Corporatocracy

rdf:langString Korporatokracie

rdf:langString Korporatokracie (řidčeji korporokracie) je termín označující stav nebo státní zřízení, kdy převážnými držiteli moci jsou korporace a role státu je značně omezena, např. na poskytování legislativního rámce a podnikatelských podmínek pro tyto korporace. Termín korporatokracie byl zaveden stoupenci levicového hnutí a je často používán mnohými levicovými intelektuály. Mezi známé uživatele tohoto termínu patří například John Perkins. Konstrukce korporatokracie stojí na předpokladu, že moc v rukou státu slábne ve prospěch korporací (z čehož nejvíce těm největším a nejbohatším). Zastánci existence korporatokracie tento předpoklad extrapolují do budoucnosti a někteří z nich otevřeně varují před úskalími, které by to přinášelo (např. fakt, že ředitelé korporací nejsou demokraticky voleni a běžný občan by neměl možnost politiku korporací ovlivnit). Prorůstání korporatokracie do politiky má určitou souvislost s vlivem velkých peněz ve formě příspěvků na kampaně. V prostředí, kdy pro úspěšnou politickou kampaň je třeba koncentrovat obrovské množství peněz a kde korporace nejsou omezeny v množství těchto příspěvků konkrétním kandidátům, lze očekávat princip , tedy to, že politik uvedený do svého úřadu bude následně slyšet na přání korporace, která mu štědře přispěla na kampaň, a bude-li moci, „ohne“ legislavu v její prospěch. Mezi vlastnosti a průvodní jevy korporatokracie patří: * moc korporací stoupá nad moc státu a státních a regionálních orgánů * korporace disponují většími finančními prostředky než státní orgány a tam, kde poddimenzovaná státní infrastruktura selhává, jsou životaschopnější * invaze korporací do života občanů (např. školy, sídliště nebo celé obce vlastněné korporacemi) * eroze práv a svobod občanů ve prospěch potřeb korporace (pracovní podmínky, trh práce), zájmy jednotlivce se stávají podřadnější nad zájmy korporace (prvek podobný fašismu) * korporace začíná přebírat a suplovat funkce a služby státu – to, co bylo dříve státní (doprava, vzdělání, telekomunikace, média, výzkum, zdravotní pojištění, rekvalifikace, mateřské školy) je nyní firemní * za korporatokracii může být považován i případ, ve kterém státní orgány fungují pouze formálně a ve skutečnosti skrze korupci je skutečná exekutivní, soudní a zákonodárná moc „koupena“ korporacemi, prorostlými do státní správy * vysoká míra patentování, zpoplatňování dříve veřejných služeb občanům, aplikace tržních principů na vše, příkré sledování maximalizace zisku * moc korporací v korporatokracii je konsolidována a neustále upevňována též pomocí jimi vlastněných nebo koupených médií, je čím dál obtížnější je svobodně kritizovat Korporatokracie je významově podobná plutokracii (vládě bohatých), oligarchii (vládě elity), ale někteří historici nalézají i podobné znaky s fašismem v dobách Benita Mussoliniho. Podle stoupenců tohoto termínu zašla korporatokracie nejdál ve Spojených státech amerických – příkladem může být politický slib Donalda Trumpa: „drain the swamp“ („vysušit bažinu“), tedy zbavit politiku vlivu korporací a střetu zájmů, a následné dosazení mnoha korporátních šéfů do svého kabinetu, mj. čtyř postů z Goldman Sachs. Dalšími příklady jsou Singapur a Chile za vlády Augusta Pinocheta.