Hasmonean Kingdom
http://dbpedia.org/resource/Hasmonean_Kingdom
Państwo Machabeuszy powstało w roku 142 p.n.e., gdy Demetriusz II Nikator przyznał Judzie niezależność. Uzyskanie autonomii terytorialnej było wynikiem zwycięstwa żydowskiego powstania Machabeuszów (lata 167-160 p.n.e.).
rdf:langString
Hasmoneovské království (někdy také hasmonejské království) vzniklo postupným vymaňováním se ze seleukovské nadvlády, které začalo makabejským povstáním roku 167 př. n. l. Roku 142 dosáhl úplné nezávislosti a založil dynastii Hasmoneovců. Moc Šimona Makabejského a vycházela z jejich velekněžského úřadu, s rostoucí mocí se však Hasmoneovci stále více odkláněli od původních ideálů makabejského povstání a vytvářeli hierokratickou a prohelénskou vrstvu saduceů. Ztráceli tak své zklamané přívržence (farizeje a esejce) a židovská společnost se začala štěpit. Nesourodost obyvatelstva se ještě více zvětšila po podmanění Samařanů a Idumejců.
rdf:langString
Il Regno di Giudea è stato un regno indipendente esistito dal 140 al 37 a.C., sotto la dinastia degli Asmonei. I maccabei riuscirono a riottenere l'indipendenza della Giudea dall'Impero seleucide iniziando una nuova dinastia di re ebrei, contestata da alcuni ebrei perché non davidica, anche se discendente dall'eroe Giuda Maccabeo. Essa regnò sulla Giudea, ma anche su Samaria e Galilea (territori dello scomparso Regno d'Israele). Dopo di loro vi fu la dominazione romana e il .
rdf:langString
O Reino Asmoneu da Judeia foi um reino governado pela dinastia dos asmoneus que deteve o controle das regiões próximas e vizinhas da Judeia durante a Antiguidade Clássica. Entre os anos de 140 e 116 a.C., os asmoneus governaram a região da Judeia de maneira bastante autônoma em relação ao Império Selêucida.
rdf:langString
rdf:langString
Hasmonean Kingdom
rdf:langString
Hasmoneovské království
rdf:langString
Regno di Giudea (Asmonei)
rdf:langString
Państwo Machabeuszy
rdf:langString
Reino da Judeia
xsd:integer
7640574
xsd:integer
1023612944
rdf:langString
Hasmoneovské království (někdy také hasmonejské království) vzniklo postupným vymaňováním se ze seleukovské nadvlády, které začalo makabejským povstáním roku 167 př. n. l. Roku 142 dosáhl úplné nezávislosti a založil dynastii Hasmoneovců. Moc Šimona Makabejského a vycházela z jejich velekněžského úřadu, s rostoucí mocí se však Hasmoneovci stále více odkláněli od původních ideálů makabejského povstání a vytvářeli hierokratickou a prohelénskou vrstvu saduceů. Ztráceli tak své zklamané přívržence (farizeje a esejce) a židovská společnost se začala štěpit. Nesourodost obyvatelstva se ještě více zvětšila po podmanění Samařanů a Idumejců. se rozhodl pojistit si svou pozici královským titulem, takže Judsko poprvé od zániku judského království roku 586 př. n. l. znovu získala vlastního krále. Za jeho nástupce Alexandra Jannaia se spory mezi saduceji a farizeji vyhrotily natolik, že farizeové proti králi povstali a jejich povstání bylo krutě potlačeno až po šesti letech. Královna Salómé Alexandra dokázala tyto spory umně utišit, po její smrti se však rozpoutaly boje o následnictví. Soupeři o trůn nakonec do země roku 63 pozvali římského vojevůdce Pompeia. Pompeius podřídil království římské správě. V důsledku mocenských bojů uvnitř římské říše a partského vpádu do Sýrie však byla římská moc v Palestině oslabena, čehož využili přívrženci Hasmoneovce Antigona, kteří roku 40 př. n. l. povstali, vyhnali ze země římského správce Heroda a Antigona ustavili králem. Herodes se ovšem utekl k římskému senátu, jenž mu udělil titul židovského krále. Roku 37 př. n. l. Herodes Judsko dobyl. Jeho rozporuplná vláda se vyznačovala uklidněním poměrů, ekonomickým růstem, přestavbou jeruzalémského chrámu a výstavbou pevností, vodovodů a divadel, zároveň však také brutálními popravami svých skutečných i domnělých odpůrců. Po Herodově smrti roku 4 př. n. l. se království rozdělilo. Jeho jádro získal Archelaos, jemuž však Římané po stížnostech obyvatel na jeho krutost vládu odebrali a přeměnili tuto oblast na římskou provincii Judaea.
rdf:langString
Il Regno di Giudea è stato un regno indipendente esistito dal 140 al 37 a.C., sotto la dinastia degli Asmonei. I maccabei riuscirono a riottenere l'indipendenza della Giudea dall'Impero seleucide iniziando una nuova dinastia di re ebrei, contestata da alcuni ebrei perché non davidica, anche se discendente dall'eroe Giuda Maccabeo. Essa regnò sulla Giudea, ma anche su Samaria e Galilea (territori dello scomparso Regno d'Israele). Dopo di loro vi fu la dominazione romana e il . I primi sovrani usarono il titolo di "etnarca", mentre solo i successivi si proclamarono "re". La breve parte del Talmud ebraico che parla di loro definisce gli Asmonei come "Re d'Israele".
rdf:langString
Państwo Machabeuszy powstało w roku 142 p.n.e., gdy Demetriusz II Nikator przyznał Judzie niezależność. Uzyskanie autonomii terytorialnej było wynikiem zwycięstwa żydowskiego powstania Machabeuszów (lata 167-160 p.n.e.).
rdf:langString
O Reino Asmoneu da Judeia foi um reino governado pela dinastia dos asmoneus que deteve o controle das regiões próximas e vizinhas da Judeia durante a Antiguidade Clássica. Entre os anos de 140 e 116 a.C., os asmoneus governaram a região da Judeia de maneira bastante autônoma em relação ao Império Selêucida. Em 110 a.C., o Império Selêucida estava a beira do colapso. A dinastia dos asmoneus foi fundada e liderada inicialmente por Simão Macabeu. Duas décadas mais tarde o irmão de Simão, Judas Macabeu, derrotou as Tropas Selêucidas na Revolta dos Macabeus, segundo fontes referidas no Primeiro e Segundo Livro dos Macabeus, incluindo o primeiro livro da história da Guerra dos Judeus, escrito pelo historiador Flávio Josefo, logo após a bem sucedida invasão militar de Antíoco IV, rei do Egito Ptolomaico. Assim, os asmoneus declararam sua independência e expandiram seu território para as regiões de Galileia, Itureia, Petra, Idumeia e Samaria, autodeclarando-se basileus. Certos arqueólogos se referem a este período como o Reino Independente de Israel. No ano de 63 a.C., o reino foi conquistado pela República Romana e então declarado estado cliente de Roma. A dinastia dos asmoneus permaneceu no governo por mais de 103 anos, até ser subtituída pela dinastia dos idumeus, com Antípatro (pai de Herodes), pai de Herodes, o Grande. Segundo Flávio Josefo, a legitimidade do reinado de Herodes o Grande era contestada, por ele ser um idumeu. Numa tentativa de obter essa legitimidade, ele casou-se com Mariamne, uma asmoneia filha do alto sacerdote do Templo. Ainda assim, ele vivia temeroso de uma revolta popular, razão pela qual teria construído, como refúgio, a fortaleza de Massada.
xsd:nonNegativeInteger
90