Freedom Riders

http://dbpedia.org/resource/Freedom_Riders an entity of type: Person

I Freedom Riders (in italiano "viaggiatori per la libertà") furono un gruppo di attivisti per i diritti civili (solitamente afroamericani) che percorsero in autobus delle tratte interstatali nel Sud degli Stati Uniti d'America. rdf:langString
Freedom Riders (англ. Freedom Riders) — правозащитное общественное движение в США, основанное в 1960-х гг. Ставило своей задачей борьбу за гражданские права афроамериканского населения США. Участники движения известны акциями на юге США в 1960-е гг., где местными властями и активистами ультраправых организаций практиковалась сегрегация чёрного населения.В частности, в штате Миссисипи силами «FR» были организованы совместные поездки на транспорте белых и чёрных американцев для борьбы с сегрегацией на транспорте. Активное участие в борьбе за гражданское равноправие в США принимали еврейские общественные организации. rdf:langString
ركاب الحرية هم ناشطون في مجال الحقوق المدنية ركبوا الحافلات بين الولايات إلى الولايات الجنوبية المعزولة سنة 1961 وما تلاها، للطعن في عدم إنفاذ قرارات المحكمة العليا في الولايات المتحدة وهي مورغان ضد فرجينيا 1946 وبوينتون ضد فرجينيا 1960، التي قضت أن الفصل بين الركاب في الحافلات العامة كان أمرًا غير دستوري. تجاهلت الولايات الجنوبية الأحكام ولم تقم الحكومة الفيدرالية بأي إجراء لفرضها. غادر موكب الحرية العاصمة واشنطن في 4 مايو 1961، وكان من المقرر أن يصل إلى نيو أورلينز في 17 مايو. rdf:langString
Freedom Riders (jezdci svobody) bylo označení pro aktivisty hnutí za občanská práva, kteří využili mezistátních autobusových linek pro procestování center jihu USA, kde chtěli upozornit na přetrvávající rasovou segregaci. Jízdy svobody probíhaly v roce 1961 v reakci na rozsudek Nejvyššího soudu v případu , který postavil rasovou segregaci v dopravě mimo zákon, včetně čekáren a restaurací na nádražích. Avšak státy jihu USA se odmítly novému pořádku podvolit a v praxi se nic nezměnilo. Federální vláda sama zákon nijak nevynucovala. První jezdci svobody vyjeli z Washingtonu na začátku května 1961. Cesta měla skončit za 13 dní v New Orleans. rdf:langString
Οι Επιβάτες για την Ελευθερία (Freedom Riders) ήταν ακτιβιστές που το 1961 πραγματοποίησαν ταξίδια διαμαρτυρίας στις νότιες Πολιτείες των Η.Π.Α., διακηρύσσοντας ότι ο φυλετικός διαχωρισμός στα δημόσια λεωφορεία ήταν αντισυνταγματικός. Κατά το 1961, το υπεραστικό λεωφορείο συμβόλιζε περισσότερο από οτιδήποτε άλλο τον αντιρατσιστικό αγώνα στις Η.Π.Α. Ο φυλετικός διαχωρισμός στα λεωφορεία και τις στάσεις τους είχε κηρυχθεί αντισυνταγματικός από το , αλλά στις πολιτείες του Νότου παρέμενε, όπως και πολλές άλλες μορφές ρατσισμού, σε ισχύ. rdf:langString
Freedom Ride (englisch für Freiheits-Fahrt) ist die Bezeichnung einer Widerstandsform, die aus der Bürgerrechtsbewegung der Vereinigten Staaten entstand. Die sogenannten Freedom Riders (Freiheits-Fahrer) beteiligten sich an der Abschaffung der staatlich sanktionierten Rassentrennung, indem sie in Überlandbussen in die Südstaaten fuhren, um die Umsetzung der höchstrichterlichen Entscheidung (364 U.S. 454 1960) des Supreme Court über das Verbot der Rassentrennung in öffentlichen Verkehrsmitteln, Gaststätten und Wartesälen zu prüfen und gegebenenfalls einzuklagen. rdf:langString
Freedom Riders were civil rights activists who rode interstate buses into the segregated Southern United States in 1961 and subsequent years to challenge the non-enforcement of the United States Supreme Court decisions Morgan v. Virginia (1946) and Boynton v. Virginia (1960), which ruled that segregated public buses were unconstitutional. The Southern states had ignored the rulings and the federal government did nothing to enforce them. The first Freedom Ride left Washington, D.C. on May 4, 1961, and was scheduled to arrive in New Orleans on May 17. rdf:langString
Los Viajeros de la Libertad o los pasajeros de la libertad (en inglés Freedom Riders) fueron unos activistas por los derechos civiles de Estados Unidos que, en 1961 y años subsiguientes, comenzaron un periplo en autobuses interestatales por el Sur de Estados Unidos para desafiar el incumplimiento de las sentencias de la Corte Suprema de los Estados Unidos: Irene Morgan v. Commonwealth of Virginia (1946) y Boynton v. Virginia (1960)​ que dictaminaban que los autobuses públicos segregados eran inconstitucionales.​ Los estados del sur, más segregacionistas, habían ignorado estas resoluciones judiciales y el gobierno federal había permanecido pasivo ante sus incumplimientos. El primer Viaje de la Libertad salió de Washington, D.C. el 4 de mayo de 1961,​ y debía llegar a Nueva Orleans el 17 de rdf:langString
Les Freedom Rides en français : « voyages de la liberté » sont les actions de militants du mouvement américain des droits civiques qui utilisaient des bus inter-États afin de tester l'arrêt de la Cour suprême Boynton v. Virginia qui rendait illégale la ségrégation dans les transports en commun. Le premier Freedom Ride partit de Washington le 4 mai 1961, et devait arriver à La Nouvelle-Orléans le 17. Les militants furent arrêtés dans les États du Sud sous prétexte de violer les lois locales et les lois Jim Crow. rdf:langString
'Viajantes da Liberdade (em inglês: Freedom Riders') foi o título dado aos ativistas pelos direitos civis em defesa dos direitos da população negra nos Estados Unidos que viajaram em ônibus (autocarros) interestaduais, no início da década de 1960, em direção ao sul dos Estados Unidos, região notoriamente conhecida pela segregação racial. Alguns destes veículos foram atacados pela Ku Klux Klan. rdf:langString
自由乘车者是指美国的民权活动家们从1961年开始的乘坐跨州巴士前往种族隔离现象严重的美国南部,以检验美国最高法院针对波因顿诉弗吉尼亚案(Boynton v. Virginia)(1960)和 艾琳·摩尔根诉弗吉尼亚州案(Irene Morgan v. Commonwealth of Virginia)(1946)判决的落实情况。 最高法院在波因顿案中做出了判决,允许跨州旅行者无视当地的种族隔离政策。波因顿案判决后,在饭店和跨州巴士站点候车室中的种族隔离行为不再合法。而且早在波因顿案判决的五年前,已经在萨拉·基斯诉卡罗莱纳长途汽车公司案(Sarah Keys v. Carolina Coach Company )的裁决中宣布废止普莱西诉弗格森案中设立的州际巴士中“隔离但平等”的法令。但州际商务委员会(ICC)并没有施行其裁决,所以吉姆·克劳法仍然在整个美国南部施行。 rdf:langString
rdf:langString Freedom Riders
rdf:langString ركاب الحرية
rdf:langString Freedom Riders
rdf:langString Freedom Ride
rdf:langString Επιβάτες για την Ελευθερία
rdf:langString Viajeros de la libertad
rdf:langString Freedom ride
rdf:langString Freedom Riders
rdf:langString Viajantes da Liberdade
rdf:langString Freedom Riders
rdf:langString 自由乘车者
rdf:langString first
xsd:integer 23814056
xsd:integer 1124756531
rdf:langString Mugshots of various Freedom Riders, as displayed at the Center for Civil and Human Rights in Atlanta, Georgia.
rdf:langString *Plessy v. Ferguson *Racial segregation in interstate and intrastate transportation and public accommodations *Failed compliance with ruling Morgan v. Virginia *Journey of Reconciliation in 1947 *Sarah Keys v. Carolina Coach Company *Ongoing boycott and sit-in demonstrations in the south *Boynton v. Virginia
xsd:gMonthDay --05-04
xsd:date 2010-04-05
xsd:date 2011-01-20
rdf:langString
rdf:langString "note"
rdf:langString CORE members *James Farmer *Gordon Carey SNCC and Nashville Student Movement members *Diane Nash *John Lewis *Bernard Lafayette *James Bevel
rdf:langString Governors *Ross Barnett *John M. Patterson City of Birmingham *Eugene "Bull" Connor *Tom Cook
rdf:langString the Civil Rights Movement
rdf:langString Southern United States, First Baptist Church, Parchman Farm and Jackson, Mississippi
rdf:langString *436 individuals participated in at least 60 separate Freedom Rides *First time "jail, no bail" tactic employed on large scale since the Nashville sit-ins *Desegregation order from Interstate Commerce Commission *Congress of Racial Equality recognized as a serious civil rights organization *Creation of Route 40 campaign, Eastern Shore project, and Freedom Highways campaign *Voter Education Project established
rdf:langString *Governor of Mississippi *Governor of Alabama *Birmingham Police Commissioner *Ku Klux Klan
rdf:langString *Congress of Racial Equality *Student Nonviolent Coordinating Committee *Nashville Student Movement *National Association for the Advancement of Colored People
rdf:langString Freedom Riders
rdf:langString ركاب الحرية هم ناشطون في مجال الحقوق المدنية ركبوا الحافلات بين الولايات إلى الولايات الجنوبية المعزولة سنة 1961 وما تلاها، للطعن في عدم إنفاذ قرارات المحكمة العليا في الولايات المتحدة وهي مورغان ضد فرجينيا 1946 وبوينتون ضد فرجينيا 1960، التي قضت أن الفصل بين الركاب في الحافلات العامة كان أمرًا غير دستوري. تجاهلت الولايات الجنوبية الأحكام ولم تقم الحكومة الفيدرالية بأي إجراء لفرضها. غادر موكب الحرية العاصمة واشنطن في 4 مايو 1961، وكان من المقرر أن يصل إلى نيو أورلينز في 17 مايو. حظر بوينتون التمييز العنصري في المطاعم وغرف الانتظار في المحطات التي تخدّم الحافلات التي تعبر خطوط الولاية. قبل خمس سنوات من صدور حكم بوينتون، أصدرت لجنة التجارة بين الولايات قرارًا في قضية سارة كيز ضد شركة كارولينا كوتش 1955 التي نددت صراحةً بالعقيدة الناتجة عن قضية بليسي ضد فيرغسون 1896 المتمثلة بالفصل لكن مع المساواة في السفر بالحافلات بين الولايات. فشلت لجنة التجارة بين الولايات في إنفاذ حكمها، وظلت قوانين سفر جيم كرو سارية في جميع أنحاء الجنوب. تحدى ركاب الحرية هذا الوضع الراهن من خلال ركوب الحافلات بين الولايات في الجنوب في مجموعات عرقية مختلطة لتحدي القوانين أو الأعراف المحلية التي فرضت الفصل في مقاعد الحافلات. عززت مواكب الحرية وردود الفعل العنيفة التي أثارتها من مصداقية حركة الحقوق المدنية الأمريكية، ووجهت الانتباه الوطني إلى عدم احترام القانون الاتحادي والعنف المحلي المستخدم لفرض الفصل في الولايات الجنوبية. ألقت الشرطة القبض على الركاب بتهمة التعدي على ممتلكات الغير والتجمع غير القانوني وانتهاك قوانين جيم كرو في الولايات وغيرها من الجرائم المزعومة، لكنهم غالبًا ما سمحوا للغوغائين البيض بمهاجمتهم دون تدخل منهم. رعى مؤتمر المساواة العرقية معظم مواكب الحرية التالية، لكن بعضها نُظم أيضًا من قبل لجنة التنسيق الطلابية اللاعنفية. أطلقت مواكب الحرية، التي بدأت عام 1960، اعتصامات درامية ضد الفصل في مقاعد الغداء التي أجراها الطلاب والشباب في جميع أنحاء الجنوب، ومقاطعة مؤسسات البيع بالتجزئة التي حافظت على الفصل في منشآتها. أيد قرار المحكمة العليا في بوينتون حق المسافرين بين الولايات في تجاهل قوانين الفصل المحلية. واعتبرت الشرطة المحلية الجنوبية تصرفات ركاب الحرية إجرامية واعتقلتهم في بعض المواقع. في بعض المناطق، مثل برمنغهام وألاباما، تعاونت الشرطة مع عصابات كو كلوكس كلان والبيض الآخرين الذين عارضوا هذه الأعمال، وسمحت للغوغاء بمهاجمة الركاب.
rdf:langString Freedom Riders (jezdci svobody) bylo označení pro aktivisty hnutí za občanská práva, kteří využili mezistátních autobusových linek pro procestování center jihu USA, kde chtěli upozornit na přetrvávající rasovou segregaci. Jízdy svobody probíhaly v roce 1961 v reakci na rozsudek Nejvyššího soudu v případu , který postavil rasovou segregaci v dopravě mimo zákon, včetně čekáren a restaurací na nádražích. Avšak státy jihu USA se odmítly novému pořádku podvolit a v praxi se nic nezměnilo. Federální vláda sama zákon nijak nevynucovala. První jezdci svobody vyjeli z Washingtonu na začátku května 1961. Cesta měla skončit za 13 dní v New Orleans. Taktikou jezdců svobody bylo nenásilným protestem upozornit na přetrvávající rasovou segregaci a případně vyvolat konflikt, který by přilákal pozornost médií. Posádku jezdců svobody tvořili jak Afroameričané, tak také běloši. Taktikou bylo, aby v jižanských městech bílí členové jezdců svobody používali zařízení vyhrazené pro Afroameričany a naopak. Jízdy svobody, nenásilný protest a násilné reakce obyvatel jihu USA přilákaly pozornost médií a národa k nelegální diskriminační praxi jižanských států, stejně jako dopomohly zvýšit význam hnutí za občanská práva. Členové jezdců svobody byly po cestě několikrát zatčeni za porušení místních předpisů a zákonů Jima Crowa. Často také byli napadeni bělošským obyvatelstvem. Většinu jízd organizoval (CORE), některé organizovala Student Nonviolent Coordinating Committee (SNCC). Jízdy svobody navazovaly na akce tzv. sit-in, kdy se nenásilným sezením především studenti snažili upozornit na rasovou segregaci v jídelnách.
rdf:langString Οι Επιβάτες για την Ελευθερία (Freedom Riders) ήταν ακτιβιστές που το 1961 πραγματοποίησαν ταξίδια διαμαρτυρίας στις νότιες Πολιτείες των Η.Π.Α., διακηρύσσοντας ότι ο φυλετικός διαχωρισμός στα δημόσια λεωφορεία ήταν αντισυνταγματικός. Κατά το 1961, το υπεραστικό λεωφορείο συμβόλιζε περισσότερο από οτιδήποτε άλλο τον αντιρατσιστικό αγώνα στις Η.Π.Α. Ο φυλετικός διαχωρισμός στα λεωφορεία και τις στάσεις τους είχε κηρυχθεί αντισυνταγματικός από το , αλλά στις πολιτείες του Νότου παρέμενε, όπως και πολλές άλλες μορφές ρατσισμού, σε ισχύ. Έτσι, στις 4 Μαΐου του 1961, μία ομάδα λευκών και μαύρων "Επιβατών για την Ελευθερία", όπως θα έμεναν στην ιστορία, ξεκίνησαν από την Ουάσινγκτον ταξίδι διαμαρτυρίας με λεωφορείο. Τελικός προορισμός ήταν η Νέα Ορλεάνη. Ωστόσο, το ταξίδι τελείωσε στην Αλαμπάμα, όπου, απούσης της αστυνομίας, λευκοί κάτοικοι του Μπέρμιγχαμ, που όπως αποδείχθηκε αργότερα ήταν μέλη και οπαδοί της Κου-Κλουξ-Κλαν, απαγόρευσαν τη διέλευση των λεωφορείων και ξυλοκόπησαν με μανία τους διαδηλωτές, οι οποίοι υποχρεώθηκαν τελικά να επιστρέψουν στην Ουάσινγκτον αεροπορικώς. Τη θέση τους, όμως, πήραν άλλοι διαδηλωτές, καθώς στις 20 Μαΐου δεκαοκτώ φοιτητές ταξίδεψαν από το Μπέρμιγχαμ στην πρωτεύουσα της Αλαμπάμα, το Μοντγκόμερι. Στο τέλος της διαδρομής, τους διαδηλωτές περίμεναν εκατοντάδες συγκεντρωμένοι ρατσιστές. Όλοι οι διαδηλωτές, αλλά και μέλη του τύπου, ξυλοκοπήθηκαν, αλλά με ιδιαίτερη μανία χτυπήθηκαν οι λευκοί που συμμετείχαν στο "ταξίδι της ελευθερίας". Τα επεισόδια έλαβαν τέτοια έκταση που η πολιτεία τέθηκε υπό στρατιωτικό νόμο και ο υπουργός Δικαιοσύνης Ρόμπερτ Κένεντι, ένθερμος υποστηρικτής των διαδηλωτών, έστειλε εκατοντάδες άνδρες της Εθνικής Φρουράς της Αλαμπάμα για να αποκαταστήσουν, έστω και προσωρινά, την τάξη.
rdf:langString Freedom Ride (englisch für Freiheits-Fahrt) ist die Bezeichnung einer Widerstandsform, die aus der Bürgerrechtsbewegung der Vereinigten Staaten entstand. Die sogenannten Freedom Riders (Freiheits-Fahrer) beteiligten sich an der Abschaffung der staatlich sanktionierten Rassentrennung, indem sie in Überlandbussen in die Südstaaten fuhren, um die Umsetzung der höchstrichterlichen Entscheidung (364 U.S. 454 1960) des Supreme Court über das Verbot der Rassentrennung in öffentlichen Verkehrsmitteln, Gaststätten und Wartesälen zu prüfen und gegebenenfalls einzuklagen. Der erste Freedom Ride verließ Washington, D.C. am 4. Mai 1961 Richtung New Orleans. Auf dieser Fahrt sollten der Status quo und die Übereinstimmung der örtlichen Praxis mit den Gesetzen überprüft werden, um sie gegebenenfalls einzuklagen. Die gemeinsame Fahrt von Weißen und Schwarzen rief gewaltsame Proteste hervor, gab der Bürgerrechtsbewegung Aufwind und machte erst die amerikanischen Bürger und später die ganze Welt auf das Problem aufmerksam. Die Teilnehmer wurden zum Teil wegen unbefugten Betretens (trespassing), ungesetzmäßiger Versammlung und der Verletzung von Staats- und örtlichen Gesetzen verhaftet. Die Freedom Rider hatten sich vor der Fahrt dem gewaltfreien Widerstand verpflichtet, waren sich aber bewusst, dass sie Verhaftungen und Aufruhr ausgesetzt sein könnten. Zwischen Juni und September 1961 fanden etwa sechzig weitere Fahrten statt. Von führender politischer Seite erhielt die Aktion kaum Unterstützung; da Präsident John F. Kennedy für sein außenpolitisches Programm auf die Stimmen von Kongressmitgliedern aus den Südstaaten angewiesen war, vermied er, das Thema Bürgerrechte aktiv zu bearbeiten. In Zusammenhang mit den „Freedom Riders“ erklärte Kennedy gegenüber dem Bürgerrechts-Anwalt Harris Wofford: „Können Sie Ihre gottverdammten Freunde nicht davon abhalten, in diese Busse zu steigen? Die sollen das abblasen. Sagen Sie Ihnen das!“
rdf:langString Los Viajeros de la Libertad o los pasajeros de la libertad (en inglés Freedom Riders) fueron unos activistas por los derechos civiles de Estados Unidos que, en 1961 y años subsiguientes, comenzaron un periplo en autobuses interestatales por el Sur de Estados Unidos para desafiar el incumplimiento de las sentencias de la Corte Suprema de los Estados Unidos: Irene Morgan v. Commonwealth of Virginia (1946) y Boynton v. Virginia (1960)​ que dictaminaban que los autobuses públicos segregados eran inconstitucionales.​ Los estados del sur, más segregacionistas, habían ignorado estas resoluciones judiciales y el gobierno federal había permanecido pasivo ante sus incumplimientos. El primer Viaje de la Libertad salió de Washington, D.C. el 4 de mayo de 1961,​ y debía llegar a Nueva Orleans el 17 de mayo.​ La sentencia del caso Boynton prohibió la segregación racial en los restaurantes y salas de espera de las terminales de autobuses que cruzaban las fronteras estatales. Cinco años antes de la sentencia Boynton, la Comisión Interestatal de Comercio (ICC) había emitido un fallo en el caso de Sarah Keys v. Carolina Coach Company (1955), que había denunciado explícitamente la doctrina del caso Plessy v. Ferguson (1896) de separados pero iguales en viajes interestatales de autobús. La ICC no logró hacer cumplir su sentencia, y las leyes segregacionistas de Jim Crow sobre viajes se mantuvieron en la práctica en vigor en todo el Sur. Los pasajeros de la libertad desafiaron este, viajando en los autobuses interestatales por el Sur en grupos raciales mixtos con el fin de denunciar las leyes y costumbres locales que segregaban a la hora de elegir asientos. Los viajes de la Libertad y las violentas reacciones que provocaron, reforzaron la credibilidad del Movimiento por los derechos civiles en Estados Unidos. La actividad de los viajeros supuso una llamada de atención a la población de Estados Unidos sobre el desprecio de la ley federal y la violencia local utilizada para mantener la segregación en el sur del país. La policía arrestó a los pasajeros de los autobuses en diversas ocasiones por entrar sin autorización, asociación ilícita y por violación de las leyes locales de Jim Crow, junto con otros presuntos delitos. El Congreso de la Igualdad Racial (CORE) patrocinó la mayor parte de los viajes de la libertad posteriores, aunque algunos también fueron organizados por el Comité Coordinador Estudiantil No Violento (SNCC). Los viajes de la libertad fueron seguidos en los años posteriores también por plantes y sentadas frente a los mostradores de los bares segregacionistas, llevadas a cabo por estudiantes y jóvenes en todo el Sur y realizaron boicots a los establecimientos minoristas que mantuvieran instalaciones segregadas. La decisión del Tribunal Supremo en el caso Boynton apoyó el derecho de los viajeros interestatales a desobedecer las ordenanzas locales de segregación. Las policías locales y estatales del sur consideraban las acciones de los pasajeros de la libertad como delitos y los arrestaron en algunas localidades. En otras localidades, como Birmingham, Alabama, la policía cooperó con el Ku Klux Klan y otros grupos blancos, permitiendo los ataques contra los viajeros.
rdf:langString Freedom Riders were civil rights activists who rode interstate buses into the segregated Southern United States in 1961 and subsequent years to challenge the non-enforcement of the United States Supreme Court decisions Morgan v. Virginia (1946) and Boynton v. Virginia (1960), which ruled that segregated public buses were unconstitutional. The Southern states had ignored the rulings and the federal government did nothing to enforce them. The first Freedom Ride left Washington, D.C. on May 4, 1961, and was scheduled to arrive in New Orleans on May 17. Boynton outlawed racial segregation in the restaurants and waiting rooms in terminals serving buses that crossed state lines. Five years prior to the Boynton ruling, the Interstate Commerce Commission (ICC) had issued a ruling in Sarah Keys v. Carolina Coach Company (1955) that had explicitly denounced the Plessy v. Ferguson (1896) doctrine of separate but equal in interstate bus travel. The ICC failed to enforce its ruling, and Jim Crow travel laws remained in force throughout the South. The Freedom Riders challenged this status quo by riding interstate buses in the South in mixed racial groups to challenge local laws or customs that enforced segregation in seating. The Freedom Rides, and the violent reactions they provoked, bolstered the credibility of the American Civil Rights Movement. They called national attention to the disregard for the federal law and the local violence used to enforce segregation in the southern United States. Police arrested riders for trespassing, unlawful assembly, violating state and local Jim Crow laws, and other alleged offenses, but often they first let white mobs attack them without intervention. The Congress of Racial Equality (CORE) sponsored most of the subsequent Freedom Rides, but some were also organized by the Student Nonviolent Coordinating Committee (SNCC). The Freedom Rides, beginning in 1960, followed dramatic sit-ins against segregated lunch counters conducted by students and youth throughout the South, and boycotts of retail establishments that maintained segregated facilities. The Supreme Court's decision in Boynton supported the right of interstate travelers to disregard local segregation ordinances. Southern local and state police considered the actions of the Freedom Riders to be criminal and arrested them in some locations. In some localities, such as Birmingham, Alabama, the police cooperated with Ku Klux Klan chapters and other white people opposing the actions, and allowed mobs to attack the riders.
rdf:langString Les Freedom Rides en français : « voyages de la liberté » sont les actions de militants du mouvement américain des droits civiques qui utilisaient des bus inter-États afin de tester l'arrêt de la Cour suprême Boynton v. Virginia qui rendait illégale la ségrégation dans les transports en commun. Le premier Freedom Ride partit de Washington le 4 mai 1961, et devait arriver à La Nouvelle-Orléans le 17. Les militants furent arrêtés dans les États du Sud sous prétexte de violer les lois locales et les lois Jim Crow. Techniquement, les freedom riders ne pratiquaient pas la désobéissance civile puisqu'ils avaient le droit de ne pas obéir aux lois ségrégationnistes du Sud des États-Unis. Mais leurs droits n'étaient pas appliqués par l'État fédéral et étaient considérés comme criminels dans les États du Sud. Les freedom rides utilisaient la résistance non violente contre les émeutes organisées par les racistes et les arrestations massives des autorités. Les militants étaient noirs comme blancs en proportions égales, et un quart d'entre eux étaient des femmes.
rdf:langString I Freedom Riders (in italiano "viaggiatori per la libertà") furono un gruppo di attivisti per i diritti civili (solitamente afroamericani) che percorsero in autobus delle tratte interstatali nel Sud degli Stati Uniti d'America.
rdf:langString 'Viajantes da Liberdade (em inglês: Freedom Riders') foi o título dado aos ativistas pelos direitos civis em defesa dos direitos da população negra nos Estados Unidos que viajaram em ônibus (autocarros) interestaduais, no início da década de 1960, em direção ao sul dos Estados Unidos, região notoriamente conhecida pela segregação racial. Alguns destes veículos foram atacados pela Ku Klux Klan. Essas viagens tinham como objetivo garantir que a população negra tivesse liberdade de sentar em qualquer lugar nos ônibus nas viagens interestaduais. O movimento chamava a atenção para a ilegalidade desta segregação, ao não serem aplicadas as decisões da Suprema Corte dos Estados Unidos obtidas no caso de contra o Estado da Virgínia, em 1946, e no caso Boynton v. Virgínia em 1960, que legislava que a segregação dos negros em ônibus públicos era inconstitucional. Os estados da região sul ignoravam essas decisões e Governo Federal dos Estados Unidos não fazia nada que garantisse o direito da população negra de se sentar em qualquer lugar nas viagens interestaduais. A primeira viagem da liberdade partiu de Washington, D.C. em 4 de maio de 1961, e tinha chegada prevista em Nova Orleans para o dia 17 de maio. Os Viajantes da Liberdade desafiaram o status quo viajando em ônibus interestaduais para o sul em grupos raciais mistos para protestar contra as leis e os costumes que impunham a segregação nos assentos. Os Viajantes da Liberdade e as reações violentas que suas ações provocaram serviram para aumentar a credibilidade do Movimento dos direitos civis americano. Eles chamaram a atenção nacional frente ao desrespeito das leis federais e da violência local utilizada para garantir a segregação racial no sul dos Estados Unidos. A polícia estadual prendeu estes viajantes por diversas infrações, entre elas e violação das Leis de Jim Crow juntamente com outros supostos crimes.
rdf:langString Freedom Riders (англ. Freedom Riders) — правозащитное общественное движение в США, основанное в 1960-х гг. Ставило своей задачей борьбу за гражданские права афроамериканского населения США. Участники движения известны акциями на юге США в 1960-е гг., где местными властями и активистами ультраправых организаций практиковалась сегрегация чёрного населения.В частности, в штате Миссисипи силами «FR» были организованы совместные поездки на транспорте белых и чёрных американцев для борьбы с сегрегацией на транспорте. Активное участие в борьбе за гражданское равноправие в США принимали еврейские общественные организации.
rdf:langString 自由乘车者是指美国的民权活动家们从1961年开始的乘坐跨州巴士前往种族隔离现象严重的美国南部,以检验美国最高法院针对波因顿诉弗吉尼亚案(Boynton v. Virginia)(1960)和 艾琳·摩尔根诉弗吉尼亚州案(Irene Morgan v. Commonwealth of Virginia)(1946)判决的落实情况。 最高法院在波因顿案中做出了判决,允许跨州旅行者无视当地的种族隔离政策。波因顿案判决后,在饭店和跨州巴士站点候车室中的种族隔离行为不再合法。而且早在波因顿案判决的五年前,已经在萨拉·基斯诉卡罗莱纳长途汽车公司案(Sarah Keys v. Carolina Coach Company )的裁决中宣布废止普莱西诉弗格森案中设立的州际巴士中“隔离但平等”的法令。但州际商务委员会(ICC)并没有施行其裁决,所以吉姆·克劳法仍然在整个美国南部施行。 早在1960年,南方的青年、学生就开始参加大规模静坐抗议,反对在便餐店划分黑人与白人区域,抵制那些仍保持种族隔离政策的零售商。自由乘车运动随后开始。1961年5月4日,第一批的自由乘车者从华盛顿出发,计划于5月17日到达新奥尔良。资助了随后大部分自由乘车,也有一部分自由乘车是是由学生非暴力协调委员会所组织。自由乘车者乘坐了多种不同的公共交通工具。他们挑战南部种族隔离的做法激起了强烈反响,为美国民权运动的带来了积极影响。因为他们,南部对于联邦法律的无视以及当地有关种族隔离的种种暴行得到了全国的关注。当地警察以“擅入”、“非法集结”、“违反种族隔离法”等罪名抓捕这些示威者。在一些地区,警察与三K党以及其他白人反对者合作,并常常任由白人暴力团伙攻击示威者而不加干涉。
xsd:nonNegativeInteger 115879

data from the linked data cloud