Beggars Banquet

rdf:langString Beggars Banquet

rdf:langString Beggars Banquet je sedmé britské a deváté americké studiové album britské rockové skupiny The Rolling Stones, které vyšlo v prosinci 1968 u vydavatelství Decca (Spojeném království) a /ABKCO (Spojené státy). Tato nahrávka představovala návrat k bluesovým kořenům, od kterých skupina krátce upustila v době experimentování s psychedelickou hudbou na albech Between the Buttons a Their Satanic Majesties Request. Skupina na desku nahrála směs žánrů od klasické rock and rollu, přes blues, až k akustickému country. Pro některé písně použila několik netradičních a exotických hudebních nástrojů jako např. sitár, mellotron, nebo konga. Brian Jones, zakladatel a původní „leader“ skupiny, byl ve studiu během nahrávání stále nespolehlivější kvůli nadměrnému užívání drog, kterému odebíralo kreativitu a chuť do práce. Toto album se stalo právě posledním, které vyšlo za jeho života, ačkoliv se sám částečně podílel na nahrávání následujícího Let It Bleed, které však vyšlo několik měsíců po jeho tragické smrti. Téměř všechny doprovodné a hlavní kytarové party nahrál Keith Richards, dalším kytaristou a hlavním skladatelem písní se stal Mick Jagger; který společně s Richardsem napsal všechny skladby, vyjma jedné, kterou napsal . Rytmický doprovod zajistil basista Bill Wyman a bubeník Charlie Watts, ačkoli všichni členové přispěli hrou na různé nástroje. Stejně jako u většiny alb z tohoto období hrál na mnoha skladbách pianista Nicky Hopkins, který se skupinou spolupracoval až do roku 1973. Jednalo se o první studiové album skupiny, které produkoval producent Jimmy Miller, jenž stál u zrodu dalších desek Stones i v následujících čtyřech letech. Album Beggars Banquet se stalo jedno z nejlépe prodávaných alb, zejména ve Spojených státech (5. příčka prodejnosti) a ve Velké Británie (3. příčka prodejnosti), a několikrát bylo zařazeno na retrospektivní seznamy „Greatest Albums“. Ačkoliv album postrádalo tzv. „hit singl“, písně jako "Sympathy for the Devil" a "" se staly rádiovými hity po celá desetiletí. Jako jedno z nejuznávanějších alb skupiny se dodnes umisťuje na mnoha seznamech a anketách „Greatest Albums“, včetně umístění v žebříčku 500 největších alb všech dob od amerického časopisu Rolling Stone a uvedení do síně slávy cen Grammy. vytvořil pro desku obal s fotografií počmárané záchodové zdi. Společnost Decca Records tento návrh odmítla jako vulgární a nakonec album vyšlo v čistě bílém obalu, na kterém byly název skupiny a desky vyvedeny černým psacím písmem, evokujícím pozvánku na banket. Teprve při reedici v roce 2002 byla použita původní podoba obalu. „Věci na Satanic Majesties se hodně liší od těch na Beggars Banquet. Byl jsem už k smrti otrávenej těma sračkama, co do nás valil guru Maharishi, všema těma korálkama a zvonečkama. Kdoví odkud se to všechno vzalo, ale myslím, že ta muzika byla reakcí na to, co jsme v té době prožívali. Pak ale přišla pořádná porce reality. Pobyt ve vězení… Jistě, dá vám to prostor k přemýšlení… Byl jsem kurva nasranej na to, že nás zavřeli. Dobře pudeme dál a tyhle věci od sebe odkopneme. V muzice z týhle doby je pořádná dávka zloby.“ —Keith Richards