Expulsion of Germans from Czechoslovakia

http://dbpedia.org/resource/Expulsion_of_Germans_from_Czechoslovakia an entity of type: Thing

Депортация немцев из Чехословакии — процесс насильственного выселения немецкого меньшинства в Чехословакии после Второй мировой войны. Начался практически сразу после освобождения Чехословакии и был закреплён тремя из декретов Бенеша, принятыми при поддержке союзных держав в июне-октябре 1945 года, которыми немцы лишались чехословацкого гражданства, а их имущество конфисковывалось. В отношении тех, кто остался жить на прежнем месте, начала проводиться политика «словакизации». Акты насилия против мирного населения, которыми сопровождалось выселение, и его последствия до сих пор являются дискутируемой темой в Чехии, Германии и Австрии, а также в отношениях между ними. rdf:langString
Вигнання німців з Чехословаччини — депортація німців з країни під час та після Другої світової війни. rdf:langString
طرد الألمان من تشيكوسلوفاكيا كان جزءًا من سلسلة إجلاءات وترحيلات للألمان من شرق أوروبا ووسطها في الحرب العالمية الثانية وبعدها. أثناء الاحتلال الألماني لتشيكوسلوفاكيا، طالبت جماعات المقاومة التشيكية بإجلاء ذوي الأصول الألمانية من تشيكوسلوفاكيا. وافقت الحكومة التشيكوسلوفاكية المنفية على قرارَ ترحيل الألمانيين، وأخذت من 1943 تَنشد أن يدعمه الحلفاء. لكن لم يُبرم الاتفاق على طردهم إلا في 2 أغسطس 1945، في نهاية مؤتمر بوتسدام. انتهت الترحيلات في 1948، وإن لم يُرحَّل كل الألمانيين، وتراوح عدد غير المرحَّلين بين نحو 160,000 و250,000 على وجه التقدير. rdf:langString
Vysídlení, odsun či vyhnání Němců z Československa (německy Abschiebung / Vertreibung der Deutschen aus der Tschechoslowakei) v letech 1945–1946 byla masová deportace německého obyvatelstva z Československa (ČSR) po skončení druhé světové války. Měla do značné míry charakter etnické čistky, místy doprovázené násilnými excesy včetně několika masakrů německých civilistů na jaře a v létě 1945. Šlo nejen o reakci na nedávnou politiku nacistického Německa hlavně v Protektorátu Čechy a Morava (zčásti také na Slovensku), jehož okupační správa se vůči českému obyvatelstvu soustavně dopouštěla rozsáhlého teroru. Dalším důvodem bylo podezření, že naprostá většina Němců žijících na českém, resp. československém území sympatizovala s nacistickou politikou. V neposlední řadě šlo o prevenci eventuálního rdf:langString
Ellandigo, forŝovo aŭ forpelo de germanoj el Ĉeĥoslovakio (germane: Abschiebung der Deutschen aus der Tschechoslowakei aŭ Vertreibung der Deutschen aus der Tschechoslowakei) en la jaroj 1945–1946 estis amasa deportado de germana loĝantaro el Ĉeĥoslovakio post finigo de la dua mondmilito. Ĝi havis karakteron de etna purigado, diversloke akompanata per perfortaj ekscesoj inkluzive de kelke da . Temis pri reago al politiko de malvenkita nazia Germanio, kies okupacia administrado faris teroron rilate al la ĉeĥoslovaka loĝantaro. rdf:langString
Die Vertreibung der Deutschen aus der Tschechoslowakei (tschechisch Vysídlení Němců z Československa bzw. Vysídlení, odsun či vyhnání Němců z Československa) betraf bis zu drei Millionen Deutsche aus der Tschechoslowakei in den Jahren 1945 und 1946. rdf:langString
The expulsion of Germans from Czechoslovakia after World War II was part of a series of evacuations and deportations of Germans from Central and Eastern Europe during and after World War II. During the German occupation of Czechoslovakia, the Czech resistance groups demanded the deportation of ethnic Germans from Czechoslovakia. The decision to deport the Germans was adopted by the Czechoslovak Government-in-Exile which, beginning in 1943, sought the support of the Allies for this proposal. The final agreement for the expulsion of the German population however was not reached until 2 August 1945 at the end of the Potsdam Conference. rdf:langString
La expulsión de alemanes de Checoslovaquia fue parte de una serie de expulsiones de alemanes de Europa Central y Oriental tras la Segunda Guerra Mundial. El principal intento de justificación para las expulsiones fue un castigo colectivo a los alemanes étnicos por su colaboración con la Alemania Nazi por la secesión del territorio denominado Sudetes de Checoslovaquia bajo los Acuerdos de Múnich de 1938, realizando una limpieza étnica antigermánica por parte de los checoslovacos de origen eslavo occidental. rdf:langString
L'expulsion des Allemands de Tchécoslovaquie après la Seconde Guerre mondiale faisait partie d'une série d'évacuations et d’expulsions d'Allemands d'Europe centrale et orientale pendant et après la Seconde Guerre mondiale. Les expulsions prirent fin en 1948, mais l’ensemble des Allemands n’avaient pas été expulsés. Les estimations du nombre d’Allemands de souche non-expulsés varient d'environ 160 000 à 250 000. rdf:langString
二战后从捷克斯洛伐克驱逐德意志人是二战期间和之后从中东欧撤离和驱逐德国人的一系列行动的一部分。 在德国占领捷克斯洛伐克期间,要求将德国人驱逐出捷克斯洛伐克。捷克斯洛伐克流亡政府通过了驱逐德国人的决定,该政府于1943年开始寻求盟国对该提议的支持。然而,直到1945年8月2日波茨坦会议结束时,才最终达成驱逐德国人的协议。 在战争结束后的几个月里,从5月到1945年8月发生了“疯狂的”驱逐。捷克斯洛伐克总统愛德華·貝奈斯于1945年10月28日呼吁“德国问题最終解決方案”(捷克語:konečné řešení německé otázky),这将必须通过将德国人从捷克斯洛伐克驱逐出境来解决。 驱逐是根据地方当局的命令进行的,主要是由武装志愿者团体进行的。然而,在某些情况下,它是在正规军的协助下发起或实施的。数千人在驱逐期间惨死,更多人因此死于饥饿和疾病。根据波茨坦会议,驱逐从1946年1月25日持续到当年10月。大约160万德国人被驱逐到美佔区(西德),估计有80萬人被驱逐到苏佔区(东德)。 rdf:langString
rdf:langString طرد الألمان من تشيكوسلوفاكيا
rdf:langString Vysídlení Němců z Československa
rdf:langString Vertreibung der Deutschen aus der Tschechoslowakei
rdf:langString Ellandigo de germanoj el Ĉeĥoslovakio
rdf:langString Expulsión de alemanes de Checoslovaquia
rdf:langString Expulsion des Allemands de Tchécoslovaquie après la Seconde Guerre mondiale
rdf:langString Expulsion of Germans from Czechoslovakia
rdf:langString Депортация немцев из Чехословакии
rdf:langString Вигнання німців з Чехословаччини
rdf:langString 捷克斯洛伐克對德意志人的驅逐
xsd:integer 10082598
xsd:integer 1112092844
rdf:langString Vysídlení, odsun či vyhnání Němců z Československa (německy Abschiebung / Vertreibung der Deutschen aus der Tschechoslowakei) v letech 1945–1946 byla masová deportace německého obyvatelstva z Československa (ČSR) po skončení druhé světové války. Měla do značné míry charakter etnické čistky, místy doprovázené násilnými excesy včetně několika masakrů německých civilistů na jaře a v létě 1945. Šlo nejen o reakci na nedávnou politiku nacistického Německa hlavně v Protektorátu Čechy a Morava (zčásti také na Slovensku), jehož okupační správa se vůči českému obyvatelstvu soustavně dopouštěla rozsáhlého teroru. Dalším důvodem bylo podezření, že naprostá většina Němců žijících na českém, resp. československém území sympatizovala s nacistickou politikou. V neposlední řadě šlo o prevenci eventuálního budoucího zneužití situace podobné rokům 1938/1939 k napadnutí československého státu pod záminkou ochrany německé nebo jiné národnostní menšiny. Svou roli sehrálo také umožnění rozsáhlých konfiskací majetku Němců a kolaborantů ve prospěch československého státu v kontextu současného všeobecného znárodňování bank, pojišťoven, těžebního průmyslu, velkých průmyslových podniků a velkostatků jakož i poválečné hospodářské obnovy. A konečně je nutno zmínit obavy z možných budoucích problémů souvisících s tehdy těžko představitelným dalším soužitím českého národa s německou národnostní menšinou v ČSR a jejím eventuálním opětovném usilování o sebeurčení. Myšlenku snížit počet Němců v ČSR odstoupením některých pohraničních výběžků, o které se uvažovalo i v době vzniku ČSR, Beneš použil již v září 1938 během mnichovské krize. Po 2. světové válce přední českoslovenští politici využili poválečné atmosféry naplněné odporem a nenávistí vůči Němcům a potažmo ke všemu německému. Několik dekretů prezidenta Edvarda Beneše tvořilo podklad pro jejich poválečné vysídlení. Sám byl také o nutnosti odsunu německého obyvatelstva přesvědčen. Ústavním dekretem o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské byli Němci zbaveni československého občanství a stali se tak na území Československa cizinci, následně byli vyhnáni a jejich majetek propadl konfiskaci.. Odhadem bylo vystěhováno 1,6 milionu německých obyvatel do americké okupační zóny Německa a 800 000 lidí do sovětské zóny. Určitý počet Němců hlavně z jižní Moravy a jižních Čech se dostal do tehdy vítěznými mocnostmi rovněž okupovaného Rakouska. Vysídlení Němců mělo svůj původ nejen v poválečné protiněmecké náladě českého národa, ale i v politickém programu politiků, kteří se na celé akci aktivně podíleli společně s armádou a revolučními gardami. Ještě před Postupimskou konferencí docházelo při „divokém“ odsunu na principu kolektivní viny k násilí, krvavým excesům i vraždám civilních Němců, ale i k loupení a okrádání. Nelze však paušálně tvrdit, že se při těchto excesech jednalo o záměrnou politiku československé reprezentace, podle které mělo být ještě před jednáním tří poválečných velmocí vysídleno co největší množství Němců, vzhledem k tomu, že podpora předem odsouhlaseného vystěhování ze strany západních mocností ochabovala.
rdf:langString طرد الألمان من تشيكوسلوفاكيا كان جزءًا من سلسلة إجلاءات وترحيلات للألمان من شرق أوروبا ووسطها في الحرب العالمية الثانية وبعدها. أثناء الاحتلال الألماني لتشيكوسلوفاكيا، طالبت جماعات المقاومة التشيكية بإجلاء ذوي الأصول الألمانية من تشيكوسلوفاكيا. وافقت الحكومة التشيكوسلوفاكية المنفية على قرارَ ترحيل الألمانيين، وأخذت من 1943 تَنشد أن يدعمه الحلفاء. لكن لم يُبرم الاتفاق على طردهم إلا في 2 أغسطس 1945، في نهاية مؤتمر بوتسدام. في الشهور التي أعقبت الحرب، جرت تعليمات ترحيل «شرسة» من مايو إلى أغسطس 1945. وفي 28 أكتوبر اقترح الرئيس التشيكوسلوفاكي إدوارد بينش «الحل النهائي للقضية الألمانية» (بالتشيكية: konečné řešení německé otázky)، ألا وهو: طرد ذوي الأصول الألمانية أنفسهم. رُحِّلوا بأوامر السلطات المحلية، على أيدي جماعات ومتطوعين مسلحين، لكن أحيانًا ما كانت أيضًا على يد الجيش نفسه. وأثناء ذلك مات عدة آلافٍ ميتات عنيفة، ومات غيرهم من الجوع والمرض. وقد استمر الطرد -بحسب مؤتمر بوتسدام- من 25 يناير 1946 إلى أكتوبر العام نفسه. وطُرد من ذوي الأصول الألمانية إلى الجانب الاحتلالي الأمريكي -الذي صار لاحقًا ألمانيا الغربية- عدد يُقدَّر أنه 1.6 ملايين، وإلى الجانب السوفييتي -الذي صار ألمانيا الشرقية- 800,000 ألماني. انتهت الترحيلات في 1948، وإن لم يُرحَّل كل الألمانيين، وتراوح عدد غير المرحَّلين بين نحو 160,000 و250,000 على وجه التقدير. في 1958 قدَّرت حكومة ألمانيا الغربية أنْ مات من ذوي الأصول الألمانية أثناء الترحيلات نحو 270,000، ومن ساعتها يُستشهد بهذا الرقم في الأدب التاريخي. لكن في 1995 انتهت أبحاث أجْرتها لجنة تأريخية مشترَكة –ألمانية تشيكية– إلى أن التقديرات الديموغرافية السابقة (220,000–270,000 وفاة) مُبالَغ فيها ومبنية على معلومات خاطئة، وأن العدد الحقيقي 15,000 على الأقل، و30,000 على الأكثر بافتراض أن بعض الوفيات لم تسجَّل. وجاء في بيان اللجنة أيضًا أن في السجلات الألمانية 18,889 وفاة مؤكَّدة، منها 3,411 انتحارًا. وأما السجلات التشيكية ففيها 22,247 وفاة، منها 6,667 انتحارًا ووفاة غامضة. استطاعت «خدمة بحث الكنيسة الألمانية» تأكيد وفاة 14,215 إنسانًا في ترحيلات تشيكوسلوفاكيا (6,316 ميتة عنيفة، و6,989 في معسكرات اعتقال، و907 بالأشغال الإجبارية في الاتحاد السوفييتي).
rdf:langString Die Vertreibung der Deutschen aus der Tschechoslowakei (tschechisch Vysídlení Němců z Československa bzw. Vysídlení, odsun či vyhnání Němců z Československa) betraf bis zu drei Millionen Deutsche aus der Tschechoslowakei in den Jahren 1945 und 1946. Die Sudetendeutschen, auch Deutschböhmen und Deutschmährer sowie die Sudetenschlesier genannt, wurden 1945/1946 unter Androhung und Anwendung von Gewalt zum Verlassen ihrer Heimat gezwungen. Nach dem Beneš-Dekret 108 vom 25. Oktober 1945 wurde das gesamte bewegliche und unbewegliche Vermögen (Immobilien und Vermögensrechte) der deutschen Einwohner konfisziert und unter staatliche Verwaltung gestellt.
rdf:langString Ellandigo, forŝovo aŭ forpelo de germanoj el Ĉeĥoslovakio (germane: Abschiebung der Deutschen aus der Tschechoslowakei aŭ Vertreibung der Deutschen aus der Tschechoslowakei) en la jaroj 1945–1946 estis amasa deportado de germana loĝantaro el Ĉeĥoslovakio post finigo de la dua mondmilito. Ĝi havis karakteron de etna purigado, diversloke akompanata per perfortaj ekscesoj inkluzive de kelke da . Temis pri reago al politiko de malvenkita nazia Germanio, kies okupacia administrado faris teroron rilate al la ĉeĥoslovaka loĝantaro. Ideon malaltigi la nombron de germanoj en Ĉeĥoslovakio per rezigno de kelkaj limregionaj terlangoj, pri kiuj oni pripensis eĉ en la tempo de estiĝo de Ĉeĥoslovakio, Beneš uzis jam en septembro de 1938 dum munkena krizo. Post la 2-a mondmilito fruntaj ĉeĥoslovakaj politikistoj eluzis la postmilitan atmosferon plenigita de naŭzo kaj malamo rilate al germanoj kaj sekve al ĉio germana. Kelke da dekretoj de prezidento Edvard Beneš kreis bazon por ilia postmilita ellandigo. Li mem estis ankaŭ pri neceseco de ellandigo de la germana loĝantaro konvinkita. Per Konstitucia dekreto de la prezidento de respubliko pri reguligo de la ĉeĥoslovaka ŝtata civitaneco de personoj de la naciecoj germana kaj hungara la germanoj estis senigitaj de ĉeĥoslovaka civitaneco kaj ili fariĝis tiel sur la teritorio de Ĉeĥoslovakio fremduloj, sekve ili estis forpelitaj kaj ilia posedaĵo falis al konfisko.. Per takso estis transloĝigitaj 1,6 milionoj de la germanaj loĝantoj en usonan okupacian zonon de Germanio kaj 800 000 homoj en sovetan zonon. Certa nombro de germanoj ĉefe el suda Moravio kaj suda Bohemio aliris en tiam fare de venkintaj potencoj en same okupitan Aŭstrion. La ellandigo de germanoj havis sian devenon nenur en la postmilita kontraŭgermana harmonio de la ĉeĥa nacio, sed ankaŭ en la politika programmo de politikistoj, kiuj en la tuta agado partoprenis komune kun la armeo kaj revoluciaj gvardioj. Ankoraŭ antaŭ Pocdama Konferenco okazis dum la "sovaĝa" forŝovo sur principo de kolektiva kulpo al perfortaĵoj, sangaj ekscesoj kaj murdoj de civilaj germanoj, sed ankaŭ al rabado kaj ŝteligado. Temis pri pripensita politiko de la ĉeĥoslovaka reprezentantaro, laŭ kiu devis esti ankoraŭ antaŭ intertraktado de tri postmilitaj ellandigita kiel eble plej granda kvanto de germanoj, rilate al tio, ke la subteno de anticipe konsentita ellandigo elflanke de la grandpotencoj malfortiĝis.
rdf:langString The expulsion of Germans from Czechoslovakia after World War II was part of a series of evacuations and deportations of Germans from Central and Eastern Europe during and after World War II. During the German occupation of Czechoslovakia, the Czech resistance groups demanded the deportation of ethnic Germans from Czechoslovakia. The decision to deport the Germans was adopted by the Czechoslovak Government-in-Exile which, beginning in 1943, sought the support of the Allies for this proposal. The final agreement for the expulsion of the German population however was not reached until 2 August 1945 at the end of the Potsdam Conference. In the months following the end of the war, "wild" expulsions happened from May until August 1945. Czechoslovak President Edvard Beneš on 28 October 1945 called for the "final solution of the German question" (Czech: konečné řešení německé otázky) which would have to be solved by deportation of the ethnic Germans from Czechoslovakia. The expulsions were carried out by order of local authorities, mostly by groups of armed volunteers. However, in some cases it was initiated or pursued with the assistance of the regular army. Several thousand died violently during the expulsion and more died from hunger and illness as a consequence. The expulsion according to the Potsdam Conference proceeded from 25 January 1946 until October of that year. Roughly 1.6 million ethnic Germans were deported to the American zone (West Germany), and an estimated 800,000 were deported to the Soviet zone (East Germany). The expulsions ended in 1948, but not all Germans were expelled; estimates for the total number of non-expulsions range from approximately 160,000 to 250,000. The West German government in 1958 estimated the ethnic German death toll during the expulsion period to be about 270,000, a figure that has been cited in historical literature since then. Research by a joint German and Czech commission of historians in 1995 found that the previous demographic estimates of 220,000 to 270,000 deaths were overstated and based on faulty information; they concluded that the actual death toll was at least 15,000 persons, and that it could range up to a maximum of 30,000 dead if one assumes that some deaths were not reported. The Commission statement also said that German records show 18,889 confirmed deaths including 3,411 suicides. Czech records indicated 22,247 deaths including 6,667 unexplained cases or suicides. The German Church Search Service was able to confirm the deaths of 14,215 persons during the expulsions from Czechoslovakia (6,316 violent deaths, 6,989 in internment camps and 907 in the USSR as forced laborers).
rdf:langString L'expulsion des Allemands de Tchécoslovaquie après la Seconde Guerre mondiale faisait partie d'une série d'évacuations et d’expulsions d'Allemands d'Europe centrale et orientale pendant et après la Seconde Guerre mondiale. Pendant l'occupation allemande de la Tchécoslovaquie, les groupes de résistants tchèques, se fondant sur la terreur nazie pendant l'occupation, exigèrent l'expulsion des Allemands de Tchécoslovaquie. La décision d'expulser les Allemands fut adoptée par le gouvernement tchécoslovaque en exil qui, à partir de 1943, demanda le soutien des Alliés à cette proposition. L'accord final pour l'expulsion de la population allemande ne fut toutefois obtenu que le 2 août 1945, à la fin de la conférence de Potsdam. Dans les mois qui suivent la fin de la guerre, des expulsions « sauvages » eurent lieu de mai à août 1945. Le 28 octobre 1945, le président tchécoslovaque Edvard Beneš appela à la « solution finale de la question allemande » (en tchèque : konečné řešení německé otázky) qui devrait être résolus par l'expulsion des Allemands de souche de la Tchécoslovaquie. Les expulsions furent exécutées sur ordre des autorités locales, la plupart du temps par des groupes de volontaires armés. Cependant, dans certains cas, elles furent engagées ou poursuivies avec l'aide de l'armée régulière. Plusieurs milliers de personnes moururent de façon violente lors de l'expulsion et beaucoup périrent de faim et de maladie. L'expulsion, décidée lors de la conférence de Potsdam, se déroula du 25 janvier 1946 à octobre de cette année. On estime que 1,6 million d'Allemands de souche furent expulsés vers la zone américaine de ce qui allait devenir l'Allemagne de l'Ouest. On estime que 800 000 furent déportés vers la zone soviétique (dans ce qui allait devenir Allemagne de l'Est). Les expulsions prirent fin en 1948, mais l’ensemble des Allemands n’avaient pas été expulsés. Les estimations du nombre d’Allemands de souche non-expulsés varient d'environ 160 000 à 250 000. En 1958, le gouvernement ouest-allemand estima le nombre de morts à environ 270 000, un chiffre qui est repris dans la littérature historique depuis lors. Des recherches récentes menées par une commission conjointe d'historiens allemands et tchèques en 1995 conclut que l’estimation de 220 000 à 270 000 décès avait été surévaluée et avait été fondée sur des renseignements erronés. Ils conclurent qu’au moins 15 000 personnes avaient péri et que ce nombre pouvait s’élever jusqu'à un maximum de 30 000 en supposant que certains décès n'avaient pas été déclarés. La Commission statua également que les archives allemandes indiquaient 18 889 décès confirmés, dont 3 411 suicides. Les archives tchèques indiquaient 22 247 décès, dont 6 667 cas inexpliqués ou de suicides. Le service de recherche de l’Église allemande fut en mesure de confirmer la mort de 14 215 personnes pendant les expulsions de Tchécoslovaquie (6 316 de morts violentes, 6 989 dans les camps d'internement et 907 comme travailleurs forcés en URSS).
rdf:langString La expulsión de alemanes de Checoslovaquia fue parte de una serie de expulsiones de alemanes de Europa Central y Oriental tras la Segunda Guerra Mundial. El principal intento de justificación para las expulsiones fue un castigo colectivo a los alemanes étnicos por su colaboración con la Alemania Nazi por la secesión del territorio denominado Sudetes de Checoslovaquia bajo los Acuerdos de Múnich de 1938, realizando una limpieza étnica antigermánica por parte de los checoslovacos de origen eslavo occidental. Los defensores de la expulsión describieron la lucha como el irredentismo y separatismo, mientras que los opositores reclamaban que el derecho de autodeterminación de los alemanes étnicos les había sido negado cuando los Sudetes pasaron a formar parte de Checoslovaquia después de la Primera Guerra Mundial; inclusive los nacionalistas checos más radicales exigían que a la minoría étnica alemana se le aplicase la responsabilidad colectiva por deslealtad, al haber apoyado las reclamaciones de la Alemania Nazi durante la Crisis de los Sudetes, considerando a toda la comunidad alemana en sí misma como culpable de traición, aunque algunos de ellos hayan formado parte de la resistencia alemana al nazismo. Durante la ocupación alemana de Checoslovaquia, la mayor parte de los grupos de resistencia checos demandó la resolución de la cuestión alemana (en checo, konečné řešení německé otázky) que podía ser solucionada por medio de la transferencia o la expulsión de la población.​ Estas demandas fueron adoptadas por el gobierno checoslovaco en el exilio que, desde 1943, buscó el apoyo de los Aliados para este propósito;​​ sin embargo, el acuerdo final para la transferencia de la minoría alemana no fue alcanzado hasta el 2 de agosto de 1945 con la firma del acuerdo en la Conferencia de Potsdam. Una cuestión especial en el caso checosolovaco era el hecho que la región de los Sudetes, aunque estaba integrada en Checoslovaquia desde 1919, aún conservaba una gran cantidad de población alemana desde el siglo XV, tanto en zonas urbanas como rurales. De hecho, en los últimos años del Imperio austrohúngaro, los alemanes étnicos representaban cerca del 75% de la población total de los Sudetes, siendo que las principales ciudades sudetas como Carlsbad (Karlovy Vary), Aussig an der Labe (Ústí nad Labem), y Reichenberg (Liberec) estaban casi totalmente pobladas por alemanes étnicos antes de 1938. Inclusive esta situación causaba que la minoría étnica germana ascendiera al 20% de la población total de Checoslovaquia en 1939, proporción mucho mayor al de la misma minoría alemana en cualquier otro país de la Europa Oriental. Importantes núcleos de alemanes étnicos residían también en otras grandes ciudades como Brno, Ostrava y la misma Praga. En los meses siguientes al fin de la guerra, entre mayo y agosto de 1945, se llevó a cabo la expulsión de los alemanes. Estas acciones fueron promovidas por medio de discursos polémicos realizados por varios políticos checoslovacos. Ordenadas por las autoridades locales, las expulsiones fueron ejecutadas, mayormente, por grupos de voluntarios checos armados; sin embargo, en algunos casos fueron iniciadas o llevadas a cabo con asistencia del ejército regular checoslovaco.​ Varios miles de alemanes murieron violentamente durante la expulsión y muchos más murieron de hambre y enfermedades como consecuencia del traslado forzoso. De acuerdo a la Conferencia de Potsdam, la transferencia regular procedió del 25 de enero de 1946 hasta octubre de ese año. Un estimado de 1,6 millones de alemanes étnicos fueron deportados a la zona estadounidense de lo que se convertiría en la Alemania Occidental, mientras que unos 800.000 fueron deportados a la zona soviética que se convertiría en la Alemania Oriental.​ Hubo excepciones sustanciales en las expulsiones que fueron aplicadas a unos 244.000 alemanes étnicos, a quienes se les permitió permanecer en Checoslovaquia: no fueron deportados los alemanes que se opusieron al nazismo, los que fueran personal crucial para las industrias, o quienes estuvieran casados con checos o eslovacos étnicos; la propia extensión numérica de la minoría alemana y su presencia en la vida nacional hacía inviable para las autoridades checoslovacas una expulsión absoluta. Las estimaciones de fallecimientos a causa de las expulsiones fluctúan entre 20.000 y 200.000 personas, dependiendo de la fuente.​ Estos fallecimientos incluyen muertes violentas y suicidios, muertes en campos de internamiento​ y por causas naturales.​ La expulsión de los alemanes implicó también la pérdida de la nacionalidad checoslovaca y de sus propiedades, sujetas a confiscación sin compensación por el gobierno de Praga. Cuando después de 1949 se fijaron las reparaciones de guerra entre la República Federal de Alemania y los países vencedores de la Segunda Guerra Mundial, las compensaciones a Checoslovaquia no fueron reguladas debido a la Guerra Fría y, como resultado, el gobierno checoslovaco asumió que las propiedades expropiadas a los alemanes étnicos expulsados quedarían consideradas como reparación de guerra. Después de la Revolución de Terciopelo de 1989 y la disolución de Checoslovaquia en 1992, los gobiernos de la República Checa y Eslovaquia han rechazado los pedidos de indemnización formulados por los alemanes étnicos, invocando que no es admisible indemnización alguna por cuanto la República Federal de Alemania no abonó reparaciones de guerra a la antigua Checoslovaquia. En tal sentido, los gobiernos checo y eslovaco alegan que Alemania habrá de pagar esas reparaciones como requisito previo al pago de indemnizaciones para los alemanes étnicos deportados en 1945; en caso contrario señalan a la fecha que sólo el gobierno alemán habrá de abonar las indemnizaciones a los alemanes expulsados. En 2005, el gobierno checo ofreció por primera vez disculpas públicas a los alemanes étnicos antinazis checoslovacos afectados con las expulsiones.​ Adicionalmente, en mayo de 2015, el Ayuntamiento de Brno fue el primero en emitir una «Declaración de Reconciliación y Futuro Común», manifestando su pesar especialmente por lo ocurrido durante la Marcha de la muerte de Brünn.​
rdf:langString Депортация немцев из Чехословакии — процесс насильственного выселения немецкого меньшинства в Чехословакии после Второй мировой войны. Начался практически сразу после освобождения Чехословакии и был закреплён тремя из декретов Бенеша, принятыми при поддержке союзных держав в июне-октябре 1945 года, которыми немцы лишались чехословацкого гражданства, а их имущество конфисковывалось. В отношении тех, кто остался жить на прежнем месте, начала проводиться политика «словакизации». Акты насилия против мирного населения, которыми сопровождалось выселение, и его последствия до сих пор являются дискутируемой темой в Чехии, Германии и Австрии, а также в отношениях между ними.
rdf:langString Вигнання німців з Чехословаччини — депортація німців з країни під час та після Другої світової війни.
rdf:langString 二战后从捷克斯洛伐克驱逐德意志人是二战期间和之后从中东欧撤离和驱逐德国人的一系列行动的一部分。 在德国占领捷克斯洛伐克期间,要求将德国人驱逐出捷克斯洛伐克。捷克斯洛伐克流亡政府通过了驱逐德国人的决定,该政府于1943年开始寻求盟国对该提议的支持。然而,直到1945年8月2日波茨坦会议结束时,才最终达成驱逐德国人的协议。 在战争结束后的几个月里,从5月到1945年8月发生了“疯狂的”驱逐。捷克斯洛伐克总统愛德華·貝奈斯于1945年10月28日呼吁“德国问题最終解決方案”(捷克語:konečné řešení německé otázky),这将必须通过将德国人从捷克斯洛伐克驱逐出境来解决。 驱逐是根据地方当局的命令进行的,主要是由武装志愿者团体进行的。然而,在某些情况下,它是在正规军的协助下发起或实施的。数千人在驱逐期间惨死,更多人因此死于饥饿和疾病。根据波茨坦会议,驱逐从1946年1月25日持续到当年10月。大约160万德国人被驱逐到美佔区(西德),估计有80萬人被驱逐到苏佔区(东德)。 驱逐于1948年结束,但并非所有德国人都被驱逐;未被驅逐的总人数估计在大约160,000到250,000之间。西德政府在1958年估计,在驱逐期间德国族裔的死亡人数约为270,000,此后历史文献中一直引用了这一数字。德国和捷克历史学家联合委员会在1995年进行的研究发现,之前关于220,000至270,000人死亡的人口统计数据被夸大了,而且基于错误的信息;他们得出的结论是,实际死亡人数至少为15,000人,如果假设没有报告某些死亡人数,则死亡人数最多可达30,000人。委员会的声明还说,德国的记录显示,有18,889人确认死亡,其中包括3,411人自杀。捷克记录显示22,247人死亡,包括6,667例不明原因病例或自杀。
xsd:nonNegativeInteger 51813

data from the linked data cloud