Henrician Articles

http://dbpedia.org/resource/Henrician_Articles an entity of type: Company

Die Articuli Henriciani (poln. Artykuły henrykowskie) aus dem Jahre 1573 waren eines der grundlegenden Verfassungsdokumente der polnisch-litauischen Rzeczpospolita. Erstellt wurden sie nach der Wahl Heinrichs von Valois zum König durch den Hochadel, der hiermit seine Privilegien und Rechte gesichert haben wollte. Sie waren für alle gewählten Könige, mit einer Unterbrechung (1791–1792), bis zum Jahre 1795 verbindlich. rdf:langString
ヘンリク条項(ポーランド語:Artykuły henrykowskie, ラテン語:Articuli Henriciani)は、ポーランド・リトアニア共和国において制定された統治に関する基本原則と定められた約定。21の条文からなる諸条項は憲法的な性格を帯びている。ヤギェウォ朝断絶後の空位期に入っていた1573年、シュラフタ(ポーランド貴族階級)によってワルシャワ近郊のにおいて採択された。黄金の自由の体制を決定づけたものの一つである。 rdf:langString
Gli Articoli enriciani o Articoli del re Enrico (Artykuły henrykowskie in lingua polacca; Articuli Henriciani in lingua latina) furono un documento che fissava i principi fondamentali del governo dell'Unione polacco-lituana. Essi costituirono così la legge costituzionale dell'Unione. rdf:langString
Artykuły henrykowskie (łac. Articuli Henriciani) – polsko-litewskie akty prawne sformułowane w czasie bezkrólewia po śmierci Zygmunta II Augusta, spisane na sejmie elekcyjnym 1573 roku, którego głównym zadaniem było wybranie monarchy. rdf:langString
Jindřichovské články (latinsky Articuli Henriciani) byly sepsány 20. května 1573 na zasedání polského Sejmu, jehož hlavním úkolem bylo zvolit krále (tzv. sejm elekcyjny, elektivní sněm). Byla to nezměnitelná práva obsahující nejdůležitější právní úpravy státní správy a určovala vztahy mezi valným sejmem (sněmem) a panovníkem. Byla to sbírka právních předpisů, které musel dodržovat každý polský král zvolený ve svobodných volbách (kterých se směl zúčastnit celý šlechtický stav). Podpisem těchto artikulů se král podřizoval šlechtě. Spolu s přílohou články představovaly základ zřízení polského státu v době voleb krále. Název pochází od jména prvního panovníka, který musel tento dokument podepsat, aby usedl na polský trůn – Jindřich z Valois. rdf:langString
Los Artículos del rey Enrique o Artículos de Enrique ( en latín, Articuli Henriciani) eran un contrato permanente que establecía los principios fundamentales de gobierno y ley constitucional en la Mancomunidad de Polonia-Lituania en la forma de veintiún artículos escritos y adoptados por los szlachta en 1573 en la ciudad de Kamien, cerca de Varsovia, durante el interregno que vino a continuación de la extinción de la segunda dinastía Jagellón. Los Artículos incluían una lista de cargos, puestos y títulos oficiales en la Mancomunidad. rdf:langString
The Henrician Articles or King Henry's Articles (Polish: Artykuły henrykowskie, Latin: Articuli Henriciani) were a permanent contract between the "Polish nation" (the szlachta, or nobility, of the Polish–Lithuanian Commonwealth) and a newly elected king upon his election to the throne. It stated the fundamental principles of governance and constitutional law in the Polish–Lithuanian Commonwealth. While pacta conventa comprised only the personal undertakings of the king-elect, the Henrician Articles were a permanent constitution that all kings-elect had to swear to respect. rdf:langString
Les Articles henriciens ou Articles du roi Henri (en polonais : Artykuły henrykowskie ; en latin : Articuli Henriciani), de 1573, énonçaient les principes fondamentaux du gouvernement de la République des Deux Nations au moment du passage de la monarchie héréditaire à la monarchie élective. Ils constituaient donc la loi constitutionnelle de la République, instituée en 1569 par le traité de Lublin sur l'union du royaume de Pologne et du grand-duché de Lituanie. rdf:langString
헨리크 조항(폴란드어: Artykuły henrykowskie, 리투아니아어: Henriko artikulai, 라틴어: Articuli Henriciani)은 폴란드-리투아니아 연방에서 제정된 통치에 관련한 기본 원칙과 확정된 약정이다. 21개 조항으로 이루어진 각 조항은 헌법적인 성격을 갖고 있다. 야기에우오 왕조(Jagiellon dynasty) 단절 후 (interregnum)에 들어간 1573년 슐라흐타(szlachta; 폴란드 귀족계급)에 의해 바르샤바(Warsaw) 근교 (Kamien)에서 채택되었다. 이 문서는 선거군주제 아래에서 최초의 국왕이 되어, 즉위 시에 각 조항을 승인하는 것 외에는 다른 방법이 없었던 헨리크 발레지(후에 프랑스 왕 앙리 3세)의 이름을 빌려 불리게 되었다. 국왕 개인에 대해 작성된 유사한 성격의 문서 (pacta conventa)와 함께 헨리크 이후의 선거군주는 모두 헨리크 조항에 충성을 맹세할 것을 요구 받았다. "파크타 콘벤타"가 각각의 선거군주에게 요구한 사적인 계약인 것과는 대조적으로 헨리크 조항은 모든 국왕이 준수해야 하는 영속적인 제정법이었다. 헨리크 조항에는 아래와 같은 항목이 규정되었다. rdf:langString
Os Artigos do Rei Henrique, ou Artigos henriqueanos (polonês: Artykuły henrykowskie, latim: Articuli Henriciani), estabelecem os princípios fundamentais de governo e a lei constitucional na República das Duas Nações na forma de 21 Artigos escritos e aprovados pela szlachta em 1573 na cidade de , próxima a Varsóvia, durante o interregno que se seguiu à extinção da segunda dinastia polonesa dos Jagiellon. O documento traz este nome pelo fato de Henryk Walezy (o Príncipe francês Henrique de Valois), o primeiro rei polonês eleito, que foi obrigado a assinar os Artigos antes de lhe ser permitido assumir o trono. Posteriormente, a todo rei eleito era exigido jurar fidelidade a eles. rdf:langString
Генриковы, Генриховы или Генрицианские артикулы (статьи) (польск. Artykuły henrykowskie, лат. Articuli Henriciani) — документ об ограничении королевской власти в Речи Посполитой, утверждённый сенатом и посольской избой, который на избирательном сейме 20 мая 1573 года подписал представитель новоизбранного короля Генриха де Валуа. Генриковы артикулы ввели ограничения королевской власти: rdf:langString
Ге́нриківські арти́кули або Генрикові статті, подані сеймом 1573 р. на затвердження новообраному королю Генріху Валуа (Volumina legum. T. 2.— S 150—153). Складені вперше як установка, що окреслювала обсяг і компетенцію ; обумовлювали взаємозобов'язання пана і підданих — шляхти. Затверджені при коронації Стефана Баторія 1576 р. під час сходження на престол наступників Баторія підтверджувалися без змін. rdf:langString
rdf:langString Jindřichovské články
rdf:langString Articuli Henriciani
rdf:langString Artículos de Enrique
rdf:langString Articles henriciens
rdf:langString Henrician Articles
rdf:langString Articoli enriciani
rdf:langString 헨리크 조항
rdf:langString ヘンリク条項
rdf:langString Artykuły henrykowskie
rdf:langString Генриковы артикулы
rdf:langString Artigos do Rei Henrique
rdf:langString Генрихові артикули
xsd:integer 621723
xsd:integer 1067273422
rdf:langString Jindřichovské články (latinsky Articuli Henriciani) byly sepsány 20. května 1573 na zasedání polského Sejmu, jehož hlavním úkolem bylo zvolit krále (tzv. sejm elekcyjny, elektivní sněm). Byla to nezměnitelná práva obsahující nejdůležitější právní úpravy státní správy a určovala vztahy mezi valným sejmem (sněmem) a panovníkem. Byla to sbírka právních předpisů, které musel dodržovat každý polský král zvolený ve svobodných volbách (kterých se směl zúčastnit celý šlechtický stav). Podpisem těchto artikulů se král podřizoval šlechtě. Spolu s přílohou články představovaly základ zřízení polského státu v době voleb krále. Název pochází od jména prvního panovníka, který musel tento dokument podepsat, aby usedl na polský trůn – Jindřich z Valois. Články: * zaručovaly šlechtě zachování privilegií, * určovaly principy zřízení a práva první polské republiky, * přikazovaly královi svolávat valný sejm každé dva roky na dobu 6 týdnů, * stanovovaly, že král má u sebe radu poradců složenou ze šestnácti senátorů (tzv. rezidentů), * neumožňovaly dědit titul, král měl být volen pouze svobodnými volbami, * vnitřní i zahraniční politika byla kontrolována sejmem, * zakazovaly králi přijímat zásadní politická rozhodnutí bez souhlasů senátorů pobývajících na královské dvoře, * ukazovaly závislost panovníka na právních předpisech republiky, neboli na šlechtě, která legislativu připravovala, * stanovovaly, že občané mají právo na svobodu vyznání (přísaha na dodržování ustanovení tzv. varšavské konfederace) * dovolovaly šlechtě vypovědět králi poslušnost (v polštině tzv. rokosz), pokud by porušoval šlechtická privilegia.
rdf:langString Die Articuli Henriciani (poln. Artykuły henrykowskie) aus dem Jahre 1573 waren eines der grundlegenden Verfassungsdokumente der polnisch-litauischen Rzeczpospolita. Erstellt wurden sie nach der Wahl Heinrichs von Valois zum König durch den Hochadel, der hiermit seine Privilegien und Rechte gesichert haben wollte. Sie waren für alle gewählten Könige, mit einer Unterbrechung (1791–1792), bis zum Jahre 1795 verbindlich.
rdf:langString The Henrician Articles or King Henry's Articles (Polish: Artykuły henrykowskie, Latin: Articuli Henriciani) were a permanent contract between the "Polish nation" (the szlachta, or nobility, of the Polish–Lithuanian Commonwealth) and a newly elected king upon his election to the throne. It stated the fundamental principles of governance and constitutional law in the Polish–Lithuanian Commonwealth. While pacta conventa comprised only the personal undertakings of the king-elect, the Henrician Articles were a permanent constitution that all kings-elect had to swear to respect. The articles functioned, essentially, as a first constitution for Poland until the Constitution of 3 May 1791.
rdf:langString Los Artículos del rey Enrique o Artículos de Enrique ( en latín, Articuli Henriciani) eran un contrato permanente que establecía los principios fundamentales de gobierno y ley constitucional en la Mancomunidad de Polonia-Lituania en la forma de veintiún artículos escritos y adoptados por los szlachta en 1573 en la ciudad de Kamien, cerca de Varsovia, durante el interregno que vino a continuación de la extinción de la segunda dinastía Jagellón. El documento tomó su nombre de Enrique de Valois, el primer rey de Polonia elegido mediante una Libre elección en 1573, quien tuvo que firmar los Artículos antes de permitírsele ascender el trono. Subsiguientemente a cada rey electo se le requería que jurara fidelidad a esos Artículos, además de unos , que se hacían a medida y difenrentemente para cada rey-electo. Los Artículos estipulaban que el rey podía ser elegido únicamente por "libre elección". Cada dos años estaba obligado a convocar un (en polaco: sejm walny, o parlamento). Cualquier leva de hombres o de impuestos debía ser autorizada por el Sejm. Entre sejms, se nombraba a 16 senadores -4 a la vez cada seis meses- para que estuvieran al lado del rey y lo supervisaran. En los Artículos encontramos las garantías de libertad religiosa de la . La nobleza (szlachta) -el origen parlamentario de las leyes de la Mancomunidad- se reservaba el derecho de no obdecer al rey si este rompía las leyes de la Mancomunidad. Mientras los comprendían solo los detalles personales de la toma de posesión del rey electo, los Artículos de Enrique eran un estatuto permanente que todos los reyes electos debían de jurar que respetarían, comenzando por Enrique de Valois. En los Artículos se especificaba que: * los reyes de la Mancomunidad serían todos escogidos por elección por los szlachta, y nunca habría sucesión por derecho de herencia; * el rey debía reunir al Sejm al menos cada dos años y durante un periodo de seis semanas; * el rey no tenía derecho a crear nuevos impuestos, tarifas, etc., sin la aprobación del Sejm; * el rey no tenía derecho a exigir una pospolite ruszenie (leva en masa) sin la aprobación del Sejm; * el rey no tenía derecho a declarar la guerra o firmar la paz sin la aprobación del Sejm. Los Artículos de Enrique crearon un consejo de 16 senadores (conocidos como "residentes"). El consejo era elegido cada dos años durante la sesión del Sejm. Cuatro de ellos (rotando cada seis meses) estaban obligados a acompañar al rey y servir como consejeros y supervisores para asegurar que el rey no tomaba ninguna decisión contraria a las leyes de la Mancomunidad. Los Artículos sostenían la tradición informal de que el rey no podía llamar a una leva en masa (pospolite ruszenie) para servir fuera de las fronteras de la Mancomunidad sin compensación y que debía pagar para reunir un ejército real (wojsko kwarciane). Los Artículos incluían una lista de cargos, puestos y títulos oficiales en la Mancomunidad. Finalmente, si el monarca transgrediera estos términos, yendo contra la ley o contra los privilegios de los szlachta, los Artículos autorizaban a estos últimos a desobedecer las órdenes del rey y actuar en contra de él (levantándose en rokosz, o rebelión). Cada rey era obligado a jurar que "si algo es hecho por Nos contra las leyes, libertades, privilegios o costumbres, declaramos a todos los habitantes del Reino y liberados de su obediencia hacia Nos".
rdf:langString Les Articles henriciens ou Articles du roi Henri (en polonais : Artykuły henrykowskie ; en latin : Articuli Henriciani), de 1573, énonçaient les principes fondamentaux du gouvernement de la République des Deux Nations au moment du passage de la monarchie héréditaire à la monarchie élective. Ils constituaient donc la loi constitutionnelle de la République, instituée en 1569 par le traité de Lublin sur l'union du royaume de Pologne et du grand-duché de Lituanie. Ils doivent leur nom au premier roi de Pologne élu, le prince français Henri de Valois, duc d'Anjou, plus tard roi de France sous le nom d'Henri III.
rdf:langString 헨리크 조항(폴란드어: Artykuły henrykowskie, 리투아니아어: Henriko artikulai, 라틴어: Articuli Henriciani)은 폴란드-리투아니아 연방에서 제정된 통치에 관련한 기본 원칙과 확정된 약정이다. 21개 조항으로 이루어진 각 조항은 헌법적인 성격을 갖고 있다. 야기에우오 왕조(Jagiellon dynasty) 단절 후 (interregnum)에 들어간 1573년 슐라흐타(szlachta; 폴란드 귀족계급)에 의해 바르샤바(Warsaw) 근교 (Kamien)에서 채택되었다. 이 문서는 선거군주제 아래에서 최초의 국왕이 되어, 즉위 시에 각 조항을 승인하는 것 외에는 다른 방법이 없었던 헨리크 발레지(후에 프랑스 왕 앙리 3세)의 이름을 빌려 불리게 되었다. 국왕 개인에 대해 작성된 유사한 성격의 문서 (pacta conventa)와 함께 헨리크 이후의 선거군주는 모두 헨리크 조항에 충성을 맹세할 것을 요구 받았다. "파크타 콘벤타"가 각각의 선거군주에게 요구한 사적인 계약인 것과는 대조적으로 헨리크 조항은 모든 국왕이 준수해야 하는 영속적인 제정법이었다. 헨리크 조항에는 아래와 같은 항목이 규정되었다. * 연방의 국왕은 모든 슐라흐타의 선거에 의해 선출된 것이므로 결코 세습에 의해 계승 되는 것이 아니다. * 국왕은 적어도 세임(Sejm;폴란드 의회)을 2년에 1번, 6주간에 걸쳐 소집하지 않으면 안 된다. * 국왕은 세임의 승인 없이 조세, 관세 등을 부과하는 일은 할 수 없다. * 국왕은 세임의 승인 없이 (pospolite ruszenie;)을 하는 일은 할 수 없다. * 국왕은 세임의 승인 없이 선전 및 정전의 포고를 하는 것은 할 수 없다. 이 각 조항은 국왕이 "자유 선거"에 의해 선출된 것임을 규정한 것이다. 국왕은 2년마다 통상 세임(의회)을 소집하지 않으면 과세권은 세임의 것으로 인정되었다. 헨리크 조항은 16명의 원로원 의원((senators 또는 "레지덴트"(residents) 라고 부른다)이라는 상설 원로원 평의회를 창설하고 국왕이 법을 어기지 않게 조언과 감독하는 일을 결정하였다. 16명의 상설원로원 평의회는 원로원 중에서 선택되어, 그중 4명의 멤버가 반년마다 국왕의 조언자 및 감독자의 역할을 맡는다. 또한 조항 중에는 국왕이 급여를 지불하는 일 없이, 연방의 국경 바깥에 배치한 군대의 징병을 명령하는 일은 하지 못하고, 국왕군(wojsko kwarciane)에는 급여가 지불되지 않으면 안 된다. 조항은 대부분 전례가 없는 종교적 관용을 보장하는 협약을 함께 넣어 놓았다. 거기에 연방에 해당하는 관직과 칭호에 관련한 것도 규정되었다. 마지막으로 각 조항은 만약 군주가 국법 및 슐라흐타의 특권에 관련해 이를 남용하는 상황에서는 슐라흐타는 국왕의 명령을 거부하고, 국왕에게 반항하는 권리를 보장받았다(저항권). 역대 국왕은 “만약 짐이 법, 자유, 특권, 습관에 반대하는 일은 한다면 왕국의 모든 주민은 짐에 대해 충성할 의무를 해제한다”라는 조항에 맹세해야 하는 처지에 빠지게 되었다.
rdf:langString ヘンリク条項(ポーランド語:Artykuły henrykowskie, ラテン語:Articuli Henriciani)は、ポーランド・リトアニア共和国において制定された統治に関する基本原則と定められた約定。21の条文からなる諸条項は憲法的な性格を帯びている。ヤギェウォ朝断絶後の空位期に入っていた1573年、シュラフタ(ポーランド貴族階級)によってワルシャワ近郊のにおいて採択された。黄金の自由の体制を決定づけたものの一つである。
rdf:langString Gli Articoli enriciani o Articoli del re Enrico (Artykuły henrykowskie in lingua polacca; Articuli Henriciani in lingua latina) furono un documento che fissava i principi fondamentali del governo dell'Unione polacco-lituana. Essi costituirono così la legge costituzionale dell'Unione.
rdf:langString Artykuły henrykowskie (łac. Articuli Henriciani) – polsko-litewskie akty prawne sformułowane w czasie bezkrólewia po śmierci Zygmunta II Augusta, spisane na sejmie elekcyjnym 1573 roku, którego głównym zadaniem było wybranie monarchy.
rdf:langString Os Artigos do Rei Henrique, ou Artigos henriqueanos (polonês: Artykuły henrykowskie, latim: Articuli Henriciani), estabelecem os princípios fundamentais de governo e a lei constitucional na República das Duas Nações na forma de 21 Artigos escritos e aprovados pela szlachta em 1573 na cidade de , próxima a Varsóvia, durante o interregno que se seguiu à extinção da segunda dinastia polonesa dos Jagiellon. O documento traz este nome pelo fato de Henryk Walezy (o Príncipe francês Henrique de Valois), o primeiro rei polonês eleito, que foi obrigado a assinar os Artigos antes de lhe ser permitido assumir o trono. Posteriormente, a todo rei eleito era exigido jurar fidelidade a eles. Os Artigos estipulavam que o rei só podia ser eleito por "eleição livre”. A cada dois anos ele teria que convocar uma sejm geral (polonês: "sejm walny", ou parlamento). Qualquer arrecadação em massa ou coleta de impostos só poderia ser autorizada pela sejm. No intervalo das sejms, 16 senadores--4 a cada seis meses por vez—estariam ao lado do rei como seus conselheiros residentes e inspetores. Incorporados aos Artigos estavam as garantias da liberdade religiosa da . A nobreza (szlachta)--a fonte parlamentaria das leis da República—reservou para si mesma o direito de recusar obediência ao rei caso ele não cumprisse as leis da República. Enquanto a pacta conventa incluía somente as promessas pessoais do rei eleito, os Artigos do Rei Henrique eram um estatuto permanente que todos os reis eleitos tinham que jurar obediência, iniciado pelo primeiro rei polonês eleito, que se tornaria mais tarde Henrique III da França. As cláusulas dos Artigos do Rei Henrique estabeleciam que: * os reis da República das Duas Nações são todos escolhidos por eleição da szlachta e nunca sucedidos pelo direito de herança; * o rei deve convocar a Sejm (o parlamento polonês) pelo menos a cada dois anos por um período de seis semanas; * o rei não tem direito de criar novos impostos, tarifas ou algo semelhante sem a aprovação da Sejm; * o rei não tem direito de convocar pessoas para servirem ao exército sem a aprovação da Sejm; * o rei não tem direito de declarar guerra ou paz sem a aprovação da Sejm. Os Artigos do Rei Henrique criaram um Conselho composto por 16 senadores (também chamados de "residentes"). O Conselho era eleito a cada dois anos durante a sessão da Sejm. Quatro de seus membros (substituídos a cada seis meses) eram obrigados a acompanhar o rei e servir-lhe como conselheiro e supervisor para assegurar que o rei não tomasse nenhuma decisão contrária às leis da República. Os Artigos mantiveram a tradição informal de que o rei não poderia recrutar pessoas para atuarem fora dos limites da República sem uma compensação e que deveria pagar pelo exército real (wojsko kwarciane). Os Artigos também incluíam uma lista de cargos oficiais e títulos na República. Finalmente, caso o monarca transgredisse as leis ou os privilégios da szlachta, os Artigos autorizavam a szlachta a não cumprir as ordens ou os atos do rei contra ela (por intermédio de uma rokosz, ou rebelião). Cada rei tinha que jurar que "se algo for feito por nós contra as leis, liberdades, privilégios ou costumes, nós declaramos que todos os habitantes do reino estão livres de nos obedecer".
rdf:langString Ге́нриківські арти́кули або Генрикові статті, подані сеймом 1573 р. на затвердження новообраному королю Генріху Валуа (Volumina legum. T. 2.— S 150—153). Складені вперше як установка, що окреслювала обсяг і компетенцію ; обумовлювали взаємозобов'язання пана і підданих — шляхти. Затверджені при коронації Стефана Баторія 1576 р. під час сходження на престол наступників Баторія підтверджувалися без змін. При порушенні королем задекларованих зобов'язань шляхта звільнялася від обов'язків підданства. Це надавало широкі можливості для антикоролівських виступів (так званих рокошів), з чого протягом XVII ст. не раз користалися як магнати, так і середня шляхта. Генріківські артикули завершили підпорядкування королівської влади сейму, розпочате знаменитою конституцією 1505p. «Nihil novi» («Нічого нового»), тобто жодних законоположень без згоди обох палат сейму: сенаторської та посольської.
rdf:langString Генриковы, Генриховы или Генрицианские артикулы (статьи) (польск. Artykuły henrykowskie, лат. Articuli Henriciani) — документ об ограничении королевской власти в Речи Посполитой, утверждённый сенатом и посольской избой, который на избирательном сейме 20 мая 1573 года подписал представитель новоизбранного короля Генриха де Валуа. В 1572 году умер последний король из династии Ягеллонов — Сигизмунд II Август, и шляхта, возглавляемая Яном Замойским, добилась права участия в выборах нового короля. Избранный королём Польши французский принц Генрих де Валуа согласился принять ряд предложенных ему условий, известных как «Генриковы артикулы». Отличие от избирательных капитуляций (pacta conventa), которые и прежде подписывали при вступлении на престол Ягеллоны, состоит в последовательном проведении принципа элекции (избранности, выборности), а не наследственности королевской власти. Генриковы артикулы подтверждались всеми последующими правителями Польши и окончательно узаконили систему «шляхетской демократии». Генриковы артикулы ввели ограничения королевской власти: * при монархе состояла постоянная сенатская рада (совет), состоявшая из 16 сенаторов; * каждые два года монарх должен был созывать сейм для решения накопившихся вопросов; * в случае нарушения привилегий шляхты со стороны монарха последняя имела право восстать против него (см. рокош); * монарх обязан давать четвертую часть доходов из королевских земель на содержание постоянного войска (так как эта часть называлась «кварта», то и войско получило название «кварцяное войско»); * монарх не мог без согласия сейма ни объявлять войну, ни заключать мир, ни созывать посполитое рушение (всеобщее феодальное ополчение); * в сейме решения могли приниматься лишь при наличии единогласия всей посольской избы, представлявшей шляхту (согласно принципу liberum veto); * шляхетские депутаты сейма — земские послы — в свою очередь должны были строго придерживаться в сейме инструкций, выработанных для них местными сеймиками. С момента подписания артикулов в Речи Посполитой стала сводиться на нет традиция наследственности королевской власти. Уже через сто лет ни один сын успешного короля Яна Собеского не мог претендовать на наследование престола.
xsd:nonNegativeInteger 5494

data from the linked data cloud