Aedicula

http://dbpedia.org/resource/Aedicula an entity of type: WikicatAncientRomanArchitecturalElements

Edikula (z lat. aedicula – chrámek, kaplička) je původně kamenný domácí oltářík nebo náhrobek, později plochá kaplička s obrazem či sochou uvnitř, která připomíná průčelí antických chrámů. Od renesance i ozdobné orámování okna, dveří či výklenku, tvořené postranními sloupy, pilastry nebo pilíři, na nichž leží kladí a trojúhelný či segmentový štít. V renesanci, v baroku i v novoklasicismu je edikula poměrně běžná, obvykle jako výklenek se sochou. rdf:langString
Eine Ädikula (Mehrzahl Ädikulä; zu lateinisch aedicula, Mehrzahl aediculae) ist ein kleines antikes Bauwerk bzw. Bauteil. rdf:langString
In ancient Roman religion, an aedicula (plural aediculae) is a small shrine, and in classical architecture refers to a niche covered by a pediment or entablature supported by a pair of columns and typically framing a statue, the early Christian ones sometimes contained funeral urns. Aediculae are also represented in art as a form of ornamentation. The word aedicula is the diminutive of the Latin aedes, a temple building or dwelling place. The Latin word has been Anglicised as "aedicule" and as "edicule". rdf:langString
Ediklo (el la latina, aedicŭlum, plurale, aedicula) estas malgranda edifico, ĉefe templeto kiu povas utili kiel movebla sanktejo aŭ relikvujo, inter aliaj celoj. La termino estas diminutivo de aedis aŭ aedes, kiu signifas templon aŭ konstruaĵeton, laŭ Azorin (vidu sube). Ili aperis kaj en la klasika kaj en la gotika arkitekturoj. Laŭ Francisko Azorín Ediklo estas Malgrandeta edifico, foje portebla, ofte religia, konstruita de antikvuloj aŭ prezentita en la fono de bildoj. rdf:langString
Edikulua (latineraz: aedicŭlum, pluralez aedicula; aedis edo aedes hitzen txikigarria da eta esanahia "tenplu txiki" du) eraikin txiki bat da, bereziki, zutabeak eta frontoia dituen tenpletea, eta bere funtzioa, besteak beste, tabernakulu edo erlikia-ontzia izan daiteke. Arkitektura klasikoan, eta gotikoan ere, maiz erabili izan zen. rdf:langString
Un edículo (del latín, aedicŭla, en plural, aediculae) es un edificio pequeño, en particular, un templete que puede servir como tabernáculo o relicario, entre otras finalidades. Es un diminutivo de aedis o aedes, que significa templo. Aparecen tanto en la arquitectura clásica como en la gótica. rdf:langString
Un édicule est un terme d'architecture qui recouvre plusieurs petites constructions isolées dans l'espace public ou des espaces ouverts, d'emploi et de statut variés. rdf:langString
에디쿨라(Aedicula)는 건축물의 벽면에 입체적으로 조형된 제단 모양의 부분을 말한다. rdf:langString
エディクラは、一種の厨子のようなもので、建築物の壁面に立体的に造形された祭壇状の部分のことをいう。 日本では「エディキュラ」と呼ぶこともある。「建物」を意味するラテン語は“aedes”(アエーデス)である。「小さい建物」は“aedicula”(アエディクラ)で、これが語源である。小祠、小室・小神殿・礼拝堂等を示すために用いられた。イタリア語で“edicola”(エディーコラ)、英語で“aedicule”(イーダキュール)とされている。 中央に彫刻などを設置するため「ニッチ」と呼ばれる浅いくぼみを持つ場合が多い、彫刻を置かない場合は普通「ニッチ」は無い。左右を柱、上部にペディメント、下部にせり出した台座で四周を囲む。古代ローマのに起源を持つが特にルネサンス以降、宗教建築などに頻繁に用いられるようになる。簡易化した形では窓枠の飾りに用いられることもあったが、語源の意味を残しなど宗教的な小さな場所を呼ぶこともあった。 rdf:langString
Aedicula (vertaling Latijn: klein huis, tempeltje, godshuisje) wordt in de bouwkunst gebruikt om de ombouw van een nis aan te duiden. De aedicula bestaat uit pilaren, zuilen of pilasters en een fronton en werd in Romeinse tempels gebruikt als aanbouw om een beeld in te plaatsen. In de Middeleeuwen werd de term aedicula gebruikt voor het aanduiden van een kleine (graf)kapel. De aedicula heeft enkel een decoratieve functie, en wordt sinds de Renaissance vooral voor grafmonumenten en altaren gebruikt. rdf:langString
Edícula (em latim: Aedicula; plural: Aediculae) é uma pequena casa, ou um templo, nicho ou santuário com forma de pequena edificação. A palavra edícula é o diminutivo do latim edis (aedis) ou edes (aedes), um templo ou casa, significando literalmente pequena casa ou templo. rdf:langString
Ädikula är en helgedom, bestående av två kolonner som bär upp ett entablement och en fronton, som omger en staty eller en relief i ett klassiskt tempel. Termen används även för en liknande inramning av en dörr, fönster eller nisch med två kolonner, halvkolonner eller pilastrar som bär upp en gavel, eller dylikt. rdf:langString
Un edicle o edícula (del llatí aediculum) és un edifici de petites dimensions. També es pot anomenar templet. Segons Plaute, en singular, aediculum, significa habitació, i Terenci explica que en plural, aedicula, és una caseta. S'utilitza normalment en el sentit de santuari. En les esglésies cristianes, els edicles que cobreixen els altars reben el nom de baldaquí. En l'art neoclàssic, els edicles són bastant freqüents, especialment per aixoplugar estàtues que serveixen d'ornamentació als jardins. Destaquen, per exemple, els que es troben al Parc del Laberint d'Horta, a Barcelona. rdf:langString
L'edicola è una struttura architettonica relativamente di piccole dimensioni, con la funzione pratica di ospitare e proteggere l'elemento che vi è collocato. Il termine deriva dal latino aedicula, diminutivo di aedes ("tempio") e dunque con il significato originario di "tempietto". In origine si trattava di un tempio in miniatura, che ospitava la statua o la raffigurazione di una divinità. rdf:langString
Aedicula, edykuła (łac. aedes – świątynia, budynek, wym. edikula), edykuła, edykuł – kompozycja składająca się z dwóch filarów, kolumn lub pilastrów podtrzymujących belkowanie, czasami z frontonem – o kilku znaczeniach: rdf:langString
Эди́кула (лат. aediculа — комнатка, уменьшит. от лат. aedis — дом, жилище, постройка) — в римской античности — маленький храм, молельня в виде ниши, предназначенной для установки культовой статуи. По свидетельству Плиния Старшего, римляне в отдельных случаях называли эдикулой небольшие круглые храмы типа моноптера или нимфеи . Например, эдикула «Девы Виктории» (Victoria Virgo, 307 г. до н.э.) при храме богини победы Виктории на Палатинском холме в Риме. rdf:langString
Еди́кула (лат. aedicula — «будиночок, невеликий храм, каплиця») — латинське слово, що в Стародавньому Римі мало два значення. Едикулами називалися домашні священні кутки, в яких поміщали невеликі вівтарі або статуї лар і пенатів, які сприяють сім'ї та домашньому вогнищу. rdf:langString
rdf:langString Edicle
rdf:langString Edikula
rdf:langString Ädikula
rdf:langString Aedicula
rdf:langString Ediklo
rdf:langString Edículo
rdf:langString Edikulu
rdf:langString Édicule
rdf:langString Edicola
rdf:langString 에디쿨라
rdf:langString エディクラ
rdf:langString Aedicula
rdf:langString Aedicula
rdf:langString Edícula
rdf:langString Эдикула
rdf:langString Ädikula
rdf:langString Едикула
xsd:integer 2621
xsd:integer 1113268812
rdf:langString Edikula (z lat. aedicula – chrámek, kaplička) je původně kamenný domácí oltářík nebo náhrobek, později plochá kaplička s obrazem či sochou uvnitř, která připomíná průčelí antických chrámů. Od renesance i ozdobné orámování okna, dveří či výklenku, tvořené postranními sloupy, pilastry nebo pilíři, na nichž leží kladí a trojúhelný či segmentový štít. V renesanci, v baroku i v novoklasicismu je edikula poměrně běžná, obvykle jako výklenek se sochou.
rdf:langString Un edicle o edícula (del llatí aediculum) és un edifici de petites dimensions. També es pot anomenar templet. Segons Plaute, en singular, aediculum, significa habitació, i Terenci explica que en plural, aedicula, és una caseta. S'utilitza normalment en el sentit de santuari. Al món antic, es tractava sovint de petits altars o capelles afegides a les parets dels temples, diu Titus Livi, i d'algunes cases que servien com a tabernacle o reliquiari. Sovint, les edícules adjuntes a les cases incloïen els penats i els Lars. Altres vegades portaven la imatge del déu del carrer o del barri (vicus) on es trobaven. Petits templets semblants, anomenats naiskos, es trobaven a la religió grega, però el seu ús era estrictament religiós. En les esglésies cristianes, els edicles que cobreixen els altars reben el nom de baldaquí. En l'art neoclàssic, els edicles són bastant freqüents, especialment per aixoplugar estàtues que serveixen d'ornamentació als jardins. Destaquen, per exemple, els que es troben al Parc del Laberint d'Horta, a Barcelona.
rdf:langString Eine Ädikula (Mehrzahl Ädikulä; zu lateinisch aedicula, Mehrzahl aediculae) ist ein kleines antikes Bauwerk bzw. Bauteil.
rdf:langString In ancient Roman religion, an aedicula (plural aediculae) is a small shrine, and in classical architecture refers to a niche covered by a pediment or entablature supported by a pair of columns and typically framing a statue, the early Christian ones sometimes contained funeral urns. Aediculae are also represented in art as a form of ornamentation. The word aedicula is the diminutive of the Latin aedes, a temple building or dwelling place. The Latin word has been Anglicised as "aedicule" and as "edicule".
rdf:langString Ediklo (el la latina, aedicŭlum, plurale, aedicula) estas malgranda edifico, ĉefe templeto kiu povas utili kiel movebla sanktejo aŭ relikvujo, inter aliaj celoj. La termino estas diminutivo de aedis aŭ aedes, kiu signifas templon aŭ konstruaĵeton, laŭ Azorin (vidu sube). Ili aperis kaj en la klasika kaj en la gotika arkitekturoj. Laŭ Francisko Azorín Ediklo estas Malgrandeta edifico, foje portebla, ofte religia, konstruita de antikvuloj aŭ prezentita en la fono de bildoj.
rdf:langString Edikulua (latineraz: aedicŭlum, pluralez aedicula; aedis edo aedes hitzen txikigarria da eta esanahia "tenplu txiki" du) eraikin txiki bat da, bereziki, zutabeak eta frontoia dituen tenpletea, eta bere funtzioa, besteak beste, tabernakulu edo erlikia-ontzia izan daiteke. Arkitektura klasikoan, eta gotikoan ere, maiz erabili izan zen.
rdf:langString Un edículo (del latín, aedicŭla, en plural, aediculae) es un edificio pequeño, en particular, un templete que puede servir como tabernáculo o relicario, entre otras finalidades. Es un diminutivo de aedis o aedes, que significa templo. Aparecen tanto en la arquitectura clásica como en la gótica.
rdf:langString Un édicule est un terme d'architecture qui recouvre plusieurs petites constructions isolées dans l'espace public ou des espaces ouverts, d'emploi et de statut variés.
rdf:langString 에디쿨라(Aedicula)는 건축물의 벽면에 입체적으로 조형된 제단 모양의 부분을 말한다.
rdf:langString エディクラは、一種の厨子のようなもので、建築物の壁面に立体的に造形された祭壇状の部分のことをいう。 日本では「エディキュラ」と呼ぶこともある。「建物」を意味するラテン語は“aedes”(アエーデス)である。「小さい建物」は“aedicula”(アエディクラ)で、これが語源である。小祠、小室・小神殿・礼拝堂等を示すために用いられた。イタリア語で“edicola”(エディーコラ)、英語で“aedicule”(イーダキュール)とされている。 中央に彫刻などを設置するため「ニッチ」と呼ばれる浅いくぼみを持つ場合が多い、彫刻を置かない場合は普通「ニッチ」は無い。左右を柱、上部にペディメント、下部にせり出した台座で四周を囲む。古代ローマのに起源を持つが特にルネサンス以降、宗教建築などに頻繁に用いられるようになる。簡易化した形では窓枠の飾りに用いられることもあったが、語源の意味を残しなど宗教的な小さな場所を呼ぶこともあった。
rdf:langString Aedicula (vertaling Latijn: klein huis, tempeltje, godshuisje) wordt in de bouwkunst gebruikt om de ombouw van een nis aan te duiden. De aedicula bestaat uit pilaren, zuilen of pilasters en een fronton en werd in Romeinse tempels gebruikt als aanbouw om een beeld in te plaatsen. In de Middeleeuwen werd de term aedicula gebruikt voor het aanduiden van een kleine (graf)kapel. De aedicula heeft enkel een decoratieve functie, en wordt sinds de Renaissance vooral voor grafmonumenten en altaren gebruikt.
rdf:langString L'edicola è una struttura architettonica relativamente di piccole dimensioni, con la funzione pratica di ospitare e proteggere l'elemento che vi è collocato. Il termine deriva dal latino aedicula, diminutivo di aedes ("tempio") e dunque con il significato originario di "tempietto". In origine si trattava di un tempio in miniatura, che ospitava la statua o la raffigurazione di una divinità. Strutture di protezione per le immagini di culto, collocate fuori dai templi (sacelli o cappelle) o dentro i templi stessi per le divinità minori sono presenti anche nell'antico Egitto. L'edicola vera e propria si sviluppa tuttavia in ambito greco-romano, riprendendo gli elementi essenziali dell'architettura templare, in particolare quelli della facciata, sintetizzati in un piccolo timpano o frontone sorretto da due colonne. Può essere una struttura a sé stante, oppure essere appoggiata ad una parete da cui sporge. In questo secondo caso la struttura architettonica dell'edicola (colonne e frontone) può costituire l'inquadramento di una nicchia ricavata nella parete. Edicole di piccole dimensioni possono essere anche scolpite in un solo pezzo, invece che costruite con elementi separati, ovvero l'inquadramento a edicola di una nicchia può essere dipinto. La forma architettonica assume quindi una funzione estetica di inquadramento e di evidenziazione e l'edicola può costituire anche una decorazione fine a sé stessa, senza ospitare alcun oggetto al suo interno. A partire dal XII secolo il termine edicola sacra o edicola votiva diviene sinonimo anche di tabernacolo eucaristico, capitello votivo, santella, piccole strutture architettoniche atte a proteggere un'immagine sacra oggetto di culto, sia all'interno delle chiese, sia lungo le strade, sulle facciate delle case, o nelle campagne.
rdf:langString Edícula (em latim: Aedicula; plural: Aediculae) é uma pequena casa, ou um templo, nicho ou santuário com forma de pequena edificação. A palavra edícula é o diminutivo do latim edis (aedis) ou edes (aedes), um templo ou casa, significando literalmente pequena casa ou templo.
rdf:langString Ädikula är en helgedom, bestående av två kolonner som bär upp ett entablement och en fronton, som omger en staty eller en relief i ett klassiskt tempel. Termen används även för en liknande inramning av en dörr, fönster eller nisch med två kolonner, halvkolonner eller pilastrar som bär upp en gavel, eller dylikt.
rdf:langString Aedicula, edykuła (łac. aedes – świątynia, budynek, wym. edikula), edykuła, edykuł – kompozycja składająca się z dwóch filarów, kolumn lub pilastrów podtrzymujących belkowanie, czasami z frontonem – o kilku znaczeniach: * na ścianach domów w Pompejach odkryto najstarsze namalowane formy aediculi stanowiące tło dla bóstwa; * w okresie romańskim i gotyckim w formie miniaturowej kapliczki baldachimowej (w baroku k. kopułowej), lub świątyńki o charakterze wotywnym albo motyw dekoracyjny w tym kształcie umieszczany w tympanonie, portalu lub jako sterczyna w attyce; * nisza w ścianie budynku mieszkalnego przeznaczona na posąg boga lub przodka; * miniaturowy model budowli; zobacz Bazylika Grobu Świętego, tam 'w której mieści się edykuła Grobu,' * w okresie nowożytnym kompozycja często stosowana jako oprawa okien, ołtarzy, portali, nagrobków oraz w meblarstwie.
rdf:langString Эди́кула (лат. aediculа — комнатка, уменьшит. от лат. aedis — дом, жилище, постройка) — в римской античности — маленький храм, молельня в виде ниши, предназначенной для установки культовой статуи. По свидетельству Плиния Старшего, римляне в отдельных случаях называли эдикулой небольшие круглые храмы типа моноптера или нимфеи . Например, эдикула «Девы Виктории» (Victoria Virgo, 307 г. до н.э.) при храме богини победы Виктории на Палатинском холме в Риме. Такие эдикулы известны по изображениям в росписях жилых домов, например в Помпеях и Геркулануме. Так же называли ниши для небольших статуй или урн на надгробных памятниках. В домах римских патрициев были свои домашние эдикулы, или ларарии (ниши для помещения статуэток лар или пенатов, божеств-охранителей домашнего очага), обрамлённые колонками с треугольными фронтонамии. В культуре древних греков, в частности в надгробных памятниках, встречаются похожие небольшие ниши — наиски. Однако, в отличие от римских эдикул, греческие наиски имели более узкие культовые функции. Позднее возникло второе значение слова «эдикула»: небольшая пристройка в виде полуротонды, обрамлённой колоннами. Однако в отличие от сходного типа полукруглой пристройки — экседры — эдикулой правильно называть только углублённые в стену арочные ниши. От античной культовой эдикулы происходит традиция сооружения малых архитектонических алтарей, апсид, алтарных кивориев и табернаклей в католических храмах. Изображения эдикул и табернаклей использовали в исторических трактатах и иконографических справочниках в качестве символа, обозначающего главный храм, частью которого (pars pro toto) они являются, сопровождая такие символы-эмблемы пояснительными надписями или девизами. В эллинистической и римской архитектуре сложился обычай устраивать ниши-эдикулы на стенах общественных зданий, рынков, терм, городских ворот, триумфальных арок. Поэтому эдикулами стали называть различные рельефные декоративные композиции на фасадах зданий — обрамления порталов, оконных или дверных проёмов, аналогично наличниками, опирающимися на цоколь, а в верхней части завершённые антаблементом с треугольным или лучковым фронтоном. Такие эдикулы, обычно со статуями внутри, могут образовывать на фасаде здания сложные орнаментальные ряды. Однако в этом смысле термин «эдикула» следует относить только к архитектуре классицизма, барокко и неоклассицизма. В исключительных случаях — к романской (но не к готической) архитектуре. Историческая эволюция понятия «эдикула» представляет собой типичный пример формирования художественного тропа (переноса значений) в искусстве архитектуры — превращения объёмной постройки определённой конструкции в её изображение на плоскости стены другого здания. Так эдикула становится частью архитектурного ордера. Зодчие итальянского Возрождения свободно «играли» с эдикулами, утратившими культовое значение, используя их в качестве элементов ордерной композиции светских палаццо. «Открытыми эдикулами» иногда называют постройки типа моноптера или бельведера.
rdf:langString Еди́кула (лат. aedicula — «будиночок, невеликий храм, каплиця») — латинське слово, що в Стародавньому Римі мало два значення. Едикулами називалися домашні священні кутки, в яких поміщали невеликі вівтарі або статуї лар і пенатів, які сприяють сім'ї та домашньому вогнищу. Назва едикула використовувалась також для позначення невеликої ніші у великих за розміром храмах, що спирається на п'єдестал, увінчаний фронтоном і оточеному колонами. Саме в останньому значенні слово використовується в сучасній мові. У римській архітектурі едикули розташовувалися в громадських будівлях, таких як тріумфальні арки, міські ворота, храми. Схожі невеликі ніші — наїски, зустрічаються як художні елементи в храмах і надгробних пам'ятниках в культурі стародавніх греків. Однак, на відміну від едикул, наїски використовуються тільки з релігійною метою. В наш час[коли?] едикули зустрічаються в надгробках на католицьких кладовищах. Найвідомішою є едикула (у православ'ї Кувуклія), розташована усередині храму Гробу Господнього у Єрусалимі.
xsd:nonNegativeInteger 7928

data from the linked data cloud