Economy of North Korea

http://dbpedia.org/resource/Economy_of_North_Korea an entity of type: Abstraction100002137

Економіка Північної Кореї rdf:langString
La Corea del Nord té una de les últimes economies planificades del món. La majoria de les seves indústries necessiten manteniment, com a resultats de la baixa inversió i de la falta de peces de manutenció. El país té poques relacions amb uns altres, i rep ajuda de l'ONU en aliments. rdf:langString
Ekonomi Korea Utara merupakan ekonomi terencana dengan sektor ekonomi yang utama adalah pertanian bersama. Kelonggaran untuk melakukan penanaman modal asing dan kemandirian perdagangan di Korea Utara masih dalam skala lokal. Produk domestik bruto per kapita dari Korea Utara pernah hampir setara dengan Korea Selatan pada masa awal setelah terjadinya Perang Korea sampai pada pertengahan tahun 1970-an. Namun sejak awal periode tahun 1990an hingga awal abad ke-21, produk domestik bruto per kapita Korea Utara tidak lebih dari $ 2.000. rdf:langString
조선민주주의인민공화국의 경제는 고전적인 사회주의 경제체제로 같은 사회주의 국가인 중화인민공화국이나 쿠바보다 더 중앙집권화·일원화된 계획경제체제이다. 일본 지배 당시 각종 산업시설이 북한에 집중되어 있었다는 것과 풍부한 천연자원이 있다는 것은 북한에게 유리한 조건을 제공했으나 불균형한 산업구조, 특히 석유가 나지 않는다는 사실이 치명적으로 작용했다. 북한은 남한과의 대치상황에서 우위를 점하고 부족한 천연자원을 자체적으로 순환시키기 위해 지속적으로 중공업을 육성하고자 했으나, 이는 경공업 및 농업의 부진과 불균형, 이로 인한 낮은 공장가동률을 보여 결과적으로 소비재와 이를 생산하는 생산수단에서 모두 남한에 뒤쳐지고 말았다. 오늘날 조선민주주의인민공화국의 상의 수익은 내수를 통해 이루어진다. rdf:langString
朝鮮民主主義人民共和国の経済史(ちょうせんみんしゅしゅぎじんみんきょうわこくのけいざいし)では、1945年の第二次世界大戦終了後にソビエト連邦(ソ連)が占領統治した38度線以北の朝鮮地域(北朝鮮)と、その後1948年9月9日に成立した朝鮮民主主義人民共和国(北朝鮮)の経済史について述べる。 rdf:langString
朝鲜民主主义人民共和国的经济是典型的社会主义经济体制,在形式上是比同为社会主义国家的中华人民共和国或古巴更加集中统一的计划经济。但在二十世纪九十年代经济崩溃后,地下私营经济规模占优,2009年货币改革的失败证明目前朝鲜人民生活高度依赖私营经济。 rdf:langString
يعتبر اقتصاد كوريا الشمالية اقتصادًا مخططًا مركزيًا، على الرغم من نموه، إلا أن دور تخصيص السوق فيه محدود. واصلت كوريا الشمالية اعتبارًا من عام 2015، تمسكها الأساسي بالاقتصاد الموجه مركزيًا. وكان هناك بعض التحرر الاقتصادي، خاصةً بعد تولي كيم جونغ أون منصب الرئاسة في عام 2012، لكن التقارير تتعارض فيما إذا كان التشريع خاص أو قانوني. ووفقًا للتصنيف الصادر عن مؤسسة التراث، بلغت درجة الحرية الاقتصادية لكوريا الشمالية 5.9، متذيلة بذلك قائمة الحرية الاقتصادية لمجموعة من اقتصادات 180 دولة أُجري عليها التصنيف في مؤشر عام 2019. rdf:langString
Ekonomika Severní Koreje je centrálně plánovaný systém, kde je role alokace trhu omezená, i když se zvyšuje. V roce 2020 Severní Korea pokračuje v základním dodržování centrálně řízené ekonomiky. Po nástupu Kim Čong-una v roce 2012 došlo k určité ekonomické liberalizaci, ale ohledně konkrétních právních předpisů a uzákonění dochází ke konfliktu. Podle hodnocení ekonomické svobody nadace Heritage Foundation je hodnota ekonomické svobody Severní Koreje 5,9, což je nejméně ze 180 hodnocených ekonomik v roce 2019. rdf:langString
Η οικονομία της Βόρειας Κορέας είναι μια σχεδιασμένη οικονομία όπου ο ρόλος των είναι περιορισμένος αλλά αυξανόμενος. Το 2020, η Βόρεια Κορέα συνεχίζει την προσκόλληση της σε μια σχεδιασμένη οικονομία. Υπάρχει κάποια , ειδικά από τότε που ο Κιμ Γιονγκ-ουν ανέλαβε την ηγεσία της χώρας το 2012, αλλά υπάρχουν αναφορές για διαμάχες σχετικά με ορισμένα τμήματα της νομοθεσίας. rdf:langString
The economy of North Korea is a centrally planned economy, following Juche, where the role of market allocation schemes is limited, although increasing. As of 2022, North Korea continues its basic adherence to a centralized command economy. With a total gross domestic product of $28.500 billion as of 2016, there has been some economic liberalization, particularly after Kim Jong-un assumed the leadership in 2012, but reports conflict over particular legislation and enactment. Since the 1990s, informal market activity has increased, which the authoritarian regime has tolerated. These markets are referred to as 'Jangmadang' and were formed as a result of the economic collapse during the 1990s, which made the regime unable to distribute food to its people. rdf:langString
Die stagnierende Wirtschaft Nordkoreas und der Zusammenbruch von Handelsbeziehungen mit dem früheren Ostblock, insbesondere nach dem Sturz der realsozialistischen Regierungen in Osteuropa und dem Zerfall der Sowjetunion, haben die nordkoreanische Regierung in Pjöngjang vor schwierige strategische Entscheidungen gestellt. Andere Planwirtschaften haben sich in ähnlichen Situationen für Reformen der nationalen Wirtschaft und die Liberalisierung des Handels entschieden. Unabhängig von aktuellen Entwicklungen einer eingeschränkten wirtschaftlichen Öffnung des Landes, so z. B. in der Industrieregion Kaesŏng, der Touristenregion Kŭmgang-san und der Besonderen Verwaltungsregion Sinŭiju, ist Nordkorea nicht willens, grundsätzliche Änderungen einzuleiten. Die Führung ist entschlossen, die strikte po rdf:langString
Corea del Norte tiene una economía planificada similar a la soviética mientras que las relaciones económicas con el extranjero son mínimas (autarquía). La economía norcoreana es dirigida por el Comité de Planificación Estatal que decide sobre: las áreas donde invertir, los precios, y los cultivos a ser plantados, las industrias a instalar y su localización respectiva. En fin, toda la economía del país está en manos de este organismo, ligado al Partido del Trabajo de Corea, dando un poder casi ilimitado a técnicos y economistas que planifican la economía de Corea del Norte.[cita requerida] rdf:langString
Principalement après 1990 et ce jusqu'en 2002, l’économie de la Corée du Nord s'est basée sur un choix de développement autocentré, de type « socialiste soviétique », recherchant l'autosuffisance. Les échanges avec l'extérieur de biens ou de personnes ont longtemps été strictement limités, en application du principe national de Juche, que l'on peut traduire ici par le terme d'« autosuffisance ». Frappée par un embargo américain depuis 1950, puis par différentes vagues de sanctions décidées par l'ONU, la Corée du Nord a néanmoins reçu une aide chinoise et soviétique après la guerre de Corée (1950-1953), et une aide alimentaire internationale depuis la famine des années 1990. rdf:langString
L'economia della Corea del Nord è basata sulla pianificazione centrale dove il ruolo degli è limitato ma in aumento. Tuttavia, c'è stata una leggera liberalizzazione, in particolare dopo la salita al potere di Kim Jong-un nel 2012, in contrasto spesso con la particolare legislazione. Secondo l'Indice di libertà economica del 2020, la Corea del Nord è la nazione meno libera economicamente tra le 180 classificate. rdf:langString
Экономика КНДР является плановой мобилизационной экономикой социалистического государства. КНДР является одним из самых централизованных и закрытых государств в мире. Поскольку с начала 60-х годов КНДР не публикует никакой экономической статистики, то все данные о её экономике являются внешними экспертными оценками, и поэтому не являются абсолютно достоверными. Корееведом А. Н. Ланьковым оценивается как индустриальная со стремлением к информатизации. rdf:langString
A Coreia do Norte tem uma economia industrializada e altamente centralizada. Dos países socialistas restantes do mundo junto a Cuba, com uma economia inteiramente planejada pelo governo e militarizada. A política de isolamento da Coreia do Norte faz com que o comércio internacional seja muito restrito, dificultando um potencial significativo do crescimento da economia. Apesar de sua localização estratégica no Leste da Ásia nos últimos três anos o crescimento do PIB tem sido negativo (2008-2011). rdf:langString
rdf:langString Economy of North Korea
rdf:langString اقتصاد كوريا الشمالية
rdf:langString Economia de Corea del Nord
rdf:langString Ekonomika Severní Koreje
rdf:langString Wirtschaft Nordkoreas
rdf:langString Οικονομία της Βόρειας Κορέας
rdf:langString Economía de Corea del Norte
rdf:langString Ekonomi Korea Utara
rdf:langString Économie de la Corée du Nord
rdf:langString Economia della Corea del Nord
rdf:langString 朝鮮民主主義人民共和国の経済史
rdf:langString 조선민주주의인민공화국의 경제
rdf:langString Economia da Coreia do Norte
rdf:langString Экономика КНДР
rdf:langString 朝鲜民主主义人民共和国经济
rdf:langString Економіка Північної Кореї
xsd:integer 21260
xsd:integer 1124043419
<perCent> 2.81
rdf:langString North Korea
xsd:date 2011-12-06
xsd:date 2012-07-21
xsd:decimal 3300000000
rdf:langString Low-income economy
xsd:integer 310
rdf:langString
rdf:langString agriculture: 37%
rdf:langString industry: 63%
xsd:integer 25666161
xsd:decimal 3200000000
rdf:langString Calendar year
rdf:langString Економіка Північної Кореї
rdf:langString La Corea del Nord té una de les últimes economies planificades del món. La majoria de les seves indústries necessiten manteniment, com a resultats de la baixa inversió i de la falta de peces de manutenció. El país té poques relacions amb uns altres, i rep ajuda de l'ONU en aliments.
rdf:langString Ekonomika Severní Koreje je centrálně plánovaný systém, kde je role alokace trhu omezená, i když se zvyšuje. V roce 2020 Severní Korea pokračuje v základním dodržování centrálně řízené ekonomiky. Po nástupu Kim Čong-una v roce 2012 došlo k určité ekonomické liberalizaci, ale ohledně konkrétních právních předpisů a uzákonění dochází ke konfliktu. Podle hodnocení ekonomické svobody nadace Heritage Foundation je hodnota ekonomické svobody Severní Koreje 5,9, což je nejméně ze 180 hodnocených ekonomik v roce 2019. Po kolapsu východního bloku v letech 1989 až 1991, zejména Sovětské svazu - hlavního zdroje podpory KLDR, čelila severokorejská vláda obtížným strategickým rozhodnutím a severokorejská ekonomika byla donucena k přeorientování zahraničních ekonomických vztahů, včetně větší ekonomické spolupráce s Jižní Koreou. Největším obchodním partnerem Severní Koreje je ČLR. Severokorejská ideologie čučche vedla k tomu, že se země snaží věnovat autarkii v prostředí mezinárodních sankcí. Bez ohledu na současný vývoj omezené ekonomické otevřenosti země, např. v průmyslové oblasti Kesong, turistické oblasti Kŭmgang-san a zvláštní administrativní oblasti Sinŭiju, není Severní Korea ochotna zavést zásadní změny. Zemi stále dominuje státem vlastněný průmysl a kolektivní zemědělství a vedení je odhodláno udržovat v zemi přísnou politickou a ideologickou kontrolu, i přes mírné zvýšení zahraničních investic a určitou autonomii podniků. Od korejské války až do poloviny 70. let měla Severní Korea podobný HDP na obyvatele jako její soused Jižní Korea. Nicméně na konci 90. let 20. století a začátkem 21. století má Severní Korea HDP na obyvatele menší než 2 000 dolarů. Pro rok 2018 odhadla korejská banka růst HDP na -4,1 %. Asi 81 % území země pokrývají relativně vysoká horská pásma se zalesněnou horskou a kopcovitou krajinou, kterou protínají hluboká a úzká údolí. Je zde jen málo území, které lze kultivovat. Obstojné přístavy se nacházejí na východním pobřeží země u Japonského moře. Hlavní město Pchjongjang se nachází nedaleko západního pobřeží na řece Tedong. Ačkoli většina obyvatel Severní Koreje žije ve městech jako dělníci, podíl zemědělství na HDP je poměrně vysoký - zhruba 25 %, přestože výnosy dosud nedosáhly úrovně ze začátku 90. let. Obchod s Jižní Koreou se od roku 1988 sice zvýšil, ale mezi oběma zeměmi neexistuje žádné použitelné spojení. Severní Korea nadále trpí chronickým nedostatkem potravin (viz hladomor v Severní Koreji), který je důsledkem uzavřeného režimu, mnoha přírodních katastrof a celkovými strukturálními nedostatky, jako např. omezená zemědělská oblast a krátké období růstu, jakož i jednostranné rozdělování ve prospěch armády a téměř vyloučení běžného obyvatelstva. Nedostatek potravin byl dále prohlouben rekordními povodněmi v roce 1995 a pokračujícím nedostatkem hnojiv a zemědělského vybavení. Na základě mezinárodní žádosti o pomoc poskytl Světový potravinový program OSN od července 1999 do června 2000 přibližně 500 000 tun potravin.
rdf:langString Die stagnierende Wirtschaft Nordkoreas und der Zusammenbruch von Handelsbeziehungen mit dem früheren Ostblock, insbesondere nach dem Sturz der realsozialistischen Regierungen in Osteuropa und dem Zerfall der Sowjetunion, haben die nordkoreanische Regierung in Pjöngjang vor schwierige strategische Entscheidungen gestellt. Andere Planwirtschaften haben sich in ähnlichen Situationen für Reformen der nationalen Wirtschaft und die Liberalisierung des Handels entschieden. Unabhängig von aktuellen Entwicklungen einer eingeschränkten wirtschaftlichen Öffnung des Landes, so z. B. in der Industrieregion Kaesŏng, der Touristenregion Kŭmgang-san und der Besonderen Verwaltungsregion Sinŭiju, ist Nordkorea nicht willens, grundsätzliche Änderungen einzuleiten. Die Führung ist entschlossen, die strikte politische und ideologische Kontrolle im Land aufrechtzuerhalten. Etwa 81 % des Staates sind bedeckt von relativ hohen Gebirgszügen und bewaldeten Berg- und Hügellandschaften, die von tiefen und engen Tälern durchschnitten sind. Dazwischen finden sich nur kleine Ebenen, die kultiviert werden können. Gut nutzbare Häfen befinden sich an der Ostküste des Landes zum Japanischen Meer hin. Die Hauptstadt Pjöngjang befindet sich in der Nähe der Westküste am Taedong-gang. Obwohl der Großteil der nordkoreanischen Einwohner als Fabrikarbeiter in Städten lebt, ist der Anteil der Landwirtschaft am Bruttonationaleinkommen mit 25 % vergleichsweise hoch, und das obwohl der Ertrag noch nicht wieder auf der Höhe vom Beginn der 1990er Jahre ist. Der Handel mit Südkorea hat zwar seit 1988 zugenommen, nutzbare Verbindungen zwischen den beiden Staaten existieren jedoch nicht. Nordkorea leidet nach wie vor an chronischer Nahrungsknappheit, einem Resultat aus dem abgeschotteten Regime, mehrfachen Naturkatastrophen und generellen strukturellen Mängeln, wie z. B. einer geringen landwirtschaftlichen Nutzfläche und einer kurzen Wachstumsperiode, sowie einer einseitigen Verteilung zu Gunsten des Militärs, die das einfache Volk nahezu ausschließt. Die Nahrungsknappheit wurde zusätzlich von Rekordüberschwemmungen 1995 und dem anhaltenden Mangel an Dünger und landwirtschaftlichem Gerät forciert. Nach einem internationalen Hilfeersuchen wurden durch das Welternährungsprogramm der Vereinten Nationen im Zeitraum vom Juli 1999 bis zum Juni 2000 circa 500.000 Tonnen an Nahrung zur Verfügung gestellt.
rdf:langString Η οικονομία της Βόρειας Κορέας είναι μια σχεδιασμένη οικονομία όπου ο ρόλος των είναι περιορισμένος αλλά αυξανόμενος. Το 2020, η Βόρεια Κορέα συνεχίζει την προσκόλληση της σε μια σχεδιασμένη οικονομία. Υπάρχει κάποια , ειδικά από τότε που ο Κιμ Γιονγκ-ουν ανέλαβε την ηγεσία της χώρας το 2012, αλλά υπάρχουν αναφορές για διαμάχες σχετικά με ορισμένα τμήματα της νομοθεσίας. Η κατάρρευση του Ανατολικού μπλοκ από το 1989 έως το 1991, και ειδικά της Σοβιετικής Ένωσης, βασικού πυλώνα στήριξης του καθεστώτος της χώρας, οδήγησε την βορειοκορεατική οικονομία να αλλάξει την κατεύθυνση της και τις διεθνείς τις σχέσεις, συμπεριλαμβανομένης μιας κάπως αυξημένης εμπορικής δραστηριότητας με τη Νότια Κορέα. Ο μεγαλύτερος εμπορικός συνεργάτης της Βόρειας Κορέας είναι η Κίνα. Η ιδεολογία του τζούτσε στη Βόρεια Κορέα έχει οδηγήσει τη χώρα στην προσπάθεια να επιδιώξει αυτάρκεια παρόλο που βρίσκεται σε καθεστώς . Ενώ η σημερινή βορειοκορεατική οικονομία κυριαρχείται ακόμη από την και τις , οι διεθνείς επενδύσεις και η εταιρική αυτονομία έχουν αυξηθεί ελαφρώς. Η Βόρεια και η Νότια Κορέα είχαν παρόμοιο κατά κεφαλήν ΑΕΠ από το τέλος του Πολέμου της Κορέας μέχρι τα μέσα της δεκαετίας του 1970, αλλά είχε κατά κεφαλήν ΑΕΠ που δεν ξεπερνούσε τα 2.000 δολάρια στην δεκαετία του 1990 και στις αρχές της δεκαετίας του 2000. Το 2018 η Τράπεζα της Κορέας υπολόγισε την ανάπτυξη του ΑΕΠ της χώρας σε −4.1%.
rdf:langString يعتبر اقتصاد كوريا الشمالية اقتصادًا مخططًا مركزيًا، على الرغم من نموه، إلا أن دور تخصيص السوق فيه محدود. واصلت كوريا الشمالية اعتبارًا من عام 2015، تمسكها الأساسي بالاقتصاد الموجه مركزيًا. وكان هناك بعض التحرر الاقتصادي، خاصةً بعد تولي كيم جونغ أون منصب الرئاسة في عام 2012، لكن التقارير تتعارض فيما إذا كان التشريع خاص أو قانوني. ووفقًا للتصنيف الصادر عن مؤسسة التراث، بلغت درجة الحرية الاقتصادية لكوريا الشمالية 5.9، متذيلة بذلك قائمة الحرية الاقتصادية لمجموعة من اقتصادات 180 دولة أُجري عليها التصنيف في مؤشر عام 2019. بسبب الاستبداد الوراثي لعائلة كيم الحاكمة، والعقوبات التي فرضتها الدول الغربية بقيادة الولايات المتحدة الأمريكية، وتفكك الاتحاد السوفييتي، وما إلى ذلك، وفي الوقت الذي كان فيه الاقتصاد الكوري الشمالي واقعًا تحت سيطرة المشاريع المملوكة من قِبل الدولة والمزارع الجماعية المشتركة، فُتح المجال إلى حد ضئيل أمام الاستثمار الأجنبي وأمام استقلال الشركات. إن الانهيار الذي حصل للكتلة الشرقية في الفترة الواقعة بين عامي 1989 و1991، لاسيما المصدر الرئيسي الداعم لكوريا الشمالية، الاتحاد السوفييتي، أجبر الاقتصاد الكوري الشمالي على إعادة النظر في تنظيم علاقاته الاقتصادية الخارجية، بما في ذلك زيادة حجم التبادلات الاقتصادية مع جارته كوريا الجنوبية. حيث تعتبر الصين أكبر شريك تجاري لكوريا الشمالية. إن الأيدولوجية التي تنتهجها كوريا الشمالية في العقيدة الرسمية للدولة (جوتشي) تسببت في سعي البلاد وراء الاعتماد وطنيًا على الذات إلى حد الاكتفاء الذاتي في بيئة من العقوبات الدولية. كان نصيب الفرد من الناتج المحلي الإجمالي في كوريا الشمالية مماثلًا لجارتها الجنوبية منذ أعقاب الحرب الكورية وحتى منتصف السبعينيات، إلا أن نصيب الفرد من الناتج المحلي الإجمالي بلغ أقل من 2000 دولار في أواخر التسعينيات وأوائل القرن الحادي والعشرين.
rdf:langString Corea del Norte tiene una economía planificada similar a la soviética mientras que las relaciones económicas con el extranjero son mínimas (autarquía). La economía norcoreana es dirigida por el Comité de Planificación Estatal que decide sobre: las áreas donde invertir, los precios, y los cultivos a ser plantados, las industrias a instalar y su localización respectiva. En fin, toda la economía del país está en manos de este organismo, ligado al Partido del Trabajo de Corea, dando un poder casi ilimitado a técnicos y economistas que planifican la economía de Corea del Norte.[cita requerida] Históricamente, Corea del Norte recibió ayuda externa de la URSS y de China, las dos superpotencias comunistas, y en menor cantidad, de los otros países del sector comunista, y siguió su modelo de industrialización, dando lugar a la industria pesada y a la de bienes de capital, dejando fuera la industria ligera. Otro factor que llevó a Corea del Norte a invertir en la industria pesada (y consecuentemente en la industria bélica, que es una ramificación de la pesada) fue el factor de vivir, desde el fin de la segunda guerra mundial, en constante tensión con Corea del Sur, apoyada por los EE. UU., que culminó con la guerra de Corea (1950-1953) y que aun después de haber finalizado, nunca fue superada. El gobierno invirtió para que las carreteras del país fueran todas construidas para facilitar las maniobras de las tropas de las Fuerzas Armadas (la carretera que conecta Pionyang a la frontera con el Sur y la mejor conservada del país, para poder propiciar un rápido deslocalizamiento y movilización de tropas en caso de desate de combates en la frontera)[cita requerida], y las diminutas exportaciones de Corea del Norte son en su mayoría armamentos para países del Oriente Medio y África.[cita requerida]
rdf:langString The economy of North Korea is a centrally planned economy, following Juche, where the role of market allocation schemes is limited, although increasing. As of 2022, North Korea continues its basic adherence to a centralized command economy. With a total gross domestic product of $28.500 billion as of 2016, there has been some economic liberalization, particularly after Kim Jong-un assumed the leadership in 2012, but reports conflict over particular legislation and enactment. Since the 1990s, informal market activity has increased, which the authoritarian regime has tolerated. These markets are referred to as 'Jangmadang' and were formed as a result of the economic collapse during the 1990s, which made the regime unable to distribute food to its people. The collapse of the Eastern Bloc from 1989 to 1992, particularly North Korea's principal source of support, the Soviet Union, forced the North Korean economy to realign its foreign economic relations, including increased economic exchanges with South Korea. China is North Korea's largest trading partner. North Korea's ideology of Juche has resulted in the country pursuing autarky in an environment of international sanctions. While the current North Korean economy is still dominated by state-owned industry and collective farms, foreign investment and corporate autonomy have increased. North Korea had a similar GDP per capita to its neighbor South Korea from the aftermath of the Korean War until the mid-1970s, but had a GDP per capita of less than $2,000 in the late 1990s and early 21st century. For 2018, the South Korean Bank of Korea estimated the GDP growth as −4.1%. For the first time, in 2021, the North Korean private sector outgrew the public sector.
rdf:langString Principalement après 1990 et ce jusqu'en 2002, l’économie de la Corée du Nord s'est basée sur un choix de développement autocentré, de type « socialiste soviétique », recherchant l'autosuffisance. Les échanges avec l'extérieur de biens ou de personnes ont longtemps été strictement limités, en application du principe national de Juche, que l'on peut traduire ici par le terme d'« autosuffisance ». Frappée par un embargo américain depuis 1950, puis par différentes vagues de sanctions décidées par l'ONU, la Corée du Nord a néanmoins reçu une aide chinoise et soviétique après la guerre de Corée (1950-1953), et une aide alimentaire internationale depuis la famine des années 1990. Dans les années qui suivent sa fondation la Corée du Nord connait un développement économique fulgurant, au point d'apparaitre comme l'un des modèles de réussite en Asie. Ainsi, selon les statistiques établies par des analystes occidentaux, le PNB par habitant en Corée du Nord a quasiment quadruplé entre 1953 et 1960 (de 55 à 208 dollars), alors qu'il est resté presque stagnant en Corée du Sud (de 56 à 60 dollars). Depuis 2002, certaines réformes économiques (appelé par les nord-coréens « ajustements ») ont été mises en place, comparables aux mesures de libéralisation mise en place en Chine dans les années 1990. Selon le ministère de la réunification sud-coréen, le produit national brut (PNB) de la Corée du Nord est passé de 15,7 milliards de dollars en 2001 à 20,8 milliards de dollars en 2004, soit un PNB moyen par an et par habitant de 914 $ en 2004. Selon la CIA, en parité de pouvoir d'achat, le produit intérieur brut (PIB) s'élevait à 40 milliards de dollars en 2005, soit 1 700 dollars par habitant. L’État de Corée du Nord ne publiant pas de statistiques officielles, les estimations concernant son économie ne sont donc pas fiables. Les indicateurs traditionnels d'évaluation de la croissance économique (PIB) sont réalisés par une organisation de Corée du Sud, la Banque de Corée (de Corée du Sud), rendant les chiffres dépendants de l'état des relations internationales entre les deux États de Corée. Ceci rendant le PIB, tantôt sur-estimé ou tantôt sous-estimé, en fonction des moments d'amélioration ou de dégradation des relations diplomatiques inter-coréennes.
rdf:langString Ekonomi Korea Utara merupakan ekonomi terencana dengan sektor ekonomi yang utama adalah pertanian bersama. Kelonggaran untuk melakukan penanaman modal asing dan kemandirian perdagangan di Korea Utara masih dalam skala lokal. Produk domestik bruto per kapita dari Korea Utara pernah hampir setara dengan Korea Selatan pada masa awal setelah terjadinya Perang Korea sampai pada pertengahan tahun 1970-an. Namun sejak awal periode tahun 1990an hingga awal abad ke-21, produk domestik bruto per kapita Korea Utara tidak lebih dari $ 2.000.
rdf:langString 조선민주주의인민공화국의 경제는 고전적인 사회주의 경제체제로 같은 사회주의 국가인 중화인민공화국이나 쿠바보다 더 중앙집권화·일원화된 계획경제체제이다. 일본 지배 당시 각종 산업시설이 북한에 집중되어 있었다는 것과 풍부한 천연자원이 있다는 것은 북한에게 유리한 조건을 제공했으나 불균형한 산업구조, 특히 석유가 나지 않는다는 사실이 치명적으로 작용했다. 북한은 남한과의 대치상황에서 우위를 점하고 부족한 천연자원을 자체적으로 순환시키기 위해 지속적으로 중공업을 육성하고자 했으나, 이는 경공업 및 농업의 부진과 불균형, 이로 인한 낮은 공장가동률을 보여 결과적으로 소비재와 이를 생산하는 생산수단에서 모두 남한에 뒤쳐지고 말았다. 오늘날 조선민주주의인민공화국의 상의 수익은 내수를 통해 이루어진다.
rdf:langString L'economia della Corea del Nord è basata sulla pianificazione centrale dove il ruolo degli è limitato ma in aumento. Tuttavia, c'è stata una leggera liberalizzazione, in particolare dopo la salita al potere di Kim Jong-un nel 2012, in contrasto spesso con la particolare legislazione. Secondo l'Indice di libertà economica del 2020, la Corea del Nord è la nazione meno libera economicamente tra le 180 classificate. Il collasso dei regimi comunisti nel blocco orientale dal 1989 al 1991, e soprattutto la dissoluzione dell'Unione Sovietica e quindi la scomparsa del principale fornitore di aiuti, costrinsero l'economia nordcoreana a riallineare le sue relazioni commerciali internazionali, portando anche a maggiori scambi commerciali con la Corea del Sud e la Cina, quest'ultima il più importante socio commerciale dello Stato nordcoreano. La Corea del Nord ha avuto un PIL pro capite simile a quello sudcoreano dal periodo successivo alla guerra coreana fino a metà degli anni settanta, ma ha avuto un reddito pro capite inferiore ai 2 000 $ tra la fine degli anni novanta e i primi anni duemila. Secondo la classifica delle Nazioni Unite del 2017, la Corea del Nord era la 178ª nazione su 192 per PIL nominale pro capite, e secondo una stima della CIA del 2013, aveva un tasso di disoccupazione del 25,6%.
rdf:langString 朝鮮民主主義人民共和国の経済史(ちょうせんみんしゅしゅぎじんみんきょうわこくのけいざいし)では、1945年の第二次世界大戦終了後にソビエト連邦(ソ連)が占領統治した38度線以北の朝鮮地域(北朝鮮)と、その後1948年9月9日に成立した朝鮮民主主義人民共和国(北朝鮮)の経済史について述べる。
rdf:langString A Coreia do Norte tem uma economia industrializada e altamente centralizada. Dos países socialistas restantes do mundo junto a Cuba, com uma economia inteiramente planejada pelo governo e militarizada. A política de isolamento da Coreia do Norte faz com que o comércio internacional seja muito restrito, dificultando um potencial significativo do crescimento da economia. Apesar de sua localização estratégica no Leste da Ásia nos últimos três anos o crescimento do PIB tem sido negativo (2008-2011). Até 1998, as Nações Unidas publicavam o IDH e o PIB per capita da Coreia do Norte, que se situava em um nível médio de desenvolvimento humano em 0,766 (na 75.º posição) e o PIB per capita de 4 058 dólares. A média salarial é de cerca de 47 dólares por mês. Apesar dos problemas econômicos, a qualidade de vida está melhorando e os salários estão subindo constantemente. Mercados privados de pequena escala, conhecidos como janmadang, existem em todo o país e fornecem à população comidas importadas e determinados commodities em troca de dinheiro, ajudando então a reduzir a grave fome. A economia da Coreia do Norte é completamente nacionalizada, o que significa que alimentos, habitação, saúde e educação são oferecidos pelo Estado gratuitamente. A cobrança de impostos foi abolida desde 1 de abril de 1974. A fim de aumentar a produtividade da agricultura e da indústria, desde os anos 1960, o governo norte-coreano introduziu inúmeros sistemas de gestão tais como o sistema de trabalho Taean. No século XXI, o crescimento do PIB norte-coreano foi lento porém constante, tendo aumentado de 0,8% em 2011, depois de dois anos de crescimento negativo. A agricultura ainda não produz o suficiente para alimentar a população, sendo necessário importar 340 mil toneladas de cereais no ano de 2013/2014. O solo encontrado na península coreana não é muito fértil. Alguns lugares no sul são cobertos por terra vermelha; o resto da terra é ainda pior. Isto significa que altos rendimentos podem ser conseguidos apenas por constantes fertilizações do solo. Os norte-coreanos falam sobre a “”, quando seca, fome e enchentes somadas à perda da maioria dos parceiros comerciais do país causaram grandes retrocessos ao país que até os anos de 1980 tinha uma qualidade de vida mais alta do que a da sua vizinha Coreia do Sul.
rdf:langString 朝鲜民主主义人民共和国的经济是典型的社会主义经济体制,在形式上是比同为社会主义国家的中华人民共和国或古巴更加集中统一的计划经济。但在二十世纪九十年代经济崩溃后,地下私营经济规模占优,2009年货币改革的失败证明目前朝鲜人民生活高度依赖私营经济。
rdf:langString Экономика КНДР является плановой мобилизационной экономикой социалистического государства. КНДР является одним из самых централизованных и закрытых государств в мире. Поскольку с начала 60-х годов КНДР не публикует никакой экономической статистики, то все данные о её экономике являются внешними экспертными оценками, и поэтому не являются абсолютно достоверными. Корееведом А. Н. Ланьковым оценивается как индустриальная со стремлением к информатизации. Из-за природных условий и нехватки пахотных земель, a также политики руководства страны КНДР испытывает существенную нехватку продовольствия, но не голод, которого, по оценке некоторых экспертов, в КНДР нет с начала 2000-х. КНДР принадлежит к ряду беднейших стран мира, занимая 213-е место из 230 по ВВП на душу населения. В качестве причины экономической неразвитости исследователи называют политику чучхе и чрезмерную милитаризацию страны. После прихода к власти Ким Чен Ына в стране началось проведение либеральных и рыночных экономических реформ, что привело к быстрому росту частных предприятий и уровня жизни населения.
<perCent> -0.4
rdf:langString korea-north
rdf:langString N/A
<northKoreanWon> 135.0
rdf:langString Minerals, metallurgical products, manufactures , textiles, agricultural and fishery products
rdf:langString
<perCent> 67.0
<usDollar> 4.582E9
<usDollar> 1.878E9
rdf:langString
<usDollar> 4.0E10
<usDollar> 2.85E10
xsd:integer 113
xsd:integer 115
rdf:langString
<usDollar> 2.0E10
<perCent> -4.5
rdf:langString
rdf:langString N/A
rdf:langString N/A IHDI
rdf:langString Petroleum, coking coal, machinery and equipment, textiles, grain
rdf:langString
<perCent> 95.8
<usDollar> 2.32E9
rdf:langString Military products, machine building, chemicals, mining , agriculture, metallurgy, textiles, food processing
xsd:double 78.2
xsd:integer 16503176
rdf:langString
rdf:langString
<usDollar> 1300.0
<usDollar> 1700.0
xsd:integer 178
xsd:integer 179
rdf:langString
rdf:langString N/A
rdf:langString
rdf:langString agriculture: 22.5%
rdf:langString industry: 47.6%
rdf:langString services: 29.9%
xsd:nonNegativeInteger 153756

data from the linked data cloud