Hubris

http://dbpedia.org/resource/Hubris an entity of type: Thing

الكِبْر أو التَّكَبُّر أو التَّغَطْرُس أو التَّعَاظُم هو أثر من آثار العجب والافتراء من قلب قد امتلأ بالجهل والظلم ترحلت منه العبودية، ونزل عليه المقت فنظره إلى الناس شذر ومشيه بينهم تبختر ومعاملته لهم معاملة الاستئثار لا الإيثار ولا الإنصاف ولا يرى لأحد عليه حقا ويرى حقوقه على الناس ولا يرى فضلهم عليه. ومن معانيه التَّرَفُّعُ والخُيَلاءُ المعجم: الرائدتَكَبَّر : تعظَّم وامتنع عن قبول الحقِّ معاندةٌ . المعجم الوسيط. «يَنْبَغِي لِلعالِمِ أَنْ لاَ يَتَكَبَّرَ على الْمُتَعَلِّمينَ» (ابن المقفع ).المعجم: الغني rdf:langString
Die Hybris [ˈhyːbʀɪs] (altgriechisch ὕβρις hýbris ‚Übermut‘, ‚Anmaßung‘) bezeichnet eine extreme Form der Selbstüberschätzung oder auch des Hochmuts. Man verbindet mit Hybris häufig den Realitätsverlust einer Person und die Überschätzung der eigenen Fähigkeiten, Leistungen oder Kompetenzen, vor allem von Personen in Machtpositionen. rdf:langString
Hibriso (greke: Ὕβρις ) laŭ la moderna senco estas emocio de troa fiereco kaj aroganteco, kiu kunportas punon kaj malvenkon. En la antikva Grekio la signifo de la termino estis iomete malsama, rilate al la evidenta malobservo de la rajtoj de aliaj, kio kaŭzas ĝian humiligon . rdf:langString
Hybris (/ˈhyːbris/, in greco antico: ὕβρις, hýbris) è un topos (tema ricorrente) della tragedia greca e della letteratura greca, che descrive una qualità della personalità di estremo o eccessivo orgoglio o pericolosa eccessiva sicurezza, spesso in combinazione con (o sinonimo di) arroganza. Si riferisce in generale a un'azione ingiusta o empia avvenuta nel passato, che produce conseguenze negative su persone ed eventi del presente. È un antefatto che vale come causa a monte che condurrà alla catastrofe della tragedia stessa. rdf:langString
오만(傲慢) 또는 휴브리스(hubris, 휘브리스)는 자존심을 의미한다. rdf:langString
ヒュブリス(古希: ὕβρις、英語: Hubris, Hybris)とは、神話に由来した言葉であり、神に対する侮辱や無礼な行為などへと導く極度の自尊心や自信を意味する。通常は後で厳しく罰せられる。この神話上の言葉は、非常に受け容れ難く傲慢で侮辱的な行動が、古代神話(例:エディプス)において説明されているような行動の一つを想起させるようなやり方で、道徳的規範と向き合うことを示すためにしばしば用いられる。 rdf:langString
Hybris (gr. ὕβρις) – duma, buta, pycha rodowa lub majestat władcy, które uniemożliwiają prawidłowe rozpoznanie sytuacji, w której znalazł się bohater. Pojęcie było używane w kulturze starożytnej Grecji. Pycha ta stanowi przekroczenie miary, którą bogowie wyznaczyli człowiekowi (zob. Dike), stanowi więc wyzwanie wobec bogów i ściąga na człowieka ich karę. Pojęcie hybris znalazło wyraz zwłaszcza w tragedii greckiej, w której często jest głównym czynnikiem prowadzącym do bohatera (np. Edypa, Kreona, Agamemnona czy Klitajmestry). Słowo hybris jest rodzaju żeńskiego i jest nieodmienne. rdf:langString
A húbris ou hybris (em grego ὕϐρις, "hýbris") é um conceito grego que pode ser traduzido como "tudo que passa da medida; descomedimento" e que atualmente alude a uma confiança excessiva, um orgulho exagerado, presunção, arrogância ou insolência (originalmente contra os deuses), que com frequência termina sendo punida. Na Antiga Grécia, aludia a um desprezo temerário pelo espaço pessoal alheio, unido à falta de controle sobre os próprios impulsos, sendo um sentimento violento inspirado pelas paixões exageradas, consideradas doenças pelo seu caráter irracional e desequilibrado, e concretamente por Até (a fúria ou o orgulho). Opõe-se à sofrósina, a virtude da prudência, do bom senso e do comedimento. rdf:langString
傲慢(古希臘語:ὕβρις,英語:Hubris或 hybris),是貶義詞。形容極度不禮貌與驕傲的心理狀態,以致於擁有這種心態的人會脫離現實,對自己的能力、成就、競爭力與處境有過度正面的評價,認為自己優於所有人,且看不起別人。擁有權力與的人,通常會出現這種心態。在古希臘的傳說中,挑戰神明的行為,傲慢的同義詞是驕傲、,傲慢的相反詞是、謙遜、虛心。 rdf:langString
Ги́брис, также хю́брис (от др.-греч. ὕβρις — «дерзость»), — высокомерие, гордыня, спесь, чрезмерное самолюбие. В древнегреческой культуре персонифицированное свойство характера, позже — важная этическая концепция. rdf:langString
Гібрис (дав.-гр. ὕβρις «зухвалість») — зарозумілість, пиха, гіпертрофоване самолюбство. У давньогрецькій культурі персоніфікована властивість характеру, пізніше — важлива етична концепція. rdf:langString
L'hibris (grec antic: ὕϐρις, hibris) és un orgull extrem que porta a desafiar els límits tot sobreestimant les pròpies capacitats o drets. Aquest excés és usualment castigat a les històries on apareix per la societat o una força posterior. Originàriament tenia un sentit de crim d'abús i humiliació de la víctima, especialment sexual o amb sadisme, però va acabar adquirint aquesta connotació d'extralimitació superba. rdf:langString
Hybris (ὕβρις) znamenala v řeckém starověku navenek projevovanou pýchu, domýšlivost a aroganci, vyzývavé, drzé jednání a vystupování, jež překračuje člověku vymezenou hranici a nutně vyvolá trest bohů, který pak postihne celou společnost. Proto patřila k nejtěžším zločinům a trestala se i smrtí. Původ slova se odvozuje od předpony hyper- a slovesa jít, kráčet; označovalo tedy něco jako překročení mezí. rdf:langString
Η ύβρις ήταν βασική αντίληψη της κοσμοθεωρίας των αρχαίων Ελλήνων. Όταν κάποιος, υπερεκτιμώντας τις ικανότητες και τη δύναμή του (σωματική, αλλά κυρίως πολιτική, στρατιωτική και οικονομική), συμπεριφερόταν με βίαιο, αλαζονικό και προσβλητικό τρόπο απέναντι στους άλλους, στους νόμους της πολιτείας και κυρίως απέναντι στον άγραφο θεϊκό νόμο - που επέβαλλαν όρια στην ανθρώπινη δράση -, θεωρούνταν ότι διέπραττε «ὕβριν», δηλαδή παρουσίαζε συμπεριφορά με την οποία επιχειρούσε να υπερβεί τη θνητή φύση του και να εξομοιωθεί με τους θεούς, με συνέπεια την προσβολή και τον εξοργισμό τους. rdf:langString
La hibris (en griego antiguo ὕβρις hýbris) es un concepto griego que puede traducirse como ‘desmesura’ del orgullo y la arrogancia. No hace referencia a un impulso irracional y desequilibrado, sino a un intento de transgresión de los límites impuestos por los dioses a los hombres mortales y terrenales. En la Antigua Grecia aludía a un desprecio temerario del espacio personal ajeno unido a la falta de control de los impulsos propios, siendo un sentimiento violento inspirado por las pasiones exageradas, consideradas enfermedades por su carácter irracional y desequilibrado, y más concretamente por Ate (la furia o el orgullo). Como reza el famoso proverbio antiguo, erróneamente atribuido a Eurípides: «Aquel a quien los dioses quieren destruir, primero lo vuelven loco». rdf:langString
Hubris (/ˈhjuːbrɪs/; from Ancient Greek ὕβρις (húbris) 'pride, insolence, outrage'), or less frequently hybris (/ˈhaɪbrɪs/), describes a personality quality of extreme or excessive pride or dangerous overconfidence, often in combination with (or synonymous with) arrogance. The term arrogance comes from the Latin adrogare, meaning "to feel that one has a right to demand certain attitudes and behaviors from other people". To arrogate means "to claim or seize without justification... To make undue claims to having", or "to claim or seize without right... to ascribe or attribute without reason". The term pretension is also associated with the term hubris, but is not synonymous with it. rdf:langString
Hibrisa (antzinako grezieraz: ὕβρις, hýbris) greziar kontzeptu kulturala da, harrokeriaren eta harrokeriaren neurrigabekeria gisa itzul daitekeena. Ez dio bulkada irrazional eta desorekatuari erreferentzia egiten, jainkoek gizaki hilkor eta lurtarrei ezarritako mugak hausteko ahaleginari baizik. Antzinako Grezian, inoren espazio pertsonalaren mesprezu ausarta eta norberaren bulkaden kontrolik eza aipatzen zituen, gehiegizko grinek inspiratutako sentimendu bortitza izanik, izaera irrazional eta desorekatuagatik eritasuntzat hartzen zirenak, eta, zehazkiago, (amorrua edo harrotasuna). Euripidesi oker egotzitako antzinako esaera zaharrak dioen bezala: «Jainkoek suntsitu nahi dutena, lehenik erotu egiten dute». rdf:langString
L’hybris, également appelé hubris ou ubris (en grec ancien : ὕϐρις / húbris), est une notion grecque qui se traduit le plus souvent par « démesure ». Elle désigne un comportement ou un sentiment violent inspiré par des passions, particulièrement l'orgueil et l’arrogance, mais aussi l’excès de pouvoir et de ce vertige qu’engendre un succès trop continu. Les Grecs lui opposaient la tempérance et la modération, qui est d’abord connaissance de soi et de ses limites. rdf:langString
Hybris (Oudgrieks: ὕβρις, spreek uit: hubris) is het Oudgriekse woord voor overdreven trots, hoogmoed, overmoed, grootheidswaan, brutaliteit, onbeschaamdheid met name tegenover de Griekse goden en/of de goddelijke wereldorde. Het woord hybris heeft geen goede Nederlandse vertaling die het begrip volledig dekt, maar kan in de moderne tijd nog het beste omschreven worden met de Bijbelspreuk 'hoogmoed komt voor de val'. Er bestond in de Griekse mythologie ook een godin Hybris. Zij was de personificatie van het begrip hybris. Ze bracht haar meeste tijd onder de stervelingen door. rdf:langString
rdf:langString تكبر
rdf:langString Hibris
rdf:langString Hybris
rdf:langString Hybris
rdf:langString Ύβρις
rdf:langString Hibriso
rdf:langString Hubris
rdf:langString Hibris
rdf:langString Hibris
rdf:langString Hybris
rdf:langString Hybris
rdf:langString 오만 (자기애)
rdf:langString ヒュブリス
rdf:langString Hybris (Oudgrieks)
rdf:langString Hybris
rdf:langString Húbris
rdf:langString Гибрис
rdf:langString Гібрис
rdf:langString 傲慢
xsd:integer 14282
xsd:integer 1122646492
rdf:langString Hybris (ὕβρις) znamenala v řeckém starověku navenek projevovanou pýchu, domýšlivost a aroganci, vyzývavé, drzé jednání a vystupování, jež překračuje člověku vymezenou hranici a nutně vyvolá trest bohů, který pak postihne celou společnost. Proto patřila k nejtěžším zločinům a trestala se i smrtí. Původ slova se odvozuje od předpony hyper- a slovesa jít, kráčet; označovalo tedy něco jako překročení mezí. Je charakterovou vlastností osobnosti, která se projevuje extrémně natvrdlou pýchou spolu s nebezpečným sebevědomím, často v kombinací s arogancí. Pojem arogance pochází z latinského adrogare. To znamená postoj, který dává člověku právo prosadit si určité chování mezi ostatními. Arrogate znamená prohlásit bez ospravedlnění nebo také něco neoprávněně a nezvratně vykonat. Výraz nárok (angl.: pretension; také domnělé právo) je uzurpování si mého vlastního práva a je slovesem podstatného slova hybris. Znamená pouhou potřebu vůle po úspěchu, I když to neznamená být vítězem. Osoba nenachází smíření, jako je tomu v přátelských skupinkách. Tato vlastnost je spíše charakteristická pro individuum než pro skupinu. I přes to se ve společnosti můžou objevit urážlivé a arogantní skupiny, které mohou vedlejšími důsledky vyvozovat špatné konání v přesvědčení, že se chovají správně (např. nacistické Německo či jiné ideové režimy). Hybris se často projevuje nedostatkem kontaktu s realitou a přehodnocením svých vlastních schopností, kompetencí a úspěšných výsledků. Adjektivum podst jm. hybris je hybristický. Pojem pochází z antického Řecka, kde mělo mnoho kontextuálně odlišných významů: v právním užití to znamenalo atentát nebo sexuání delikty a krádež soukromého majetku. V náboženském užití to znamenalo pojem hříchu proti Bohu.
rdf:langString L'hibris (grec antic: ὕϐρις, hibris) és un orgull extrem que porta a desafiar els límits tot sobreestimant les pròpies capacitats o drets. Aquest excés és usualment castigat a les històries on apareix per la societat o una força posterior. Originàriament tenia un sentit de crim d'abús i humiliació de la víctima, especialment sexual o amb sadisme, però va acabar adquirint aquesta connotació d'extralimitació superba. La diferència fonamental entre l'hibris clàssica i la moderna és que les civilitzacions grecoromanes consideraven que la falta venia de no acceptar el propi destí (per això intervé Nèmesi com a venjadora) mentre que la relectura posterior l'assimila a un pecat. Les metamorfosis o híbrids (paraula que deriva de la falta) dels orgullosos són un càstig freqüent a la mitologia.
rdf:langString الكِبْر أو التَّكَبُّر أو التَّغَطْرُس أو التَّعَاظُم هو أثر من آثار العجب والافتراء من قلب قد امتلأ بالجهل والظلم ترحلت منه العبودية، ونزل عليه المقت فنظره إلى الناس شذر ومشيه بينهم تبختر ومعاملته لهم معاملة الاستئثار لا الإيثار ولا الإنصاف ولا يرى لأحد عليه حقا ويرى حقوقه على الناس ولا يرى فضلهم عليه. ومن معانيه التَّرَفُّعُ والخُيَلاءُ المعجم: الرائدتَكَبَّر : تعظَّم وامتنع عن قبول الحقِّ معاندةٌ . المعجم الوسيط. «يَنْبَغِي لِلعالِمِ أَنْ لاَ يَتَكَبَّرَ على الْمُتَعَلِّمينَ» (ابن المقفع ).المعجم: الغني
rdf:langString Η ύβρις ήταν βασική αντίληψη της κοσμοθεωρίας των αρχαίων Ελλήνων. Όταν κάποιος, υπερεκτιμώντας τις ικανότητες και τη δύναμή του (σωματική, αλλά κυρίως πολιτική, στρατιωτική και οικονομική), συμπεριφερόταν με βίαιο, αλαζονικό και προσβλητικό τρόπο απέναντι στους άλλους, στους νόμους της πολιτείας και κυρίως απέναντι στον άγραφο θεϊκό νόμο - που επέβαλλαν όρια στην ανθρώπινη δράση -, θεωρούνταν ότι διέπραττε «ὕβριν», δηλαδή παρουσίαζε συμπεριφορά με την οποία επιχειρούσε να υπερβεί τη θνητή φύση του και να εξομοιωθεί με τους θεούς, με συνέπεια την προσβολή και τον εξοργισμό τους. Η βίαια, αυθάδης και αλαζονική αυτή στάση/συμπεριφορά, που αποτελούσε για τον αρχαίο ελληνικό κόσμο παραβίαση της ηθικής τάξης και απόπειρα ανατροπής της κοινωνικής ισορροπίας και γενικότερα της τάξης του κόσμου, πιστευόταν ότι (επαναλαμβανόμενη, και μάλιστα μετά από προειδοποιήσεις των ίδιων των θεών) οδηγούσε τελικά στην πτώση και καταστροφή του «ὑβριστοῦ» (ὕβρις > ὑβρίζω > ὑβριστής). Αποδίδοντας την αντίληψη σχετικά με την ύβρη και τις συνέπειές της, όπως τουλάχιστον παρουσιάζεται στην αρχαιότερή της μορφή, με το σχήμα ὕβρις → ἄτη → νέμεσις → τίσις μπορούμε να πούμε ότι οι αρχαίοι πίστευαν πως μια «ὕβρις» συνήθως προκαλούσε την επέμβαση των θεών, και κυρίως του Δία, που έστελνε στον υβριστή την «ἄτην», δηλαδή το θόλωμα, την τύφλωση του νου. Αυτή με τη σειρά της οδηγούσε τον υβριστή σε νέες ύβρεις, ώσπου να διαπράξει μια πολύ μεγάλη α-νοησία, να υποπέσει σε ένα πολύ σοβαρό σφάλμα, το οποίο προκαλούσε την «νέμεσιν», την οργή και εκδίκηση δηλαδή των θεών, που επέφερε την «τίσιν», δηλ. την τιμωρία και τη συντριβή/καταστροφή του. Από την κλασική εποχή και μετά, σε πολλές περιπτώσεις οι έννοιες Άτη, Δίκη και Νέμεσις φαίνεται να αποκτούν στη συνείδηση των ανθρώπων ισοδύναμη σημασία, αυτήν της θείας τιμωρίας. Η λέξη ύβρις πέρα από τη λόγια νεοελληνική χρήση της με τις σημασίες «βρισιά» (κυρίως στον πληθυντικό αριθμό «ύβρεις») και συνακόλουθα «κάτι που θίγει την τιμή και την αξιοπρέπεια κάποιου» - οι οποίες είναι φυσιολογικές εξελίξεις της αρχαίας σημασίας -, αρκετές φορές χρησιμοποιείται και στην εποχή μας, σε πιο προσεγμένο επίπεδο λόγου, με την αρχαιοελληνική σημασία της για να χαρακτηρίσει ανάλογες αλαζονικές συμπεριφορές συνανθρώπων μας.
rdf:langString Die Hybris [ˈhyːbʀɪs] (altgriechisch ὕβρις hýbris ‚Übermut‘, ‚Anmaßung‘) bezeichnet eine extreme Form der Selbstüberschätzung oder auch des Hochmuts. Man verbindet mit Hybris häufig den Realitätsverlust einer Person und die Überschätzung der eigenen Fähigkeiten, Leistungen oder Kompetenzen, vor allem von Personen in Machtpositionen.
rdf:langString Hibriso (greke: Ὕβρις ) laŭ la moderna senco estas emocio de troa fiereco kaj aroganteco, kiu kunportas punon kaj malvenkon. En la antikva Grekio la signifo de la termino estis iomete malsama, rilate al la evidenta malobservo de la rajtoj de aliaj, kio kaŭzas ĝian humiligon .
rdf:langString Hibrisa (antzinako grezieraz: ὕβρις, hýbris) greziar kontzeptu kulturala da, harrokeriaren eta harrokeriaren neurrigabekeria gisa itzul daitekeena. Ez dio bulkada irrazional eta desorekatuari erreferentzia egiten, jainkoek gizaki hilkor eta lurtarrei ezarritako mugak hausteko ahaleginari baizik. Antzinako Grezian, inoren espazio pertsonalaren mesprezu ausarta eta norberaren bulkaden kontrolik eza aipatzen zituen, gehiegizko grinek inspiratutako sentimendu bortitza izanik, izaera irrazional eta desorekatuagatik eritasuntzat hartzen zirenak, eta, zehazkiago, (amorrua edo harrotasuna). Euripidesi oker egotzitako antzinako esaera zaharrak dioen bezala: «Jainkoek suntsitu nahi dutena, lehenik erotu egiten dute». Laburbilduz, hibris jainkoek jaurtitako zigorra da.
rdf:langString La hibris (en griego antiguo ὕβρις hýbris) es un concepto griego que puede traducirse como ‘desmesura’ del orgullo y la arrogancia. No hace referencia a un impulso irracional y desequilibrado, sino a un intento de transgresión de los límites impuestos por los dioses a los hombres mortales y terrenales. En la Antigua Grecia aludía a un desprecio temerario del espacio personal ajeno unido a la falta de control de los impulsos propios, siendo un sentimiento violento inspirado por las pasiones exageradas, consideradas enfermedades por su carácter irracional y desequilibrado, y más concretamente por Ate (la furia o el orgullo). Como reza el famoso proverbio antiguo, erróneamente atribuido a Eurípides: «Aquel a quien los dioses quieren destruir, primero lo vuelven loco». En síntesis, hybris o hibris es un castigo lanzado por los dioses.
rdf:langString Hubris (/ˈhjuːbrɪs/; from Ancient Greek ὕβρις (húbris) 'pride, insolence, outrage'), or less frequently hybris (/ˈhaɪbrɪs/), describes a personality quality of extreme or excessive pride or dangerous overconfidence, often in combination with (or synonymous with) arrogance. The term arrogance comes from the Latin adrogare, meaning "to feel that one has a right to demand certain attitudes and behaviors from other people". To arrogate means "to claim or seize without justification... To make undue claims to having", or "to claim or seize without right... to ascribe or attribute without reason". The term pretension is also associated with the term hubris, but is not synonymous with it. According to studies, hubris, arrogance, and pretension are related to the need for victory (even if it does not always mean winning) instead of reconciliation, which "friendly" groups might promote. Hubris is usually perceived as a characteristic of an individual rather than a group, although the group the offender belongs to may suffer collateral consequences from wrongful acts. Hubris often indicates a loss of contact with reality and an overestimation of one's own competence, accomplishments, or capabilities. The adjectival form of the noun hubris/hybris is hubristic/hybristic. The term hubris originated in Ancient Greek, where it had several different meanings depending on the context. In legal usage, it meant assault or sexual crimes and theft of public property, and in religious usage it meant transgression against a god.
rdf:langString L’hybris, également appelé hubris ou ubris (en grec ancien : ὕϐρις / húbris), est une notion grecque qui se traduit le plus souvent par « démesure ». Elle désigne un comportement ou un sentiment violent inspiré par des passions, particulièrement l'orgueil et l’arrogance, mais aussi l’excès de pouvoir et de ce vertige qu’engendre un succès trop continu. Les Grecs lui opposaient la tempérance et la modération, qui est d’abord connaissance de soi et de ses limites. Dans la Grèce antique, du point de vue juridique, l’hybris désignait un acte transgressif violent considéré comme un crime. Cette notion recouvrait des violations comme les voies de fait, les agressions sexuelles et le vol de propriété publique ou sacrée. On en trouve deux exemples bien connus : les deux discours de Démosthène, Contre Midias et Contre Conon, plaidoyer portant sur l’accusation publique pour « outrages » (γραφὴ ὕβρεως / graphḕ húbreōs). Du point de vue philosophique et moral, c'est la tentation de démesure ou de folie imprudente des humains, tentés de rivaliser avec les dieux. Ceci vaut en général, dans la mythologie grecque, de terribles punitions de leur part.
rdf:langString Hybris (/ˈhyːbris/, in greco antico: ὕβρις, hýbris) è un topos (tema ricorrente) della tragedia greca e della letteratura greca, che descrive una qualità della personalità di estremo o eccessivo orgoglio o pericolosa eccessiva sicurezza, spesso in combinazione con (o sinonimo di) arroganza. Si riferisce in generale a un'azione ingiusta o empia avvenuta nel passato, che produce conseguenze negative su persone ed eventi del presente. È un antefatto che vale come causa a monte che condurrà alla catastrofe della tragedia stessa.
rdf:langString 오만(傲慢) 또는 휴브리스(hubris, 휘브리스)는 자존심을 의미한다.
rdf:langString ヒュブリス(古希: ὕβρις、英語: Hubris, Hybris)とは、神話に由来した言葉であり、神に対する侮辱や無礼な行為などへと導く極度の自尊心や自信を意味する。通常は後で厳しく罰せられる。この神話上の言葉は、非常に受け容れ難く傲慢で侮辱的な行動が、古代神話(例:エディプス)において説明されているような行動の一つを想起させるようなやり方で、道徳的規範と向き合うことを示すためにしばしば用いられる。
rdf:langString Hybris (gr. ὕβρις) – duma, buta, pycha rodowa lub majestat władcy, które uniemożliwiają prawidłowe rozpoznanie sytuacji, w której znalazł się bohater. Pojęcie było używane w kulturze starożytnej Grecji. Pycha ta stanowi przekroczenie miary, którą bogowie wyznaczyli człowiekowi (zob. Dike), stanowi więc wyzwanie wobec bogów i ściąga na człowieka ich karę. Pojęcie hybris znalazło wyraz zwłaszcza w tragedii greckiej, w której często jest głównym czynnikiem prowadzącym do bohatera (np. Edypa, Kreona, Agamemnona czy Klitajmestry). Słowo hybris jest rodzaju żeńskiego i jest nieodmienne.
rdf:langString Hybris (Oudgrieks: ὕβρις, spreek uit: hubris) is het Oudgriekse woord voor overdreven trots, hoogmoed, overmoed, grootheidswaan, brutaliteit, onbeschaamdheid met name tegenover de Griekse goden en/of de goddelijke wereldorde. Het woord hybris heeft geen goede Nederlandse vertaling die het begrip volledig dekt, maar kan in de moderne tijd nog het beste omschreven worden met de Bijbelspreuk 'hoogmoed komt voor de val'. De hybris-gedachte is een typisch en veelvoorkomend thema in het Griekse denken, dat in verschillende mythen, epen, tragedies, in de geschiedschrijving en in de ethiek onder allerlei vormen naar voren treedt. De vermetele overmoed van een mens, die, in eigenwaan verstrikt en verblind, zich door niets of niemand een halt wenst te laten toeroepen en in zijn ongebreidelde heerszucht zelfs de hand slaat aan een door de goden vastgelegde wereldorde of tegen het lot, wordt door goddelijk ingrijpen meedogenloos afgestraft. Karakteristiek daarbij is dat de schuldige altijd zijn eigen ongeluk veroorzaakt, omdat hij na het overschrijden van de (overigens niet objectief bespeurbare) grens of norm met verblinding (Grieks ) getroffen wordt en niet meer merkt dat hij zijn eigen ondergang tegemoet gaat. Er bestond in de Griekse mythologie ook een godin Hybris. Zij was de personificatie van het begrip hybris. Ze bracht haar meeste tijd onder de stervelingen door. Enkele voorbeelden van karakters uit de Griekse mythologie die werden gestraft voor hun hybris: * Achilles * Arachne * Bellerophon * Cassandra * Cassiopeia * Chione * Cinyras * Ephialtes (Otus/Aloadae) * Icarus * Jason * Marsyas * Narcissus * Niobe * Odysseus * Pentheus * Phaëton * Prometheus * Salmoneus * Sisyphus * Tantalus * Voorbeelden van door hybris gedreven karakters uit de Historiën van Herodotus: * Croesus * Polycrates * Xerxes
rdf:langString A húbris ou hybris (em grego ὕϐρις, "hýbris") é um conceito grego que pode ser traduzido como "tudo que passa da medida; descomedimento" e que atualmente alude a uma confiança excessiva, um orgulho exagerado, presunção, arrogância ou insolência (originalmente contra os deuses), que com frequência termina sendo punida. Na Antiga Grécia, aludia a um desprezo temerário pelo espaço pessoal alheio, unido à falta de controle sobre os próprios impulsos, sendo um sentimento violento inspirado pelas paixões exageradas, consideradas doenças pelo seu caráter irracional e desequilibrado, e concretamente por Até (a fúria ou o orgulho). Opõe-se à sofrósina, a virtude da prudência, do bom senso e do comedimento.
rdf:langString 傲慢(古希臘語:ὕβρις,英語:Hubris或 hybris),是貶義詞。形容極度不禮貌與驕傲的心理狀態,以致於擁有這種心態的人會脫離現實,對自己的能力、成就、競爭力與處境有過度正面的評價,認為自己優於所有人,且看不起別人。擁有權力與的人,通常會出現這種心態。在古希臘的傳說中,挑戰神明的行為,傲慢的同義詞是驕傲、,傲慢的相反詞是、謙遜、虛心。
rdf:langString Ги́брис, также хю́брис (от др.-греч. ὕβρις — «дерзость»), — высокомерие, гордыня, спесь, чрезмерное самолюбие. В древнегреческой культуре персонифицированное свойство характера, позже — важная этическая концепция.
rdf:langString Гібрис (дав.-гр. ὕβρις «зухвалість») — зарозумілість, пиха, гіпертрофоване самолюбство. У давньогрецькій культурі персоніфікована властивість характеру, пізніше — важлива етична концепція.
xsd:nonNegativeInteger 20669

data from the linked data cloud