufstand (auch Kieler Matrosen- und Arbeiteraufstand) begann am 3. November 1918. Er löste die Novemberrevolution aus, die zum Sturz der Monarchie und zur Ausrufung der Republik in Deutschland führte. Dem Aufstand gingen Ende Oktober ausgedehnte Befehlsverweigerungen der Besatzungen der vor Wilhelmshaven zusammengezogenen deutschen Hochseeflotte voraus. Diese richteten sich gegen den für den 30. Oktober geplanten Flottenvorstoß. Die Seekriegsleitung (SKL) hatte, obwohl die Oberste Heeresleitung (OHL) ultimativ eine sofortige Beendigung des Ersten Weltkriegs verlangt hatte, eigenmächtig einen Vorstoß auf Streitkräfte und Verkehr in der Themsemündung und an der Küste Flanderns geplant, von dem weder der Reichsregierung noch dem Kaiser etwas bekannt war. Damit sollte die weit überlegene britische Grand Fleet zu einer Entscheidungsschlacht herausgelockt werden. Abgesehen von ihrer sinnlosen Opferung wollten die Besatzungen mit ihren Aktionen verhindern, dass die deutsche Bitte um Waffenstillstand abgewiesen würde und dass das Ansehen der neuen, parlamentarisch legitimierten Regierung Max von Badens beschädigt würde. Das Flottenkommando musste den Plan aufgeben, beorderte das III. Geschwader nach Kiel zurück, und ließ auf der Rückfahrt 48 Besatzungsmitglieder verhaften. Dagegen kam es in Kiel zu Protestaktionen, denen sich die Arbeiterschaft der Stadt anschloss. Die Arbeiter hatten seit einiger Zeit einen großen Streik geplant, um der Forderung nach einem schnellen Friedensabschluss Nachdruck zu verleihen. Alle Versuche, den Aufstand zu unterdrücken, schlugen fehl. Bald solidarisierten sich auch Teile des Heeres. Viele Matrosen verließen Kiel und trugen den Aufstand in alle Landesteile. Innerhalb weniger Tage standen alle größeren Städte des Deutschen Reichs unter der Kontrolle revolutionärer Arbeiter- und Soldatenräte.
rdf:langString تمرد كيل (بالألمانية: Kieler Matrosenaufstand)‏ كان تمردًا كبيرًا من قبل البحارة من أسطول أعالي البحار الألماني في 3 نوفمبر 1918. أثار التمرد الثورة الألمانية التي كانت ستطغى على الملكية في غضون أيام قليلة. أدى في النهاية إلى نهاية الإمبراطورية الألمانية وإنشاء جمهورية فايمار.
rdf:langString El levantamiento marinero en Kiel (Kieler Matrosenaufstand), también conocido como los sucesos de Kiel, fue una rebelión contra el gobierno imperial alemán al final de la Primera Guerra Mundial, protagonizada por marineros de la Kaiserliche Marine que se sublevaron contra su Comando Supremo (Marineleitung), cuando este planeaba lanzar un último ataque contra la Royal Navy en el canal de la Mancha a fines de octubre de 1918.
rdf:langString Kielgo matxinada, alemanez: Kieler Matrosenaufstand, 1918ko azaroaren 3an, jada Lehen Mundu Gerraren amaieraldera, Alemaniako Kiel portuan ainguratua zegoen itsasgizonek burutu zuten matxinada bat izan zen. Jada, data hauetarako Alemaniar Inperioa Lehen Mundu Gerrako Mendebaldeko Frontea mantendu eta britainiar eta frantziaren erasoei aurre egiteko zailtasun handiak izan eta egoera larrian zegoenez, alemaniar gizartean ezinegona eta goi kargu militarren aurkako joera handia piztu zen, gerra latz hark jada hildako eta zauritu kopuru erraldoiak eragin baizituen. Gainera, britainiar eta frantziarrei estatubatuarrak batu zitzaizkien. Alemaniar gizarteko sektore askotan gerrar amaitutzat eman eta bakea sinatzeko joera sortu zen. Bestalde, Paul von Hindenburg eta Erich Ludendorff goi kargu militarrek jada alemaniar gudarosteak aliatuen gudarosteen erasoei aurre egiteko ezintasuna zuela onartu zuten, urriaren 5erako Gilen II.a Alemaniakoak gobernuaren aldaketa onartu eta printzea aliatuekin bake akordio bat lor zezan kantziler izendatu zuen. Hortaz, Reinhard Scheer itsas armadako goi karguak lur lehorrean alemaniarren ezintasuna orekatu edo gutxienez bake akordioa sinatzeko baldintzak hobetuko lituzkeen azken uneko itsas ekintza bat burutzea erabaki zuen. Garai honetarako, jada alemaniar itsas base militarretako marinel askoren artean sozialismoa eta anarkismoaren hazia ereina zegoen eta 1917ko Errusiako Iraultza eredutzat zuten. Hortaz, heuren iritziz goi-kargu militarren ohorea gordetzeko besterik balio ez zuen eraso suizida baten partehartzeko aurkakotasuna azaldu zuten. Urriaren 29an, eraso aginduaren zain zeuden alemaniar itsasontzietan matxinada piztu zen, berehala portuetan ainguratuta zeuden beste hainbat otsasontzietara zabalduz.
rdf:langString The Kiel mutiny (German: Kieler Matrosenaufstand) was a major revolt by sailors of the German High Seas Fleet on 3 November 1918. The revolt triggered the German revolution which was to sweep aside the monarchy within a few days. It ultimately led to the end of the German Empire and to the establishment of the Weimar Republic.
rdf:langString Les Mutineries de Kiel éclatent au début de novembre 1918 et préludent à l’effondrement de l’Empire allemand et à la fin de la Première Guerre mondiale. Elles s'ouvrent sur le refus des marins de quelques navires de la flotte stationnée dans la rade de Wilhelmshaven, d'appareiller pour combattre la Royal Navy. Compte tenu de la mutinerie de plusieurs équipages, le commandement ordonne le retour de la IIIe escadre à Kiel, où les ouvriers prennent aussitôt fait et cause pour les marins. Il s'ensuit une insurrection régionale : partis de Kiel, les troubles révolutionnaires gagnent bientôt les grands centres urbains et marquent le début de la Révolution allemande de 1918-1919, avec pour conséquence immédiate la chute de la monarchie en Allemagne et la proclamation de la République.
rdf:langString L'ammutinamento di Kiel coinvolse gli equipaggi della Kaiserliche Marine il 3 novembre 1918, verso la fine della prima guerra mondiale. Diversi equipaggi delle navi da battaglia tedesche della Hochseeflotte, che si stava preparando ad ingaggiare una ultima disperata battaglia con la Royal Navy britannica, si ammutinarono impedendo l'uscita in mare delle navi; di conseguenza l'operazione, la prima in grande stile dopo la battaglia dello Jutland, venne annullata. Parecchi ammutinati vennero processati ed alcuni fucilati.
rdf:langString 킬 군항의 반란(Kieler Matrosenaufstand)이란 제1차 세계 대전의 막바지인 1918년 11월 3일 독일 제국 발트해 킬만에 있는 킬 군항에서 일어난 수병들의 반란을 말한다. 이 반란을 시작으로 독일 11월 혁명이 일어났다. 킬 군항의 수병들이 독일 제국 해군 지휘부의 전투 계획에 반대하여 반란을 일으키자, 노동자들이 합세하여 노동자·병사 평의회를 구성하고 11월 4일 킬 중심가를 장악하였다. 이를 시작으로 곧바로 독일 북부에서 서부 및 남부 지역 전역으로 확대되었으며, 11월 9일에는 수도 베를린까지 혁명이 퍼짐으로서 황제 빌헬름 2세는 네덜란드로 망명하여 제정은 붕괴되었으며 바이마르 공화국이 세워졌다.
rdf:langString Matrosupproret i Kiel, tyska Kieler Matrosenaufstand, ägde rum i slutet av oktober 1918 i samband med att första världskriget gick mot sitt slut. Det startade då manskapen ombord på fartyg i den tyska kejserliga marinen slutade följa order och övergick sedan i myteri hos besättningarna på slagskeppen som vägrade lyda ordern att kämpa till sista man mot den brittiska flottan. Det hela eskalerade genom det öppna uppror som matroser i Kiel genomförde. Matrosupproret ses som starten på den tyska novemberrevolutionen.
rdf:langString Кильское восстание 1918 года — восстание матросов германского флота в Киле в ноябре 1918 года, разросшееся от бунта на отдельных судах императорского флота Германии, находившегося на якорной стоянке возле Вильгельмсхафена, до Ноябрьской революции, приведшей к падению монархии в Германии. Уже к 1917 году на германском флоте, на больших военных кораблях была замечена антимилитаристская агитация. Непосредственно восстанию предшествовала инструкция адмирала Шеера от 24 октября 1918, по которой германскому морскому флоту открытого моря предписывалось вести «последнюю решающую битву» против британского флота. Хотя формально план предполагал очередную попытку заманить британский флот в ловушку (в засаду предварительно развернутых субмарин), на практике, попытка действовать против многократно превосходящего как численно так и технически британского флота, усиленного американскими кораблями, была бы явно самоубийственна и преследовала цель только «спасти честь германского флота». И это несмотря на то, что новое правительство под руководством принца Макса фон Бадена в ходе месячного перемирия уже зондировало почву для заключения мира со странами Антанты. Перед планируемым боем германский флот встал на якорную стоянку возле Вильгельмсхафена. Здесь, в ночь с 29 на 30 октября 1918 года, часть экипажей линкоров «Тюрингия» и «Гельголанд» отказались выполнять боевой приказ, объясняя это тем, что это бессмысленно и приказ даже противоречит курсу на мирные переговоры с противником, взятому германским правительством. Сохранившие верность присяге команды кораблей навели орудия на мятежников и заставили их 1 ноября вернуться в порт приписки Киль. Более тысячи матросов было арестовано. 1 ноября суда с арестованными мятежниками на борту пришли в Киль. Однако, так как большинство матросов сочувствовали восставшим, большинство из них воспользовались увольнительной на берег для обсуждения путей освобождения восставших в здании Кильского профсоюза. Было налажено взаимодействие с представителями профсоюзов города, членами СДПГ и Независимой СДПГ. Полиция разогнала собравшихся, но на митинге 2 ноября 1918 года было принято решение собрать на следующий день большую демонстрацию в поддержку заключённых моряков. 3 ноября 1918 года мирная демонстрация матросов, требовавших освобождения своих товарищей, и примкнувших к ним рабочих Киля, требовавших «хлеба и мира», была расстреляна военным патрулем. Было убито 9 и ранено 29 человек. В ответ один из матросов застрелил лейтенанта, командовавшего патрулем. Солдат разоружили. Губернатор балтийских портов адмирал Сушон приказал срочно вызвать в Киль верные кайзеру войска, чтобы с их помощью подавить восстание. Но пехотные части, посланные в Киль, также перешли на сторону восставших матросов. К вечеру 4 ноября восставшие разбили правительственные войска и весь Киль был в их руках. Матросы избрали первый в ходе революции 1918—1919 гг. Совет рабочих и солдатских депутатов под руководством Карла Артельта, старшего кочегара третьего дивизиона миноносцев. На всех кораблях, кроме одного, ушедшего в море, были подняты красные флаги. Арестованные матросы были освобождены. Единственной жертвой в тот день стал капитан линкора «Кёниг» Венигер, пытавшийся помешать поднять на мачте красный флаг и за это застреленный. Представители судовых команд и матросов составили в казармах на берегу «14 кильских пунктов», которые гласили: 1. * освобождение всех арестованных и политических заключённых; 2. * полная свобода слова и печати; 3. * отмена почтовой цензуры; 4. * надлежащее обращение начальства с командой; 5. * возвращение всех товарищей на корабли и в казармы без наказания; 6. * запрет на выход флота в море при любых обстоятельствах; 7. * запрет на действия по защите, связанные с кровопролитием; 8. * вывод всех войск, не входящих в состав гарнизона; 9. * все меры защиты частной собственности устанавливаются непосредственно советом солдатских депутатов; 10. * вне вахты нет начальников; 11. * неограниченная личная свобода для каждого после окончания вахты и до заступления на следующую; 12. * мы приветствуем в наших рядах всех офицеров, заявивших о согласии с действиями совета солдатских депутатов; 13. * каждый член совета солдатских депутатов освобождается от несения вахты; 14. * в дальнейшем все меры принимаются только с согласия совета солдатских депутатов. «14 пунктов» были приняты 5 ноября 1918 года. Подавление восстания правительство Макса Баденского поручило одному из правых лидеров социал-демократов — Густаву Носке. Ещё 4 ноября он прибыл в Киль для умиротворения восставших. Носке возглавляет движение по формированию Совета матросов. В течение нескольких последующих недель своими действиями он смог снизить влияние Совета в Киле, но ему так и не удалось предотвратить разрастание Революции на другие города и земли. Своим порывом и воодушевлением матросы подали сигнал к революционным действиям во всей Германской империи. Вместе с рабочими они взяли власть в Киле и по всему побережью. Германская революция берет у Русской революции лозунг: «Формируйте советы!» В течение нескольких следующих дней почти во всех немецких городах были созданы революционные Советы, призвавшие кайзера Вильгельма II отречься от престола.После того как 9 ноября 1918 года началась революция и в Берлине, Карл Либкнехт и его соратники сразу стали добиваться создания там , но правое крыло СДПГ отклонило эти планы. Многие матросы прибыли в Берлин. Они объединились в отряды под руководством Генриха Дорренбаха, Пауля Вичорека и Фрица Радке, чтобы оказать революционерам вооружённую поддержку. Так возникла Народная морская дивизия. Она не смогла заменить собою Красную гвардию, однако её создание было наибольшим воплощением планов Карла Либкнехта по созданию отрядов красной гвардии. Матросы захватили в те дни Военное министерство и Имперскую канцелярию, Управление военно-морским флотом, городскую комендатуру, здание Главного морского штаба, а также замок и конюшни. О дальнейшем развитии событий см. Ноябрьская революция.
rdf:langString 基爾水兵兵變(德语:Kieler Matrosenaufstand)是由德国的水手于1918年11月3日發動的起义,并引发了德国革命。它最终导致了德意志帝国的终结和魏玛共和国的建立。
rdf:langString Кільське повстання 1918 року — повстання матросів німецького флоту в Кілі в листопаді 1918 року, що розгорілося з бунту на окремих кораблях, до Листопадової революції, наслідком якої стало падіння монархії в Німеччині. Вже у 1917 р. на великих військових кораблях флоту спостерігалася антимілітарна агітація. Безпосередньо до повстання привела інструкція адмірала Шеєра від 24 жовтня 1918 р., згідно з якою німецький морський флот відкритого моря повинен був іти у «останню вирішальну битву» проти британського флоту. І це попри те, що нове правління під керівництвом принца Макса фон Бадена в ході місячного перемир'я уже прощупувало ґрунт для укладання миру з країнами Антанти. Перед планованим боєм німецький флот встав на якірну стоянку поблизу м. Вільгельмсхафена. Тут в ніч з 29 на 30 жовтня частина екіпажів лінкорів «Тюрингія» та «Гельголанд» відмовилась іти на смерть. Ті хто ж зберіг вірність присязі навели зброю на повсталих і змусили їх 1 листопада повернутися в порт приписки Кіль. Більше тисячі матросів були заарештовані. Багато матросів все ж підтримували повсталих моряків, і прийняли рішення провести великий мітинг в підтримку арештованих 3 листопада. Мирна демонстрація матросів, котрі вимагали звільнення своїх товаришів, і робітників, що вимагали «хліба і миру», була розстріляна військовим патрулем. Було убито 9 та поранено 29 осіб. У відповідь один із матросів застрелив лейтенанта, що командував патрулем. Солдатів роззброїли. Губернатор балтійських портів адмірал Сушон наказав терміново викликати в Кіль вірні кайзеру війська, щоби подавити повстання. Але піхотні частини, послані в Кіль, виступили на стороні повсталих. До вечора 4 листопада, повсталі розбили урядові війська і весь Кіль опинився в їхніх руках. Матроси вибрали першу в ході революції 1918—1919 рр. Раду робітничих і солдатських депутатів під керівництвом Карла Артельта, старшого кочегара 3 дивізіону міноносців. На всіх кораблях, крім одного, що вийшов у море, були підняті червоні прапори. Заарештовані матроси були звільнені. Єдиною жертвою в цей день став капітан лінкора «Кьоніг» Венігер, який намагався завадити підняти на щоглі червоний прапор, через що і був застрілений. Представники корабельних команд і матросів склали в казармах на березі «14 кільських пунктів»: 1. * звільнення всіх політичних в'язнів; 2. * повна свобода слова і друкування; 3. * відміна поштової цензури; 4. * належна поведінка керівництва з командою; 5. * повернення всіх товаришів на кораблі і в казарми без покарання; 6. * заборона виходу кораблів в море за будь-яких обставин; 7. * заборона на дії по захисту, пов'язані з кровопролиттям; 8. * виведення всіх військ, що не входять до складу гарнізону; 9. * всі заходи захисту приватної власності встановлюються безпосередньо радою солдатських депутатів; 10. * поза вахтою нема командирів; 11. * необмежена особиста свобода для кожного після закінчення вахти і заступлення на наступну; 12. * ми вітаємо в наших рядах всіх офіцерів, які згідні з діями ради солдатських депутатів; 13. * кожний член ради солдатських депутатів звільняється від несення вахти; 14. * в подальшому всі заходи приймаються тільки за згодою ради солдатських депутатів. «14 пунктів» були прийняті 5 листопада. Придушення повстання уряд Макса Баденського доручив одному з правих лідерів соціал-демократів — Густаву Носке. Ще 4 листопада він прибув у Кіль для заспокоєння повсталих.
xsd:nonNegativeInteger 17669

data from the linked data cloud