Deportation of the Crimean Tatars

http://dbpedia.org/resource/Deportation_of_the_Crimean_Tatars an entity of type: WikicatCrimeanTatarPeople

Deportado de krime-tataroj (krime-tatara lingvo: Sürgünlik, elpelo) – granda soveta deporto, organizita en majo 1944 sur Krimeo. Ĝi estis planata kiel kolektiva puno por la nacio pro kunlaborismo de krime-tataroj kun germanoj, kio okazis dum la Dua Mondmilito. Dum la operaco ekde la 18-a ĝis la 20-a de majo 1944 oni deportis el Krimeo 194 110 krime-tatarojn. La 12-an de novembro 2015 Verĥovna Rada de Ukrainio agnoskis deportadon de krime-tataroj kiel genocido. rdf:langString
Krimeako tartariarren deportazioa, Krimeako tatareraz Sürgünlik gisa ezagututa, hau da, "erbestea", 1944an egin zen gertaera genozida izan zen. Urte horretan Krimeako tatariarrak Sobietar Errepublika Sozialisten Batasunaren beste herrialdetara joatera behartuak izan ziren. Hau zuritzeko eman zen argudioa tatariarrak nazien kolaboratzaileak izan zirela Bigarren Mundu Gerran eta Alemaniako armadaren okupazioaren garaian. rdf:langString
La déportation des Tatars de Crimée est une opération de nettoyage ethnique planifiée par le gouvernement de l'Union soviétique et exécutée en 1944 sur les ordres de Staline et Beria. Expulsés de la Crimée, les Tatars ont majoritairement été déportés vers la république socialiste soviétique d'Ouzbékistan. En tatar de Crimée, cet évènement est appelé « Sürgünlik », qui signifie « exil ». rdf:langString
クリミア・タタール人追放(クリミア・タタール語: Sürgünlik / Сюргюнлик)とは、クリミア・タタール人とトルコ人が、第二次世界大戦中にソビエト連邦の最高指導者ヨシフ・スターリンによって独ソ戦での対独協力の嫌疑をかけられ、クリミア半島から追放された出来事をいう。 1944年5月17日、Sürgünは全てのクリミアの住民に対して開始された。32,000人以上の内務人民委員部兵士が参加し、確認されているだけで193,865人のクリミアの住民が強制追放された。追放先の内訳は、 * ウズベク・ソビエト社会主義共和国: 151,136人 * マリ自治ソビエト社会主義共和国(現在のマリ・エル共和国): 8,597人 * カザフ・ソビエト社会主義共和国: 4,286人 残りはロシア・ソビエト連邦社会主義共和国の各州に追放された。 1944年5月から11月までに、ウズベク・ソビエト社会主義共和国に追放された者の7%にあたる10,105人が餓死し、内務人民委員部の資料ではその年のうちに半数が死亡した。多くのクリミア・タタール人がグラグでの強制労働を強いられ、今日ではジェノサイドとみなされている。 rdf:langString
ترحيل تتار القرم (في لغة تتار القرم: Qırımtatar halqınıñ sürgünligi؛ الأوكرانية: Депортація кримських татар؛ الروسية: Депортация крымских татар)، هو التطهير العرقي الذي نفّذه رئيس الأمن والشرطة السرية السوفييتية نيابةً عن جوزيف ستالين، لما لا يقل عن 191044 شخص من التتار بترحيلهم عن شبه جزية القرم في 18-20 أيار/مايو 1944. توفي نحو 8000 شخص خلال الترحيل، كذلك هلك لاحقًا عشرات الآلاف بسبب الظروف القاسية في المنفى. ونتج عن ترحيل التتار إخلاء 80000 منزل و 360000 فدان من الأراضي. rdf:langString
Es coneix com a Sürgünlik ("exili" en tàtar de Crimea) la deportació dels tàtars de Crimea el 1944 a la República Socialista Soviètica de l'Uzbekistan. Les deportacions van ser ordenades per Ióssif Stalin com a acte de per alguns suposats actes de col·laboracionisme amb l'Alemanya Nazi durant el període 1942-1943, dins la Segona Guerra Mundial. Durant l'època de desestalinització, aquestes accions van ser denunciades pel govern soviètic, però els tàtars no retornaren a la península de Crimea fins l'època de la perestroika. rdf:langString
Deportace Krymských Tatarů byla v roce 1944 násilným přemístěním zhruba 230 000 osob tatarské národnosti z Krymu především do Uzbecké sovětské socialistické republiky. Josif Vissarionovič Stalin Tatary obvinil ze spolupráce s nacisty a nařídil deportaci, při které zemřelo hladem nebo na nemoci, jako přímý důsledek deportace, přes 100 000 lidí. Deportace probíhala v dobytčích vlacích. rdf:langString
The deportation of the Crimean Tatars (Crimean Tatar: Qırımtatar halqınıñ sürgünligi, Cyrillic: Къырымтатар халкъынынъ сюргюнлиги) or the Sürgünlik ("exile") was the ethnic cleansing and cultural genocide of at least 191,044 Crimean Tatars carried out by the Soviet authorities from 18 to 20 May 1944, which was supervised by Lavrentiy Beria, head of Soviet state security and the secret police, and which was ordered by the Soviet leader Joseph Stalin. Within those three days, the NKVD used cattle trains to deport mostly women, children, and the elderly, even Communist Party members and Red Army members, to mostly the Uzbek SSR, several thousand kilometres away. They were one of the several ethnicities who were subjected to Stalin's policy of population transfer in the Soviet Union. rdf:langString
La deportación de los tártaros de Crimea, conocido en Crimea como Sürgünlik ("deportación" en tártaro de Crimea) fue el traslado forzoso de los tártaros de Crimea en 1944 a la República Socialista Soviética de Uzbekistán y otras repúblicas de la Unión Soviética bajo pretexto de su colaboración con las fuerzas nazis de ocupación durante la Segunda Guerra Mundial.​ El 14 de noviembre de 1989, durante la perestroika, el Soviet Supremo de la Unión Soviética condenó la deportación de los tártaros de Crimea calificándola de acto ilegal y criminal.​ rdf:langString
Deportasi Tatar Krimea (Tatar Krimea: Qırımtatar halqınıñ sürgünligi; Rusia: Депортация крымских татар; Ukraina: Депортація кримських татар) adalah pembersihan etnis yang berdampak terhadap setidaknya 191.044 orang Tatar dari Krimea pada tanggal 18-20 Mei 1944. Deportasi ini dilancarkan oleh Lavrentiy Beria, kepala polisi rahasia dan keamanan negara Soviet, yang bertindak atas nama Josef Stalin. Dalam waktu tiga hari, polisi rahasia NKVD menggunakan kereta-kereta ternak untuk mendeportasi orang-orang Tatar Krimea, termasuk wanita, anak-anak, lansia, dan bahkan komunis dan anggota Tentara Merah. Mereka dipindahkan secara paksa ke Uzbekistan yang terletak ribuan kilometer jauhnya. Mereka sendiri merupakan salah satu dari sepuluh suku bangsa yang terkena dampak kebijakan perpindahan populasi rdf:langString
La deportazione dei tatari di Crimea (in lingua tatara di Crimea: qırım tatarları sörgene) fu organizzata per ordine di Iosif Stalin nel 1944 verso la RSS Uzbeka come punizione collettiva per il presunto collaborazionismo con il regime nazista della Reichskommissariat Ukraine tra il 1942 e il 1943. Dal maggio al novembre 10.105 tartari crimeani morirono di fame in Uzbekistan (il 7% dei deportati nella RSS Uzbeka). Circa 30.000 (il 20%) morirono in esilio nel primo anno e mezzo, secondo i dati del NKVD, mentre questa cifra salirebbe al 46% secondo attivisti tatari crimeani. rdf:langString
Wysiedlenie Tatarów krymskich w 1944 roku (krym.tat. Sürgünlik, wygnanie) – wielka stalinowska akcja deportacyjna, zorganizowana w maju 1944 roku na Krymie. Miała być zbiorową karą dla narodu za współpracę Tatarów krymskich z Niemcami w czasie II wojny światowej. rdf:langString
A Deportação dos tártaros da Crimeia (tártaro Qırımtatar sürgünligi; ucraniano Депортація кримських татар; russo Депортация крымских татар) foi um processo de limpeza étnica de mais de 191 mil Tártaros da Crimeia, que aconteceu entre 18 e 20 de maio de 1944. Foi executado por Lavrentiy Beria, chefe da segurança nacional e polícia secreta soviética, seguindo ordens de Joseph Stalin. Entre os tártaros, é conhecida como Sürgünlik ("exílio"). Os ativistas da Crimeia reclamam o reconhecimento de Sürgünlik como genocídio. rdf:langString
Депортація кримських татар (крим. Qırımtatar halqınıñ sürgünligi, частіше — Sürgün) — геноцид, складовою частиною якого було насильницьке виселення кримськотатарського народу з його історичної батьківщини — з Криму, здійснене упродовж 18–21 травня 1944 року, а прибуття ешелонів закінчилося 4 червня 1944-го; один зі злочинів радянського тоталітарного режиму. Етнічну чистку здійснено відомством держбезпеки СРСР за наказом Йосипа Сталіна і постановою Державного комітету оборони СРСР від 11 травня 1944 року . Усього, згідно з офіційними даними, у віддалені регіони Радянського Союзу — від північного Передуралля до республік Середньої Азії — було депортовано 191 044 кримських татар, а за даними самоперепису, проведеного Національним рухом кримських татар, — 423 100 . Під час виселення і в перші rdf:langString
Депорта́ция кры́мских тата́р (крымскотат. Qırımtatar halqınıñ sürgünligi, Къырымтатар халкъынынъ сюргюнлиги) — насильственное выселение крымских татар из Крыма в Узбекистан и соседние районы Казахстана и Таджикистана; небольшие группы были также отправлены в Марийскую АССР и ряд других регионов РСФСР. Депортация была проведена Народным комиссариатом внутренних дел СССР 18—20 мая 1944 года по решению Государственного комитета обороны за подписью его председателя И. В. Сталина, а закончена 4 июня 1944 года. rdf:langString
克里米亚鞑靼人強制流放(克里米亞韃靼語:Sürgünlik,意指「流放」)是指1944年5月18日至20日苏联政府在苏联国家安全和秘密警察的头目拉夫连季·帕夫洛维奇·贝利亚的命令下,以斯大林的名义,对至少191,044名克里米亚鞑靼人的种族清洗和种族文化灭绝。在三天之内,内务人民委员部使用家畜列车将大部分妇女、儿童、老人,甚至共产党人和红军成员驱逐到几千公里外的乌兹别克苏维埃社会主义共和国。他们是斯大林在苏联的人口转移和强制流配政策中包含的几个种族之一。根据官方说法,强制流放的原因是作为对一些克里米亚鞑靼人与纳粹德国合作的集体惩罚。 俄国合併克里米亚汗国后,一直在俄化这地方与驱逐鞑靼人。不过要1944年才认真执行,这次与以前不同,是全民被驱逐。在5月14日开始行动,32000人內務人民委員部NKVD执行此行动。193865个韃靼人被流放,151136人到达烏兹别克,8597人到馬里埃尔共和国,4286到哈萨克,其余至俄国各地。 rdf:langString
rdf:langString ترحيل تتار القرم
rdf:langString Deportation of the Crimean Tatars
rdf:langString Deportació dels tàtars de Crimea
rdf:langString Deportace Krymských Tatarů
rdf:langString Deportado de krime-tataroj
rdf:langString Deportación de los tártaros de Crimea
rdf:langString Krimeako tartariarren deportazioa
rdf:langString Déportation des Tatars de Crimée
rdf:langString Deportasi Tatar Krimea
rdf:langString Deportazione dei tatari di Crimea
rdf:langString クリミア・タタール人追放
rdf:langString Wysiedlenie Tatarów krymskich w 1944 roku
rdf:langString Депортация крымских татар
rdf:langString Deportação dos tártaros da Crimeia
rdf:langString 克里米亚鞑靼人强制流放
rdf:langString Депортація кримських татар
xsd:integer 10389709
xsd:integer 1123212686
rdf:langString right
rdf:langString — Saiid, who was deported with his family from Yevpatoria when he was 10
rdf:langString Left to right, top to bottom:
rdf:langString Memorial to the deportation in Eupatoria;
rdf:langString candle-lighting ceremony in Kyiv;
rdf:langString memorial rally in Taras Shevchenko park;
rdf:langString cattlecar similar to the type used in the deportation;
rdf:langString maps comparing the demographics of Crimea in 1939 and 2001.
xsd:integer 40
xsd:gMonthDay --05-20
rdf:langString Forced population transfer in the Soviet Union and World War II
rdf:langString NKVD, the Soviet secret police
<second> 900.0
rdf:langString Deportation of the Crimean Tatars
rdf:langString Forced population transfer, ethnic cleansing, genocide
rdf:langString Several estimates
rdf:langString a) 34,000
rdf:langString b) 40,000–44,000
rdf:langString c) 42,000
rdf:langString d) 45,000
rdf:langString e) 109,956
xsd:integer 25
rdf:langString Es coneix com a Sürgünlik ("exili" en tàtar de Crimea) la deportació dels tàtars de Crimea el 1944 a la República Socialista Soviètica de l'Uzbekistan. Les deportacions van ser ordenades per Ióssif Stalin com a acte de per alguns suposats actes de col·laboracionisme amb l'Alemanya Nazi durant el període 1942-1943, dins la Segona Guerra Mundial. Durant l'època de desestalinització, aquestes accions van ser denunciades pel govern soviètic, però els tàtars no retornaren a la península de Crimea fins l'època de la perestroika. La deportació va començar el 17 de maig de 1944 en totes les localitats habitades de Crimea. Més de 32.000 efectius de la NKVD van participar en l'acció. 193.865 tàrtars de Crimea van ser deportats: d'ells, 151.136 a la República Socialista Soviètica de l'Uzbekistan, 8.597 a la República Socialista Soviètica Autònoma de Marí El, 4.286 a la República Socialista Soviètica del Kazakhstan, i la resta (29.486) a diversos oblasts de la República Socialista Federada Soviètica de Rússia. Entre maig i novembre de 1944, 10.105 tàtars de Crimea van morir d'inanició en la República Socialista Soviètica d'Uzbekistan (el 7% dels deportats a aquesta república). Prop de 30.000 (el 20%) van morir en l'exili durant el següent any i mig, segons les dades de la NKVD (el 46% segons les dades dels activistes tàrtars de Crimea). Els activistes de Crimea reclamen el reconeixement del Sürgünlik com a genocidi.
rdf:langString Deportace Krymských Tatarů byla v roce 1944 násilným přemístěním zhruba 230 000 osob tatarské národnosti z Krymu především do Uzbecké sovětské socialistické republiky. Josif Vissarionovič Stalin Tatary obvinil ze spolupráce s nacisty a nařídil deportaci, při které zemřelo hladem nebo na nemoci, jako přímý důsledek deportace, přes 100 000 lidí. Deportace probíhala v dobytčích vlacích. Krymští Tataři považují události z roku 1944 za genocidu, stejný názor vyjádřil v listopadu 2015 také parlament Ukrajiny , dříve také SSSR a některé mezinárodní autority.[zdroj?] Nejvyšší sovět SSSR 14. listopadu 1989 ve svojí deklaraci nazval vysídlení jmenovitě krymských Tatarů a dalších národů "barbarskou akcí" a "těžkým zločinem" proti mezinárodnímu právu a socialistickému zřízení. Parlament RSFSR v souladu s deklarací Nejvyššího sovětu v roce 1991 označil represe vůči sovětským národům za politiku genocidy a pomluv, a dále konkretizoval proces rehabilitace utlačovaných národů na území RSFSR.V roce 2014 Vladimir Putin řekl při oficiálním přijetí zástupců krymských Tatarů, že deportace krymských Tatarů byla "nelidskou akcí". V rehabilitační politice vůči krymským Tatarům pokračuje Ruská federace po anexi Krymu. Nařízení prezidenta Vladimira Putina z dubna 2014 a znova ze září 2015 upravila právní rámec rehabilitace a podpory všech národů Krymu, tedy také a jmenovitě krymských Tatarů. Je ovšem otázkou, nakolik jde opravdu o snahu o opravdovou rehabilitaci, protože zástupci tatarské menšiny na Krymu si po anexi začali stěžovat na opětovné násilné potlačování své národnostní menšiny.
rdf:langString ترحيل تتار القرم (في لغة تتار القرم: Qırımtatar halqınıñ sürgünligi؛ الأوكرانية: Депортація кримських татар؛ الروسية: Депортация крымских татар)، هو التطهير العرقي الذي نفّذه رئيس الأمن والشرطة السرية السوفييتية نيابةً عن جوزيف ستالين، لما لا يقل عن 191044 شخص من التتار بترحيلهم عن شبه جزية القرم في 18-20 أيار/مايو 1944. حيث استخدمت المفوضية الشعبية للشؤون الداخلية في غضون ثلاثة أيام قطارات الماشية لترحيل النساء والأطفال وكبار السن، وحتى الشيوعيين وأعضاء الجيش الأحمر، إلى جمهورية أوزبكستان السوفييتية التي تبعد عدة آلاف من الكيلومترات. كان تتار القرم أحد المجموعات العرقية العشر المُستَهدَفة من قبل سياسة ستالين لنقل السكان في الاتحاد السوفييتي. كان القصد من الترحيل أن يكون عقابًا جماعيًا بسبب تعاون بعض تتار القرم مع ألمانيا النازية، فقد اتّهمت مصادر سوفييتية التتار بأنهم خونة، لكن الوطنيون التتار يشككون في هذا، مؤكدين على أنّ البرنامج كان جزءًا من الخطة السوفييتية للوصول إلى الدردنيل وإنشاء مستعمرات في تركيا لامتلاك التتار قرابة عرقية. على الرغم من أن النازيين كانوا ينظرون في البداية إلى تتار القرم سلبًا، إلا أن سياستهم تغيرت في وجه المقاومة السوفيتية العازمة، فقد حُشِد العديد من أسرى الحرب السوفييت من قبل الفيرماخت (القوات المسلحة الألمانية) ضمن وحدات الدعم. وفي هذه الأثناء، أُقنِع نحو 15000 إلى 20000 شخص من تتار القرم بتشكيل كتائب للدفاع عن النفس وحماية قرى التتار في القرم من هجمات قام بها الثوار السوفييت، كذلك سعت هذه الكتائب إلى مطاردتهم، مع ذلك كانت هذه الوحدات تتحالف مع الجهة الأقوى في المنطقة. بالإضافة إلى ذلك، شُكِّلَت لجان إسلامية أيضًا، الأمر الذي منحهم حكما ذاتيًا محدودًا. هذا ما زاد الشكوك على الرغم من وجود عدد مماثل من المتطوعين للدفاع عن النفس الذين انضموا أيضًا إلى الجيش الأحمر، وآلاف آخرين ما زالوا في الخدمة عندما هاجم السوفييت برلين، إضافةً إلى انضمام العديد من تتار القرم إلى حركات المقاومة (البارتيزان). رُحِّل في نهاية المطاف غالبية المتطوعين وعائلاتهم إضافةً إلى أولئك المرتبطين باللجان الإسلامية، وعلى الرغم من إجلاء الأجزاء المذنبة السكان، إلا أنّ الطلب على معاقبة القرم بشكل جماعي ازداد ارتفاعًا. توفي نحو 8000 شخص خلال الترحيل، كذلك هلك لاحقًا عشرات الآلاف بسبب الظروف القاسية في المنفى. ونتج عن ترحيل التتار إخلاء 80000 منزل و 360000 فدان من الأراضي. سعى ستالين للقضاء على جميع آثار تتار القرم، وفي الإحصاءات السكانية اللاحقة، منع أي ذكر للجماعة العرقية. وفي عام 1956، أدان الزعيم السوفييتي الجديد نيكيتا خروتشوف بعض سياسات ستالين، بما في ذلك الترحيل الذي تعرّضت له المجموعات العرقية المختلفة، إلا أنه لم يُلغِ الأمر التوجيهي الذي يمنع عودة تتار القرم. وبذلك ظلَّ تتار القرم في آسيا الوسطى لعدة عقود أخرى حتى عهد البيريسترويكا (إعادة الهيكلة) في أواخر الثمانينات عندما عاد 260000 من التتار إلى شبه جزيرة القرم، بعد أن دام نفيهم 45 سنة. أُعلِن رسميًا إلغاء وبطلان الحظر على عودتهم حينها، كذلك أعلن المجلس الأعلى لشبه جزيرة القرم في 14 تشرين الثاني/ نوفمبر 1989 أنّ عمليات الترحيل كانت جريمة.عادت نسبة جيدة من التتار بحلول عام 2004 إلى شبه جزيرة القرم مشكلين بذلك نسبة 12% من سكان المنطقة. لم تساعد السلطات المحلية في عودتهم، ولم تعوّضهم عن الأراضي التي فقدوها. كذلك لم يُقدِّم الاتحاد الروسي (الدولة الخلف لاتحاد الجمهوريات الاشتراكية السوفييتية) أية تعويضات عن الممتلكات المفقودة، ولم يتخذ أية إجراءاتٍ قانونيةٍ ضد مرتكبي إعادة التوطين القسري. كان الترحيل حدثًا حاسمًا في تاريخ تتار القرم، وأصبح يُنظَر إليه كرمز للمحنة والاضطهاد الذي تعرّضت له الأقليات العرقية من قبل الاتحاد السوفييتي. وفي 12 كانون الأول/ ديسمبر 2015، أصدر البرلمان الأوكراني قرارًا يعترف بهذا الحدث على أنه إبادة جماعية، واعتبر يوم 18 أيار/ مايو «يوم إحياء ذكرى ضحايا إبادة تتار القرم الجماعية».
rdf:langString Deportado de krime-tataroj (krime-tatara lingvo: Sürgünlik, elpelo) – granda soveta deporto, organizita en majo 1944 sur Krimeo. Ĝi estis planata kiel kolektiva puno por la nacio pro kunlaborismo de krime-tataroj kun germanoj, kio okazis dum la Dua Mondmilito. Dum la operaco ekde la 18-a ĝis la 20-a de majo 1944 oni deportis el Krimeo 194 110 krime-tatarojn. La 12-an de novembro 2015 Verĥovna Rada de Ukrainio agnoskis deportadon de krime-tataroj kiel genocido.
rdf:langString The deportation of the Crimean Tatars (Crimean Tatar: Qırımtatar halqınıñ sürgünligi, Cyrillic: Къырымтатар халкъынынъ сюргюнлиги) or the Sürgünlik ("exile") was the ethnic cleansing and cultural genocide of at least 191,044 Crimean Tatars carried out by the Soviet authorities from 18 to 20 May 1944, which was supervised by Lavrentiy Beria, head of Soviet state security and the secret police, and which was ordered by the Soviet leader Joseph Stalin. Within those three days, the NKVD used cattle trains to deport mostly women, children, and the elderly, even Communist Party members and Red Army members, to mostly the Uzbek SSR, several thousand kilometres away. They were one of the several ethnicities who were subjected to Stalin's policy of population transfer in the Soviet Union. The deportation was officially presented as collective punishment for the claimed collaboration of some Crimean Tatars with Nazi Germany, but modern experts say that the deportation was part of the Soviet plan to gain access to the Dardanelles and acquire territory in Turkey, where the Tatars had Turkic ethnic kin, or to remove minorities from the Soviet Union's border regions. Nearly 8,000 Crimean Tatars died during the deportation, and tens of thousands perished subsequently due to the harsh exile conditions. The Crimean Tatar deportation resulted in the abandonment of 80,000 households and 360,000 acres of land. An intense campaign of detatarization followed to try to erase the remaining traces of Crimean Tatar existence. In 1956, the new Soviet leader Nikita Khrushchev condemned Stalin's policies, including the deportation of various ethnic groups, but did not lift the directive forbidding the return of the Crimean Tatars despite allowing most other deported peoples to return. The Crimean Tatars remained in Central Asia for several more decades until the perestroika era in the late 1980s, when 260,000 Crimean Tatars returned to Crimea. Their exile had lasted 45 years. The ban on their return was officially declared null and void when the Supreme Council of Crimea declared on 14 November 1989 that the deportations had been a crime. By 2004, the number of Crimean Tatars who had returned to Crimea had increased their share of the peninsula's population to 12 percent. The Soviet authorities had neither assisted their return nor compensated them for the land they lost. Neither Ukraine nor the Russian Federation provided reparations, compensate those deported for lost property, or file legal proceedings against the perpetrators of the forced resettlement. The deportation and subsequent assimilation efforts in Asia represent a crucial period in the history of the Crimean Tatars. Between 2015 and 2019, the deportation was formally recognized as genocide by Ukraine, Lithuania, Latvia and Canada.
rdf:langString La deportación de los tártaros de Crimea, conocido en Crimea como Sürgünlik ("deportación" en tártaro de Crimea) fue el traslado forzoso de los tártaros de Crimea en 1944 a la República Socialista Soviética de Uzbekistán y otras repúblicas de la Unión Soviética bajo pretexto de su colaboración con las fuerzas nazis de ocupación durante la Segunda Guerra Mundial.​ El 11 de mayo de 1944, el Comité Estatal de Defensa de la Unión Soviética emitía la Orden n.º GОКО-5859сс, denominada Acerca de los tártaros de Crimea y clasificada como de "máximo secreto", por la que se ordenaba al NKVD efectuar el traslado de todos los tártaros de Crimea a la RSS de Uzbekistán antes del 1 de junio. A los desplazados se les permitía llevarse sus pertenencias personales con un peso no superior a 500 kilos por familia. Sus viviendas, muebles, tierras, ganado y resto de bienes eran expropiados por el Estado.​ La deportación comenzó el 18 de mayo de 1944 en todas las localidades habitadas de Crimea. Más de 32.000 efectivos del NKVD participaron en la acción. Fueron deportados 193.865 tártaros de Crimea: de ellos, 151.136 a la República Socialista Soviética de Uzbekistán, 8.597 a la República Autónoma Socialista Soviética de Mari-El, 4.286 a la República Socialista Soviética de Kazajistán, y el resto (29.486) a varios óblasts de la República Socialista Federativa Soviética de Rusia. Entre mayo y noviembre de 1944, 10.105 tártaros de Crimea murieron de inanición en Uzbekistán (el 7% de los deportados a dicha república). Cerca de 30.000 (el 20%) murieron en el exilio durante el siguiente año y medio, según los datos del NKVD (el 46% según los datos de los activistas tártaros de Crimea). El 12 de agosto de 1944, el Comité Estatal de Defensa emitía la Orden n.º GКО-6372с denominada Acerca de la migración de koljosianos a regiones de Crimea por la que se ordenaba un desplazamiento forzoso a la despoblada Crimea de 42.000 campesinos desde ocho óblasts de RSFS de Rusia y 9.000 desde RSS de Ucrania.​ El 14 de noviembre de 1989, durante la perestroika, el Soviet Supremo de la Unión Soviética condenó la deportación de los tártaros de Crimea calificándola de acto ilegal y criminal.​ En 2003, el Instituto de Historia de Rusia de la Academia de Ciencias de Rusia publicó una extensa monografía dedicada al estudio de la evolución de la población de Crimea entre los siglos XVIII y XXI.​ Los activistas de Crimea llevaban tiempo reclamando el reconocimiento del Sürgünlik como genocidio.​ En 2015, la Rada Suprema de Ucrania reconoció la deportación de los tártaros de Crimea como un acto de genocidio.​
rdf:langString Krimeako tartariarren deportazioa, Krimeako tatareraz Sürgünlik gisa ezagututa, hau da, "erbestea", 1944an egin zen gertaera genozida izan zen. Urte horretan Krimeako tatariarrak Sobietar Errepublika Sozialisten Batasunaren beste herrialdetara joatera behartuak izan ziren. Hau zuritzeko eman zen argudioa tatariarrak nazien kolaboratzaileak izan zirela Bigarren Mundu Gerran eta Alemaniako armadaren okupazioaren garaian.
rdf:langString Deportasi Tatar Krimea (Tatar Krimea: Qırımtatar halqınıñ sürgünligi; Rusia: Депортация крымских татар; Ukraina: Депортація кримських татар) adalah pembersihan etnis yang berdampak terhadap setidaknya 191.044 orang Tatar dari Krimea pada tanggal 18-20 Mei 1944. Deportasi ini dilancarkan oleh Lavrentiy Beria, kepala polisi rahasia dan keamanan negara Soviet, yang bertindak atas nama Josef Stalin. Dalam waktu tiga hari, polisi rahasia NKVD menggunakan kereta-kereta ternak untuk mendeportasi orang-orang Tatar Krimea, termasuk wanita, anak-anak, lansia, dan bahkan komunis dan anggota Tentara Merah. Mereka dipindahkan secara paksa ke Uzbekistan yang terletak ribuan kilometer jauhnya. Mereka sendiri merupakan salah satu dari sepuluh suku bangsa yang terkena dampak kebijakan perpindahan populasi di Uni Soviet yang dicanangkan oleh Stalin. Deportasi tersebut dimaksudkan sebagai hukuman kolektif karena terdapat orang-orang Tatar Krimea yang berkolaborasi dengan Jerman Nazi. Sumber-sumber Soviet mendakwa mereka sebagai pengkhianat, tetapi kaum nasionalis Tatar membantahnya dan mengklaim bahwa program deportasi ini adalah bagian dari rencana Soviet untuk mengakses Selat Dardanella dan memperoleh wilayah di Turki yang dihuni oleh kerabat etnis Tatar. Walaupun Nazi awalnya menganggap rendah orang-orang Tatar Krimea, kebijakan mereka berubah akibat perlawanan yang sengit dari Uni Soviet. Banyak tahanan perang Soviet yang direkrut oleh Wehrmacht dan dimasukkan ke dalam satuan-satuan pendukung. Sementara itu, 15.000 hingga 20.000 orang Tatar Krimea berhasil diyakinkan untuk membentuk batalion pertahanan diri untuk melindungi desa-desa Tatar Krimea dari serangan-serangan kelompok partisan Soviet serta untuk memburu mereka, walaupun satuan-satuan tersebut biasanya membela pihak yang terkuat di wilayah tertentu. Selain itu, Komite Muslim juga dibentuk, meskipun komite tersebut memiliki hak yang terbatas dalam memerintah. Tindakan-tindakan ini menguatkan kecurigaan di pihak Soviet bahwa suku bangsa Tatar Krimea adalah suku bangsa pengkhianat, walaupun sebenarnya terdapat lebih banyak orang-orang Tatar Krimea yang bergabung dengan Tentara Merah, dan ribuan masih mengabdi untuk Soviet selama Pertempuran Berlin; selain itu, sejumlah orang Tatar Krimea juga bergabung dengan kelompok-kelompok partisan. Saat Nazi mundur dari wilayah Krimea, kebanyakan hiwi (pemberi bantuan secara sukarela) dan anggota keluarga mereka bersama-sama dengan orang-orang yang terkait dengan Komite Muslim turut dievakuasi. Meskipun banyak pejabat Soviet yang mengakui bahwa para kolaborator Tatar Krimea telah dievakuasi, permintaan untuk menghukum orang-orang Tatar Krimea secara keseluruhan semakin menguat. Sekitar 8.000 orang Tatar Krimea tewas saat dideportasi, sementara puluhan ribu orang hilang akibat kondisi pengasingan yang keras. Selain itu, sekitar 80.000 rumah dan 360.000 hektare lahan di Krimea ditinggalkan. Stalin mencoba menghilangkan semua unsur Tatar Krimea dan pada sensus-sensus berikutnya melarang penyebutan nama suku bangsa Tatar Krimea. Pada tahun 1956, pemimpin Soviet yang baru, Nikita Khrushchev, mengecam kebijakan-kebijakan Stalin, termasuk deportasi berbagai suku bangsa, tetapi tidak mencabut arahan yang melarang kembalinya orang Tatar Krimea. Mereka kemudian terpaksa menetap di Asia Tengah selama beberapa dasawarsa. 260.000 orang Tatar Krimea baru dapat kembali ke tanah air mereka pada masa perestroika pada akhir era 1980-an, setelah larangan kembalinya kelompok-kelompok etnis yang telah dideportasi dinyatakan batal demi hukum pada tahun 1989. Secara keseluruhan, pengasingan mereka berlangsung selama 45 tahun. Pada tahun 2004, jumlah orang Tatar yang ada di Krimea sudah mencapai 12 persen. Namun, pemerintah setempat tidak membantu upaya mereka untuk kembali atau memberikan ganti rugi atas tanah yang telah dirampas. Federasi Rusia sebagai negara penerus Uni Soviet tidak menawarkan pemulihan maupun ganti rugi, dan mereka juga tidak menindak pelaku deportasi secara hukum. Meskipun begitu, pada tanggal 12 Desember 2015, Parlemen Ukraina mengeluarkan sebuah resolusi yang mengakui peristiwa ini sebagai sebuah genosida, dan menetapkan 18 Mei sebagai "Hari Mengenang Para Korban Genosida Tatar Krimea". Deportasi ini sendiri merupakan peristiwa yang sangat penting dalam sejarah Tatar Krimea, dan telah dipandang sebagai lambang penderitaan dan penindasan yang dialami oleh kelompok-kelompok etnis kecil di Uni Soviet.
rdf:langString La déportation des Tatars de Crimée est une opération de nettoyage ethnique planifiée par le gouvernement de l'Union soviétique et exécutée en 1944 sur les ordres de Staline et Beria. Expulsés de la Crimée, les Tatars ont majoritairement été déportés vers la république socialiste soviétique d'Ouzbékistan. En tatar de Crimée, cet évènement est appelé « Sürgünlik », qui signifie « exil ».
rdf:langString La deportazione dei tatari di Crimea (in lingua tatara di Crimea: qırım tatarları sörgene) fu organizzata per ordine di Iosif Stalin nel 1944 verso la RSS Uzbeka come punizione collettiva per il presunto collaborazionismo con il regime nazista della Reichskommissariat Ukraine tra il 1942 e il 1943. La deportazione ebbe inizio il 18 maggio 1944 in tutte le località abitate dai crimeani. Più di 32.000 truppe della NKVD parteciparono all'azione. 193.865 tatari crimeani furono deportati, 151.136 dei quali verso la RSS Uzbeka, 8.597 verso la RSSA dei Mari, 4.286 verso la RSS Kazaka e i rimanenti 29,846 in diversi oblast' della RSSF Russa. Dal maggio al novembre 10.105 tartari crimeani morirono di fame in Uzbekistan (il 7% dei deportati nella RSS Uzbeka). Circa 30.000 (il 20%) morirono in esilio nel primo anno e mezzo, secondo i dati del NKVD, mentre questa cifra salirebbe al 46% secondo attivisti tatari crimeani. A nessuno fu permesso di tornare fino al 1989, quando il leader sovietico Michail Gorbačëv riconobbe i tatari di Crimea come un popolo represso che fu deportato illegalmente. Fino a quel momento la Crimea per mezzo secolo ha fatto parte dell'Ucraina. I tartari iniziarono a tornare in Crimea dopo la proclamazione dell’indipendenza dell’Ucraina nel 1991. Le migliaia di persone scoprirono che la loro patria era stata completamente ripopolata dai russi. Tuttavia, si sono impegnati a ricostruire e rilanciare l'eredità tatara della Crimea ed hanno istituito il loro organo politico, il Mejlis. Il Mejlis era come una sorta di ambasciata per i tatari, nonché un organismo che ha lavorato per ripristinare i diritti e l'autodeterminazione dei tatari di Crimea. Simbolo dell'anniversario della deportazione dei tatari di Crimea Gli attivisti crimeani chiedono il riconoscimento della deportazione come genocidio. La cantante ucraina Jamala ha composto un brano dedicato a quanto accaduto, intitolato 1944. Si è esibita con questo brano all'Eurovision Song Contest 2016, vincendolo.
rdf:langString クリミア・タタール人追放(クリミア・タタール語: Sürgünlik / Сюргюнлик)とは、クリミア・タタール人とトルコ人が、第二次世界大戦中にソビエト連邦の最高指導者ヨシフ・スターリンによって独ソ戦での対独協力の嫌疑をかけられ、クリミア半島から追放された出来事をいう。 1944年5月17日、Sürgünは全てのクリミアの住民に対して開始された。32,000人以上の内務人民委員部兵士が参加し、確認されているだけで193,865人のクリミアの住民が強制追放された。追放先の内訳は、 * ウズベク・ソビエト社会主義共和国: 151,136人 * マリ自治ソビエト社会主義共和国(現在のマリ・エル共和国): 8,597人 * カザフ・ソビエト社会主義共和国: 4,286人 残りはロシア・ソビエト連邦社会主義共和国の各州に追放された。 1944年5月から11月までに、ウズベク・ソビエト社会主義共和国に追放された者の7%にあたる10,105人が餓死し、内務人民委員部の資料ではその年のうちに半数が死亡した。多くのクリミア・タタール人がグラグでの強制労働を強いられ、今日ではジェノサイドとみなされている。
rdf:langString Wysiedlenie Tatarów krymskich w 1944 roku (krym.tat. Sürgünlik, wygnanie) – wielka stalinowska akcja deportacyjna, zorganizowana w maju 1944 roku na Krymie. Miała być zbiorową karą dla narodu za współpracę Tatarów krymskich z Niemcami w czasie II wojny światowej. W listopadzie 1989 roku Rada Najwyższa ZSRR uznała deportację za nielegalną i przestępczą. 21 kwietnia 2014 roku prezydent Federacji Rosyjskiej Władimir Putin podpisał dekret o rehabilitacji Tatarów krymskich i innych narodów, które ucierpiały w wyniku stalinowskich represji na Krymie. 12 listopada 2015 roku Rada Najwyższa Ukrainy uznała deportację Tatarów krymskich za ludobójstwo.
rdf:langString Депорта́ция кры́мских тата́р (крымскотат. Qırımtatar halqınıñ sürgünligi, Къырымтатар халкъынынъ сюргюнлиги) — насильственное выселение крымских татар из Крыма в Узбекистан и соседние районы Казахстана и Таджикистана; небольшие группы были также отправлены в Марийскую АССР и ряд других регионов РСФСР. Депортация была проведена Народным комиссариатом внутренних дел СССР 18—20 мая 1944 года по решению Государственного комитета обороны за подписью его председателя И. В. Сталина, а закончена 4 июня 1944 года. Официально депортация обосновывалась фактами участия крымских татар в коллаборационистских формированиях, выступавших на стороне нацистской Германии во время Великой Отечественной войны, и сотрудничества с оккупационными властями, хотя международное право не предусматривало коллективной ответственности народа за действия, совершаемые отдельными лицами. Президиум Верховного Совета СССР в своём Указе № 493 от 5 сентября 1967 года «О гражданах татарской национальности, проживавших в Крыму» признал, что «после освобождения в 1944 году Крыма от нацистской оккупации факты активного сотрудничества с немецкими захватчиками определённой части проживающих в Крыму татар были необоснованно отнесены ко всему татарскому населению Крыма». В ноябре 1989 года Верховный Совет СССР признал депортацию крымских татар незаконной и преступной. 21 апреля 2014 года, после присоединения Крыма к России, президент России Владимир Путин подписал указ о реабилитации крымскотатарского и других народов, пострадавших от сталинских репрессий в Крыму. Верховная рада Украины в 2015 году признала депортацию геноцидом крымскотатарского народа и установила День памяти жертв геноцида крымскотатарского народа — 18 мая.
rdf:langString A Deportação dos tártaros da Crimeia (tártaro Qırımtatar sürgünligi; ucraniano Депортація кримських татар; russo Депортация крымских татар) foi um processo de limpeza étnica de mais de 191 mil Tártaros da Crimeia, que aconteceu entre 18 e 20 de maio de 1944. Foi executado por Lavrentiy Beria, chefe da segurança nacional e polícia secreta soviética, seguindo ordens de Joseph Stalin. Entre os tártaros, é conhecida como Sürgünlik ("exílio"). Sob o pretexto da suposta colaboração dos tártaros da Crimeia com os nazistas durante a ocupação nazista da Crimeia entre 1941 a 1944 (embora o percentual de colaboradores dos tártaros da Crimeia não são visivelmente diferentes daqueles em outros grupos étnicos) o governo soviético decidiu a expulsão total do povo tártaro da Crimeia. As deportações começaram em 17 de maio de 1944, em todas as localidades povoadas da Crimeia. Mais de 32 000 tropas do NKVD participaram da ação. Cerca de 193.865 tártaros da Crimeia foram deportados, dos quais 151 136 para República Socialista Soviética do Usbequistão, 8 597 para a República Socialista Soviética Autónoma de Mari, 4 286 para a República Socialista Soviética do Cazaquistão, e o restante (29 486) para vários oblasts da República Socialista Soviética Federativa da Rússia. Entre maio e novembro de 1944, 10 105 tártaros da Crimeia morreram de fome na República Socialista Soviética do Usbequistão (7% dos deportados por essa república). Cerca de 30 000 (20%) morreram no exílio para o próximo ano e meio, de acordo com dados da NKVD (46% de acordo com dados dos ativistas dos tártaros da Crimeia). Devido à fome, sede e doença, cerca de 45% do total da população morreu no processo de deportação. De acordo com informações dos dissidente soviéticos, muitos tártaros da Crimeia foram obrigados a trabalhar nos projetos de grande escala realizados pelo sistema soviético dos Gulag. Os ativistas da Crimeia reclamam o reconhecimento de Sürgünlik como genocídio.
rdf:langString Депортація кримських татар (крим. Qırımtatar halqınıñ sürgünligi, частіше — Sürgün) — геноцид, складовою частиною якого було насильницьке виселення кримськотатарського народу з його історичної батьківщини — з Криму, здійснене упродовж 18–21 травня 1944 року, а прибуття ешелонів закінчилося 4 червня 1944-го; один зі злочинів радянського тоталітарного режиму. Етнічну чистку здійснено відомством держбезпеки СРСР за наказом Йосипа Сталіна і постановою Державного комітету оборони СРСР від 11 травня 1944 року . Усього, згідно з офіційними даними, у віддалені регіони Радянського Союзу — від північного Передуралля до республік Середньої Азії — було депортовано 191 044 кримських татар, а за даними самоперепису, проведеного Національним рухом кримських татар, — 423 100 . Під час виселення і в перші роки після нього загинуло від 27 %, згідно з офіційними даними НКВС, до 46,2 % депортованих або від третини до приблизно половини народу . 18 травня 1944 року — день початку депортації, коли жінок, дітей, інвалідів війни та людей похилого віку зігнали до товарних вагонів та, ущент заповнивши їх переселенцями, відправили за кілька тисяч кілометрів від рідної домівки, — є днем трауру (крим. Matem künü) в історії кримськотатарського народу і днем пам'яті в Україні. Сталін прагнув знищити всі сліди присутності кримських татар, заборонив етнонім кримські татари, і більше ніж 40 років у переписах населення СРСР (1959, 1970, 1979 років) згадки про кримських татар були заборонені . Офіційною «причиною» депортації стало огульне звинувачення всього кримськотатарського народу в нібито масовому співробітництві з нацистською Німеччиною під час Другої світової війни , тому дії сталінської влади щодо насильницького виселення кримських татар із Криму були цілком злочинними, адже жоден народ, за всіма міжнародно-правовими нормами, не може і не повинен бути відповідальним та підлягати покаранню за дії, скоєні окремими його представниками . Після депортації почалося перейменування кримськотатарських назв сіл, районів, міст: всього перейменовано близько 1300 населених пунктів Криму (приблизно 90 % від усіх топонімів). 1945 року скасовано національно-територіальну автономію кримських татар — Кримську АРСР, а на її місці утворено Кримську область , куди почалося масове організоване переселення слов'янського населення (в основному з РРФСР: Воронезької, Курської, Орловської і Білгородської областей) . Новий радянський керівник Микита Хрущов узяв курс на десталінізацію. Однак вона не торкнулася кримських татар, оскільки директива, яка забороняла їхнє повернення, скасована не була. Кримські татари, на відміну від інших депортованих народів, були вимушені залишатися в Центральній Азії упродовж кількох десятиліть. Почався потужний національний рух кримських татар за повернення до Криму, підтриманий радянськими дисидентами і за кордоном, саме тому 1989 року Верховна Рада СРСР засудила депортацію і визнала її незаконною та злочинною; 14 листопада того ж року регіональний парламент Криму прийняв аналогічне рішення . З 1989 року почалось масове повернення кримських татар до батьківщини, при цьому радянська влада ніяк не допомагала їхньому поверненню, не давала компенсацій за землі, які вони втратили. Російська Федерація як держава — правонаступник СРСР також не відшкодувала депортованим збитки за втрачене майно і не провела судових процесів над особами, відповідальними за насильницьке переселення або причетними до нього. Закон РРФСР від 26 квітня 1991 року «Про реабілітацію репресованих народів» визнав депортації народів у СРСР актом геноциду. Стаття 4 цього закону проголосила, що агітація, яка перешкоджає реабілітації репресованих народів, що піддалися наклепницьким нападкам, не допускається, а осіб, які вчиняють такі дії, мають притягувати до відповідальності. 12 листопада 2015 року Верховна Рада України визнала депортацію геноцидом і проголосила 18 травня Днем пам'яті жертв геноциду кримськотатарського народу. 9 травня 2019 року Латвія, 6 червня 2019 року Литва і 10 червня 2019 року Канада визнали депортацію кримських татар геноцидом .
rdf:langString 克里米亚鞑靼人強制流放(克里米亞韃靼語:Sürgünlik,意指「流放」)是指1944年5月18日至20日苏联政府在苏联国家安全和秘密警察的头目拉夫连季·帕夫洛维奇·贝利亚的命令下,以斯大林的名义,对至少191,044名克里米亚鞑靼人的种族清洗和种族文化灭绝。在三天之内,内务人民委员部使用家畜列车将大部分妇女、儿童、老人,甚至共产党人和红军成员驱逐到几千公里外的乌兹别克苏维埃社会主义共和国。他们是斯大林在苏联的人口转移和强制流配政策中包含的几个种族之一。根据官方说法,强制流放的原因是作为对一些克里米亚鞑靼人与纳粹德国合作的集体惩罚。 俄国合併克里米亚汗国后,一直在俄化这地方与驱逐鞑靼人。不过要1944年才认真执行,这次与以前不同,是全民被驱逐。在5月14日开始行动,32000人內務人民委員部NKVD执行此行动。193865个韃靼人被流放,151136人到达烏兹别克,8597人到馬里埃尔共和国,4286到哈萨克,其余至俄国各地。 1944年5月到11月,死了10,105人。大約30,000人死在途中(20%)。一般说死了46%,其他人在劳改營工作(物业被俄国人接收)。鞑靼人称此次流放为种族灭絕。1956年,赫鲁晓夫在苏共二十大上批判了斯大林强制迁移少数民族的政策,但由于克里米亚的战略地位对苏联十分重要,苏联政府并未允许克里米亚鞑靼人返回故乡。1989年11月14日,克里米亚最高苏维埃宣布此前强制流放克里米亚鞑靼人的行为是犯罪,此后克里米亚鞑靼人才被允许返回故乡,但地方已被俄羅斯人與烏克蘭人取代。
rdf:langString y
xsd:nonNegativeInteger 81563

data from the linked data cloud