Historically informed performance

http://dbpedia.org/resource/Historically_informed_performance an entity of type: Thing

Historicky poučená interpretace, někdy též autentická interpretace či dobová interpretace apod., je trend rozšířený především v hudbě středověké, renesanční, barokní (stále více ale též klasicistní i romantické), kdy hudebníci hrají hudební skladby na původní historické, restaurované nástroje či na nově vytvořené repliky , pro které byly původně napsané. Jedná se zde o tzv. provedení skladeb "na autentické hudební nástroje" a se zohledněním dostupných znalostí tehdejší provozovací praxe. Jejím smyslem je pokus o interpretaci hudebních skladeb v té podobě, v jaké původně mohly znít v . rdf:langString
Historische Aufführungspraxis, auch „historisch informierte Aufführungspraxis“ oder HIP (von englisch historically informed performance oder historically informed performance practice), nennt man die Bemühungen, die Musik vergangener Epochen mit authentischem Instrumentarium, historischer Spieltechnik und im Wissen um die künstlerischen Gestaltungsmittel der jeweiligen Zeit wiederzugeben. Ursprünglich bezog sich der Begriff auf die Alte Musik, auf die Interpretation der vor etwa 1830 entstandenen Werke. Seit dem letzten Viertel des 20. Jahrhunderts beschäftigt sich die historische Aufführungspraxis zunehmend mit Werken der Romantik und Spätromantik und des frühen 20. Jahrhunderts. rdf:langString
Historiema koncertado, aŭ historie informita koncertado, nomiĝas la klopodo prezenti la muzikon el pasintaj epokoj per aŭtentika instrumentaro, historia ludotekniko kaj sciante la artajn interpretajn rimedojn de la respektiva epoko. Komence la nocio rilatis al malnova muziko, do al la de verkoj ekestintaj antaŭ ĉirkaŭ 1830. Ekde la lastaj jardekoj, historiema koncertado okupiĝas pli kaj pli pri verkoj de la romantika kaj malfruromantika periodoj, sed ankaŭ de la frua 20-a jarcento. rdf:langString
L'interprétation historiquement informée est un mouvement d'interprétation musicale développé au XXe siècle et plus particulièrement durant la deuxième moitié du XXe siècle. Cherchant à se rapprocher des goûts musicaux de l'époque et des intentions originelles des compositeurs, l'interprète utilise notamment des instruments d'époque (ou des copies d'instruments) et réalise un travail important sur l'interprétation, aussi bien vocale qu'instrumentale, l'ornementation, les diapasons et les tempéraments utilisés, etc. rdf:langString
시대연주(時代演奏, periodic performance) 또는 역사주의 연주(歷史主義演奏, historically informed performance, HIP)는 작품이 원래 작곡되었던 음악 시대의 접근 방식, 방식 및 스타일에 충실하는 것을 목표로 하는 음악 공연에 대한 접근 방식이다. 원전연주, 정격연주, 당대연주라 하기도 한다. 19세기 후반 이전의 음악에 대한 녹음이 존재하지 않는다는 점을 감안할 때 역사적으로 정보를 바탕으로 한 연주는 주로 음악학적 분석에서 파생된다. 논문, 교육적 개인지도서, 콘서트 비평, 추가 역사적 증거는 모두 역사적 시대의 공연 관행에 대한 정보를 얻는 데 사용된다. 시대연주자들은 일반적으로 악보의 학술적 또는 원전판을 기본 템플릿으로 사용하는 동시에 리드미컬한 변경 및 여러 종류의 장식을 포함한 다양한 동시대의 문체 관행을 추가로 적용한다. 일부 비평가들은 시대연주 운동의 방법론에 이의를 제기하며, 실천과 미학의 선택은 20세기의 산물이며 초기 공연이 어땠는지 궁극적으로 알 수 없다고 말한다. rdf:langString
Authentieke uitvoeringspraktijk, ook wel historische uitvoeringspraktijk of Historically informed performance (HIP) genoemd, is een wijze van uitvoeren van Oude Muziek. Een muziekstuk wordt geïnterpreteerd en uitgevoerd met gebruikmaking van informatie over de originele instrumentbouw, speelstijl, muzieknotatie en muziektheorie. Doorgaans wordt daarbij gespeeld op hedendaagse replica's van historische muziekinstrumenten. rdf:langString
Uppförandepraxis är den samlade kunskapen om den äldre musikens praktiska utförande, dess funktioner och sociala miljö, tillämpad som rekommendationer för nutida framföranden. rdf:langString
Аутенти́чное исполни́тельство, аутенти́зм (от позднелат. authenticus — подлинный, достоверный) — движение в музыкальном исполнительстве XX—XXI веков, ставящее своей задачей максимально точное воспроизведение музыки прошлого, так же как она звучала в оригинале, то есть изначально. Аутентизм чаще всего ассоциируют с исполнением музыки эпохи барокко, реже применяют этот термин по отношению к музыке других эпох, музыкальные традиции которых отличаются от современных: музыка Средневековья, эпохи Возрождения, классицизма, отчасти романтизма. rdf:langString
Автентичне виконавство, Автентизм (від пізньолат. authenticus — справжній, достовірний) — рух в музичному виконавстві, що ставить своїм завданням максимально точне відтворення звучання музики минулого, відповідність сучасного виконання оригінальним, «історичним» уявленням. Автентизм найчастіше пов'язують з виконаннями музики бароко. Однак він знаходить застосування при виконанні музики всіх епох, музичні традиції яких відрізняються від сучасних: середньовіччя, відродження, , а також, певною мірою, до архаїчного музичного фольклору. rdf:langString
Ο όρος ιστορικά τεκμηριωμένη εκτέλεση (απαντάται και ως εκτέλεση με όργανα εποχής ή εκτέλεση με αυθεντικά όργανα) περιγράφει την –όσο το δυνατόν πλησιέστερη στο πρωτότυπο– εκτελεστική πρακτική της μουσικής της Δύσης, η οποία και αποτελεί βάση του γενικότερου κινήματος αναβίωσης της «παλαιάς μουσικής». Στα πλαίσια αυτής της προσέγγισης συμπεριλαμβάνονται όχι μόνο η εξαίρετη τεχνική γνώση των οργάνων εποχής (τα οποία συνήθως διαφέρουν σημαντικά από τους σύγχρονους απογόνους τους), αλλά και η γενικότερη προσέγγιση της αισθητικής της εκάστοτε εποχής, παράγοντας που περιλαμβάνει εν συνόλω τις τέχνες, τα γράμματα, ακόμη και την πολιτική ιδεολογία στο παρασκήνιο του μουσικού έργου. rdf:langString
La interpretación historicista o interpretación investigada históricamente, también llamada interpretación de período o interpretación auténtica,​ es una aproximación en la interpretación de la música clásica y el teatro. Los artistas de este movimiento usualmente emplean instrumentos de época, originales o copias, despliegan tipos de actuación y escenarios antiguos, y emplean tratados históricos, así como evidencia histórica adicional, para una mayor fidelidad en los aspectos técnicos y estilísticos de interpretación de un período determinado. rdf:langString
Historically informed performance (also referred to as period performance, authentic performance, or HIP) is an approach to the performance of classical music, which aims to be faithful to the approach, manner and style of the musical era in which a work was originally conceived. rdf:langString
古楽器(こがっき)は、その使用が現代に至る演奏史上で廃れた楽器、あるいは改良や変更を受ける以前の古い様式の楽器を指す。英語では、original instruments (オリジナル楽器)もしくは period instruments (ピリオド楽器、時代楽器)などと呼ばれる。これに対して、20世紀ごろから標準的に用いられている様式の楽器を「モダン楽器」と呼ぶことがある。ヴァイオリン、フルート、トランペットなどの楽器は、現在に至るまで様々な改良を加えながら使い続けられてきたため、同名のモダン楽器と古楽器では、しばしばその音質や奏法に差がみられる。 古い時代に製作され、そのままの形で保存・伝承された楽器(オリジナル楽器)を演奏に用いることもあるが、それらの楽器をモデルとして、新しく製作した楽器を用いることも多い。また、ヴァイオリン属の楽器やヴィオローネなどでは19世紀以降に改造された楽器を、元の形に復元して使うこともある。 rdf:langString
Wykonawstwo historyczne, autentyzm (ang. historically informed performance, period performance, authentic performance, Historically Informed Performance Practice – po polsku czasami oddawane kalką: „wykonanie historycznie poinformowane”) – kierunek powstały w Wielkiej Brytanii w latach 70. XX wieku, mający na celu próbę odtworzenia pierwotnych warunków wykonywania muzyki. Przeciwstawia się XIX- oraz XX-wiecznej praktyce wykonywania dawnych – zwłaszcza barokowych – utworów we współczesnej konwencji. rdf:langString
歷史考證演奏(英語:Historically informed performance),或譯「鑑古演奏」,亦以「古樂演奏」(period performance)、「考證演奏」(authentic performance)等名為人所知,是近代西方音樂史的一個演奏趨勢,主要內容為再製古樂器的使用,以及當代演奏法,以復古風格應用,藉此輔助作品詮釋。由於錄音直至19世紀晚期才終於問世,此前大部分演奏習慣與傳統必須通過音樂學研究加以釐清,故音樂學學者與復古風格演奏一向有緊密的連結。除樂器、演奏法之外,復古風格演奏所使用的樂譜多為作曲家手稿,或是第一出版的樂譜。所謂「原典」(urtext),是經由學者校訂後的版本,不一定與手稿相符。 歷史考證演奏源起自20世紀中、晚期的西歐,起先專於中世紀、文藝復興與巴洛克時期的作品詮釋,同樣,也包含古典、早期浪漫時期,工業革命結束前,以手工製作樂器的時期。在上世紀迄今的思潮中,復古式的演奏是關鍵的一環。除了音樂領域外,復古風格演奏也開始受到劇場的注意。在巴洛克歌劇的製作與演出上,如今已有許多相關的應例。 rdf:langString
rdf:langString Historically informed performance
rdf:langString Historicky poučená interpretace
rdf:langString Historische Aufführungspraxis
rdf:langString Ιστορικά τεκμηριωμένη εκτέλεση (μουσική)
rdf:langString Historiema koncertado
rdf:langString Interpretación historicista
rdf:langString Interprétation historiquement informée
rdf:langString 시대연주
rdf:langString 古楽器
rdf:langString Authentieke uitvoeringspraktijk
rdf:langString Wykonawstwo historyczne
rdf:langString Аутентичное исполнительство
rdf:langString Uppförandepraxis
rdf:langString Автентичне виконавство
rdf:langString 鑑古演奏 (音樂)
xsd:integer 361425
xsd:integer 1120936217
rdf:langString Carl Friedrich Abel's Sonata in G-Major played on a Viola da Gamba
rdf:langString Sarabande from Bach's Cello Suite no. 1 in G major, BWV 1007, played on a modern cello
rdf:langString Carl Friedrich Abel – Sonata in G-Major, WKO155 for Unaccompanied Viola da Gamba for Unaccompanied Viola da Gamba.ogg
rdf:langString Bach - Cello Suite no. 1 in G major, BWV 1007 - IV. Sarabande.ogg
rdf:langString right
rdf:langString The sound of a Baroque-era viola da gamba
rdf:langString The sound of a Modern-era cello
rdf:langString music
rdf:langString Historicky poučená interpretace, někdy též autentická interpretace či dobová interpretace apod., je trend rozšířený především v hudbě středověké, renesanční, barokní (stále více ale též klasicistní i romantické), kdy hudebníci hrají hudební skladby na původní historické, restaurované nástroje či na nově vytvořené repliky , pro které byly původně napsané. Jedná se zde o tzv. provedení skladeb "na autentické hudební nástroje" a se zohledněním dostupných znalostí tehdejší provozovací praxe. Jejím smyslem je pokus o interpretaci hudebních skladeb v té podobě, v jaké původně mohly znít v .
rdf:langString Ο όρος ιστορικά τεκμηριωμένη εκτέλεση (απαντάται και ως εκτέλεση με όργανα εποχής ή εκτέλεση με αυθεντικά όργανα) περιγράφει την –όσο το δυνατόν πλησιέστερη στο πρωτότυπο– εκτελεστική πρακτική της μουσικής της Δύσης, η οποία και αποτελεί βάση του γενικότερου κινήματος αναβίωσης της «παλαιάς μουσικής». Στα πλαίσια αυτής της προσέγγισης συμπεριλαμβάνονται όχι μόνο η εξαίρετη τεχνική γνώση των οργάνων εποχής (τα οποία συνήθως διαφέρουν σημαντικά από τους σύγχρονους απογόνους τους), αλλά και η γενικότερη προσέγγιση της αισθητικής της εκάστοτε εποχής, παράγοντας που περιλαμβάνει εν συνόλω τις τέχνες, τα γράμματα, ακόμη και την πολιτική ιδεολογία στο παρασκήνιο του μουσικού έργου. Επακόλουθο αυτής της εκτελεστικής προσέγγισης είναι συχνά η μεγάλη αισθητική απόσταση από το σύγχρονο, επιβεβλημένο άκουσμα, γεγονός που ξενίζει το αυτί του σύγχρονου ακροατή· ειδικότερα, αυτό μπορεί να οφείλεται στα εποχής, στις -συνήθως- πιο οξείες χροιές των οργάνων, στην εκλογή πιο ακραίων ταχυτήτων κλπ. Στη «σύγκρουση» αυτή των αισθητικών, προτιμάται η «επανεκπαίδευση» του ακροατή, παρά η παρέκκλιση του εκτελεστή από τα αυθεντικά πρότυπα· στην πραγματικότητα η «λύση» βρίσκεται στη χρυσή τομή ανάμεσα στα δύο αντιπαραβαλλόμενα ιδεολογικά στρατόπεδα και στον συγκερασμό τους σε κάποιον βαθμό. Πέρα από τη χρήση οργάνων εποχής, ή σύγχρονων οργάνων κατασκευασμένα στα πρότυπα των αυθεντικών, η ιστορικά τεκμηριωμένη εκτελεστική πρακτική υποστηρίζει τις αισθητικές της επιταγές βασιζόμενη σε σχετικές πραγματείες και μελέτες μουσικοθεωρητικών της εκάστοτε εποχής (π.χ. τα μουσικοθεωρητικά συγγράματα του Μίχαελ Πρετόριους) καθώς και άλλα ιστορικά «αποδεικτικά στοιχεία», για παράδειγμα πίνακες και λοιπά εικαστικά έργα τέχνης, αυτόπτιες περιγραφές (σε ημερολόγια, αλληλογραφία κλπ), ακόμη και μισθολογικά και λογιστικά έγγραφα (από τα οποία συχνά προκύπτει ο ακριβής αριθμός εκτελεστών). Με βάση αυτά τα στοιχεία, ο εκτελεστής έχει στη διάθεσή του μια πλειάδα από κριτήρια που αφορούν σε υφολογικά και τεχνικά ζητήματα, τόσο για την ίδια τη μουσική, όσο και για τα όργανα, ή και την ακουστική του συναυλιακού χώρου, πολύ δε περισσότερο όταν η αυθεντική προσέγγιση αφορά σε μουσικοθεατρικά έργα άλλων εποχών (βλ. μπαρόκ όπερα). Αν και η ιστορικά τεκμηριωμένη εκτελεστική πρακτική ξεκίνησε ως έρεισμα για την διάδοση της Μεσαιωνικής και Αναγεννησιακής μουσικής, σταδιακά συμπεριέλαβε και τις περιόδους του Μπαρόκ, του Κλασικισμού, ακόμη και της Ρομαντικής περιόδου. Στις μέρες μας, η πρακτική αυτή προσέγγιση κερδίζει ολοένα έδαφος έναντι της καθιερωμένης αισθητικής, ενώ αγγίζει και άλλες τέχνες, κατά κύριο λόγο το θέατρο και τον χορό, εντάσσοντάς τα σε μια γενικότερη προσέγγιση των τεχνών του παρελθόντος, με τις πρακτικές και ηθικές τους εκφάνσεις, με ό,τι αυτό συνεπάγεται.
rdf:langString Historische Aufführungspraxis, auch „historisch informierte Aufführungspraxis“ oder HIP (von englisch historically informed performance oder historically informed performance practice), nennt man die Bemühungen, die Musik vergangener Epochen mit authentischem Instrumentarium, historischer Spieltechnik und im Wissen um die künstlerischen Gestaltungsmittel der jeweiligen Zeit wiederzugeben. Ursprünglich bezog sich der Begriff auf die Alte Musik, auf die Interpretation der vor etwa 1830 entstandenen Werke. Seit dem letzten Viertel des 20. Jahrhunderts beschäftigt sich die historische Aufführungspraxis zunehmend mit Werken der Romantik und Spätromantik und des frühen 20. Jahrhunderts.
rdf:langString Historiema koncertado, aŭ historie informita koncertado, nomiĝas la klopodo prezenti la muzikon el pasintaj epokoj per aŭtentika instrumentaro, historia ludotekniko kaj sciante la artajn interpretajn rimedojn de la respektiva epoko. Komence la nocio rilatis al malnova muziko, do al la de verkoj ekestintaj antaŭ ĉirkaŭ 1830. Ekde la lastaj jardekoj, historiema koncertado okupiĝas pli kaj pli pri verkoj de la romantika kaj malfruromantika periodoj, sed ankaŭ de la frua 20-a jarcento.
rdf:langString Historically informed performance (also referred to as period performance, authentic performance, or HIP) is an approach to the performance of classical music, which aims to be faithful to the approach, manner and style of the musical era in which a work was originally conceived. It is based on two key aspects: the application of the stylistic and technical aspects of performance, known as performance practice; and the use of which may be reproductions of historical instruments that were in use at the time of the original composition, and which usually have different timbre and temperament from their modern equivalents. A further area of study, that of changing listener expectations, is increasingly under investigation. Given no sound recordings exist of music before the late 19th century, historically informed performance is largely derived from musicological analysis of texts. Historical treatises, pedagogic tutor books, and concert critiques, as well as additional historical evidence, are all used to gain insight into the performance practice of a historic era. Extant recordings (cylinders, discs, and reproducing piano rolls) from the 1890s onwards have enabled scholars of 19th-century Romanticism to gain a uniquely detailed understanding of this style, although not without significant remaining questions. In all eras, HIP performers will normally use scholarly or urtext editions of a musical score as a basic template, while additionally applying a range of contemporaneous stylistic practices, including rhythmic alterations and ornamentation of many kinds. Historically informed performance was principally developed in a number of Western countries in the mid to late 20th century, ironically a modernist response to the modernist break with earlier performance traditions. Initially concerned with the performance of Medieval, Renaissance, and Baroque music, HIP now encompasses music from the Classical and Romantic eras. HIP has been a crucial part of the early music revival movement of the 20th and 21st centuries, and has begun to affect the theatrical stage, for instance in the production of Baroque opera, where historically informed approaches to acting and scenery are also used. Some critics contest the methodology of the HIP movement, contending that its selection of practices and aesthetics are a product of the 20th century and that it is ultimately impossible to know what performances of an earlier time sounded like. Obviously, the older the style and repertoire, the greater the cultural distance and the increased possibility of misunderstanding the evidence. For this reason, the term "historically informed" is now preferred to "authentic", as it acknowledges the limitations of academic understanding, rather than implying absolute accuracy in recreating historical performance style, or worse, a moralising tone.
rdf:langString La interpretación historicista o interpretación investigada históricamente, también llamada interpretación de período o interpretación auténtica,​ es una aproximación en la interpretación de la música clásica y el teatro. Los artistas de este movimiento usualmente emplean instrumentos de época, originales o copias, despliegan tipos de actuación y escenarios antiguos, y emplean tratados históricos, así como evidencia histórica adicional, para una mayor fidelidad en los aspectos técnicos y estilísticos de interpretación de un período determinado. El historicismo musical empezó a darse en la interpretación de la música del Medioevo, la del Renacimiento y la del Barroco, pero ha abarcado también la del Clasicismo y la Romanticismo. Recientemente, el fenómeno ha empezado a afectar a la escena teatral, por influjo de montajes de ópera del Barroco.
rdf:langString L'interprétation historiquement informée est un mouvement d'interprétation musicale développé au XXe siècle et plus particulièrement durant la deuxième moitié du XXe siècle. Cherchant à se rapprocher des goûts musicaux de l'époque et des intentions originelles des compositeurs, l'interprète utilise notamment des instruments d'époque (ou des copies d'instruments) et réalise un travail important sur l'interprétation, aussi bien vocale qu'instrumentale, l'ornementation, les diapasons et les tempéraments utilisés, etc.
rdf:langString 古楽器(こがっき)は、その使用が現代に至る演奏史上で廃れた楽器、あるいは改良や変更を受ける以前の古い様式の楽器を指す。英語では、original instruments (オリジナル楽器)もしくは period instruments (ピリオド楽器、時代楽器)などと呼ばれる。これに対して、20世紀ごろから標準的に用いられている様式の楽器を「モダン楽器」と呼ぶことがある。ヴァイオリン、フルート、トランペットなどの楽器は、現在に至るまで様々な改良を加えながら使い続けられてきたため、同名のモダン楽器と古楽器では、しばしばその音質や奏法に差がみられる。 古い時代に製作され、そのままの形で保存・伝承された楽器(オリジナル楽器)を演奏に用いることもあるが、それらの楽器をモデルとして、新しく製作した楽器を用いることも多い。また、ヴァイオリン属の楽器やヴィオローネなどでは19世紀以降に改造された楽器を、元の形に復元して使うこともある。 古楽器の研究・復元は19世紀末ころから始まり、特に1970年代ころから古楽器を用いた演奏とともに盛んとなった。古楽器を用いることによって、古い音楽の作曲当時の音響を再現できるだけでなく、モダン楽器では無理が生じるアーティキュレーションなどをより自然に演奏できる。現在ではバロック時代以前の音楽の演奏には作曲年代に応じた古楽器を用いることが一般的であり、古典派以降の音楽についても、史的考証に基づいて演奏に古楽器を用いることが少なくない。
rdf:langString 시대연주(時代演奏, periodic performance) 또는 역사주의 연주(歷史主義演奏, historically informed performance, HIP)는 작품이 원래 작곡되었던 음악 시대의 접근 방식, 방식 및 스타일에 충실하는 것을 목표로 하는 음악 공연에 대한 접근 방식이다. 원전연주, 정격연주, 당대연주라 하기도 한다. 19세기 후반 이전의 음악에 대한 녹음이 존재하지 않는다는 점을 감안할 때 역사적으로 정보를 바탕으로 한 연주는 주로 음악학적 분석에서 파생된다. 논문, 교육적 개인지도서, 콘서트 비평, 추가 역사적 증거는 모두 역사적 시대의 공연 관행에 대한 정보를 얻는 데 사용된다. 시대연주자들은 일반적으로 악보의 학술적 또는 원전판을 기본 템플릿으로 사용하는 동시에 리드미컬한 변경 및 여러 종류의 장식을 포함한 다양한 동시대의 문체 관행을 추가로 적용한다. 일부 비평가들은 시대연주 운동의 방법론에 이의를 제기하며, 실천과 미학의 선택은 20세기의 산물이며 초기 공연이 어땠는지 궁극적으로 알 수 없다고 말한다.
rdf:langString Authentieke uitvoeringspraktijk, ook wel historische uitvoeringspraktijk of Historically informed performance (HIP) genoemd, is een wijze van uitvoeren van Oude Muziek. Een muziekstuk wordt geïnterpreteerd en uitgevoerd met gebruikmaking van informatie over de originele instrumentbouw, speelstijl, muzieknotatie en muziektheorie. Doorgaans wordt daarbij gespeeld op hedendaagse replica's van historische muziekinstrumenten.
rdf:langString Wykonawstwo historyczne, autentyzm (ang. historically informed performance, period performance, authentic performance, Historically Informed Performance Practice – po polsku czasami oddawane kalką: „wykonanie historycznie poinformowane”) – kierunek powstały w Wielkiej Brytanii w latach 70. XX wieku, mający na celu próbę odtworzenia pierwotnych warunków wykonywania muzyki. Przeciwstawia się XIX- oraz XX-wiecznej praktyce wykonywania dawnych – zwłaszcza barokowych – utworów we współczesnej konwencji. Przedstawiciele autentyzmu opierają się na badaniu oryginalnych traktatów muzycznych, prowadzą także badania w dziedzinie transkrypcji, produkcji instrumentów, tańca, akustyki budowli i technik wokalnych.
rdf:langString Uppförandepraxis är den samlade kunskapen om den äldre musikens praktiska utförande, dess funktioner och sociala miljö, tillämpad som rekommendationer för nutida framföranden.
rdf:langString Аутенти́чное исполни́тельство, аутенти́зм (от позднелат. authenticus — подлинный, достоверный) — движение в музыкальном исполнительстве XX—XXI веков, ставящее своей задачей максимально точное воспроизведение музыки прошлого, так же как она звучала в оригинале, то есть изначально. Аутентизм чаще всего ассоциируют с исполнением музыки эпохи барокко, реже применяют этот термин по отношению к музыке других эпох, музыкальные традиции которых отличаются от современных: музыка Средневековья, эпохи Возрождения, классицизма, отчасти романтизма.
rdf:langString 歷史考證演奏(英語:Historically informed performance),或譯「鑑古演奏」,亦以「古樂演奏」(period performance)、「考證演奏」(authentic performance)等名為人所知,是近代西方音樂史的一個演奏趨勢,主要內容為再製古樂器的使用,以及當代演奏法,以復古風格應用,藉此輔助作品詮釋。由於錄音直至19世紀晚期才終於問世,此前大部分演奏習慣與傳統必須通過音樂學研究加以釐清,故音樂學學者與復古風格演奏一向有緊密的連結。除樂器、演奏法之外,復古風格演奏所使用的樂譜多為作曲家手稿,或是第一出版的樂譜。所謂「原典」(urtext),是經由學者校訂後的版本,不一定與手稿相符。 歷史考證演奏源起自20世紀中、晚期的西歐,起先專於中世紀、文藝復興與巴洛克時期的作品詮釋,同樣,也包含古典、早期浪漫時期,工業革命結束前,以手工製作樂器的時期。在上世紀迄今的思潮中,復古式的演奏是關鍵的一環。除了音樂領域外,復古風格演奏也開始受到劇場的注意。在巴洛克歌劇的製作與演出上,如今已有許多相關的應例。 歷史考證演奏思潮的嚴謹程度與證據力受到部份學者的挑戰,論者認為僅憑過去百餘年的所知,是無法有效推導/重建當代音樂的全貌。顯然地,距離當今愈遠的時代與作品,研究與取證的難度也隨之提升。有鑑於此,咸認「復古風格」是較為中立的描述,既可概括研究上的有限性,也不至於落入「本真」與否的論辯。換言之,現今的「歷史考證」風格演奏更多地是相對性質的看法,並不是絕對性的、甚或道德性的規範。
rdf:langString Автентичне виконавство, Автентизм (від пізньолат. authenticus — справжній, достовірний) — рух в музичному виконавстві, що ставить своїм завданням максимально точне відтворення звучання музики минулого, відповідність сучасного виконання оригінальним, «історичним» уявленням. Автентизм найчастіше пов'язують з виконаннями музики бароко. Однак він знаходить застосування при виконанні музики всіх епох, музичні традиції яких відрізняються від сучасних: середньовіччя, відродження, , а також, певною мірою, до архаїчного музичного фольклору.
xsd:nonNegativeInteger 44137

data from the linked data cloud