Soft sign
http://dbpedia.org/resource/Soft_sign an entity of type: Thing
Ь (صغير: ь - كبير مائل: Ь - صغير مائل: ь) هو حرف في الأبجدية السيريلة، يسمى بالروسية: мягкий знак، أي العلامة الناعمة أو علامة الترقيق، وهو بمثابة الشكلة، ووظيفته تخفيف نطق الحرف الذي يسبقه. وهو يكتب ولا ينطق.
rdf:langString
Das Ь (Kleinbuchstabe ь; russisch мягкий знак mjagki snak ; ukrainisch знак м'якшення snak mjakschennja „Weichheitszeichen“; bulgarisch ер малък er malak „kleines Er“; ursprünglich „Jer“) ist ein Buchstabe des kyrillischen Alphabets. Bekannt ist er hauptsächlich unter dem Namen Weichheitszeichen, Erweichungszeichen oder weiches Zeichen, was eine Übersetzung des russischen Namens darstellt. Die Funktion und Bedeutung des Ь ist abhängig von regionalen und zeitlichen Aspekten.
rdf:langString
"ь" estas litero de la cirila alfabeto. En la rusa lingvo, ĝi estas la 30-a litero de la alfabeto,kaj ĝi havas la nomon "Mola signo" kaj la prononcon "(palataligo de antaŭa konsonanto)" (laŭ Esperanta ortografio). Ĝia majuskla formo estas "Ь". Ĝiaj Unikodaj pozicioj estas la jenaj:
* Minuskle:
* Laŭ dekuma sistemo, 1100
* Laŭ deksesuma sistemo, 044c
* Laŭ okuma sistemo, 002114
* Majuskle:
* Laŭ dekuma sistemo, 1068
* Laŭ deksesuma sistemo, 042c
* Laŭ okuma sistemo, 002054
rdf:langString
Le signe mou (Ь en capitale, ou ь en minuscule) est une lettre de l'alphabet cyrillique.
rdf:langString
The soft sign (Ь, ь, italics Ь, ь) also known as the front yer, front jer, or er malak (lit. "small er") is a letter of the Cyrillic script. In Old Church Slavonic, it represented a short (or "reduced") front vowel. As with its companion, the back yer ⟨ъ⟩, the vowel phoneme that it designated was later partly dropped and partly merged with other vowels. In the modern Slavic Cyrillic writing systems in which it appears (all East Slavic languages and Bulgarian and Church Slavic), it does not represent an individual sound but indicates palatalization of the preceding consonant.
rdf:langString
Tanda lembut (Ь, ь, italik Ь, ь) atau juga dikenal sebagai yer depan, jer depan, atau er malak (lit. "er kecil") adalah huruf dari Alfabet Kiril. Dalam Bahasa Slavonik Gerejawi Kuno, itu melambangkan sebuah vokal pendek (atau "reduksi") dari sebuah vokal depan.Seperti halnya pengiringnya, yer belakang 〈ъ〉, fonem yang ditunjuknya kemudian diturunkan sebagian dan sebagian lagi digabung dengan vokal lain. Dalam sistem penulisan (semua Bahasa Slavia Timur dan Bulgaria dan Slavia Gereja), itu tidak mewakili suara individu tetapi menunjukkan Palatalisasi konsonan sebelumnya.
rdf:langString
Ь, ь は、キリル文字の1つ。
rdf:langString
Ь,ь(러시아어: Мягкий знак 먀흐키 즈나크[*])는 키릴 문자이다. 연음부호로서, 앞의 자음을 경구개음화([ʲ])시킨다. 이전에는 예리(ерь)라는 명칭이었으나 1917년에 현재의 명칭으로 변경되었다.
* 예: Шесть ([ʂɛsʲtʲ]) / ВосемЬ ([ˈvo̞sʲɪmʲ])
rdf:langString
Ь, miękki znak (ukr. м’який знак, biał. мяккі знак, ros. мягкий знак, bułg. ер малък) (Ь, ь) – znak cyrylicy służący do zmiękczania. W wymowie odpowiada to palatalizacji [ʲ]. Nie rozpoczyna wyrazów, a forma „wielkiej litery” jest używana w wyrażeniach zawierających tylko wersaliki lub kapitaliki.
rdf:langString
Ь (gemen: ь) är ett tecken i det kyrilliska alfabetet. Det var ursprungligen en bokstav för en främre kort vokal, främre jer, men fungerar idag som mjukt tecken i bulgariska och östslaviska språk.
rdf:langString
ь (м'який знак або знак м'якшення, заст. є́рик, є́рчик, на Галичині їр) — літера кириличної абетки. У більшості сучасних абеток, котрі використовують кирилицю, не передає окремого звука, а слугує для позначення пом'якшення попереднього приголосного, або (рідше) як розділовий знак.
rdf:langString
Ь, ь是一个西里尔字母。它在现代俄语中称呼为 мягкий знак(mjagkij znak,即“软音符号”),在乌克兰语中称呼为 м'який знак(m'jakyj znak),在白俄罗斯语中称呼为 мяккі знак(mjakki znak),在保加利亚语为ер малък(er malyk,即“小 jer”)。 很多时候,ь被看成是修饰符号,而且理论上它也不会出现在字首,故正常俄语只有在一個字的所有字母都大寫時才會出現大写的Ь。
rdf:langString
El signe tou, Ь, ь (en cursiva Ь, ь) és una lletra de l'alfabet ciríl·lic. En antic eslau representava una vocal curta (o reduïda) anterior. Com la seva 'companya', el signe dur (Ъ), el fonema vocàlic que designava fou després abandonat i s'uní en part amb altres vocals. En els sistemes moderns d'escriptura ciríl·lica eslava (tots els eslaus orientals més el búlgar i l'eslau eclesiàstic) no representa un so individual, sinó més aviat indica la palatalització de la consonant precedent o (menys sovint) només té un ús ortogràfic tradicional sense cap significat fonètic (com a les paraules russes туш 'florir' i тушь 'tinta índia', totes dues pronunciades [tuʂ], però diferents en gènere gramàtic i declinació). També té la funció d'ésser un 'signe separador': en rus les vocals de després del sig
rdf:langString
Ь (minuskule ь) je písmeno cyrilice. Původně sloužilo k zachycení měkkého jeru, což byla ultrakrátká samohláska i. V různých jazycích jsou jeho významy různé. V ruštině se používá k označení palatalizované souhlásky, podobně jako háček v češtině, a je nazýván měkký znak (rusky: мягкий знак, bělorusky: мяккі знак, ukrajinsky: м’який знак). Písmeno je součástí písmen Љ, Њ a Ы.
rdf:langString
El signo suave (Ь, ь, en ruso, мя́гкий знак, romanizado: myagkiy znak) también conocido como yer anterior, es una letra del alfabeto cirílico. En eslavo eclesiástico antiguo, representaba una vocal corta (o "reducida") anterior. Como su compañera, el "signo duro" Ъ, el fonema vocálico que designaba fue luego en parte abandonado y en parte se unió con otras vocales. En los modernos sistemas de escritura cirílico eslavos (todos los eslavos orientales más el búlgaro y el eslavo eclesiástico), no representa un sonido individual, sino más bien indica el suavizamiento (palatalización) de la consonante precedente o (menos frecuentemente) solo tiene un uso ortográfico tradicional sin ningún significado fonético (como las palabras rusa туш 'florecer' y тушь 'tinta india', ambas pronunciadas [tuʂ],
rdf:langString
La Ь, minuscolo ь, chiamata jer molle, è una lettera dell'alfabeto cirillico. È conosciuta come мягкий знак (mjagkij znak, letteralmente "segno morbido") in russo, м'який знак (mjakyj znak) in ucraino, мяккі знак (mjakki znak) in bielorusso, ер малък (er malŭk) in bulgaro. Nella traslitterazione scientifica si indica con l'apice o con l'apostrofo. Praticamente, essa ha la funzione di addolcire o troncare la consonante precedente (IPA /ʲ/).
rdf:langString
Het zachte teken (Ь, ь) (Russisch: мягкий знак; mjagki znak, Oekraïens: м’який знак; mjaky znak, Wit-Russisch: мяккі знак; mjakki znak, Bulgaars: ер малек, er malek, "kleine jer") is een letter uit het cyrillische alfabet. De letter heeft geen eigen klankwaarde en heeft als voornaamste functie het aanduiden van verzachting of palatalisatie van de voorgaande medeklinker. De Oudkerkslavische naam van de ь is Jeri (Ѥрь).
* яма = j-a-m-a
* тяга = t'-a-g-a maar:
* статья = s-t-a-t'-j-a
rdf:langString
Ь, comumente chamado de pronúncia suave ou sinal suave (em russo: мягкий знак, "acento de moleza"; em búlgaro: ер малък, "Er pequeno","Er original"), é um símbolo do alfabeto cirílico, que indica a suavização (ou ) da consoante que o antecede. Entre todas as línguas eslavas, o uso do sinal suave é mais limitado no idioma búlgaro: desde 1945, a única posição onde o símbolo é utilizado é entre as consoantes e a vogal о (por exemplo, em nomes como Жельо, Кръстьо, Гьончо etc.).
rdf:langString
Ь, ь (современное название: мя́гкий знак) — буква большинства славянских кириллических алфавитов (28-я в болгарском, где называется «ер малък», рус. маленький ер), 29-я в белорусском, 30-я в русском и 31-я в украинском (перемещена на нынешнее место в 1990 г., ранее была последней); из сербского исключена в середине XIX века, в македонский, построенный по образцу нового сербского, не вводилась. Самостоятельного звука не обозначает, может рассматриваться как диакритический знак, модифицирующий значение предыдущей буквы. В украинском также используется в сочетании ьо, соответствующем русской букве Ё после согласных; в современной болгарской орфографии только так и используется. Также состоит в алфавитах некоторых неславянских языков, в письменностях которых может встречаться в неожиданных поз
rdf:langString
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Mola signo (cirila alfabeto)
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Tanda Lembut (Kiril)
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Zacht teken
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Soft sign
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Ь
rdf:langString
Cyrillic Capital Letter Soft Sign
rdf:langString
Cyrillic Small Letter Soft Sign
xsd:integer
852038
xsd:integer
1124837184
rdf:langString
[◌ʲ]
rdf:langString
044C
rdf:langString
042C
rdf:langString
KOI8-R and KOI8-U
rdf:langString
Cyrillic letter
rdf:langString
Soft Sign
xsd:integer
120
rdf:langString
Ь (صغير: ь - كبير مائل: Ь - صغير مائل: ь) هو حرف في الأبجدية السيريلة، يسمى بالروسية: мягкий знак، أي العلامة الناعمة أو علامة الترقيق، وهو بمثابة الشكلة، ووظيفته تخفيف نطق الحرف الذي يسبقه. وهو يكتب ولا ينطق.
rdf:langString
El signe tou, Ь, ь (en cursiva Ь, ь) és una lletra de l'alfabet ciríl·lic. En antic eslau representava una vocal curta (o reduïda) anterior. Com la seva 'companya', el signe dur (Ъ), el fonema vocàlic que designava fou després abandonat i s'uní en part amb altres vocals. En els sistemes moderns d'escriptura ciríl·lica eslava (tots els eslaus orientals més el búlgar i l'eslau eclesiàstic) no representa un so individual, sinó més aviat indica la palatalització de la consonant precedent o (menys sovint) només té un ús ortogràfic tradicional sense cap significat fonètic (com a les paraules russes туш 'florir' i тушь 'tinta índia', totes dues pronunciades [tuʂ], però diferents en gènere gramàtic i declinació). També té la funció d'ésser un 'signe separador': en rus les vocals de després del signe tou es pronuncien per separat de la consonant precedent i són iotades (en rus: льют [lʲjut] 'ells vessen' i лют [lʲut] 'ell és feroç'). En transcripció eslavista Ь i Ъ són emprats per indicar els sons extra curts /ĭ/ i /ŭ/ del protoeslau respectivament (per exemple, slověnьskъ 'eslavònic'). En les llengües eslaves, el signe tou té l'ús més limitat en búlgar: des del 1945 l'única posició possible és entre consonants i (per exemple, en noms com Жельо, Кръстьо i Гьончо). La variant ciríl·lica del serbocroat no ha tingut cap signe tou des de mitjan segle xix: la palatalització queda representada per lletres consonants especials en comptes del signe (algunes d'aquestes lletres, tals com Њ o Љ foren dissenyades com a lligadures amb el signe tou). El sistema d'escriptura macedònic modern, basat en la variant serbocroata, no ha tingut tampoc signe blau d'ençà la seva creació el 1944. Segons regles ortogràfiques normals, no té forma majúscula, car cap paraula no comença per aquesta lletra. No obstant això, les tipografies ciríl·liques normalment tenen una forma majúscula per a texts escrits tot en majúscules. En la romanització de paraules ciríl·liques, els signes tous són típicament reemplaçats amb el símbol prima (o, alternativament, amb l'apòstrof) o simplement ignorats (sobretot en posició final).
rdf:langString
Ь (minuskule ь) je písmeno cyrilice. Původně sloužilo k zachycení měkkého jeru, což byla ultrakrátká samohláska i. V různých jazycích jsou jeho významy různé. V ruštině se používá k označení palatalizované souhlásky, podobně jako háček v češtině, a je nazýván měkký znak (rusky: мягкий знак, bělorusky: мяккі знак, ukrajinsky: м’який знак). Písmeno je součástí písmen Љ, Њ a Ы. V janalifu (latinské abecedě pro turkické jazyky) bylo zavedeno písmeno Ь, které je podobné písmenu Ь a které sloužilo pro zápis hlásky [ɯ]. Protože toto latinské písmeno nebylo zavedeno do Unicode, používá se místo něho vzhledem k podobnosti právě písmeno Ь z cyrilice.
rdf:langString
Das Ь (Kleinbuchstabe ь; russisch мягкий знак mjagki snak ; ukrainisch знак м'якшення snak mjakschennja „Weichheitszeichen“; bulgarisch ер малък er malak „kleines Er“; ursprünglich „Jer“) ist ein Buchstabe des kyrillischen Alphabets. Bekannt ist er hauptsächlich unter dem Namen Weichheitszeichen, Erweichungszeichen oder weiches Zeichen, was eine Übersetzung des russischen Namens darstellt. Die Funktion und Bedeutung des Ь ist abhängig von regionalen und zeitlichen Aspekten.
rdf:langString
"ь" estas litero de la cirila alfabeto. En la rusa lingvo, ĝi estas la 30-a litero de la alfabeto,kaj ĝi havas la nomon "Mola signo" kaj la prononcon "(palataligo de antaŭa konsonanto)" (laŭ Esperanta ortografio). Ĝia majuskla formo estas "Ь". Ĝiaj Unikodaj pozicioj estas la jenaj:
* Minuskle:
* Laŭ dekuma sistemo, 1100
* Laŭ deksesuma sistemo, 044c
* Laŭ okuma sistemo, 002114
* Majuskle:
* Laŭ dekuma sistemo, 1068
* Laŭ deksesuma sistemo, 042c
* Laŭ okuma sistemo, 002054
rdf:langString
El signo suave (Ь, ь, en ruso, мя́гкий знак, romanizado: myagkiy znak) también conocido como yer anterior, es una letra del alfabeto cirílico. En eslavo eclesiástico antiguo, representaba una vocal corta (o "reducida") anterior. Como su compañera, el "signo duro" Ъ, el fonema vocálico que designaba fue luego en parte abandonado y en parte se unió con otras vocales. En los modernos sistemas de escritura cirílico eslavos (todos los eslavos orientales más el búlgaro y el eslavo eclesiástico), no representa un sonido individual, sino más bien indica el suavizamiento (palatalización) de la consonante precedente o (menos frecuentemente) solo tiene un uso ortográfico tradicional sin ningún significado fonético (como las palabras rusa туш 'florecer' y тушь 'tinta india', ambas pronunciadas [tuʂ], pero diferentes en género gramatical y declinación). También tiene la función de ser un "signo separador": en ruso, las vocales luego del signo suave son pronunciadas por separado de la consonante precedente y son (compárese en bielorruso льют [lʲjut] 'vierten/derraman' y лют [lʲut] '(él es) feroz'). En transcripción eslavista Ь y Ъ son usados para indicar los sonidos extra cortos /ĭ/ y /ŭ/ del respectivamente (por ej. slověnьskъ adj. ‘eslavónico’) En las lenguas eslavas, el signo suave tiene el uso más limitado en : desde 1945, la única posición posible es entre consonantes y <о> (por ejemplo, en nombres como Жельо, Кръстьо, y Гьончо). La variante cirílica del idioma serbocroata (Vukovica) no ha tenido ningún signo suave desde mediados del siglo ХТФ: la palatalización es representada por letras consonantes especiales en vez de este signo (algunas de estas letras, tales como Њ o Љ, fueron diseñadas como ligaduras con el signo suave). El sistema de escritura macedonio moderno, basado en la variante serbocroata, no ha tenido signo suave desde su creación en 1944. Bajo reglas ortográficas normales, no tiene forma mayúscula pues ninguna palabra comienza con esta letra. No obstante, las tipografías cirílicas normalmente proveen de una forma mayúscula para texto todo en mayúsculas, o para usarse como elemento de varios números en serie (como series de billetes soviéticos) e índices (por ejemplo, existía un viejo modelo ruso de locomotora de vapor marcada como "Ь" — ru:Паровоз Ь). En la de palabras cirílicas, los signos suaves son típicamente reemplazados con el símbolo prima (o, alternativamente, con el apóstrofo) o simplemente ignorados (especialmente en posición final: Тверь=Tver, Обь=Ob etc.).
rdf:langString
Le signe mou (Ь en capitale, ou ь en minuscule) est une lettre de l'alphabet cyrillique.
rdf:langString
The soft sign (Ь, ь, italics Ь, ь) also known as the front yer, front jer, or er malak (lit. "small er") is a letter of the Cyrillic script. In Old Church Slavonic, it represented a short (or "reduced") front vowel. As with its companion, the back yer ⟨ъ⟩, the vowel phoneme that it designated was later partly dropped and partly merged with other vowels. In the modern Slavic Cyrillic writing systems in which it appears (all East Slavic languages and Bulgarian and Church Slavic), it does not represent an individual sound but indicates palatalization of the preceding consonant.
rdf:langString
Tanda lembut (Ь, ь, italik Ь, ь) atau juga dikenal sebagai yer depan, jer depan, atau er malak (lit. "er kecil") adalah huruf dari Alfabet Kiril. Dalam Bahasa Slavonik Gerejawi Kuno, itu melambangkan sebuah vokal pendek (atau "reduksi") dari sebuah vokal depan.Seperti halnya pengiringnya, yer belakang 〈ъ〉, fonem yang ditunjuknya kemudian diturunkan sebagian dan sebagian lagi digabung dengan vokal lain. Dalam sistem penulisan (semua Bahasa Slavia Timur dan Bulgaria dan Slavia Gereja), itu tidak mewakili suara individu tetapi menunjukkan Palatalisasi konsonan sebelumnya.
rdf:langString
Ь, ь は、キリル文字の1つ。
rdf:langString
Ь,ь(러시아어: Мягкий знак 먀흐키 즈나크[*])는 키릴 문자이다. 연음부호로서, 앞의 자음을 경구개음화([ʲ])시킨다. 이전에는 예리(ерь)라는 명칭이었으나 1917년에 현재의 명칭으로 변경되었다.
* 예: Шесть ([ʂɛsʲtʲ]) / ВосемЬ ([ˈvo̞sʲɪmʲ])
rdf:langString
La Ь, minuscolo ь, chiamata jer molle, è una lettera dell'alfabeto cirillico. È conosciuta come мягкий знак (mjagkij znak, letteralmente "segno morbido") in russo, м'який знак (mjakyj znak) in ucraino, мяккі знак (mjakki znak) in bielorusso, ер малък (er malŭk) in bulgaro. Nella traslitterazione scientifica si indica con l'apice o con l'apostrofo. Praticamente, essa ha la funzione di addolcire o troncare la consonante precedente (IPA /ʲ/). Per comprendere la funzione di questo segno nella lingua russa, bisogna considerare che le consonanti russe hanno quasi tutte la peculiarità di presentarsi sia come dure che come molli. Ogni segno può cioè indicare due suoni diversi, quello non palatalizzato (duro) o quello palatalizzato (molle). La palatalizzazione può essere indicata graficamente con l'apposizione del segno Ь dopo la consonante, oppure dalla successiva presenza di una vocale iotizzata (е, ё, и, ю o я). Il segno Ь viene dunque chiamato molle o debole poiché di solito indica l'indebolimento, vale a dire la palatalizzazione, della consonante che lo precede. Per esempio, il suono della t’ palatalizzata [tʲ] si avvicina a č (ci): la parola мать si legge mat’ [matʲ]. Il suono della n diventa n’ [nʲ] (quasi gni): la parola раньше si legge ran'še ['ranʲʃɪ], sebbene derivi da рано (rano) ['ranə]. Il suono della l diventa l’ [lʲ] (quasi gli): la parola дольше si legge dol'še ['dolʲʃɪ], sebbene derivi da долго (dolgo) ['dolɡə]. Non meraviglia che la sola aggiunta di questo segno possa mutare totalmente il significato di una parola, dato che in effetti la consonante molle è un altro fonema rispetto alla corrispondente dura. Se la consonante così cambiata si trova alla fine di un sostantivo, spesso il vocabolo cambia anche di genere e assume quindi un'altra declinazione. Così ad esempio: рол è sostantivo maschile e significa rotolo mentre роль è sostantivo femminile e significa ruolo, parte, мел è maschile e significa gesso mentre мель è femminile e significa secca, banco di sabbia. Il segno Ь compare spesso fra una consonante e una vocale iotizzata, in tal caso le separa indicando che la consonante è palatalizzata ed inoltre seguita dalla semivocale /j/: семья si legge sem'ja [sʲɪ'mʲja], пью si legge p'ju [pʲju]. Il segno debole può anche essere scritto solo per tradizione dopo le consonanti Ж e Ш, che però rimangono sempre dure: un esempio è la terminazione -шь della seconda persona singolare dei verbi (видишь, скажешь). Sempre per ragioni storiche, lo si può trovare anche dopo le consonanti Ч e Щ che sono considerate molli di per sé (мочь, печь). In bulgaro, dove viene chiamata ер малък, cioè piccola Er, questa lettera non rappresenta più la palatalizzazione delle consonanti finali, mentre è rimasta a rappresentare la iotizzazione di una [o] e la conseguente palatalizzazione della consonante precedente a tale vocale (актьор [ak'tʲor]).
rdf:langString
Het zachte teken (Ь, ь) (Russisch: мягкий знак; mjagki znak, Oekraïens: м’який знак; mjaky znak, Wit-Russisch: мяккі знак; mjakki znak, Bulgaars: ер малек, er malek, "kleine jer") is een letter uit het cyrillische alfabet. De letter heeft geen eigen klankwaarde en heeft als voornaamste functie het aanduiden van verzachting of palatalisatie van de voorgaande medeklinker. De Oudkerkslavische naam van de ь is Jeri (Ѥрь). Het zachte teken wordt in het Russisch ook gebruikt als scheidingsteken tussen een medeklinker en een /j/. De klinkertekens е, ё, ю en я kunnen namelijk zowel de combinatie "j+klinker" vertegenwoordigen als aangeven dat de voorgaande medeklinker gepalataliseerd is, hieronder weergegeven met een apostrof:
* яма = j-a-m-a
* тяга = t'-a-g-a maar:
* статья = s-t-a-t'-j-a In een beperkt aantal gevallen wordt deze functie door het harde teken vervuld. In het Oekraïens en het Wit-Russisch wordt in deze gevallen een apostrof gebruikt.
rdf:langString
Ь, comumente chamado de pronúncia suave ou sinal suave (em russo: мягкий знак, "acento de moleza"; em búlgaro: ер малък, "Er pequeno","Er original"), é um símbolo do alfabeto cirílico, que indica a suavização (ou ) da consoante que o antecede. Originalmente, no antigo eslavo eclesiástico, representava uma vogal curta similar a i; nos modernos sistemas de escrita cirílicos (todos os idiomas eslavos orientais mais o búlgaro e o eslavo eclesiástico), porém, não representa mais um som em particular, e sim a palatalização da consoante anterior ou apenas um indicativo ortográfico tradicional, sem qualquer significado fonético (como o russo туш, "fanfarra", e тушь, "tinta nanquim", ambos pronunciados [tuʃ], porém diferentes em gênero gramatical e declinação. Também pode ter a função de um "sinal separador": no russo, as vogais com a pronúncia suave são pronunciadas separadamente da consoante que as precedem, e são palatalizadas: compare льют [lʲjut], "eles despejam", e лют [lʲut], "(ele é) feroz". Ou seja, o símbolo tem mais a função de modificar as letras a seu redor do que funcionar ele próprio como uma letra. Ao contrário do Ъ (yer) normal (o "sinal duro", no russo), a separação feita pelo sinal suave é apenas parcial, o que quer dizer que ele modifica o som tanto das letras que o precedem, bem como as que o seguem. É por isto que é mais correto, ortograficamente, grafar подъезд (pod'yezd, "varanda"), do que подьезд (podjyezd), onde o д acabaria sendo pronunciado como [dʲ]. Entre todas as línguas eslavas, o uso do sinal suave é mais limitado no idioma búlgaro: desde 1945, a única posição onde o símbolo é utilizado é entre as consoantes e a vogal о (por exemplo, em nomes como Жельо, Кръстьо, Гьончо etc.). A variante cirílica do servo-croata não tinha o símbolo até o meio do século XIX; a palatalização era representada, até então, através de diversas consoantes (algumas destas letras, como Њ (nye) ou Љ (lye), foram criados como ligaduras com o sinal suave). O atual , criado em 1944 e baseado na variante servo-croata, nunca teve o sinal.
rdf:langString
Ь, miękki znak (ukr. м’який знак, biał. мяккі знак, ros. мягкий знак, bułg. ер малък) (Ь, ь) – znak cyrylicy służący do zmiękczania. W wymowie odpowiada to palatalizacji [ʲ]. Nie rozpoczyna wyrazów, a forma „wielkiej litery” jest używana w wyrażeniach zawierających tylko wersaliki lub kapitaliki.
rdf:langString
Ь (gemen: ь) är ett tecken i det kyrilliska alfabetet. Det var ursprungligen en bokstav för en främre kort vokal, främre jer, men fungerar idag som mjukt tecken i bulgariska och östslaviska språk.
rdf:langString
ь (м'який знак або знак м'якшення, заст. є́рик, є́рчик, на Галичині їр) — літера кириличної абетки. У більшості сучасних абеток, котрі використовують кирилицю, не передає окремого звука, а слугує для позначення пом'якшення попереднього приголосного, або (рідше) як розділовий знак.
rdf:langString
Ь, ь (современное название: мя́гкий знак) — буква большинства славянских кириллических алфавитов (28-я в болгарском, где называется «ер малък», рус. маленький ер), 29-я в белорусском, 30-я в русском и 31-я в украинском (перемещена на нынешнее место в 1990 г., ранее была последней); из сербского исключена в середине XIX века, в македонский, построенный по образцу нового сербского, не вводилась. Самостоятельного звука не обозначает, может рассматриваться как диакритический знак, модифицирующий значение предыдущей буквы. В украинском также используется в сочетании ьо, соответствующем русской букве Ё после согласных; в современной болгарской орфографии только так и используется. Также состоит в алфавитах некоторых неславянских языков, в письменностях которых может встречаться в неожиданных позициях: например, после гласных букв. В кириллице обычно считается 31-й по порядку и выглядит как ; в глаголице по счёту 32-я, выглядит как (в позднейшей хорватской глаголице вместо этого знака используется просто вертикальная черта под названием: «štapić», что значит «посох, жезл»). Числового значения не имеет. В старо- и церковнославянской азбуках носит название «ѥрь» (ст.-сл.) или «єрь» (ц.-сл.), смысл которого неизвестен, но, несомненно, связан с названиями букв «еръ» Ъ и «еры» Ы. Достаточно правдоподобной выглядит гипотеза, связывающая названия «ер», «ерь», «еры» с совпадением форм кириллической буквы Ь и глаголической Р (выглядящей порой совершенно так же: ). Происхождение глаголического начертания буквы принято объяснять как модификацию буквы О; кириллическую тоже связывают с О, к которой сверху пририсована палочка (в древнейших кириллических надписях попадаются подобные формы). Древнее значение — сверхкраткий вариант звука [и]; впоследствии этот звук во всех славянских языках исчез, часто оставив на память о себе смягчение предыдущей согласной, либо совпал с какой-либо полной гласной (в разных языках по-разному). Воспоминанием о наличии этого звука в русском являются чередования вроде лев — льва, палец — пальца. При введении русского гражданского шрифта строчная буква ь первоначально была сделана высокой, по образцу латинской b, но такой стиль продержался только несколько лет, в отличие от высокого Ъ, которое преобладало до середины XVIII века.
rdf:langString
Ь, ь是一个西里尔字母。它在现代俄语中称呼为 мягкий знак(mjagkij znak,即“软音符号”),在乌克兰语中称呼为 м'який знак(m'jakyj znak),在白俄罗斯语中称呼为 мяккі знак(mjakki znak),在保加利亚语为ер малък(er malyk,即“小 jer”)。 很多时候,ь被看成是修饰符号,而且理论上它也不会出现在字首,故正常俄语只有在一個字的所有字母都大寫時才會出現大写的Ь。
rdf:langString
D8
rdf:langString
F8
rdf:langString
ED
rdf:langString
EE
rdf:langString
EC
rdf:langString
9C
rdf:langString
DC
rdf:langString
FC
rdf:langString
CC
rdf:langString
EC
rdf:langString
FC
rdf:langString
9C
xsd:nonNegativeInteger
10736