Coronation of the Holy Roman Emperor

http://dbpedia.org/resource/Coronation_of_the_Holy_Roman_Emperor an entity of type: CausalAgent100007347

Korunovace panovníků Svaté říše římské, tj. římských králů, císařů a jejich manželek, probíhaly po celou dobu existence Svaté říše římské. Prvním panovníkem, kterého papež (sv. Lev III.) korunoval na císaře, byl Karel Veliký v roce 800. Za prvního vládce Svaté říše římské je nicméně považován až císař Ota I., korunovaný roku 962. Poslední korunovace římského císaře se odehrála v roce 1792, kdy byl korunován František II. Rakouský. rdf:langString
Koronacja królów i cesarzy Świętego Cesarstwa Rzymskiego – rytuał wokół właściwej koronacji cesarzy rzymskich, który pozostał właściwie niezmieniony aż do koronacji ostatniego cesarza rzymskiego, Franciszka II. Ustalenia Złotej Bulli Karola IV z 1356 określiły przebieg ceremonii. Słowo koronacja oznaczało od tej pory cały przebieg uroczystości, jak również właściwy akt „nałożenia korony”, czyli koronację w ścisłym tego słowa znaczeniu. Na ceremonię miał wpływ elekcyjny charakter monarchii połączony z tradycją antycznego cesarstwa rzymskiego, królestwa i cesarstwa Franków oraz intronizacji germańskich królów. rdf:langString
كان تتويج الإمبراطور الروماني المقدس عبارة عن احتفال تسلم فيه حاكم أكبر كيان سياسي في أوروبا الغربية آنذاك، التمجيد الإمبراطوري على يد البابا، ما يرمز إلى حق البابا في تتويج الملوك المسيحيين والإمبراطورات الرومانيات المقدسات، وكذلك دور الإمبراطور كحامي للكنيسة الرومانية الكاثوليكية. rdf:langString
Die Krönung der römisch-deutschen Könige und Kaiser war eine Abfolge mehrerer weltlicher und sakraler Hoheitsakte, Zeremonien und Weihen zur Amtseinsetzung eines neuen Herrschers im Heiligen Römischen Reich. rdf:langString
The Coronation of the Holy Roman Emperor was a ceremony in which the ruler of Western Europe's then-largest political entity received the Imperial Regalia from the hands of the Pope, symbolizing both the pope's right to crown Christian sovereigns and also the emperor's role as protector of the Roman Catholic Church. The Holy Roman Empresses were crowned as well. rdf:langString
La coronación del emperador del Sacro Imperio Romano Germánico era la ceremonia en la que el gobernante de la entonces entidad política más grande de Europa, el Sacro Imperio Romano Germánico, recibía la Regalia Imperial —joyas del imperio— de manos del papa, lo que simbolizaba tanto el supuesto derecho del papa a coronar a los soberanos cristianos como el papel del emperador como protector de la Iglesia católica. Las emperatrices consortes también eran coronadas. rdf:langString
Le couronnement de l'empereur romain germanique est la cérémonie au cours de laquelle le souverain du Saint Empire reçoit les insignes impériaux des mains du pape, symbolisant à la fois la primauté du pouvoir spirituel sur le temporel et le rôle de l'empereur en tant que protecteur de l'Église catholique. rdf:langString
L'incoronazione dell'imperatore del Sacro Romano Impero era una cerimonia in cui il sovrano della più grande entità politica dell'Europa occidentale riceveva le regalie imperiali per mano del Papa, a simboleggiare sia il diritto del papa a incoronare i sovrani cristiani sia il ruolo dell'imperatore come protettore della Chiesa cattolica. Anche le imperatrici del Sacro Romano Impero erano incoronate. rdf:langString
A coroação do imperador do Sacro Império Romano-Germânico era uma cerimônia na qual o soberano do Sacro Império Romano-Germânico era coroado e investido na regalia. Ela corresponde às antigas cerimônias de coroação de monarquias na Europa que foram pouco a pouco substituídas por inaugurações ou entronizações. O imperador era coroado pelo papa em Roma. rdf:langString
Коронація імператора Священної Римської імперії — низка заходів та церемоній, які супроводжували вступ на посаду нового імператора Священної Римської імперії. За майже тисячолітню історію Священної Римської імперії правові норми та традиції коронації змінювались в залежності від доби. Церемонія коронації, на якій правитель найбільшого на той час політичного утворення в Західній Європі отримував імператорські клейноди та корону від Папи Римського символізувало, з одного боку право Папи коронувати християнських монархів, а з другого - роль імператора як опори та захисника християнської церкви. rdf:langString
Коронация королей Германии и Священной Римской империи, а также императоров Священной Римской империи, представляла собой череду изданий многочисленных светских и церковных документов, церемоний и таинств, необходимых для восхождения на трон Священной Римской империи. rdf:langString
rdf:langString تتويج الإمبراطور الروماني المقدس
rdf:langString Korunovace panovníků Svaté říše římské
rdf:langString Krönung der römisch-deutschen Könige und Kaiser
rdf:langString Coronación del emperador del Sacro Imperio Romano Germánico
rdf:langString Coronation of the Holy Roman Emperor
rdf:langString Couronnement de l'empereur romain germanique
rdf:langString Incoronazione dell'imperatore del Sacro Romano Impero
rdf:langString Koronacja królów i cesarzy Świętego Cesarstwa Rzymskiego
rdf:langString Coroação do imperador do Sacro Império Romano-Germânico
rdf:langString Коронация королей Священной Римской империи, королей Германии и императоров Священной Римской империи
rdf:langString Коронація в Священній Римській імперії
xsd:integer 23582792
xsd:integer 1105298845
rdf:langString Korunovace panovníků Svaté říše římské, tj. římských králů, císařů a jejich manželek, probíhaly po celou dobu existence Svaté říše římské. Prvním panovníkem, kterého papež (sv. Lev III.) korunoval na císaře, byl Karel Veliký v roce 800. Za prvního vládce Svaté říše římské je nicméně považován až císař Ota I., korunovaný roku 962. Poslední korunovace římského císaře se odehrála v roce 1792, kdy byl korunován František II. Rakouský.
rdf:langString كان تتويج الإمبراطور الروماني المقدس عبارة عن احتفال تسلم فيه حاكم أكبر كيان سياسي في أوروبا الغربية آنذاك، التمجيد الإمبراطوري على يد البابا، ما يرمز إلى حق البابا في تتويج الملوك المسيحيين والإمبراطورات الرومانيات المقدسات، وكذلك دور الإمبراطور كحامي للكنيسة الرومانية الكاثوليكية. تأسست الإمبراطورية الرومانية المقدسة في عام 800 في عهد شارلمان. تُوج جميع الأباطرة الذين تلوه على يد البابا أو غيره من الأساقفة الكاثوليك. كان التتويج البابوي شرطًا أساسيًأ للحصول على اللقب الإمبراطوري حتى عام 1508، حين اعترف البابا يوليوس الثاني بحق الملوك الجرمانيين المنتخبين من قبل الأمراء الناخبين في استخدام اللقب الإمبراطوري. كان تشارلز الخامس آخر إمبراطور روماني مقدس يتوجه البابا كليمنت السابع في بولونيا عام 1530، منذ ذلك الحين حتى إلغاء الإمبراطورية في عام 1806، لم يقم البابا أي مراسم تتويج أخرى. أطلق الحكام اللاحقون على أنفسهم ببساطة لقب «إمبراطور الرومان المنتخب» بعد انتخابهم وتتويجهم ملوكًا لألمانيا، دون الإجراء الرسمي النهائي للتتويج الإمبراطوري على يد البابا في روما.
rdf:langString The Coronation of the Holy Roman Emperor was a ceremony in which the ruler of Western Europe's then-largest political entity received the Imperial Regalia from the hands of the Pope, symbolizing both the pope's right to crown Christian sovereigns and also the emperor's role as protector of the Roman Catholic Church. The Holy Roman Empresses were crowned as well. The Holy Roman Empire was established in the year 800 under Charlemagne. Later emperors were crowned by the pope or other Catholic bishops. Charles V became the last Holy Roman Emperor to be crowned by a pope: Clement VII in Bologna in 1530. Thereafter, until the abolition of the empire in 1806, no further crownings by the Pope were held. Later rulers simply proclaimed themselves Imperator Electus Romanorum or "Elected Emperor of the Romans" after their election by the princes and coronation as German king.
rdf:langString La coronación del emperador del Sacro Imperio Romano Germánico era la ceremonia en la que el gobernante de la entonces entidad política más grande de Europa, el Sacro Imperio Romano Germánico, recibía la Regalia Imperial —joyas del imperio— de manos del papa, lo que simbolizaba tanto el supuesto derecho del papa a coronar a los soberanos cristianos como el papel del emperador como protector de la Iglesia católica. Las emperatrices consortes también eran coronadas. La coronación imperial fue establecida en siglo IX cuando Carlomagno, rey de los francos, fue coronado el día de Navidad del año 800 por el papa León III. Los emperadores posteriores también fueron coronados por el papa o por otros obispos católicos, hasta que Carlos V se convirtió en el último emperador del Sacro Imperio Romano en ser coronado por un papa, por Clemente VII en Bolonia, en 1530. A partir de entonces, y hasta la abolición del imperio en 1806, no hubo más coronaciones por papas.​ Los gobernantes posteriores simplemente se proclamaban a sí mismos como Imperator Electus Romanorum (Emperador Electo de los Romanos) después de su elección y coronación como rey alemán, sin la formalidad de una coronación imperial por el papa en Roma.
rdf:langString Die Krönung der römisch-deutschen Könige und Kaiser war eine Abfolge mehrerer weltlicher und sakraler Hoheitsakte, Zeremonien und Weihen zur Amtseinsetzung eines neuen Herrschers im Heiligen Römischen Reich. Das Ritual, das sich über einen langen Zeitraum herausbildete, war geprägt durch den Charakter des Reiches als Wahlmonarchie. Es verband Traditionen des antiken römischen und des späteren karolingisch-fränkischen Kaisertums mit denen der Königserhebung germanischer Völker und der kirchlichen Bischofsweihe. Seit dem Spätmittelalter folgte es den Regelungen der Goldenen Bulle, dem 1356 unter Karl IV. entstandenen Reichsgrundgesetz, und blieb bis zur Krönung Franz II. im Jahre 1792 fast unverändert.
rdf:langString Le couronnement de l'empereur romain germanique est la cérémonie au cours de laquelle le souverain du Saint Empire reçoit les insignes impériaux des mains du pape, symbolisant à la fois la primauté du pouvoir spirituel sur le temporel et le rôle de l'empereur en tant que protecteur de l'Église catholique. Le couronnement papal était nécessaire pour acquérir le titre impérial jusqu'en 1508, date à laquelle le pape Jules II a reconnu le droit des monarques germaniques élus par les princes-électeurs d'utiliser le titre impérial. Charles Quint fut le dernier empereur romain germanique à être couronné par un pape.
rdf:langString L'incoronazione dell'imperatore del Sacro Romano Impero era una cerimonia in cui il sovrano della più grande entità politica dell'Europa occidentale riceveva le regalie imperiali per mano del Papa, a simboleggiare sia il diritto del papa a incoronare i sovrani cristiani sia il ruolo dell'imperatore come protettore della Chiesa cattolica. Anche le imperatrici del Sacro Romano Impero erano incoronate. La prima incoronazione imperiale celebratasi in Occidente dalla deposizione di Romolo Augusto fu quella di Carlo Magno da parte di Papa Leone III, avvenuta nell'anno 800. Gli imperatori successivi furono anch'essi incoronati dal papa o da altri vescovi cattolici. L'incoronazione papale era un prerequisito essenziale per avere il titolo imperiale fino al 1508, quando papa Giulio II riconobbe il diritto a usare il titolo imperiale dei monarchi tedeschi eletti dai principi elettori secondo quanto previsto dalla Bolla d'oro. Carlo V divenne l'ultimo imperatore del Sacro Romano Impero a essere incoronato da un papa, da Clemente VII a Bologna nel 1530. Successivamente, fino all'abolizione dell'impero nel 1806, non vennero più incoronati dal Papa. I sovrani successivi si proclamarono semplicemente Imperator Electus Romanorum ("Imperatore Eletto dei Romani") dopo la loro elezione e incoronazione come re tedesco, senza la formalità definitiva di un'incoronazione imperiale da parte del Papa a Roma.
rdf:langString Коронация королей Германии и Священной Римской империи, а также императоров Священной Римской империи, представляла собой череду изданий многочисленных светских и церковных документов, церемоний и таинств, необходимых для восхождения на трон Священной Римской империи. Ритуал, который сложился в результате долгих трансформаций, был отмечен характером Священной Римской империи германской нации как выборной монархии. В нём соединились традиции античного Рима и Франкского государства эпохи Каролингов, где, с одной стороны, источником власти короля были германские племена, с другой — епископские кафедры.Начиная с позднего средневековья этот ритуал проводили в соответствии с предписаниями Золотой Буллы, основного законодательного акта Священной Римской империи Германской нации, изданного в 1356 году в правление императора Карла IV Люксембургского. Вплоть до коронации Франца II в 1792 году он оставался практически неизменным.
rdf:langString Koronacja królów i cesarzy Świętego Cesarstwa Rzymskiego – rytuał wokół właściwej koronacji cesarzy rzymskich, który pozostał właściwie niezmieniony aż do koronacji ostatniego cesarza rzymskiego, Franciszka II. Ustalenia Złotej Bulli Karola IV z 1356 określiły przebieg ceremonii. Słowo koronacja oznaczało od tej pory cały przebieg uroczystości, jak również właściwy akt „nałożenia korony”, czyli koronację w ścisłym tego słowa znaczeniu. Na ceremonię miał wpływ elekcyjny charakter monarchii połączony z tradycją antycznego cesarstwa rzymskiego, królestwa i cesarstwa Franków oraz intronizacji germańskich królów.
rdf:langString A coroação do imperador do Sacro Império Romano-Germânico era uma cerimônia na qual o soberano do Sacro Império Romano-Germânico era coroado e investido na regalia. Ela corresponde às antigas cerimônias de coroação de monarquias na Europa que foram pouco a pouco substituídas por inaugurações ou entronizações. O imperador era coroado pelo papa em Roma. De início, o imperador se autointitulava Imperator Augustus, empregando títulos do antigo Império Romano. O título "Imperador Romano", bem como o nome do "Sacro Império Romano", surgiu apenas nos séculos seguintes (e os historiadores acrescentam a qualificação "-Germânico" ao título e ao império, acusando o caráter germânico da entidade política e do território que esta controlava). O imperador era escolhido por um grupo de príncipes posteriormente conhecidos como príncipes-eleitores, mas, até a sua coroação pelo papa em Roma, ostentava apenas o título de Rei dos Romanos (rex romanorum). Ao receber a coroa imperial, o imperador mantinha o título de rei (título este com funções dadas pelo direito feudal). A partir de 1508, dispensou-se a obrigação da coroação pelo papa para que o eleito pudesse envergar o título imperial (ou, formalmente, de "imperador-eleito"). O título de imperador tinha conotações religiosas, o que sugeria uma obrigação de proteger a Igreja Católica (o próprio Carlos Magno se arrogava a suprema chefia da Igreja, recebida com o título imperial). O imperador também era ordenado como sub-diácono, o que excluía não-católicos e mulheres do trono. A relação precisa entre as funções temporal e religiosa do título nunca ficou muito clara e causou conflitos sérios entre os duques germânicos e o papa, como, por exemplo, na Questão das Investiduras, no século XI. A seleção do imperador era influenciada por diversos fatores. Como o título era formalmente eletivo, a sucessão era hereditária apenas até um certo ponto, embora costumasse ocorrer dentro de uma mesma dinastia até que se esgotassem os sucessores. O processo exigia que o candidato fizesse concessões aos eleitores, o que contribuía para o declínio do poder central (do imperador) em favor dos príncipes territoriais do império. O colégio dos eleitores foi fixado em sete pela Bula Dourada de 1356; em 1623, durante a Guerra dos Trinta Anos, acrescentaram-se outros eleitores. A Coroa Imperial é a mais importante das Insígnias Imperiais (Reichskleinodien), incluindo a Cruz Imperial (Reichskreuz), a Espada Imperial (Reichsschwert) e Lança do destino( Heilige Lanze). Durante a Cerimônia de Coroação ela era dada ao novo monarca, juntamente com cetro (Zepter) e o Orbe imperial (Reichsapfel) e ela só poderia ser utilizada na cerimônia. A coroa imperial e as outras insígnias do Sacro Império Romano eram guardadas, a partir do ano 1424, em Nuremberg, uma cidade do antigo Ducado da Francônia, que era o centro e a origem do Estado francês em terras germânicas.
rdf:langString Коронація імператора Священної Римської імперії — низка заходів та церемоній, які супроводжували вступ на посаду нового імператора Священної Римської імперії. За майже тисячолітню історію Священної Римської імперії правові норми та традиції коронації змінювались в залежності від доби. Церемонія коронації, на якій правитель найбільшого на той час політичного утворення в Західній Європі отримував імператорські клейноди та корону від Папи Римського символізувало, з одного боку право Папи коронувати християнських монархів, а з другого - роль імператора як опори та захисника християнської церкви. Коронації правителів Священної Римської імперії, тобто римських королів, німецьких королів, Імператорів Священної Римської імперії та їхніх дружин, відбувались протягом усього існування Священної Римської імперії. Першим монархом, якого Папа Римський св. Лев III коронував на імператора, був Карл Великий 800 року. Однак першим правителем Священної Римської імперії вважається імператор Оттон I, коронований 962 р. Папська коронація була обов'язковою для отримання імператорського титулу до 1508 р., коли Папа Юлій II визнав право німецьких монархів, обраних князями-виборцями, використовувати імператорський титул, без церемонії коронації Папою. Карл V став останнім імператором Священної Римської імперії, якого коронував Папа Римський Климент VII у Болоньї 1530 р. Пізніші правителі просто проголошували себе імператором "Electus Romanorum" тобто Обраним імператором римлян, після їх обрання та коронації як німецького короля, без урочистої офіційної імператорської коронації Папою Римським. До скасування Священної Римської імперії 1806 р. церемонії коронації відбувались в Аахенському соборі та палаці за участю архієпископів Кельна та Майнца. Остання коронація Римського імператора відбулася 1792 року, коли Франциск II був коронований як імператор Священної Римської імперії. Відбувались також і церемонії коронації імператриць Священної Римської імперії, як окремо від імператорів, так і спільно з ним.
xsd:nonNegativeInteger 36821

data from the linked data cloud