Counts of Celje

http://dbpedia.org/resource/Counts_of_Celje an entity of type: Thing

The Counts of Celje (Slovene: Celjski grofje) or the Counts of Cilli (German: Grafen von Cilli; Hungarian: cillei grófok) were the most influential late medieval noble dynasty on the territory of present-day Slovenia. Risen as vassals of the Habsburg dukes of Styria in the early 14th century, they ruled the County of Cilli as immediate counts (Reichsgrafen) from 1341 and rose to Princes of the Holy Roman Empire in 1436. rdf:langString
Die Grafen von Cilli (slow. Celjski grofje) waren Nachkommen des hochfreien Adelsgeschlechts der Herren von Sanneck (slow. Žovneški gospodje). Kluge Heiratspolitik und das klare Erkennen politischer Chancen ermöglichten ihnen einen gewaltigen sozialen Aufstieg. Zunächst waren sie treue Vasallen des Hauses Habsburg, später dessen gefährlichste Konkurrenten. Im Jahre 1341 wurden sie von Kaiser Ludwig dem Bayern in den Grafenstand und im Jahre 1436 von Kaiser Sigismund in den Reichsfürstenstand erhoben. Der letzte Cillier, Ulrich II., wurde 1456 wegen seiner Politik in Belgrad ermordet. Damit folgte dem steilen Aufstieg der jähe Absturz. rdf:langString
ツェリェ伯(スロベニア語: Celjski grofje )またはツィリ伯、ツィレイ伯(ドイツ語: Grafen von Cilli ;ハンガリー語: cillei grófok)は、中世後期のスロベニアで最も影響力をもった貴族である。14世紀初めにハプスブルク家が歴任するシュタイアーマルク公の配下にあって繁栄し、1341年から帝国伯家としてツェリェに移ってを治めた。1436年には神聖ローマ帝国の帝国諸侯となった。 rdf:langString
Os Condes de Celje (em alemão: Grafen von Cilli, em húngaro: Cillei Grófok e em esloveno: Celjski Grofje) foi a família nobre mais importante da Baixa Idade Média no território que hoje corresponde à atual Eslovênia. Eles governaram o Condado de Celje. Surgiram como vassalos da dinastia dos Habsburgos, na época em que a casa de condes local se extinguira, recebendo a imediatidade imperial sob o título de Grafs, sendo elevados também a Príncipes do Sacro Império Romano-Germânico bem como diversos outros títulos nos territórios do que é hoje a Europa Central. rdf:langString
Графи Цельські (словен. Celjski grofje) або графи фон Ціллі (нім. Grafen von Cilli) або ж Ціллеі (угор. cillei grófok) були найвпливовійшою феодальною династією пізнього середньовіччя на території сучасної Словенії. Посталі як васали Габсбургів у герцогстві Штирія, вони керували графством Цельє (Ціллі) як безпосередні імперські графи (Reichsgrafen) з 1341 року та піднялися до статусу князів Священної Римської імперії у 1436 році. Були пов'язані шлюбними союзами з впливовими феодальними та правлячими династіями Угорщини, Польщі, Боснії, Хорватії, Сербії та Богемії (Чехії). rdf:langString
Celjští, resp. hrabata z Celje (dříve česky: Cellští; německy Grafen von Cilli, slovinsky Celjski grofje), byl německy mluvící rod odvozující svůj původ od šlechtického rodu žijícího na hradě Žovnek – páni ze Žovneku (von Sannegg). Díky své sňatkové politice získali ještě jako leníci Habsburků rozsáhlá panství ve východní části alpských habsburských držav, čímž se do majetku rodu v roce 1322 dostalo i Celje. V roce 1341 získali titul hrabat, v roce 1436 byli povýšeni do stavu říšských knížat. Rod vymřel po meči v listopadu 1456 a díky smlouvě upravující vzájemné dědictví z roku 1443 připadla panství Celjských Habsburkům. rdf:langString
Hrabiowie Celje (niem. Grafen von Cilli) – najbardziej wpływowy ród szlachecki w okresie późnego średniowiecza na terenie dzisiejszej Słowenii. Pojawili się w dziejach Europy jako wasale Habsburgów, książąt Styrii na początku XIV wieku, rządzili hrabstwem Cilli jako hrabiowie Rzeszy (Reichsgrafen) od 1341 roku, a w 1436 roku zostali książętami Świętego Cesarstwa Rzymskiego. Ostatnim męskim przedstawicielem rodu był Ulryk III, zamordowany w 1456 roku. rdf:langString
Графы Цельские, также известные под немецким именем фон Цилли (Cilli) и венгерским Циллеи (Cillei), — наиболее значительный феодальный род средневековой Словении. По документам прослеживаются с XII века как владельцы замка (нем. von Sannegg), ныне полуразрушенного. Прозвание получили по замку Целе, который перешёл в их владение в 1333 году. rdf:langString
Grevarna av Celje,Cilli eller celjeätten var från mitten av 1300-talet och cirka hundra år framåt de mest inflytelserika och mäktigaste feodalherrarna i dåtidens Centraleuropa (1341-1436). Ursprungligen kom de från slottet i Žovnek, Savinja (nuvarande Slovenien). Genom strategiska giftermål och olika arvsavtal kom släkten att äga stora egendomar i nuvarande Slovenien, Kroatien och Österrike, bl.a. Celje med dess omgivning. rdf:langString
rdf:langString Counts of Celje
rdf:langString Celjští
rdf:langString Grafen von Cilli
rdf:langString ツェリェ伯
rdf:langString Hrabiowie Celje
rdf:langString Condes de Celje
rdf:langString Графы Цельские
rdf:langString Grevarna av Celje
rdf:langString Графи Цельські
xsd:integer 489852
xsd:integer 1044437014
rdf:langString Celjští, resp. hrabata z Celje (dříve česky: Cellští; německy Grafen von Cilli, slovinsky Celjski grofje), byl německy mluvící rod odvozující svůj původ od šlechtického rodu žijícího na hradě Žovnek – páni ze Žovneku (von Sannegg). Díky své sňatkové politice získali ještě jako leníci Habsburků rozsáhlá panství ve východní části alpských habsburských držav, čímž se do majetku rodu v roce 1322 dostalo i Celje. V roce 1341 získali titul hrabat, v roce 1436 byli povýšeni do stavu říšských knížat. Rod vymřel po meči v listopadu 1456 a díky smlouvě upravující vzájemné dědictví z roku 1443 připadla panství Celjských Habsburkům. Hlavním pramenem dějin rodu je německy psaná , která připomíná římskou historii Celje a poté přechází k historii rodu až do jeho vymření v roce 1456 a k bojům o celjské dědictví (1460). Z rodu pocházela česká královna Barbora Celjská, jež dožila na Mělníku a je pochována v Martinické kapli u zdi svatováclavské kaple v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
rdf:langString The Counts of Celje (Slovene: Celjski grofje) or the Counts of Cilli (German: Grafen von Cilli; Hungarian: cillei grófok) were the most influential late medieval noble dynasty on the territory of present-day Slovenia. Risen as vassals of the Habsburg dukes of Styria in the early 14th century, they ruled the County of Cilli as immediate counts (Reichsgrafen) from 1341 and rose to Princes of the Holy Roman Empire in 1436.
rdf:langString Die Grafen von Cilli (slow. Celjski grofje) waren Nachkommen des hochfreien Adelsgeschlechts der Herren von Sanneck (slow. Žovneški gospodje). Kluge Heiratspolitik und das klare Erkennen politischer Chancen ermöglichten ihnen einen gewaltigen sozialen Aufstieg. Zunächst waren sie treue Vasallen des Hauses Habsburg, später dessen gefährlichste Konkurrenten. Im Jahre 1341 wurden sie von Kaiser Ludwig dem Bayern in den Grafenstand und im Jahre 1436 von Kaiser Sigismund in den Reichsfürstenstand erhoben. Der letzte Cillier, Ulrich II., wurde 1456 wegen seiner Politik in Belgrad ermordet. Damit folgte dem steilen Aufstieg der jähe Absturz.
rdf:langString ツェリェ伯(スロベニア語: Celjski grofje )またはツィリ伯、ツィレイ伯(ドイツ語: Grafen von Cilli ;ハンガリー語: cillei grófok)は、中世後期のスロベニアで最も影響力をもった貴族である。14世紀初めにハプスブルク家が歴任するシュタイアーマルク公の配下にあって繁栄し、1341年から帝国伯家としてツェリェに移ってを治めた。1436年には神聖ローマ帝国の帝国諸侯となった。
rdf:langString Os Condes de Celje (em alemão: Grafen von Cilli, em húngaro: Cillei Grófok e em esloveno: Celjski Grofje) foi a família nobre mais importante da Baixa Idade Média no território que hoje corresponde à atual Eslovênia. Eles governaram o Condado de Celje. Surgiram como vassalos da dinastia dos Habsburgos, na época em que a casa de condes local se extinguira, recebendo a imediatidade imperial sob o título de Grafs, sendo elevados também a Príncipes do Sacro Império Romano-Germânico bem como diversos outros títulos nos territórios do que é hoje a Europa Central.
rdf:langString Hrabiowie Celje (niem. Grafen von Cilli) – najbardziej wpływowy ród szlachecki w okresie późnego średniowiecza na terenie dzisiejszej Słowenii. Pojawili się w dziejach Europy jako wasale Habsburgów, książąt Styrii na początku XIV wieku, rządzili hrabstwem Cilli jako hrabiowie Rzeszy (Reichsgrafen) od 1341 roku, a w 1436 roku zostali książętami Świętego Cesarstwa Rzymskiego. Pierwsze informacje na temat rodu późniejszych hrabiów von Cilli pochodzą z 1130 roku. Przedstawiciele tego rodu żyli na pograniczu Styrii i Słowenii. Tytuł hrabiowski został nadany w 1341 roku Fryderykowi I przez cesarza Ludwika IV Bawarskiego. Nazwa pochodziła od słoweńskiego zamku Celje, będącego główną siedzibą rodu. Nowe hrabstwo było bezpośrednim lennem Rzeszy. Herman I, syn i następca Fryderyka I, uzyskał potwierdzenie nadania tytułu hrabiowskiego w 1372 roku. Jednocześnie przez małżeństwo z Katarzyną Kotromanić, córką bana Bośni, podniósł znaczenie rodu, który w następnych latach wszedł w związki m.in. z królewskimi dynastiami Jagiellonów i Luksemburgów. Ostatnim męskim przedstawicielem rodu był Ulryk III, zamordowany w 1456 roku.
rdf:langString Grevarna av Celje,Cilli eller celjeätten var från mitten av 1300-talet och cirka hundra år framåt de mest inflytelserika och mäktigaste feodalherrarna i dåtidens Centraleuropa (1341-1436). Ursprungligen kom de från slottet i Žovnek, Savinja (nuvarande Slovenien). Genom strategiska giftermål och olika arvsavtal kom släkten att äga stora egendomar i nuvarande Slovenien, Kroatien och Österrike, bl.a. Celje med dess omgivning. År 1341 tilldelades Friderik I den ärftliga titeln ”Grauff von Zilli” av den tyskromerska kejsaren Ludvig IV av Bayern. Friderik erkände till en början habsburgarna som feodalherrar men i takt med att Celjegrevarnas inflytande ökade blev de istället rivaler. Frideriks söner; och styrde landet tillsammans fram till Ulriks död 1368. Därefter regerade Herman I en tid tillsammans med Ulriks son, . En framträdande medlem av Celjeätten var (född ca 1365, död 1435), son till Herman I. Vid ett avgörande fältslag mot turkarna i Slaget vid Nikopolis 1396, räddade Herman II livet på den tyskromerska kejsaren Sigismund av Ungern. Som tack förlänade kejsaren honom titeln ”rikets adelsman” och gav honom stora egendomar i Kroatien, bland annat staden Varaždin och grevskapet Zagorje. I och med detta upphörde Celjeättens vasallförhållande till habsburgarna. Sigismund gifte sig sedermera med dottern till Herman II, Barbara av Celje, som på detta sätt kom att bli kejsarinna av det Tysk-romerska riket. År 1436 fick (son till Herman II) den ärftliga titeln ”rikets furste” av kejsaren. Furstendömet blev självständigt och furstarna av Celje jämställdes med habsburgarna. Celjefurstarna präglade egna mynt med det trestjärniga vapnet på. Fursteutnämningen föll dock inte i god jord hos habsburgarna som anföll samma år. Kriget mellan Celjefurstarna och habsburgarna pågick i sju år och slutade med att habsburgarna besegrades 1443 och erkände Celjefurstarnas utnämning. Ett ömsesidigt arvsavtal ingicks där det slogs fast att släkterna ärvde varandra i det fall att den manliga linjen i en ätt dog ut. Detta kom att visa sig vara ödesdigert för Celjefurstarna. , son till Friderik II, var under en tid målsman för den minderårige Ladislaus V av Ungern, hertig av Österrike och högste representant av habsburgarna och regerade i dennes ställe. I och med detta engagemang ådrog sig Ulrik II många fiender och när han åtföljde kungen vid ett besök i Belgrad 1456, mördades han av en ung ungersk adelsman, Hunjadi. I och med Ulrik II:s död dog Celjeätten ut och landet gick i arv till habsburgarna.
rdf:langString Графи Цельські (словен. Celjski grofje) або графи фон Ціллі (нім. Grafen von Cilli) або ж Ціллеі (угор. cillei grófok) були найвпливовійшою феодальною династією пізнього середньовіччя на території сучасної Словенії. Посталі як васали Габсбургів у герцогстві Штирія, вони керували графством Цельє (Ціллі) як безпосередні імперські графи (Reichsgrafen) з 1341 року та піднялися до статусу князів Священної Римської імперії у 1436 році. Були пов'язані шлюбними союзами з впливовими феодальними та правлячими династіями Угорщини, Польщі, Боснії, Хорватії, Сербії та Богемії (Чехії).
rdf:langString Графы Цельские, также известные под немецким именем фон Цилли (Cilli) и венгерским Циллеи (Cillei), — наиболее значительный феодальный род средневековой Словении. По документам прослеживаются с XII века как владельцы замка (нем. von Sannegg), ныне полуразрушенного. Прозвание получили по замку Целе, который перешёл в их владение в 1333 году. В XIV веке графы Цельские на стороне Габсбургов воевали с синьорами Гориции и графами Тироля. За верную службу императору они были награждены наделами в Штирии, Каринтии и Крайне. Для графа Германа II звёздным часом стала Никопольская битва (1396), во время которой он личной доблестью спас от смерти венгерского короля Сигизмунда, будущего императора. За это благодарный монарх наградил графа областью Загорье на севере Хорватии с городом Вараждин. Овдовев, Сигизмунд в 1408 году женился на его дочери Барбаре, прозванной недоброжелателями «немецкой Мессалиной». Помимо прочих обстоятельств, выбор невесты объяснялся тем, что в жилах Барбары текла кровь древних славянских правителей — Котроманичей и . От этого брака родилась наследница венгерской и богемской корон, Елизавета Люксембургская, мать короля Ладислава Постума. Несколькими годами ранее литовец Ягайло, овдовев после смерти Ядвиги, взял в жёны племянницу и приёмную дочь Германа — Анну Цельскую, дедом которой по матери приходился польский король Казимир Великий. Этим браком он укрепил своё право на польский престол. Часть польских придворных надеялась передать престол единственному ребёнку Ягайлы и Анны, юной Ядвиге, однако она умерла (возможно, от яда) незадолго до брака с маркграфом Бранденбургским. Последний представитель рода Цилли — Ульрик Циллеи, граф Ортенбургский — приходился Герману II внуком. В жёны взял Катерину, дочь сербского деспота Георгия Бранковича и византийской царевны Ирины Кантакузиной. Всю жизнь он провёл в борьбе с Яношем Хуньяди и его сторонниками за боснийскую корону и опекунство над своим племянником Ладиславом Постумом. После смерти Яноша он стал фактическим правителем Венгрии, но при вступлении в Белград был убит приверженцами Ласло Хуньяди. Его дочь и наследница была выдана замуж за брата Ласло, Матьяша.
xsd:nonNegativeInteger 9753

data from the linked data cloud