Dead Souls

http://dbpedia.org/resource/Dead_Souls an entity of type: Thing

النفوس الميتة (بالروسية: Мёртвые души) رواية ملحمية ساخرة كتبها الروائي الروسي نيقولاي غوغول في 1842. rdf:langString
Die toten Seelen (russisch Мёртвые ду́ши [ˈmʲɔˑrtvɨj⁠ɪ⁠ ˈduˑʃɨ]; Titel der Neuübersetzung von Vera Bischitzky: Tote Seelen) ist ein Roman von Nikolai Gogol (1809–1852). Der erste Teil wurde 1842 veröffentlicht. Ursprünglich war eine Trilogie geplant, aber Gogol vollendete nur die ersten beiden Teile, wovon der zweite aber nur bruchstückhaft überliefert ist. Das Originalmanuskript des zweiten Teils vernichtete Gogol kurz vor seinem Tod. rdf:langString
Dead Souls (Russian: «Мёртвые души», Mjórtvyje dúshi) is a novel by Nikolai Gogol, first published in 1842, and widely regarded as an exemplar of 19th-century Russian literature. The novel chronicles the travels and adventures of Pavel Ivanovich Chichikov (Russian: Павел Иванович Чичиков) and the people whom he encounters. These people typify the Russian middle aristocracy of the time. Gogol himself saw his work as an "epic poem in prose", and within the book characterised it as a "novel in verse". Gogol intended the novel to be the first part of a three-volume work, but burned the manuscript of the second part shortly before his death. Although the novel ends in mid-sentence (like Sterne's Sentimental Journey), it is regarded by some as complete in the extant form. rdf:langString
Arima hilak (errusieraz Мёртвые души, Myórtvyjye dúshi) Nikolai Gogol errusiar idazleak idatzitako eleberri bat da. 1842an argitaratu zuen. XIX. mendeko Errusierazko literaturako maisulanetako bat da. Gogolek prosaz idatzitako olerki epiko gisa definitu zuen. 1998ean Jose Morales Beldak euskarazko itzulpena Ibaizabal argitaletxeak argitaratu zuen. rdf:langString
Les Âmes mortes est un roman de Nicolas Gogol paru en 1842. Narrant sur un ton comique les mésaventures d'un petit escroc dans la province de l'Empire russe des années 1820, le roman est aussi une troublante dénonciation de la médiocrité humaine et est considéré comme une des œuvres maîtresses de la littérature russe. rdf:langString
《죽은 영혼》(러시아어: Мёртвые души)은 니콜라이 고골의 1842년 장편소설이다. 이 작품은 <검찰관>과 마찬가지로 푸슈킨으로부터 테마를 얻은 것이다. 집필 착수는 1835년으로 고골 일생의 대작이다. 속편도 썼으나 미완성인 채 작자 자신이 불살라 버려 현재는 제1부밖에 남지 않았기 때문에 보통 <죽은 영혼>이라고 하면 제1부를 말한다. 이 소설은 사기꾼 치치코프가 한밑천 벌려고 어떤 시골거리에 나타나 인근의 지주한테서 죽은 농노를 사 모으며 다니는 것이 줄거리이다. 이 작품의 진가는 줄거리에 있는 것이 아니고, 치치코프가 방문하는 지주나 시골관리 하나하나의 묘사에 있다. 백일몽을 꾸고 있는 허수아비 같은 마니로프, 우둔하면서도 욕심꾸러기 여지주 코로보치카, 굉장한 수전노 프류시킨, 대식한인 소바케비치, 허풍쟁이 노즈도료프 등이 바로 그들이다. 추악한 얼굴만을 모은 화랑(畵廊)-이것이 이 소설의 전부이나 작가 특유의 디테일한 묘사에 의해 각 인물이 훌륭히 그려져 있어 러시아 리얼리즘 문학의 확립에 있어 기념할 만한 작품이 되었다. rdf:langString
Dode Zielen (Russisch: Мёртвые души, Mjortvyje dusji) is een roman van Nikolaj Gogol uit 1842. Zelf noemde hij het een poëem in proza. Aanvankelijk had Gogol een trilogie in gedachten, maar uiteindelijk voltooide hij alleen deel 1. Het werk kan niettemin als een volledig afgerond werk worden beschouwd. rdf:langString
『死せる魂』(しせるたましい、ロシア語: Мёртвые души)は、1842年に出版されたニコライ・ゴーゴリの長編小説である。彼は叙事詩、ロシア版のダンテ『神曲』を作り出すつもりだった。しかし、アレクサンドル・プーシキンの死が伝えられるとショックを受けて何も書けなくなり、イタリアに移ってから少しずつ執筆を再開した。1841年に第1部が完成するが、モスクワでは検閲に通らず、翌年サンクトペテルブルクで出版された。本来は第2部も書かれたが、最晩年になってゴーゴリが暖炉に投げ込んでしまったので、ほとんど残っていない。 ミハイル・ブルガーコフが演劇化した他、2006年にはBBCがラジオドラマ化した。 rdf:langString
Martwe dusze – niedokończona powieść Nikołaja Gogola, pisana od 1835 do końca życia pisarza w 1852, uznawana za szczytowe osiągnięcie w jego dorobku. Opublikowana po raz pierwszy w 1842 roku, potem poprawiana. rdf:langString
Döda själar (diakritiskt tecknad ryska: Мёртвые ду́ши, Mjértvyje dúsji) är en roman från 1842 av Nikolaj Gogol. rdf:langString
«Мёртвые ду́ши» (полное название «Похождения Чичикова, или Мёртвые души», рус. дореф. Похожденія Чичикова, или Мертвыя души) — произведение Николая Васильевича Гоголя, жанр которого сам автор обозначил как поэма. Изначально задумано как трёхтомник. Первый том был издан в 1842 году. Практически готовый второй том был утерян, но сохранилось несколько глав в черновиках. Третий том не был начат, о нём остались только отдельные сведения. Произведение входит во «Всемирную библиотеку» (список наиболее значимых произведений мировой литературы «Норвежского книжного клуба»). rdf:langString
《死魂靈》(有版本譯作《死農奴》,俄语:Мёртвые души),是俄羅斯諷刺作家、喜劇家果戈理的主要代表作品。 該書的第一卷出版於1842年,創作時間達七年之久;第二卷是在1852年果戈理逝世後,由其作品的發行人舍維廖夫在清理作家的遺物時發現的草稿整理發表的,有不少殘缺的段落;作者原打算寫三卷本,但中間幾次焚稿,並在未完成第三卷的情況下去世了。 這本書是在普希金的創作提綱上寫成的,手稿雖然以中斷的句子做為結尾,但它仍被視作一部完整的作品。同時,四大著名吝嗇鬼中的“普留希金”(或作“普柳什金”)也是在該書中首次出現的。 rdf:langString
«Мертві душі» (рос. Мёртвые души) — роман російського письменника Миколи Гоголя, вперше виданий у 1842 році. Гоголь визначив літературний жанр свого твору як «епічна поема в прозі». Сучасні літературні критики вважають роман найвизначнішим твором Гоголя. rdf:langString
Les ànimes mortes (rus: Мёртвые души, Miórtvie duixi) és una obra mestra del segle xix de la literatura russa, escrita per l'escriptor rus d'origen ucraïnès Nikolai Gógol i publicada el 1842. Gógol la va definir com un poema èpic en prosa. Té certes similituds amb El Quixot, ja que el protagonista Txítxikov juntament amb el seu cotxer i un criat emprenen viatge en el seu pels amplis territoris de la vasta Rússia aturant-se a ciutats i pobles amb la intenció de comprar ànimes, ànimes mortes. rdf:langString
Mrtvé duše (1842–1846, Мёртвые души) je satirický román ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809–1852). Jde o rozsáhlé dílo podávající obraz nekalých obchodních praktik v nevolnické Rusi a kritizující všechny složky tehdejší ruské společenské i ekonomické struktury. Zdrcující kritice jsou podrobeni zejména statkáři pro jejich opilství, gamblerství, lži, rozmařilost, šílené skrblictví i neschopnost k jakémukoliv činu. Po potížích s cenzurou musel být román přepracován: byla zmírněna útočnost některých epizod (např. vložené Povídky o kapitánu Kopejnikovi vyprávějící o ponižovaném hrdinovi vlastenecké války z roku 1812, který se marně domáhá svých práv a posléze přejde ke zbojnické bandě) a byl také změněn jeho název na Příběhy Čičikova neboli Mrtvé duše (Похождения Чичи rdf:langString
Οι Νεκρές ψυχές (ρωσ. «Мёртвые души») είναι το μοναδικό μυθιστόρημα που συνέγραψε ο Ρώσος συγγραφέας Νικολάι Γκόγκολ, αλλά θεωρείται ένα από τα κορυφαία έργα του. Πρωτοδημοσιεύθηκε το 1842 και θεωρείται ευρύτατα ως υπόδειγμα της του 19ου αιώνα. Το έργο περιγράφει τα ταξίδια και τις περιπέτειες του Πάβελ Ιβάνοβιτς Τσιτσικόφ (ρωσ. П.И. Чичиков), και τους ανθρώπους που συναντά. Αυτοί οι άνθρωποι είναι τυπικό δείγμα της ρωσικής μεσαίας τάξεως της εποχής. Ο ίδιος ο Γκόγκολ δεν χαρακτήρισε το βιβλίο ως μυθιστόρημα, αλλά ως «επικό ποίημα σε πεζό λόγο», αν και μέσα στο ίδιο το έργο το αποκαλεί «μυθιστόρημα σε στίχο». Παρά το ότι μεταγενέστερα απεφάσισε να το καταστήσει το πρώτο μέρος μιας τριλογίας και είχε σχεδόν τελειώσει το δεύτερο μέρος, ο Γκόγκολ το κατέστρεψε αυτή τη συνέχεια στις «Νεκρές ψ rdf:langString
Almas muertas (del ruso: Мёртвые души - Miórtvyia dushi) es una obra escrita por Nikolái Gógol y publicada en 1842. Gógol la definió como un poema épico en prosa. Tiene ciertas similitudes con El Quijote pues el protagonista Chíchikov junto con su cochero y un criado emprenden un viaje en su troika por los amplios territorios de la vasta Rusia deteniéndose en ciudades y aldeas con la intención de comprar almas, almas muertas. rdf:langString
Le anime morte (in russo: Мёртвые души?, traslitterato: Mërtvye duši, IPA: ['mʲortvɪjɪ 'duʂɨ]) è un romanzo pubblicato nel 1842 dallo scrittore russo Nikolaj Vasil'evič Gogol'. Fu pubblicato originariamente col titolo Le Avventure di Čičikov, e il sottotitolo Poema imposto dalla censura zarista. Narra su un tono comico le disavventure di un piccolo truffatore di provincia dell'Impero russo del 1820; il romanzo è anche un'allarmata denuncia della mediocrità umana e una delle opere miliari della letteratura russa. rdf:langString
Almas Mortas (em russo: Мёртвые души) é um livro de Nikolai Gogol, publicado em 1842. Apesar de supostamente ter terminado a segunda parte da trilogia, Gogol a destruiu poucos dias antes de morrer. A obra, mesmo sem ter sido concluída, é comumente considerada completa em sua atual forma e representa um importante marco na Literatura Russa. rdf:langString
rdf:langString Dead Souls
rdf:langString النفوس الميتة
rdf:langString Les ànimes mortes
rdf:langString Mrtvé duše
rdf:langString Die toten Seelen
rdf:langString Νεκρές ψυχές
rdf:langString Almas muertas
rdf:langString Arima hilak
rdf:langString Les Âmes mortes
rdf:langString Le anime morte
rdf:langString 死せる魂
rdf:langString 죽은 영혼
rdf:langString Dode Zielen
rdf:langString Martwe dusze
rdf:langString Almas Mortas
rdf:langString Мёртвые души
rdf:langString Döda själar
rdf:langString 死魂靈
rdf:langString Мертві душі
rdf:langString Dead Souls
rdf:langString Мёртвые души
rdf:langString Dead Souls
xsd:integer 623643
xsd:integer 1124833243
rdf:langString Nikolai Vasilievich GOGOL
rdf:langString Cover page of the first edition of Dead Souls. Moscow, 1842
xsd:integer 1081
xsd:integer 1842
rdf:langString Dead Souls
rdf:langString Мёртвые души
rdf:langString Dead_Souls—A_Poem
rdf:langString النفوس الميتة (بالروسية: Мёртвые души) رواية ملحمية ساخرة كتبها الروائي الروسي نيقولاي غوغول في 1842.
rdf:langString Les ànimes mortes (rus: Мёртвые души, Miórtvie duixi) és una obra mestra del segle xix de la literatura russa, escrita per l'escriptor rus d'origen ucraïnès Nikolai Gógol i publicada el 1842. Gógol la va definir com un poema èpic en prosa. Té certes similituds amb El Quixot, ja que el protagonista Txítxikov juntament amb el seu cotxer i un criat emprenen viatge en el seu pels amplis territoris de la vasta Rússia aturant-se a ciutats i pobles amb la intenció de comprar ànimes, ànimes mortes. A l'Imperi Rus abans de l'emancipació dels serfs l'any 1861, els propietaris tenien dret a posseir servents per conrear les seves terres. Els serfs eren per a la majoria dels propòsits considerats propietat del terratinent, i podria ser comprats, venuts o hipotecats en contra, com un bé. Per comptar els serfs (i persones en general), s'utilitzava la paraula "ànima": per exemple, "sis ànimes de serfs". La trama de la novel·la es recolza en les "ànimes mortes" (és a dir, "serfs morts") que s'inscriuen en els registres de la propietat. En un altre nivell, el títol fa referència a les "ànimes mortes" dels personatges de Gógol, la qual cosa fa visualitzar diferents aspectes de la póixlost (paraula russa, potser més traduïda com "banalitat" o "vulgaritat", moral i espiritual, amb matisos de pretensions de classe mitjana, la significació falsa, i el filisteisme). La primera part de la novel·la estava destinada a representar als inferns de la moderna Divina Comèdia. Gógol mostra als seus lectors una visió d'un sistema en crisi social com Rússia després de la guerra de 1812. Igual que en molts dels contes de Gógol, la crítica social de Les ànimes mortes es narra principalment a través de la sàtira hilarant. A diferència dels contes curts, "Ànimes Mortes" té la intenció d'oferir solucions més que problemes. En els seus estudis de Gógol, Andrei Beli, , Vladímir Nabókov, i altres crítics modernistes rebutgen l'opinió generalitzada de veure Les ànimes mortes com una obra reformista o satírica. Per exemple, Nabókov considera la trama com una cosa sense importància d'un gran escriptor, de qui les obres vorejaven l'irracional i la prosa d'estil combinava un poder descriptiu magnífic amb un menyspreu pels clixés novel·lescos. Txítxikov mostra una podridura moral del més extraordinari, amb la idea de comprar i vendre ànimes dels morts, que sembla ridícula, juntament amb l'ambient provincià de la novel·la com a teló de fons.
rdf:langString Mrtvé duše (1842–1846, Мёртвые души) je satirický román ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809–1852). Jde o rozsáhlé dílo podávající obraz nekalých obchodních praktik v nevolnické Rusi a kritizující všechny složky tehdejší ruské společenské i ekonomické struktury. Zdrcující kritice jsou podrobeni zejména statkáři pro jejich opilství, gamblerství, lži, rozmařilost, šílené skrblictví i neschopnost k jakémukoliv činu. Po potížích s cenzurou musel být román přepracován: byla zmírněna útočnost některých epizod (např. vložené Povídky o kapitánu Kopejnikovi vyprávějící o ponižovaném hrdinovi vlastenecké války z roku 1812, který se marně domáhá svých práv a posléze přejde ke zbojnické bandě) a byl také změněn jeho název na Příběhy Čičikova neboli Mrtvé duše (Похождения Чичикова или Мёртвые души). Po svém vydání měla kniha velký úspěch a pokrokovými kritiky byla přijata s nadšením, byla však také označována za zlovolný výmysl a fikci. Román je napsaný na rozhraní romantismu a realismu. Má pikareskní kompozicí přerůstající až v nadreálnou grotesku a sám autor jej označil za poemu v próze. Román obsahuje časté lyrické vložky, které se objevují i bez logických souvislostí, kdy se autor například vmísí do hovoru dvou postav a vyjadřuje svoje myšlenky. Ke konci knihy se pak Gogol zmiňuje o tom, že má v úmyslu napsat trilogii, která bude svou stavbou analogická k Dantově Božské komedii: svět měl v ní být předváděn nejprve takový, jaký je (peklo), poté jaký má být (očistec) a nakonec svět proměněný (ráj). Takováto kompozice je dokonce typická pro osvícenský utopický román. Gogol pak skutečně vytvořil tři varianty druhého dílu románu, které však pokaždé zničil. Třetí variantu spálil dokonce jen šest dnů před svou smrtí, zřejmě v záchvatu duševní deprese a náboženského poblouznění. U Gogola totiž propukla duševní choroba, pod jejímž vlivem a pod vlivem náboženského fanatismu začal pochybovat o správnosti vydávání svých děl a dokonce chtěl celou svoji tvorbu úplně zavrhnout. Ze dvou zlomků druhého dílu, které se po Gogolově smrti našly, se zachovalo pouze několik neúplných kapitol.
rdf:langString Οι Νεκρές ψυχές (ρωσ. «Мёртвые души») είναι το μοναδικό μυθιστόρημα που συνέγραψε ο Ρώσος συγγραφέας Νικολάι Γκόγκολ, αλλά θεωρείται ένα από τα κορυφαία έργα του. Πρωτοδημοσιεύθηκε το 1842 και θεωρείται ευρύτατα ως υπόδειγμα της του 19ου αιώνα. Το έργο περιγράφει τα ταξίδια και τις περιπέτειες του Πάβελ Ιβάνοβιτς Τσιτσικόφ (ρωσ. П.И. Чичиков), και τους ανθρώπους που συναντά. Αυτοί οι άνθρωποι είναι τυπικό δείγμα της ρωσικής μεσαίας τάξεως της εποχής. Ο ίδιος ο Γκόγκολ δεν χαρακτήρισε το βιβλίο ως μυθιστόρημα, αλλά ως «επικό ποίημα σε πεζό λόγο», αν και μέσα στο ίδιο το έργο το αποκαλεί «μυθιστόρημα σε στίχο». Παρά το ότι μεταγενέστερα απεφάσισε να το καταστήσει το πρώτο μέρος μιας τριλογίας και είχε σχεδόν τελειώσει το δεύτερο μέρος, ο Γκόγκολ το κατέστρεψε αυτή τη συνέχεια στις «Νεκρές ψυχές» λίγο πριν από τον θάνατό του. Παρά το ότι το μυθιστόρημα τελειώνει με μια ημιτελή φράση, θεωρείται από μερικούς ως πλήρες στην υπάρχουσα μορφή του.
rdf:langString Die toten Seelen (russisch Мёртвые ду́ши [ˈmʲɔˑrtvɨj⁠ɪ⁠ ˈduˑʃɨ]; Titel der Neuübersetzung von Vera Bischitzky: Tote Seelen) ist ein Roman von Nikolai Gogol (1809–1852). Der erste Teil wurde 1842 veröffentlicht. Ursprünglich war eine Trilogie geplant, aber Gogol vollendete nur die ersten beiden Teile, wovon der zweite aber nur bruchstückhaft überliefert ist. Das Originalmanuskript des zweiten Teils vernichtete Gogol kurz vor seinem Tod.
rdf:langString Dead Souls (Russian: «Мёртвые души», Mjórtvyje dúshi) is a novel by Nikolai Gogol, first published in 1842, and widely regarded as an exemplar of 19th-century Russian literature. The novel chronicles the travels and adventures of Pavel Ivanovich Chichikov (Russian: Павел Иванович Чичиков) and the people whom he encounters. These people typify the Russian middle aristocracy of the time. Gogol himself saw his work as an "epic poem in prose", and within the book characterised it as a "novel in verse". Gogol intended the novel to be the first part of a three-volume work, but burned the manuscript of the second part shortly before his death. Although the novel ends in mid-sentence (like Sterne's Sentimental Journey), it is regarded by some as complete in the extant form.
rdf:langString Arima hilak (errusieraz Мёртвые души, Myórtvyjye dúshi) Nikolai Gogol errusiar idazleak idatzitako eleberri bat da. 1842an argitaratu zuen. XIX. mendeko Errusierazko literaturako maisulanetako bat da. Gogolek prosaz idatzitako olerki epiko gisa definitu zuen. 1998ean Jose Morales Beldak euskarazko itzulpena Ibaizabal argitaletxeak argitaratu zuen.
rdf:langString Almas muertas (del ruso: Мёртвые души - Miórtvyia dushi) es una obra escrita por Nikolái Gógol y publicada en 1842. Gógol la definió como un poema épico en prosa. Tiene ciertas similitudes con El Quijote pues el protagonista Chíchikov junto con su cochero y un criado emprenden un viaje en su troika por los amplios territorios de la vasta Rusia deteniéndose en ciudades y aldeas con la intención de comprar almas, almas muertas. En el Imperio ruso antes de la emancipación de los siervos en 1861, los propietarios tenían derecho a poseer siervos para cultivar sus tierras. Los siervos eran para la mayoría de los propósitos considerados propiedad del terrateniente, y podrían ser comprados, vendidos o hipotecados en contra, como un bien. Para contar los siervos (y personas en general), se utilizaba la palabra «alma»: por ejemplo, «seis almas de siervos». La trama de la novela se apoya en las «almas muertas» (es decir, «siervos muertos») que se inscriben en los registros de la propiedad. En otro nivel, el título hace referencia a las «almas muertas» de los personajes de Gógol, todo lo cual hace visualizar diferentes aspectos de la póshlost (palabra rusa, quizás más traducida como «banalidad» o «vulgaridad», moral y espiritual, con matices de pretensiones de clase media, la significación falsa, y el filisteísmo). La primera parte de la novela estaba destinada a representar a los infiernos de la moderna Divina Comedia. Gógol muestra a sus lectores una visión de un sistema en crisis social como Rusia después de la guerra de 1812. Al igual que en muchos de los cuentos de Gógol, la crítica social de Almas muertas se narra principalmente a través de la sátira hilarante. A diferencia de los cuentos cortos, la obra tiene la intención de ofrecer soluciones más que problemas. En sus estudios de Gógol, Andréi Bely, Dmitri Sviatopolk-Mirski (D. S. Mirsky), Vladímir Nabókov, y otros críticos modernistas rechazan la opinión generalizada de Almas muertas como una obra reformista o satírica. Por ejemplo, Nabókov considera la trama como algo sin importancia de un gran escritor cuyas obras bordeaban lo irracional y cuya prosa de estilo combinaba un poder descriptivo magnífico con un desprecio por los clichés novelescos. Chíchikov muestra una podredumbre moral de lo más extraordinario, con la idea de comprar y vender almas de los muertos, que parece ridícula, junto con el ambiente provinciano de la novela como telón de fondo. En 1916, salió a la luz en España la primera edición de Almas muertas, traducida por Rodolfo Slaby y Vicente Díaz de Tejada con prólogo de Vicente Clavel. Tuvo una segunda edición en 1930, tras la cual no se volvió a publicar hasta pasados quince años, cuando apareció la traducción de Demetrio Baümer (Jackson, 1943). A ésta siguieron las de Alexis Marcoff (Iberia, 1944), Ramón Sangenís (Fama, 1955), Irene Tchernova (Aguilar, 1959, varias reed.), Manuel Comorera (Mateu, 1967), Porrúa (trad. Anónimo, 1969), Teresa Suero (Bruguera, 1970), María de los Ángeles Hernández (Seix-Barral, 1971), AugustoVidal (Círculo de Lectores, 1991; reed. M., Alianza, 2008), José Laín Entralgo (Planeta, 1980, reed. BackList 2008), Rodolfo Arévalo (Edaf, 1984, reed. 2008), Universidad Veracruzana (trad. Anónimo, 2007), y Pedro Piedras (Akal, 2009).
rdf:langString Les Âmes mortes est un roman de Nicolas Gogol paru en 1842. Narrant sur un ton comique les mésaventures d'un petit escroc dans la province de l'Empire russe des années 1820, le roman est aussi une troublante dénonciation de la médiocrité humaine et est considéré comme une des œuvres maîtresses de la littérature russe.
rdf:langString 《죽은 영혼》(러시아어: Мёртвые души)은 니콜라이 고골의 1842년 장편소설이다. 이 작품은 <검찰관>과 마찬가지로 푸슈킨으로부터 테마를 얻은 것이다. 집필 착수는 1835년으로 고골 일생의 대작이다. 속편도 썼으나 미완성인 채 작자 자신이 불살라 버려 현재는 제1부밖에 남지 않았기 때문에 보통 <죽은 영혼>이라고 하면 제1부를 말한다. 이 소설은 사기꾼 치치코프가 한밑천 벌려고 어떤 시골거리에 나타나 인근의 지주한테서 죽은 농노를 사 모으며 다니는 것이 줄거리이다. 이 작품의 진가는 줄거리에 있는 것이 아니고, 치치코프가 방문하는 지주나 시골관리 하나하나의 묘사에 있다. 백일몽을 꾸고 있는 허수아비 같은 마니로프, 우둔하면서도 욕심꾸러기 여지주 코로보치카, 굉장한 수전노 프류시킨, 대식한인 소바케비치, 허풍쟁이 노즈도료프 등이 바로 그들이다. 추악한 얼굴만을 모은 화랑(畵廊)-이것이 이 소설의 전부이나 작가 특유의 디테일한 묘사에 의해 각 인물이 훌륭히 그려져 있어 러시아 리얼리즘 문학의 확립에 있어 기념할 만한 작품이 되었다.
rdf:langString Dode Zielen (Russisch: Мёртвые души, Mjortvyje dusji) is een roman van Nikolaj Gogol uit 1842. Zelf noemde hij het een poëem in proza. Aanvankelijk had Gogol een trilogie in gedachten, maar uiteindelijk voltooide hij alleen deel 1. Het werk kan niettemin als een volledig afgerond werk worden beschouwd.
rdf:langString 『死せる魂』(しせるたましい、ロシア語: Мёртвые души)は、1842年に出版されたニコライ・ゴーゴリの長編小説である。彼は叙事詩、ロシア版のダンテ『神曲』を作り出すつもりだった。しかし、アレクサンドル・プーシキンの死が伝えられるとショックを受けて何も書けなくなり、イタリアに移ってから少しずつ執筆を再開した。1841年に第1部が完成するが、モスクワでは検閲に通らず、翌年サンクトペテルブルクで出版された。本来は第2部も書かれたが、最晩年になってゴーゴリが暖炉に投げ込んでしまったので、ほとんど残っていない。 ミハイル・ブルガーコフが演劇化した他、2006年にはBBCがラジオドラマ化した。
rdf:langString Le anime morte (in russo: Мёртвые души?, traslitterato: Mërtvye duši, IPA: ['mʲortvɪjɪ 'duʂɨ]) è un romanzo pubblicato nel 1842 dallo scrittore russo Nikolaj Vasil'evič Gogol'. Fu pubblicato originariamente col titolo Le Avventure di Čičikov, e il sottotitolo Poema imposto dalla censura zarista. Narra su un tono comico le disavventure di un piccolo truffatore di provincia dell'Impero russo del 1820; il romanzo è anche un'allarmata denuncia della mediocrità umana e una delle opere miliari della letteratura russa. Il giovane Gogol', considerato all'epoca già un genio della letteratura, era intenzionato a scrivere un grande poema sulla Russia seguendo un modello dantesco: nelle intenzioni dello scrittore Le anime morte avrebbero rappresentato solo la prima parte, nella quale veniva descritta la dimensione morale più bassa della Russia (l'inferno, in uno schema dantesco). Ma il grande progetto rimase incompiuto.
rdf:langString Almas Mortas (em russo: Мёртвые души) é um livro de Nikolai Gogol, publicado em 1842. Apesar de supostamente ter terminado a segunda parte da trilogia, Gogol a destruiu poucos dias antes de morrer. A obra, mesmo sem ter sido concluída, é comumente considerada completa em sua atual forma e representa um importante marco na Literatura Russa. O livro acompanha o personagem Pável Ivánovitch Tchítchicov, um burocrata afastado do serviço público por desonestidade, em suas andanças pelo interior da Rússia, à procura da fortuna. Seus contatos com as autoridades das pequenas cidades e dos proprietários de terras servem para o autor apresentar uma visão crítica e mordaz do sistema semi-feudal existente à época, com os servos vivendo em regime de escravidão.
rdf:langString Martwe dusze – niedokończona powieść Nikołaja Gogola, pisana od 1835 do końca życia pisarza w 1852, uznawana za szczytowe osiągnięcie w jego dorobku. Opublikowana po raz pierwszy w 1842 roku, potem poprawiana.
rdf:langString Döda själar (diakritiskt tecknad ryska: Мёртвые ду́ши, Mjértvyje dúsji) är en roman från 1842 av Nikolaj Gogol.
rdf:langString «Мёртвые ду́ши» (полное название «Похождения Чичикова, или Мёртвые души», рус. дореф. Похожденія Чичикова, или Мертвыя души) — произведение Николая Васильевича Гоголя, жанр которого сам автор обозначил как поэма. Изначально задумано как трёхтомник. Первый том был издан в 1842 году. Практически готовый второй том был утерян, но сохранилось несколько глав в черновиках. Третий том не был начат, о нём остались только отдельные сведения. Произведение входит во «Всемирную библиотеку» (список наиболее значимых произведений мировой литературы «Норвежского книжного клуба»).
rdf:langString 《死魂靈》(有版本譯作《死農奴》,俄语:Мёртвые души),是俄羅斯諷刺作家、喜劇家果戈理的主要代表作品。 該書的第一卷出版於1842年,創作時間達七年之久;第二卷是在1852年果戈理逝世後,由其作品的發行人舍維廖夫在清理作家的遺物時發現的草稿整理發表的,有不少殘缺的段落;作者原打算寫三卷本,但中間幾次焚稿,並在未完成第三卷的情況下去世了。 這本書是在普希金的創作提綱上寫成的,手稿雖然以中斷的句子做為結尾,但它仍被視作一部完整的作品。同時,四大著名吝嗇鬼中的“普留希金”(或作“普柳什金”)也是在該書中首次出現的。
rdf:langString «Мертві душі» (рос. Мёртвые души) — роман російського письменника Миколи Гоголя, вперше виданий у 1842 році. Гоголь визначив літературний жанр свого твору як «епічна поема в прозі». Сучасні літературні критики вважають роман найвизначнішим твором Гоголя.
xsd:nonNegativeInteger 18792

data from the linked data cloud