Domestic violence

rdf:langString Domácí násilí

rdf:langString Domácí násilí je násilí, k němuž dochází mezi blízkými osobami žijícími ve společné domácnosti. Jedná se o vztah, kdy jedna osoba (násilník) získává nad druhou osobou (obětí) moc, přičemž intenzita násilí se časem stupňuje. Dochází k němu téměř zásadně v soukromí. Proto bývá zvenčí často těžké domácí násilí rozpoznat, nepokusí-li se situaci oběť řešit sama vyhledáním pomoci – ať už kontaktováním policie, nebo některé z nevládních organizací, které se na pomoc obětem domácího násilí zaměřují. Ačkoliv se pojem domácí násilí většinou používá jako synonymum pro násilí, ke kterému dochází mezi dvěma lidmi v milostném vztahu, řadí se k němu i násilí páchané na dětech, rodičích nebo jiných členech domácnosti. Může k němu docházet jak ve vztazích heterosexuálních, tak i homosexuálních, mezi sezdanými i nesezdanými jedinci, ale i mezi bývalými partnery. Domácí násilí nabývá nejrůznějších forem, které se vzájemně často kombinují. Jedná se většinou o násilí nebo útlak fyzické, verbální, psychické, ekonomické, náboženské či reproduktivní povahy, a také o násilí sexuální. Veškeré tyto násilné projevy se mohou pohybovat na škále od mírnějších až po ty extrémní, mezi které patří například znásilnění v manželství a fyzické týrání, ale také ženská obřízka nebo polití kyselinou. Domácí násilí může vyústit ve znetvoření nebo smrt oběti. Ve světě dochází také k ukamenování, upalování nevěsty v případě, že její rodina odmítne zaplatit dodatečné věno, vraždám ze cti nebo také vraždám či dohnání k sebevraždě kvůli věnu, kdy se manželka stává obětí svého manžela či jej a jeho rodiny, když věno nesplňuje jejich očekávání. K domácímu násilí dochází často v případech dětských sňatků a sňatků z donucení. Povědomí o domácím násilí, jeho vnímání i definice se v jednotlivých zemích liší. Oběťmi domácího násilí jsou všude po světě především ženy, které obvykle také zažívají jeho krutější podoby. Ve srovnání s muži se ženy k páchání domácího násilí častěji uchylují v sebeobraně. V některých částech světa bývá domácí násilí považováno za oprávněné nebo legální, a to obzvlášť v případech, kdy se žena dopustí nevěry nebo je z ní podezřívána. Výzkum prokázal, že existuje přímá a významná souvislost mezi mírou domácího násilí a rovností mezi muži a ženami ve společnosti. Čím je v zemi nižší úroveň rovnosti mezi těmito dvěma pohlavími, tím je míra domácího násilí vyšší. Bez ohledu na pohlaví obětí je však domácí násilí jeden z nejméně často nahlašovaných trestných činů na světě. V důsledku sociálních stigmat týkajících se mužské viktimizace existuje vyšší pravděpodobnost, že u nich budou poskytovatelé zdravotní péče znaky domácího násilí přehlížet. K domácímu násilí se většinou pachatel začne uchylovat tehdy, když věří, že jej k tomu něco opravňuje, že je akceptovatelné nebo odůvodněné, a když považuje za nepravděpodobné, že by jej oběť nahlásila. Násilí jednoho jedince v rámci domácnosti může vyústit v mezigenerační násilný cyklus, kdy nejčastěji děti (ale může jít i o jiné členy domácnosti) začnou vnímat násilí jako přijatelné a omluvitelné. To, že se stali obětí nebo i pachatelem domácího násilí mnoha lidem trvá si uvědomit, protože tyto incidenty často nejdřív považují pouze za rodinné konflikty, které se vymkly kontrole. U partnerství, ve kterých jeden z dvojice zneužívá toho druhého často dochází k cyklu domácího násilí, během něhož nejdřív mezi partnery vzrůstá napětí, které vyvrcholí násilným aktem a ten je následován obdobím usmíření a klidu. Situace se pro oběti domácího násilí může stát bezvýchodnou kvůli sociální izolaci, partnerově dohledu a kontrole nebo traumatické vazbě oběti na partnera, která vzniká dlouhodobým týráním a manipulací ze strany násilníka. Mezi další faktory, které mohou obětem snahu násilníka opustit zkomplikovat, patří kulturní normy, nedostatek finančních příjmů, strach, stud nebo snaha chránit děti. Domácí násilí může oběť poznamenat zdravotním postižením, sníženou schopností regulovat agresi, chronickými zdravotními problémy, duševními poruchami, nedostatkem financí a narušenou schopností navazovat zdravé vztahy. Oběti trpívají závažnými psychickými poruchami, například posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Děti žijící v domácnosti s násilím často již od raného věku vykazují psychické problémy. Bývají vyhýbavé, přehnaně ostražité a citlivé vůči hrozbám. Děti, které bývají svědky domácího násilí mají k oběti většinou silné citové pouto, a proto je pro ně situace traumatizující, byť třeba samy přímou obětí násilí nejsou. V důsledku mohou mít potíž s regulací vlastních emocí, sebeovládáním a násilným chováním vůči ostatním.