Eastern Herzegovinian dialect

http://dbpedia.org/resource/Eastern_Herzegovinian_dialect an entity of type: Thing

Η διάλεκτος Ανατολικής Ερζεγοβίνης (Σερβοκροατικά: istočnohercegovački/источнохерцеговачки ή istočnohercegovačko-krajiški/источнохерцеговачко-крајишки) είναι η πιο διαδεδομένη υποδιάλεκτος της Στοκαβιανής διαλέκτου των Σερβοκροατικών, τόσο σε έδαφος όσο και στον αριθμό των ομιλητών. Είναι η διαλεκτική βάση για όλα τα σύγχρονα λογοτεχνικά Σερβοκροατικά πρότυπα: Βοσνιακά, Κροατικά, Σερβικά, και Μαυροβουνιακά (το τελευταίο είναι μόνο εν μέρει κωδικοποιημένο). rdf:langString
اللهجة الهرسكية الشرقية ، حسب الإقليم وعدد المتكلمين. إنه أساس اللهجة لجميع المعايير الأدبية الصربية الكرواتية الحديثة: البوسنية، الكرواتية، الصربية، والجبل الأسود (الأخيرة مُقنّنة جزئياً فقط) rdf:langString
The Eastern Herzegovinian dialect (/ˌhɛərtsəɡəˈviːniən, ˌhɜːr-, -ɡoʊ-, -ˈvɪn-/, Serbo-Croatian: istočnohercegovački / источнохерцеговачки or istočnohercegovačko-krajiški / источнохерцеговачко-крајишки) is the most widespread subdialect of the Shtokavian dialect of Serbo-Croatian, both by territory and the number of speakers. It is the dialectal basis for all modern literary Serbo-Croatian standards: Bosnian, Croatian, Serbian, and Montenegrin (the latter only partially codified). rdf:langString
L'herzégovinien oriental (en serbo-croate istočnohercegovački/источнохерцеговачки ou istočnohercegovačko-krajiški/источнохерцеговачко-крајишки) est le sous-dialecte le plus répandu du dialecte chtokavien (et même plus précisément ) du serbo-croate, aussi bien en termes de territoire que du nombre de locuteurs. Il constitue la base dialectale des quatre standards littéraires modernes du serbo-croate : le bosnien, le croate, le serbe et le monténégrin (ce dernier n'étant que partiellement codifié). rdf:langString
Východohercegovinský dialekt (srbsky Источнохерцеговачки дијалекат, nebo také Херцеговачко-крајишки дијалкат) je jedním z dialektů, který sdílejí srbština, bosenština, černohorština a chorvatština. Rozkládá se na území jihu a východu Bosny a Hercegoviny, na severu Černé Hory, okolí Dubrovnika a na území víceméně bývalé RSK s přesahy do chorvatského vnitrozemí. Představuje západní hranici štokavštiny. Na základě tohoto dialektu Vuk Karadžić formoval v 19. století spisovnou podobu srbského jazyka; protože je rovněž spjatá s Dubrovníkem jako významným centrem středověké literatury, přijali jej v 30. letech 19. století také i Chorvaté za základ pro svůj spisovný jazyk. rdf:langString
Dialekt wschodniohercegowiński (serb.-chorw. istočnohercegovački dijalekt, istočnohercegovačko-krajiški dijalekt) – dialekt sztokawski należący do grupy , używany w środkowej i wschodniej Hercegowinie aż po dolny bieg Neretwy, we wschodniej Bośni, zachodniej Serbii aż po Kraljevo i w północno-zachodniej Czarnogórze. Oprócz tego, na skutek migracji ludności w okresie osmańskim, użytkownikami dialektu wschodniohercegowińskiego są też mieszkańcy Slawonii i Baranii i terenów na zachód od rzeki Bośni. rdf:langString
Восточногерцегови́нский диале́кт (также восточногерцеговинская группа говоров, восточногерцеговинско-краинский диалект, новоштокавский иекавкий диалект; хорв. istočnohercegovački dijalekt, istočnohercegovačko-krajiški dijalekt, novoštokavski jekavski dijalekt, серб. источнохерцеговачки дијалекат, источнохерцеговачко-крајишки дијалекат, босн. istočnohercegovački dijalekat, istočnohercegovačko-krajiški dijalekat) — один из трёх новоштокавских диалектов сербохорватского языкового континуума наряду с младоикавским (западным, западногерцеговинско-приморским) и шумадийско-воеводинским. Распространён в центральных, восточных и южных районах Хорватии, в северо-западных и юго-восточных районах Боснии и Герцеговины, в западных районах Сербии, в северо-западных районах Черногории, в Словении (в ) и н rdf:langString
rdf:langString لهجة هرسكية شرقية
rdf:langString Východohercegovinský dialekt
rdf:langString Διάλεκτος Ανατολικής Ερζεγοβίνης
rdf:langString Eastern Herzegovinian dialect
rdf:langString Herzégovinien oriental
rdf:langString Dialekt wschodniohercegowiński
rdf:langString Восточногерцеговинский диалект
rdf:langString
rdf:langString Eastern Herzegovinian
rdf:langString Eastern Herzegovinian
xsd:integer 28712399
xsd:integer 1108036908
rdf:langString Western
rdf:langString Neo-Shtokavian
rdf:langString Shtokavian
rdf:langString ?
rdf:langString Eastern Herzegovinian is the most widespread Shtokavian dialect, though it is not native to the capitals of any of the five republics where it is official. The map represents the extent of Eastern Herzegovinian according to Pavle Ivić, with the addition of a small community in Slovenia.
rdf:langString Východohercegovinský dialekt (srbsky Источнохерцеговачки дијалекат, nebo také Херцеговачко-крајишки дијалкат) je jedním z dialektů, který sdílejí srbština, bosenština, černohorština a chorvatština. Rozkládá se na území jihu a východu Bosny a Hercegoviny, na severu Černé Hory, okolí Dubrovnika a na území víceméně bývalé RSK s přesahy do chorvatského vnitrozemí. Představuje západní hranici štokavštiny. Na základě tohoto dialektu Vuk Karadžić formoval v 19. století spisovnou podobu srbského jazyka; protože je rovněž spjatá s Dubrovníkem jako významným centrem středověké literatury, přijali jej v 30. letech 19. století také i Chorvaté za základ pro svůj spisovný jazyk. Tento dialekt je ijekavský (to znamená že staroslověnská samohláska jať se zde vyslovuje a zapisuje jako ije, či je a na rozdíl od dialektů jižního a středního Srbska zde došlo ke změně systému přízvuků - které se víceméně posunuly o jednu slabiku dopředu. Východohercegovinský dialekt také zná délku a melodii přízvuku, kterou dnes používají také i chorvatská, bosenská i srbská média. Od jazykového standardu se ale odlišuje především tím, že se zde nevyslovuje hláska h, a že se některá slova změkčují (tzv. nová ; đevojka namísto djevojka), což je výsledek postupného zjednodušení výslovnosti samohlásky jat jako v podobě je/ije.
rdf:langString Η διάλεκτος Ανατολικής Ερζεγοβίνης (Σερβοκροατικά: istočnohercegovački/источнохерцеговачки ή istočnohercegovačko-krajiški/источнохерцеговачко-крајишки) είναι η πιο διαδεδομένη υποδιάλεκτος της Στοκαβιανής διαλέκτου των Σερβοκροατικών, τόσο σε έδαφος όσο και στον αριθμό των ομιλητών. Είναι η διαλεκτική βάση για όλα τα σύγχρονα λογοτεχνικά Σερβοκροατικά πρότυπα: Βοσνιακά, Κροατικά, Σερβικά, και Μαυροβουνιακά (το τελευταίο είναι μόνο εν μέρει κωδικοποιημένο).
rdf:langString اللهجة الهرسكية الشرقية ، حسب الإقليم وعدد المتكلمين. إنه أساس اللهجة لجميع المعايير الأدبية الصربية الكرواتية الحديثة: البوسنية، الكرواتية، الصربية، والجبل الأسود (الأخيرة مُقنّنة جزئياً فقط)
rdf:langString The Eastern Herzegovinian dialect (/ˌhɛərtsəɡəˈviːniən, ˌhɜːr-, -ɡoʊ-, -ˈvɪn-/, Serbo-Croatian: istočnohercegovački / источнохерцеговачки or istočnohercegovačko-krajiški / источнохерцеговачко-крајишки) is the most widespread subdialect of the Shtokavian dialect of Serbo-Croatian, both by territory and the number of speakers. It is the dialectal basis for all modern literary Serbo-Croatian standards: Bosnian, Croatian, Serbian, and Montenegrin (the latter only partially codified).
rdf:langString L'herzégovinien oriental (en serbo-croate istočnohercegovački/источнохерцеговачки ou istočnohercegovačko-krajiški/источнохерцеговачко-крајишки) est le sous-dialecte le plus répandu du dialecte chtokavien (et même plus précisément ) du serbo-croate, aussi bien en termes de territoire que du nombre de locuteurs. Il constitue la base dialectale des quatre standards littéraires modernes du serbo-croate : le bosnien, le croate, le serbe et le monténégrin (ce dernier n'étant que partiellement codifié).
rdf:langString Dialekt wschodniohercegowiński (serb.-chorw. istočnohercegovački dijalekt, istočnohercegovačko-krajiški dijalekt) – dialekt sztokawski należący do grupy , używany w środkowej i wschodniej Hercegowinie aż po dolny bieg Neretwy, we wschodniej Bośni, zachodniej Serbii aż po Kraljevo i w północno-zachodniej Czarnogórze. Oprócz tego, na skutek migracji ludności w okresie osmańskim, użytkownikami dialektu wschodniohercegowińskiego są też mieszkańcy Slawonii i Baranii i terenów na zachód od rzeki Bośni. Na dialekcie wschodniohercegowińskim oparto literacki język serbsko-chorwacki, a później też narodowe standardy bośniacki, czarnogórski, chorwacki oraz serbski. Szczególny wpływ miała gwara dubrownicka, która jeszcze w XVI wieku stała się podstawą języka literackiego kancelarii dubrownickiej.
rdf:langString Восточногерцегови́нский диале́кт (также восточногерцеговинская группа говоров, восточногерцеговинско-краинский диалект, новоштокавский иекавкий диалект; хорв. istočnohercegovački dijalekt, istočnohercegovačko-krajiški dijalekt, novoštokavski jekavski dijalekt, серб. источнохерцеговачки дијалекат, источнохерцеговачко-крајишки дијалекат, босн. istočnohercegovački dijalekat, istočnohercegovačko-krajiški dijalekat) — один из трёх новоштокавских диалектов сербохорватского языкового континуума наряду с младоикавским (западным, западногерцеговинско-приморским) и шумадийско-воеводинским. Распространён в центральных, восточных и южных районах Хорватии, в северо-западных и юго-восточных районах Боснии и Герцеговины, в западных районах Сербии, в северо-западных районах Черногории, в Словении (в ) и некоторых районах Венгрии. Наряду с шумадийско-воеводинским диалектом лёг в основу кодификации сербохорватского литературного языка (при этом на восточногерцеговинском диалекте основан западный, или хорватский, вариант литературной нормы с (и)екавским типом произношения). Область распространения восточногерцеговинского диалекта образует два изолированных ареала — юго-восточный и северо-западный, которые разделены ареалами других штокавских диалектов. Юго-восточный (исконный) ареал представляет собой компактную и однородную область, северо-западный (переселенческий) — имеет сложно очерченные границы и большое число островных ареалов других диалектов на своей территории. Восточногерцеговинский диалект является наиболее распространённым штокавским диалектом по охвату ареала и числу носителей. По произношению праславянского *ě восточногерцеговинский диалект, как и восточнобоснийский и зетско-рашский (зетско-ловченский), является (и)екавским. По распространению сочетаний согласных на месте *stj и *zdj — является штакавским наряду с шумадийско-воеводинским, зетско-рашским (зетско-ловченским) и косовско-ресавским диалектами. Среди носителей восточногерцеговинского диалекта представлены все основные этносы, для которых родными являются диалекты и языки сербохорватского ареала — боснийцы, сербы, хорваты и черногорцы. К основным признакам восточногерцеговинского диалекта относят: * новоштокавская система акцентуации, включающая четыре типа ударения; новоштокавский перенос ударения; перенос ударения на проклитику; * наличие иекавского типа произношения; * переход -ао > -o: dòšō «пришёл», в ряде говоров возможен переход -ао > -a; * распространение согласных ś и ź. * отсутствие фонем х и f. * сохранение аориста и имперфекта и т. д. В восточногерцеговинском ареале выделяют следующие группы говоров: * восточногерцеговинские говоры; * западночерногорские говоры; * дубровницкие говоры; * южнодалматинские говоры и другие.
rdf:langString Indo-European
rdf:langString none
rdf:langString dialect
rdf:langString
xsd:nonNegativeInteger 6132

data from the linked data cloud