Prillwitz idols
http://dbpedia.org/resource/Prillwitz_idols an entity of type: Thing
Прилвицкие идолы (нем. Prillwitzer Idole) — бронзовые статуэтки, выданные во второй половине XVIII века за вендских (славянских) идолов из храма в Ретре.
rdf:langString
Els ídols de Prillwitz són un gran nombre de figuretes i plaques de relleu de bronze presumptament trobades a finals del segle XVII. La primera publicació sobre ells, el 1768, afirmava a més que les figuretes trobades pel poble de Prillwitz (ara part de Hohenzieritz) provenien d’un santuari pagà de Rethra, una de les principals ciutats d’Eslaus polabis, i que Prillwitz és la ubicació de Rethra.
* Radegast
* Triglav
*
*
*
*
*
rdf:langString
Prillwitzské či retranské idoly jsou sbírka bronzových sošek, údajně pocházejících z kultovního střediska polabského kmene Retry, ve skutečnosti však falza z 18. století. Kromě neforemných kovových sošek bohů s runovými nápisy obsahuje také kameny s runovými nápisy, nože a další předměty. Prillwitzské idoly během období romantismu silně ovlivnily umělecké ztvárnění slovanských božstev, například v díle Mikoláše Alše nebo Věnceslava Černého. Socha Radegasta na vrcholu Radhošť Albína Poláška také vychází z podoby tohoto boha kterou mu přisoudily prillwitzské idoly.
rdf:langString
Bei den Prillwitzer Idolen handelt es sich um mehrere Dutzend Bronzeskulpturen und bronzene Reliefplatten aus der Mitte des 18. Jahrhunderts. Sie sind zugleich bemerkenswerte künstlerische Innovationen ihrer Hersteller wie auch geschickte Fälschungen, sollten sie doch den Anschein erwecken, mit dem historischen Ort Rethra in Verbindung zu stehen. Die Prillwitzer Idole wirken mit ihrer willkürlichen Zusammenstellung unterschiedlicher Stilelemente eher skurril. Ihre Entdeckungsgeschichte ging als Jahrhundertfälschung in die Geschichte Mecklenburgs ein.
rdf:langString
Prillwitz idols is a large number of bronze figurines and bronze relief plates allegedly found in late 17th century. The first publication about them, in 1768, further claimed that the figurines found by the village of Prillwitz (now part of Hohenzieritz) came from a pagan shrine in Rethra, a major town of Polabian Slavs, and Prillwitz is the location of Rethra. Nowadays Slavic neopagans insist that further research may confirm their authenticity.
* Radegast
* Triglav
*
*
*
*
*
rdf:langString
Idole prillwickie, bałwanki przylwickie – nazwa grupy stu kilkudziesięciu figurek odkrytych rzekomo w II połowie XVIII wieku w Prillwitz nad jeziorem Tollensesee w Meklemburgii. Pierwsza informacja o ich odkryciu ukazała się w 1768 roku. Figurki te miały rzekomo pochodzić z Radogoszczy i przedstawiać wyobrażenia bóstw słowiańskich, m.in. Radogosta. Wiele z nich opatrzonych jest napisami runicznymi, rzekomym pismem słowiańskim. Znaczna część figurek przedstawia postacie z lwimi głowami i bujnymi grzywami. Idole prillwickie są obecnie przechowywane w muzeum w Schwerinie.
rdf:langString
rdf:langString
Ídols de Prillwitz
rdf:langString
Prillwitzské idoly
rdf:langString
Prillwitzer Idole
rdf:langString
Prillwitz idols
rdf:langString
Idole prillwickie
rdf:langString
Прилвицкие идолы
xsd:integer
43362371
xsd:integer
1121812671
rdf:langString
Els ídols de Prillwitz són un gran nombre de figuretes i plaques de relleu de bronze presumptament trobades a finals del segle XVII. La primera publicació sobre ells, el 1768, afirmava a més que les figuretes trobades pel poble de Prillwitz (ara part de Hohenzieritz) provenien d’un santuari pagà de Rethra, una de les principals ciutats d’Eslaus polabis, i que Prillwitz és la ubicació de Rethra. Tot i que la història es va qüestionar des del principi, molts experts van creure la seva autenticitat i les disputes sobre elles van continuar fins ben entrat el segle XIX. Finalment, amb el progrés de les tècniques de recerca en arqueologia han arribat a la conclusió que la tècnica d'alguns dels motlles era de temps recents, mentre que d'altres, tot i ser aparentment autèntiques, no tenien proves de la connexió amb els pobles eslaus.
* Radegast
* Triglav
*
*
*
*
*
rdf:langString
Prillwitzské či retranské idoly jsou sbírka bronzových sošek, údajně pocházejících z kultovního střediska polabského kmene Retry, ve skutečnosti však falza z 18. století. Kromě neforemných kovových sošek bohů s runovými nápisy obsahuje také kameny s runovými nápisy, nože a další předměty. Vznik těchto falz souvisel s obnoveným zájmem o předkřesťanské Polabské Slovany v Německu 17. a 18. století. Významný byl především vliv díla Genealochronicon Megapolitanum sepsaného již v roce 1610, ale vydaného tiskem až v roce 1745. V této knize se objevuje myšlenka že Retra stávala na hradním návrší v meklenburské vesnici . Právě toto dílo pravděpodobně vedlo myšlence na vytvoření falešných idolů. Informace o idolech se na veřejnosti objevily kolem roku 1760, kdy byly majetkem neubrandenburského zlatníka Gideona Sponholze. Podle něj byly sošky, původně uložené ve dvou schránkách, vykopány na farní zahradě již v roce 1687 pastorem Friedrichem Sponholzem z vesnice Prillwitz. Po uveřejnění existence sbírky z ní lékař Joachim Hempel zakoupil od Sponholze čtyřicet šest kusů a poté je prodal superintendentovi , který zároveň získal dalších dvacet kusů od Sponholze. Masch poté nechal vyhotovit kresby sošek a knižně je vydat roku 1771 v Berlíně. Již v té době se ozvaly hlasy vyjadřující pochybnosti o pravosti idolů i takové, které je obhajovaly. Jejich popularita vzrostla především s nastupujícím romantismem, skepticky se k nim stavěl například Josef Dobrovský a Wilhelm Grimm, zatímco Jan Potocki jimi byl nadšen. Maschovu sbírku a také další předměty od Sponholze zakoupil na počátku 19. století vévoda Karel II. Ten v obavách, že byl podveden, nařídil vyšetřování, které došlo k závěru, že sošky zakoupené vévodou od Sponholze jsou podvrh. Přestože přímé důkazy o podvrženosti Maschovy části sbírky chyběly, celý soubor začal být podezřelý a prillwitzské idoly byly obecně považovány za falsa. Přestože se stále objevovali obhájci pravosti idolů jako Ján Kollár nebo Jan Erazim Sojka, v akademické sféře ukončil debatu o této sbírce roku 1881 článkem K otázce slovanských run chorvatský slavista Vatroslav Jagić. I poté však byly chápány jako pravé v pracích amatérských badatelů jako Josef Růžička nebo Martin Žunkovič. Prillwitzské idoly během období romantismu silně ovlivnily umělecké ztvárnění slovanských božstev, například v díle Mikoláše Alše nebo Věnceslava Černého. Socha Radegasta na vrcholu Radhošť Albína Poláška také vychází z podoby tohoto boha kterou mu přisoudily prillwitzské idoly.
rdf:langString
Bei den Prillwitzer Idolen handelt es sich um mehrere Dutzend Bronzeskulpturen und bronzene Reliefplatten aus der Mitte des 18. Jahrhunderts. Sie sind zugleich bemerkenswerte künstlerische Innovationen ihrer Hersteller wie auch geschickte Fälschungen, sollten sie doch den Anschein erwecken, mit dem historischen Ort Rethra in Verbindung zu stehen. Die Lokalisierung von Rethra, dem bei Thietmar von Merseburg erwähnten mittelslawischen Heiligtum des 11. Jahrhunderts, war über Jahrhunderte ein bevorzugtes Ziel nordostdeutscher Geschichtsforschung. Im Jahr 1768 tauchten im Besitz der alteingesessenen Goldschmiedefamilie Sponholz in Neubrandenburg zunächst eine, dann noch weitere kleine, mit Runen beschriftete Bronzefiguren auf, die man für slawische Götzenbilder hielt. Den Angaben der Besitzer zufolge stammten diese Bronzen aus einem Bodenfund, den ein Vorfahr der Sponholzfamilie (angeblich) beim Pflanzen eines Baumes im Pfarrgarten in Prillwitz gemacht hatte. Diese Figuren versetzten die norddeutsche Gelehrtenwelt in helle Aufregung, denn unter den (angeblich) wendischen Runen war vielfach das Wort „Rethra“ zu lesen und Prillwitz galt zu dieser Zeit allgemein als Stätte des sagenumwobenen Heiligtums. Zunächst erwarb der Neubrandenburger Arzt und Antiquitätensammler August Friedrich Christian Hempel (1737–1804) 35 dieser Figuren. Später gelangten 22 weitere, neue Götzenfiguren in den Besitz der Herzöge von Mecklenburg-Strelitz. Gideon Sponholz (1745–1807), jüngster Spross einer Neubrandenburger Goldschmiedefamilie, Privatier und ebenfalls Antiquitätensammler, galt seither als Geschichtsexperte. Er richtete in Neubrandenburg ein erstes, privates Museum ein und durfte mit herzoglicher Genehmigung Schatzgrabungen durchführen. Obwohl es von Anfang an Zweifel an der Glaubwürdigkeit der Geschichte und an der Echtheit der nach ihrem angeblichen Fundort „Prillwitzer Idole“ genannten Bronzen gab, sorgten die Stücke bis weit ins 19. Jahrhundert hinein mehrfach für heftigsten Gelehrtenstreit. Aufgrund gerichtlicher Untersuchungen und fortschreitender Forschungsmethoden steht seit 1850 fest, dass die „Prillwitzer Idole“ oder wenigstens der überwiegende Teil davon in der Werkstatt der Neubrandenburger Sponholz-Brüder modelliert und gegossen worden sind. Die zuletzt vollständig in landesherrlichen Besitz gelangte Kollektion wurde bis 1945 als Teil der fürstlichen Sammlungen in Neustrelitz gezeigt, galt dann jahrzehntelang als Kriegsverlust und wurde erst gegen Ende der 1980er Jahre wiederentdeckt. Heute gehören die Stücke zum Sammlungsbestand des Mecklenburgischen Volkskundemuseums Schwerin-Mueß, sind jedoch nicht Teil der ständigen Ausstellung dort. Die Prillwitzer Idole wirken mit ihrer willkürlichen Zusammenstellung unterschiedlicher Stilelemente eher skurril. Ihre Entdeckungsgeschichte ging als Jahrhundertfälschung in die Geschichte Mecklenburgs ein. Vor einigen Jahren ließ sich Daniel Spoerri durch die Prillwitzer Idole zu eigenen Skulpturen inspirieren. Frank Pergande, Redakteur der FAZ, machte ein Prillwitzer Idol zur Tatwaffe in seinem Regionalkrimi „Der Fluch der Ente“.
rdf:langString
Prillwitz idols is a large number of bronze figurines and bronze relief plates allegedly found in late 17th century. The first publication about them, in 1768, further claimed that the figurines found by the village of Prillwitz (now part of Hohenzieritz) came from a pagan shrine in Rethra, a major town of Polabian Slavs, and Prillwitz is the location of Rethra. While the story was questioned from the very beginning, many experts believed their authenticity, and disputes about them continued well into the 19th century. Finally, with the progress in research techniques in archaeology have led to the conclusion that the technique of some of the molds was from recent times, while others, while being apparently authentic, had no evidence of the connection with Slavic peoples. Nowadays Slavic neopagans insist that further research may confirm their authenticity.
* Radegast
* Triglav
*
*
*
*
*
rdf:langString
Idole prillwickie, bałwanki przylwickie – nazwa grupy stu kilkudziesięciu figurek odkrytych rzekomo w II połowie XVIII wieku w Prillwitz nad jeziorem Tollensesee w Meklemburgii. Pierwsza informacja o ich odkryciu ukazała się w 1768 roku. Figurki te miały rzekomo pochodzić z Radogoszczy i przedstawiać wyobrażenia bóstw słowiańskich, m.in. Radogosta. Wiele z nich opatrzonych jest napisami runicznymi, rzekomym pismem słowiańskim. Znaczna część figurek przedstawia postacie z lwimi głowami i bujnymi grzywami. „Odnalezienie” idoli prillwickich stało się wielkim wydarzeniem w ówczesnej Europie i początkowo badacze powszechnie przyjęli ich autentyczność. Oszustwu dał się zwieść m.in. Jan Potocki, który w 1794 roku osobiście odwiedził miejsca ich rzekomego odkrycia, wykonał rysunki części z nich, a całą sprawę nagłośnił w wydanej w 1795 w Hamburgu relacji z podróży po Niemczech. O autentyczności znalezisk z Prillwitz było przekonanych wiele autorytetów naukowych ówczesnych czasów, takich jak Wawrzyniec Surowiecki, Joachim Lelewel i Wojciech Cybulski. Jako jeden z nielicznych krytyczne stanowisko zajął Feliks Bentkowski. Autentyczność rzekomych znalezisk z Prillwitz zakwestionowano dopiero wraz z rozwojem archeologii w połowie XIX wieku. Okazały się one jedynie niezdarnymi odlewami z brązu pomieszanymi z kilkoma znaleziskami autentycznymi, jednak niemającymi nic wspólnego ze Słowianami. Autorem fałszerstwa był najprawdopodobniej złotnik z Neubrandenburga Gideon Nathanael Sponholz. W 1883 roku Roman Zawiliński zauważył, że niektóre z run umieszczonych na posągach podobne są do tych na 262 stronie dzieła Hansa Heinricha Klüvera z 1737 roku pod tytułem Beschreibung des Hertzogthums Mecklenburg. Odnosząc się do zapisanych nazw stwierdził: „Nawet na bóstwie zwanym u Mascha Schwayxtix położono bez namysłu Belbock, zepsute imię słowiańskie, obok zepsutego litewskiego, czemu fałszerz nie winien, bo z drukowanego kopiował dzieła”. Idole prillwickie są obecnie przechowywane w muzeum w Schwerinie.
rdf:langString
Прилвицкие идолы (нем. Prillwitzer Idole) — бронзовые статуэтки, выданные во второй половине XVIII века за вендских (славянских) идолов из храма в Ретре.
xsd:nonNegativeInteger
2619
