Indiction

http://dbpedia.org/resource/Indiction an entity of type: Thing

La indicció és un cicle de quinze anys utilitzat a l'època medieval per datar documents. Cada cicle està numerat: primera indicció, segona indicció, etc. El seu establiment a Roma s'atribueix a Dioclecià (297-298), però la seva difusió no arribà fins a l'època de Constantí, quan a partir de l'any 313 es començà a numerar els anys d'acord amb aquesta periodització i prenent com a punt d'origen l'any 3 aC. rdf:langString
إندكتيون ((باللاتينية: indictiō)‏ = إعلان، تصريح) هي دورة مدتها 15 سنة في نظام حساب الزمن، جرى استخدامها بشكل متكرر منذ أواخر العصور القديمة حتى نهاية العصور الوسطى. الأسماء الأخرى هي «العد الإمبراطوري» أو «العد الرومي» أو «العلامة». تراجع استخدامها في العصر الحديث، لكن بعض التقاويم استمرت في استخدامها، كما استخدمت المحكمة الألمانية العلية الإندكتيون حتى حلها في عام 1806 . rdf:langString
Die Indiktion (lateinisch indictiō = Ansage, Ankündigung) ist ein 15-jährlicher Zyklus zur Jahreszählung, der seit der Spätantike bis zum Ende des Mittelalters häufig verwendet wurde. Andere Bezeichnungen sind „Kaiserliche Zahl“, „Römerzinszahl“, „Gedingzeichen“ oder „Zeichen“. In der Neuzeit ging ihr Gebrauch zurück, aber Kalender pflegten sie weiterhin anzugeben und das Reichskammergericht verwendete die Indiktion bis zu seiner Auflösung im Jahre 1806. rdf:langString
An indiction (Latin: indictio, impost) was a periodic reassessment of taxation in the Roman Empire which took place every fifteen years. In Late Antiquity, this 15-year cycle began to be used to date documents and it continued to be used for this purpose in Medieval Europe, and can also refer to an individual year in the cycle; for example, "the fourth indiction" came to mean the fourth year of the current indiction. Since the cycles themselves were not numbered, other information is needed to identify the specific year. rdf:langString
インディクティオ(ラテン語: indictio)とは、古代ローマや中世の記録に使われた、15年周期の()である。15年紀と呼ばれることもある。 西暦年を15で割って余りが13のときを第1インディクティオ、14のときを第2インディクティオなどと数え、余りが12のときは第15インディクティオと数える。サイクル自体は番号付けされていないので、その年を特定するためには他の紀年が必要である。このため、いわゆる西暦や執政官の名前(共和政期)、皇帝の在位年数・世界創造紀元(東ローマ帝国)などと併用されていた。 最初は3世紀後半のエジプト属州で農業やの記録で使われていた。287年に始まった時点では5年サイクルで318年で26サイクル目に到達した。しかし314年までには15年サイクルが現れている。ビザンチンの年代記"Chronicon Paschale"によると最初の年は312-313年、933年のコプト文書には1サイクル早い297-298年と書かれている。4世紀後期までには地中海世界全域で文書の記録に使われていた。 rdf:langString
Инди́кт (или индиктио́н от греч. ‏Ινδικτιών) — период в 15 лет, который использовался в Европе (как в западной, так и в восточной) в Средние века при датировке документов. rdf:langString
Інди́кт (або індиктіон) — церковний період в 15 років, який починався 1 вересня і був затверджений Отцями Першого Вселенського Собору у 325 році. rdf:langString
Indikce je číslo z patnáctiletého cyklu přiřazené k jednotlivým rokům křesťanského letopočtu, které se hojně užívala až do vrcholného středověku v datovacích formulích listin. Podle počátku se rozlišují tři druhy indikcí. Nejstarší jsou řecké (ndictio Graeca, Constantinopolitana), které byly používány na východě, na západě především v papežské kanceláři a jejich epocha byla 1. září. Druhý typ nazývaný jako Bedova indikce (též indictio caesarea) začíná 24. zářím, původ této epochy není zcela jasný, předpokládá se, že jde o posun z původně pohanského 1. září na křesťanský svátek (početí Jana Křtitele). Třetí indikce římská (Romana), neboli papežská (pontificia) začíná 25. prosince, respektive 1. ledna (odtud také nazývána novoroční indikce) a díky tomu, že odpovídá začátku roku, který se běh rdf:langString
Η Ινδικτιών ή ίνδικτος ήταν η αστρονομική χρονική περίοδος (κύκλος) των 15 ετών. Καθιερώθηκε στα χρόνια των Ρωμαίων, για τον έγγειο φόρο, ο οποίος διατάχθηκε να υπολογίζεται κάθε δεκαπέντε χρόνια. Γι' αυτό και η ετυμολογία της λέξης είναι λατινική και προέρχεται από το indictio, όπως ονόμαζαν οι Ρωμαίοι τη «διαταγή». rdf:langString
La indicción (del latín indictio, griego antiguo ἰνδικτίων) es un periodo de quince años establecido en el calendario bizantino establecido por el emperador romano Constantino en el año 312, probablemente con ocasión de exigir un tributo. En las ciencias auxiliares de la historia, especialmente en diplomática, es útil obtener la indicción en relación con un año de la era cristiana puesto que el resultado permite tener un término de comparación con el fin de fijar la fecha exacta de emisión de un documento, además de establecer por este medio su autenticidad. rdf:langString
L’indiction romaine – du latin indictio, « annonce » –, correspond à une imposition en nature, puis sous le Bas-Empire à une période d'actualisation des bases fiscales, fixée à 15 ans. Sous la République romaine, le terme d'indiction n'apparaît que rarement. Il est évoqué dans les commentaires d'Asconius sur le discours In Verrem de Cicéron à propos des réquisitions de blé que dut fournir la Sicile. rdf:langString
L'indizione è un computo del tempo basato su un ciclo temporale di 15 anni, che caratterizza l'anno così come la suddivisione della settimana caratterizza il giorno: si partiva dalla indizione prima (o anno indizionale primo) per arrivare alla indizione quindicesima (o anno indizionale quindicesimo) e tornare alla indizione prima nell'anno successivo. Questo computo non nasce dal movimento degli astri bensì da cadenze fiscali. È utilizzato nella data di documenti della tarda antichità, medievali e talvolta moderni. rdf:langString
Een indictie (van het Latijnse indictio, v. indicere = aankondigen, bepalen) is een vijftienjarige cyclus die door keizer Justinianus (keizer van 527 – 565) in 537 – waarschijnlijk in het kader van de belastingheffing – definitief werd vastgelegd. De terminologie met betrekking tot indicties is weinig eenduidig geweest. In de vroege middeleeuwen was het gebruikelijk wél de plaats van het indictiejaar in de cyclus te noemen, maar het aantal cycli weg te laten. rdf:langString
Indykcja (gr. Ινδικτιών z łac. indictio 'ogłoszenie' od in 'w, na' i dictio od dico, dicere 'mówić') – pierwotnie podatek w naturze, od IV wieku piętnastoletni okres podatkowy, stosowany w średniowiecznej Europie do datowania dokumentów. 5820 r. ery bizantyńskiej (311 po Chr.): 15 daje 388 (bez reszty), co oznacza, że był to rok piętnastej indykcji 6199 r. ery bizantyńskiej (691 po Chr.): 15 daje 414 reszty 4, co oznacza, że był to rok czwartej indykcji Cyklem indykcji posłużył się J. Scaliger dla określenia daty początkowej swojej ery. rdf:langString
Indicção, muitas vezes também referida como indicção romana, é um ciclo, com a duração de 15 anos, generalizado no Império romano com a intenção de rever os impostos a intervalos regulares. A palavra na língua portuguesa tem origem no substantivo feminino indictio da língua latina. O seu uso como forma de imposto extraordinário para complemento fiscal, sobretudo para o orçamento militar e campanhas do exército, é anterior aos romanos, e já era conhecida no Egipto como uma espécie de recenceamento ou reavaliação dos terrenos agrícolas sobre os quais incidia uma taxa, e o ciclo tinha 5 anos. rdf:langString
rdf:langString إندكتيون
rdf:langString Indicció
rdf:langString Indikce
rdf:langString Indiktion
rdf:langString Ινδικτιών
rdf:langString Indicción
rdf:langString Indiction
rdf:langString Indizione
rdf:langString Indiction
rdf:langString インディクティオ
rdf:langString Indictie
rdf:langString Indykcja
rdf:langString Индикт
rdf:langString Indicção
rdf:langString Індикт
xsd:integer 1000568
xsd:integer 1101114765
rdf:langString La indicció és un cicle de quinze anys utilitzat a l'època medieval per datar documents. Cada cicle està numerat: primera indicció, segona indicció, etc. El seu establiment a Roma s'atribueix a Dioclecià (297-298), però la seva difusió no arribà fins a l'època de Constantí, quan a partir de l'any 313 es començà a numerar els anys d'acord amb aquesta periodització i prenent com a punt d'origen l'any 3 aC.
rdf:langString Indikce je číslo z patnáctiletého cyklu přiřazené k jednotlivým rokům křesťanského letopočtu, které se hojně užívala až do vrcholného středověku v datovacích formulích listin. Podle počátku se rozlišují tři druhy indikcí. Nejstarší jsou řecké (ndictio Graeca, Constantinopolitana), které byly používány na východě, na západě především v papežské kanceláři a jejich epocha byla 1. září. Druhý typ nazývaný jako Bedova indikce (též indictio caesarea) začíná 24. zářím, původ této epochy není zcela jasný, předpokládá se, že jde o posun z původně pohanského 1. září na křesťanský svátek (početí Jana Křtitele). Třetí indikce římská (Romana), neboli papežská (pontificia) začíná 25. prosince, respektive 1. ledna (odtud také nazývána novoroční indikce) a díky tomu, že odpovídá začátku roku, který se během středověku ustálil na 1. lednu, byla tato indikce v západní Evropě vrcholného středověku nejvíce užívaná. Jako první rok prvního patnáctiletého cyklu slouží rok 3 př. n. l., výjimku tvoří janovská indikce, která má stejnou epochu jako Bedova indikce, ale cyklus začíná o celý rok později. Jako původ patnáctiletého cyklu je označován římský berní systém, v kterém se údajně jednou za patnáct let (od Konstantina Velikého) vyměřovala daň, ovšem existují i jiné teorie. Ve středověku se indikce užívaly v rámci datací listin („Datum Wirzeburc XVII kal. Aprilis, indictione Vta, anno dominice incarnationis M°C°L°VII° regnante domino Friderico Romanorum imperatore invictissimo, anno regni eius Vto, imperii vero II°.“ – indikce zvýrazněna), ovšem indikce nedokázala určit rok přesně (většinou také indikce byla užívána spolu s dalším údajem – třeba rokem panování – určující rok). V kritice listin je užívána indikce spíše jako ukazatel pravosti listiny (ovšem chybné indikce se často objevily i v zcela pravých listinách).
rdf:langString إندكتيون ((باللاتينية: indictiō)‏ = إعلان، تصريح) هي دورة مدتها 15 سنة في نظام حساب الزمن، جرى استخدامها بشكل متكرر منذ أواخر العصور القديمة حتى نهاية العصور الوسطى. الأسماء الأخرى هي «العد الإمبراطوري» أو «العد الرومي» أو «العلامة». تراجع استخدامها في العصر الحديث، لكن بعض التقاويم استمرت في استخدامها، كما استخدمت المحكمة الألمانية العلية الإندكتيون حتى حلها في عام 1806 .
rdf:langString Η Ινδικτιών ή ίνδικτος ήταν η αστρονομική χρονική περίοδος (κύκλος) των 15 ετών. Καθιερώθηκε στα χρόνια των Ρωμαίων, για τον έγγειο φόρο, ο οποίος διατάχθηκε να υπολογίζεται κάθε δεκαπέντε χρόνια. Γι' αυτό και η ετυμολογία της λέξης είναι λατινική και προέρχεται από το indictio, όπως ονόμαζαν οι Ρωμαίοι τη «διαταγή». Διατηρήθηκε στο Βυζάντιο καθώς και την Καθολική εκκλησία για την είσπραξη ορισμένου φόρου κάθε 15 χρόνια. Γι' αυτό ονομάζεται και επινέμηση. Πότε ακριβώς καθιερώθηκε δεν είναι γνωστό. Εικάζεται ότι επί Διοκλητιανού ή επί Κωνσταντίνου Α΄ το έτος 312 άρχισε να χρησιμοποιείται ως χρονολογική αναφορά. Οι Πάπες της Ρώμης χρησιμοποίησαν τον θεσμό αυτό από το 315, αρχίζοντας να μετρούν τα έτη από την 1η Ιανουαρίου και τους κύκλους από το έτος 3 π.Χ.. Ο Καρλομάγνος καθιέρωσε την χρονολόγηση αυτή από το έτος 800 και αρχίζοντας το έτος από τις 24 Σεπτεμβρίου. Το ίδιο έκαναν και οι αυτοκράτορες της Γερμανίας.Μετά την κατάλυση της Βυζαντινής Αυτοκρατορίας από τους Οθωμανούς, οι Πατριάρχες διέσωσαν τον θεσμό αρχίζοντας το έτος από την 1η Σεπτεμβρίου, χωρίς όμως να γράφουν τον κύκλο. Αυτός στην Ορθόδοξη Εκκλησία προκύπτει από την διαίρεση του έτους από Κτίσεως Κόσμου (anno Mundi) δια δεκαπέντε, και το έτος ινδικτιώνος είναι το καταλειπόμενο. Π,χ. για το έτος 2010 είναι 2010+5508 = 7518 από κτίσεως κόσμου· 7518 : 15 = πηλίκο 501, υπόλοιπο 3, άρα 3ο έτος ινδικτιώνος. Για να υπολογίσουμε τον κύκλο και το έτος ινδικτιώνος ενός έτους, από το έτος αφαιρούμε το 313 και τη διαφορά τη διαιρούμε με το 15. Το πηλίκο είναι ο κύκλος και το υπόλοιπο+1 είναι το έτος ινδικτιώνος. Π.χ. για το 2010 έτος: 2010-313 = 1697· 1697:15 = πηλίκο 113 και υπόλοιπο 2, άρα 113ος κύκλος και 3ο έτος ινδικτιώνος.
rdf:langString Die Indiktion (lateinisch indictiō = Ansage, Ankündigung) ist ein 15-jährlicher Zyklus zur Jahreszählung, der seit der Spätantike bis zum Ende des Mittelalters häufig verwendet wurde. Andere Bezeichnungen sind „Kaiserliche Zahl“, „Römerzinszahl“, „Gedingzeichen“ oder „Zeichen“. In der Neuzeit ging ihr Gebrauch zurück, aber Kalender pflegten sie weiterhin anzugeben und das Reichskammergericht verwendete die Indiktion bis zu seiner Auflösung im Jahre 1806.
rdf:langString An indiction (Latin: indictio, impost) was a periodic reassessment of taxation in the Roman Empire which took place every fifteen years. In Late Antiquity, this 15-year cycle began to be used to date documents and it continued to be used for this purpose in Medieval Europe, and can also refer to an individual year in the cycle; for example, "the fourth indiction" came to mean the fourth year of the current indiction. Since the cycles themselves were not numbered, other information is needed to identify the specific year.
rdf:langString La indicción (del latín indictio, griego antiguo ἰνδικτίων) es un periodo de quince años establecido en el calendario bizantino establecido por el emperador romano Constantino en el año 312, probablemente con ocasión de exigir un tributo. Probablemente tal cómputo tuvo su origen en Egipto donde cada cinco años, a causa de las crecidas del Nilo, se «indiccionaba» un censo fiscal. Al llegar el siglo IV d. C., el cálculo se extendió a todo el imperio romano, pero la duración pasó a ser de quince años: la indicción aparece indicada solo en los documentos de carácter fiscal. Más tarde, por decisión del emperador Constantino fue adoptada desde el año 313 d. C. como elemento cronológico de todos los documentos. En el siglo VI, Justiniano fijó la indicación del año indiccional en las normas del Corpus Iuris Civilis que hablan de la confección de los documentos;​ por ello, su uso se mantiene durante toda la Edad Media, más aún, durante la Alta Edad Media es uno de los criterios de datación más certeros ya que otros métodos como el de los anales del consulado van perdiendo funcionalidad o, en el caso de calendarios cristianos, tienen demasiadas variantes. En las ciencias auxiliares de la historia, especialmente en diplomática, es útil obtener la indicción en relación con un año de la era cristiana puesto que el resultado permite tener un término de comparación con el fin de fijar la fecha exacta de emisión de un documento, además de establecer por este medio su autenticidad. La indicción como ciclo temporal estuvo muy en uso en las cancillerías reales de la Edad Media y hasta el siglo XX en la del sumo pontífice. Se distingue: * Indicción romana. Empieza el 1º de enero. * Indicción griega. Empieza en el mes de septiembre contándose la griega común o bizantina desde el 1º de mes y la imperial desde el 24 del mismo. El año indiccional se puede obtener de dos maneras, o se calcula o se busca en alguna tabla de libros de cronología.
rdf:langString L’indiction romaine – du latin indictio, « annonce » –, correspond à une imposition en nature, puis sous le Bas-Empire à une période d'actualisation des bases fiscales, fixée à 15 ans. Sous la République romaine, le terme d'indiction n'apparaît que rarement. Il est évoqué dans les commentaires d'Asconius sur le discours In Verrem de Cicéron à propos des réquisitions de blé que dut fournir la Sicile. La réforme de l’imposition dans l'Empire romain menée à la fin du IIIe siècle organise une base d'imposition selon les possessions et les revenus des contribuables. Le relevé fiscal de ces bases d’imposition devait être actualisé périodiquement. Après un essai selon une période de cinq ans (297-302 ; 302-307 ; 307-312), la périodicité à quinze ans fut adoptée en 312 pour cette actualisation, réalisée sous la responsabilité des bureaux du préfet du prétoire. Par glissement de sens, le mot « indiction » ne désigna plus l'impôt, mais signifia cette période de quinze ans. À partir de 312, l’empereur Constantin Ier rendit obligatoire la mention de l'année de l’indiction, c’est-à-dire le numéro d'ordre de l’année dans le cycle, pour qu’un acte juridique soit valide, créant un référencement des dates plus pratique que l’indication du nom des consuls de l’année. L'indiction commençait toutefois au 1er septembre, à la différence de l'année consulaire (Indictio Graeca, Indictio Constantinopolitana dès le 1er septembre, comme début de l'année liturgique orthodoxe). Cette méthode de datation persiste dans l'Empire byzantin, et est employée dans la Chronique de Théophane le Confesseur, qui couvre l'histoire romaine jusqu'en 813. Charlemagne reprend ce mode de datation à partir de 800. Elle est toujours utilisée par l'Église catholique romaine pour la datation des documents officiels et pour la fixation de la fête de Pâques (Indictio Romana, Indictio Pontificia durant le haut Moyen Âge dès le 25 décembre, maintenant, dès le pape Grégoire VIII en 1187, dès le 1er janvier, c'est l'Indiction du Nouvel An). Dans l'usage, le terme « indiction » en est venu à désigner l'année occupant tel rang dans le cycle de quinze ans : les années sont numérotées de 1 à 15 dans chaque cycle. Les cycles eux-mêmes ne sont pas numérotés. Par exemple, « en la huitième indiction » signifie en fait « en la huitième année de l'indiction en cours », en commençant donc, historiquement, le 1er septembre 312. Les premières indictions ont débuté le 1er septembre 312 (dont la première année a duré jusqu'au 31 août 313), 327, 342, 357, 372, 387, 402, 417, 432, 447, etc., (avec un retour aux années de même rang dans les siècles tous les trois cents ans). Dans l'époque actuelle, les cycles d'indiction commencent le 1er septembre 1977, 1992, 2007, 2022, 2037, 2052, etc. Par exemple, dans le style grec, dès le 1er septembre 2022 nous commencerons l'année d'indiction 1 dans le cycle qui a commencé le 1er septembre 2022. Mais l'indiction du calendrier liturgique romain, style romain, commence maintenant toujours le 1er janvier. Ainsi, toute l'année 2020 est dans l'année d'indiction 13, qui deviendra 14 le 1er janvier 2021. Calcul de l'indiction. On peut calculer facilement l'indiction en chiffres romains sous Excel avec la formule : =ROMAIN(SI(MOD(date-311;15)>0;MOD(date-311;15);15)).............. [ Rappel : on soustrait 311, si la date est entre le 1er Septembre et le 31 Décembre, et 312 si elle est entre le 1er Janvier et le 31 Août ] ............. en remplaçant les deux termes 'date' par la date. Exemple et explication de la formule : si 'date' = 1340, la formule calcule avec la fonction MOD(X;15) le reste de la division de (1340-311) par 15 qui vaut 9 puis la formule renvoie IX grâce à la fonction ROMAIN(X). Si 'date' = 1348, la formule calcule d'abord 0 qui est ensuite transformé en 15 grâce à la fonction logique SI(X>0;X;15) (on obtient X si X>0 sinon 15 lorsque X=0).
rdf:langString L'indizione è un computo del tempo basato su un ciclo temporale di 15 anni, che caratterizza l'anno così come la suddivisione della settimana caratterizza il giorno: si partiva dalla indizione prima (o anno indizionale primo) per arrivare alla indizione quindicesima (o anno indizionale quindicesimo) e tornare alla indizione prima nell'anno successivo. Questo computo non nasce dal movimento degli astri bensì da cadenze fiscali. È utilizzato nella data di documenti della tarda antichità, medievali e talvolta moderni. Omonimamente, l'indizione è in ambito religioso anche l'inizio dell'anno ecclesiastico (lndiktos, il 1º settembre, per i calendari liturgici ortodosso e greco-cattolico) oppure l'inizio dell'anno santo (per la chiesa cattolica).
rdf:langString インディクティオ(ラテン語: indictio)とは、古代ローマや中世の記録に使われた、15年周期の()である。15年紀と呼ばれることもある。 西暦年を15で割って余りが13のときを第1インディクティオ、14のときを第2インディクティオなどと数え、余りが12のときは第15インディクティオと数える。サイクル自体は番号付けされていないので、その年を特定するためには他の紀年が必要である。このため、いわゆる西暦や執政官の名前(共和政期)、皇帝の在位年数・世界創造紀元(東ローマ帝国)などと併用されていた。 最初は3世紀後半のエジプト属州で農業やの記録で使われていた。287年に始まった時点では5年サイクルで318年で26サイクル目に到達した。しかし314年までには15年サイクルが現れている。ビザンチンの年代記"Chronicon Paschale"によると最初の年は312-313年、933年のコプト文書には1サイクル早い297-298年と書かれている。4世紀後期までには地中海世界全域で文書の記録に使われていた。
rdf:langString Een indictie (van het Latijnse indictio, v. indicere = aankondigen, bepalen) is een vijftienjarige cyclus die door keizer Justinianus (keizer van 527 – 565) in 537 – waarschijnlijk in het kader van de belastingheffing – definitief werd vastgelegd. De invoering van de indicties wordt toegeschreven aan Diocletianus (keizer van 284 – 305). Deze voerde nieuwe belastingen in die eerst om de vijf jaar en later om de vijftien jaar werden herzien. In de vroege middeleeuwen werd echter altijd gerekend vanaf de bekering van Constantijn de Grote (keizer van 308(?) – 337) in 312. In Nederland werden de indicties tot in de 16de eeuw gebruikt. De terminologie met betrekking tot indicties is weinig eenduidig geweest. In de vroege middeleeuwen was het gebruikelijk wél de plaats van het indictiejaar in de cyclus te noemen, maar het aantal cycli weg te laten.
rdf:langString Indykcja (gr. Ινδικτιών z łac. indictio 'ogłoszenie' od in 'w, na' i dictio od dico, dicere 'mówić') – pierwotnie podatek w naturze, od IV wieku piętnastoletni okres podatkowy, stosowany w średniowiecznej Europie do datowania dokumentów. W okresie Republiki Rzymskiej termin indictio pojawia się rzadko, przywołuje go Askoniusz Pedianus w komentarzu do mowy Cycerona In Verrem, mówiąc o rekwizycji zboża z Sycylii. Reforma podatkowa przeprowadzona pod koniec III wieku ustaliła pobór podatków od majątku i dochodów. Status podatkowy miał podlegać okresowej aktualizacji. Początkowo następowała on w okresach pięcioletnich: 297-302, 302-307, 307-312. Od 312 roku został wprowadzony 15 letni okres aktualizacji podstawy opodatkowania. Od tego czasu termin indictio był używany nie na oznaczenie podatku lecz tego piętnastoletniego okresu podatkowego. Z rozkazu cesarza Konstantyna I od 312 roku, żeby dokument był ważny musiał być na nim umieszczony rok indykcji, to jest kolejny numer roku w cyklu. System ten stopniowo wyparł oznaczanie dokumentów imieniem konsula sprawującego urząd w danym roku. Indykcje nie były sumowane. Jeśli w dokumencie wymieniano ósmą indykcję, wskazywało to na ósmy rok (rozpoczynający się 1 września) danego cyklu, a nie na ósmy cykl. Na typowym dla Bizantyńczyków epitafium nagrobnym można przeczytać: Sługa Boży Teodor, zmarł trzynastego dnia miesiąca sierpnia, w niedzielę, w trzynastą indykcję. Oznacza to, że zmarł w trzynastym roku danej indykcji. Nie sposób jednak ustalić przy tym sposobie datowania, który to był cykl indykcji i który rok według narastającej rachuby lat. Jan Moschos w Łące duchowej opowiada, że spotkał u podnóża Amanu w Cylicji dwóch mężczyzn, którzy widzieli przed laty płonący nocą, na szczycie góry, ogień. W dzień niczego nie mogli odnaleźć, ale nocą ogień płonął przez trzy miesiące. Odważyli się tam w końcu pójść nocą i znaleźli w jaskini ciało anachorety z Biblią w ręku. Na leżącej obok tabliczce było napisane: Ja, pokorny Jan, zmarłem w piętnastą indykcję. Wówczas zaczęli liczyć lata i stwierdzili, zdumieni, że od śmierci pustelnika upłynęło już siedem lat, a wygląda jakby dopiero co umarł. O rosnącym znaczeniu indykcji w życiu Bizantyńczyków świadczy fakt, że w I połowie VII wieku anonimowy autor Kroniki Wielkanocnej uzgodnił rachubę czasu z cyklem indykcji, przesuwając datę stworzenia świata, od którego w Cesarstwie Bizantyńskim liczono lata, na rok zgodny z pierwszym rokiem indykcji. Pierwszy rok przyjętej w ten sposób ery bizantyńskiej (5509 przed Chr.), był jednocześnie pierwszym rokiem indykcji. Pozwalało to w prosty sposób obliczać lata kolejnych indykcji. Wystarczyło bieżący rok podzielić przez piętnaście. Reszta z dzielenia oznaczała dany rok indykcji. Jeśli liczba oznaczająca dany rok dzieliła się bez reszty, oznaczało to, że rok ten wypada w roku piętnastej indykcji. 5820 r. ery bizantyńskiej (311 po Chr.): 15 daje 388 (bez reszty), co oznacza, że był to rok piętnastej indykcji 6199 r. ery bizantyńskiej (691 po Chr.): 15 daje 414 reszty 4, co oznacza, że był to rok czwartej indykcji Na początku IX stulecia Teofan Wyznawca sporządził tablicę chronologiczną z wymienionymi równolegle datami: rokiem od narodzenia Chrystusa, kolejnym rokiem panowania cesarza bizantyńskiego, władcy perskiego, kalifa arabskiego, pontyfikatu papieża i czterech patriarchów (Konstantynopola, Jerozolimy, Aleksandrii i Antiochii), jednocześnie zaznaczał początek każdej indykcji, choć nie numerował jej kolejnych lat. Cyklem indykcji posłużył się J. Scaliger dla określenia daty początkowej swojej ery.
rdf:langString Инди́кт (или индиктио́н от греч. ‏Ινδικτιών) — период в 15 лет, который использовался в Европе (как в западной, так и в восточной) в Средние века при датировке документов.
rdf:langString Indicção, muitas vezes também referida como indicção romana, é um ciclo, com a duração de 15 anos, generalizado no Império romano com a intenção de rever os impostos a intervalos regulares. A palavra na língua portuguesa tem origem no substantivo feminino indictio da língua latina. O seu uso como forma de imposto extraordinário para complemento fiscal, sobretudo para o orçamento militar e campanhas do exército, é anterior aos romanos, e já era conhecida no Egipto como uma espécie de recenceamento ou reavaliação dos terrenos agrícolas sobre os quais incidia uma taxa, e o ciclo tinha 5 anos. O imperador Constantino iniciou um novo ciclo de 15 anos no início do mês de Setembro - 1 de Setembro de 312 - ano 1 da Indicção e no ano seguinte estabeleceu que a sequência dos anos de uma Indicção passasse também a ser usada como forma de datação oficial dos documentos, como uma Era, designando-se os anos como Ano I da Indicção, o seguinte 'Ano II da Indicção, e assim progredindo até ao final do ciclo, reiniciando-se depois novo ciclo com nova Indicção. No tempo do imperador romano Justiniano (482-565) era era já habitual encontrar essa referência. Ao longo da Idade Média foi também comum o seu uso para o cálculo ou cômputo da data da Páscoa, aparecendo em tabelas associadas ao calendário litúrgico. A Indicção romana de um ano é facilmente obtida com os seguintes passos: (1) divide-se o número do ano por '15'; (2) toma-se o resto da divisão e acrescentam-se-lhe '3' unidades. (3) Se a soma der um valor superior a 15, retira-se-lhe esse mesmo intervalo de 15 da Indicção. Exemplo: Qual a Indicção do ano 2014? É 7, em resultado de (1) 2014 a dividir por 15 dá resto 4, (2) 4 + 3 = 7. Ao ano 1 da Era de Cristo corresponde a indicção 4.
rdf:langString Інди́кт (або індиктіон) — церковний період в 15 років, який починався 1 вересня і був затверджений Отцями Першого Вселенського Собору у 325 році.
xsd:nonNegativeInteger 9710

data from the linked data cloud