Sexual consent in law
http://dbpedia.org/resource/Sexual_consent_in_law an entity of type: Thing
Souhlas se sexem hraje důležitou roli v zákonech týkajících se znásilnění a dalších forem sexuálního násilí. Před soudem může při posuzování trestných činů hrát roli, zda oběť dala k sexu souhlas, případně zda vůbec byla způsobilá tento souhlas dát. Od roku 2000 došlo ve světě k posunu ve prospěch legislativy založené na souhlasu. Takové právní předpisy jsou totiž vyzdvihovány jako ty, které poskytují lepší právní ochranu obětem sexuálního násilí. V Česku však stále přetrvává legislativa založená na donucení, ačkoliv se objevují snahy o její změnu.
rdf:langString
Sexual consent plays an important role in laws regarding rape, sexual assault and other forms of sexual violence. In a court of law, whether or not the alleged victim had freely given consent, and whether or not they were deemed to be capable of giving consent, can determine whether the alleged perpetrator is guilty of rape, sexual assault or some other form of sexual misconduct.
rdf:langString
Seksueel consent (ook wel instemming, toestemming of wederzijds goedvinden genoemd) speelt een belangrijke rol in wetgeving betreffende verkrachting, aanranding en andere vormen van seksueel geweld. In een rechtszaak kan de vraag of het vermeende slachtoffer al dan niet vrijwillig consent heeft gegeven en of hen al dan niet werd geacht om toestemming te kunnen geven bepalen of de verdachte zich schuldig heeft gemaakt aan verkrachting, aanranding of enige andere vorm van seksueel grensoverschrijdend gedrag.
rdf:langString
rdf:langString
Sexuální souhlas v právu
rdf:langString
Seksueel consent in wetgeving
rdf:langString
Sexual consent in law
xsd:integer
66571706
xsd:integer
1123195432
rdf:langString
medic
rdf:langString
July 2021
rdf:langString
Souhlas se sexem hraje důležitou roli v zákonech týkajících se znásilnění a dalších forem sexuálního násilí. Před soudem může při posuzování trestných činů hrát roli, zda oběť dala k sexu souhlas, případně zda vůbec byla způsobilá tento souhlas dát. Ačkoliv mnohé právní řády souhlas se sexem nedefinují, téměř všechny právní řády na světě mají stanovený věk způsobilosti k sexu, před jehož dovršením nemohou dát lidé souhlas. Sexuální interakce s nimi jsou v takových případech klasifikované jako sexuální zneužití. Mnohé z nich rovněž stanoví podmínky, za nichž jsou považováni za neschopné dát souhlas i dospělí. Mezi takové podmínky může patřit spánek, bezvědomí, intoxikace alkoholem nebo jinou drogou, duševní porucha, tělesné postižení nebo oklamání ohledně povahy aktu či totožnosti údajného pachatele. Největší neshody panují v otázce, na čem by měla být založená právní úprava znásilnění u jinak zdravých dospělých osob, které jsou schopny dát souhlas. Odlišují se tak dva hlavní modely legislativy – model založený na donucení a model založený na souhlasu. Podle legislativy založené na souhlasu se za znásilnění považuje sexuální chování, ke kterému druhá osoba nedala kladný souhlas. Legislativa založená na donucení naopak za znásilnění považuje jen to sexuální chování, ke kterému byla oběť donucena násilím nebo výhrůžkami. Od roku 2000 došlo ve světě k posunu ve prospěch legislativy založené na souhlasu. Takové právní předpisy jsou totiž vyzdvihovány jako ty, které poskytují lepší právní ochranu obětem sexuálního násilí. V Česku však stále přetrvává legislativa založená na donucení, ačkoliv se objevují snahy o její změnu.
rdf:langString
Sexual consent plays an important role in laws regarding rape, sexual assault and other forms of sexual violence. In a court of law, whether or not the alleged victim had freely given consent, and whether or not they were deemed to be capable of giving consent, can determine whether the alleged perpetrator is guilty of rape, sexual assault or some other form of sexual misconduct. Although many jurisdictions do not define what sexual consent is, almost all jurisdictions in the world have determined an age of consent before which children are deemed incapable of consenting to sexual activity; engaging in sex with them thus constitutes statutory rape (see laws regarding child sexual abuse). Many also stipulate conditions under which adults are deemed incapable of consenting, such as being asleep or unconscious, intoxicated by alcohol or another drug, mentally or physically disabled, or deceived as to the nature of the act or the identity of the alleged perpetrator (rape by deception). Most disagreement is on whether rape legislation for otherwise healthy adults capable of consent should be based on them not having given consent to having sex, or based on them being forced through violence or threats to have sex. Some legislation determines that, as long as no coercion is used against them, people capable of consenting always automatically consent to sex (implied consent), whereas other laws stipulate that giving or withholding consent is something which only capable individuals can do on their own volition (freely given or affirmative consent). The 2000s and 2010s have seen a shift in favour of consent-based legislation, which was increasingly considered as providing better guarantees for the legal protection of (potential) victims of sexual violence.
rdf:langString
Seksueel consent (ook wel instemming, toestemming of wederzijds goedvinden genoemd) speelt een belangrijke rol in wetgeving betreffende verkrachting, aanranding en andere vormen van seksueel geweld. In een rechtszaak kan de vraag of het vermeende slachtoffer al dan niet vrijwillig consent heeft gegeven en of hen al dan niet werd geacht om toestemming te kunnen geven bepalen of de verdachte zich schuldig heeft gemaakt aan verkrachting, aanranding of enige andere vorm van seksueel grensoverschrijdend gedrag. Hoewel veel jurisdicties niet definiëren wat toestemming is, hebben bijna alle jurisdicties in de wereld een seksuele meerderjarigheid (Engels: age of consent) bepaald. Mensen onder die leeftijd worden als kinderen beschouwd en niet in staat geacht om in te stemmen met seksuele handelingen; het aangaan van seks met hen is derhalve strafbaar (zie verder seksueel misbruik). Veel jurisdicties stellen ook voorwaarden waaronder volwassenen niet in staat worden geacht om in te stemmen, zoals slaap of bewusteloosheid, bedwelmd zijn door alcohol of een andere drug, een geestelijke of lichamelijke handicap, of oplichting over de aard van de handeling of de identiteit van de verdachter (verkrachting door oplichting). De meeste meningsverschillen gaan over de vraag of de verkrachtingwetgeving inzake anderszins gezonde volwassenen die in staat worden geacht tot consent geven gebaseerd moet zijn op de factor dat zij geen bevestigende toestemming hebben gegeven voor het hebben van seks of gebaseerd moet zijn op de factor dat zij werden gedwongen door geweld of intimidatie om seks te hebben. Sommige wetgeving bepaalt dat, zolang er geen dwang tegen hen wordt gebruikt, mensen altijd automatisch instemmen met seks (geïmpliceerd consent), terwijl andere wetten bepalen dat het geven of weigeren van consent iets is dat alleen capabele individuen uit eigen beweging kunnen doen (vrij gegeven of bevestigend consent). In de jaren 2000 en 2010 is een verschuiving opgetreden ten gunste van op instemming gebaseerde (consent-based) wetgeving, die steeds meer werd beschouwd als een betere garantie voor de rechtsbescherming van (potentiële) slachtoffers van seksueel geweld.
xsd:nonNegativeInteger
174974
<https://web.archive.org/web/20180422124256/https:/www.state.gov/j/drl/rls/hrrpt/2017/af/276971.htm>