Enceladus

http://dbpedia.org/resource/Enceladus an entity of type: Thing

Enceladus (von altgriechisch Ἐγκέλαδος Enkélados; auch Saturn II) ist einer der größten Saturnmonde. Nach Masse und Durchmesser steht er an sechster Stelle und nach Abstand vom Zentralplaneten Saturn an vierzehnter Stelle der 82 bekannten Monde. Er ist ein Eismond und zeigt kryovulkanische Aktivitäten, deren sehr hohe Fontänen aus Wassereispartikeln auf der südlichen Hemisphäre eine dünne Atmosphäre erzeugen. Diese Fontänen speisen wahrscheinlich den E-Ring des Saturn. Im Bereich der vulkanischen Aktivität wurden auch Hinweise auf flüssiges Wasser gefunden, sodass Enceladus als einer der möglichen Orte im Sonnensystem mit günstigen Bedingungen für die Entstehung von Leben gilt. rdf:langString
Encelado (S II Enceladus) estas natura satelito de la planedo Saturno malkovrita de William Herschel en 1789. Laŭ grandeco ĝi estas la sesa satelito de Saturno, laŭ distanco la dekkvara el 48. Ĝi havas multe da glacio, kaj eble eĉ havas fluidan akvon sub ĝia supraĵo. Tiu interna akvo estus tiel, ĉar Encelado havus internan varmon, kiu generiĝus gravite. rdf:langString
エンケラドゥスまたはエンケラドスまたはエンセラダス (Saturn II Enceladus) は、土星の第2衛星。直径498 km、土星からの距離は約24万km、土星の周りを33時間ほどで公転している。を持つ衛星として知られる。 1789年に天文学者ウィリアム・ハーシェルによって発見された。その後、1847年にギリシア神話のギガース族の1人エンケラドスにちなみ、息子のジョン・ハーシェルが命名・発表した。 rdf:langString
( 다른 뜻에 대해서는 엔셀라두스 (동음이의) 문서를 참고하십시오.) 엔셀라두스(영어: Enceladus) 혹은 토성 II는 토성의 위성 중 6번째로 큰 위성으로 1789년 윌리엄 허셜이 발견하였다. 1980년대에 보이저 1호와 보이저 2호가 엔셀라두스를 접근 통과하기 전까지는 엔셀라두스에 대한 정보가 거의 없다시피 했으며, 보이저 탐사선이 측정한 엔셀라두스의 지름은 약 500km로, 토성의 제일 큰 위성인 타이탄의 1/10 크기에 불과하지만, 엔셀라두스의 표면은 거의 모든 태양빛을 반사하기 때문에 매우 밝게 보인다. 엔셀라두스의 표면은 대부분 깨끗하고 맑은 얼음으로 덮혀 있으며, 정오에야 -198 °C에 도달한다. 또한 엔셀라두스는 매우 작은데도 불구하고 오래된 충돌구가 존재하며 1억년 전의 지각 변동으로 인해 생겨난 비교적 젊은 지형도 존재한다. rdf:langString
Enceladus (en-sel-a'-dus, IPA [/ɛnse'la:dɶs/]?, Grieks Εγκέλαδος) is naar grootte de zesde maan van de planeet Saturnus. Saturnus heeft in totaal 82 bekende manen. Enceladus heeft de grootste albedo (weerkaatsing van het licht) in het zonnestelsel (> 0,9), dat wil zeggen dat het oppervlak van Enceladus bijna al het zonlicht reflecteert. Mede hierdoor bedraagt de gemiddelde temperatuur er 75 K (-198 °C). rdf:langString
Enceladus (Saturn II ) – księżyc Saturna, odkryty w 1789 przez Williama Herschela. Enceladus jest szóstym pod względem wielkości naturalnym satelitą Saturna. Ma średnicę około 500 kilometrów. rdf:langString
Enceladus (från grekiskans Ενκέλαδος) är en av Saturnus månar. Den upptäcktes 1789 av William Herschel och namngavs av hans son John Herschel efter Enkelados, en av giganterna i den grekiska mytologin. Enceladus går även under namnet Saturnus II. Enceladus är cirka 500 kilometer i diameter, vilket motsvarar en knapp sjättedel av Månens diameter. Trots sin litenhet har Enceladus en varierad terräng, som sträcker sig från gamla områden med många kratrar till yngre områden som är släta. Upptäckten att gaser släpps ut från ett område vid sydpolen tyder på att den är geologiskt aktiv idag. rdf:langString
Енцелад (Сатурн II; лат. Enceladus, грец. Ἐγκέλαδος) — чотирнадцятий за віддаленістю від планети супутник Сатурна. Відкритий Вільямом Гершелем 28 серпня 1789 року. Діаметр — 500 км, радіус орбіти — 238 тис. км. Супутник є найсвітлішим небесним тілом Сонячної системи. Енцелад — найбільш геологічно активний супутник Сатурна. На ньому можуть бути водяні вулкани (гейзери), які оновлюють іній на поверхні та слугують джерелом речовини для розрідженого пилового кільця вздовж орбіти супутника. Проте енергетичне джерело цієї вулканічної та геологічної активності невідоме. rdf:langString
إنسيلادوس أو أنْسِلاد هو سادس أكبر أقمار الكوكب زحل، واكتشفه ويليام هيرشل في عام 1789م، ويبدو أنه يوجد ماء سائل أسفل طبقة إنسيلادوس الجليدية، وتطلق البراكين الجليدية في القطب الجنوبي نافورات ضخمة من بخار الماء، والمواد المتطايرة الأخرى، وبعض الجزيئات الصلبة (بلورات الثلج، كلوريد الصوديوم، وما إلى ذلك) في الفضاء (وإجمالي وزنها يصل إلى 200 كجم في الثانية الواحدة تقريبًا). بعض من هذه المياه يعود إلى القمر على شكل «ثلج»، وبعض منها يهطل على حلقات زحل، والبعض الآخر يصل إلى زحل نفسه، ويُعتقَدُ أن الحلقة إي كلها تكونت من هذه الجزيئات الجليدية، ونظرًا لوجود تلك المياه الظاهرة على السطح أو بالقرب منه، فقد يكون إنسيلادوس واحدًا من أفضل الأماكن التي يبحث فيها البشر عن حياة خارج كوكب الأرض، وعلى النقيض، فتلك المياه التي ظُن أنها موجودة على سطح قمر المشترى «أوروبا» حبيسة أسفل طبقة سميكة للغاية من الجليد rdf:langString
Encèlad és la sisena lluna més gran de Saturn (la 19a més gran del Sistema Solar). Té uns 500 quilometres (310 milles) de diàmetre, aproximadament una desena part del de la lluna més gran de Saturn, Tità. Encèlad està cobert principalment per gel fresc i net, el que el converteix en un dels cossos més reflectants del Sistema Solar. En conseqüència, la seva temperatura superficial al migdia només arriba a −198 °C (75.1 K; −324.4 °F), molt més fred del que seria un cos que absorbeix la llum. Malgrat la seva petita mida, Encèlad té una àmplia gamma de característiques superficials, que van des de regions antigues i molt cràteres fins a terrenys joves i deformats tectònicament. rdf:langString
Enceladus (definitivní astronomické označení Saturn II) je šestý největší měsíc planety Saturn. Měsíc má v průměru téměř 500 kilometrů, což je přibližně desetina velikosti největšího měsíce Saturnu, Titanu. Enceladus je z většiny pokryt mladým a relativně čistým ledem, který odráží téměř veškeré sluneční světlo dopadající na jeho povrch. To má za následek extrémně nízkou teplotu povrchu pohybující se až okolo -198 °C. I přes svou malou velikost se na Enceladu nachází celá řada povrchových útvarů různého stáří. Jak oblasti silně poseté impaktními krátery a tedy staré, tak i oblasti vzniklé před méně než 100 milióny lety. Rozsáhlou geologickou aktivitu vyvolávají patrně slapové síly planety Saturn, podobně jako u Jupiterových měsíců Io a Europa, protože vlastní významné zdroje tepla z radioa rdf:langString
Ο Εγκέλαδος (αγγλικά: Enceladus) στην Αστρονομία είναι φυσικός δορυφόρος του πλανήτη Κρόνου, ο έκτος κατά σειρά ανακαλύψεως και διαστάσεων. Ανακαλύφθηκε στις 28 Αυγούστου 1789 από τον Ουίλιαμ Χέρσελ (Philosophical Transactions of the Royal Society of London, τόμ. 80, έτος 1790, σσ. 1–20), κατά την πρώτη του χρήση του τηλεσκοπίου του 1,2 μέτρου. Πολύ λίγα ήταν γνωστά για το ουράνιο αυτό σώμα μέχρι την προσέγγισή του από τα διαστημόπλοια Βόγιατζερ το 1980 και το 1981. Αποδείχθηκε τότε ότι ο Εγκέλαδος είναι σχεδόν απόλυτα λευκό σώμα από πάγο και συνεπώς η διάμετρός του ήταν μικρότερη από τη μέχρι τότε παραδεκτή. Το Βόγιατζερ 1 ανακάλυψε ότι ο δορυφόρος αυτός κινείται μέσα στο πυκνότερο τμήμα του δυσδιάκριτου Δακτυλίου E του Κρόνου, ενώ το Βόγιατζερ 2 αποκάλυψε ότι, παρά τις μικρές του διαστάσ rdf:langString
Enceladus is the sixth-largest moon of Saturn (19th largest in the Solar System). It is about 500 kilometers (310 miles) in diameter, about a tenth of that of Saturn's largest moon, Titan. Enceladus is mostly covered by fresh, clean ice, making it one of the most reflective bodies of the Solar System. Consequently, its surface temperature at noon only reaches −198 °C (75.1 K; −324.4 °F), far colder than a light-absorbing body would be. Despite its small size, Enceladus has a wide range of surface features, ranging from old, heavily cratered regions to young, tectonically deformed terrains. rdf:langString
Entzelado (edo Saturno II) Saturnoren satelite bat da, William Herschelek XVII. mendean aurkitua. 1980ko hamarkadan erakutsi zutenez, 498,8 km-ko diametroa du eta jasotzen duen eguzki-argiaren ehuneko handi bat islatzen du. Satelitearen osaerari dagokionez, izotzezko zoru gazte batez estalia dago, honek Eguzkiaren argia islatzen duenez, sateliteak eguerdian -198 ℃ tenperatura baino ez du lortzen. Tamaina txikia duen arren, lurzoru aberatsa du arrasto geologikoei erreparatzen badiegu, izan ere, sateliteak lurralde zaharrak eta kraterrez josiak dituen bezala, gune berri eta tektonikoki itxuraldatuak ere baditu, hauetako asko duela 100 milioi urte inguru sortuak dira. rdf:langString
Encélado es el sexto satélite más grande de Saturno con algo más de 500 km de diámetro,​ aproximadamente la décima parte del de Titán, el mayor satélite saturniano. Está cubierto por una capa de hielo reciente y limpio que refleja casi toda la luz solar que incide sobre él, por lo que la temperatura superficial es muy baja, solo alcanza los –198 °C a mediodía. A pesar de su pequeño tamaño, tiene una amplia variedad de rasgos superficiales que van desde regiones antiguas y craterizadas a terrenos jóvenes y deformados tectónicamente que se formaron hace apenas cien millones de años. rdf:langString
Encelade (S II Enceladus) est un satellite naturel de Saturne, découvert par William Herschel en 1789. Il s'agit du sixième satellite de Saturne par la taille et du quatorzième par son éloignement. Depuis la mission Voyager 2, et surtout la mission Cassini-Huygens, arrivée en orbite saturnienne en 2004, Encelade est réputé pour posséder plusieurs caractéristiques étonnantes, dont une géologie très complexe jusque-là insoupçonnée, et une activité qui reste toujours actuellement difficile à expliquer, pour un corps de si petite taille (500 km de diamètre en moyenne). La sonde Cassini a d'ailleurs observé à sa surface des jets de matière qui pourraient être semblables à des geysers composés « d'une sorte d'eau carbonique mélangée à une essence de gaz naturel », et qui semblent indiquer la pré rdf:langString
Is é Enceladus an séú-gealach is mó de chuid Shatairn. D'aimsigh William Herschel é sa bhliain 1789. Go dtí gur thug spásárthaí an dá Voyager cuairt air go luath sna 1980í, ní raibh moran eolais againn faoi seachas go raibh oighear uisce ar a dhromchla. Thug Voyagers le fios dúinn go bhfuil trastomhas Enceladus 500 km, timpeall an deichiú cuid de thrastomhas Thíotán, an gealach is mó de chuid Shatairn, agus frithchaitheann sé beagnach 100% den solas a bhuaileann air. Fuarthas amach ó Voyager 1 gur fhithisigh Enceladus sa chuid is dlúithe de '' idirleata Shatairn, a léiríonn gur féidir cumann a bheith eatarthu, agus léirigh Voyager 2 in ainneoin méid bheag na gealaí, go raibh réimse leathan tír-raonta aige, ó shean, dromchlaí lán-chráitéaracha go hóg, tír-raon le dífhoirmiú teicteonach, le rdf:langString
Enceladus (pengucapan bahasa Inggris: /ɛnˈsɛlədəs/) adalah satelit alami terbesar keenam planet Saturnus. Satelit ini memiliki diameter sekitar 500 kilometer, yaitu sekitar sepersepuluh dari diameter satelit terbesar Saturnus, Titan. Enceladus sebagian besar diselimuti oleh es segar dan bersih, sehingga satelit ini merupakan salah satu benda langit paling reflektif di Tata Surya. Oleh sebab itu, suhu permukaannya pada siang hari hanya mencapai −198 °C (−324 °F), jauh lebih dingin daripada benda yang dapat menyerap cahaya. Meskipun berukuran kecil, Enceladus memiliki rangkaian ketampakan permukaan yang luas, dimulai dari wilayah yang penuh akan kawah tua sampai muda yang terdeformasi secara tektonik. rdf:langString
Encelado (pronuncia /enˈʧɛlado/; in greco Ἐγκέλαδος) è un satellite naturale di Saturno, scoperto il 28 agosto 1789 da William Herschel. È il sesto satellite naturale di Saturno in ordine di grandezza. rdf:langString
Encélado ou Enceladus é o sexto maior satélite natural de Saturno. Foi descoberto em 1789 por William Herschel. Encélado possui um oceano global de água líquida sob sua superfície gelada. Criovulcões no polo sul ejetam grandes jatos de vapor de água e outros voláteis como algumas partículas sólidas (cristais de gelo, NaCl, N e O contendo moléculas orgânicas, etc.) para o espaço (aproximadamente 200 kg por segundo). Uma parte dessa água cai de volta sobre a lua como “neve”, outra parte é adicionada aos anéis de Saturno, enquanto outra parcela atinge o planeta. Acredita-se que o anel E de Saturno foi feito a partir dessas partículas de gelo. Devido à água provavelmente estar sobre ou próxima à superfície, Encélado pode ser um dos melhores locais para que os seres humanos busquem por vida ext rdf:langString
Энцела́д (др.-греч. Ἐγκέλαδος, англ. Enceladus) — шестой по размеру спутник Сатурна и четырнадцатый по удалённости от него среди 82 известных его спутников. Обозначается как Сатурн II. Является семнадцатым по величине спутником в Солнечной системе. Был открыт в 1789 году Уильямом Гершелем, но оставался малоизученным до начала 1980-х годов, когда с ним сблизились два межпланетных зонда «Вояджер». Их снимки позволили определить его диаметр (около 500 км, или 0,1 от диаметра крупнейшего спутника Сатурна — Титана) и обнаружить, что Энцелад отражает больше солнечного света, чем какое-либо другое тело Солнечной системы. «Вояджер-1» показал, что орбита спутника проходит по наиболее плотной части рассеянного кольца Е и обменивается с ним веществом; по-видимому, это кольцо обязано Энцеладу своим пр rdf:langString
土卫二又稱為「恩克拉多斯」(Enceladus),是土星的第六大卫星,于1789年为威廉·赫歇尔所发现。在旅行者號於1980年代探測土星之前,人們只知道土衛二是一個被冰覆蓋的衛星。旅行者號顯示土衛二直徑約为500公里(相当于土星最大的衛星土卫六直径的十分之一),而且其表面幾乎能反射百分之百的陽光。旅行者1号发现土卫二的轨道位于土星E环最稠密的部分,表明两者之间可能存在某种联系;而旅行者2号则发现:尽管该卫星体积不大,但是在其表面既存在古老的撞击坑构造,又存在较为年轻的、地质活动所造成的扭曲地形构造——其中一些地区的地质年代甚至只有1亿年。 二十世纪末发射并于二十一世紀初抵達土星附近的卡西尼号太空船则提供了大量的数据,解开了旅行者探访之后留下的诸多疑团。在2005年,卡西尼飞船数次近距离掠过土卫二,获得了该卫星表面及其环境的大量数据,特别是发现了从该卫星南极地区喷射出的富含水分的羽状物。该发现,以及可探测到的逃逸内能的存在、南极地区极少存在撞击坑的情况,共同证明了土卫二至今仍然存在地质活动。在巨行星的卫星系统中,许多卫星都会成为轨道共振的牺牲品,这会导致星体震动和轨道的扰动,而对于更加靠近行星的卫星,潮汐效应则会加热行星的内部,这或许可以解释土卫二的地质活动。 rdf:langString
rdf:langString Enceladus
rdf:langString إنسيلادوس
rdf:langString Encèlad (satèl·lit)
rdf:langString Enceladus (měsíc)
rdf:langString Enceladus (Mond)
rdf:langString Εγκέλαδος (δορυφόρος)
rdf:langString Encelado (luno)
rdf:langString Encélado (satélite)
rdf:langString Entzelado (satelitea)
rdf:langString Encelade (lune)
rdf:langString Enceladus
rdf:langString Enceladus (satelit)
rdf:langString Encelado (astronomia)
rdf:langString 엔셀라두스
rdf:langString エンケラドゥス (衛星)
rdf:langString Enceladus (księżyc)
rdf:langString Enceladus (maan)
rdf:langString Encélado (satélite)
rdf:langString Энцелад (спутник)
rdf:langString Enceladus
rdf:langString Енцелад (супутник)
rdf:langString 土卫二
rdf:langString Enceladus
rdf:langString Enceladus
xsd:integer 208430
xsd:integer 1124424233
rdf:langString Trace, significant spatial variability
rdf:langString Enceladean
rdf:langString or
rdf:langString center
xsd:integer 0
rdf:langString After
rdf:langString Before
rdf:langString A Cassini mosaic of degraded craters, fractures, and disrupted terrain in Enceladus's north polar region. The two prominent craters above the middle terminator are Ali Baba and Aladdin. The Samarkand Sulci grooves run vertically to their left.
rdf:langString Dark spots
rdf:langString Enhanced-color maps of the
rdf:langString Frozen fractures
rdf:langString Ice and atmosphere
rdf:langString Northern features
rdf:langString Old and new terrain
rdf:langString Plumes
rdf:langString Enhanced-color global map from Cassini images ; leading hemisphere is on right
rdf:langString Up close
rdf:langString View of trailing hemisphere in natural color
rdf:langString View of Enceladus's orbit from the side, showing Enceladus in relation to Saturn's E ring
rdf:langString northern and southern hemispheres of Enceladus
rdf:langString trailing and leading hemispheres of Enceladus
rdf:langString center
xsd:double 513.2
rdf:langString horizontal
xsd:date 1789-08-28
rdf:langString km/s
rdf:langString center
rdf:langString lower-alpha
rdf:langString Enceladus – close flyby
rdf:langString Enceladus – final flyby
rdf:langString center
xsd:integer 200 295 300 305
rdf:langString PIA17210-SaturnMoon-Enceladus-CloseFlyby-20151219.jpg
rdf:langString PIA17211-SaturnMoon-Enceladus-CloseFlyby-20151219.jpg
rdf:langString PIA17202-SaturnMoon-Enceladus-FlybyPlumes-20151028.jpg
rdf:langString PIA17204-SaturnMoon-Enceladus-UpClose-20151028.jpg
rdf:langString PIA18347-SaturnMoon-Enceladus-CassiniHuygens-20150818.jpg
rdf:langString PIA17209-SaturnMoon-Enceladus-CloseFlyby-20151219.jpg
rdf:langString PIA20017-SaturnMoonEnceladus-DarkSpots-20151219.jpg
rdf:langString PIA17205-SaturnMoon-Enceladus-AfterFlyby-20151028.jpg
rdf:langString PIA17203-SaturnMoon-Enceladus-BeforeFlyby-20151028.jpg
xsd:integer 280
xsd:integer 600 700
xsd:double 0.008999999999999999
xsd:double 11.7
<degreeCelsius> -128.0 145.0
<kelvin> 75.0 -198.0
<degreeCelsius> -240.0 32.9
rdf:langString Saturn II
rdf:langString Ἐγκέλαδος Egkelados
rdf:langString yes
rdf:langString m/s2
rdf:langString Articles related to Enceladus
xsd:integer 200 220 600 700
rdf:langString إنسيلادوس أو أنْسِلاد هو سادس أكبر أقمار الكوكب زحل، واكتشفه ويليام هيرشل في عام 1789م، ويبدو أنه يوجد ماء سائل أسفل طبقة إنسيلادوس الجليدية، وتطلق البراكين الجليدية في القطب الجنوبي نافورات ضخمة من بخار الماء، والمواد المتطايرة الأخرى، وبعض الجزيئات الصلبة (بلورات الثلج، كلوريد الصوديوم، وما إلى ذلك) في الفضاء (وإجمالي وزنها يصل إلى 200 كجم في الثانية الواحدة تقريبًا). بعض من هذه المياه يعود إلى القمر على شكل «ثلج»، وبعض منها يهطل على حلقات زحل، والبعض الآخر يصل إلى زحل نفسه، ويُعتقَدُ أن الحلقة إي كلها تكونت من هذه الجزيئات الجليدية، ونظرًا لوجود تلك المياه الظاهرة على السطح أو بالقرب منه، فقد يكون إنسيلادوس واحدًا من أفضل الأماكن التي يبحث فيها البشر عن حياة خارج كوكب الأرض، وعلى النقيض، فتلك المياه التي ظُن أنها موجودة على سطح قمر المشترى «أوروبا» حبيسة أسفل طبقة سميكة للغاية من الجليد. عُرِفَ القليل جدًا عن هذا القمر الصغير إلى جانب اكتشاف الجليد المائي على سطحه، إلى أن مرت المركبتين الفضائيتين «فوياجر» بالقرب منه في أوائل الثمانينات، وأظهرت المركبتين أن قطر إنسيلادوس لايبلغ حجمه سوى 500 كيلو متر (310 ميل)، حوالي عُشر حجم «تيتان» وهو أكبر أقمار زحل، كما أنها أوضحت أنه يعكس تقريبًا كلها التي تصله، واكتشفت المركبة فوياجر 1 أن إنسيلادوس دار في أكثف جزء من الحلقة إي المنتشرة، مشيرةً إلى وجود علاقة محتملة بين الاثنين، في حين المركبة الفضائية فوياجر 2 أوضحت أنه على الرغم من صغر حجم القمر، كانت هناك مجموعة كبيرة من التضاريس الأرضية بدايةً من السطوح شديدة الانجراف التي تكونت منذ القدم، إلى التضاريس الأرضية حديثة التكوين المشوهة تكتونيًا، وبعض المناطق التي بها سطوح لا يزيد عمرها عن 100 مليون عام. كما أن المركبة الفضائية كاسيني-هويجنز كشفت عن سطح القمر وبيئته بمزيد من التفاصيل، عندما أدت العديد من رحلات الطيران المنخفض للقمر إنسيلادوس في عام 2005، ولا سيما عندما اكتشفت انبعاث عمودي غني بالماء نابع من منطقة القطب الجنوبي للقمر، ويبين هذا الاكتشاف، إلى جانب وجود تسرب في وعدد قليل جداً من الفوهات الصدمية (إن وُجدت) في منطقة القطب الجنوبي، أن إنسيلادوس، من الناحية الجيولوجية، نشط في الوقت الحاضر، وغالبًا ما تصبح الأقمار في أنظمة السواتل الفضائية الشاملة للكواكب الغازية العملاقة محاصرة في الرنين المداري، والذي يؤدي إلى مَيَسَان طولي أو انحراف مداري، ومن ثم، فإن القرب من الكوكب زحل، بإمكانه أن يؤدي إلى في باطن إنسيلادوس، التي تقدم تفسيرًا ممكنًا لهذا النشاط. إنسيلادوس هو واحد من أصل ثلاثة من أجرام النظام الشمسي الخارجي إلى جانب البراكين الكبريتية لقمر كوكب المشتري «آيو»، والينابيع الحارة النيتروجينية لقمر الكوكب نبتون «ترايتون» حيث لوحظت الانفجارات النشطة، ويقترح تحليل للانبعاثات الغازية أن إنسيلادوس نشأ من مجموعة من المياه السائلة الجوفية والتي، بالإضافة إلى المواد الكيميائية الفريدة من نوعها التي عُثِرَ عليها في الانبعاث العمودي، زادت من التكهنات عن احتمالية أهمية هذا القمر في دراسات علم الأحياء الفلكي، واكتشاف هذا الانبعاث العمودي زاد من مصداقية النظرية التي توضح أن الحلقة (أي E) تكونت من المواد النابعة من إنسيلادوس، وفي أيار/مايو عام 2011، أفاد علماء بمؤتمر المجموعة البؤرية لمناقشة القمر إنسيلادوس أنه «بدأ يظهر كأكثر البقاع، خارج كوكب الأرض في النظام الشمسي، صالحة للحياة التي نعرفها».
rdf:langString Encèlad és la sisena lluna més gran de Saturn (la 19a més gran del Sistema Solar). Té uns 500 quilometres (310 milles) de diàmetre, aproximadament una desena part del de la lluna més gran de Saturn, Tità. Encèlad està cobert principalment per gel fresc i net, el que el converteix en un dels cossos més reflectants del Sistema Solar. En conseqüència, la seva temperatura superficial al migdia només arriba a −198 °C (75.1 K; −324.4 °F), molt més fred del que seria un cos que absorbeix la llum. Malgrat la seva petita mida, Encèlad té una àmplia gamma de característiques superficials, que van des de regions antigues i molt cràteres fins a terrenys joves i deformats tectònicament. Encèlad va ser descobert el 28 d'agost de 1789 per William Herschel, però se'n va saber poc fins que les dues naus espacials Voyager, la Voyager 1 i la Voyager 2, van volar per Saturn el 1980 i el 1981. L'any 2005, la nau espacial Cassini va iniciar múltiples sobrevols propers d'Encèlad, revelant la seva superfície i entorn amb més detall. En particular, Cassini va descobrir plomalls rics en aigua que provenien de la regió polar sud. Els criovolcans propers al pol sud llancen dolls de vapor d'aigua, hidrogen molecular, altres volàtils i material sòlid, inclosos cristalls de clorur de sodi i partícules de gel, a l'espai, amb un total d'uns 200 quilograms (440 ) per segon. S'han identificat més de 100 guèisers. Part del vapor d'aigua cau en forma de "neu"; la resta s'escapa i subministra la major part del material que constitueix l'anell E de Saturn. Segons els científics de la NASA, els plomalls tenen una composició similar als cometes. El 2014, la NASA va notificar que Cassini havia trobat proves d'un gran oceà de subsuperfície al polar sud d'aigua líquida amb un gruix d'uns 10 km (6 mi). L'existència de l'oceà subsuperficial d'Encèlad ha estat modelat i replicat matemàticament. Aquestes observacions de guèisers, juntament amb la troballa d'escapament de la calor interna i la poca quantitat, si n'hi ha, de cràters d'impacte a la regió del polar sud, mostren que Encèlad està geològicament actiu actualment. Com molts altres satèl·lits dels extensos sistemes dels planetes gegants, Encèlad està atrapat en una ressonància orbital. La seva ressonància amb Dione excita la seva excentricitat orbital, que és amortida per les forces de marea, escalfant-se en l'interior i impulsant l'activitat geològica. Cassini va fer anàlisis químiques dels plomalls d'Encèlad, trobant proves d'activitat hidrotermal, possiblement impulsant la química complexa. La investigació en curs sobre les dades de Cassini suggereix que l'entorn hidrotermal d'Encèlad podria ser habitable per a alguns dels microorganismes de la sortida hidrotermal de la Terra, i que el metà trobat en plomall podria ser produït per aquests organismes.
rdf:langString Enceladus (definitivní astronomické označení Saturn II) je šestý největší měsíc planety Saturn. Měsíc má v průměru téměř 500 kilometrů, což je přibližně desetina velikosti největšího měsíce Saturnu, Titanu. Enceladus je z většiny pokryt mladým a relativně čistým ledem, který odráží téměř veškeré sluneční světlo dopadající na jeho povrch. To má za následek extrémně nízkou teplotu povrchu pohybující se až okolo -198 °C. I přes svou malou velikost se na Enceladu nachází celá řada povrchových útvarů různého stáří. Jak oblasti silně poseté impaktními krátery a tedy staré, tak i oblasti vzniklé před méně než 100 milióny lety. Rozsáhlou geologickou aktivitu vyvolávají patrně slapové síly planety Saturn, podobně jako u Jupiterových měsíců Io a Europa, protože vlastní významné zdroje tepla z radioaktivního rozpadu mít Enceladus s ohledem na svou velikost nemůže. Předpokládá se, že k zahřívání přispívá i rezonanční vazba Enceladu s měsícem Dione v poměru 1 : 2, což vyvolává uvnitř obou měsíců dodatečné slapové síly, a spolupůsobit může i měsíc Mimas. Vliv slapových sil by však nestačil k roztavení ledu, proto se vědci domnívají, že nitro Encelada musí obsahovat i jiné těkavé látky s nízkým bodem varu. Na ledovém povrchu lze rozpoznat nejméně pět různých typů terénů: četné deformace, trhliny a prolákliny, ale jen málo impaktních kráterů, z nichž jsou mnohé přetvořené plastickým tečením povrchových vrstev měsíce. Největší kráter má průměr asi 35 km. Z jejich absence je tak zřejmé, že povrch je relativně mladý. V roce 2005 vstoupila do systému Saturnu sonda Cassini, která uskutečnila řadu blízkých průletů okolo měsíce Enceladu. To umožnilo spatřit jeho povrch do té doby v nedostupném rozlišení a lépe pochopit podmínky, které na povrchu panují. Pozorování umožnila objevit mračna vodního ledu vznášející se nad oblastí jižního pólu. Tím došlo k objevení kryovulkanismu vyvrhující z více než 100 gejzírů směs vodního ledu, dalších plynných látek a pevných částic včetně krystalků soli, do okolního vesmíru rychlostí kolem 200 kilogramů za sekundu. Část vyvrženého materiálu dopadá ve formě sněhu zpět na povrch, část má dostatečně vysokou rychlost, aby z gravitačního působení měsíce unikla. Uniklé částice pak umožňují vznik Saturnova prstence E. Dle výzkumu chemického složení materiálu se jeví, že odpovídá složení komet. Výzkumy navíc ukazují, že se pod povrchem měsíce nachází rozsáhlý oceán tvořený kapalnou vodou. Aktivita gejzírů společně s únikem vnitřního tepla a velice malým množstvím impaktních kráterů v oblasti jižního pólů naznačují, že Enceladus je i dnes geologicky aktivním tělesem. Podobně jako mnoho dalších měsíců v okolí plynných obrů, i Enceladus je v orbitální rezonanci, konkrétně s měsícem Dione. Tato rezonance pak způsobuje udržování excentricity oběžné dráhy Enceladu a tím působení na vnitřek měsíce s následnou geologickou aktivitou na povrchu. Měsíc objevil 28. srpna v roce 1789 německo-britský astronom William Herschel. Pojmenován byl podle jednoho z Gigantů, Enkelada, kterého zahubila bohyně Pallas Athéna tím, že na něho hodila ostrov Sicílii. Jméno navrhl v roce 1847 objevitelův syn, astronom John Herschel. Až do 80. let 20. století, kdy okolo měsíce proletěla dvojice amerických planetárních sond Voyager, bylo o vzhledu měsíce známo jen málo.
rdf:langString Ο Εγκέλαδος (αγγλικά: Enceladus) στην Αστρονομία είναι φυσικός δορυφόρος του πλανήτη Κρόνου, ο έκτος κατά σειρά ανακαλύψεως και διαστάσεων. Ανακαλύφθηκε στις 28 Αυγούστου 1789 από τον Ουίλιαμ Χέρσελ (Philosophical Transactions of the Royal Society of London, τόμ. 80, έτος 1790, σσ. 1–20), κατά την πρώτη του χρήση του τηλεσκοπίου του 1,2 μέτρου. Πολύ λίγα ήταν γνωστά για το ουράνιο αυτό σώμα μέχρι την προσέγγισή του από τα διαστημόπλοια Βόγιατζερ το 1980 και το 1981. Αποδείχθηκε τότε ότι ο Εγκέλαδος είναι σχεδόν απόλυτα λευκό σώμα από πάγο και συνεπώς η διάμετρός του ήταν μικρότερη από τη μέχρι τότε παραδεκτή. Το Βόγιατζερ 1 ανακάλυψε ότι ο δορυφόρος αυτός κινείται μέσα στο πυκνότερο τμήμα του δυσδιάκριτου Δακτυλίου E του Κρόνου, ενώ το Βόγιατζερ 2 αποκάλυψε ότι, παρά τις μικρές του διαστάσεις, ο Εγκέλαδος διέθετε μεγάλη μορφολογική ποικιλία στην επιφάνειά του. Το διαστημόπλοιο Κασσίνι απάντησε, από το έτος 2004 μέχρι σήμερα, αρκετά ερωτήματα που είχαν γεννηθεί μετά τις αποστολές των Βόγιατζερ, προσεγγίζοντας τον Εγκέλαδο αρκετές φορές. Εξάλλου, ανακάλυψε ένα λοφίο από υδρατμούς ή σταγονίδια νερού να υψώνεται πάνω από τη νότια πολική περιοχή του δορυφόρου, πράγμα που, σε συνδυασμό με τη διαφυγή εσωτερικής θερμότητας, και των ελάχιστων κρατήρων στην περιοχή, δείχνει ότι ο Εγκέλαδος είναι γεωλογικώς ενεργός σήμερα, γεγονός που μάλλον οφείλεται στις παλιρροϊκές δυνάμεις που ασκεί ο πλανήτης στο εσωτερικό του δορυφόρου. Ο Εγκέλαδος είναι ένα από τα μόλις τρία σώματα στο εξωτερικό Ηλιακό σύστημα (μαζί με τον δορυφόρο Ιώ του Δία και τον δορυφόρο Τρίτωνα του Ποσειδώνα) στα οποία έχουν παρατηρηθεί ηφαιστειακού τύπου εκρήξεις. Η ανάλυση του εξερχόμενου υλικού υποδεικνύει ότι προέρχεται από δεξαμενή υπόγειου νερού σε υγρή κατάσταση, κάτι που σε συνδυασμό με ίχνη άλλων χημικών ενώσεων που ανιχνεύθηκαν στο λοφίο έχει τροφοδοτήσει συζητήσεις για την ύπαρξη απλών μορφών ζωής, ενώ έχει ενισχύσει και την άποψη ότι υλικό προερχόμενο από τον Εγκέλαδο δημιούργησε τον Δακτύλιο E. Από τη Γη, ο Εγκέλαδος παρουσιάζει φαινόμενο μέγεθος +11,8.
rdf:langString Enceladus (von altgriechisch Ἐγκέλαδος Enkélados; auch Saturn II) ist einer der größten Saturnmonde. Nach Masse und Durchmesser steht er an sechster Stelle und nach Abstand vom Zentralplaneten Saturn an vierzehnter Stelle der 82 bekannten Monde. Er ist ein Eismond und zeigt kryovulkanische Aktivitäten, deren sehr hohe Fontänen aus Wassereispartikeln auf der südlichen Hemisphäre eine dünne Atmosphäre erzeugen. Diese Fontänen speisen wahrscheinlich den E-Ring des Saturn. Im Bereich der vulkanischen Aktivität wurden auch Hinweise auf flüssiges Wasser gefunden, sodass Enceladus als einer der möglichen Orte im Sonnensystem mit günstigen Bedingungen für die Entstehung von Leben gilt.
rdf:langString Encelado (S II Enceladus) estas natura satelito de la planedo Saturno malkovrita de William Herschel en 1789. Laŭ grandeco ĝi estas la sesa satelito de Saturno, laŭ distanco la dekkvara el 48. Ĝi havas multe da glacio, kaj eble eĉ havas fluidan akvon sub ĝia supraĵo. Tiu interna akvo estus tiel, ĉar Encelado havus internan varmon, kiu generiĝus gravite.
rdf:langString Enceladus is the sixth-largest moon of Saturn (19th largest in the Solar System). It is about 500 kilometers (310 miles) in diameter, about a tenth of that of Saturn's largest moon, Titan. Enceladus is mostly covered by fresh, clean ice, making it one of the most reflective bodies of the Solar System. Consequently, its surface temperature at noon only reaches −198 °C (75.1 K; −324.4 °F), far colder than a light-absorbing body would be. Despite its small size, Enceladus has a wide range of surface features, ranging from old, heavily cratered regions to young, tectonically deformed terrains. Enceladus was discovered on August 28, 1789, by William Herschel, but little was known about it until the two Voyager spacecraft, Voyager 1 and Voyager 2, flew by Saturn in 1980 and 1981. In 2005, the spacecraft Cassini started multiple close flybys of Enceladus, revealing its surface and environment in greater detail. In particular, Cassini discovered water-rich plumes venting from the south polar region. Cryovolcanoes near the south pole shoot geyser-like jets of water vapor, molecular hydrogen, other volatiles, and solid material, including sodium chloride crystals and ice particles, into space, totaling about 200 kilograms (440 pounds) per second. More than 100 geysers have been identified. Some of the water vapor falls back as "snow"; the rest escapes and supplies most of the material making up Saturn's E ring. According to NASA scientists, the plumes are similar in composition to comets. In 2014, NASA reported that Cassini had found evidence for a large south polar subsurface ocean of liquid water with a thickness of around 10 km (6 mi). The existence of Enceladus' subsurface ocean has since been mathematically modelled and replicated. These geyser observations, along with the finding of escaping internal heat and very few (if any) impact craters in the south polar region, show that Enceladus is currently geologically active. Like many other satellites in the extensive systems of the giant planets, Enceladus is trapped in an orbital resonance. Its resonance with Dione excites its orbital eccentricity, which is damped by tidal forces, tidally heating its interior and driving the geological activity. Cassini performed chemical analysis of Enceladus's plumes, finding evidence for hydrothermal activity, possibly driving complex chemistry. Ongoing research on Cassini data suggests that Enceladus's hydrothermal environment could be habitable to some of Earth's hydrothermal vent's microorganisms, and that plume-found methane could be produced by such organisms.
rdf:langString Encélado es el sexto satélite más grande de Saturno con algo más de 500 km de diámetro,​ aproximadamente la décima parte del de Titán, el mayor satélite saturniano. Está cubierto por una capa de hielo reciente y limpio que refleja casi toda la luz solar que incide sobre él, por lo que la temperatura superficial es muy baja, solo alcanza los –198 °C a mediodía. A pesar de su pequeño tamaño, tiene una amplia variedad de rasgos superficiales que van desde regiones antiguas y craterizadas a terrenos jóvenes y deformados tectónicamente que se formaron hace apenas cien millones de años. Fue descubierto el 28 de agosto de 1789 por William Herschel, pero se sabía muy poco de él hasta que las sondas Voyager pasaron muy cerca a principios de la década de 1980.​ En 2005, la sonda Cassini comenzó una serie de sobrevuelos que revelaron mayores detalles. En concreto, descubrió penachos ricos en agua en el polo sur.​ Los criovolcanes cercanos al polo sur expulsaban al espacio, en forma de géiseres, chorros de vapor de agua, otras sustancias volátiles y material sólido que incluía cristales de cloruro sódico y partículas de hielo, con tasas de expulsión de hasta doscientos kilogramos por segundo.​ Se han identificado más de cien géiseres.​ Parte del vapor de agua cae de nuevo en forma de nieve; el resto escapa y suministra la mayor parte del material que constituye el anillo E.​ Según científicos de la NASA, la composición de los penachos es similar a la de los cometas.​ En 2014, la NASA informó que había encontrado pruebas de la presencia de un gran océano subsuperficial de agua en el polo sur de unos diez kilómetros de espesor.​ Se encuentra en resonancia orbital 2:1 con Dione, situación similar al caso de Io y Europa, lo cual pudiera proveer la energía necesaria para calentar levemente este satélite, aunque la causa (o causas) del calentamiento de Encélado es un tema de investigación; de hecho, la producción de calor en el polo sur de este satélite es de casi dieciséis megavatios, diez veces más de lo que se pensaba, y cuyo origen es desconocido por ahora.​ Debajo de la superficie del satélite existe un océano global de agua líquida, como una capa entre el hielo de la superficie y el núcleo rocoso. Probablemente es calentado por muchas fuentes hidrotermales, lo que despierta gran interés al existir las condiciones necesarias para la vida. En abril de 2017 la NASA notificó que en la superficie del satélite existen géiseres y fumarolas que expulsan vapor de agua desde su océano. Según los científicos este vapor expulsaría elementos químicos entre los que se encuentra el hidrógeno, lo que haría factible la posibilidad de vida microbiana.​​
rdf:langString Entzelado (edo Saturno II) Saturnoren satelite bat da, William Herschelek XVII. mendean aurkitua. 1980ko hamarkadan erakutsi zutenez, 498,8 km-ko diametroa du eta jasotzen duen eguzki-argiaren ehuneko handi bat islatzen du. Satelitearen osaerari dagokionez, izotzezko zoru gazte batez estalia dago, honek Eguzkiaren argia islatzen duenez, sateliteak eguerdian -198 ℃ tenperatura baino ez du lortzen. Tamaina txikia duen arren, lurzoru aberatsa du arrasto geologikoei erreparatzen badiegu, izan ere, sateliteak lurralde zaharrak eta kraterrez josiak dituen bezala, gune berri eta tektonikoki itxuraldatuak ere baditu, hauetako asko duela 100 milioi urte inguru sortuak dira. Lehen aipatu dugun bezala, 1789ko abuztuaren 28an William Herschel astronomialari ospetsuak aurkitu zuen, baina Voyager zundak bere albotik igaro baino lehen (1980ko hamarkada), ia ez zegoen satelite honen xehetasunei buruzko daturik. 2005ean, Cassini zundak egin zituen hegaldiei esker datu gehiago eskuratu ziren. Zehazki, hego poloan ura zuten guneak aurkitu zituen. Zunda honek lortu zituen datuei esker badakigu, hego poloko kriosumendiek, geiser moduan, ur-zurrustak kanporatzen dituztela espaziora, beste hainbat material lurrunkorrekin eta material solidoarekin (sodio kloruroz osaturiko kristalak eta izotzezko partikulak) batera. Material hauek kantitate handian igortzen ditu sateliteak, 200 kilogramo inguru kanporatzen ditu segunduko. Garrantzitsua izan daiteke jakitea, ehun geiser baino gehiago aurkitu direla argizagian. Kanporatzen den materia bi lekutara joan daiteke: zati bat satelitera itzultzen da, elur moduan eta beste zati batek argizagitik ihes egitea lortzen du, Saturnoren E eraztunean aurki daitekeen materia kantitate handienak jatorria hemen du. 2014an, NASAk satelitearen lurrazalaren azpian ozeano handi bat egotea ahalbidetzen duten frogak aurkitu zituela adierazi zuen, ozeano honek, gutxi gorabehera, hamar kilometroko lodiera eduki beharko luke. Dione satelitearekin batera, 2:1 erresonantzian dabil orbitatzen, Io eta Europaren antzeko egoera batean dagoela esan dezakegu eta beraz, agian, satelitea apur bat berotzeko energia horren ondorio izan daiteke. Hala ere, Entzelado berotzen duen eragilea (edo eragileak) zein den esaterakoan eztabaida handia sortzen da zientzialarien artean eta ikerketa ugari martxan daude oraindik satelitearen misterio hau argitzeko ahaleginetan. Aipatzekoa da, hego poloan beroaren ekoizpena ia 16 megawattekoa dela, uste zena baino hamar aldiz handiagoa, oraindik ez dakigu zein den energia honen jatorria. Azkeneko urteetako ikerketei esker badakigu, satelitearen lurrazalaren azpian mundu guztia inguratzen duen ur likidozko ozeano bat dagoela. Ozeano hau lurrazal izoztuaren eta harrizko nukleoaren artean dagoen geruza bat dela esan dezakegu. Seguruenik, hainbat iturri hidrotermalek ozeanoa berotzen dute, honek, gune hori bizitzarentzako egoki bihurtzen du. Normala den bezala, bizitzarentzako gune egokiak izan daitezkeen leku guztien antzera, zientzialariei asko interesatu zaie satelite hau azkeneko urteetan zehar. 2017ko apirilean, NASAk satelitearen lurrazalean barneko ozeanotik lurruna eta ura isurtzen zituzten geiser eta fumarolak aurkitu zituela baieztatu zuen. Gainera, lurrun honek hainbat elementu kimiko, tartean hidrogenoa, isurtzen dituela segurutzat jotzen dute zientzialariek, beraz, bakterio eta bestelako bizidun zelulabakarrentzako gune egokia bihurtzen da Entzeladoko ozeanoa.
rdf:langString Is é Enceladus an séú-gealach is mó de chuid Shatairn. D'aimsigh William Herschel é sa bhliain 1789. Go dtí gur thug spásárthaí an dá Voyager cuairt air go luath sna 1980í, ní raibh moran eolais againn faoi seachas go raibh oighear uisce ar a dhromchla. Thug Voyagers le fios dúinn go bhfuil trastomhas Enceladus 500 km, timpeall an deichiú cuid de thrastomhas Thíotán, an gealach is mó de chuid Shatairn, agus frithchaitheann sé beagnach 100% den solas a bhuaileann air. Fuarthas amach ó Voyager 1 gur fhithisigh Enceladus sa chuid is dlúithe de '' idirleata Shatairn, a léiríonn gur féidir cumann a bheith eatarthu, agus léirigh Voyager 2 in ainneoin méid bheag na gealaí, go raibh réimse leathan tír-raonta aige, ó shean, dromchlaí lán-chráitéaracha go hóg, tír-raon le dífhoirmiú teicteonach, le roinnt réigiún le haois a ndromchlaí chomh hóg le 100 milliún bliain d'aois.
rdf:langString Enceladus (pengucapan bahasa Inggris: /ɛnˈsɛlədəs/) adalah satelit alami terbesar keenam planet Saturnus. Satelit ini memiliki diameter sekitar 500 kilometer, yaitu sekitar sepersepuluh dari diameter satelit terbesar Saturnus, Titan. Enceladus sebagian besar diselimuti oleh es segar dan bersih, sehingga satelit ini merupakan salah satu benda langit paling reflektif di Tata Surya. Oleh sebab itu, suhu permukaannya pada siang hari hanya mencapai −198 °C (−324 °F), jauh lebih dingin daripada benda yang dapat menyerap cahaya. Meskipun berukuran kecil, Enceladus memiliki rangkaian ketampakan permukaan yang luas, dimulai dari wilayah yang penuh akan kawah tua sampai muda yang terdeformasi secara tektonik. Enceladus ditemukan pada tanggal 28 Agustus 1789 oleh William Herschel, tetapi tidak banyak yang diketahui mengenai satelit ini hingga dua wahana antariksa Voyager, yakni Voyager 1 dan Voyager 2 melakukan penerbangan lintas di dekat satelit ini pada awal tahun 1980-an. Pada tahun 2005, wahana antariksa Cassini mulai melakukan beberapa penerbangan lintas di Enceladus, yang berhasil mengungkapkan permukaan dan lingkungannya secara lebih rinci. Selain itu, Cassini menemukan plume (semburan) yang keluar dari wilayah kutub selatan. Kriovolkano yang berada di dekat kutub selatan menyemburkan pancaran seperti geyser yang mengandung uap air, hidrogen molekuler, bahan volatil lainnya, dan bahan padat, termasuk kristal sodium klorida dan partikel es, ke ruang angkasa sebanyak 200 kg per detik. Lebih dari 100 geyser berhasil diidentifikasi. Sebagian uap air jatuh kembali menjadi "salju"; sisanya lolos, dan memasok sebagian besar bahan untuk membentuk cincin E Saturnus. Menurut ilmuwan NASA, plume tersebut memiliki komposisi yang mirip dengan komet. Pada tahun 2014, NASA melaporkan bahwa Cassini telah menemukan bukti keberadaan samudra besar di bawah permukaan kutub selatan Enceladus dengan ketebalan sekitar 10 km.
rdf:langString Encelade (S II Enceladus) est un satellite naturel de Saturne, découvert par William Herschel en 1789. Il s'agit du sixième satellite de Saturne par la taille et du quatorzième par son éloignement. Depuis la mission Voyager 2, et surtout la mission Cassini-Huygens, arrivée en orbite saturnienne en 2004, Encelade est réputé pour posséder plusieurs caractéristiques étonnantes, dont une géologie très complexe jusque-là insoupçonnée, et une activité qui reste toujours actuellement difficile à expliquer, pour un corps de si petite taille (500 km de diamètre en moyenne). La sonde Cassini a d'ailleurs observé à sa surface des jets de matière qui pourraient être semblables à des geysers composés « d'une sorte d'eau carbonique mélangée à une essence de gaz naturel », et qui semblent indiquer la présence d'eau liquide sous la surface. De récentes observations ont permis de confirmer cette hypothèse, en démontrant la présence d'un océan d'eau liquide sous sa surface. Les trois ingrédients de la vie (chaleur, eau, molécules organiques) seraient donc potentiellement présents sur Encelade. Selon les images de la sonde Cassini, Encelade est recouvert d'une couche aux reflets bleutés, caractéristique de la neige d'eau fraîche. La neige serait épaisse d'une centaine de mètres, ce qui indique qu'il neige sur Encelade depuis au moins 100 millions d'années. Les geysers, et la source de chaleur souterraine qui les alimente, seraient donc actifs depuis très longtemps. Encelade tourne autour de Saturne au sein de l'anneau le plus externe et le plus ténu de tous, appelé anneau E ; cet anneau serait alimenté en permanence en particules par les « éruptions volcaniques » actuelles (ou récentes) d'Encelade. Ce satellite est l'un des quatre seuls objets du Système solaire (avec le satellite de Jupiter, Io, celui de Neptune, Triton, et bien sûr la Terre) sur lesquels des éruptions ou des éjections de matière ont pu être directement observées.
rdf:langString エンケラドゥスまたはエンケラドスまたはエンセラダス (Saturn II Enceladus) は、土星の第2衛星。直径498 km、土星からの距離は約24万km、土星の周りを33時間ほどで公転している。を持つ衛星として知られる。 1789年に天文学者ウィリアム・ハーシェルによって発見された。その後、1847年にギリシア神話のギガース族の1人エンケラドスにちなみ、息子のジョン・ハーシェルが命名・発表した。
rdf:langString ( 다른 뜻에 대해서는 엔셀라두스 (동음이의) 문서를 참고하십시오.) 엔셀라두스(영어: Enceladus) 혹은 토성 II는 토성의 위성 중 6번째로 큰 위성으로 1789년 윌리엄 허셜이 발견하였다. 1980년대에 보이저 1호와 보이저 2호가 엔셀라두스를 접근 통과하기 전까지는 엔셀라두스에 대한 정보가 거의 없다시피 했으며, 보이저 탐사선이 측정한 엔셀라두스의 지름은 약 500km로, 토성의 제일 큰 위성인 타이탄의 1/10 크기에 불과하지만, 엔셀라두스의 표면은 거의 모든 태양빛을 반사하기 때문에 매우 밝게 보인다. 엔셀라두스의 표면은 대부분 깨끗하고 맑은 얼음으로 덮혀 있으며, 정오에야 -198 °C에 도달한다. 또한 엔셀라두스는 매우 작은데도 불구하고 오래된 충돌구가 존재하며 1억년 전의 지각 변동으로 인해 생겨난 비교적 젊은 지형도 존재한다.
rdf:langString Enceladus (en-sel-a'-dus, IPA [/ɛnse'la:dɶs/]?, Grieks Εγκέλαδος) is naar grootte de zesde maan van de planeet Saturnus. Saturnus heeft in totaal 82 bekende manen. Enceladus heeft de grootste albedo (weerkaatsing van het licht) in het zonnestelsel (> 0,9), dat wil zeggen dat het oppervlak van Enceladus bijna al het zonlicht reflecteert. Mede hierdoor bedraagt de gemiddelde temperatuur er 75 K (-198 °C).
rdf:langString Encelado (pronuncia /enˈʧɛlado/; in greco Ἐγκέλαδος) è un satellite naturale di Saturno, scoperto il 28 agosto 1789 da William Herschel. È il sesto satellite naturale di Saturno in ordine di grandezza. Fino al passaggio delle due sonde Voyager, all'inizio degli anni 1980, le caratteristiche di questo corpo celeste erano poco conosciute, a parte l'identificazione di ghiaccio d'acqua sulla superficie. Le sonde hanno mostrato che questo satellite ha un diametro di soli 500 km e riflette quasi il 100% della luce solare. La Voyager 1 ha permesso di scoprire che Encelado orbita nella regione più densa dell'anello E di Saturno mentre Voyager 2 ha rivelato che, nonostante le sue piccole dimensioni, il satellite presenta regioni che variano da superfici antiche con molti crateri da impatto a zone recenti datate circa 100 milioni di anni. Nel 2005, grazie a diversi voli ravvicinati della sonda Cassini, sono stati rivelati dettagli della superficie che hanno risposto a molte delle domande aperte dalle sonde Voyager e ne hanno poste di nuove. In particolare la sonda ha scoperto un pennacchio ricco d'acqua che si erge nella regione polare sud. Questa scoperta, assieme alla presenza di fuoriuscite di calore interno e di pochi crateri da impatto nel polo sud, indica che Encelado è attualmente geologicamente attivo. Le lune nei sistemi dei giganti gassosi sono spesso intrappolate in risonanze orbitali che comportano delle librazioni forzate o a eccentricità orbitali; la vicinanza con il pianeta padre può indurre inoltre il riscaldamento del satellite generato dalle forze mareali. Encelado è uno dei tre corpi celesti del sistema solare esterno (assieme alla luna Io di Giove e la luna Tritone di Nettuno) dove sono state osservate delle eruzioni attive. Le analisi dei gas emessi suggeriscono che siano stati generati da acqua liquida situata sotto la superficie. Assieme alle analisi chimiche del pennacchio, queste scoperte hanno alimentato le ipotesi che Encelado sia un importante soggetto di studio nel campo dell'esobiologia. Inoltre è stato suggerito che Encelado sia la fonte dei materiali dell'anello E.
rdf:langString Enceladus (Saturn II ) – księżyc Saturna, odkryty w 1789 przez Williama Herschela. Enceladus jest szóstym pod względem wielkości naturalnym satelitą Saturna. Ma średnicę około 500 kilometrów.
rdf:langString Enceladus (från grekiskans Ενκέλαδος) är en av Saturnus månar. Den upptäcktes 1789 av William Herschel och namngavs av hans son John Herschel efter Enkelados, en av giganterna i den grekiska mytologin. Enceladus går även under namnet Saturnus II. Enceladus är cirka 500 kilometer i diameter, vilket motsvarar en knapp sjättedel av Månens diameter. Trots sin litenhet har Enceladus en varierad terräng, som sträcker sig från gamla områden med många kratrar till yngre områden som är släta. Upptäckten att gaser släpps ut från ett område vid sydpolen tyder på att den är geologiskt aktiv idag.
rdf:langString Encélado ou Enceladus é o sexto maior satélite natural de Saturno. Foi descoberto em 1789 por William Herschel. Encélado possui um oceano global de água líquida sob sua superfície gelada. Criovulcões no polo sul ejetam grandes jatos de vapor de água e outros voláteis como algumas partículas sólidas (cristais de gelo, NaCl, N e O contendo moléculas orgânicas, etc.) para o espaço (aproximadamente 200 kg por segundo). Uma parte dessa água cai de volta sobre a lua como “neve”, outra parte é adicionada aos anéis de Saturno, enquanto outra parcela atinge o planeta. Acredita-se que o anel E de Saturno foi feito a partir dessas partículas de gelo. Devido à água provavelmente estar sobre ou próxima à superfície, Encélado pode ser um dos melhores locais para que os seres humanos busquem por vida extraterrestre. Em contrapartida, a água que se acredita existir em Europa, uma lua de Júpiter, está bloqueada sob uma superfície muito grossa de gelo. Até a passagem das duas sondas espaciais Voyager próximo a Encélado, no começo da década de 1980, muito pouco se sabia sobre essa pequena lua além da identificação de água sobre sua superfície. As Voyagers mostraram que o diâmetro de Encélado é de apenas 500 quilômetros (310 mi), aproximadamente um décimo de Titã, maior lua de Saturno, e que reflete quase toda luz solar que a atinge. A sonda Voyager 1 descobriu que Encélado orbita na parte mais densa do difuso anel E de Saturno, indicando uma possível associação entre os dois. Enquanto que a sonda Voyager 2 revelou que, apesar do pequeno tamanho da lua, Encélado possui uma grande variedade de terrenos que variam de idade, superfície cheia de jovens crateras, terreno tectonicamente deformado e com algumas regiões jovens na superfície com 100 milhões de idade. Em 2005, a sonda espacial Cassini realizou vários voos rasantes próximos a Encélado, revelando a superfície da lua e do seu meio ambiente com maior detalhe. Em especial, a sonda descobriu uma pluma de ventilação rica em água na região do polo sul. Essa descoberta, juntamente com a presença de escape de calor interno e a pouca quantidade (se houver) de crateras de impacto na região do polo sul, mostra que Encélado é geologicamente ativa nos dias de hoje. Luas nos extensivos sistemas de satélites de planetas gigantes gasosos, frequentemente, ficam presas em ressonâncias orbitais que conduzem forças para libração ou excentricidade orbital; a proximidade com Saturno pode levar ao aquecimento de maré no interior de Encélado, oferecendo uma possível explicação para a atividade. Encélado é um dos únicos três corpos do Sistema Solar exterior, junto com Io(lua de Júpiter) com seus vulcões de enxofre e Tritão (lua de Netuno) com “gêiseres” de nitrogênio, onde é possível observar erupções ativas. As análises da liberação de gás sugere que se origina a partir de uma massa de água líquida no subsolo, o que, juntamente com a composição química original encontrada na pluma, alimentou especulações de que Encélado pode ser um local importante para estudos em astrobiologia. A descoberta da pluma ainda acrescentou peso ao argumento de que o material liberado por Encélado é a fonte do anel E. Em maio de 2011, cientistas da NASA na Enceladus Focus Group Conference relataram que Encélado “está emergindo como o local mais habitável do Sistema Solar fora da Terra para a vida como a conhecemos”. Em 2015, cientistas da NASA anunciaram que após dez anos de estudos das imagens e da telemetria enviada à Terra pela sonda Cassini, foi constatada a existência de um oceano global entre o núcleo rochoso e a superfície de gelo do satélite. Em abril de 2017, a NASA anunciou que Encélado tem os elementos necessários para abrigar vida. Os dados que servem como base para o estudo foram coletados pela sonda Cassini, que explora Saturno e suas 62 luas.
rdf:langString 土卫二又稱為「恩克拉多斯」(Enceladus),是土星的第六大卫星,于1789年为威廉·赫歇尔所发现。在旅行者號於1980年代探測土星之前,人們只知道土衛二是一個被冰覆蓋的衛星。旅行者號顯示土衛二直徑約为500公里(相当于土星最大的衛星土卫六直径的十分之一),而且其表面幾乎能反射百分之百的陽光。旅行者1号发现土卫二的轨道位于土星E环最稠密的部分,表明两者之间可能存在某种联系;而旅行者2号则发现:尽管该卫星体积不大,但是在其表面既存在古老的撞击坑构造,又存在较为年轻的、地质活动所造成的扭曲地形构造——其中一些地区的地质年代甚至只有1亿年。 二十世纪末发射并于二十一世紀初抵達土星附近的卡西尼号太空船则提供了大量的数据,解开了旅行者探访之后留下的诸多疑团。在2005年,卡西尼飞船数次近距离掠过土卫二,获得了该卫星表面及其环境的大量数据,特别是发现了从该卫星南极地区喷射出的富含水分的羽状物。该发现,以及可探测到的逃逸内能的存在、南极地区极少存在撞击坑的情况,共同证明了土卫二至今仍然存在地质活动。在巨行星的卫星系统中,许多卫星都会成为轨道共振的牺牲品,这会导致星体震动和轨道的扰动,而对于更加靠近行星的卫星,潮汐效应则会加热行星的内部,这或许可以解释土卫二的地质活动。 2014年,美國太空總署宣佈,卡西尼號發現了土衛二南極地底存在液態水海洋的證據,海洋厚度約為10公里。南極附近的冰火山向太空噴出大量水氣和其他揮發物,夾雜類似氯化鈉晶體、水冰等固態粒子,噴射量約為每秒200公斤。噴出的水有一部份以「雪」的形態落回土衛二表面,一部份融入土星環中,另一部份甚至可到達土星。這些羽狀噴射物也為土星E環物質來源於土衛二的觀點提供了重要的證據。2015年9月16日,美國太空總署确认,根据卡西尼號的探测数据,其表面冰层下面拥有全球性海洋,而且海洋的底部有水热活动,即存在海底热泉。 由於接近地表處有水的存在,所以土衛二是尋找地外生物的最佳地點之一。分析指出,土衛二的噴射現象源自地表下的液態水海洋。噴射物的化學成分以及引力場模型表明地下液態水源體是在與岩石接觸的,所以可能是天體生物學中極為重要的研究對象 ,2022 加州大學戴維斯分校的科學家團隊說明模型認為土衛二繞土星公轉軌道的變化會造成1億年間土衛二變暖和變冷循環。每個週期冰殼都會經歷一段變薄和變厚時期。研究人員認為冰體積比水大土衛二向下膨脹的冰殼使海洋壓力增加也對冰層產生壓力,形成虎紋裂縫,做出到達地表的通道。當流體到達地表時遇上真空環境昇華,就呈現羽狀噴泉。
rdf:langString Энцела́д (др.-греч. Ἐγκέλαδος, англ. Enceladus) — шестой по размеру спутник Сатурна и четырнадцатый по удалённости от него среди 82 известных его спутников. Обозначается как Сатурн II. Является семнадцатым по величине спутником в Солнечной системе. Был открыт в 1789 году Уильямом Гершелем, но оставался малоизученным до начала 1980-х годов, когда с ним сблизились два межпланетных зонда «Вояджер». Их снимки позволили определить его диаметр (около 500 км, или 0,1 от диаметра крупнейшего спутника Сатурна — Титана) и обнаружить, что Энцелад отражает больше солнечного света, чем какое-либо другое тело Солнечной системы. «Вояджер-1» показал, что орбита спутника проходит по наиболее плотной части рассеянного кольца Е и обменивается с ним веществом; по-видимому, это кольцо обязано Энцеладу своим происхождением. «Вояджер-2» обнаружил, что рельеф поверхности этого небольшого спутника очень разнообразен: там есть и старые сильно кратерированные области, и молодые участки (возраст некоторых не превышает 100 млн лет). В 2005 году изучение Энцелада начал межпланетный зонд «Кассини», который получил более подробные данные о поверхности спутника и происходящих на ней процессах. В частности, был открыт богатый водой шлейф, фонтанирующий из южной полярной области (вероятно, такие ледяные фонтаны и сформировали кольцо E). Это открытие, наряду с признаками наличия внутреннего тепла и малым числом ударных кратеров в области южного полюса, указывает на то, что геологическая активность на Энцеладе сохраняется по сей день. Спутники в обширных спутниковых системах газовых гигантов часто попадают в ловушку орбитальных резонансов, которые поддерживают заметный эксцентриситет орбиты, что приводит к значительной либрации по долготе. Это, в свою очередь, порождает дополнительный вклад в приливное тепловыделение. У близких к планете спутников это может вызвать значительное нагревание недр, что в принципе может объяснять геологическую активность. Современные нам значения эксцентриситета и амплитуды либрации по долготе вполне достаточны для поддержания геологической активности на наблюдаемом уровне. Энцелад геологически активен: это одно из трёх небесных тел во внешней Солнечной системе (наряду со спутником Юпитера Ио и спутником Нептуна Тритоном), на которых наблюдались активные извержения. Анализ выбросов указывает на то, что они выбиваются из подповерхностного жидкого водного океана. Вместе с уникальным химическим составом шлейфа это служит основой для предположений о важности Энцелада для астробиологических исследований. Открытие шлейфа, помимо прочего, добавило веса к аргументам в пользу того, что Энцелад — источник материи кольца Сатурна Е. В 2011 году учёные NASA на «Enceladus Focus Group Conference» заявили, что Энцелад — «наиболее пригодное для такой жизни, какую мы знаем, место в Солнечной системе за пределами Земли». Астробиолог Крис Маккей из Исследовательского центра NASA в Эймсе в 2011 году заявил, что в Солнечной системе только на Энцеладе обнаружены «жидкая вода, углерод, азот в форме аммиака и источник энергии». В 2014 году было объявлено, что анализ данных, полученных «Кассини», даёт основания предполагать существование океана под поверхностью спутника, сопоставимого по размеру с озером Верхнее. 27 июня 2018 года учёные заявили об обнаружении сложных органических макромолекул в собранных «Кассини» образцах из струйного шлейфа Энцелада.
rdf:langString Енцелад (Сатурн II; лат. Enceladus, грец. Ἐγκέλαδος) — чотирнадцятий за віддаленістю від планети супутник Сатурна. Відкритий Вільямом Гершелем 28 серпня 1789 року. Діаметр — 500 км, радіус орбіти — 238 тис. км. Супутник є найсвітлішим небесним тілом Сонячної системи. Енцелад — найбільш геологічно активний супутник Сатурна. На ньому можуть бути водяні вулкани (гейзери), які оновлюють іній на поверхні та слугують джерелом речовини для розрідженого пилового кільця вздовж орбіти супутника. Проте енергетичне джерело цієї вулканічної та геологічної активності невідоме.
rdf:langString Trace
xsd:double 1.7 3.2 4 91
<kelvin> 145.0 145.15
<kelvin> 75.0 75.15
<kelvin> 32.9 33.15
xsd:nonNegativeInteger 161006
xsd:double 11.7
xsd:date 1789-08-28
xsd:double 860.4
xsd:double 145.0 145.15
xsd:double 75.0
xsd:double 75.15000000000001
xsd:double 32.9 33.15

data from the linked data cloud