Antigone (Sophocles play)

http://dbpedia.org/resource/Antigone_(Sophocles_play) an entity of type: Thing

Antigoné (též Antigona) je tragédie starořeckého dramatika Sofokla, poslední díl "Thébské trilogie", spolu s tragédiemi Král Oidipus a Oidipus na Kolónu. Vypráví tragický příběh thébské princezny Antigony, dcery bývalého thébského krále Oidipa, která přes zákaz nového krále Kreonta pohřbila mrtvé tělo svého bratra Polyneika. rdf:langString
Antígona (del grec: Ἀντι- 'en contra de' i γόνος 'raça, societat') és una tragèdia del dramaturg atenès Sòfocles, escrita, segons els estudiosos, cap al 442 aC. Antígona va ser traduïda al català per Carles Riba, i va ser publicada el 1977 en el primer volum de les obres de Sòfocles editades per Clàssics Curial. rdf:langString
Antigone [an'ti:gɔne] (griechisch Ἀντιγόνη; in späteren Verarbeitungen auch Antigonae, Antigonä oder Antigona) ist eine Tragödie des antiken griechischen Dichters Sophokles. rdf:langString
Η Αντιγόνη είναι αρχαία τραγωδία του Σοφοκλή που παρουσιάστηκε πιθανότατα στα Μεγάλα Διονύσια του 441 π.Χ.. Το θέμα της προέρχεται από τον Θηβαϊκό κύκλο, απ' όπου ο Σοφοκλής άντλησε υλικό και για δύο άλλες τραγωδίες του, τον Οιδίποδα Τύραννο και τον Οιδίποδα επί Κολωνώ. Τα μυθοπλαστικά γεγονότα της Αντιγόνης είναι μεταγενέστερα χρονολογικά από εκείνα των τραγωδιών για τον Οιδίποδα, αλλά η Αντιγόνη παρουσιάστηκε πριν από αυτές. Θέμα της είναι η προσπάθεια της Αντιγόνης να θάψει τον νεκρό αδελφό της Πολυνείκη, παρά την αντίθετη εντολή του Κρέοντα, βασιλιά της Θήβας, θέτοντας την τιμή των θεών και την αγάπη για τον αδερφό της υπεράνω των νόμων των ανθρώπων. Η Αντιγόνη είναι η δεύτερη αρχαιότερη σωζόμενη τραγωδία του Σοφοκλή, μετά τον Αίαντα. rdf:langString
Por la samnoma franca dramo far Jean Anouilh, vidu artikolon . Antigona (greke: Ἀντιγόνη) estas tragedio verkita tuj antaŭ aŭ en fare de Sofoklo. Ĝi estas ĥronologie la tria el la , sed estis la unua verkita. rdf:langString
Antigone (en grec ancien Ἀντιγόνη / Antigónê) est une tragédie grecque de Sophocle dont la date de création se situe en 441 av. J.-C. Elle appartient au cycle des pièces thébaines, avec Œdipe roi et Œdipe à Colone, décrivant le sort tragique d'Œdipe (roi de Thèbes) et de ses descendants. Dans l'économie du cycle, Antigone est la dernière pièce, mais elle a été écrite avant les autres. rdf:langString
Antigone (pengucapan: /ænˈtɪɡəniː/ an-TI-gə-nee, Yunani Kuno: Ἀντιγόνη) adalah tragedi yang ditulis oleh Sophokles pada atau sebelum tahun 442 SM. Secara kronologis, karya ini merupakan karya ketiga dalam , tetapi ditulis pertama. Drama ini melanjutkan legenda . rdf:langString
《안티고네》(그리스어: Ἀντιγόνη)는 고대 그리스의 비극작가 소포클레스가 기원전 441년에 만든 비극이다. 테바이의 왕 크레온과 어린 소녀 안티고네의 갈등을 다루고 있다. 안티고네는 테베의 오이디푸스 왕의 딸이다. 소포클레스가 만든 희곡은 123편이나 전해지는 것은 7편이며, 안티고네는 오이디푸스왕과 함께 오랫동안 공연되어 왔다. 독일의 시인이자 극작가인 B.브레히트와 프랑스의 극작가인 장 아누이에 의해 새로 쓰여져 공연되었다. 1999년 한국 서울시립극단과 극단 감동광산에 의해서 공연되었다. rdf:langString
Antigone (in greco antico: Ἀντιγόνη, Antigónē) è una tragedia di Sofocle, rappresentata per la prima volta ad Atene alle Grandi Dionisie del 442 a.C. L'opera appartiene al ciclo di drammi tebani ispirati alla drammatica sorte di Edipo, re di Tebe, e dei suoi discendenti. Altre due tragedie di Sofocle, l'Edipo re e l'Edipo a Colono, descrivono gli eventi precedenti, benché siano state scritte anni dopo. rdf:langString
『アンティゴネ』(アンティゴネー、古代ギリシア語: Ἀντιγόνη、ラテン語: Antigone)は、古代ギリシア三大悲劇詩人の一人であるソポクレスが紀元前442年ごろに書いたギリシア悲劇。オイディプスの娘でテーバイの王女であるアンティゴネを題材としている。 内容はソポクレスがテーバイ王家を題材に書いたほかの2作(『オイディプス王』『コロノスのオイディプス』)の後、アイスキュロスの『テーバイ攻めの七将』に続く時間軸の物語である。 rdf:langString
Antigone (Oudgrieks Ἀντιγόνη) is een klassieke tragedie van de dichter/tragicus Sophocles over Antigone uit de Griekse mythologie. Het motto van het stuk: om gelukkig te worden moet je verstandig handelen (maar wat is verstandig handelen?) en de goden niet tarten (maar wat is de goden tarten?). Het centrale thema van het stuk: Het individuele geweten versus de staatswetten; de morele of goddelijke wetten versus de menselijke wetten. rdf:langString
Antigone, grekiska Ἀντιγόνη, är en tragedi från 442 f.Kr. av den grekiske dramatikern Sofokles och den bygger på historien om Oidipus. rdf:langString
Antígona (em grego Ἀντιγόνη) é uma tragédia grega de Sófocles, composta por volta de 442 AC. É cronologicamente a terceira peça de uma sequência de três tratando do ciclo tebano, embora tenha sido a primeira a ser escrita. A personagem do título é Antígona, filha de Édipo, e irmã de Etéocles e Polinice. rdf:langString
《安提戈涅》(古希臘語:Ἀντιγόνη)是古希腊悲剧作家索福克勒斯公元前442年的一部作品,被公认为是戏剧史上最伟大的作品之一。该剧在剧情上是忒拜三部曲中的最后一部,但是最早写就的。剧中描写了俄狄浦斯的女儿安提戈涅不顾国王克瑞翁的禁令,将自己的兄长,反叛城邦的波吕尼刻斯安葬,而被处死,而一意孤行的国王也遭致妻离子散的命运。剧中人物性格饱满,剧情发展丝丝相扣。安提戈涅更是被塑造成维护神权及自然法,而不向世俗权势低头的伟大女英雄形象,激发了后世的许多思想家如黑格尔、克尔凯郭尔、德里达等的哲思。 rdf:langString
«Антиго́на» — трагедия древнегреческого драматурга Софокла, поставлена в марте-апреле 442 года до н. э. Переведена на русский язык Ф. Ф. Зелинским. «Антигона» написана на мифологический сюжет . В трагедии «Антигона» Софокл показывает один из конфликтов современного ему общества — конфликт между родовыми неписаными законами и законами государственными. rdf:langString
«Антіго́на» (грец. Ἀντιγόνη) — трагедія давньогрецького драматурга Софокла, що ґрунтується на фіванському циклі міфів. Створена 441 р. до. н. е. Українською мовою перекладена Борисом Теном. Антігона — дочка царя Едіпа і його матері Іокасти, сестра Полініка, Етеокла і Ісмени.Під час добровільного вигнання незрячого батька в містечко Колон (неподалік від Афін), стала його поводирем. Після смерті Едіпа Антігона повернулася в рідні Фіви. rdf:langString
أنتيجون تلفظ ‎[ænˈtɪɡəni]‏ ؛ (اليونانية:Ἀντιγόνη) هو اسم لامرأتين مختلفين في الأساطير اليونانية. وربما يكون اسمها يؤخذ على أنه يعني "لا تتزعزع"، قادمة من "anti-" (ضد، معارض) و"-gon / -gony"" (الزاوية، والانحناء، زاوية؛ مثل: polygon)، ولكن قيل أيضا أنه يعني "تعارض الأمومة" أو "في مكان الأم" تستند من جذر كلمة gonē، "الذي يولد". وضمن الا‌عمال الفنية التي تطرقت لهذا الشأن منذ قرون طويلة مسرحية ((Αντιγόνη «أنتيجوني» للمسرحي اليوناني (سوفوكليس) الذي يصور بها الصراع بين القانون الديني والقانون الوضعي. هل يقولون أن هذا الموت الوحشي هو من اجل عمل عظيم؟... أم يقولون إنها تستحق تاجا لا‌معا من الذهب. rdf:langString
Antigone (/ænˈtɪɡəni/ ann-TIG-ə-nee; Ancient Greek: Ἀντιγόνη) is an Athenian tragedy written by Sophocles in (or before) 441 BC and it was first performed at the Festival of Dionysus of the same year. It is thought to be the second oldest surviving play of Sophocles, preceded by Ajax, which was written around the same period. The play is one of a triad of tragedies known as the three Theban plays, following Oedipus Rex and Oedipus at Colonus. Even though the events in Antigone occur last in the order of events depicted in the plays, Sophocles wrote Antigone first. The story expands on the Theban legend that predates it, and it picks up where Aeschylus' Seven Against Thebes ends. The play is named after the main protagonist Antigone. rdf:langString
Antígona (Ἀντιγόνη en griego) es el título de una tragedia de Sófocles, basada en el mito de Antígona y representada por primera vez en el año 441 a. C. De las tres obras tebanas,​ Antígona es la tercera en el orden de los acontecimientos representados en las obras, pero es la primera que escribió.​ La obra se basa en la leyenda tebana que la antecede, y empieza donde termina la obra de Esquilo Los siete contra Tebas. rdf:langString
Antygona – tragedia Sofoklesa z roku 442 p.n.e. Nazywana jest tragedią władzy i klasyfikowana jako chronologicznie ostatnia z cyklu trzech tragedii tebańskich (Król Edyp, Edyp w Kolonie, Antygona) opartych na mitach o tebańskim rodzie Labdakidów. Utwór jest powszechnie uznawany za arcydzieło dramaturgii światowej o dużej sile oddziaływania na widza. Cała tragedia rozgrywa się w ciągu 24 godzin, przed pałacem królewskim w Tebach. rdf:langString
rdf:langString أنتيغون (سوفوكليس)
rdf:langString Antígona (Sòfocles)
rdf:langString Antigona (Sofoklés)
rdf:langString Antigone (Sophokles)
rdf:langString Αντιγόνη (Σοφοκλή)
rdf:langString Antigona (Sofoklo)
rdf:langString Antigone (Sophocles play)
rdf:langString Antígona (Sófocles)
rdf:langString Antigone (Sofokles)
rdf:langString Antigone (Sophocle)
rdf:langString Antigone (Sofocle)
rdf:langString アンティゴネ (ソポクレス)
rdf:langString 안티고네 (소포클레스)
rdf:langString Antigone (Sophocles)
rdf:langString Antygona (dramat)
rdf:langString Antígona (Sófocles)
rdf:langString Антигона (Софокл)
rdf:langString Antigone (drama)
rdf:langString Антігона (Софокл)
rdf:langString 安提戈涅 (索福克勒斯版)
rdf:langString Antigone
rdf:langString Antigone
xsd:integer 65953
xsd:integer 1119693097
rdf:langString center
rdf:langString SOPHOCLES
rdf:langString Antigone in front of the dead Polynices by Nikiforos Lytras 1865
rdf:langString First Messenger
rdf:langString Leader of the Chorus
rdf:langString Second Messenger
rdf:langString Sentry
rdf:langString Sophocles's Antigone
rdf:langString c. 441 BCE
rdf:langString Antigone Genealogy
rdf:langString Antigone
rdf:langString yes
rdf:langString أنتيجون تلفظ ‎[ænˈtɪɡəni]‏ ؛ (اليونانية:Ἀντιγόνη) هو اسم لامرأتين مختلفين في الأساطير اليونانية. وربما يكون اسمها يؤخذ على أنه يعني "لا تتزعزع"، قادمة من "anti-" (ضد، معارض) و"-gon / -gony"" (الزاوية، والانحناء، زاوية؛ مثل: polygon)، ولكن قيل أيضا أنه يعني "تعارض الأمومة" أو "في مكان الأم" تستند من جذر كلمة gonē، "الذي يولد". الفن رسالة إنسانية تهدف إلى السمو بالا‌نسان والرقي باحاسيسه تجاه الحب والخير والجمال.والا‌عمال الفنية الصادقة هي التي تدعو إلى ضرورة الكشف عن المجرمين أعداء الإ‌نسان والحض على التصدي لشرورهم ومقاومتها، وكراهية الشر والدعوة إلي محاربته. هكذا تكون رسالة الفن وهكذا تكون وظيفة الوعي السياسي، المنبه على المخاطر المحدقة بالإ‌نسان والداعي إلى محاربة قوى البغي والعدوان، التي قد تتمثل في محتل يغتصب حقوق الغير ويبسط عليه هيمنته، أو في حاكم طاغية ينتهك كل الحرمات. وضمن الا‌عمال الفنية التي تطرقت لهذا الشأن منذ قرون طويلة مسرحية ((Αντιγόνη «أنتيجوني» للمسرحي اليوناني (سوفوكليس) الذي يصور بها الصراع بين القانون الديني والقانون الوضعي. تعالج مسرحية (انتيجوني) مسألة التمرد على نظام الحكم المستبد من خلا‌ل صراع بين (انتيجوني) المرأة التي ترفض قرار الملك (كريون) بعدم دفن أخيها لا‌نه بحسب الملك لا‌ يستحق أن يعامل بكرامة ويدفن لأ‌نه يمثل الشر فيما يسمح بدفن اخيه الا‌خر الذي قتل معه لا‌نه يمثل الخير. كما تتطرق المسرحية لعلا‌قة الحب التي جمعت بين أنتيجوني وابن الملك. تطرح هذه المسرحية قضية من أهم القضايا في تاريخ الإ‌نسان ألا‌ وهي: أين ينتهي حق الحاكم ومن أين يبدأ حق الشعب؟ أو بعبارة أخرى: عند أية نقطة يكون عصيان أمر الحاكم ـ أو القوة المهيمنة ـ شيئا لا‌ مفر منه حتى إن كان العقاب عليه الدفن حيا في قبر صخري بين الأ‌موات؟ كما فعلت أنتيجوني التي تموت شهيدة الدفاع عن القانون الديني الذي يقره الشعب والذي يأمر بدفن الموتى، فتتحدى الملك «كريون» الذي سن قانونا مغايرا يمنع دفن الموتى ويهدد كل من يتحدى قانونه ذاك بالموت. تقول «أنتيجوني» للملك «كريون»: «حكمك علي بالموت لا‌ يهم»!. تقول الأ‌سطورة اليونانية القديمة أن أوديب الذي قتل أباه لا‌يوس وتزوج أمه جوكاستا أنجب من أمه أربعة أبناء: إيتيوكليس وأخاه الأ‌صغر بولينيس وبطلتنا أنتيجوني وأختها إسمين. عندما اكتشف أوديب جريمة قتله لأ‌بيه وزواجه من أمه، تلك الجريمة التي اقترفها من دون أن يدري، فقأ عينيه وسار هائما على وجهه لكنه قبل أن يترك مدينته لعن ابنيه ودعا عليهما بأن يقتل أحدهما الآ‌خر. وتتشكل الأ‌قدار بحيث يختلف الإ‌بنان على الحكم، الذي كان من المفترض أن يتولياه مشاركة بالتناوب، إلا‌ أن الأ‌خ الأ‌كبر إيتيوكليس يتفق مع خاله كريون على طرد أخيه الأ‌صغر بولينيس مما يدفع بولينيس إلى تكوين جيش من الخارج ويحاصر مدينته محاربا أخاه وخاله ويقتتل الأ‌خوان ويقتل كل منهما الآ‌خر، ويقول سوفوكليس على لسان الكورس في نص المسرحية... هذان الأ‌خوان في الدم، من أب واحد وأم واحدة، متشابهان في الغضب... تصادما وفازا بجائزة الموت المشتركة ! وبناء على هذه النتيجة يصبح الخال كريون هو الملك الحاكم والقوة المهيمنة، ويقرر لحظة تملكه السلطة أن يشيع جثمان حليفه إيتوكليس في احتفال يليق ببطل عظيم ويوسد جثمانه القبر بيديه، إجلا‌لا‌ وتشريفا للميت، بينما يأمر بعدم دفن جثة بولينيس لتنهشه الوحوش المفترسة والطيور الجارحة عقوبة لخيانته ـ من وجهة نظره ـ ويتوعد من يدفن الجثة ويخالف أمره، أيا من كان، بالموت الرهيب. ونعرف أن عدم دفن الموتى خطيئة تحرمها العقيدة اليونانية القديمة التي تنص على ضرورة دفن الموتى ولو كانوا من جيش الأ‌عداء. لكن الملك المتغطرس كريون، في حقده البالغ، يتعدى حدوده فيكسر عقيدة الشعب ويجور على الناس. ورغم هذا الجور البالغ يعقد الخوف ألسنة الجميع ولا‌ يجرؤ أحد على مواجهة الظالم، وهنا تبدأ حكاية أنتيجوني حين تتقدم وحدها لتقاوم الملك الجائر وتقرر تحدي الأ‌وامر الملكية تلبية للأ‌وامر الإ‌لهية التي تحث على دفن الموتى، وتقوم بدفن جثة أخيها رغم تحذير شقيقتها التي تتهمها بـ «حب المستحيل» لكن أنتيجوني لا‌ ترى طاعة دينها محبة للمستحيل، بل هي واجب وأمانة في عنقها، فإذا كان كريون الظالم لا‌ يخشى، وهو بشر، الأ‌مر الإ‌لهي فكيف تخشى هي أمر بشر طاغية؟ وبشجاعة، مستمدة من إيمان مطلق بصحة موقفها تستعجل تنفيذ قراره الجائر بقتلها وتقول: اعطني المجد ! وأي مجد يمكنني أن أفوز به أكثر من أن أعطي أخي دفنا لا‌ئقا؟ وهؤلا‌ء الناس يوافقونني جميعا، ولولا‌ أن شفاههم يغلقها الخوف، لمدحوني كذلك. يا لحظ الطغاة، إنهم يملكون امتيازات القوة، القوة الفاسدة، وهي أن يرغموا الناس على قول وفعل كل ما يرضيهم! وحين يقتاد الحراس أنتيجوني إلى حيث ينفذ فيها الحكم القاسي بالدفن حية في قبر صخري بين الأ‌موات تقول أنتيجون لا‌ بد أن أموت، لقد عرفت ذلك كل عمري، وكيف أمنع نفسي عن هذه المعرفة... إذا كان علي أن أموت مبكرا، فإنني اعتبر ذلك مكسبا ً: فمن على الأ‌رض يعيش وسط حزن كحزني ويخفق في أن يرى موته جائزة غالية؟ يحاول هيمون ابن كريون وخطيب أنتيجوني أن يعيد لوالده البصيرة بعد أن أعماه الغضب والكبرياء وجنون القوة، يقول له أحسن الكلا‌م، لكن كلماته ليست لها أية قيمة إذا ما صاحبها الجور والعسف والبغي والطغيان، يقول هيمون: إن رجل الشارع يخشى طلعتك، إنه لا‌ يقول أبدا في وجهك شيئا لا‌ يرضيك، ولكن مهمتي أن أصيد لك الهمسات في الظلا‌م، فأرى ; كيف تبكي المدينة هذه الفتاة الصغيرة. هل يقولون أن هذا الموت الوحشي هو من اجل عمل عظيم؟... أم يقولون إنها تستحق تاجا لا‌معا من الذهب. تأخذ كريون العزة بالإ‌ثم ويقول: وهل طيبة على وشك أن تعلمني كيف أحكم؟ فيضع الإ‌بن المحب كلمته الأ‌خيرة أمام الحاكم الذي استشرى فيه داء البغي فلا‌ حيلة في شفائه: ليست هناك مدينة على الإ‌طلا‌ق يحكمها رجل واحد بمفرده ! مع خروج هيمون محتجا يدخل العراف الحكيم الأ‌عمى ترسياس، فنرى كيف يكون بصيرا من فقد عينيه ويكون الأ‌عمى هو من فقد بصيرته، يقول ترسياس: على الأ‌عمى أن يسير مع دليل يرشده. ولا‌ يرى كريون، فاقد البصيرة، هذه الحكمة البدهية، ومع الغرور والعناد والتخبط الناتج عن الا‌نفراد بالرأي والقرار الخاطئ، ينتهي بيت الطاغية كريون بالدمار، فيقتل الإ‌بن نفسه وتتبعه أمه حزنا وهي تلعن زوجها كريون الذي خرب الديار على مذبح شهوة التسلط والإ‌نفراد بالرأي وسطوة القوة الغاشمة. منذ أواخر القرن الثامن عشر الميلادي أصبحت مسرحية «أنتيغون» واحدة من بين أكثر المسرحيات الكلاسيكية التي يقبل كثيرون علي قراءتها أو ترجمتها أو عرضها علي خشبة المسرح. وتناولتها آلاف الأقلام بالنقاش، وتميزت بأنها لفتت أنظار المفكرين والأدباء والمشاهير رغم اختلاف أفكارهم واتجاهاتهم وعقائدهم، فردريك هولديرلين (F.Holderlin)و جان كوكتو (J.Cocteau) وجان أنوي (J.Anouilh) وبرتولد (B.Brecht) وهيجل (G.W.F Hegel) وكيركيجارد (Kierkegaard) وهيدجر (Heidegger). لقد تمكنت هذه المسرحية بما تحويه من صراع متعدد الزوايا أن تضرب علي الوتر الحساس فس نفسية المشاهدين بمختلف العصور.
rdf:langString Antigoné (též Antigona) je tragédie starořeckého dramatika Sofokla, poslední díl "Thébské trilogie", spolu s tragédiemi Král Oidipus a Oidipus na Kolónu. Vypráví tragický příběh thébské princezny Antigony, dcery bývalého thébského krále Oidipa, která přes zákaz nového krále Kreonta pohřbila mrtvé tělo svého bratra Polyneika.
rdf:langString Antígona (del grec: Ἀντι- 'en contra de' i γόνος 'raça, societat') és una tragèdia del dramaturg atenès Sòfocles, escrita, segons els estudiosos, cap al 442 aC. Antígona va ser traduïda al català per Carles Riba, i va ser publicada el 1977 en el primer volum de les obres de Sòfocles editades per Clàssics Curial.
rdf:langString Antigone [an'ti:gɔne] (griechisch Ἀντιγόνη; in späteren Verarbeitungen auch Antigonae, Antigonä oder Antigona) ist eine Tragödie des antiken griechischen Dichters Sophokles.
rdf:langString Η Αντιγόνη είναι αρχαία τραγωδία του Σοφοκλή που παρουσιάστηκε πιθανότατα στα Μεγάλα Διονύσια του 441 π.Χ.. Το θέμα της προέρχεται από τον Θηβαϊκό κύκλο, απ' όπου ο Σοφοκλής άντλησε υλικό και για δύο άλλες τραγωδίες του, τον Οιδίποδα Τύραννο και τον Οιδίποδα επί Κολωνώ. Τα μυθοπλαστικά γεγονότα της Αντιγόνης είναι μεταγενέστερα χρονολογικά από εκείνα των τραγωδιών για τον Οιδίποδα, αλλά η Αντιγόνη παρουσιάστηκε πριν από αυτές. Θέμα της είναι η προσπάθεια της Αντιγόνης να θάψει τον νεκρό αδελφό της Πολυνείκη, παρά την αντίθετη εντολή του Κρέοντα, βασιλιά της Θήβας, θέτοντας την τιμή των θεών και την αγάπη για τον αδερφό της υπεράνω των νόμων των ανθρώπων. Η Αντιγόνη είναι η δεύτερη αρχαιότερη σωζόμενη τραγωδία του Σοφοκλή, μετά τον Αίαντα.
rdf:langString Antigone (/ænˈtɪɡəni/ ann-TIG-ə-nee; Ancient Greek: Ἀντιγόνη) is an Athenian tragedy written by Sophocles in (or before) 441 BC and it was first performed at the Festival of Dionysus of the same year. It is thought to be the second oldest surviving play of Sophocles, preceded by Ajax, which was written around the same period. The play is one of a triad of tragedies known as the three Theban plays, following Oedipus Rex and Oedipus at Colonus. Even though the events in Antigone occur last in the order of events depicted in the plays, Sophocles wrote Antigone first. The story expands on the Theban legend that predates it, and it picks up where Aeschylus' Seven Against Thebes ends. The play is named after the main protagonist Antigone. After Oedipus' self-exile his sons Eteocles and Polynices engaged in a civil war for the Theban throne, which resulted in both brothers dying fighting each other. Oedipus' brother-in-law and new Theban ruler Creon ordered the public honor of Eteocles and the public shame of Thebes' traitor Polynices. The story follows the attempts of Antigone to bury the body of her brother going against the decision of her uncle and placing her relationship with her brother above human laws.
rdf:langString Por la samnoma franca dramo far Jean Anouilh, vidu artikolon . Antigona (greke: Ἀντιγόνη) estas tragedio verkita tuj antaŭ aŭ en fare de Sofoklo. Ĝi estas ĥronologie la tria el la , sed estis la unua verkita.
rdf:langString Antígona (Ἀντιγόνη en griego) es el título de una tragedia de Sófocles, basada en el mito de Antígona y representada por primera vez en el año 441 a. C. De las tres obras tebanas,​ Antígona es la tercera en el orden de los acontecimientos representados en las obras, pero es la primera que escribió.​ La obra se basa en la leyenda tebana que la antecede, y empieza donde termina la obra de Esquilo Los siete contra Tebas. En Antígona se enfrentan dos nociones del deber: la familiar, caracterizada por el respeto a las normas religiosas y que representa Antígona, y la civil, caracterizada por el cumplimiento de las leyes del Estado y representada por Creonte. Además establece una oposición entre el modo en que las dos hermanas, Antígona e Ismene, se enfrentan a un mismo problema.
rdf:langString Antigone (en grec ancien Ἀντιγόνη / Antigónê) est une tragédie grecque de Sophocle dont la date de création se situe en 441 av. J.-C. Elle appartient au cycle des pièces thébaines, avec Œdipe roi et Œdipe à Colone, décrivant le sort tragique d'Œdipe (roi de Thèbes) et de ses descendants. Dans l'économie du cycle, Antigone est la dernière pièce, mais elle a été écrite avant les autres.
rdf:langString Antigone (pengucapan: /ænˈtɪɡəniː/ an-TI-gə-nee, Yunani Kuno: Ἀντιγόνη) adalah tragedi yang ditulis oleh Sophokles pada atau sebelum tahun 442 SM. Secara kronologis, karya ini merupakan karya ketiga dalam , tetapi ditulis pertama. Drama ini melanjutkan legenda .
rdf:langString 《안티고네》(그리스어: Ἀντιγόνη)는 고대 그리스의 비극작가 소포클레스가 기원전 441년에 만든 비극이다. 테바이의 왕 크레온과 어린 소녀 안티고네의 갈등을 다루고 있다. 안티고네는 테베의 오이디푸스 왕의 딸이다. 소포클레스가 만든 희곡은 123편이나 전해지는 것은 7편이며, 안티고네는 오이디푸스왕과 함께 오랫동안 공연되어 왔다. 독일의 시인이자 극작가인 B.브레히트와 프랑스의 극작가인 장 아누이에 의해 새로 쓰여져 공연되었다. 1999년 한국 서울시립극단과 극단 감동광산에 의해서 공연되었다.
rdf:langString Antigone (in greco antico: Ἀντιγόνη, Antigónē) è una tragedia di Sofocle, rappresentata per la prima volta ad Atene alle Grandi Dionisie del 442 a.C. L'opera appartiene al ciclo di drammi tebani ispirati alla drammatica sorte di Edipo, re di Tebe, e dei suoi discendenti. Altre due tragedie di Sofocle, l'Edipo re e l'Edipo a Colono, descrivono gli eventi precedenti, benché siano state scritte anni dopo.
rdf:langString 『アンティゴネ』(アンティゴネー、古代ギリシア語: Ἀντιγόνη、ラテン語: Antigone)は、古代ギリシア三大悲劇詩人の一人であるソポクレスが紀元前442年ごろに書いたギリシア悲劇。オイディプスの娘でテーバイの王女であるアンティゴネを題材としている。 内容はソポクレスがテーバイ王家を題材に書いたほかの2作(『オイディプス王』『コロノスのオイディプス』)の後、アイスキュロスの『テーバイ攻めの七将』に続く時間軸の物語である。
rdf:langString Antygona – tragedia Sofoklesa z roku 442 p.n.e. Nazywana jest tragedią władzy i klasyfikowana jako chronologicznie ostatnia z cyklu trzech tragedii tebańskich (Król Edyp, Edyp w Kolonie, Antygona) opartych na mitach o tebańskim rodzie Labdakidów. Utwór jest powszechnie uznawany za arcydzieło dramaturgii światowej o dużej sile oddziaływania na widza. Po śmierci Edypa Polinik i Eteokles podzielili się władzą. Jednak wbrew umowie Eteokles po roku rządów nie przekazał tronu bratu. Polinik sprowadził obce wojska, aby odzyskać tron. Między braćmi rozpoczęła się walka o władzę, w której obaj zginęli. Władcą został ich wuj Kreon. Kreon uznał Polinika za zdrajcę i wydał zakaz grzebania jego zwłok. Eteoklesowi zaś został wyprawiony uroczysty pogrzeb. Siostra Eteoklesa i Polinika, Antygona, przeciwstawiła się rozkazowi Kreona i pochowała zwłoki Polinika. Spowodowało to ciąg tragicznych wydarzeń: Antygona zostaje skazana na śmierć przez apodyktycznego władcę Teb. Na wieść o tym jego syn Hajmon, który jest narzeczonym Antygony, i żona Kreona, Eurydyka, popełniają samobójstwo. Kreon, choć władca, traci najbliższych i zostaje sam z poczuciem winy. Staje się to dla niego największą karą. Przeciwstawieniem Antygony – symbolu buntu, śmiałości i odwagi – jest w dramacie Sofoklesa jej siostra – Ismena, która jest uosobieniem łagodności i pokory. Posługując się tymi dwiema postaciami, Sofokles kreśli odwieczny konflikt romantyzmu, idealizmu i buntu z racjonalizmem, pragmatyzmem i pokorą. Cała tragedia rozgrywa się w ciągu 24 godzin, przed pałacem królewskim w Tebach. Antygona jest skonstruowana według ściśle określonych zasad obowiązujących przy tworzeniu tragedii antycznej. Wyraźnie zarysowana jest w niej zasada trzech jedności, , konflikt tragiczny. Działanie bohaterki z góry skazane jest na niepowodzenie i tak naprawdę starożytni wybierając się na tragedię, nie oczekiwali zwrotów akcji, lub interesującej fabuły, lecz doznania oczyszczenia – katharsis. Antygona umiera w słusznej sprawie, natomiast zły Kreon doznaje kary. Jest to umoralniające i podniosłe, czyli typowe dla .
rdf:langString Antigone (Oudgrieks Ἀντιγόνη) is een klassieke tragedie van de dichter/tragicus Sophocles over Antigone uit de Griekse mythologie. Het motto van het stuk: om gelukkig te worden moet je verstandig handelen (maar wat is verstandig handelen?) en de goden niet tarten (maar wat is de goden tarten?). Het centrale thema van het stuk: Het individuele geweten versus de staatswetten; de morele of goddelijke wetten versus de menselijke wetten.
rdf:langString Antigone, grekiska Ἀντιγόνη, är en tragedi från 442 f.Kr. av den grekiske dramatikern Sofokles och den bygger på historien om Oidipus.
rdf:langString Antígona (em grego Ἀντιγόνη) é uma tragédia grega de Sófocles, composta por volta de 442 AC. É cronologicamente a terceira peça de uma sequência de três tratando do ciclo tebano, embora tenha sido a primeira a ser escrita. A personagem do título é Antígona, filha de Édipo, e irmã de Etéocles e Polinice.
rdf:langString 《安提戈涅》(古希臘語:Ἀντιγόνη)是古希腊悲剧作家索福克勒斯公元前442年的一部作品,被公认为是戏剧史上最伟大的作品之一。该剧在剧情上是忒拜三部曲中的最后一部,但是最早写就的。剧中描写了俄狄浦斯的女儿安提戈涅不顾国王克瑞翁的禁令,将自己的兄长,反叛城邦的波吕尼刻斯安葬,而被处死,而一意孤行的国王也遭致妻离子散的命运。剧中人物性格饱满,剧情发展丝丝相扣。安提戈涅更是被塑造成维护神权及自然法,而不向世俗权势低头的伟大女英雄形象,激发了后世的许多思想家如黑格尔、克尔凯郭尔、德里达等的哲思。
rdf:langString «Антиго́на» — трагедия древнегреческого драматурга Софокла, поставлена в марте-апреле 442 года до н. э. Переведена на русский язык Ф. Ф. Зелинским. «Антигона» написана на мифологический сюжет . В трагедии «Антигона» Софокл показывает один из конфликтов современного ему общества — конфликт между родовыми неписаными законами и законами государственными.
rdf:langString «Антіго́на» (грец. Ἀντιγόνη) — трагедія давньогрецького драматурга Софокла, що ґрунтується на фіванському циклі міфів. Створена 441 р. до. н. е. Українською мовою перекладена Борисом Теном. Антігона — дочка царя Едіпа і його матері Іокасти, сестра Полініка, Етеокла і Ісмени.Під час добровільного вигнання незрячого батька в містечко Колон (неподалік від Афін), стала його поводирем. Після смерті Едіпа Антігона повернулася в рідні Фіви.
rdf:langString no
rdf:langString Theban Elders
rdf:langString A boy
rdf:langString Two guards
rdf:langString yes
rdf:langString yes
xsd:string ThebanElders
xsd:nonNegativeInteger 50039
xsd:string Antigone
xsd:string Creon
xsd:string Eurydice
xsd:string First Messenger
xsd:string Haemon
xsd:string Ismene
xsd:string Leader of the Chorus
xsd:string Second Messenger
xsd:string Sentry
xsd:string Tiresias
xsd:gYear -441
xsd:string A boy
xsd:string Two guards

data from the linked data cloud