Wilhelm Burgdorf

rdf:langString Wilhelm Burgdorf

rdf:langString Wilhelm Burgdorf (15. února 1895, u Berlína – 1. května 1945, Berlín) byl generálem pěchoty německého Wehrmachtu. Do Německé císařské armády vstoupil po vypuknutí první světové války v srpnu 1914, k 12. pluku granátníků. Od října 1915 byl pobočníkem u střeleckého praporu u svého 12. pluku granátníků. Koncem války byl již pobočníkem u pluku. Po válce zůstal v Reichswehru, kde do května 1919 sloužil stále u svého původního pluku, který se přejmenoval na 12. dobrovolnický pluk granátníků. Do roku 1933 vystřídal několik pěších, horských, ale i dělostřeleckých pluků a jiných míst většinou na nižších štábech. Od května 1933 sloužil na štábu 4. pěší divize, zde byl až do září 1934, kdy přešel jako instruktor na pěchotní školu v Drážďanech. Následující rok dělal instruktora také v Drážďanech na válečné škole. Od listopadu 1936 zastával funkci pobočníka na velitelství IX. armádního sboru, kde zůstal až do začátku války. V květnu 1940, se stal velitelem 529. pěšího pluku, u které zůstal skoro celé dva roky. V dubnu 1942 přešel na necelý měsíc do zálohy OKH. V květnu téhož roku se stal šéfem armádní personální kanceláře při OKH. Od října 1944 také zastával funkci velitele pobočníků Wehrmachtu u Vůdce. Pro zajímavost, on a generálmajor Ernst Maisel přijeli 14. října 1944 za polním maršálem Rommelem, aby jej seznámili s jeho situací. Protože se zjistilo, že byl maršál Rommel zapleten do nezdařeného červencového atentátu na Hitlera, nabídli mu Burgdorf a Maisel buď soudní proces a jistý trest smrti, nebo sebevraždu a pohřeb s vojenskými poctami. Hitlerův obdivovatel Burgdorf zůstal v blízkosti Vůdce i v závěru války. Během dobývání Berlína sovětskou Rudou armádou přešel zbylý štáb OKH včetně Burgdorfa do Hitlerova bunkru v Berlíně. Po Hitlerově smrti, kdy se téměř všichni obyvatelé Hitlerova bunkru rozutekli, zůstal Burgdorf spolu s velitelem OKH Krebsem v bunkru, kde spáchali sebevraždu zastřelením.