Khan Abdul Ghaffar Khan

http://dbpedia.org/resource/Khan_Abdul_Ghaffar_Khan an entity of type: Person

عبد الغفار خان (بالأردو: خان عبد الغفار خان - بالإنجليزية: Abdul Gaffar Khan) (ولد في هاشتناغار في وتمانزاي في بيشاور، مقاطعه في الحدود الشمالية الغربية للهند- 1890 - توفي في بيشاور، بلوشستان، في باكستان، 20 يناير 1988) ا البشتون (أفغانستان) زعيم سياسي وروحي معروف بالمقاومة اللاعنفية التي عارض من خلالها الاحتلال البريطاني للهند خلال السنوات الأخيرة من حكم الإمبراطورية في شبه القارة الهندية. مد الله في عمره فعاش سلمياً ومسلماً على الدوام. ويذكر أحياناً تحت اسم «بادشاه خان» (وقد يكتب: باشا خان)، ملك الزعماء، ومن المكافحين في زمن غاندي. rdf:langString
Khan Abdul Ghaffar Khan, genannt Badshah Khan (* um 1890 in , Khyber Pakhtunkhwa; † 20. Januar 1988 in Peschawar, Nordwestprovinz) war ein paschtunischer Freiheitskämpfer aus Indien bzw. dem späteren Pakistan. Er erlangte durch gewaltlosen Protest gegen die britische Herrschaft auf dem indischen Subkontinent Berühmtheit. Er ist auch bekannt als „Frontier Gandhi“. rdf:langString
Khān Abdul Ghaffār Khān (6 Februari 1890 – 20 Januari 1988) (bahasa Pasto: خان عبدالغفار خان), yang berjudul Bāchā Khān (Pashto: باچا خان, artinya "raja para pemimpin") atau Pāchā Khān (پاچا خان), adalah seorang aktivis kemerdekaan melawan pemerintahan British Raj. Ia merupakan pemimpin politik dan spiritual yang dikenal karena perlawanan , dan pasifis seumur hidup dan Muslim taat. Sebagai teman dekat dari Mohandas Gandhi, Bacha Khan dijuluki "Frontier Gandhi" di British India. rdf:langString
칸 압둘 가파르 칸(파슈토어: خان عبدالغفار خان, 1890년 2월 6일 ~ 1988년 1월 20일)은 파슈툰인 독립운동가로, 영국으로부터의 독립을 요구했다. 바샤 칸(파슈토어: باچا خان)이라는 이름으로도 잘 알려져 있다. 그는 정치적이고 영적인 지도자이자 독실한 무슬림을 알려져 있다. rdf:langString
Khān Abdul Ghaffār Khān, detto anche Fakhr-e Afghān (orgoglio degli Afghani), Bāshā (Capo dei capi), e Gandhi di frontiera o Gandhi musulmano (Charsadda, 6 febbraio 1890 – Peshawar, 20 gennaio 1988), è stato un politico pakistano. rdf:langString
Хан Абдул Гаффар, Бадшах Хан, Бача Хан (урду فخر افغان خان عبد الغفار خان‎;6 февраля 1890, , Британская Индия — 20 января 1988, Пешавар, Пакистан) — политический и духовный лидер пуштунов, соратник и последователь Махатмы Ганди, призывавший к ненасильственному сопротивлению британским колонизаторам; основатель первой в мире профессиональной ненасильственной армии. rdf:langString
Khan Abdul Ghaffar Khan (Pashto/Urdu: خان عبد الغفار خان), född cirka 1890 i , , Peshawar, Afghanistan, död 20 januari 1988 i Peshawar, Pakistan, var en pashtunsk politiker och spirituell ledare. Han är känd för sin icke-våldsliga mod i Brittiska Indien. Khan var en livslång pacifist, troende muslim och allierad med Mahatma Gandhi. Han var också känd som Badshah Khan (även Bacha Khan): pashto/urdu: "Hövdingens kung". rdf:langString
Khan Abdul Ghaffar Khan (Hashtnagar, 6 de febrer de 1890 - Peshawar, 20 de gener de 1988) (paixtu: خان عبدالغفار خان, hindi: ख़ान अब्दुल ग़फ़्फ़ार ख़ान) líder polític i espiritual paixtu conegut per la seva oposició no-violenta a la dominació britànica a l'Índia. Al llarg de la vida fou un devot musulmà, i un amic proper de Mohandas Gandhi; Khan també era conegut com a Fakhr-e-Afghan ("Orgull dels afgans"), Badshah Khan (també Bacha Khan, lit. "El rei Khan" ) i Sarhaddi Gandhi (urdú, hindi lit. "El Gandhi de la frontera"). rdf:langString
Abdulghaffár Chán (též Abdul Ghaffár Chán, Abdul Ghaffar Khan; 6. února 1890 - 20. ledna 1988) byl pákistánský paštunský vůdce a bojovník za nezávislost na britské koloniální nadvládě. Jako politický a duchovní vůdce byl známý svou nenásilnou pozicí a celoživotním pacifismem, kvůli němuž se mu přezdívalo i Pohraniční Gándhí. Byl věřícím muslimem a zastáncem hinduisticko-muslimského přátelství na indickém subkontinentu.V roce 1929 založil takzvané , antikoloniální nenásilné hnutí odporu, proti kterému pak Britové tvrdě zakročili. rdf:langString
Khan Abdul Ghaffar Khan aŭ Bacha Khan (1890 - 1988) estis patana politika kaj religia gvidanto, kiu partoprenis en la senperforta batalo kontraŭ la kolonia brita rego super Hindio. Li estas malprave tre malmulte konata, almenaŭ en okcidento. Ghaffar Khan, kvankam pia islamano estis infanaĝe edukita en kristana lernejo. Barato atribuis al li la , plej alta barata oficiala ordeno, unu jaron antaŭ ol li mortis. rdf:langString
Khan Abdul Ghaffar Khan (6 de febrero de 1890 - 20 de enero de 1988) (en pashto: خاں عبدالغفار خاں en hindi: ख़ान अब्दुल ग़फ़्फ़ार ख़ान) fue un político pashtún y líder espiritual conocido por su oposición no violenta a la ley británica en la India colonial (actuales India, Pakistán y Bangladés). Fue pacifista durante toda su vida y un devoto musulmán.​ Era amigo cercano de Mahatma Gandhi y fue también conocido como Badsha Kahna (o también Cacha Khan, en Pashto: literalmente "Rey Khan"), Fakhr-e-Afghan (Orgullo de los afganos) y Sarhaddi Gandhi (urdu, en hindi literalmente "El segundo Gandhi"). rdf:langString
Khan Abdul Ghaffar Khan(Pashto: عبدالغفار خان; 6 février 1890 - 20 janvier 1988), également connu sous le nom de Bādshāh Khān (بادشاه خان, 'Roi Khan') ou Bāchā Khān (باچا خان, 'Roi des chefs') et honorablement adressé comme Fakhr-e-Afghan (فخرِ افغان, «Fierté Afghan»), était un activiste indépendantiste afghan contre la domination coloniale britannique en Inde. C'était un leader politique et spirituel connu pour son opposition non violente et son pacifisme de longue date; il était un musulman pieux et un défenseur de l'unité hindou-musulmane dans le sous-continent indien. En raison de ses idéologies similaires et de son amitié étroite avec le Mahatma Gandhi, Khan a été surnommé Sarhadi Gandhi (hindi: सरहदी गांधी, littéralement « Gandhi de la frontière ») par son proche associé Amir Chand B rdf:langString
Khan Abdul Ghaffar Khan urdu: خان عبد الغفار خان, hindi: ख़ान अब्दुल ग़्फ़्फ़ार ख़ान (ur. w 1890 w , wówczas Indie Brytyjskie, dziś Pakistan, zm. 20 stycznia 1988 w Peszawarze, Pakistan) – indyjski i pakistański polityk pochodzenia pasztuńskiego. Jeden z duchowych przywódców ruchu oporu (Non violence) przeciwko okupacji brytyjskiej w Indiach. Pacyfista i żarliwy muzułmanin, przeciwnik dokonanego w 1947 roku. Zwolennik Gandhiego, nazywany Badshah Khan (też Bacha Khan, z urdu: "Król Khan") i Sarhaddi Gandhi (lub Frontier Gandhi). W 1985 roku nominowany do Pokojowej Nagrody Nobla. W 1987 jako pierwszy obywatel obcego państwa (Pakistan) odznaczony najwyższym odznaczeniem Indii, Bharat Ratna. Uznawany za duchowego przywódcę afgańskich i pakistańskich Patanów. rdf:langString
Abdul Ghaffār Khān (6 de fevereiro de 1890 - 20 de janeiro de 1988), apelidado de Fakhr-e-Afghān (literalmente, "orgulho dos afegãos"), Bādshāh Khān ou Bāchā Khān ("rei dos chefes"), foi um ativista da independência dos pastós que trabalhou para acabar com o domínio do Raj britânico. Ele era um líder político e espiritual conhecido por sua oposição não-violenta; ele era um pacifista de toda a vida e muçulmano devoto. Um amigo próximo de Mohandas Gandhi, Bacha Khan foi apelidado de "Fronteira Gandhi" na Índia Britânica por seu associado próximo Amir Chand Bombwal. Bacha Khan fundou o movimento Khudai Khidmatgar ("Servos de Deus") em 1929. Seu sucesso desencadeou uma dura repressão do Raj britânico contra ele e seus partidários, e eles sofreram algumas das mais severas repressões do moviment rdf:langString
rdf:langString عبد الغفار خان
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan
rdf:langString Abdulghaffár Chán
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan
rdf:langString Abdul Ghaffar Khan
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan
rdf:langString 칸 압둘 가파르 칸
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan
rdf:langString Абдул Гаффар-хан
rdf:langString Bacha Khan
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan
xsd:integer 54386925
xsd:integer 908964773
rdf:langString عبد الغفار خان (بالأردو: خان عبد الغفار خان - بالإنجليزية: Abdul Gaffar Khan) (ولد في هاشتناغار في وتمانزاي في بيشاور، مقاطعه في الحدود الشمالية الغربية للهند- 1890 - توفي في بيشاور، بلوشستان، في باكستان، 20 يناير 1988) ا البشتون (أفغانستان) زعيم سياسي وروحي معروف بالمقاومة اللاعنفية التي عارض من خلالها الاحتلال البريطاني للهند خلال السنوات الأخيرة من حكم الإمبراطورية في شبه القارة الهندية. مد الله في عمره فعاش سلمياً ومسلماً على الدوام. ويذكر أحياناً تحت اسم «بادشاه خان» (وقد يكتب: باشا خان)، ملك الزعماء، ومن المكافحين في زمن غاندي.
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan (Hashtnagar, 6 de febrer de 1890 - Peshawar, 20 de gener de 1988) (paixtu: خان عبدالغفار خان, hindi: ख़ान अब्दुल ग़फ़्फ़ार ख़ान) líder polític i espiritual paixtu conegut per la seva oposició no-violenta a la dominació britànica a l'Índia. Al llarg de la vida fou un devot musulmà, i un amic proper de Mohandas Gandhi; Khan també era conegut com a Fakhr-e-Afghan ("Orgull dels afgans"), Badshah Khan (també Bacha Khan, lit. "El rei Khan" ) i Sarhaddi Gandhi (urdú, hindi lit. "El Gandhi de la frontera"). La seva família el va encoratjar per unir-se a l'exèrcit britànic de l'Índia, però el tractament d'un oficial britànic cap a un natiu va ofendre a Khan, i la decisió de la família perquè ell estudiés a Anglaterra va ser ajornada per la intervenció de la seva mare. Havent estat testimoni dels repetits fracassos de les revoltes contra el domini britànic, va decidir que l'activisme social i les reformes serien més beneficioses per als paixtus. Això va portar a la formació del moviment (Servents de Déu). L'èxit del moviment va provocar una dura repressió contra ell i els seus seguidors i va ser enviat a l'exili. Va ser en aquesta etapa a finals de 1920 que va formar una aliança amb Gandhi i el Congrés Nacional Indi. Aquesta aliança va durar fins a 1947 amb la partició de l'Índia. Ghaffar Khan es va oposar fermament a la demanda de la Lliga Musulmana de per a la partició de l'Índia. Quan el Congrés Nacional Indi va acceptar el pla de partició, els va dir "Vostès ens han llançat als llops". Després de la partició, Ghaffar Khan va ser detingut freqüentment pel govern del Pakistan, en part, a causa de la seva associació amb l'Índia i la seva oposició als moviments autoritaris per part del govern. Va passar gran part de la dècada de 1960 i 1970 a la presó o a l'exili. El 1985 va ser nominat per al premi Nobel de la Pau. El 1987 es va convertir en la primera persona que sense tenir la ciutadania de l'Índia per ser guardonat amb el , el més alt guardó civil de l'Índia. A la seva mort el 1988, seguint els seus desitjos, va ser enterrat en Jalalabad. Malgrat els intensos combats en el moment, les dues parts en guerra de l'Afganistan van declarar un alto el foc per permetre seu enterrament.
rdf:langString Abdulghaffár Chán (též Abdul Ghaffár Chán, Abdul Ghaffar Khan; 6. února 1890 - 20. ledna 1988) byl pákistánský paštunský vůdce a bojovník za nezávislost na britské koloniální nadvládě. Jako politický a duchovní vůdce byl známý svou nenásilnou pozicí a celoživotním pacifismem, kvůli němuž se mu přezdívalo i Pohraniční Gándhí. Byl věřícím muslimem a zastáncem hinduisticko-muslimského přátelství na indickém subkontinentu.V roce 1929 založil takzvané , antikoloniální nenásilné hnutí odporu, proti kterému pak Britové tvrdě zakročili. Chán nesouhlasil s návrhem na rozdělení Indie mezi hinduistickou Indii a muslimský Pákistán, a proto podporoval Indický národní kongres a proti Muslimské lize, jež chtěla rozdělení. Když Indický národní kongres bez konzultace s Abdulghaffárem Chánem a jeho spojenci neochotně přijal plán rozdělení, cítil se Chán zrazen a řekl vůdcům Kongresu „předhodili jste nás vlkům“. V červnu 1947 s dalšími vůdci Červených košilí vydali rezoluci požadující, aby etničtí Paštunové dostali možnost vytvořit si nezávislý stát Paštunistán, který měl zahrnovat všechna paštunská území Britské Indie. Britové však odmítli vyhovět. V reakci na to Abdulghaffár Chán a jeho starší bratr Abduldžabbar Chán bojkotovali referendum z roku 1947 o tom, zda by měl jejich region být sloučen s Indií nebo Pákistánem, protože prý paštunská většina nedostala volbu osamostatnit se nebo se připojit k sousednímu Afghánistánu.Poté, co Britové dne 14. srpna 1947 Indii rozdělili, Chán slíbil věrnost nově vytvořenému pákistánskému národu a zůstal na pákistánském území; byl pak v letech 1948 až 1954 často pákistánskou vládou zatýkán a vězněn. V roce 1956 byl zatčen za odpor proti vládnímu programu , podle něhož měly být sloučeny všechny provincie Západního Pákistánu do jedné jednotky, jež by tak vyvážila někdejší Východní Pákistán (dnešní Bangladéš). Chán byl vězněn nebo v exilu po většinu šedesátých a sedmdesátých let. Po své smrti v Péšávaru v domácím vězení roku 1988 byl podle svého přání pohřben ve svém domě v Džalálábádu v Afghánistánu. Jeho pohřbu se účastnily desítky tisíc truchlících, kteří šli Chajbarským průsmykem z Péšávaru do Džalálábádu. Událost poznamenaly dva bombové útoky, které zabily 15 lidí. Navzdory tehdejším těžkým bojům sovětsko-afghánské války obě strany, sovětsko-afghánská vládní koalice i afghánští mudžahedíni, vyhlásili příměří, aby umožnili Chánův pohřeb.
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan, genannt Badshah Khan (* um 1890 in , Khyber Pakhtunkhwa; † 20. Januar 1988 in Peschawar, Nordwestprovinz) war ein paschtunischer Freiheitskämpfer aus Indien bzw. dem späteren Pakistan. Er erlangte durch gewaltlosen Protest gegen die britische Herrschaft auf dem indischen Subkontinent Berühmtheit. Er ist auch bekannt als „Frontier Gandhi“.
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan aŭ Bacha Khan (1890 - 1988) estis patana politika kaj religia gvidanto, kiu partoprenis en la senperforta batalo kontraŭ la kolonia brita rego super Hindio. Li estas malprave tre malmulte konata, almenaŭ en okcidento. Ghaffar Khan, kvankam pia islamano estis infanaĝe edukita en kristana lernejo. Politika celo de Ghaffar Khan’s estis unua, sendependa kaj religie neŭtra Hindio. Lia senperforta organizaĵo Ĥudaj Ĥidmatgar (= dioservantoj) kreita dum jaroj 1920-aj, entenis ĝis 100 mil anojn. Multaj el ili iĝis famaj kontraŭante (foje mortante) la britregitaj polico kaj armeo. Ĝi dumtempe sukcesis superinflui politikon de la nord-okcidenta regiono de nuna Pakistano. Barato atribuis al li la , plej alta barata oficiala ordeno, unu jaron antaŭ ol li mortis.
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan (6 de febrero de 1890 - 20 de enero de 1988) (en pashto: خاں عبدالغفار خاں en hindi: ख़ान अब्दुल ग़फ़्फ़ार ख़ान) fue un político pashtún y líder espiritual conocido por su oposición no violenta a la ley británica en la India colonial (actuales India, Pakistán y Bangladés). Fue pacifista durante toda su vida y un devoto musulmán.​ Era amigo cercano de Mahatma Gandhi y fue también conocido como Badsha Kahna (o también Cacha Khan, en Pashto: literalmente "Rey Khan"), Fakhr-e-Afghan (Orgullo de los afganos) y Sarhaddi Gandhi (urdu, en hindi literalmente "El segundo Gandhi"). Fue animado inicialmente por su familia a unirse al Ejército Indio Británico; sin embargo el trato de los oficiales del Raj Británico hacia los nativos le ofendió y una decisión de la familia para que él estudiara en Inglaterra fue aplazada por su madre. Fue testigo de los repetidos fracasos de las revueltas contra el dominio británico, así que decidió que el activismo social y las reformas serían más beneficiosas para los pastunes. En última instancia, condujo a la formación del movimiento Khudai Khidmatgar (Siervos de Dios) un movimiento nacionalista progresista y religioso. El éxito del movimiento provocó una dura represión contra él y sus seguidores y fue enviado al exilio. Fue en esta etapa a finales de 1920 cuando formó una alianza con Gandhi y el Congreso Nacional Indio. Esta alianza duró hasta 1947 con la división de la India. Ghaffar Khan se opuso firmemente a la demanda de la Liga Musulmana para la partición de la India.​​ Cuando el Partido del Congreso aceptó el plan de partición, él les dijo: "Ustedes nos han arrojado a los lobos".​ Tras la partición, Ghaffar Khan fue detenido con frecuencia por el gobierno pakistaní, en parte debido a su asociación con la India y su oposición a los movimientos autoritarios en el gobierno. Pasó gran parte de la década de 1960 y 1970 en la cárcel o en el exilio. En 1985 fue nominado para el premio Nobel de la Paz. En 1987 se convirtió en la primera persona que no poseía la ciudadanía de la India en recibir el Bharat Ratna, el más prestigioso galardón civil de la India. A su muerte en 1988, fue enterrado en Jalalabad, a pesar de los intensos combates del momento, ambas partes en la guerra de Afganistán declararon un alto el fuego para permitir su entierro.
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan(Pashto: عبدالغفار خان; 6 février 1890 - 20 janvier 1988), également connu sous le nom de Bādshāh Khān (بادشاه خان, 'Roi Khan') ou Bāchā Khān (باچا خان, 'Roi des chefs') et honorablement adressé comme Fakhr-e-Afghan (فخرِ افغان, «Fierté Afghan»), était un activiste indépendantiste afghan contre la domination coloniale britannique en Inde. C'était un leader politique et spirituel connu pour son opposition non violente et son pacifisme de longue date; il était un musulman pieux et un défenseur de l'unité hindou-musulmane dans le sous-continent indien. En raison de ses idéologies similaires et de son amitié étroite avec le Mahatma Gandhi, Khan a été surnommé Sarhadi Gandhi (hindi: सरहदी गांधी, littéralement « Gandhi de la frontière ») par son proche associé Amir Chand Bombwal. En 1929, Khan a fondé le Khudai Khidmatgar, un mouvement de résistance anti-coloniale non-violent. Le succès et la popularité du Khudai Khidmatgar auprès du peuple indien ont finalement incité les Britanniques à lancer une sévère répression contre lui et ses partisans; le Khudai Khidmatgar a subi l'une des répressions les plus sévères de tout le mouvement d'indépendance indien. Khan s'est fermement opposé à la proposition de partition de l'Inde entre le Dominion à majorité hindoue de l'Inde et le Dominion à majorité musulmane du Pakistan, et s'est donc rangé du côté du Congrès national indien pro-union et de la Conférence musulmane Azad de toute l'Inde contre la partition pro-Ligue musulmane de l'Inde. Lorsque le Congrès national indien a déclaré à contrecœur son acceptation du plan de partition sans consulter les dirigeants du Khudai Khidmatgar, il s'est senti profondément trahi, disant aux dirigeants du Congrès "vous nous avez jetés aux loups". En juin 1947, Khan et d'autres dirigeants du Khudai de Khidmatgar ont officiellement publié la résolution Bannu aux autorités britanniques, exigeant que les Pachtounes ethniques aient le choix d'avoir un État indépendant du Pachtounistan, qui devait comprendre tous les territoires pachtounes de l'Inde britannique et ne pas être inclus (comme presque toutes les autres provinces à majorité musulmane) dans l'État du Pakistan, dont la création était encore en cours à l'époque. Cependant, les Britanniques ont ouvertement refusé de se conformer aux exigences de cette résolution. En réponse, Khan et son frère aîné, Abdul Jabbar Khan, ont boycotté le référendum de 1947 sur la province de la frontière du Nord-Ouest pour décider si la province devait être fusionnée avec l'Inde ou le Pakistan, citant qu'elle n'avait pas les options pour la province à majorité pachtoune devenir indépendant ou rejoindre l'Afghanistan voisin. Après l'entrée en vigueur de la partition de l'Inde par les Britanniques le 14 août 1947, Khan prêta allégeance à la nation nouvellement créé du Pakistan et resta dans la province pakistanaise de la frontière du Nord-Ouest; il a été fréquemment arrêté par le gouvernement pakistanais entre 1948 et 1954. En 1956, il a été arrêté pour son opposition au programme One Unit, en vertu duquel le gouvernement a annoncé son plan de fusionner toutes les provinces du Pakistan occidental en une seule unité pour correspondre à la structure politique de l'ancien Pakistan oriental (le Bangladesh actuel). Khan a été emprisonné ou en exil pendant une grande partie des années 1960 et 1970. Conformément à son testament à sa mort à Peshawar alors qu'il était assigné à résidence en 1988, il a été enterré chez lui à Jalalabad, en Afghanistan. Des dizaines de milliers de personnes en deuil ont assisté à ses funérailles, traversant le col de Khyber de Peshawar vers Jalalabad. Il a été gâché par deux explosions de bombes qui ont tué 15 personnes; malgré les violents combats à l'époque dus à la guerre soviéto-afghane, les deux parties, à savoir la coalition gouvernementale soviéto-afghane et les moudjahidines afghans,ont déclaré un cessez-le-feu immédiat pour permettre l'enterrement de Khan.
rdf:langString Khān Abdul Ghaffār Khān (6 Februari 1890 – 20 Januari 1988) (bahasa Pasto: خان عبدالغفار خان), yang berjudul Bāchā Khān (Pashto: باچا خان, artinya "raja para pemimpin") atau Pāchā Khān (پاچا خان), adalah seorang aktivis kemerdekaan melawan pemerintahan British Raj. Ia merupakan pemimpin politik dan spiritual yang dikenal karena perlawanan , dan pasifis seumur hidup dan Muslim taat. Sebagai teman dekat dari Mohandas Gandhi, Bacha Khan dijuluki "Frontier Gandhi" di British India.
rdf:langString 칸 압둘 가파르 칸(파슈토어: خان عبدالغفار خان, 1890년 2월 6일 ~ 1988년 1월 20일)은 파슈툰인 독립운동가로, 영국으로부터의 독립을 요구했다. 바샤 칸(파슈토어: باچا خان)이라는 이름으로도 잘 알려져 있다. 그는 정치적이고 영적인 지도자이자 독실한 무슬림을 알려져 있다.
rdf:langString Khān Abdul Ghaffār Khān, detto anche Fakhr-e Afghān (orgoglio degli Afghani), Bāshā (Capo dei capi), e Gandhi di frontiera o Gandhi musulmano (Charsadda, 6 febbraio 1890 – Peshawar, 20 gennaio 1988), è stato un politico pakistano.
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan urdu: خان عبد الغفار خان, hindi: ख़ान अब्दुल ग़्फ़्फ़ार ख़ान (ur. w 1890 w , wówczas Indie Brytyjskie, dziś Pakistan, zm. 20 stycznia 1988 w Peszawarze, Pakistan) – indyjski i pakistański polityk pochodzenia pasztuńskiego. Jeden z duchowych przywódców ruchu oporu (Non violence) przeciwko okupacji brytyjskiej w Indiach. Pacyfista i żarliwy muzułmanin, przeciwnik dokonanego w 1947 roku. Zwolennik Gandhiego, nazywany Badshah Khan (też Bacha Khan, z urdu: "Król Khan") i Sarhaddi Gandhi (lub Frontier Gandhi). W 1985 roku nominowany do Pokojowej Nagrody Nobla. W 1987 jako pierwszy obywatel obcego państwa (Pakistan) odznaczony najwyższym odznaczeniem Indii, Bharat Ratna. Uznawany za duchowego przywódcę afgańskich i pakistańskich Patanów. Pochodził z pasztuńskiej rodziny właścicieli ziemskich z . Działalność polityczną rozpoczął podczas indyjskiego tureckiego przed Brytyjczykami. W 1929 roku na terenie swojej prowincji zorganizował związek (Chudai Chidmatar). W 1931 przyłączył swoją organizację do Indyjskiego Kongresu Narodowego. Potem członek , założonej w 1957 w Dhace, w Pakistanie Wschodnim. Po znalazł się w Pakistanie. W latach 1948-1954, 1956-1957, 1958-1964 za swoje przekonania w więzieniu (najpierw w areszcie domowym). W 1962, Abdul Ghaffar Khan otrzymał tytuł . Powiedziano wówczas o nim, że jest symbolem milionów cierpiących za swoje przekonania. W 1972-1980 znów kilkakrotnie więziony. Z 98 lat życia 52 spędził w więzieniu lub na wygnaniu. Zmarł w 1988 roku (w areszcie domowym) w Peszawarze, zgodnie z życzeniem pochowany w Dżalalabad (w Afganistanie).
rdf:langString Хан Абдул Гаффар, Бадшах Хан, Бача Хан (урду فخر افغان خان عبد الغفار خان‎;6 февраля 1890, , Британская Индия — 20 января 1988, Пешавар, Пакистан) — политический и духовный лидер пуштунов, соратник и последователь Махатмы Ганди, призывавший к ненасильственному сопротивлению британским колонизаторам; основатель первой в мире профессиональной ненасильственной армии.
rdf:langString Abdul Ghaffār Khān (6 de fevereiro de 1890 - 20 de janeiro de 1988), apelidado de Fakhr-e-Afghān (literalmente, "orgulho dos afegãos"), Bādshāh Khān ou Bāchā Khān ("rei dos chefes"), foi um ativista da independência dos pastós que trabalhou para acabar com o domínio do Raj britânico. Ele era um líder político e espiritual conhecido por sua oposição não-violenta; ele era um pacifista de toda a vida e muçulmano devoto. Um amigo próximo de Mohandas Gandhi, Bacha Khan foi apelidado de "Fronteira Gandhi" na Índia Britânica por seu associado próximo Amir Chand Bombwal. Bacha Khan fundou o movimento Khudai Khidmatgar ("Servos de Deus") em 1929. Seu sucesso desencadeou uma dura repressão do Raj britânico contra ele e seus partidários, e eles sofreram algumas das mais severas repressões do movimento da independência indiana. Bacha Khan se opôs fortemente à exigência da Liga Muçulmana pela divisão da Índia. Quando o Congresso Nacional Indiano declarou sua aceitação do plano de partição sem consultar os líderes Khudai Khidmatgar, sentiu-se muito triste e disse ao Congresso "que você nos jogou aos lobos". Em junho de 1947, Khan e outros Khudai Khidmatgars declararam a Resolução Bannu, exigindo que os pastós tivessem a opção de ter um estado independente de Pashtunistão, compondo todos os territórios pastós da Índia britânica, em vez de se unirem ao Paquistão. No entanto, o Raj Britânico se recusou a atender a demanda desta resolução. Após a partição, Bacha Khan prometeu lealdade ao Paquistão, mas foi frequentemente preso pelo governo paquistanês entre 1948 e 1954. Em 1956, ele foi novamente preso por sua oposição ao programa de Unidade Única, sob o qual o governo anunciou seu plano de fundir todos províncias do Paquistão Ocidental em uma única província. Khan foi preso ou exilado durante grande parte das décadas de 1960 e 1970. Após a sua morte em 1988, em Pexauar, em prisão domiciliária, após a sua vontade, ele foi enterrado em sua casa em Jalalabade, no Afeganistão. Dezenas de milhares de pessoas compareceram ao funeral, marchando pelo Passo Khyber, de Pexauar a Jalalabade. Foi marcado por duas explosões de bombas que mataram 15 pessoas. Apesar da pesada luta na época durante a Guerra Soviética-Afegã, os dois lados, a saber, o exército comunista e os mujahideen, declararam um cessar-fogo para permitir o enterro de Khan.
rdf:langString Khan Abdul Ghaffar Khan (Pashto/Urdu: خان عبد الغفار خان), född cirka 1890 i , , Peshawar, Afghanistan, död 20 januari 1988 i Peshawar, Pakistan, var en pashtunsk politiker och spirituell ledare. Han är känd för sin icke-våldsliga mod i Brittiska Indien. Khan var en livslång pacifist, troende muslim och allierad med Mahatma Gandhi. Han var också känd som Badshah Khan (även Bacha Khan): pashto/urdu: "Hövdingens kung".
xsd:nonNegativeInteger 49

data from the linked data cloud