Philipp Holzmann

rdf:langString Philipp Holzmann

rdf:langString Philipp Holzmann AG byla celosvětově působící německá stavební společnost se sídlem v Frankfurtu nad Mohanem. Firmu s názvem Philipp Holzmann & Cie založil (1805–1870) ve u Frankfurtu nad Mohanem v roce 1849. Původně se jeho společnost soustředila na výstavbu železnic v jižním Hesensku (Taunusbahn, Main-Neckar-Bahn), ve Spessartu (1852). Stavěla trať Hanau-Aschaffenburg (1855), Homburger Bahn (1859) a přístav v Oberlahnsteinu (1860). Aktivity firmy se rychle rozšířily i do ostatních oblastí stavebnictví. Koncem 19. století nastala prudká expanze firmy. První velkou zakázkou byla stavba hlavního amsterdamského nádraží Amsterdam Centraal v roce 1882. Následovala stavba ve Frankfurtu, budovy justičního paláce v Mnichově, radnice v Hamburku a různé projekty železnic ve Východní Africe a Asii. Od roku 1906 působila i v Argentině, Brazílii, Chile, Kolumbii, Peru a Uruguayi. 30. října 1917 se Philipp Holzmann & Cie sloučila s Internationale Baugesellschaft a stala se akciovou společností s názvem Philipp Holzmann Aktiengesellschaft. V roce 1938 zaměstnávala firma 20 800 pracovníků. Velká poptávka po stavebních pracích v době nacistické Třetí říše učinila ze společnosti Philipp Holzmann AG jednoho z největších německých dodavatelů. V období od roku 1933 do roku 1939 získal Holzmann řadu zakázek na stavbu průmyslových budov významných společností, jako například továrních hal , ale také se podílel na mnoha stavebních projektech nacistického režimu. Mezi tyto projekty patří Carinhall, reprezentativní sídlo maršála a předního nacisty Hermanna Göringa, nová budova a v Berlíně, v Norimberku a komplex KdF Prora na Rujáně. Firma se podílela i na budování dálniční sítě, získala 22 zakázek a vybudovala 300 km dálničního tělesa. Holzmann postavil i most a ve spolupráci most Rheinbrücke Frankenthal přes Rýn nedaleko Frankenthalu. Philipp Holzmann AG stavěla i Siegfriedovu linii, 630 km dlouhé opevnění na západní hranici Německé říše. Od konce června 1938 do dubna 1939 vybudovala přibližně 100 kilometrů dlouhou část mezi městy a . Spolu s 85 subdodavateli zde pracovalo 14 000 pracovníků a při výstavbě 621 budov bylo užito 440 000 m³ betonu a železobetonu. Tato zakázka měla hodnotu 30 milionů Říšských marek. Po roce 1939 byla jedním z hlavních zadavatelů firmy Organizace Todt. Holzmann měl ze všech stavebních firem největší podíl na budování Atlantického valu. Celková hodnota této zakázky byla 33,6 milionu Říšských marek (16 % celého objemu stavebních prací). V roce 1941 zaměstnával Holzmann přibližně 21 300 zaměstnanců, z nichž asi 9 000 bylo zahraničních civilních pracovníků a 1300 válečných zajatců. Holzmann byl také zapojen do výstavby Bunawerk IG Farben v koncentračním táboře Auschwitz Monowitz. Velikost zakázky není známa. Na důležitých válečných stavbách byli nasazováni váleční zajatci, nuceně nasazení dělníci a vězni koncentračních táborů. Ti byli za odpovídající odměnu zpravidla poskytováni organizací Todt, Wehrmachtem nebo SS. Mezi významné stavby lze mimo jiné uvést: * Adolf Hitler pověřil Alberta Speera okamžitě po vítězství nad Polskem v říjnu 1939 rozšířením rezidence v „Císařském paláci“ v Poznani. Zde měl mít vůdce až do roku 1944 místnosti pro svou soukromou i pracovní potřebu. Za čtyři roky bylo prostavěno 27 milionů Říšských marek. Vedoucí firmou byla Phillip Holzmann, stavěli převážně polští dělníci. Hitler se však nikdy v budově nezdržoval. * Jedním z největších podzemních bunkrů v Berlíně za druhé světové války byl systém pod náměstím Alexanderplatz. Byl postaven v letech 1941 až 1943 jako zakázka Deutsche Reichsbahn pro firmu Philipp Holzmann. * Holzmann měl 50% podíl na projektu Riese Organizace Todt. Na stavbě se podílelo 12 000 až 16 000 pracovníků, většinou vězňů koncentračního tábora Gross-Rosen. Po válce se firma podílela na obnově německých měst, například ve Frankfurtu znovu stavěla Goethův dům, radnici a , později budovala zdejší metro a novou část letiště. Stavba Alte Oper (1873–1878) Philipp Holzmann zanikla pro nesolventnost v roce 2002. Na vrcholu své slávy v roce 1994 měla 43 000 zaměstnanců a s obratem 13,1 miliard DM byla největší německou stavební společností. I přes zánik firmy jsou její akcie i v roce 2017 kotovány na burze. Vila a mrakodrap Skyper Centrála firmy se nachází ve Frankfurtu na , u paty mrakodrapu , s nímž je původní sídlo koncernu – památkově chráněná reprezentační vila z roku 1915 spojena atriem. Hlavní pobočky byly kromě jiných měst v Berlíně, Düsseldorfu, Hamburku, Hannoveru, Stuttgartu a Mnichově.