Janet Frame

rdf:langString Janet Frameová

rdf:langString Janet Frameová, vlastním jménem Nene Janet Paterson Clutha (28. srpna 1924 Dunedin – 29. ledna 2004 tamtéž), byla novozélandská spisovatelka. Studovala na a pracovala jako učitelka. Ve věku 21 let se pokusila o sebevraždu a byla u ní diagnostikována schizofrenie, poté byla téměř deset let hospitalizována v různých novozélandských léčebnách a léčena elektrošoky. Za svoji první sbírku povídek The Lagoon and other Stories získala v roce 1951 . Následná publicita vedla k tomu, že lékaři se rozhodli upustit od lobotomie, kterou původně chtěli vyřešit její psychické obtíže. Po propuštění z ústavu se jí ujal spisovatel a umožnil jí napsat první román Owls Do Cry (1957). Poté se živila jako učitelka tvůrčího psaní, často pobývala v zahraničí a kriticky se vyjadřovala o provinčnosti novozélandské společnosti. Dodatečně bylo zjištěno, že Frameová není schizofrenička a že její potíže pravděpodobně souvisejí s poruchou autistického spektra. Literární dílo Janet Frameové zahrnuje povídky, romány, eseje i básně. Největší úspěch měla její autobiografická trilogie To the Is-land, An Angel at My Table a The Envoy from Mirror City. Její tvorba se často zabývá tématy osamění a vyvržení, vyznačuje se prolínáním reality a fikce, obrazným jazykem, četnými odkazy na literární klasiku a důrazem na ženskou problematiku, Frameová tak bývá řazena k magickému realismu a postmodernismu a přirovnávána k Virginii Woolfové. V roce 1965 získala , v roce 1983 Řád Britského impéria, v roce 1989 cenu a v roce 1990 . Byla také nominována na Nobelovu cenu za literaturu. Jane Campionová natočila podle jejích vzpomínek v roce 1990 film Anděl u mého stolu s v hlavní roli. V češtině vyšla sbírka jejích próz Sněhuláku, sněhuláku / Laguna ( 2019, přeložil ).