Chernorizets Hrabar

http://dbpedia.org/resource/Chernorizets_Hrabar an entity of type: Thing

Černorizec Chrabr (staroslověnsky Чрьнори́зьць Хра́бръ, působil na přelomu 9. a 10. století) byl bulharský staroslověnsky píšící mnich a učenec, působící v preslavské literární škole. Výraz černorizec (doslova: oblečen v černou řízu) je nejnižší stupeň v hierarchii pravoslavných mnichů, Chrabr je pravděpodobně křestní jméno související s českým slovem chrabrý, může však jít i o přezdívku. rdf:langString
Mönch Chrabr (bulgarisch Черноризец Храбър / Tschernorisez Chrabar, altbulgarisch Чрьноризьць Храбръ/Černorizec Chrabŭr, etwa „Kuttenträger Mutig“ bzw. „tapferer Mönch“) ist das Pseudonym des Verfassers einer Apologie der altkirchenslawischen Sprache aus dem 9. oder 10. Jahrhundert. rdf:langString
Chernorizets Hrabar (Church Slavonic: Чрьнори́зьць Хра́бръ, Črĭnorizĭcĭ Hrabrŭ, Bulgarian: Черноризец Храбър) was a Bulgarian monk, scholar and writer who worked at the Preslav Literary School at the end of the 9th and the beginning of the 10th century. rdf:langString
Cernorizec Hrabar (en antiguo eslavo eclesiástico: Чрьноризьць Храбръ, Črьnorizьcь Hrabrъ o Chernorízets Jrabr); (en búlgaro: Черноризец Храбър)​ fue un monje, erudito y escritor búlgaro,​ que trabajó en la Escuela literaria de Preslav a finales del siglo IX y principios del X, desarrollando la literatura búlgara.​ rdf:langString
Černorizec Hrabăr, noto anche come Hrabar Chernorizetz o Hrabar Chernorizetz (880 circa – 930 circa), è stato uno scrittore bulgaro. rdf:langString
Chrabr le moine (en bulgare Černorizec Hrabǎr) est l'auteur d'un fameux texte de la littérature en vieux slave intitulé O pismenech (Sur les lettres). Le qualificatif černorizec, signifiant « vêtu de noir », désigne un moine. Hrabăr, apparemment le nom propre de l'auteur, signifie « vaillant », « combatif ». On n'en sait pas plus sur cet auteur, et beaucoup ont pensé que cette désignation était un pseudonyme. rdf:langString
Czernorizec Chrabyr (Mnich Chrobry, Mnich Chrabr) – średniowieczny bułgarski pisarz, działający w presławskiej szkole piśmienniczej na przełomie IX i X w. Nie zachowały się żadne dane biograficzne, które wskazywałyby kim był Czernorizec, wiadomo tylko, iż był w jakiś sposób związany z kościołem, o czym świadczy jego imię ('czernorizec' = mnich). Przyjmuje się, iż miano "Czernorizec Chrabyr" było pseudonimem któregoś z bardziej znanych twórców szkoły presławskiej; na podstawie pewnych poszlak uważa się, iż mógł to być nawet sam władca Bułgarii, Symeon I Wielki (893–927). rdf:langString
Чернори́зец Храбр («монах-воитель», «монах храбрый», или «монах Храбр») связан с средневековым болгарским трактатом начала X века «О письменах» (Прѣжде ѹбо словѣне не имѣхѫ писменъ. нѫ чрътами и рѣзами чьтѣхѫ и гатаахѫ погани сѫще. кръстивше же сѧ. римьсками и гръчьскыми писмены. нѫждаахѫ сѧ словѣнскы рѣчь безъ устроениа…). Обозначение учёными идентифицируется различно. Согласно одной точке зрения, «черноризец храбр» — не имя, а определение к «письменам», то есть указывает на автора древнейшей славянской азбуки, святого Кирилла (Я. И. Гануш 1859, Г. А. Ильинский 1915, Ц. Цанев 1994, У. Федер 1999). Согласно другой, более распространённой, точке зрения «Черноризец Храбр» — имя или псевдоним писателя, работавшего в Преславской книжной школе в конце IX — начале X веков. rdf:langString
Чорноризець Храбр (болг. Черноризец Храбър) — болгарський письменник, послідовник слов'янських місіонерів Кирила і Мефодія, автор трактату , або «Сказаніє, яко состави святыи Кирил словінам письмена противу языку». У цьому трактаті він пропонує періодизацію розвитку слов'янської писемності. На першому етапі давні слов'яни користувалися «чертами» та «різами». Тут напевно йдеться не про алфавітне письмо, а про якісь умовні позначки. Другий етап — перехід до застосування фонетичного письма грецьким та латинським алфавітами. Храбр наголошує на труднощах застосування, бо ці абетки не мали позначення для всіх звуків, що є в слов'янських мовах, тобто слов'янська писемність, базована на грецькому алфавіті, вимагала реформування. Кирило і Мефодій допомогли завершити процес її формування, тому треті rdf:langString
rdf:langString Černorizec Chrabr
rdf:langString Mönch Chrabr
rdf:langString Chernorizets Hrabar
rdf:langString Cernorizec Hrabar
rdf:langString Černorizec Hrabăr
rdf:langString Chrabr le moine
rdf:langString Czernorizec Chrabyr
rdf:langString Черноризец Храбр
rdf:langString Чорноризець Храбр
xsd:integer 1061087
xsd:integer 1121004880
rdf:langString Černorizec Chrabr (staroslověnsky Чрьнори́зьць Хра́бръ, působil na přelomu 9. a 10. století) byl bulharský staroslověnsky píšící mnich a učenec, působící v preslavské literární škole. Výraz černorizec (doslova: oblečen v černou řízu) je nejnižší stupeň v hierarchii pravoslavných mnichů, Chrabr je pravděpodobně křestní jméno související s českým slovem chrabrý, může však jít i o přezdívku.
rdf:langString Mönch Chrabr (bulgarisch Черноризец Храбър / Tschernorisez Chrabar, altbulgarisch Чрьноризьць Храбръ/Černorizec Chrabŭr, etwa „Kuttenträger Mutig“ bzw. „tapferer Mönch“) ist das Pseudonym des Verfassers einer Apologie der altkirchenslawischen Sprache aus dem 9. oder 10. Jahrhundert.
rdf:langString Chernorizets Hrabar (Church Slavonic: Чрьнори́зьць Хра́бръ, Črĭnorizĭcĭ Hrabrŭ, Bulgarian: Черноризец Храбър) was a Bulgarian monk, scholar and writer who worked at the Preslav Literary School at the end of the 9th and the beginning of the 10th century.
rdf:langString Cernorizec Hrabar (en antiguo eslavo eclesiástico: Чрьноризьць Храбръ, Črьnorizьcь Hrabrъ o Chernorízets Jrabr); (en búlgaro: Черноризец Храбър)​ fue un monje, erudito y escritor búlgaro,​ que trabajó en la Escuela literaria de Preslav a finales del siglo IX y principios del X, desarrollando la literatura búlgara.​
rdf:langString Chrabr le moine (en bulgare Černorizec Hrabǎr) est l'auteur d'un fameux texte de la littérature en vieux slave intitulé O pismenech (Sur les lettres). Le qualificatif černorizec, signifiant « vêtu de noir », désigne un moine. Hrabăr, apparemment le nom propre de l'auteur, signifie « vaillant », « combatif ». On n'en sait pas plus sur cet auteur, et beaucoup ont pensé que cette désignation était un pseudonyme. Le texte est un petit traité de polémique anti-grecque pour défendre l'usage des lettres slaves inventées par Cyrille et Méthode. Si l'on demande aux scribes slaves qui a créé leurs lettres, y lit-on, ou qui a traduit l'Écriture, ils le savent tous et répondent : « C'est saint Constantin le philosophe dit Cyrille, c'est lui qui a créé les lettres et traduit l'Écriture, et Méthode son frère », et le texte ajoute : « car ceux qui les ont vus sont encore vivants ». On peut donc en déduire que le texte a été écrit assez peu de temps après la mort de Cyrille (869) et de Méthode (885), mais alors que ceux qui les avaient personnellement connus étaient des personnes âgées. Il doit dater du règne de Siméon Ier de Bulgarie (893-927), et plus précisément des années 910/920, quand la politique de Siméon prend un tour résolument anti-byzantin et qu'il s'attribue le titre d'empereur (vers 915). Sur l'origine de l'alphabet slave, voici ce que dit le texte : « Étant encore païens, les Slaves ne possédaient pas leurs propres lettres, mais lisaient et communiquaient au moyen d'encoches et de marques. Après leur baptême, ils furent forcés d'utiliser des lettres romaines et grecques pour transcrire leurs mots slaves, mais elles ne convenaient pas. [...] Enfin Dieu, dans son amour de l'humanité, leur envoya saint Constantin le Philosophe, dit Cyrille, un homme instruit et honnête, qui inventa pour eux trente-huit lettres, certaines (vingt-quatre d'entre elles) similaires aux lettres grecques, mais certaines (quatorze) différentes, pour mieux transcrire des sons slaves ». Le texte donne d'ailleurs précisément l'année de cette invention : l'an 6363 depuis la création du monde (ce qui correspond à l'an 855 dans l'ère byzantine et à l'an 863 dans l'ère alexandrine). Ensuite, Chrabr polémique avec virulence contre ceux qui prétendaient que les textes sacrés ne pouvaient être transcrits que dans trois langues et trois alphabets (l'hébreu, le grec et le latin). L'alphabet grec, inventé progressivement, sur une longue durée, par des païens, n'était sûrement pas plus parfait qu'un alphabet conçu en une seule fois par un saint homme. Ce ton polémique a pu faire penser que le curieux nom d'auteur (le « moine belliqueux ») a en fait été donné postérieurement par un lecteur pondéré à un texte à l'origine anonyme. Le traité de Chrabr, qui a connu un grand succès dans la littérature slavonne, est conservé dans des manuscrits nombreux (environ quatre-vingts), divisés en trois grandes familles, mais tous tardifs (le plus ancien de 1348). La version d'origine donnait un alphabet slave, qui était l'alphabet glagolitique, invention de Cyrille et Méthode ; en fait, le texte lui-même devait être en grec, destiné à des lecteurs grecs curieux des choses slaves. C'est historiquement le deuxième abécédaire slave connu, après la Prière alphabétique de Constantin de Preslav, composée vers 894, et qui présente trente-six lettres (alors que le texte de Chrabr parle de trente-huit lettres). Dans certains manuscrits, l'alphabet glagolitique est remplacé par l'alphabet cyrillique (les deux étant interchangeables). Dans certains autres, l'abécédaire est complètement supprimé.
rdf:langString Černorizec Hrabăr, noto anche come Hrabar Chernorizetz o Hrabar Chernorizetz (880 circa – 930 circa), è stato uno scrittore bulgaro.
rdf:langString Czernorizec Chrabyr (Mnich Chrobry, Mnich Chrabr) – średniowieczny bułgarski pisarz, działający w presławskiej szkole piśmienniczej na przełomie IX i X w. Nie zachowały się żadne dane biograficzne, które wskazywałyby kim był Czernorizec, wiadomo tylko, iż był w jakiś sposób związany z kościołem, o czym świadczy jego imię ('czernorizec' = mnich). Przyjmuje się, iż miano "Czernorizec Chrabyr" było pseudonimem któregoś z bardziej znanych twórców szkoły presławskiej; na podstawie pewnych poszlak uważa się, iż mógł to być nawet sam władca Bułgarii, Symeon I Wielki (893–927). Czernorizec Chrabyr jest autorem tylko jednego dzieła literackiego, traktatu zatytułowanego O literach (О ПИСМЕНЕХЪ), które było jednak jednym z najbardziej znanych i najczęściej kopiowanych w średniowiecznych skryptoriach tekstów literatury staro-cerkiewno-słowiańskiej. Przyjmuje się, iż traktat O literach powstał po roku 893. Traktat O literach jest żarliwą apologią piśmiennictwa słowiańskiego oraz nowego alfabetu (jakkolwiek istnieją spory, czy chodzi tu o głagolicę, czy o cyrylicę), utworzonego przez św. Cyryla, a jednocześnie stanowi polemikę z krytycznymi głosami pisarzy greckich, argumentującymi za wyższością języka i alfabetu greckiego czy nawet wyłącznością używania greki w piśmiennictwie. Jest to także jedyny znany średniowieczny tekst podający dokładną datę roczną powstania alfabetu słowiańskiego (być może chodzi tu o głagolicę). Do naszych czasów przetrwało ok. 80 odpisów traktatu, zapisanych w rozmaitych redakcjach języka staro-cerkiewno-słowiańskiego. Najstarszy z odpisów, sporządzony przez mnicha Ławrentija za czasów panowania cara Iwana Aleksandra, pochodzi z 1348 r. Dzieło było kilkakrotnie wydawane drukiem, m.in. w Wilnie (1575–1580), w Moskwie (1637), Petersburgu (1776) czy Supraślu (1781). Polski przekład traktatu ukazał się w antologii Pasterze wiernych Słowian w opracowaniu A. Naumowa, Kraków 1985.
rdf:langString Чорноризець Храбр (болг. Черноризец Храбър) — болгарський письменник, послідовник слов'янських місіонерів Кирила і Мефодія, автор трактату , або «Сказаніє, яко состави святыи Кирил словінам письмена противу языку». У цьому трактаті він пропонує періодизацію розвитку слов'янської писемності. На першому етапі давні слов'яни користувалися «чертами» та «різами». Тут напевно йдеться не про алфавітне письмо, а про якісь умовні позначки. Другий етап — перехід до застосування фонетичного письма грецьким та латинським алфавітами. Храбр наголошує на труднощах застосування, бо ці абетки не мали позначення для всіх звуків, що є в слов'янських мовах, тобто слов'янська писемність, базована на грецькому алфавіті, вимагала реформування. Кирило і Мефодій допомогли завершити процес її формування, тому третій етап і становила їхня просвітницька діяльність.
rdf:langString Чернори́зец Храбр («монах-воитель», «монах храбрый», или «монах Храбр») связан с средневековым болгарским трактатом начала X века «О письменах» (Прѣжде ѹбо словѣне не имѣхѫ писменъ. нѫ чрътами и рѣзами чьтѣхѫ и гатаахѫ погани сѫще. кръстивше же сѧ. римьсками и гръчьскыми писмены. нѫждаахѫ сѧ словѣнскы рѣчь безъ устроениа…). Обозначение учёными идентифицируется различно. Согласно одной точке зрения, «черноризец храбр» — не имя, а определение к «письменам», то есть указывает на автора древнейшей славянской азбуки, святого Кирилла (Я. И. Гануш 1859, Г. А. Ильинский 1915, Ц. Цанев 1994, У. Федер 1999). Согласно другой, более распространённой, точке зрения «Черноризец Храбр» — имя или псевдоним писателя, работавшего в Преславской книжной школе в конце IX — начале X веков. Черноризец Храбр (как и ряд других древних болгарских авторов) был открыт для науки русскими славистами. В виде печатного текста трактат «О письменах» впервые появился в так называемом «Острожском букваре» Ивана Федорова (Острог, 1578); второй раз напечатан также в букваре (Вильна, 1621). Однако с обнародованием текста имя его автора известно не стало, так как заглавие было описательным: «Сказание, как составил св. Кирилл Философ азбуку для славянского языка и книги перевёл с греческого на славянский язык». В течение XVII и XVIII веков текст трактата перепечатывался много раз, но в той же анонимной редакции. Имя Черноризца Храбра открыто К. Ф. Калайдовичем, который нашёл так называемый «Лаврентьевский сборник» (болгарскую рукопись 1348 года, времён царя Ивана-Александра), где обнаружил более древнюю редакцию произведения, имеющую заглавие «О писменехь чръноризца храбра». Калайдович опубликовал её в своей книге «Иоанн, экзарх Болгарский» (М., 1824) с палеографическими снимками. Позже было найдено ещё несколько списков с текстом под таким же заглавием, так что оно утвердилось в науке как подлинное. В середине XIX века А. В. Горский открыл так называемый Московский список трактата (XV век), который, предположительно, сохранил многие древнейшие черты протографа. Значение этой рукописи оценил Спиридон Палаузов, опубликовавший её в своей книге «Век болгарского царя Симеона» (Спб., 1852). Среди последующих исследователей текста стоит упомянуть И. В. Ягича, опубликовавшего шесть его вариантов, и Л. С. Каравелова, который первым высказал идею о том, что «Храбр» может быть не настоящим именем, а псевдонимом. Наиболее обстоятельным трудом, посвящённым личности Храбра, считают монографию «Черноризец Храбър» болгарского медиевиста (1967). Критическое издание текста по всем спискам представлено в книге слависта Уильяма Р. Федера (1999). В славистике Храбр занимает одно из важных мест, рядом с Кириллом и Мефодием и их учеником Климентом Охридским. По своей тематике и цели его произведение тесно связано с делом солунских братьев. Как прямое продолжение последнего, произведение является частью важной для славистики кирилло-мефодиевской проблематики. Храбр в славистике выступает не только как один из самых значительных писателей эпохи болгарского царя Симеона I, но и вообще как один из интереснейших книжников болгарского Средневековья.
xsd:nonNegativeInteger 7728

data from the linked data cloud