Huia

http://dbpedia.org/resource/Huia an entity of type: Thing

La huïa (Heteralocha acutirostris) és un ocell extint de la família dels cal·leids (Callaeidae) i única espècie del gènere Heteralocha (Cabanis, 1851). rdf:langString
طيور الهويا (huia) هي نوع من أنواع الطيور المنقرضة، كانت في أفريقيا، طائر متوسط الاحجم وأسود اللون ذو منقار أصفر ووجنتيه باللون الأحمر. rdf:langString
Heteralocha acutirostris generoko animalia zen, jada iraungia. Hegaztien barruko familian sailkatzen zen. rdf:langString
Heteralocha acutirostris( Pour le genre d'amphibiens, voir Huia (genre). ) Heteralocha acutirostris Huia femelle naturalisé,Musée de Wiesbaden, Allemagne Genre HeteralochaCabanis, 1851 Espèce Heteralocha acutirostris(Gould, 1837) Statut de conservation UICN EX : Éteint Le Huia dimorphe (Heteralocha acutirostris†) était une espèce d'oiseau de Nouvelle-Zélande. Elle s'est éteinte au début du XXe siècle. C'était la seule espèce du genre Heteralocha†. rdf:langString
후이아(huia) 또는 뺨볏찌르레기(Heteralocha acutirostris)는 참새목 와틀과에 속하는 새로, 뉴질랜드에 서식했다. 부리가 시작되는 부위에 분홍색 살점이 있고, 종아리 마디가 길어서 매우 아름다웠지만, 마오리족이 장식품을 목적으로 한 남획에 의해 1907년 이후에 멸종했다. 참고로 후이아의 정식 한국 명칭은 불혹주머니찌르레기이다. rdf:langString
ホオダレムクドリ (Heteralocha acutirostris) はスズメ目ホオダレムクドリ科に属する鳥の一種。絶滅種。ニュージーランド北島の南部に生息していた。 rdf:langString
De huia (Heteralocha acutirostris) was een vogel, die endemisch was in Nieuw-Zeeland. De vogel is nu uitgestorven. Sinds 1907 zijn er geen betrouwbare waarnemingen meer gedaan toen W.W. Smith drie vogels zag in de Tararua Ranges op 28 december 1907. rdf:langString
L'huia (Heteralocha acutirostris (Gould, 1837)) è un uccello passeriforme estinto della famiglia dei Calleidi. rdf:langString
Huia (Heteralocha acutirostris) är en utdöd fågel i familjen vårtkråkor inom ordningen tättingar. Den placeras som enda art i släktet Heteralocha. Fågeln förekom på Nya Zeeland men är idag utdöd och har inte observerats sedan 1907. Hujan var 48–50 centimeter lång, hade svart fjäderdräkt med grön glans, och vit stjärtspets. Honans näbb mätte 9,6 cm och var böjd nedåt. Hanens näbb var mindre än hälften så lång, 4 centimeter och rak. rdf:langString
Kurobród różnodzioby, kurobród nowozelandzki (Heteralocha acutirostris) – wymarły gatunek ptaka z rodziny koralników (Callaeidae), jedyny przedstawiciel rodzaju Heteralocha. Był endemitem Nowej Zelandii. Wymarł na początku XX wieku, głównie z powodu polowań i niszczenia jego siedlisk. Ostatni raz był widziany 28 grudnia 1907, kiedy to W. W. Smith zaobserwował trzy osobniki w paśmie gór . rdf:langString
镰嘴垂耳鸦(毛利语:ˈhʉiˌa;学名:Heteralocha acutirostris),是新西兰北岛特有及灭绝的一种垂耳鸦。最后一次确切地目击到镰嘴垂耳鸦是在1907年,不过迟至1960年代初仍有可信的目击事件。 在欧洲殖民者达到新西兰前镰嘴垂耳鸦便已很罕见,它们受限于北岛东南部的、、以及。镰嘴垂耳鸦的灭绝有两个主要原因。其一是为获取它们的皮毛以制作剥制标本和它们的尾羽作为帽子饰品而泛滥的过度狩猎。其二是欧洲殖民者为农业制造牧场而对北岛低地进行广泛地森林破坏。这些森林中大部分是古老的,生态复杂的原始森林,而镰嘴垂耳鸦无法在再生次生林中生存。 rdf:langString
Laločník ostrozobý (Heteralocha acutirostris), maorsky nazývaný huia, je vyhynulý druh laločníkovitého ptáka, který se endemitně vyskytoval na Severním ostrově Nového Zélandu. Poslední potvrzené pozorování laločníka ostrozobého se v literatuře nejčastěji uvádí na rok 1907 z pohoří Tararua, nicméně neověřené záznamy o jeho existenci pocházejí ještě ze začátku 60. let 20. století. Vyhynutí tohoto druhu mělo dvě hlavní příčiny. První příčinu představoval nadměrný lov pro okrasné peří a pro muzejní a soukromé sbírky. Druhou příčinou pak bylo rozsáhlé odlesňování Severního ostrova evropskými osadníky. Většinu z těchto oblastí navíc tvořily starobylé ekologicky komplexní pralesy a laločník nedokázal přežít v regenerovaných druhotných lesích. rdf:langString
Der Huia oder Lappenhopf (Heteralocha acutirostris) gehörte zu den nur auf Neuseeland verbreiteten Lappenvögeln und gilt seit 1907 als ausgestorben. Er erreichte eine Größe von bis zu 55 Zentimetern. Insbesondere der Geschlechtsdimorphismus war bei dieser Art ausgeprägt. Die Weibchen waren nicht nur größer, sie besaßen auch einen bis zu 8,5 Zentimeter langen, schmalen Schnabel, der beim Männchen spechtartig und mit nur 6 Zentimeter deutlich kürzer ausfiel. Da ein solch deutlicher Unterschied von keiner anderen Vogelart bekannt ist, wird dessen Zustandekommen kontrovers diskutiert. rdf:langString
La huia (Heteralocha acutirostris) era una especie de ave paseriforme endémica de la isla Norte de Nueva Zelanda,​ el mayor miembro de la familia Callaeidae con una longitud corporal de unos 45 cm. Se extinguió a principios del siglo XX.​ Hubo dos causas principales que la provocaron: el exceso de caza tanto para obtener como para conseguir ejemplares disecados para los museos; y la deforestación de la isla llevada a cabo por los colonos europeos para crear pastizales y tierras de cultivo, aunque probablemente la especie ya se encontraba en declive cuando llegaron los europeos a las islas. La mayoría de estos bosques eran antiguos y complejos bosques primarios y la huia fue incapaz de adaptarse a los nuevos bosques secundarios. El último avistamiento confirmado se produjo el 28 de diciemb rdf:langString
The huia (/ˈhuːjə, -iːə/ HOO-yə, -⁠ee-ə; Māori: [ˈhʉiˌa]; Heteralocha acutirostris) is an extinct species of New Zealand wattlebird, endemic to the North Island of New Zealand. The last confirmed sighting of a huia was in 1907, although there was a credible sighting in 1924. The huia is one of New Zealand's best-known extinct birds because of its bill shape, its sheer beauty and special place in Māori culture and oral tradition. The bird was regarded by Māori as tapu (sacred), and the wearing of its skin or feathers was reserved for people of high status. rdf:langString
A huia (nome científico: Heteralocha acutirostris) é uma espécie extinta de ave passeriforme que era endêmica da ilha Norte da Nova Zelândia. O último registro confirmado de uma huia foi feito em 1907, embora haja relatos críveis de avistamentos do pássaro no início da década de 1960. Sua extinção teve duas causas principais. A primeira foi a caça excessiva, tanto para obtenção de peles por colecionadores, como para retirada de penas da cauda que serviam de enfeite de chapéu. A segunda principal causa foi o desmatamento generalizado das terras baixas da Ilha Norte por colonos europeus para pastagens e agricultura. A maioria dessas florestas eram virgens, ecologicamente complexas, e as huias eram incapazes de sobreviver em florestas secundárias. rdf:langString
Разноклю́вая гу́йя, или гу́йя (лат. Heteralocha acutirostris) — вымерший вид птиц из семейства гуй (Callaeidae) отряда воробьинообразных. Был эндемиком Северного острова Новой Зеландии и самым крупным представителем своего семейства. Исчезновение гуйи в начале XX века было обусловлено двумя основными причинами. Первой причиной была бесконтрольная чрезмерная охота с целью получения длинных ярких хвостовых перьев в качестве модного украшения для шляп, а также изготовления чучел, имевших большой спрос среди богатых музеев и частных коллекционеров. Второй причиной вымирания была широкомасштабная вырубка низменных лесов Северного острова европейскими поселенцами с целью создания сельскохозяйственных пастбищ. Большинство лесов были древними экологически сложными комплексами, после вырубки которы rdf:langString
Гуя різнодзьоба, або гуя, або гія (Heteralocha acutirostris) — вимерлий представник горобцеподібних птахів родини коральникових (Callaeidae), ендемік Північного острова Нової Зеландії. Зникнення гуї на початку XX століття було зумовлено двома основними причинами. Першою причиною стало надмірне полювання з метою отримання довгих яскравих хвостових пір'їн як модної прикраси для капелюхів, а також виготовлення опудал, які мали великий попит серед багатьох музеїв і приватних колекціонерів. Другою причиною вимирання стало те, що європейські переселенці проводили широкомасштабне вирубування низинних лісів Північного острова з метою створення сільськогосподарських пасовищ. Більшість лісів були давніми екологічно складними комплексами, після вирубування яких гуя не змогла вижити в регенерованих вт rdf:langString
rdf:langString طيور الهويا
rdf:langString Huïa
rdf:langString Laločník ostrozobý
rdf:langString Huia
rdf:langString Heteralocha acutirostris
rdf:langString Heteralocha acutirostris
rdf:langString Huia
rdf:langString Heteralocha acutirostris
rdf:langString Huia dimorphe
rdf:langString ホオダレムクドリ
rdf:langString 후이아
rdf:langString Huia (vogel)
rdf:langString Kurobród różnodzioby
rdf:langString Huia
rdf:langString Huia
rdf:langString Разноклювая гуйя
rdf:langString Гуя різнодзьоба
rdf:langString 镰嘴垂耳鸦
rdf:langString Huia
xsd:integer 347713
xsd:integer 1122898268
rdf:langString
xsd:integer 1907
rdf:langString Heteralocha
rdf:langString Illustration of two birds on a tree branch
rdf:langString Painting by J. G. Keulemans from W. L. Buller's A History of the Birds of New Zealand
rdf:langString A pair of huia
rdf:langString Cabanis, 1851
rdf:langString Heteralocha acutirostris distribution.png
rdf:langString Dark green stripes: 1840 range
rdf:langString Light green: original range
rdf:langString Red: site of 1907 last confirmed sighting
rdf:langString Yellow: sites of later unconfirmed sightings
rdf:langString acutirostris
rdf:langString EX
rdf:langString IUCN3.1
rdf:langString Heteralocha gouldi
rdf:langString Neomorpha acutirostris
rdf:langString Neomorpha crassirostris
rdf:langString La huïa (Heteralocha acutirostris) és un ocell extint de la família dels cal·leids (Callaeidae) i única espècie del gènere Heteralocha (Cabanis, 1851).
rdf:langString طيور الهويا (huia) هي نوع من أنواع الطيور المنقرضة، كانت في أفريقيا، طائر متوسط الاحجم وأسود اللون ذو منقار أصفر ووجنتيه باللون الأحمر.
rdf:langString Laločník ostrozobý (Heteralocha acutirostris), maorsky nazývaný huia, je vyhynulý druh laločníkovitého ptáka, který se endemitně vyskytoval na Severním ostrově Nového Zélandu. Poslední potvrzené pozorování laločníka ostrozobého se v literatuře nejčastěji uvádí na rok 1907 z pohoří Tararua, nicméně neověřené záznamy o jeho existenci pocházejí ještě ze začátku 60. let 20. století. Vyhynutí tohoto druhu mělo dvě hlavní příčiny. První příčinu představoval nadměrný lov pro okrasné peří a pro muzejní a soukromé sbírky. Druhou příčinou pak bylo rozsáhlé odlesňování Severního ostrova evropskými osadníky. Většinu z těchto oblastí navíc tvořily starobylé ekologicky komplexní pralesy a laločník nedokázal přežít v regenerovaných druhotných lesích. Laločník ostrozobý měl černě zbarvené peří se zelenavým kovovým nádechem a zářivě oranžové kulaté lícní laloky. Samci měřili asi 45 cm, samice kolem 48 cm. Druh je známý pro svůj neobvyklý pohlavní dimorfismus, který se týkal tvaru a délky zobáku. Zobák samce byl krátký a robustní a výborně se hodil pro sekání a trhání vnějších vrstev rozpadajícího se dřeva, odkud pták získával larvy hmyzu. Samice naopak měla zobák dlouhý, úzký a zahnutý, podobně jako dnešní kolibříkovití, díky čemuž mohla pronikat do chodbiček hmyzu v živých stromech, kam se samec nedostal. Laločníci ve svém přirozeném prostředí převzali úlohu datlovitých, kteří nepronikli východně od Wallaceovy linie. Mimo různých druhů členovců konzumovali také ovoce a představovali tak roznašeče semen. Laločníci ostrozobí měli významné místo v kultuře domorodých Maorů. Ti si velmi cenili peří těchto ptáků, které jako okrasu nosili vysoce postavení členové kmenů. Mezi jednotlivými kmeny představovala pera výměnný artikl za jiné cenné zboží, případně mohla posloužit i jako dar k utužování vzájemného přátelství a respektu. Maorové podle svých tradic peří ptáků získávali během května až července, zatímco po zbytek roku vyhlašovali takzvaný rāhui – zákaz lovu.
rdf:langString Der Huia oder Lappenhopf (Heteralocha acutirostris) gehörte zu den nur auf Neuseeland verbreiteten Lappenvögeln und gilt seit 1907 als ausgestorben. Er erreichte eine Größe von bis zu 55 Zentimetern. Insbesondere der Geschlechtsdimorphismus war bei dieser Art ausgeprägt. Die Weibchen waren nicht nur größer, sie besaßen auch einen bis zu 8,5 Zentimeter langen, schmalen Schnabel, der beim Männchen spechtartig und mit nur 6 Zentimeter deutlich kürzer ausfiel. Da ein solch deutlicher Unterschied von keiner anderen Vogelart bekannt ist, wird dessen Zustandekommen kontrovers diskutiert. In der Gesamtdarstellung der Vögel der Australis führt Gould (1865) den Lappenhopf unter dem Namen Neomorpha gouldi Gray, 1841 und wiederholt darin die von Dieffenbach dargestellte Beschreibung einer Jagd auf die Tiere, die den Māori wegen ihrer Schwanzfedern als wichtiges Jagdwild und Handelsgut dienten. Bei der Jagd verwendeten die Maori einen langen, schrillen Ruf, der dem Namen Huia ähnlich gewesen sei und die Tiere anlocke. Edgar Leopold Layard berichtete bereits 1863 von der Seltenheit des Vogels, der in großen Teilen Neuseelands inzwischen fehle. Ganz sicher haben die europäisch geprägte Landwirtschaft und der große Flächenverlust der Wälder das Aussterben schließlich herbeigeführt. Auch gab es durch die besondere Mode in der westlichen Welt des ausgehenden 19. Jahrhunderts einen zusätzlichen Jagddruck auf zahlreiche exotische Vogelarten, die über besondere Schmuckfedern verfügen. Berichten der Māori zufolge kam der im Nordosten der Nordinsel Neuseelands verbreitete Lappenhopf auch noch in historischer Zeit auf der Südinsel vor, wo er von europäischen Forschern schon nicht mehr gesichtet werden konnte. Die Tiere bevorzugten zumindest am Ende des 19. Jahrhunderts die dichten Bergwälder. Die Berichte und die besondere Anatomie (lange Beine) lassen darauf schließen, dass es sich um einen mäßig begabten Flieger handelte. Die meist paarweise auftretenden Vögel sprangen von Ast zu Ast und ließen sich auch auf dem Boden beobachten. Als Nahrung dienten ihnen Samen, Beeren und Insekten. Der Schnabel beider Geschlechter war sicherlich sehr gut für die Suche nach Insektenlarven in Holz geeignet; womöglich ergänzten sich Männchen und Weibchen durch die unterschiedliche Beschaffenheit ihrer Schnäbel. Bekannt geworden sind noch die in hohlen Bäumen angelegten Nester, die zwei bis drei gefleckte Eier enthielten. Die Jungen wurden von beiden Elterntieren versorgt.
rdf:langString La huia (Heteralocha acutirostris) era una especie de ave paseriforme endémica de la isla Norte de Nueva Zelanda,​ el mayor miembro de la familia Callaeidae con una longitud corporal de unos 45 cm. Se extinguió a principios del siglo XX.​ Hubo dos causas principales que la provocaron: el exceso de caza tanto para obtener como para conseguir ejemplares disecados para los museos; y la deforestación de la isla llevada a cabo por los colonos europeos para crear pastizales y tierras de cultivo, aunque probablemente la especie ya se encontraba en declive cuando llegaron los europeos a las islas. La mayoría de estos bosques eran antiguos y complejos bosques primarios y la huia fue incapaz de adaptarse a los nuevos bosques secundarios. El último avistamiento confirmado se produjo el 28 de diciembre de 1907 en la cordillera Tararua.​ La huia presentaba el mayor dimorfismo sexual en la forma del pico de todas las especies de aves del mundo. El pico claro de las huias tenía una estructura tan diferenciada según el sexo, que los primeros ejemplares, macho y hembra, que se llevaron a Europa fueron considerados representantes de especies distintas. El macho poseía un pico relativamente corto, estrecho y recto mientras que el de la hembra, en cambio, era más delgado, largo y claramente curvado hacia abajo. Por lo demás ambos sexos tenían un aspecto similar, tenían carúnculas anaranjadas a los lados de la base del pico y el plumaje predominantemente negro, con irisaciones verdosas, y los extremos de las plumas de la cola de color blanco. Estas llamativas plumas de la cola solían ser usadas por los jefes maoríes como muestra de su estatus. Estas aves vivían tanto en los bosques montanos como en las regiones bajas, y se cree que alternaban ambas regiones estacionalmente, viviendo en altitudes altas en verano y descendiendo a las bajas en invierno. Las huias eran omnívoras, comían insectos, larvas y arañas, además de frutos y una pequeña cantidad de plantas nativas. Los machos y las hembras usaban sus diferentes picos para alimentarse de manera distinta: el macho usaba su corto pico para escarbar en la superficie de la madera podrida, mientras que la hembra podía sondear en rendijas profundas. Aunque la huia se menciona frecuentemente en los textos de biología y ornitología debido a su marcado dimorfismo, en realidad no se sabe mucho sobre ella ya que fue muy poco estudiada antes de su extinción. La huia es una de las aves extintas más conocidas de Nueva Zelanda a causa de la forma de su pico, su exótica belleza, y el lugar especial que ocupaba en la cultura maorí y en su tradición oral. Esta ave era consideraba sagrada (‘tapu’) por los maoríes, y llevar su piel o plumas estaba reservado a las personas de alto estatus.
rdf:langString Heteralocha acutirostris generoko animalia zen, jada iraungia. Hegaztien barruko familian sailkatzen zen.
rdf:langString The huia (/ˈhuːjə, -iːə/ HOO-yə, -⁠ee-ə; Māori: [ˈhʉiˌa]; Heteralocha acutirostris) is an extinct species of New Zealand wattlebird, endemic to the North Island of New Zealand. The last confirmed sighting of a huia was in 1907, although there was a credible sighting in 1924. It was already a rare bird before the arrival of Europeans, confined to the Ruahine, Tararua, Rimutaka and Kaimanawa mountain ranges in the south-east of the North Island. It was remarkable for having the most pronounced sexual dimorphism in bill shape of any bird species in the world. The female's beak was long, thin and arched downward, while the male's was short and stout, like that of a crow. Males were 45 cm (18 in) long, while females were larger at 48 cm (19 in). The sexes were otherwise similar, with orange wattles and deep metallic, bluish-black plumage with a greenish iridescence on the upper surface, especially about the head. The tail feathers were unique among New Zealand birds in having a broad white band across the tips. The birds lived in forests at both montane and lowland elevations – they are thought to have moved seasonally, living at higher elevation in summer and descending to lower elevation in winter. Huia were omnivorous and ate adult insects, grubs and spiders, as well as the fruits of a small number of native plants. Males and females used their beaks to feed in different ways: the male used his bill to chisel away at rotting wood, while the female's longer, more flexible bill was able to probe deeper areas. Even though the huia is frequently mentioned in biology and ornithology textbooks because of this striking dimorphism, not much is known about its biology; it was little studied before it was driven to extinction. The huia is one of New Zealand's best-known extinct birds because of its bill shape, its sheer beauty and special place in Māori culture and oral tradition. The bird was regarded by Māori as tapu (sacred), and the wearing of its skin or feathers was reserved for people of high status.
rdf:langString Heteralocha acutirostris( Pour le genre d'amphibiens, voir Huia (genre). ) Heteralocha acutirostris Huia femelle naturalisé,Musée de Wiesbaden, Allemagne Genre HeteralochaCabanis, 1851 Espèce Heteralocha acutirostris(Gould, 1837) Statut de conservation UICN EX : Éteint Le Huia dimorphe (Heteralocha acutirostris†) était une espèce d'oiseau de Nouvelle-Zélande. Elle s'est éteinte au début du XXe siècle. C'était la seule espèce du genre Heteralocha†.
rdf:langString 후이아(huia) 또는 뺨볏찌르레기(Heteralocha acutirostris)는 참새목 와틀과에 속하는 새로, 뉴질랜드에 서식했다. 부리가 시작되는 부위에 분홍색 살점이 있고, 종아리 마디가 길어서 매우 아름다웠지만, 마오리족이 장식품을 목적으로 한 남획에 의해 1907년 이후에 멸종했다. 참고로 후이아의 정식 한국 명칭은 불혹주머니찌르레기이다.
rdf:langString ホオダレムクドリ (Heteralocha acutirostris) はスズメ目ホオダレムクドリ科に属する鳥の一種。絶滅種。ニュージーランド北島の南部に生息していた。
rdf:langString De huia (Heteralocha acutirostris) was een vogel, die endemisch was in Nieuw-Zeeland. De vogel is nu uitgestorven. Sinds 1907 zijn er geen betrouwbare waarnemingen meer gedaan toen W.W. Smith drie vogels zag in de Tararua Ranges op 28 december 1907.
rdf:langString L'huia (Heteralocha acutirostris (Gould, 1837)) è un uccello passeriforme estinto della famiglia dei Calleidi.
rdf:langString Huia (Heteralocha acutirostris) är en utdöd fågel i familjen vårtkråkor inom ordningen tättingar. Den placeras som enda art i släktet Heteralocha. Fågeln förekom på Nya Zeeland men är idag utdöd och har inte observerats sedan 1907. Hujan var 48–50 centimeter lång, hade svart fjäderdräkt med grön glans, och vit stjärtspets. Honans näbb mätte 9,6 cm och var böjd nedåt. Hanens näbb var mindre än hälften så lång, 4 centimeter och rak.
rdf:langString Kurobród różnodzioby, kurobród nowozelandzki (Heteralocha acutirostris) – wymarły gatunek ptaka z rodziny koralników (Callaeidae), jedyny przedstawiciel rodzaju Heteralocha. Był endemitem Nowej Zelandii. Wymarł na początku XX wieku, głównie z powodu polowań i niszczenia jego siedlisk. Ostatni raz był widziany 28 grudnia 1907, kiedy to W. W. Smith zaobserwował trzy osobniki w paśmie gór .
rdf:langString A huia (nome científico: Heteralocha acutirostris) é uma espécie extinta de ave passeriforme que era endêmica da ilha Norte da Nova Zelândia. O último registro confirmado de uma huia foi feito em 1907, embora haja relatos críveis de avistamentos do pássaro no início da década de 1960. Sua extinção teve duas causas principais. A primeira foi a caça excessiva, tanto para obtenção de peles por colecionadores, como para retirada de penas da cauda que serviam de enfeite de chapéu. A segunda principal causa foi o desmatamento generalizado das terras baixas da Ilha Norte por colonos europeus para pastagens e agricultura. A maioria dessas florestas eram virgens, ecologicamente complexas, e as huias eram incapazes de sobreviver em florestas secundárias. Era uma ave de plumagem azul escura metálica, com uma iridescência esverdeada na superfície superior, especialmente na cabeça. As penas da cauda tinham uma larga faixa branca nas pontas. Foi notável por ter o dimorfismo sexual mais pronunciado em relação ao formato do bico do que qualquer outra espécie de ave no mundo. O bico da fêmea era comprido, fino e arqueado para baixo, enquanto o do macho era curto e robusto, como o de um corvo. Os machos tinham 45 centímetros de comprimento, enquanto que as fêmeas eram um pouco maiores. Ambos possuíam uma distintiva carúncula arredondada e de cor laranja-brilhante nas bases laterais do bico. As aves viviam tanto nas florestas de áreas montanhosas como nas de terras baixas, e acredita-se que elas migravam sazonalmente, vivendo em altitudes mais elevadas no verão. Eram onívoras e comiam insetos adultos, larvas e aranhas, assim como os frutos de um pequeno número de plantas nativas. Machos e fêmeas usavam seus bicos para se alimentar de diferentes maneiras: o macho usava seu bico para esquadrinhar madeira podre, enquanto o bico mais longo e flexível da fêmea era capaz de sondar áreas mais profundas. Embora a huia seja frequentemente mencionada nos livros de biologia e ornitologia devido a esse impressionante dimorfismo, pouco se sabe sobre sua biologia: foi pouco estudada antes de ser levada à extinção. É uma das aves extintas mais conhecidas da Nova Zelândia devido à forma de seu bico e sua beleza, tendo um lugar especial na cultura do povo maori e na tradição oral. O pássaro era considerado sagrado pelos maori, e o uso de sua pele ou penas era reservado para pessoas de elevado status social. O grau com que a huia era conhecida e admirada no país se reflete no grande número de áreas urbanas e acidentes geográficos batizados em sua homenagem.
rdf:langString Гуя різнодзьоба, або гуя, або гія (Heteralocha acutirostris) — вимерлий представник горобцеподібних птахів родини коральникових (Callaeidae), ендемік Північного острова Нової Зеландії. Зникнення гуї на початку XX століття було зумовлено двома основними причинами. Першою причиною стало надмірне полювання з метою отримання довгих яскравих хвостових пір'їн як модної прикраси для капелюхів, а також виготовлення опудал, які мали великий попит серед багатьох музеїв і приватних колекціонерів. Другою причиною вимирання стало те, що європейські переселенці проводили широкомасштабне вирубування низинних лісів Північного острова з метою створення сільськогосподарських пасовищ. Більшість лісів були давніми екологічно складними комплексами, після вирубування яких гуя не змогла вижити в регенерованих вторинних лісах. Останній раз гую бачили 28 грудня 1907 року поблизу гірського ланцюга , однак окремі повідомлення про зустрічі з цими птахами з'являлися у Веллінгтоні аж до 1922 року, а в національному парку Ті Уревера — до 1960-х років. Характерною особливістю гуї була наявність сильно вираженого статевого диморфізму у формі дзьоба. Дзьоб у самиці був довгим, тонким зігнутим донизу, у той час як у самця — коротким і товстим, як у ворона. Самиця і самець були настільки схожими, що їх можна було відрізнити лише за формою дзьоба. Самиця і самець мали помаранчеві кульчики і переважно чорне оперення із зеленуватим відливом. Птахи проживали виключно у низинних і гірських лісах. Це було пов'язане з сезонними міграціями протягом року: влітку гуї жили на височинах, а взимку — в низинних лісах. Гуї були всеїдними птахами. Вони харчувалися комахами, личинками, павуками, а також плодами деяких місцевих рослин. Під час харчування самець пробивав отвори в підгнилій деревині, в той час як самиця, маючи більш довгий і гнучкий дзьоб, проникала ним у місця скупчення личинок жуків. Незважаючи на те, що статевий диморфізм гуї багато разів згадувався в підручниках біології та орнітології, вона залишилася маловивченим видом. Гуя — один з найвідоміших вимерлих птахів Нової Зеландії. Завдяки своїй красі та формі дзьоба вона зайняла особливе місце у культурі і традиціях маорі. Вона вважалася у маорі священним птахом, а носіння її шкірки або пір'я серед них вважалося привілеєм.
rdf:langString Разноклю́вая гу́йя, или гу́йя (лат. Heteralocha acutirostris) — вымерший вид птиц из семейства гуй (Callaeidae) отряда воробьинообразных. Был эндемиком Северного острова Новой Зеландии и самым крупным представителем своего семейства. Исчезновение гуйи в начале XX века было обусловлено двумя основными причинами. Первой причиной была бесконтрольная чрезмерная охота с целью получения длинных ярких хвостовых перьев в качестве модного украшения для шляп, а также изготовления чучел, имевших большой спрос среди богатых музеев и частных коллекционеров. Второй причиной вымирания была широкомасштабная вырубка низменных лесов Северного острова европейскими поселенцами с целью создания сельскохозяйственных пастбищ. Большинство лесов были древними экологически сложными комплексами, после вырубки которых гуйя не смогла выжить в регенерирующих вторичных лесах. Последний раз гуйю видели 28 декабря 1907 года близ горной цепи , однако отдельные сообщения о встречах с этими птицами появлялись в Веллингтоне вплоть до 1922 года, а в национальном парке Те Уревера — до 1960-х годов. Примечательной особенностью разноклювой гуйи было наличие сильно выраженного полового диморфизма в форме клюва. Клюв у самки был длинным, тонким и изогнутым вниз, в то время как у самца — коротким и толстым, как у ворона. Самка и самец были настолько похожи, что их можно было отличить только по форме клюва. Самка и самец имели оранжевые серёжки и преимущественно чёрное оперение с зеленоватым переливом. Птицы проживали исключительно в низменных и горных лесах. Это было связано с сезонными миграциями в течение года: летом гуйи жили на возвышенностях, а зимой — в низменных лесах. Гуйи были всеядными птицами. Они питались насекомыми, личинками, пауками, а также плодами некоторых местных растений. Во время кормления самец проделывал отверстия в гниющей древесине, в то время как самка, имея более длинный и гибкий клюв, проникала в места скопления личинок жуков. Несмотря на то, что половой диморфизм гуйи многократно упоминался в учебниках биологии и орнитологии, она осталась малоизученным видом. Гуйя — одна из самых известных вымерших птиц Новой Зеландии. Благодаря своей красоте и форме клюва она заняла особое место в культуре и традициях маори. Она считалась у маори священной птицей, а ношение её шкурки или перьев среди них считалось привилегией. В честь неё назван астероид .
rdf:langString 镰嘴垂耳鸦(毛利语:ˈhʉiˌa;学名:Heteralocha acutirostris),是新西兰北岛特有及灭绝的一种垂耳鸦。最后一次确切地目击到镰嘴垂耳鸦是在1907年,不过迟至1960年代初仍有可信的目击事件。 在欧洲殖民者达到新西兰前镰嘴垂耳鸦便已很罕见,它们受限于北岛东南部的、、以及。镰嘴垂耳鸦的灭绝有两个主要原因。其一是为获取它们的皮毛以制作剥制标本和它们的尾羽作为帽子饰品而泛滥的过度狩猎。其二是欧洲殖民者为农业制造牧场而对北岛低地进行广泛地森林破坏。这些森林中大部分是古老的,生态复杂的原始森林,而镰嘴垂耳鸦无法在再生次生林中生存。
rdf:langString Map of the North Island of New Zealand coloured light green with dark green stripes from the central mountains to the sea along the east coast to Wellington, and one red and two yellow dots.
xsd:nonNegativeInteger 59689

data from the linked data cloud