Singular (grammatical number)

http://dbpedia.org/resource/Singular_(grammatical_number) an entity of type: Thing

المفرد مقابل المركب وعرفه أهل العربية بأنه: اللفظ بكلمة واحدة، اللفظ ليس بمعنى التلفظ بل بمعنى الملفوظ. واللفظ المفرد نوعان: 1. * لفظ مهمل وهو غير المستعمل بمعنى ما ليس موضوعا للدلالة على معنى 2. * لفظ مستعمل وهو: ما وضع للدلالة على معنى rdf:langString
El singular és un nombre gramatical que denota un sol individu. Apareix en les paraules susceptibles de flexió gramatical i el mètode més usual per expressar-ho és mitjançant un morfema. S'oposa a plural, nombre dual, i altres nombres. En català les paraules que poden expressar nombre són el nom, l'adjectiu, el determinant, el pronom i el verb. El singular s'expressa amb l'anomenat morfema zero, ja que existeix però no té una expressió fonètica o gràfica pròpia (a diferència del plural, que té la S, per exemple). Aquest morfema zero ha estat postulat per mantenir la regularitat dels paradigmes gramaticals i no és exclusiu del singular. rdf:langString
Jednotné číslo (singulár, lat. [numerus] singularis, zkráceně sg.) je gramatická kategorie, která označuje skutečnost, že se jedná o jeden kus. Používá se jak u jmen (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno), tak u sloves. Kromě jednotného čísla existuje množné číslo (tzv. plurál) a v některých jazycích i dvojné číslo (duál) pro označení dvou kusů (většinou u párů). rdf:langString
Der Singular (von lateinisch [numerus] singularis „Einzahl“, abgeleitet von singulus „einzeln“), kurz Sing. oder Sg., ist die sprachwissenschaftliche Bezeichnung für die Einzahl, dem grundlegenden grammatischen Numerus (Zählform). Am häufigsten wird der Singular benutzt, um einzelne Exemplare von Lebewesen oder Sachlichem zu bezeichnen; die Pluralform bezeichnet in diesen Fällen zwei oder mehr Exemplare (in manchen Sprachen gibt es weitere Zählformen). rdf:langString
Singularo aŭ ununombro estas gramatika nombro, montranta, ke oni parolas pri ununura persono, besto, objekto aŭ afero (junulo, hundo, tablo, kiso), diference de la pluralo, kiu parolas pri pli ol unu (junuloj, hundoj, tabloj, kisoj). Tamen ekzistas ankaŭ vortoj, kiuj esprimas plurajn estaĵojn aŭ aferojn, kvankam ili havas singularan formon: junularo = junuloj kaj junulinoj, saltado = multaj saltoj ktp. En kelkaj lingvoj eĉ ne ekzistas plurala formo, do oni uzas la singularan kun vortoj esprimantaj kvanton (multa homo). rdf:langString
En morfología lingüística, el singular es la variante del número que indica un solo elemento del referente de una palabra o expresión. Contrasta con el plural y a veces con el dual u otras variantes del número gramatical. rdf:langString
Singular (sing. laburtua) gramatika-kategoria da, hitz edo sintagma bat pertsona edo gauza bati eta ez askori dagokiola adierazten duena. Kontrastea egiten du pluralarekin eta, batzuetan, zenbaki gramatikalaren dualarekin edo beste aldaerekin. Munduko hizkuntzetan ohikoena da singularrak marka espliziturik ez izatea eta plurala morfema gehigarri baten bidez markatzea. rdf:langString
Il singolare è in linguistica una declinazione di alcune parti del discorso che indica il numero quando una certa quantità è numericamente equivalente all'unità. Il singolare è in uso in numerosi idiomi, in particolare in lingua italiana e tedesca è il contrario del plurale. Esempi per i diversi numeri nei sostantivi italiani: * una scuola (singolare) - due o più scuole (plurale) * un tavolo particolare (singolare) - due o più tavoli particolari (plurale) * un uovo cotto (singolare) - due o più uova cotte (plurale) rdf:langString
Singular é uma flexão gramatical de número (como o plural e o dual) da palavra que se refere a uma única coisa, como um indivíduo, um objeto, um ser ou uma ideia. rdf:langString
Singularis (ental) är ett numerus som betecknar ental. Det ställs i de flesta språk mot pluralis (flertal). I vissa språk finns även särskilda ordformer för tvåtal (dualis) och tretal (trialis). * Exempel: ordet "dator" är (en) singular (är böjt i singularis), och "datorer" är (en) plural (det vill säga en flertalsform). rdf:langString
Liczba pojedyncza, lp – szereg form fleksyjnych oznaczających pojedynczość przedmiotu lub osoby bez względu na to, czy jest to rzeczywiście jednostka (np. mały chłopiec biegnie), gatunek (np. pies szczeka) czy też zbiorowość (np. armia walczy). Nieliczne rzeczowniki mają tylko formy liczby pojedynczej (singulare tantum). Są to niektóre nazwy własne (np. Wisła, Bałtyk), większość rzeczowników będących nazwami materiałów (np. miedź), wiele rzeczowników oznaczających pojęcia oderwane (np. dobroć, radość) oraz rzeczowniki zbiorowe (np. szlachta, sitowie). rdf:langString
單數,在语言学中是名詞的其中一種形式,用於標示物件數目為單一,而非零或者多於一。在語言學的語素上,單數的相反詞為眾數(复数),意思是指物件的數目多於一。在有些语言中亦有双数的概念,精确地指物件的數目为两个。 不同的語系對物件數量的形容有眾多不同的形式,部份語言(例如英語、德語等)的可數名詞有單複數之分,部份語言(例如漢語)的名詞則同時適用於單複數的情況,該類語言的使用者未必有單數名詞的概念。不同語言對物件數目的表達形式存在分別,因此單數名詞的使用可以涉及詞形變化、語素、量詞的運用甚至是整個句子的語法等等。 rdf:langString
Het begrip enkelvoud of singularis betekent in de taalkunde dat in een taaluiting hetzij een bepaalde zaak in één exemplaar voorkomt, hetzij het aantal niet van belang is. Enkelvoud maakt daarmee onderdeel uit van de taalkundige (sub)categorie getal. Vele talen kennen daarenboven het verschijnsel overeenkomst in getal. Zinsdelen waarmee het enkelvoudige (zelfstandig naam)woord in verband staat, richten zich naar dat enkelvoud. Deze getalsovereenkomst treffen we vooral aan tussen zelfstandig naamwoord en gezegde (werkwoord). rdf:langString
Еди́нственное число́ (часто используется в сокращённом виде как ед. ч.) — грамматическое число, используемое для обозначения одного предмета. Грамматическая категория числа (как и прочие грамматические категории) вырабатывалась постепенно, путём так называемой конгруэнции (согласования). Поэтому и категория единственного числа не есть нечто незыблемое, и форма единственного числа не обусловливает ещё собой значения одного предмета. Этим объясняется, что и во флективных языках множественное число не всегда необходимо, чтобы выразить понятие множества. Каждое множество можно понимать как одно целое. Отсюда нередки формы единственного числа со значением множественным: дюжина, , , и т. д. Таким образом, так называемые собирательные имена — на самом деле суть просто обозначения в формах единст rdf:langString
Однина́ (лат. numerus singularis, або просто singularis) — форма числа у мовознавстві, яка в іменниках означає один предмет серед однорідних (наприклад, стіл, верба). Форму однини мають і назви предметів та родів і видів діяльності, що не підлягають лічбі, — т. зв. збірна однина (напр. золото, веслування, читання тощо). Більшість імен має як форми однини, так і форми множини, проте, існує певна кількість іменників, вживаних тільки в однині, а також іменників, що не мають однини (pluralia tantum). rdf:langString
rdf:langString إفراد (نحو)
rdf:langString Singular
rdf:langString Jednotné číslo
rdf:langString Singular
rdf:langString Singularo
rdf:langString Singular
rdf:langString Singular
rdf:langString Singolare
rdf:langString Enkelvoud
rdf:langString Liczba pojedyncza
rdf:langString Singular (grammatical number)
rdf:langString Singular
rdf:langString Единственное число
rdf:langString Singularis
rdf:langString Однина
rdf:langString 單數 (語法)
xsd:integer 1232432
xsd:integer 1033586728
rdf:langString المفرد مقابل المركب وعرفه أهل العربية بأنه: اللفظ بكلمة واحدة، اللفظ ليس بمعنى التلفظ بل بمعنى الملفوظ. واللفظ المفرد نوعان: 1. * لفظ مهمل وهو غير المستعمل بمعنى ما ليس موضوعا للدلالة على معنى 2. * لفظ مستعمل وهو: ما وضع للدلالة على معنى
rdf:langString El singular és un nombre gramatical que denota un sol individu. Apareix en les paraules susceptibles de flexió gramatical i el mètode més usual per expressar-ho és mitjançant un morfema. S'oposa a plural, nombre dual, i altres nombres. En català les paraules que poden expressar nombre són el nom, l'adjectiu, el determinant, el pronom i el verb. El singular s'expressa amb l'anomenat morfema zero, ja que existeix però no té una expressió fonètica o gràfica pròpia (a diferència del plural, que té la S, per exemple). Aquest morfema zero ha estat postulat per mantenir la regularitat dels paradigmes gramaticals i no és exclusiu del singular.
rdf:langString Jednotné číslo (singulár, lat. [numerus] singularis, zkráceně sg.) je gramatická kategorie, která označuje skutečnost, že se jedná o jeden kus. Používá se jak u jmen (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno), tak u sloves. Kromě jednotného čísla existuje množné číslo (tzv. plurál) a v některých jazycích i dvojné číslo (duál) pro označení dvou kusů (většinou u párů).
rdf:langString Der Singular (von lateinisch [numerus] singularis „Einzahl“, abgeleitet von singulus „einzeln“), kurz Sing. oder Sg., ist die sprachwissenschaftliche Bezeichnung für die Einzahl, dem grundlegenden grammatischen Numerus (Zählform). Am häufigsten wird der Singular benutzt, um einzelne Exemplare von Lebewesen oder Sachlichem zu bezeichnen; die Pluralform bezeichnet in diesen Fällen zwei oder mehr Exemplare (in manchen Sprachen gibt es weitere Zählformen).
rdf:langString Singularo aŭ ununombro estas gramatika nombro, montranta, ke oni parolas pri ununura persono, besto, objekto aŭ afero (junulo, hundo, tablo, kiso), diference de la pluralo, kiu parolas pri pli ol unu (junuloj, hundoj, tabloj, kisoj). Tamen ekzistas ankaŭ vortoj, kiuj esprimas plurajn estaĵojn aŭ aferojn, kvankam ili havas singularan formon: junularo = junuloj kaj junulinoj, saltado = multaj saltoj ktp. En kelkaj lingvoj eĉ ne ekzistas plurala formo, do oni uzas la singularan kun vortoj esprimantaj kvanton (multa homo).
rdf:langString En morfología lingüística, el singular es la variante del número que indica un solo elemento del referente de una palabra o expresión. Contrasta con el plural y a veces con el dual u otras variantes del número gramatical.
rdf:langString Singular (sing. laburtua) gramatika-kategoria da, hitz edo sintagma bat pertsona edo gauza bati eta ez askori dagokiola adierazten duena. Kontrastea egiten du pluralarekin eta, batzuetan, zenbaki gramatikalaren dualarekin edo beste aldaerekin. Munduko hizkuntzetan ohikoena da singularrak marka espliziturik ez izatea eta plurala morfema gehigarri baten bidez markatzea.
rdf:langString Il singolare è in linguistica una declinazione di alcune parti del discorso che indica il numero quando una certa quantità è numericamente equivalente all'unità. Il singolare è in uso in numerosi idiomi, in particolare in lingua italiana e tedesca è il contrario del plurale. Esempi per i diversi numeri nei sostantivi italiani: * una scuola (singolare) - due o più scuole (plurale) * un tavolo particolare (singolare) - due o più tavoli particolari (plurale) * un uovo cotto (singolare) - due o più uova cotte (plurale)
rdf:langString Het begrip enkelvoud of singularis betekent in de taalkunde dat in een taaluiting hetzij een bepaalde zaak in één exemplaar voorkomt, hetzij het aantal niet van belang is. Enkelvoud maakt daarmee onderdeel uit van de taalkundige (sub)categorie getal. Aangezien zaken (dingen) in vele talen worden uitgedrukt met gebruikmaking van zelfstandige naamwoorden, is het enkelvoud in de eerste plaats een verschijnsel dat in de vorm en/of de betekenis van het zelfstandig naamwoord tot uitdrukking komt. Daarnaast kan het echter ook worden aangetroffen in woorden die zich naar dat zelfstandig naamwoord richten (bijvoeglijk naamwoord) of woorden die het zelfstandig naamwoord vervangen (voornaamwoord). Vele talen kennen daarenboven het verschijnsel overeenkomst in getal. Zinsdelen waarmee het enkelvoudige (zelfstandig naam)woord in verband staat, richten zich naar dat enkelvoud. Deze getalsovereenkomst treffen we vooral aan tussen zelfstandig naamwoord en gezegde (werkwoord).
rdf:langString Singular é uma flexão gramatical de número (como o plural e o dual) da palavra que se refere a uma única coisa, como um indivíduo, um objeto, um ser ou uma ideia.
rdf:langString Singularis (ental) är ett numerus som betecknar ental. Det ställs i de flesta språk mot pluralis (flertal). I vissa språk finns även särskilda ordformer för tvåtal (dualis) och tretal (trialis). * Exempel: ordet "dator" är (en) singular (är böjt i singularis), och "datorer" är (en) plural (det vill säga en flertalsform).
rdf:langString Liczba pojedyncza, lp – szereg form fleksyjnych oznaczających pojedynczość przedmiotu lub osoby bez względu na to, czy jest to rzeczywiście jednostka (np. mały chłopiec biegnie), gatunek (np. pies szczeka) czy też zbiorowość (np. armia walczy). Nieliczne rzeczowniki mają tylko formy liczby pojedynczej (singulare tantum). Są to niektóre nazwy własne (np. Wisła, Bałtyk), większość rzeczowników będących nazwami materiałów (np. miedź), wiele rzeczowników oznaczających pojęcia oderwane (np. dobroć, radość) oraz rzeczowniki zbiorowe (np. szlachta, sitowie).
rdf:langString Еди́нственное число́ (часто используется в сокращённом виде как ед. ч.) — грамматическое число, используемое для обозначения одного предмета. Грамматическая категория числа (как и прочие грамматические категории) вырабатывалась постепенно, путём так называемой конгруэнции (согласования). Поэтому и категория единственного числа не есть нечто незыблемое, и форма единственного числа не обусловливает ещё собой значения одного предмета. Этим объясняется, что и во флективных языках множественное число не всегда необходимо, чтобы выразить понятие множества. Каждое множество можно понимать как одно целое. Отсюда нередки формы единственного числа со значением множественным: дюжина, , , и т. д. Таким образом, так называемые собирательные имена — на самом деле суть просто обозначения в формах единственного числа понятий множественных. Понимание известного множества, как одной величины, нередко приходит в противоречие с собственно грамматической формой, последствием чего является, например, согласование не по грамматическому числу, а по смыслу: лат. — pars saxa jactant = часть (Единственное число) бросают (множественное число) камни; рус. — сотня казаков бросились в погоню. В результате нередко психологическое содержание приурочивает к себе и грамматическую форму, если у неё нет никаких ярких признаков единственного числа. Так, франц. les gens (старофр. la gent) — люди - на самом деле есть единственное число = лат. gens, gentis (народ). Наоборот, множественная форма получает нередко значение единственного числа: лат. litterae (буквы) = письмо, откуда получается франц. lettre, единственного числа. Существительные singularia tantum употребляются только в единственном числе. Pluralia tantum употребляются только во множественном числе, но по значению обычно аналогичны существительным, имеющим единственное число. Русские формы именительного падежа множественного числа на а (господа, профессора, братья) восходят к собирательным существительным в единственном числе (ст.‑слав. господа, братиꙗ) или к двойственному числу. Подобные процессы происходили, вероятно, и в индоевропейском праязыке. В русском языке существуют только формы единственного и множественного числа, хотя можно условно выделить по некоторым признакам формы двойственного и паукального числа.
rdf:langString Однина́ (лат. numerus singularis, або просто singularis) — форма числа у мовознавстві, яка в іменниках означає один предмет серед однорідних (наприклад, стіл, верба). Форму однини мають і назви предметів та родів і видів діяльності, що не підлягають лічбі, — т. зв. збірна однина (напр. золото, веслування, читання тощо). Більшість імен має як форми однини, так і форми множини, проте, існує певна кількість іменників, вживаних тільки в однині, а також іменників, що не мають однини (pluralia tantum). Для позначення класу чи роду предметів вживається т. зв. родова однина (наприклад, собака — друг людини). Однина вказує також на відношення до іменника, що означає один предмет, прикметника/присвійного займенника (українська мова, наше слово) чи дієслова (дитина розвивається). У більшості індоєвропейських мов однина протиставляється множині, подеколи також двоїні і/або троїні.
rdf:langString 單數,在语言学中是名詞的其中一種形式,用於標示物件數目為單一,而非零或者多於一。在語言學的語素上,單數的相反詞為眾數(复数),意思是指物件的數目多於一。在有些语言中亦有双数的概念,精确地指物件的數目为两个。 不同的語系對物件數量的形容有眾多不同的形式,部份語言(例如英語、德語等)的可數名詞有單複數之分,部份語言(例如漢語)的名詞則同時適用於單複數的情況,該類語言的使用者未必有單數名詞的概念。不同語言對物件數目的表達形式存在分別,因此單數名詞的使用可以涉及詞形變化、語素、量詞的運用甚至是整個句子的語法等等。
xsd:nonNegativeInteger 86

data from the linked data cloud