Conversio Bagoariorum et Carantanorum

http://dbpedia.org/resource/Conversio_Bagoariorum_et_Carantanorum an entity of type: Thing

O obrácení Bavorů a Korutanců (jiné názvy: O obrácení Bavorů a Korutanců na víru nebo Spis o obrácení Bavorů a Korutanců nebo Spis o pokřtění Bavorů a Karantánců či Obrácení Bavorů a Karantánů; často s výměnou Karantánců (Karantánie) za Korutánců latinsky Conversio Bagoariorum et Carantanorum, Libellus de conversione Bagoariorum et Carantanorum, De conversione Bagoariorum et Carantanorum Libellus; zkráceně Konverze, Conversio) je franská kronika z 9. století, ve které blíže neznámý salcburský kněz popisuje misionářské aktivity salcburského arcibiskupství v Karantánii, Panonii a Nitransku od období biskupa Ruperta na začátku 8. století (tj. kolem roku 700) po rok 870. rdf:langString
Die Conversio Bagoariorum et Carantanorum (Bekehrung der Baiern und Karantanen) ist ein lateinischer Text über die Missionstätigkeit des Erzbistums Salzburg im Gebiet der Bajuwaren und Karantanen seit dem 7. Jahrhundert. Er entstand um 870 in Salzburg wahrscheinlich auf Initiative von Erzbischof Adalwin. Ihr Ziel war es, die Ansprüche des Erzbistums für die Missionstätigkeit im Plattensee-Fürstentum zu belegen. Die Conversio ist ein historisch einzigartiger Text über die Verhältnisse in Kärnten und das angrenzende Gebiet der Awaren im 8. und 9. Jahrhundert. rdf:langString
『バイエルン人とカランタニア人の改宗』(ラテン語: Conversio Bagoariorum et Carantanorum、ドイツ語: Bekehrung der Baiern und Karantanen)は、870年代にザルツブルクで著されたラテン語の歴史書。バイエルンでキリスト教を布教し、聖ペーター僧院教会を開いた初代ザルツブルク司教(710年死去)の生涯を記し、最後にの略史を語っている。 著者は当時のザルツブルク司教アダルウィンと考えられている。当時東ローマ帝国のキュリロスとメトディオスによって大モラヴィアやパンノニアのスラヴ人にスラヴ語典礼によるキリスト教布教が行われており、ラテン語典礼のみを認めるアダルウィンらドイツ人聖職者と対立していた。アダルウィンは東フランク王ルートヴィヒ2世に『バイエルン人との改宗』を献上し、歴史的側面からラテン語典礼派とスラヴ語典礼派の対立を解説し、王を前者の後ろ盾としようとしたものと見られている。 rdf:langString
Conversio Bagoariorum et Carantanorum („Nawrócenie Bawarów i Karyntyjczyków”) – traktat spisany po łacinie w Salzburgu ok. roku 870, opisuje życie i działalność prawdopodobnego założyciela Salzburga Ruperta (zm. 710), w szczególności jego pracę misyjną w Bawarii. Dokument przedstawia także działalność biskupów i opatów w archidiecezji w Salzburgu. Zawiera też historię Słowian karynckich. rdf:langString
The Conversio Bagoariorum et Carantanorum ("The Conversion of the Bavarians and the Carantanians") is a Latin history written in Salzburg in the 870s. It describes the life and career of Salzburg's founding saint Rupert (d. 710), notably his missionary work in Bavaria, and the activities of the bishops and abbots in the Archdiocese of Salzburg. It concludes with a brief history of Carantania. rdf:langString
La Conversión de los bávaros y los carantanos (en latín, Conversio Bagoariorum et Carantanorum) es una obra en latín escrita en Salzburgo en la década del 870. Narra la vida del primer obispo de Salzburgo, san Ruperto (m. 710), en especial su actividad misionera en Baviera, y las de los obispos y abades en la Arquidiócesis de Salzburgo. Concluye con una historia breve de Carantania. Los tres manuscritos que la componen mencionan una iglesia consagrada a Pribina en sus dominios llamada Nitrava. rdf:langString
La Conversio Bagoariorum et Carantanorum ("La conversione dei bavari e dei carantani") è un'opera storiografica scritta in latino a Salisburgo negli anni 870. Descrive la vita e la carriera del santo vescovo ed abate fondatore di Salisburgo Ruperto († 710), in particolare la sua opera missionaria monastica in Baviera e le attività dei vescovi e degli abati nell'arcidiocesi di Salisburgo. Si conclude con una breve storia della Carantania. rdf:langString
Le Conversio Bagoariorum et Carantanorum (en français : « Conversion des Bavarois et des Carantaniens ») est un texte en latin écrit à Salzbourg dans les années 870. Il décrit la vie de Saint Rupert († 718), le premier évêque à Salzbourg, ainsi que les activités de ses successeurs, en particulier leur activité de missionnaire sur le territoire des Bavarii et les régions voisines des Avars. Il se termine par une brève histoire de la Carantanie. Libéré en 873, Méthode retourna en Pannonie, mais il ne peut plus s'imposer face à l'activité missionnaire de l'archevêque Theotmar de Salzbourg. rdf:langString
Обращение баваров и хорутан (Обращение баварцев и карантанцев; лат. Conversio Bagoariorum et Carantanorum) — раннесредневековый латиноязычный нарративный источник о христианизации баваров и хорутан (или карантанцев); содержит ценные сведения по истории западных славян VIII—IX веков. «Обращение баваров и хорутан» сохранилось в тринадцати рукописях. Наиболее ранняя из них создана в XI веке, а бо́льшая часть — в XII—XIII веках. В зависимости от того, включены или нет в текст фрагменты «», различают две редакции «Обращения баваров и хорутан». rdf:langString
rdf:langString Conversio Bagoariorum et Carantanorum
rdf:langString Conversio Bagoariorum et Carantanorum
rdf:langString Conversión de los bávaros y los carantanos
rdf:langString Conversio Bagoariorum et Carantanorum
rdf:langString Conversio Bagoariorum et Carantanorum
rdf:langString Conversio Bagoariorum et Carantanorum
rdf:langString バイエルン人とカランタニア人の改宗
rdf:langString Conversio Bagoariorum et Carantanorum
rdf:langString Обращение баваров и хорутан
xsd:integer 24952631
xsd:integer 1122811379
rdf:langString O obrácení Bavorů a Korutanců (jiné názvy: O obrácení Bavorů a Korutanců na víru nebo Spis o obrácení Bavorů a Korutanců nebo Spis o pokřtění Bavorů a Karantánců či Obrácení Bavorů a Karantánů; často s výměnou Karantánců (Karantánie) za Korutánců latinsky Conversio Bagoariorum et Carantanorum, Libellus de conversione Bagoariorum et Carantanorum, De conversione Bagoariorum et Carantanorum Libellus; zkráceně Konverze, Conversio) je franská kronika z 9. století, ve které blíže neznámý salcburský kněz popisuje misionářské aktivity salcburského arcibiskupství v Karantánii, Panonii a Nitransku od období biskupa Ruperta na začátku 8. století (tj. kolem roku 700) po rok 870.
rdf:langString The Conversio Bagoariorum et Carantanorum ("The Conversion of the Bavarians and the Carantanians") is a Latin history written in Salzburg in the 870s. It describes the life and career of Salzburg's founding saint Rupert (d. 710), notably his missionary work in Bavaria, and the activities of the bishops and abbots in the Archdiocese of Salzburg. It concludes with a brief history of Carantania. The work may have been written by Adalwin himself, the then resident Archbishop of Salzburg. It was intended to give Louis the German a particular historical perspective on a recent collision between the missionary work conducted from Salzburg and that pursued by the brothers Cyril and Methodius, who preached the new religion among the Slavic people of Great Moravia and Pannonia. The 3 manuscripts refer to a church consecrated for Pribina in his domain called Nitrava.
rdf:langString Die Conversio Bagoariorum et Carantanorum (Bekehrung der Baiern und Karantanen) ist ein lateinischer Text über die Missionstätigkeit des Erzbistums Salzburg im Gebiet der Bajuwaren und Karantanen seit dem 7. Jahrhundert. Er entstand um 870 in Salzburg wahrscheinlich auf Initiative von Erzbischof Adalwin. Ihr Ziel war es, die Ansprüche des Erzbistums für die Missionstätigkeit im Plattensee-Fürstentum zu belegen. Die Conversio ist ein historisch einzigartiger Text über die Verhältnisse in Kärnten und das angrenzende Gebiet der Awaren im 8. und 9. Jahrhundert.
rdf:langString La Conversión de los bávaros y los carantanos (en latín, Conversio Bagoariorum et Carantanorum) es una obra en latín escrita en Salzburgo en la década del 870. Narra la vida del primer obispo de Salzburgo, san Ruperto (m. 710), en especial su actividad misionera en Baviera, y las de los obispos y abades en la Arquidiócesis de Salzburgo. Concluye con una historia breve de Carantania. La obra quizá fue escrita por el propio Adalvino, a la sazón arzobispo de Salzburgo. Pretendía dar a Luis el Germánico una perspectiva histórica del reciente choque de la actividad evangelizadora llevada a cabo desde Salzburgo con la acometida por los hermanos Cirilo y Metodio, que predicaron la nueva religión entre los eslavos de Gran Moravia y Panonia. Metodio, legado apostólico en la corte del príncipe Kocel, había sido nombrado obispo de Sirmio por el papa Adriano II en el 870, pero el mismo año fue detenido y encarcelado durante tres años por orden del episcopado bávaro. La Crónica trataba de mostrar al rey los esfuerzos evangelizadores del obispo de Baviera en la conversión de esta, de Carantania y de Panonia. Metodio fue liberado en el 873 y volvió a Panonia, pero no pudo imponerse a la influencia que ejercía ya en la región el arzobispo Teotmaro de Salzburgo. Los tres manuscritos que la componen mencionan una iglesia consagrada a Pribina en sus dominios llamada Nitrava.
rdf:langString Le Conversio Bagoariorum et Carantanorum (en français : « Conversion des Bavarois et des Carantaniens ») est un texte en latin écrit à Salzbourg dans les années 870. Il décrit la vie de Saint Rupert († 718), le premier évêque à Salzbourg, ainsi que les activités de ses successeurs, en particulier leur activité de missionnaire sur le territoire des Bavarii et les régions voisines des Avars. Il se termine par une brève histoire de la Carantanie. Ce texte a peut-être écrit par Adalwin en personne, alors archevêque de Salzbourg. Il s´agissait de donner au roi Louis le Germanique une perspective historique particulière sur la collision du travail des missionnaires de Salzbourg et les actions entreprises par les frères Cyrille et Méthode pour convertir les Slaves de Grande-Moravie et de Pannonie. Méthode, légat apostolique à la cour du prince Kocel, a été nommé archevêque résidant à Sirmium par le pape Adrien II en 870 ; au cours de la même année, il fut arrêté et emprisonné pendant trois ans par l'épiscopat bavarois. Devant le roi, le Conversio doit faire la démonstration que l'évêché de Salzbourg avait depuis toujours joué un rôle important dans la christianisation de la Bavière, de la Carantanie et de la Pannonie. Libéré en 873, Méthode retourna en Pannonie, mais il ne peut plus s'imposer face à l'activité missionnaire de l'archevêque Theotmar de Salzbourg.
rdf:langString 『バイエルン人とカランタニア人の改宗』(ラテン語: Conversio Bagoariorum et Carantanorum、ドイツ語: Bekehrung der Baiern und Karantanen)は、870年代にザルツブルクで著されたラテン語の歴史書。バイエルンでキリスト教を布教し、聖ペーター僧院教会を開いた初代ザルツブルク司教(710年死去)の生涯を記し、最後にの略史を語っている。 著者は当時のザルツブルク司教アダルウィンと考えられている。当時東ローマ帝国のキュリロスとメトディオスによって大モラヴィアやパンノニアのスラヴ人にスラヴ語典礼によるキリスト教布教が行われており、ラテン語典礼のみを認めるアダルウィンらドイツ人聖職者と対立していた。アダルウィンは東フランク王ルートヴィヒ2世に『バイエルン人との改宗』を献上し、歴史的側面からラテン語典礼派とスラヴ語典礼派の対立を解説し、王を前者の後ろ盾としようとしたものと見られている。
rdf:langString La Conversio Bagoariorum et Carantanorum ("La conversione dei bavari e dei carantani") è un'opera storiografica scritta in latino a Salisburgo negli anni 870. Descrive la vita e la carriera del santo vescovo ed abate fondatore di Salisburgo Ruperto († 710), in particolare la sua opera missionaria monastica in Baviera e le attività dei vescovi e degli abati nell'arcidiocesi di Salisburgo. Si conclude con una breve storia della Carantania. L'opera potrebbe essere stata scritta dallo stesso Adalwin, l'allora arcivescovo di Salisburgo. Si intendeva dare a Ludovico II il Germanico una prospettiva storica particolare sul recente conflitto tra l'opera missionaria condotta dall'arcidiocesi di Salisburgo e quella portata avanti dai fratelli Cirillo e Metodio, che predicavano il cristianesimo tra i popoli slavi della Grande Moravia e della Pannonia. I tre manoscritti fanno riferimento a una chiesa consacrata per il principe di Nitra Pribina, che dall'838 fu duca della Bassa Pannonia.
rdf:langString Conversio Bagoariorum et Carantanorum („Nawrócenie Bawarów i Karyntyjczyków”) – traktat spisany po łacinie w Salzburgu ok. roku 870, opisuje życie i działalność prawdopodobnego założyciela Salzburga Ruperta (zm. 710), w szczególności jego pracę misyjną w Bawarii. Dokument przedstawia także działalność biskupów i opatów w archidiecezji w Salzburgu. Zawiera też historię Słowian karynckich.
rdf:langString Обращение баваров и хорутан (Обращение баварцев и карантанцев; лат. Conversio Bagoariorum et Carantanorum) — раннесредневековый латиноязычный нарративный источник о христианизации баваров и хорутан (или карантанцев); содержит ценные сведения по истории западных славян VIII—IX веков. «Обращение баваров и хорутан» сохранилось в тринадцати рукописях. Наиболее ранняя из них создана в XI веке, а бо́льшая часть — в XII—XIII веках. В зависимости от того, включены или нет в текст фрагменты «», различают две редакции «Обращения баваров и хорутан». Большинство историков считает, что «Обращение баваров и хорутан» было написано в Зальцбурге в первой половине 870-х годов: около 870 года, в 870 году, в 871 году, не позднее 873 года. В пользу 871 года свидетельствует содержащееся в тексте утверждение, что от предоставления в 796 году Зальцбургской епархии ранга митрополии до создания труда прошло семьдесят пять лет. Мнение о более позднем создании труда не получило широкого распространения. Предполагается, что «Обращение баваров и хорутан» было написано по повелению зальцбургского архиепископа Адальвина или даже им самим. Поводом для создания стало предоставление в 870 году папой римским Адрианом II святым Кириллу и Мефодию разрешения вести христианизацию паннонских славян. Это было воспринято зальцбургским духовенством как нарушение их юрисдикции над землями славян. Апелляция Адальвина на папское решение была рассмотрена на в Регенсбурге, на который Мефодий был доставлен под стражей. Целью автора «Обращения баваров и хорутан» было предоставить правителю Восточно-Франкского королевства Людовику II Немецкому доказательства прав глав Зальцбургской архиепархии на окормление населения Великой Моравии, Блатенского и Нитранского княжеств, а также Карантании, на которые также претендовало духовенство Пассауской епархии и Аквилейского патриархата. Возможно, не в последнюю очередь благодаря приводимым в «Обращении баваров и хорутан» данным, Мефодий был освобождён только в 873 году стараниями папы римского Иоанна VIII. При преемнике же Адальвина, архиепископе , было получено согласие наместника Святого Престола на включение Нижней Паннонии и Великой Моравии в юрисдикцию Зальцбургской митрополии. Оригинальное название «Обращения баваров и хорутан» не известно. Современное название труд получил около 1600 года на том основании, что в его начале имелось большое по объёму описание христианизации святым Рупертом Баварии и Паннонии. Однако затем было установлено, что бо́льшая часть содержавшихся в рукописях известий о деятельности этого миссионера является извлечением из его жития. В настоящее время этот текст в «Обращения баваров и хорутан» не включается. «Обращение баваров и хорутан» состоит из двух частей. В первой — главы 1—2 — описывается миссионерство святых Руперта в Паннонии и Вергилия в Карантании, а также деятельность их преемников в Зальцбургской архиепархии. Во второй части — главы 3—14 — приводится история Карантании со времён Само по вторую половину IX века. Особое внимание уделяется усилиям зальцбургских епископов по христианизации Нитранского и Балатонского княжеств при Прибине и Коцеле. Для возвеличивания результатов этой деятельности автор «Обращения баваров и хорутан» даже прибегает к фальсификациям. Так, он не упоминает об аналогичной деятельности глав Пассауской епархии, а все их свершения приписывает зальцбургским архиепископам. Установлено, что в работе над «Обращением баваров и хорутан» его автор использовал несколько имевшихся у него источников: хронику Фредегара, «Деяния Дагоберта», «Зальцбургские анналы», «Большие Зальцбургские анналы», «Лоршские анналы», «Анналы святого Максимина Трирского», хронику Марцеллина Комита, а также некоторые не сохранившееся сочинения. «Обращение баваров и хорутан» — ценный источник по истории карантанских славян и соседствовавших с ними народов. Это третье после хроники Фредегара и «Деяний Дагоберта» сочинение франкской эпохи, упоминающее о Само. В нём впервые этот правитель основанного им государства назван славянином: «Некий славянин по имени Само, находясь у карантанцев, был князем того племени» (лат. «Samo nomine quidam Sclavus manens in Quarantanis fuit clux gentis illius»). Предполагается, что автор мог или самостоятельно интерпретировать содержавшиеся в известном ему жизнеописании короля франков Дагоберта I сообщения о Само и тогда, скорее всего, свидетельство о славянском происхождении князя не соответствует действительности, или использовать известные ему устные предания паннонских славян, и тогда ошибочными являются данные Фредегара о Само как этническом франке. «Обращение баваров и хорутан» — основной источник о карантанцах VII—VIII веков. Многие содержащиеся в труде известия о них отсутствуют в других раннесредневековых источниках. Только здесь содержится информация о христианской общине в Нитре и подробности объединения Майомиром I земель славян, результатом которого стало создание Великоморавской державы. Первое печатное издание «Обращения баваров и хорутан» было осуществлено М. Флациусом в 1556 году в Базеле. В 1854 году оно было издано в одном из томов Monumenta Germaniae Historica. Эта публикация стала основой для большинства позднейших изданий. «Обращение баваров и хорутан» неоднократно переводилось на европейские языки: например, на немецкий, чешский и словацкий. На русском языке опубликованы только несколько фрагментов этого исторического источника.
xsd:nonNegativeInteger 3201

data from the linked data cloud