Sister Ray

http://dbpedia.org/resource/Sister_Ray an entity of type: Thing

Sister Ray è una canzone del gruppo rock Velvet Underground del 1968, appare nell'album White Light/White Heat. Lester Bangs la paragonò a opere come Free Jazz di Ornette Coleman o The Black Saint and the Sinner Lady di Charles Mingus. Il critico Piero Scaruffi l'ha inserita al primo posto nella classifica delle migliori canzoni rock del periodo 1955-1979. La canzone si distingue per la lunga durata (più di 17 minuti) e per il missaggio confuso ma potente. Gli strumenti sono quasi fusi in un'unica massa rovente di suoni e stridii. La canzone si regge su 3 accordi di base per tutta la sua durata, sulla quale vengono effettuate improvvisazioni, rallentamenti ed accelerazioni. rdf:langString
Sister Ray is een nummer van de Amerikaanse experimentele rockgroep The Velvet Underground. Het is het laatste nummer van het album White light/White heat uit 1968. Het nummer wordt door AllMusic beschreven als "het meest legendarische lied in de gehele catalogus van The Velvet Underground en, goed mogelijk, in de geschiedenis van rock". rdf:langString
„Sister Ray“ je skladba americké hudební skupiny The Velvet Underground. Poprvé byla vydána v lednu roku 1968 na druhém albu skupiny nazvaném White Light/White Heat (jde o druhou a zároveň poslední skladbu na druhé straně původní LP desky). Text napsal Lou Reed a autory hudby jsou spolu s ním ještě ostatní tehdejší členové skupiny: John Cale, Sterling Morrison a Maureen Tuckerová. Studiová nahrávka písně vydaná na albu White Light/White Heat je dlouhá bez jedné sekundy sedmnáct a půl minuty, při koncertních vystoupeních (jak před tak i po nahrání studiové verze) byla stopáž i delší, například na archivním koncertním albu Bootleg Series Volume 1: The Quine Tapes její délka dosahuje osmatřiceti minut. V textu písně je mimo jiné zmiňovaná homosexualita, drogy a také vražda. Kytarista Sterling rdf:langString
«Sister Ray» es una canción de avant-garde, punk rock, rock psicodélico y noise de la banda estadounidense de música experimental, The Velvet Underground, líricamente escrita por el guitarrista Lou Reed, relata la historia de varios personajes, centrándose en Sister Ray, mientras que la música está escrita por los en aquel 1967 (año en el que se grabó la canción), 4 integrantes de The Velvet Underground, es decir, Reed, John Cale, Maureen Tucker y Sterling Morrison, componiéndose de más de 10 minutos de improvisaciones. rdf:langString
Sister Ray est le nom d'une chanson du groupe The Velvet Underground. Composée par les quatre membres du groupe pour l'album White Light/White Heat sorti en 1968, Sister Ray est une des chansons les plus connues du Velvet, légendaire par ses 17 minutes de guitare saturée. La rumeur prétendit qu'elle devait son titre au surnom donné par Lou Reed à sa seringue. Or Reed a déclaré que ce morceau avait été composé pour donner un équivalent dans le domaine du rock au free jazz d'Ornette Coleman. rdf:langString
"Sister Ray" is a song by the Velvet Underground that closes side two of their 1968 album White Light/White Heat. The lyrics are by Lou Reed, with music composed by John Cale, Sterling Morrison, Maureen Tucker and Reed. At 17 minutes 29 seconds, it is the longest song on White Light/White Heat, taking up most of the second side of the record, as well as the longest song in the Velvet Underground's studio discography. rdf:langString
Sister Ray (рус. Сестра Рэй) — песня арт-рок-группы The Velvet Underground, вошедшая на их альбом White Light/White Heat в качестве заключительной. В студийном варианте она продолжается семнадцать с лишним минут (причем значительную часть этого времени занимает хаотичная нойз-роковая импровизация), в то время как длительность некоторых концертных её записей достигает получаса и больше (известно, что группа имела обыкновение завершать публичные выступления исполнением «Sister Ray», при этом «импровизационная» секция могла сильно растягиваться во времени). Альбомная версия композиции была записана за один раз; по словам Лу Рида, саунд-инженер отказался даже присутствовать при записи: «Я не буду слушать это. Я включаю запись и ухожу. Как закончите, позовите меня». Впоследствии композиция прос rdf:langString
rdf:langString Sister Ray
rdf:langString Sister Ray
rdf:langString Sister Ray
rdf:langString Sister Ray
rdf:langString Sister Ray
rdf:langString Sister Ray
rdf:langString Sister Ray
rdf:langString Sister Ray
rdf:langString Sister Ray
xsd:integer 2278820
xsd:integer 1108891820
rdf:langString *Lou Reed *John Cale *Sterling Morrison *Maureen Tucker
rdf:langString *Garage rock *avant-rock *noise rock *proto-punk *psychedelic rock
rdf:langString Lou Reed
rdf:langString September 1967
xsd:date 1968-01-30
rdf:langString Scepter, New York City
rdf:langString „Sister Ray“ je skladba americké hudební skupiny The Velvet Underground. Poprvé byla vydána v lednu roku 1968 na druhém albu skupiny nazvaném White Light/White Heat (jde o druhou a zároveň poslední skladbu na druhé straně původní LP desky). Text napsal Lou Reed a autory hudby jsou spolu s ním ještě ostatní tehdejší členové skupiny: John Cale, Sterling Morrison a Maureen Tuckerová. Studiová nahrávka písně vydaná na albu White Light/White Heat je dlouhá bez jedné sekundy sedmnáct a půl minuty, při koncertních vystoupeních (jak před tak i po nahrání studiové verze) byla stopáž i delší, například na archivním koncertním albu Bootleg Series Volume 1: The Quine Tapes její délka dosahuje osmatřiceti minut. V textu písně je mimo jiné zmiňovaná homosexualita, drogy a také vražda. Kytarista Sterling Morrison píseň v pozdějších rozhovorech označil za příklad heavymetalové nahrávky. Hudebně zaměřené internetové stránky píseň zařadily na šestou příčku sta nejlepších písní všech dob.
rdf:langString «Sister Ray» es una canción de avant-garde, punk rock, rock psicodélico y noise de la banda estadounidense de música experimental, The Velvet Underground, líricamente escrita por el guitarrista Lou Reed, relata la historia de varios personajes, centrándose en Sister Ray, mientras que la música está escrita por los en aquel 1967 (año en el que se grabó la canción), 4 integrantes de The Velvet Underground, es decir, Reed, John Cale, Maureen Tucker y Sterling Morrison, componiéndose de más de 10 minutos de improvisaciones. La canción fue incluida en su segundo álbum de estudio, el primero sin la participación como productor de Andy Warhol para la banda, White Light/White Heat, siendo la última canción del disco, compartiendo un lado entero (el lado B) con "I Heard Her Call My Name", es su canción de estudio más larga, con una duración de 17 minutos con 29 segundos,​ sin embargo, se extendía mucho en sus interpretaciones en vivo.​ Esta se considera la pieza central del disco y la culminación de la primera etapa de la banda con Cale.
rdf:langString Sister Ray est le nom d'une chanson du groupe The Velvet Underground. Composée par les quatre membres du groupe pour l'album White Light/White Heat sorti en 1968, Sister Ray est une des chansons les plus connues du Velvet, légendaire par ses 17 minutes de guitare saturée. La rumeur prétendit qu'elle devait son titre au surnom donné par Lou Reed à sa seringue. Or Reed a déclaré que ce morceau avait été composé pour donner un équivalent dans le domaine du rock au free jazz d'Ornette Coleman. Le rock-critic Lester Bangs aurait commencé sa carrière après avoir été rendu fou d'excitation par l'écoute du morceau, au point de casser une armoire. Le morceau a été enregistré en une seule prise en totale improvisation ; laissant sa basse, Cale joue de l'orgue. Le groupe bénéficiant d'un sponsoring des amplis , utilise les pédales de distorsion pour obtenir ce son saturé très bruitiste.
rdf:langString "Sister Ray" is a song by the Velvet Underground that closes side two of their 1968 album White Light/White Heat. The lyrics are by Lou Reed, with music composed by John Cale, Sterling Morrison, Maureen Tucker and Reed. The song concerns drug use, violence, homosexuality, and transvestism. Reed said of the lyrics: "'Sister Ray' was done as a joke—no, not as a joke, but it has eight characters in it and this guy gets killed and nobody does anything. It was built around this story that I wrote about this scene of total debauchery and decay. I like to think of 'Sister Ray' as a transvestite smack dealer. The situation is a bunch of drag queens taking some sailors home with them, shooting up on smack and having this orgy when the police appear." At 17 minutes 29 seconds, it is the longest song on White Light/White Heat, taking up most of the second side of the record, as well as the longest song in the Velvet Underground's studio discography. Rock critic Lester Bangs wrote in 1970, "The early Velvets had the good sense to realize that whatever your capabilities, music with a simple base structure was the best. Thus, 'Sister Ray' evolved from a most basic funk riff seventeen minutes into stark sound structures of incredible complexity."
rdf:langString Sister Ray è una canzone del gruppo rock Velvet Underground del 1968, appare nell'album White Light/White Heat. Lester Bangs la paragonò a opere come Free Jazz di Ornette Coleman o The Black Saint and the Sinner Lady di Charles Mingus. Il critico Piero Scaruffi l'ha inserita al primo posto nella classifica delle migliori canzoni rock del periodo 1955-1979. La canzone si distingue per la lunga durata (più di 17 minuti) e per il missaggio confuso ma potente. Gli strumenti sono quasi fusi in un'unica massa rovente di suoni e stridii. La canzone si regge su 3 accordi di base per tutta la sua durata, sulla quale vengono effettuate improvvisazioni, rallentamenti ed accelerazioni.
rdf:langString Sister Ray is een nummer van de Amerikaanse experimentele rockgroep The Velvet Underground. Het is het laatste nummer van het album White light/White heat uit 1968. Het nummer wordt door AllMusic beschreven als "het meest legendarische lied in de gehele catalogus van The Velvet Underground en, goed mogelijk, in de geschiedenis van rock".
rdf:langString Sister Ray (рус. Сестра Рэй) — песня арт-рок-группы The Velvet Underground, вошедшая на их альбом White Light/White Heat в качестве заключительной. В студийном варианте она продолжается семнадцать с лишним минут (причем значительную часть этого времени занимает хаотичная нойз-роковая импровизация), в то время как длительность некоторых концертных её записей достигает получаса и больше (известно, что группа имела обыкновение завершать публичные выступления исполнением «Sister Ray», при этом «импровизационная» секция могла сильно растягиваться во времени). Альбомная версия композиции была записана за один раз; по словам Лу Рида, саунд-инженер отказался даже присутствовать при записи: «Я не буду слушать это. Я включаю запись и ухожу. Как закончите, позовите меня». Впоследствии композиция прославилась как одна из самых радикальных и «неслушабельных» песен коллектива; бо́льшую её часть занимает шумный, атональный нойз-роковый джем, в стихах затрагивались «табуированные» темы употребления наркотиков, секса, насилия, гомосексуальности и трансвестизма. Лу Рид говорил: «Эта песня задумывалась как шутка… ну, не то что бы шутка… там восемь человек персонажей, и этого парня убивают, и никому нет дела… Я думаю, „Сестрица Рэй“ — это наркоторговец-трансвестит. Вся эта история — о том, как кучка драг-квинс притаскивают к себе домой каких-то моряков, упарываются героином и устраивают оргию, пока не приходит полиция». All Music Guide назвал «Sister Ray» «самым экстремальным моментом в дискографии The Velvet Underground» и «восхитительной какофонией».
<minute> 17.483333333333334
xsd:nonNegativeInteger 9882
xsd:date 1968-01-30
xsd:double 1049.0

data from the linked data cloud