Dual (grammatical number)

http://dbpedia.org/resource/Dual_(grammatical_number) an entity of type: Thing

Dvojné číslo (duál) je mluvnická kategorie čísla vyjadřující dvojnost, párovost. Z dnešních jazyků má dvojné číslo např. slovinština, litevština, arabština, maltština, islandština, sámské jazyky nebo lužická srbština, částečně čeština a srbština. Vyskytovalo se také ve starých indoevropských jazycích a biblické hebrejštině. rdf:langString
المثنى هو ما يدل على اثنين أو اثنتين، أو أغنى عن متعاطفين، بزيادة ألف ونون في حالة الرفع، وياء ونون في حالة النصب، أو الجر، مثال: قلمان أو قلمين. وتحذف نون المثنى عند الإضافة. rdf:langString
Der Dual (auch: Zweizahl oder Dualis, lateinisch [numerus] dualis, zu lat. duo „zwei“) ist eine grammatikalische Unterkategorie des Numerus. Im Gegensatz zum Singular und zum unpräzisen Plural bezeichnet der Dual eine Zweizahl der beschriebenen Elemente mit eigenen verbalen bzw. nominalen Formen (wie die beiden weiteren auftretenden Numerus-Kategorien Trial und Paukal). rdf:langString
Dunombro aŭ dualo estas gramatika subkategorio de la gramatika nombro. Kontraste al la ununombro kaj la nepreciza multenombro la dunombro signas duon de la priskribataj elementoj kun respondaj substantivaj, adjektivaj kaj foje ankaŭ verbaj formoj. Pliaj nekutimaj gramatikaj nombroj estas la trinombro kaj malmultenombro. rdf:langString
Le duel (du latin duo « deux ») est une sous-catégorie grammaticale du nombre. Il signale que les éléments en question vont par deux en présentant des formes verbales ou nominales spécifiques. Dans les langues où il existe, le duel s'oppose au singulier et au pluriel, et éventuellement à d'autres catégories plus ou moins courantes du nombre, comme le paucal ou le triel. rdf:langString
Dualis, adalah bentuk kategori tatabahasa yang menunjukkan dua orang atau benda yang berbeda, berlawanan dengan bentuk dan . Misalkan bahasa Yunani, bahasa Sanskerta dan bahasa Arab mengenal bentuk dualis. rdf:langString
双数(そうすう、英: Dual)また両数(りょうすう)は、数の文法範疇をもつ印欧語やその他の言語において、2つのものを数える場合にとる形である。自然界には人間の目や耳など対をなすものが多く存在することから、まずこれらのものを表すために特別な形が設けられ、その後対をなさない2つのものにも使われるようになったと考えられる。 サンスクリット語や古代ギリシア語のような古い印欧語においては双数の形があったが、新しい印欧語には残っていない。一方、エスキモー語やアラビア語では現代でも使われている。 rdf:langString
De dualis (ook wel het tweevoud) is een vorm van naamwoorden of voornaamwoorden die naar zaken verwijzen die in tweetallen of paarsgewijs voorkomen, of van daarmee congruerende woorden en woordgroepen. Het Nederlands kent geen dualis, tweevoud wordt in die taal niet van meervoud onderscheiden. rdf:langString
双数,在语言学中是指在某些语言中存在的除了单数和众数(复数)之外的语法,是“数”概念的一員。在一些语言中,双数形式精确地指两个人或物,只有指代多于两个事物时才使用众数(复数)。通常来说也有与双数相应的动词变化。 rdf:langString
En morfologia lingüística el nombre dual (o simplement dual), és una de les possibles formes del nombre gramatical, que expressa la quantitat 2. És un tret gramatical propi de les llengües flexives; contrasta gairebé sempre amb el singular i el plural, i de vegades amb altres variants com el trial. Semànticament fa referència o bé a dos elements en general (p.e.:designa a dos individus), o bé a un parell d'elements, dues entitats que constitueixen una parella natural (els ulls, les mans …), cultural ( "ambdues deesses" ) o circumstancial ( "ambdós anaven de la mà"). Per fer coherents les oracions en què es fa servir, en algunes llengües el dual pot afectar la flexió de substantius, pronoms, adjectius i/o verbs, segons les regles de cada llengua. El dual està present per exemple en les llen rdf:langString
Ο δυϊκός είναι γραμματικός αριθμός που χρησιμοποιούν μερικές γλώσσες πέραν του ενικού και του πληθυντικού. Όταν ένα ουσιαστικό ή μια αντωνυμία εμφανίζεται σε δυϊκή μορφή, ερμηνεύεται ως αναφερόμενο σε ακριβώς δύο από τις οντότητες (αντικείμενα ή πρόσωπα) που προσδιορίζονται από το ουσιαστικό ή την αντωνυμία που ενεργούν ως ενιαία μονάδα ή από κοινού. Τα ρήματα μπορούν επίσης να έχουν δυϊκές μορφές συμφωνίας σε αυτές τις γλώσσες. Είναι επίσης παρών σε εκείνες τις γλώσσες κόισαν που έχουν πλούσια κλιτική μορφολογία, ιδιαίτερα στις γλώσσες κχόε. rdf:langString
Dual (abbreviated DU) is a grammatical number that some languages use in addition to singular and plural. When a noun or pronoun appears in dual form, it is interpreted as referring to precisely two of the entities (objects or persons) identified by the noun or pronoun acting as a single unit or in unison. Verbs can also have dual agreement forms in these languages. It is also present in those Khoisan languages that have a rich inflectional morphology, particularly Khoe languages. rdf:langString
En morfología lingüística, el número dual (o simplemente dual) es una de las posibles formas del número gramatical, que expresa la cantidad dos; contrasta casi siempre con el singular y el plural, y a veces con otras variantes como el trial. Semánticamente hace referencia o bien a dos elementos en general, o bien a un par de elementos, dos entidades que constituyen una pareja natural (los ojos, las manos...), cultural ("las dos diosas" en griego clásico hacen referencia a Core y Deméter) o circunstancial ("ambos iban de la mano"). [cita requerida] Para hacer coherentes las oraciones en las que se usa, el dual puede afectar a la flexión de sustantivos, pronombres, adjetivos y/o verbos, según las reglas de cada lengua. rdf:langString
Il duale in linguistica è una delle possibili realizzazioni della categoria morfologica del numero grammaticale che può essere espressa tanto nel nome (sostantivo e aggettivo) quanto nel pronome e nel verbo. Benché sia meno diffuso di singolare e plurale, il duale è presente in molte lingue del mondo. Esso è presente nelle più antiche lingue indoeuropee, come il sanscrito o il greco antico, nel lituano, nello sloveno moderno, nel friulano e anche nelle lingue semitiche, come l'arabo - che ne fa tuttora uso nelle sue varietà moderne, sia pure limitatamente al nome - l'ebraico e nell'egizio. rdf:langString
Liczba podwójna (liczba mnoga podwójna, dualis) – występująca w niektórych językach (w tym w dawnej polszczyźnie i czeszczyźnie) kategoria gramatyczna, służąca wyrażaniu podwójności, parzystości. Ma ona własne formy gramatyczne, inne od form liczby mnogiej, na oznaczenie dwóch osób lub rzeczy (na przykład, w rodzaju męskim oba konia, dwa miecza, dwa króla; w rodzaju żeńskim obie stronie, dwie rybie, dwie niewieście; w rodzaju nijakim dwie słońcy, dwie poli). Rzeczowniki występujące w języku polskim w liczbie podwójnej miały trzy formy przypadkowe, np. rdf:langString
Dual é uma flexão gramatical de número (como o singular e o plural) que indica um conjunto de duas coisas, como seres ou entidades. Não são muitas as línguas que possuem esse tipo de flexão. O indo-europeu possuía, mas no decurso do aparecimento das línguas descendentes do indo-europeu essa flexão desapareceu em muitas delas. Um exemplo de sobrevivência pode ser constatado no lituano, no qual a palavra namas (uma casa), cujo dual é namu (duas casas), e cujo plural é namai (mais de duas casas). rdf:langString
Двоїна́ — граматична категорія числа, яку вживають, щоб позначити дві особи чи парні предмети. Двоїна була відома ще в праіндоєвропейській мові, від якої її успадкувала праслов'янська мова, а від неї — усі слов'янські мови, включно з українською. Була в давніх тюркських мовах, зокрема половецькій. rdf:langString
Дво́йственное число́ (лат. dualis) — грамматическая форма склонения имён существительных и прилагательных, а также спряжения глаголов, употребляемая для обозначения парности предметов, свойств или действий, обыкновенно для обозначения двух предметов, дополняющих друг друга, то есть парных по природе (части тела и т. д.) или по обычаю. Категория двойственного числа существовала в древних языках индоевропейской семьи (и древнерусском). В подавляющем большинстве современных индоевропейских языков двойственное число исчезло, оставив только более или менее многочисленные следы своего существования. rdf:langString
rdf:langString المثنى (نحو)
rdf:langString Nombre dual
rdf:langString Dvojné číslo
rdf:langString Dual (Grammatik)
rdf:langString Δυϊκός αριθμός
rdf:langString Dunombro
rdf:langString Número dual
rdf:langString Dual (grammatical number)
rdf:langString Dualis
rdf:langString Duale (linguistica)
rdf:langString Duel (grammaire)
rdf:langString 双数形
rdf:langString Dualis
rdf:langString Liczba podwójna
rdf:langString Dual
rdf:langString Двойственное число
rdf:langString Dualis
rdf:langString Двоїна
rdf:langString 双数 (语言学)
xsd:integer 158234
xsd:integer 1119642393
rdf:langString Dvojné číslo (duál) je mluvnická kategorie čísla vyjadřující dvojnost, párovost. Z dnešních jazyků má dvojné číslo např. slovinština, litevština, arabština, maltština, islandština, sámské jazyky nebo lužická srbština, částečně čeština a srbština. Vyskytovalo se také ve starých indoevropských jazycích a biblické hebrejštině.
rdf:langString En morfologia lingüística el nombre dual (o simplement dual), és una de les possibles formes del nombre gramatical, que expressa la quantitat 2. És un tret gramatical propi de les llengües flexives; contrasta gairebé sempre amb el singular i el plural, i de vegades amb altres variants com el trial. Semànticament fa referència o bé a dos elements en general (p.e.:designa a dos individus), o bé a un parell d'elements, dues entitats que constitueixen una parella natural (els ulls, les mans …), cultural ( "ambdues deesses" ) o circumstancial ( "ambdós anaven de la mà"). Per fer coherents les oracions en què es fa servir, en algunes llengües el dual pot afectar la flexió de substantius, pronoms, adjectius i/o verbs, segons les regles de cada llengua. El dual està present per exemple en les llengües Khoisan.
rdf:langString المثنى هو ما يدل على اثنين أو اثنتين، أو أغنى عن متعاطفين، بزيادة ألف ونون في حالة الرفع، وياء ونون في حالة النصب، أو الجر، مثال: قلمان أو قلمين. وتحذف نون المثنى عند الإضافة.
rdf:langString Ο δυϊκός είναι γραμματικός αριθμός που χρησιμοποιούν μερικές γλώσσες πέραν του ενικού και του πληθυντικού. Όταν ένα ουσιαστικό ή μια αντωνυμία εμφανίζεται σε δυϊκή μορφή, ερμηνεύεται ως αναφερόμενο σε ακριβώς δύο από τις οντότητες (αντικείμενα ή πρόσωπα) που προσδιορίζονται από το ουσιαστικό ή την αντωνυμία που ενεργούν ως ενιαία μονάδα ή από κοινού. Τα ρήματα μπορούν επίσης να έχουν δυϊκές μορφές συμφωνίας σε αυτές τις γλώσσες. Ο δυϊκός αριθμός που υπήρχε στην πρωτοϊνδοευρωπαϊκή γλώσσα, συνέχισε σε πολλούς από τους απογόνους της, όπως τα αρχαία ελληνικά και τα σανσκριτικά, τα οποία έχουν δυϊκές μορφές στα ουσιαστικά, τα ρήματα και τα επίθετα, τα γοτθικά, τα οποία χρησιμοποιούσαν δυϊκές μορφές στις αντωνυμίες και στα ρήματα, και τα αρχαία αγγλικά (αγγλοσαξονικά), τα οποία χρησιμοποιούσαν δυϊκές μορφές σε αντωνυμίες. Μπορεί ακόμα να βρεθεί σε λίγες σύγχρονες ινδοευρωπαϊκές γλώσσες όπως η ιρλανδική, η σκωτική γαελική, η σλοβενική και οι σορβικές γλώσσες. Η πλειοψηφία των σύγχρονων ινδοευρωπαϊκών γλωσσών, συμπεριλαμβανομένων των σύγχρονων ελληνικών, ωστόσο, έχουν χάσει τον δυϊκό μέσα από την ανάπτυξή τους και παρουσιάζουν μόνο υπολειπόμενα ίχνη από αυτόν. Σε όλες αυτές τις γλώσσες, η λειτουργία του έχει αντικατασταθεί από απλό πληθυντικό. Δυϊκό αριθμό έχουν επίσης πολλές σημιτικές γλώσσες. Για παράδειγμα, στα αραβικά, το ان‎ -ān, προστίθεται στο τέλος οποιουδήποτε ουσιαστικού για να υποδείξει ότι είναι στον δυϊκό (ανεξάρτητα από το πώς σχηματίζεται ο πληθυντικός αριθμός). Είναι επίσης παρών σε εκείνες τις γλώσσες κόισαν που έχουν πλούσια κλιτική μορφολογία, ιδιαίτερα στις γλώσσες κχόε.
rdf:langString Der Dual (auch: Zweizahl oder Dualis, lateinisch [numerus] dualis, zu lat. duo „zwei“) ist eine grammatikalische Unterkategorie des Numerus. Im Gegensatz zum Singular und zum unpräzisen Plural bezeichnet der Dual eine Zweizahl der beschriebenen Elemente mit eigenen verbalen bzw. nominalen Formen (wie die beiden weiteren auftretenden Numerus-Kategorien Trial und Paukal).
rdf:langString Dunombro aŭ dualo estas gramatika subkategorio de la gramatika nombro. Kontraste al la ununombro kaj la nepreciza multenombro la dunombro signas duon de la priskribataj elementoj kun respondaj substantivaj, adjektivaj kaj foje ankaŭ verbaj formoj. Pliaj nekutimaj gramatikaj nombroj estas la trinombro kaj malmultenombro.
rdf:langString Dual (abbreviated DU) is a grammatical number that some languages use in addition to singular and plural. When a noun or pronoun appears in dual form, it is interpreted as referring to precisely two of the entities (objects or persons) identified by the noun or pronoun acting as a single unit or in unison. Verbs can also have dual agreement forms in these languages. The dual number existed in Proto-Indo-European and persisted in many of its descendants, such as Ancient Greek and Sanskrit, which have dual forms across nouns, verbs, and adjectives, Gothic, which used dual forms in pronouns and verbs, and Old English (Anglo-Saxon), which used dual forms in its pronouns. It can still be found in a few modern Indo-European languages such as Irish, Scottish Gaelic, Lithuanian, Slovene, and Sorbian languages. The majority of modern Indo-European languages, including modern English, however, have lost dual through their development and only show residual traces of it. In all these languages, its function has mostly been replaced by simple plurals, although the remnants are evident in the English distinctions: both vs. all, either vs. any, neither vs. none, and so on. A commonly used sentence to exemplify dual in English is "Both go to the same school." where both refers to two specific people who had already been determined in the conversation. Many Semitic languages also have dual numbers. For instance, in Hebrew יים‎- (-ayim) or a variation of it is added to the end of some nouns, e.g. some parts of the body (eye, ear, nostril, lip, hand, leg) and some time periods (minute, hour, day, week, month, year) to indicate that it is dual (regardless of how the plural is formed). A similar situation exists in classical Arabic, where ان -ān is added to the end of any noun to indicate that it is dual (regardless of how the plural is formed). It is also present in those Khoisan languages that have a rich inflectional morphology, particularly Khoe languages.
rdf:langString En morfología lingüística, el número dual (o simplemente dual) es una de las posibles formas del número gramatical, que expresa la cantidad dos; contrasta casi siempre con el singular y el plural, y a veces con otras variantes como el trial. Semánticamente hace referencia o bien a dos elementos en general, o bien a un par de elementos, dos entidades que constituyen una pareja natural (los ojos, las manos...), cultural ("las dos diosas" en griego clásico hacen referencia a Core y Deméter) o circunstancial ("ambos iban de la mano"). [cita requerida] Para hacer coherentes las oraciones en las que se usa, el dual puede afectar a la flexión de sustantivos, pronombres, adjetivos y/o verbos, según las reglas de cada lengua. El número dual existía en protoindoeuropeo, y se conservó en algunos de los idiomas indoeuropeos ahora extintos como el sánscrito, el griego antiguo y el gótico entre otros. Aún se puede encontrar en algunas lenguas indoeuropeas modernas como el frisón, chakaviano (dialecto croata), el esloveno y el sorabo. Existen algunos ejemplos modernos más que muestran trazas residuales de dual, como la distinción entre ambos y todos, o, en inglés entre either (uno de los dos) y any (alguno) o neither (ninguno de los dos) y none (ninguno) etc. Muchas lenguas semíticas también poseen un número dual. Por ejemplo, en árabe estándar todos los nombres pueden declinarse en singular, plural o dual. También lo mantienen el esloveno, el sórabo etc., aunque en ciertas lenguas solo se aplica en cosas que naturalmente son pares, como las manos o los ojos: por ejemplo, en bretón, al lagad ("el ojo", singular), an daoulagad ("los [dos] ojos [de una persona, mamífero, anfibio, pez, ave o reptil]", dual) y lagadoù ("ojos" [manchas de grasa formadas sobre un líquido], plural) o skouarn ("oreja", singular), an skouarn o an divskouarn ("las [dos] orejas [de una persona]", dual) y skouarnoù ("ansas de una vasija", plural).
rdf:langString Le duel (du latin duo « deux ») est une sous-catégorie grammaticale du nombre. Il signale que les éléments en question vont par deux en présentant des formes verbales ou nominales spécifiques. Dans les langues où il existe, le duel s'oppose au singulier et au pluriel, et éventuellement à d'autres catégories plus ou moins courantes du nombre, comme le paucal ou le triel.
rdf:langString Dualis, adalah bentuk kategori tatabahasa yang menunjukkan dua orang atau benda yang berbeda, berlawanan dengan bentuk dan . Misalkan bahasa Yunani, bahasa Sanskerta dan bahasa Arab mengenal bentuk dualis.
rdf:langString 双数(そうすう、英: Dual)また両数(りょうすう)は、数の文法範疇をもつ印欧語やその他の言語において、2つのものを数える場合にとる形である。自然界には人間の目や耳など対をなすものが多く存在することから、まずこれらのものを表すために特別な形が設けられ、その後対をなさない2つのものにも使われるようになったと考えられる。 サンスクリット語や古代ギリシア語のような古い印欧語においては双数の形があったが、新しい印欧語には残っていない。一方、エスキモー語やアラビア語では現代でも使われている。
rdf:langString Il duale in linguistica è una delle possibili realizzazioni della categoria morfologica del numero grammaticale che può essere espressa tanto nel nome (sostantivo e aggettivo) quanto nel pronome e nel verbo. Benché sia meno diffuso di singolare e plurale, il duale è presente in molte lingue del mondo. Esso è presente nelle più antiche lingue indoeuropee, come il sanscrito o il greco antico, nel lituano, nello sloveno moderno, nel friulano e anche nelle lingue semitiche, come l'arabo - che ne fa tuttora uso nelle sue varietà moderne, sia pure limitatamente al nome - l'ebraico e nell'egizio. Il duale è frequente per indicare parti doppie del corpo, per esempio le mani, le narici, le gambe, ma nelle lingue che lo possiedono non è raro il suo uso anche per indicare oggetti a coppie o semplicemente coppie di oggetti o persone casuali: due persone, due anni, ecc. ("duale occasionale"). Mentre in francese, in tedesco, in italiano o in spagnolo, tutte lingue che non presentano la forma duale se non per tracce come per esempio in italiano ambo, si è soliti anteporre al sostantivo plurale l'aggettivo numerale che ne indica la quantità esatta (due uova, due amici, ecc.), nelle lingue che posseggono il duale questo può bastare per indicare una quantità pari a due. Per esempio in arabo sanah "(un) anno", sanatayn "(due) anni". La mu'allaqa di Imru l-Qays, una delle più famose poesie arabe, esordisce con un imperativo duale: Qifâ, nabki... "fermatevi (voi due) e piangiamo...", riferimento al fatto che il poeta si rivolgeva a due suoi compagni.
rdf:langString De dualis (ook wel het tweevoud) is een vorm van naamwoorden of voornaamwoorden die naar zaken verwijzen die in tweetallen of paarsgewijs voorkomen, of van daarmee congruerende woorden en woordgroepen. Het Nederlands kent geen dualis, tweevoud wordt in die taal niet van meervoud onderscheiden.
rdf:langString Liczba podwójna (liczba mnoga podwójna, dualis) – występująca w niektórych językach (w tym w dawnej polszczyźnie i czeszczyźnie) kategoria gramatyczna, służąca wyrażaniu podwójności, parzystości. Ma ona własne formy gramatyczne, inne od form liczby mnogiej, na oznaczenie dwóch osób lub rzeczy (na przykład, w rodzaju męskim oba konia, dwa miecza, dwa króla; w rodzaju żeńskim obie stronie, dwie rybie, dwie niewieście; w rodzaju nijakim dwie słońcy, dwie poli). Rzeczowniki występujące w języku polskim w liczbie podwójnej miały trzy formy przypadkowe, np. * w rodzaju męskim – mianownik, biernik i wołacz: (dwa) męża, dopełniacz i miejscownik: (dwu) mężu, celownik i narzędnik: (dwiema) mężoma; * w rodzaju żeńskim – mianownik, biernik i wołacz: (dwie) ręce, dopełniacz i miejscownik: (dwu) ręku, celownik i narzędnik: (dwiema) rękama; * w rodzaju nijakim – mianownik, biernik i wołacz: (dwie) lecie, dopełniacz i miejscownik: (dwu) latu, celownik i narzędnik: (dwiema) latoma. Inne części mowy, pozostające w zdaniu w związku składniowym z rzeczownikami i odmienne przez liczbę (przymiotniki, osobowe formy czasowników), również mogą posiadać formy liczby podwójnej. Występuje współcześnie m.in. w językach łużyckich, języku litewskim, słoweńskim, arabskim, aleuckim i w niektórych dialektach języka polskiego. Liczbę podwójną miał język praindoeuropejski. Większość współczesnych języków indoeuropejskich utraciła liczbę podwójną. W języku polskim zanikała ona od XV w., we współczesnym dialekcie ogólnopolskim zachowały się tylko jej ślady.
rdf:langString Дво́йственное число́ (лат. dualis) — грамматическая форма склонения имён существительных и прилагательных, а также спряжения глаголов, употребляемая для обозначения парности предметов, свойств или действий, обыкновенно для обозначения двух предметов, дополняющих друг друга, то есть парных по природе (части тела и т. д.) или по обычаю. В настоящее время категория двойственного числа существует в семитских языках (арабском, иврите), в трёх славянских языках (словенском и паре лужицких), в некоторых диалектах украинского языка. На территории России к языкам, использующим двойственное число относят хантыйский, мансийский, ненецкий, саамские языки, а также чавученский диалект корякского языка. Категория двойственного числа существовала в древних языках индоевропейской семьи (и древнерусском). В подавляющем большинстве современных индоевропейских языков двойственное число исчезло, оставив только более или менее многочисленные следы своего существования.
rdf:langString Dual é uma flexão gramatical de número (como o singular e o plural) que indica um conjunto de duas coisas, como seres ou entidades. Não são muitas as línguas que possuem esse tipo de flexão. O indo-europeu possuía, mas no decurso do aparecimento das línguas descendentes do indo-europeu essa flexão desapareceu em muitas delas. Um exemplo de sobrevivência pode ser constatado no lituano, no qual a palavra namas (uma casa), cujo dual é namu (duas casas), e cujo plural é namai (mais de duas casas). Essa flexão é inexistente na língua portuguesa. No entanto, existem raras reminiscências que provêm de palavras em latim que possuiam essa flexão. Um exemplo é o pronome indefinido “ambos(as)” (todos os elementos de um grupo de dois). Outro exemplo é o fato de só os numerais “1” (singular) e “2” (dual) poderem flexionar em gênero — “um / uma” e “dois / duas”; os numerais a partir de “3” (plural) não flexionam em gênero, e os numerais de 200 a 900 ''duzentos / duzentas; seiscentos / seiscentas'', os numerais a partir de mil (plural) não se flexionam em gênero, variando em número ''milhão'', ''bilhão'' e ''trilhão''. Também se pode perceber o sentido dual em "entre" e o plural em "dentre".
rdf:langString Двоїна́ — граматична категорія числа, яку вживають, щоб позначити дві особи чи парні предмети. Двоїна була відома ще в праіндоєвропейській мові, від якої її успадкувала праслов'янська мова, а від неї — усі слов'янські мови, включно з українською. Двоїна відома у багатьох давніх індоєвропейських мовах: санскриті, староцерковнослов'янській, давньогрецькій, старолитовській. Зараз майже всі індоєвропейські мови втратили цю категорію, двоїна існує лише у деяких слов'янських мовах: чеській, словенській, верхньолужицькій, нижньолужицькій і в деяких говірках української і хорватської. В інших мовних родинах двоїна трапляється в афразійських (іврит, арабська), уральських (хантийська, мансійська, ненецька) і деяких інших (див. ). Була в давніх тюркських мовах, зокрема половецькій.
rdf:langString 双数,在语言学中是指在某些语言中存在的除了单数和众数(复数)之外的语法,是“数”概念的一員。在一些语言中,双数形式精确地指两个人或物,只有指代多于两个事物时才使用众数(复数)。通常来说也有与双数相应的动词变化。
xsd:nonNegativeInteger 60161

data from the linked data cloud