Renewable energy

rdf:langString Obnovitelná energie

rdf:langString Obnovitelná energie je energie vyrobená z obnovitelných zdrojů, které se v lidském časovém měřítku přirozeně obnovují, patří mezi ně uhlíkově neutrální zdroje, jako jsou sluneční záření, vítr, déšť, příliv, vlny a geotermální teplo. Mezi zdroje obnovitelné energie je často také zařazována biomasa, u které je diskutabilní uhlíková neutralita. Opakem jsou neobnovitelné zdroje energie jako jsou například fosilní paliva, která se neobnovují v lidském časovém měřítku a jsou tedy vyčerpatelné jejich spalování přispívá ke globálnímu oteplování. Obnovitelné zdroje energie poskytují energii především ve třech důležitých oblastech: ve výrobě elektřiny, pří vytápění a chlazení, a v dopravě. Jednotlivé energetické systémy, využívající obnovitelné energie jsou čím dál tím účinnější a také levnější a jejich podíl na celkové výrobě energie stále stoupá. V roce 2019 bylo více, než 2/3 nově instalovaných energetických zdrojů obnovitelných. Podle zprávy REN21 z roku 2020 obnovitelné zdroje energie měly v roce 2017 celosvětově tyto podíly na výrobě energie: 26,4 % výroby elektřiny, 10,1 % výroby tepla a 3,3 % energie spotřebované v dopravě. Mezi lety 2013 a 2018 došlo nárůstu obnovitelné energie v celkové celosvětové spotřebě energie o 7,2 %; pro (tj. nezahrnující tradiční zdroje založené na biomase) byl tento nárůst 21,5 %. Celosvětově zaměstnávala oblast obnovitelných zdrojů energie přibližně 11,5 mil. pracovníků, nejvíce jich je zaměstnaných ve výrobě a provozu fotovoltaických zdrojů. V roce 2020 existovaly dva státy, Norsko a Island, jejichž výroba elektřiny byla ze 100 % pokryta z obnovitelných zdrojů; několik dalších zemí počítá se 100 % výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v blízké budoucnosti. Mezi státy, které nejrychleji zavádějí obnovitelné zdroje energie patří dále také Švédsko, Kostarika, Nikaragua, Velká Británie, Německo, Uruguay, Dánsko, Čína, Maroko, USA a Keňa. Rychlé zavádění technologií pro obnovitelnou energii vede ke zvyšování energetické účinnosti, energetické bezpečnosti a ke zmírňování změny klimatu; mimo to má také ekonomické výhody. V mezinárodním měřítku má podle průzkumů veřejného mínění zavádění obnovitelných zdrojů energie velkou podporu. Obnovitelné technologie jsou také vhodné pro odlehlé oblasti a rozvojové země, kde je energie často klíčová pro lidský rozvoj, i když zde zavádění těchto technologií naráží na mnoho překážek. Jelikož většina technologií pro výrobu obnovitelné energie poskytuje elektřinu, zavádění obnovitelné energie se často používá ve spojení s další elektrifikací, která má několik výhod: elektřinu lze přeměnit na teplo, lze ji přeměnit s vysokou účinností na mechanickou energii a to v místě spotřeby. Elektrifikace obnovitelnou energií je navíc účinnější, a proto vede k významnému snížení požadavků na primární energie. Pokud bereme v úvahu celý výrobní cyklus energie z obnovitelných zdrojů, do něhož zahrneme i výrobu jednotlivých zařízení včetně spotřeby materiálu, mluvíme o nízkoemisních zdrojích; i v tomto případě jsou emise skleníkových plynů řádově nižší, než v případě fosilních paliv (výjimkou je jaderná energetika, která má emise srovnatelné, i když poslední studie z Evropy ukazují, že v některých případech je uhlíková stopa vyšší). Uvedené údaje o uhlíkové stopě však nebudou platit od okamžiku, kdy veškerá vyráběná energie, včetně energie potřebné k výrobě energetických zařízení, bude pocházet z obnovitelných, nebo bezemisních zdrojů (do bezemisních zdrojů počítáme jadernou energii, která používá neobnovitelné palivo, ale nevydává emise skleníkových ani jiných plynů; produkuje však radioaktivní odpad, který se skladuje v hlubinných úložištích).